| Emilka. | 
 |
(2.12.2009 10:53:05)
Manželův otec viděl svého dvouletého vnoučka "již" třikrát. Vždy náhodou, když jsme se potkali ve městě. Bydlí cca 8 km od nás. Náš vztah nevztah není nejideálnější již od počátku. Tchán se řídí heslem "co je tvoje, to je moje a co je moje, do toho ti nic není". Jeho oblíbená věta - "Stejně to bude všechno jednou tvoje", na důkaz dal onehdá manželovi cár papíru, s tím, že je to závěť, aby viděl, že fakt nekecá. Dále je zvyklý, že mu nikdo neodporuje a on má zákonitě ve všem pravdu. No a já si zase hájím svoje. Teď jsou naše vztahy asi tři roky na bodu mrazu, nekomunikujeme. Občas vyhledá mého manžela v práci, aby mu sdělil, kam pojede na dovolenou, kolik mu nabídli za dům a tak. My mu to samozřejmě přejeme, ale co mě zaráží, že se ani jednou nezeptal na vnuka. Když se malý narodil, tak chodil po městě a vykládal, že on žádného vnuka nemá.
Při jedné z těch příležitostí, kdy jsme se potkali, nastínil, že by k nám chtěl přijet, ale nepřijede, protože má strach, že ho vyhodím. Za chvíli řekl, že nepřijede proto, že neví, co má malému koupit. Taktně jsme mu naznačili, že o dárcích to opravdu není a já mu řekla, že co je mezi námi, přeci nemusí ovlivňovat jeho vztah k dítěti. Malý za to nemůže. Slíbil, že přijede a už se neozval. Nezdraví mě. Nestěžuju si, mně tento vztah vyhovuje, ale jde mi o prcka. Všechny schválnosti z jeho strany jsem už hodila za hlavu, ale to že zapírá svého vnuka, to mu jen tak neodpustím, takže vstřícný krok z mé strany asi nehrozí. Jak mám malému vysvětlit, až se za čas bude ptát, proč o něj jeho dědeček nestojí?
|
| Pole levandulové | 
|
(2.12.2009 11:06:25)
My to synovi vysvetlili tak, ze si s tatinkovymi rodici nerozumime a oni se s nami nechteji vidat, tim padem ani s nim. Sam si je pro sebe oznacil jako "babi a dedu co mne nechtej videt" a dal uz to neresi. Nastesti ma druhe prarodice, kteri ho miluji a on je, takze tim netrpi. Je mi to lito, kvuli nemu jsem byla ochotna ledacos prekousnout, ale proste tchyne nechce, nemuzu ji nutit. Videla ho kdyz mu byly tri mesice a pak omylem na jedne oslave, kdyz mu byly cca dva roky. Od te doby ne, bude mu 5. O tom, ze mame dceru ani nevi. A to bydli od nas, tak hodniku cesty. Smutne, ale nic s tim nenadelame. A neni to zadan senilni baba, je ji 53 a fyzicky je v poradku /dusevne nejspis ne/.
|
|
| Ivik a kluci 00,03,06 | 
|
(2.12.2009 11:07:14)
Je to jediný prarodič? Má tvůj syn ještě jiného dědu, babičku, kteří o něj zájem mají?
|
| Emilka. |
|
(2.12.2009 11:16:03)
Má dědu a babičku (mé rodiče). Jezdíme k nim docela často. Perfektně vycházejí i s mým manželem. Neříkám, že nemají nějaké ty mušky (i já je mám), ale vnuk je u nich na prvním místě. Tchýni nemám a roční vztahy a známosti tchána babičkami ani nenazývám.
|
| Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(2.12.2009 11:26:26)
Apolenko, v tom případě bych to neřešila a nechala to plavat. Pokud se tchán k vašemu synkovi nehlásí, nehlásila bych se k němu, prostě bych ukončila veškeré kontakty, jako kdyby nebyl.
Tvůj synek si užije babičku a dědu (tvé rodiče) a ani mu nepřijde, že by mu měl ještě nějaký dědeček chybět.
