| sojka+07+09 | 
 |
(12.10.2010 14:59:30)
tak by mohl znít první Murphyho zákon o dětech a řekla bych pravdivej.
Alespoň to funguje i na všechny moje kamarádky. Nedávno jsme si uvědomily, že při oblíkání už automaticky začínáme být podrážděný a nastartovaný a musely jsme se tomu smát.
Ne vážně, taky to znáte ? Já chodím všude včas. Hromádky si připravuju večer, budím děti dostatečně brzo a počítám s "problémem" Ve chvíli, kdy se má dcera s předstihem začít oblíkat jí pokaždý nějak rupne v kouli a začne dělat blbiny. Vypadá to asi takto:
"Aničko jdi se oblíkat"
Andulka zapluje ke své hromádce a já se věnuju něčemu jinému
"Aničko oblíkáš se ? Jo oblíííkám" za dvě minuty kontrola, dcera nahá, hraje si s legem, spoďáry nasazený na hlavě, punčocháče okolo krku a nasazuje si všechny svoje prstýnky na prsty
"Aničko oblíkat, chceš jít přece do školky že jo ? " jo už jdu, co mi to říkáš, já se oblíknu, ale teď jsem přece princezna"
Kontrola za deset minut- dcera nahá, břicho pomalovaný fixkou, oblečení se válí v rohu. Já sama počítám do deseti, supím, syn nejlépe už oblečenej a našňupnutej jak starej dědek huláká dole spařenej v kočárku.
Dobře zvolím teda strašnej tón hlasu: "Anduloooooooooo my odcházíme, koukej se oblíknout"
"uááááá mamíííí já nejsem andula, co mi říkáš andula, uááááá"
"No dobře, tak my teda jdeme"
Odpovědí je jenom řev. Já supím, z uší mi stoupá pára, v duchu už jsem napočítala do sta.
Nakonec dceru oblíknu já  , odcházím tak opocená, že se můžu jít rovnou převlíct, syn je mezitím dole v suterénu rudej jako čuník, dosáhnul již jistě na kolíčky a škodil. Nemluvě o tom, že jeho musím při oblíkání nejprve ulovit, potom znehybnit a potom násilně obléct, že celou dobu řve ven a nechcííííííííí a auuuuuu a hotovo.
Znáte ? A jaká je vaše teorie- proč to ty děti dělaj ? Jedno jako druhý, všechny co znám jsou podobný a při spěchu prostě neovlivnitelný. Když jsme s kámoškou spěchaly, obě jsme s klením naše tří a půl leté miláčky rvaly do punčocháčů a přísahaly dětem tvrdej režim.
|
| Šešule | 
|
(12.10.2010 15:03:48)
Znám Jsem ráda, že nejsme sami
|
|
| adelaide k. | 
|
(12.10.2010 15:04:17)
Nevím proč to tak je, ale je to tak 
|
|
| Evka13 | 
|
(12.10.2010 15:05:40)
no jéje, známe... to bývá křiku... už jsem si na to téma koupila i moudrou knihu...údajně by mohlo pomoci něco jako překvápko...malá odměna...až se oblékne...nu nevím... když už se vytočím, nemám moc náladu cokoliv slibovat
|
| Šešule |
|
(12.10.2010 15:06:36)
Já slibuju. Že ho roztrhnu jak hada
|
|
| adelaide k. |
|
(12.10.2010 15:06:51)
Jednu dobu (když už dcera oblíkání bezpečně zvládala ale loudala se jako šnek) nám pomáhalo soutěžit, kdo bude dřív oblečený.
|
| Siddhártha | 
|
(12.10.2010 15:11:11)
U nás soutěž zabírá jak kdy.
|
|
|
| Siddhártha |
|
(12.10.2010 15:12:29)
Evko, já zase nerada dávám odměnu za samozřejmé věci. A dítě, které chodí do školy, už se prostě oblíct samo umí.
|
| Evka13 |
|
(12.10.2010 15:22:38)
no, gumový medvídek by mě nezabil(nebo dva až 3) ale jak jsem psala, v momentě, kdy se vytočím už se mi příčí něco slibovat...
|
|
|
|
| Siddhártha |
|
(12.10.2010 15:10:47)
Je to přesně tak. Čím více jsem rozladěná, tím více děti reagují tak, jak nechci. Proto pokud opravdu chci klidný odchod, musí být vše v klidu. Funguje to. Pokud předpokládám, že si chce dcerka hrát místo oblíkání, rovnou ji nabídku, že ji oblíknu. Jsem ráda, když drží 
A od malinka ji učím to, že ji podrobně popisuju, co budu následovat, dopředu ji řeknu, co jak bude. Pak aspon není zaskočená, nebo své protesty může vyjádřit hned, ne až bude potřeba danou věc dělat.
