| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
 |
(10.12.2010 14:23:00)
Ahoj, zamýšlím se tady na problémkem. Mám dva kluky, skoro čtyřletého, který je hodně opatrný a nechce nic zkoušet a není moc šikovný a dvouletého, který naopak je hodně průraznej, všechno chce zkusit a všechno mu jde. Teď malej přišel z pokoje, na noze jednu botu, kterou mám připravenou pro staršího, až vyroste z těch, co má teď, když jsem mu dala i druhou botu, tak si jí oblíkl a chodí tady v tom. Starší kňučí, že chce taky boty, ať mu nějaké najdu, ale pro nic si nedojde, nezkusí nic, jen kňučí, že chce, že máma má oblíct Jonymu boty a podobně. Na moje pobídky, ať to zkusí, že malému to taky nikdo nedával, tak neřekne nic jen pořád kňoučí. Občas už si s ním nevím rady, tady je to legrace, ale když ho mám donutit k něčemu, co je fakt potřeba, tak jsem někdy kolikrát až zlá, což mně pak mrzí, ale on si jinak nedá říct. A když ho pak donutím, že si třeba oblíkne tepláky nebo se mu povede něco nového, tak je vidět, jak je na sebe pyšnej a spokojenej, ale sám od sebe prostě nic zkoušet nebude, vůbec neměl období já sám. Co s tím? Byla jsem s ním u psycholožky, dostala z něj dovednosti, které jsem vůbec nevěděla, že umí, takže schopnej je, ale já ho k tomu prostě nedonutím. Ráda bych ho dostala do školky od září, protože si myslím, že by mu to hodně pomohlo, ale nevím, jestli ho tam dostanu, když budu doma s mladšími dětmi. Budu vděčná za jakékoliv tipy. J. 
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(10.12.2010 14:37:22)
jani mám doma to stejné v bleděmodrém - nejstarší syn 8 a půl roku, na kole se naučil jezdit letos v létě děsně před mým porodem a jeho osmýma narozeninama, plavat asi v sedmi, ale pořád se bojí, na všechno říká ne a nechci, nejradši je doma.. děti má moc rád.. s těma dovednostma.. když chodil do školy tak až po půl roce co to uměl já doma zjistila, že si umí zapnout bundu.. tož asi tak.. :D
ale je moc hodnej, dost introvertní a do dneška ho víceméně do všeho nutím, ale nutím jen když vím, že by toho litoval a že pak bude spokojenej. Do prkotin nenutím, na ty prdím. Kamarádů má dost, není agresivní, je málo průbojný, hodně čte. Doma je upovídaný, kamarádí se více s holkama, protože nejsou agresivní. Je nadprůměrně inteligetní.
Dcera je jako tvůj mladší - necelé čtyři. Na odrážedle trajdá jak sebevrah od roku a půl, už půlroku mě ukecává o šlapky ke koluodrážedlu, čemuž se bráním , páč má necelcýh 12kg, je to houžvička. brusle zkoušela už v necelých dvou, kolečkové v necelých třech. Do vody skáče po hlavě snad od narození, od dvou a kousek plave jen s plaveckým pásem. Je emotivní - hodně projevuje emoce ať zklamání tak radost, o všem ví půl baráku :D
prostě časem sem se naučila brát je takové jací jsou a někdy si říkám, co je lepší, esi to, že syn je na sebe opatrný a musím ho do všeho nutit, ale zase si nikdy nic hroznýho neudělal, nebo je lepší dcerka, která do všeho de po hlavě, ale taky už měla roztrženou bradu, rozseklý ret, momentálně čerstvě uřízlou špičku prstu - okrajovala mi v neděli brambory a taky už se nám málem utopila..
vlastně pro tebe radu ani nemám, prostě je ber takoví jací sou.. syn tím jak dcerka roste, začal být více soutěživí, což nebýval.. tak třeba i tomu tvému to dojde, ale nedělej to, že mu dávám mladšího za příklad, mimochodem syn taky fázy já sám neměl
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(10.12.2010 14:37:41)
jo a syn chodil do školky ode dvou let a zvládal to bravůrně, toho bych se nebála.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(10.12.2010 14:46:34)
Beruško, uklidňuje mně, že má někdo stejné děti jako já.  Já se právě občas zamýšlím, co dělám blbě, moc to asi řeším. Starší je taky moc hodnej, milej, tulivej, za tu jeho opatrnost jsem i vděčná, jen že mu jsou skoro 4 roky a umí si akorát oblíct tepláky, svlíkne se teda komplet, tričko si obleče, když mu ho narazím na hlavu, tak si najde rukávy jinak ne. Plenek jsem ho nezbavila, protože nechce kakat jinam než do pleny a nechce si ani říkat, čůrání bez problémů, ale nemá pravidelnost, tak ho bez pleny nechat nemůžu. Dřív do mně děsně ryla máma, jak jsem nemožná, pak jsem se dost prudce vymezila, tak už k nám ani nechodí, což mně mrzí, ale jsme ve větším klidu. Já je právě taky moc srovnávat nechci, i když občas mi to nedá.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(10.12.2010 14:48:38)
K psycholožce jsem ho táhla, aby mi řekla, jestli je v pořádku, abych ho třeba nenutila do něčeho na co fakt nemá. Takže mně uklidnila, ale stejně si občas říkám, že kdyby nějakou tu diagnózu měl, že bych byla klidnější  , takhle občas trpím pocity selhání. 