Určitě to musí moc mrzet, ale bohužel tvůj tchán vstřícnější zřejmě nebude :-(.
|
|
|
|
| Evik+Lea+Marek | 
|
(2.12.2009 11:12:32)
Můj děda z otcovy strany se choval podobně. Měl syna (můj táta) a dceru. Za dceřinými dětmi jezdil, kupoval jim hračky, ovoce, volal jim.... O syna (tedy mého tátu) a jeho děti (mě a moji sestru) nejevil zájem. Našim to vadilo, ale kvůli nám se snažili nás tam vodit. Když už poněkolikátě ignorovali mé narozeniny, tak naši řekli dost a vzdali to. O dárek nejde - jak jsi napsala. Vadilo jim, že neposlali ani pohled, nezavolali, ani dodatečně nepopřáli, když jsme přišli na návštěvu. Sami nepřišli, prostě žádný, absolutně žádný zájem. Prostě vůbec nic. Já jsem se tam také od té doby neobjevila. Opravdu nevidím důvod udržovat styky s osobou, která o mne nestojí. Nikdo se mi nic nesnažil vysvětlit, prostě jsem sama viděla, jak to je a tak jsem to také přijala. 
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(2.12.2009 11:20:57)
Apolenko, prarodiče nemají povinnost zbožňovat vnoučata. Vychovali si svoje děti, a pokud nemají potřebu vnuky vídat, není to jejich povinnost, nemusí to dělat.
Je to smutné, mě to kvůli mým dětem mrzí, ale je to tak. Basta fidli. Lámat to nehodlá, mají svůj život, my holt taky.
Moje děti mají ještě druhé prarodiče, ti je milují a když je týden nevidí, už dědě volá, kdy přijedeme, že se mu stýská, nebo si alespoň s vnukem povídá po skypu 
Tak to prostě je a nemá smysl se s tím nějak zvlášť trápit. Dětem vysvětlit tak, že babi a děda je určitě taky mají rádi, ale nemají čas se s námi vídat, mají svůl život.
|
| Emilka. |
|
(2.12.2009 11:26:34)
Bumbi, nenutím ho, aby našeho syna zbožňoval, ale zaráží mne ten totální nezájem. Sobecky přiznávám, že mi to i vyhovuje. Jen nechci, aby se tím trápilo dítě. Pokud to nebude nijak řešit - jen dobře.
|
| Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(2.12.2009 11:51:49)
Myslím, že když se o dědovi nebude doma mluvit a nebudeš to řešit ty, tak to synovi ani nepřijde, uvidíš  . Bude mít spoustu super zážitků s babičkou a dědou z druhé strany a to je důležitý.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(2.12.2009 11:51:56)
A proč by se mělo dítě trápit? Pro něj je to cizí člověk, nemá důvod ho nějak postrádat.
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(2.12.2009 11:57:27)
apolenko, u nás je to taky nezájem, ani se nezeptá, jak se děti mají, sám nezavolá. Beru to tak, že měl 4 děti a další ho už prostě nezajímají, má svůj, jiný život. Přeju mu ho, děti mu necpu, občas mě to zamrzí, ale děti mají kolem sebe spoustu jiných milujících lidí, kteří zájem mají. Tak to je. Bere to tak i ten 5 leťák, na tohodle dědečka se ani neptá, prostě se u nás nevyskytuje a tak to je. Po durhých prarodičích se mu zasteskne,sám si i vyžádá kontakt, a to se vídáme 1-2x týdně...
|
|
|
| Lenka+05+07 | •
|
(2.12.2009 14:05:54)
Bumbi, máte to stejně, jen já to neberu tak s nadhledem jako ty. Moji rodiče jsou super a jezdíme k nim každý druhý víkend. Tchán nejeví zájem. Je to ale horší v tom (tedy hlavně z hlediska dětí), že zrovna s ním bydlíme v jednom baráku, takže každá naše cesta domu/ven vede okolo jeho dveří do bytu (samostatného). Takže děti ode mně stále slyší jen: děda nemůže, děda má práci. On je totiž posedlý prací na baráku, ale ne opravami, ale úpravami, které by dělat nemusel. Takže jeho hlášky při každém setkání (mezi dveřmi nebo na zahradě), že on by chtěl být taky ženská na mateřský (= válet si šunky doma na gauči a na nic nemáknout) mi lezou krkem! Naposledy pronesl, že by chtěl být taky mladej a jen se starat o děti. To už nevydržel ani manžel, o kterého se v dětství nestaral a v jeho cca 6 letech se s jeho mámou rozvedl, a řekl mu, že tu možnost už měl ale propásl ji. Tchán to pak nějak zakecal... Jsou to prostě jen řeči a skutek utek... Nejdřív to bylo, že jsou malí, pak že zlobí, neposlouchaj... Minulý týden jsem se překonala a byla jsem u něj s dětmi asi na 15 min. (on k nám nahoru sám nikdy nepřijde). Nejdřív seděl u PC a nevšímal si nás, tak jsem děti posadila ke stolu a nechala je pro dědu namalovat obrázek. Za chvíli k nim přišel a trochu povídal, a pak se hrozně divil, že celou dobu seděly a byly hodné. Dokonce vypadal dojatě. Zdůraznila jsem, že rostou a nejsou už tak ztřeštěné, jako když jen lítaly po bytě a rozhazovaly vše co jim přišlo pod ruku... Nevím, jestli si z naší návštěvy něco vzal, ale já z toho mám dobrý pocit a hlavně děti byly spokojené, protože děda si ty jejich obrázky "určitě" zarámuje a někde si je vystaví...