|
| sojka+07+09 |
|
(12.10.2010 15:16:44)
no tak já právě chci aby se holka oblíkala sama, jsou nějaký pravidla, jako že se teď odchází a ne, že se teď hraje, proto jí dám na vše dost času a když hodně spěchám, tak se o samostatný oblíkání ani nepokouším. Sama sebe oblíkám až na konci, protože synek je schopný mě oprasit čistý triko, takže děti oblečený, já v podprsence, synek a dcera dole já se teprve maluju atd. Ale je to zajímavej fenomén, já se zas tak snadno nenaštvu, takže si nemyslím, že by to pro ně bylo vyloženě ve stresu, příspěvek je trochu s nadsázkou... ale i když začínám v naprostým klidu a ten teda děti opravdu cítí to je fakt- tak spíš slovo budeme se oblíkat je takový magický zaklínadlo,který z nich udělá maličkatý loupežníky.
|
| adelaide k. |
|
(12.10.2010 15:21:13)
Když je velký kvalt tak je do těch bundiček a botiček narvu hlava nehlava (což už bývá problém, páč riskuju scénu že ona to přece umí samáááááááááááááááááááááááá) a je to.
Ale to každodenní dožduchávání mi pije krev. 
|
| sojka+07+09 |
|
(12.10.2010 15:29:12)
adelaide, moc hezky napsáno s tím dožďucháváním,jenomže mnohdy je to jako cpát chobotnici do síťovky, či medůzu do flašky. Všude se to šprajcuje a protéééééééká to.
a ano mami já si to obléknu sama- moje reakce je hrdelní zavrčení a případně dalších deset minut zapínání bundičky, nebo druhá verze je že jí do tý bundičky rychle zapnu já a potom to celou cestu do školky poslouchám.
|
|
| Siddhártha |
|
(12.10.2010 17:07:04)
Adel, ano, "samáááááááááá" je ta nejhorší možná variata
|
|
|
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(12.10.2010 15:12:41)
Na tom rozhodně něco bude. My jsme schopní být vypravený za 10 minut, když jdeme jen ven na hřiště. Staršímu musím pořád hodně pomáhat, ten se sám moc neobslouží. Ale jak máme být někde na čas, tak potíže. Oba zlobí, vztekají se, utíkají mi, prostě chuťovka. Se těším na zimu, až budu nabalená zpocená zase jak myš, jejda a ještě s břichem, no potěš, to mi teď NĚCO došlo.  A to já jsem obvykle ještě dost dlouho v klidu, protože je znám, takže začínám o dost s předstihem, takže nějaký značný stres ze mně cítit nemůžou. Schválně, znáte někdo nějaké dítě, co to nedělá? Chytneme ho a pozlatíme.
|
|
| Pole levandulové | 
|
(12.10.2010 15:16:35)
To znam a protoze se po ranu odmitam nervovat, vetsinou ustoupim sama sobe a do obleceni mu pomuzu. On vi, ze je to kvuli memu dusevnimu klidu, mne to nevadi, protoze vim, ze sam se oblece, ale tech par minut v posteli navic mi za to stoji. Beru to cestou nejmensiho odporu, rano proste nefunguju a celkove jsem sova, teda my vsichni.Jinak samozrejme vychovavam a jsem dusledna, ale rano proste ne.
|
|
| Sněhulka a sněhuláčci | 
|
(12.10.2010 15:20:20)
Sojko, nadhernej prispevek. I kdyz me neco lehce pobavi, malokdy se fakt rozesmeju u monitoru, ale tentokrat jsem fakt vyprskla smichy. Ty zpocena, dole cunik spareny, dcerka naha a hrajici si - NAPROSTO PRESNE:))). Taky byvam uplne zpocena, nez se vypravime. A to jsme zatim jen dva.
Kazdopadne pozde snad moc nechodim, teda snazim se, nemam to rada, ale musela jsem najet na metodu vypravovani se hodinu pred odchodem. Chvili mi trvalo, nez jsem pochopila, ze je to fakt nutne, ale setri mi to nervy - nedelat to na posledni chvili. Samozrejme ne vzdy to takhle jde atd...
Jinak ja osobne mivam vetsi krizi pri prichodu domu, to je pro me okamzik O - nedavno jsem tu zakladala diskusi o nervnich matkach a kdosi mi tam poradil uvedomit si, ve kterych opakujicich se chvilich mi ujizdi nervy. Tak ten prichod dom, to je stopro jistota. Ale uz na tom pracuju, opravdu mi to uvedomeni si, ze tohle je pro me krizova situace, hodne pomohlo:)). No ale nic, to jsem odbocila od tematu. Zkratka ano, tenhle Murphyho zakon funguje :).
|
| sojka+07+09 |
|
(12.10.2010 15:32:22)
Sněhulko hodn´ě jsem o tvém příspěvku tehdy přemýšlela a chtěla jsem ti odpovědět, ale nestihla jsem to nějak. Říkala jsem si právě jestli by ti venku nepomohlo mít akce jenom na to courání, kdy by právě šel a dělal co by chtěl a tebe by tolik nežralo že nedrží směr a prostě když spěcháš by seděl nekompromisně v kočárku. Jeho totiž nepředěláš, můžeš předělat jenom svůj postoj, když budeš vědět, že venku prostě zlobí, tak mu necháš jeho zlobící chvilku a nebude tě to tolik štvát.