Omlouvám se, že jsem se tady trochu víc vypsala...
|
|
|
| Alice+Ada99+Máta02 | 
|
(2.12.2009 11:36:26)
z toho si nic nedělej ten náš "dědeček" bydlí s námi v baráku a proto že se na stará kolena zbláznil a má 6 letýho kluka se přišel zeptat jestli budeme kupovat rpo něj mikuláše to jako jestli oni má koupit vlastním vnoučatům taky
to že o svých vnoučatech řekl že jsou vadný to byla poslední kapka
je to smutný ale vím co prožíváš a jak tě to trápí
|
|
| Ira+M(2/02)+K(1/04)+M(2/07) | 
|
(2.12.2009 11:55:52)
Taky máme takového milého dědečka- mně ani tak nevadí, že nemá zájem, ale vadí mi, že před svým okolí dělá, jakože by svým vnoučatům snesl sedmé z nebe. Přitom sám od sebe se na ně ani nezeptá, ani se nestaví i když je v baráku, na narozeniny a vánoce nějak omylem zapomíná....
|
| 25.12Ali.......14 | 
|
(2.12.2009 12:19:39)
U nás mě vždycy mrzelo, že moje máma a táta měli odjakživa malý zájem o vnoučata - vím, že to není jejich povinnost, ale přišlo mi to líto...... moje mamka vždycky všude říká, že hlídat děti jí nebaví a nenaplňuje - dříve jsem to hodně řešila a mrzelo mě to - teď vím že to nemá cenu řešit..
|
|
|
| Lída+2 | 
|
(2.12.2009 12:18:02)
To nic...tchýně byla to samé...když se nám narodil Luk viděla ho až když mu bylo 4 měsíce...a za tu dobu co žila(3 roky už není)...jí luk viděl sečteno cca 4-6 hodin..dohromady.¨
A pro mladšího je to cizí člověk....a nevěděl ani jaká babička umřela....chudák..si myslel, že naše náhradní..tenkrát....
PROSTĚ ASI NĚKOMU TO NENÍ DÁNO...
|
|
| simka02 | 
|
(2.12.2009 12:40:50)
Tchán nemá žádnou povinnost "být dědečkem". A tvému synovi nebude chybět stejně jako kterýkoli jiný cizí člověk. Neřeš.
|
|
| XYZ | •
|
(2.12.2009 12:57:58)
Apolenko,
buď ráda, že je syn ještě maličký. Bude daný stav brát jako fakt. Děti mají dar považovat věci za "dané". Až bude větší,t ak mu řekni, že ne každý dědeček chodí na návštěvy a ten váš je zrovna z těch co nechodí. Nerozpitvávej vztahy, ale nevymýšlej si pohádky.
Teď se dostávám k tomu, proč píšu jako anonym. Můj tchán se s dětma vídal dokud žila tchýně. Po její smrti se nás zeptal, jestli necheme občas hlídat. Já jsem zajásala a s radostí přijala. Šlo mi o hlídání cca tři hodiny týdně. Odpoledne vyzvedl syna ze školky a dceru ze školy (vzdálenost asi pět minut od bytu) a počkal než přijdu z práce. Zrovna ten den jsem končila až v sedm večer, takže mi to moc pomohlo. Samozřejmě u toho bylo od začátku deklarováno, že bude předem navařeno a že se počítá s tím, že děda pak s námi povečeří. Hlídání probíhalo poprvé dobře, podruhé si mi děti stěžovaly, že jim děda odmítl dát svačinu (připravenou v lednici) a synkovi nechtěl dát napít. Potřetí už byla dcerka poučená a sama vyndala svačinu a nachystala pití. Za to se děda zlobil, protže přece musí chvíli bez jídla a pití vydržet. Syna děda vedl v listopadu v tričku domů, neb prý nepoznal ve školce bundičku.