Jinak mě už tehdy napadlo, že jsi určitě dobrá máma, nějak to z toho tvýho p říspěvu vyznělo. Já byla taky v těhotenství hrozně nervní, pamatuju se, že jsem se na holčičku poprvé naštvala, když jsem byla měsíc těhotná.
|
| Sněhulka a sněhuláčci |
|
(12.10.2010 19:32:02)
Jee, Sojko, to je mily, dik:)). Snazim se na sobe pracovat, no je to tezky;)). Je to podle me jedna z nejtezsich veci vubec, OPRAVDU ZMENIT sebe sama... ale jak rikam, pracuju na tom:). Kazdopadne, s tim couranim mas pravdu. Jde o to, ze ja bych chtela, aby dite co nejvic chodilo, nez bude to druhe... proto mozna tak hrotim to chozeni kazdou chvili a malo kocar, a je to spatne. Musim na to vyclenit chvilky.
|
|
|
|
| Mrej | 
|
(12.10.2010 15:43:50)
znám z vyprávění jednu veselou historku o odchodu do jeslí. Je už skoro 60 let, tak se nedivte. Tahle paní co mi to vyprávěla, měla 3 děti po roce, když nejmladšímu byl rok, šupali všichni do jeslí a do školky a mamka do práce. Nastaly tradiční ranní horory, vypravit takovéhle 3 kousky v 6 ráno si prostě nedokážu představit. Ten nejmladší umocňoval vše tím, že se vždy v maximálně nevhodnou chvíli pokadil. Načež maminka vysledovala, že se tak stává v momentě, kdy vezme do ruky klíče a už chce otvírat dveře k odchodu. Takže přijala opatření - zacinkala klíčema o čtvrt hodiny dřív , chlapeček se pokadil, ona ho přebalila a včas odcházeli .
K téhle historce jsme se dostaly přes zkušenost s příchodem do práce v pyžamu (v jejím případě kombiné) pod dlouhým kabátem. Ona v tom zmatku úplně zapomněla, že není oblečená, chlapečka přebalila, hodila na sebe kabát a mazali. No a v práci šok - pod kabátem jen kombiné. Tak jí tenkrát prý vezlo ředitelské auto domů se doobléct! To já byla menší řízek, aby mi neujel autobus a stihla jsem vyhnat mládežníka, tak jsem jednou v zoufalství narvala svoje oblečení do tašky, pod kabátem pyžamo, ale autobus jsme stihli. No a v práci za mohutného smíchu kolegyň jsem se šla doobléknout na WC. (Pro Pražandy - jsme ze vsi, u nás jezdí 1 autobus ráno a 1 večer)
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(12.10.2010 15:52:38)
Prima zmáknuto.
Jsem četla šílenou historku na podobné téma. Maminka početné rodiny v pyžamu v zimě vystrakala děti a manžela z baráku a pak si v klidu snídala s nejmenším. Načež volal manžel, že mu došel benzín, stojí pod kopcem a potřebuje, aby pro ně dojela. Takže hodila přes pyžamo kabát, děcko navlíkla do kombinézy a vyrazila. Od manžela vzala děti, dovezla je před školku, tam je vypakovala, dovezla staršího do školy, pak s kanystrem pro benzín a ten odvezla manželovi. A pak se vrátila domů a dosnídali. Taky psala, že se modlila, aby ji nikdo známej nepotkal. 
|
|
|
| Insula | 
|
(12.10.2010 15:53:49)
Já nechodím všude včas, já chodím všude předčasně. KDyž mi pojede autobus v osm, tak tam budu zaručeně už minimálně ve třičtvrtě stepovat.
Jinak to sedí. Čím více spěchám, tím více se moje děti loudají.
|
|
| Miri30 | 
|
(12.10.2010 16:01:14)
Pak je tu ještě jedna varianta. Poté co se syn zásadně nechtěl ve školce oblékat a místo toho dělat vše možné blbiny, povídám: "jsi velký, oblékať Tě nebudu, pokud se neoblečeš, budeš muset jít, tak jak jsi." Samozřejmě se neoblékl, tak jsem mu věci nacpala do batůžku a vyrazila ze školky. On za mnou tričku, punčocháčích a bačkůrkách - byl leden. Oblékal se pak venku, bylo to slušné divadlo. Od té doby se ve školce oblékal poměrně rychle, ovšem řval u toho zase na celou školku: "Já se rychle oblíkám, abych nemusel zase chodit venku nahý v mrazu, maminko, já už nechci, abys mě nechávala omrznout..."
Tak nevím... co bylo lepší.
|
| Šešule |
|
(12.10.2010 16:21:07)
|
|
| Hanka | •
|
(12.10.2010 17:29:02)
Tohle mi připomnělo jednu hezkou scénu u nedělního oběda (léto, okna dokořán), kdy dcera odmítla jíst (něco, co měla normálně ráda) a já to po několikerém varování, že teda nemusí, ale nedostane nic jiného, odnesla. Načež usoudila, že má hlad, a začala nátlak. Nevím, co si myslela celá čtvrť, na kterou to dítě hulákalo: "Chleba, maminko, plosím, suchý chleba! Já nechci umžíííít!"
|
| Petule +1 | 
|
(12.10.2010 20:00:08)
teda nenapadlo mě, že se u takového tématu tak dobře pobavím
U nás je to taky problém, já mám problém vypravovat sama sebe - odjakživa, jsem sova, takže ranní vstávání je pro mě úmor a jsem fakt pomalá - do toho brzda můj muž a mega brzda dcera... Ale nějak jsme to sladili, že většinou je to bez větších problémů - často pomáhá počítání s výhrůžkou, že se začnu zlobit - dcera nesnáší když se zlobím a vztekle mluvím, většinou jí stačí tím pohrozit a začít počítat,.. občas hrozím, že se budu STRAŠNĚ zlobit, protože na mě budou křičet v práci,.. No ale většinou jí s oblíkáním pomáhám, jde spíš o to aby spolupracovala a nelítala po celým bytě, nestřílela kalhotkama jako s prakem apod.
|
|
|
|
| Červená řepa | 
|
(12.10.2010 17:45:26)
je to naprosto přesný pravdilo. Zvlášť u některých dětí. Naše prostřední je na to extrémně citlivá, ta vysekne excelentní scénu, sekne se a nikam se prostě nejde, mě tečou nervy atd...Třeba s nejmladším tento problém prakticky není. toho vzbudím, oblíknu v posteli, dám vyčůrat a za 5 minut bez jediného protestu jsem na chodbě a jdeme.
|
|
| Lassie66 | 
|
(12.10.2010 18:42:02)
Stejné u nás, jen já to ještě okořením vlastním záchvatem.
|
|
| vlad. | 
|
(12.10.2010 18:47:17)
Nazdáár Sojko , po přečtení nadpisu, ještě než jsem to rozklikla, jsem si tipla, že je tvoje téma. A fakt! Jak píše Prekopová, časový stres je jedním z nejčastějších důvodů, proč jsou rodiče "hnusní" na děti. Protože ti boří tvůj pracně naplánovaný program. Ty si tím dáš tolik! práce, večer naděláš hromádky a stejně to nefunguje ke spokojenosti matky. Pro mě dvě poučení: kdyby hromádky nebyly, bylo by mnooohem horší  , a jak píše Škramuška, i "velký" sourozenec někdy potřebuje maminčinu péči, jako ten malý. Takže chci-li odejít v klidu, dělám to cestou minimálního odporu, oblíknu jí aspoň něco. Protože jakmile se to zacyklí křikem a výčitakma, rozhodně se nic neurychlí, že. přeju pevné nervy
Co vaše choroby, už jsou na ústupu?
|
|
| Tenna /2 | 
|
(12.10.2010 19:33:26)
Řekla bych, že to dělají proto, že jejich čas plyne úplně jinak, než náš. Kašlou nám na naše nervózní spěchání, bylo by jim dobře, kdyby se nikam nemuselo chodit, nic se nemuselo stíhat a ony si mohly hrát svým tempem a volit si aktivity podle své potřeby. Chceme-li je násilnit, no, tak si to holt "vyžereme"
|
|
| Balbína | 
|
(12.10.2010 21:11:15)
no, když mají jít do školky nebo někam, tak spěji, vstávat se jim nechce. Zato o víkendu  klidně po šesté
Já tedy mívám taky krutá rána, brzké vstávání je pro mě jako mor, tak jim trochu rozumím. Taky potvrzuju, že když potřebuji chvátat, musím dohlížet, aby se v oblíkání a snídání postupovalo. To snídání je stejně zkrouhlé na minimum.
|
|
|
V její náručí
Tříkrálová OkořPraha 6 
Kampa a nábřežní bojovkaPraha 1 
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)Praha 1 
Novoroční koncertBrno-venkov 
Tříkrálový koncert a tvůrčí dílna pro dětiBrno-venkov 
Tříkrálová Okoř
Kampa a nábřežní bojovka
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)
Novoroční koncert
Tříkrálový koncert a tvůrčí dílna pro děti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)