Pokaždé děda odešel ještě než jsem si stačila zout boty. I když jsem ho zvala ať počká, že ho pak manžel odveze, že s náma má pojíst, že budeme rádi tak téměř bez pozdravu utíkal.
Vrchol všeho bylo čtvrté hlídání, kdy vzal děti ven, odvedl je dost daleko, nechal stát na ulici, nastoupul do tramvaje a odjel domů (bylo šest večer a venku tma). A ještě jim sdělil, že už ho nikdy neuvidí, protže stejně měly vždycky raději druhého dědu (ten měsíc předtím zemřel). Naštěstí dcerka znala mé číslo na mobil zpaměti a trefila domů. Zazvonila na sousedku a ta mi zavolala do práce.
A důvod? Později jsem se od příbuzných dozvděla, že ta nabídka přece nebyla míněná vážně, to byla jenom formalita a my jsme ji zneužili.
A já do dneška vysvětluji velké holce, proč už k nám děda nechodí, proč jí neodpovídá na přání k narozeninám, Vánocům atp.
|
| Emilka. |
|
(2.12.2009 13:04:07)
To snad ne... Ten člověk není normální.
|
| anna+++++ | 
|
(2.12.2009 13:57:56)
XYZ tak to je síla - to snad ani není možné takové hrozné chování od dědy - jak staré byly proboha tvé děti když je děda nechal samotné venku a odjel? To jsem si vždycky stěžovala jakého mám nehlídacího dědu, ale ten tvůj je tedy 100x horší...
|
| XYZ | •
|
(2.12.2009 14:14:01)
Dcera měla 8 a syn 3 roky.
Ještě než tchán udělal tohle, tak nám asi dva měsíce takovým intenzivním způsobem ničil život a manželství, že muž byl na pokraji zhroucení.
Později jsem si uvědomila, že děda skutečně není normální. Odstrčil od sebe všechny blízké lidi a jeho jediný životní zájem je hrob babičky. Není to ale v té míře, aby se dalo nějak zasáhnout (nakoupí si jídlo, chodí relativně čistý...). Já už jsem ho více než rok neviděla. Předtím mi mnohokrát ublížil, ale k dětem se choval docela slušně, proto jsem to snášela. Dceru to tenkrát dovedlo k psychologovi, předtím prožila velký šok z úmrtí druhého dědečka, který jí byl moc blízký a když se začala uklidňovat, tak tenhle hnusný zážitek ji srazil na dno. Naštěstí tenkrát dokázala aspoň dočasně zachovat chladnou hlavu a postrala se i o vyděšeného brášku.
|
| ErikaB | 
|
(2.12.2009 14:43:13)
To je hrozné, ještě že dcerka byla tak pohotová.
|
|
|
|
|
| ChemicalJane + 4 | 
|
(2.12.2009 14:06:22)
XYZ - to je teda šílený!!!!! je k nevíře, že i tací existují 
|
|
|
| DENISA |
|
(2.12.2009 13:56:58)
Apolenko, s tim nic nenadelas. Tak jako ne kazdy je rodic, i kdyz pocne dite, tak ne kazdy je prarodic. To se neda vnutit, prikazat, naucit. Ja jsem si v knizce "vychova kluku" precetla, jak moc je jiny muzsky vzor nez tata, dulezity pro vyvoj kluka. Vetsinou tou autoritou byva prave deda. Tak me to taky velmi zamrzelo, protoze my nemame toho praveho dedu ani jednoho. O to vic me to mrzi, ze jsem se svym sourozencem mela uzasneho dedu, diky kteremu jsme meli krasne detstvi, takze vim, o co bude moje dite ochuzeno. Z jedne strany deda sice milujici, ale tak na 5 min, za chvili uz mu deti lezou na nervy a chce mit svuj klid, protoze jeho zivotni standart je lezet cele dny na gauci u TV. Vkladala jsem dost velke nadeje do tchana, protoze je to aktivni, sportovni a akcni chlap. Jake bylo moje rozcarovani, kdyz pri kazde navsteve stravil cely den u sportovnich prenosu a kluka si ani nevsiml. Kdyz nam vola, tak se pta, jestli vime, jak hrala Sparta, ale jak se ma kluk, to ho nezajima. Ze by naznacil neco o tom, ze by ho jednou vedl ke sportu, to taky ne, protoze on dela narocne sporty pro dospele a tezko by napr. vymenil 80 km na kole za courani po stezce s ditetem ci lyzovani po cerne za placek pro deti.
|
|
| ChemicalJane + 4 |
|
(2.12.2009 14:03:40)
je to smutné, že se takto chová... omluvit to nejde, možná pochopit, ale to asi taky těžko...
vysvětlila bych mu, že děda se nechce vidět ani s maminkou, ještě možná s tatínkem, ale málo a že prostě nás vidět nechce. Říct mu, že až bude velkej, tak třeba děda změní názor.. jinak nevím, složitě se na to odpovídá, nemám osobní zkušenost..
moje tchýně je taky "k pohledání"... během těhotenství se mě zeptala až na konci 8.měsíce a to ještě jí manžel řekl, ať se zeptá, že by to bylo vhodné, jak se mi vůbec daří... od té doby nic... na malou se sama od sebe nezeptá, když třeba volá.. její představa o hlídání je šoupnout jí do postýlky a z dáli na ní čučet, jak si hraje... ale to jaksi dcera odmítá, nechce být "uvězněná", ráda se pohybuje volně, dojde si pro hračku, pochoduje a ne být uťáplá v postýlce a civět do blba... ale to tchýně nepochopí.. takže si s ní ani nehraje, protože je dítě moc živé... stále žasnu jak ona mohla vychovat dvě děti drží jí že mám pocit, že jí každou chvíli upadne, aby jí něco přinesla, to jí taky ani nenapadne... já vím, o dárkách to není, ani po ní žádnej nechci, ale kvůli jednomu banánu jí ruka naupadne, že jo...
nastínila jsem, co bych chtěla pro ní k Vánocům a narozeninám, tak si to vyslechla, ale stejně jí chce koupit nějakej župan, nota bene velikej, do toho než doroste, tak ho sežerou moli... její představa rozvíjející hračky je plyšovej balon... že to nic nedělá, jen se to kutálí, stejně jako těch asi 5 balonů co máme doma? nevadí, ona u toho bude vejskat a randál bude taky taky...
tchána už bohužel nemám, byl by z něj výbornej dědeček, nicméně okolnosti zavelelely jinak 
ještě že to naše prtě má moje rodiče, hlavně mámu.. ač už má 5 vnoučat, pro každé by se rozkrájela, každému chce dát to nej nej nej... takovou babičku (ale i dědu samozřejmě!!) přeju každému!!!
|
|
| Gora | 
|
(2.12.2009 14:24:29)
Apolenko, myslím, že nezbývá nic jiného než počkat až dítko trochu povyroste, a vysvětlit, že prostě děda je takový, a že ne všichni dědečkové jsou ti správní dědulové. Mí synové mají štěstí, že mají obě babičky i dědečky super, ale já taky měla smůlu. Měla jsem babičku (moji mamky mamku), a ta si mě brávala na prázdniny, jezdila pravidelně na návštěvy, i teď se alespoň dvakrát ročně sejdeme, aby se mrkla na pravnoučata. Z taťkovy strany mě ani mamku neměli rádi, takže hlídali všech ostatních sedm vnoučat, rádi je vždycky viděli, občas je navštívili, a my i když od nich bydleli asi 3km, tak se nikdy nestavili, ani blahopřání neposlali. Mně to bylo potom celkem jedno, zvykla jsem si na to, ale bylo mi líto mého otce, že ani jemu nepošlou pohled k narozeninám, když se přitom tak zajímají o jeho další tři sourozence. Před třemi lety děda umřel, tomu jsem na pohřeb šla, ale babi, ze které to šlo poznat, že mě opravdu nemá ráda, jsem na pohřeb ani nešla. Pro mě to byli téměř cizí lidé, prostě jen rodiče mého otce. Ještě jsem chtěla napsat, že když jsem se vdávala, pozvali jsme je osobně na svatbu, ať třeba přijdou alespoň na obřad, že je tam dovezem, a nic. Ani pohled neposlali.
|
|
| Radka + 2 | •
|
(2.12.2009 15:18:48)
Ke mě se děda taky nehlásil, myslela jsem, že umřel, což byla nakonec pravda, ale až když mi byly tak 4 roky. Myslela jsem, že je normální mít babičku a dědu a babičku
Naši mi řekli, že nechtěl vidět ani je, ani mě. Trauma jsem z toho neměla :)
|
|
| Dáňula | 
|
(2.12.2009 15:33:18)
Mi přijde, že to moc řešíš. Tomu děcku když mu ten "děda" nebude nijak motat hlavu - jakože třeba x let by spolu měli nějaký vztah a pak najednou konec, tak by to asi nějak sám v sobě řešil, ale takto bezvztahově podle mne to vezme jako jakoukoli běžnou informaci a samotnému mu na tom nepřijde nic divného, protože tak to prostě bylo vždycky. Aspoň teda tohle beru podle sebe, kdy jsme kdysi bydleli ve stejném městě jako jedna naše babička, O které jsme pouze věděli kde bydlí a že je s námi takto rodově spřízněná, ale nějaké kontakty ... jestli k našim zašla 2x do roka na hodinku na kafe, tak je to moc často. A nijak zvláštní nám nepřišlo, že si s náma nehraje, nezajímá se ... prostě existuje, ale s náma ji nic nespojuje, takže co se tím zabývat - aspoň tak jsem to brala já.
|
| Emilka. |
|
(2.12.2009 17:28:03)
Dáňulo, to mě spíš straší varianta opačná - že začne klukovi motat hlavu až pobere tošku rozoumku (vnouček myslím). No, snad mu to předsevzetí vydrží, páč jak to tady čtu, ty děti to nijak výrazně neřeší.
|
|
| Emilka. |
|
(2.12.2009 17:31:02)
A vzhledem k tomu, že pravděpodobnost setkání tu je, nepříjde mi, že bych to moc řešila. On se tchán na veřejnosti před lidmi (malé město) k malému hodně hlasitě hlásí.
|
| Emilka. |
|
(2.12.2009 17:32:38)
Ještě.... v jednom případě náhodného setkání se mnou byla mamka, podvakráte manžel. Když jsem šla s malým sama, dělal, že nás nevidí.
|
| Barča, 2kluci | •
|
(7.12.2009 13:37:33)
Po dlouhé době nahlížím. Tenhle problém znám moc dobře a není tak lehké ho řešit. Tchýně od začátku našeho manželství mě bytostně nenáviděla a náš prvorozený syn to "odnášel". Já k nim nesměla, když nás ona potkala na ulici i s manželem, tak přešla na druhý chodník a dělala, že nás nezná. Syn několikrát plakal, proč ho babička nemá ráda, jen děda. Vysvětlete malému klukovi, že nesnáší Vás, ale vy ju máte na háku tak se mstí synovi a vnukovi. Nám se to povedlo částečně a částečně pochopil její hnusnou povahu sám. Nyní je mu skoro 19let a k babičce zajde tak 3-4x do roka - nemá potřebu. Ona pořád vykládá jak stejně bude její nemjmilejší první vnouče, ale už má smůlu, syn jí nevěří ani pozdrav.
|
|
|
|
|
| sněhurkap | 
|
(20.2.2010 22:10:35)
Dobrý den,četla sem váš příspěvek...my máme taky doma podobný případ.Tchán bydlí s náma v baráku.O vnuka(2,5let)se nezajímá od narození,nikdy si ho nevzal ven na procházku,nedej bože aby si s ním přišel hrát do pokoje nebo v létě na pískoviště,které máme u domu.Jediný co snad na vnuka dělá je "tchánovo oblíbený BAF",které ale mě už leze krkem...také sem řekla-jestli umí i něco jiného než jen BAF.Syn ho ani jako dědu nebere-bere spíš jako něakého pána,který bydlí s náma v baráku.Tchán totiž střídá partnerky,rád se napije....Celá situace je mi líto,ale pomalu sem si na to zvykla...ono se totiž nedá nutit někoho do něčeho co nechce,
|
|
|
V její náručí
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)