|
| Winky | •
|
(10.12.2010 16:57:54)
no to úplně chápu - ten pocit "jak je možné že ostatní děti po tomhle jdou jak slepice po flusu a to moje just ne"... Starší - dcera - je taky taková. Hlavně nechce dělat to co ostatní....... jak je tam víc lidí než 1 tak to už je dav a tam ona nepůjde (pohladit si zvířátko na dni dětí, na nějakou atrakci, houpačku apod).
Je fakt, že po čtvrtém roce nastal zlom - vlastně ve 4,5 letech - vloni v zimě začala CHTÍT lyžovat. Vůbec jsem si netroufla jí to navrhnout (já lyžuju moc ráda) ale po anabázích s tříkolkou, kolem, lyžičkami předchozí sezonu, kdy se u všeho zasekávala, bulela, nechtěla, sníh byl moc studený a mokrý, voda nápodobně..... jsem nechtěla riskovat že přitáhnu na kopec všechny věci a slečinka se zasekne že ne a zas to všechno ponesu dolů.... Docela dost ji motivujou pohádky - takové ty hrané s lidskými herci - kor když to jsou děti - žere hrozně moc, vloni právě to byla Ronja kdo lyžoval tak to chtěla taky zkusit. A od té doby je to lepší - sama chtěla zkusit lední a pak i kolečkové brusle a šlo jí to, sama zkusila to kolo (tam to moc nešlo a to jsme to krapet provařili my - nemá vhodné kolo - má buď malinké nebo velké, nechtěla jsem dávat 3tis. za kolo......). Tak tě chci povzbudit že to třeba bude za pár měsíců lepší. U nás taky hodně záleželo na mladším sourozenci - vloni teprv začal chodit, zato letos už jí zdatně sekunduje v mnoha ohledech - běhá lítá a skáče skoro jako ona a ji to nutí být "větší a lepší".
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(10.12.2010 17:15:47)
Winky, dík. Ten náš mezi děti bez problémů, ale ještě nedávno vůbec nechtěl komunikovat, pokud na něj mluvil nějaký dospělý. Jsem právě koukala jak reagoval na tu psycholožku. On je takový zvláštní, sám se musí rozhodnout, roky se bál v tramvaji, v metru, pak se jednoho dne rozhodl, že to zvládne a najednou v pohodě, visel mi teda na noze a koukal do země, ale dal to  , dala jsem mu pak lentilku, tak byl rád a zpátky už jsme jeli za bonbonek normálně. Donutit je ho těžký, teď už je to lepší, ale do těch tří let ze stresu blinkal, tak jsem na něj nechtěla tlačit, aby se nezasekl, zdá se, že to byla dobrá metoda na tohle, ale nakonec ho do některých věcí trochu dotlačit musím. Dneska už je ochotný být s malýma dětma v církevní školce v neděli, i když tam není táta. Od neteře, která je o rok a půl starší se naučil spoustu věcí, ale tu vidí málo, tak by se mi líbila ta školka. Jen mně mrzí, že tu není žádná, kde by byl menší počet dětí ve třídě, teda jedna tu je, ale to je málo.
|
| Winky | •
|
(10.12.2010 17:43:54)
je fakt, že to "odkoukání" dělá hodně. Stávalo se mi, že na hřišti šla dcera jen na ty prolejzky, které znala, tj. houpačka a pískoviště. Různé lezení do výšky atd. ji nelákalo. Ale cca před půl rokem /to jí bylo k 5 letům/ začala právě nenápadně okukovat ostatní děti - zvlášť pokud to byly holčičky tak cca o rok starší - a najednou sama šla a zvládla přelézt třeba přes lanový mostek na který by předtím nešla, přes takovou přeručkovávací prolejzku (kláda ve výši hlavy dospělého, na ní madla jako na držení v tramvaji, musí se jednou rukou chytit jednoho, a švihem se chytnout druhou rukou dalšího atd.). Když jsme jí to vysvětlovali my (ukázat jsem to neuměla - jsem moc velká a když si kleknu tak zas nedošáhnu) - tak ne. Když to okoukla od jiných dětí, tak to šlo. No a pak byla schopná s tou druhou holčičkou "si hrát" třeba hodinu, aniž by na ni promluvila slovo - prostě jen dělala to co ta holčina a jakoby se "honily" na té prolejzačce - jedna nahoru, druhá dolů....
S kreslením je to podobné - vybere si 1 motiv - třeba domeček - a ten kreslí pořád a pořád. Pak si jen tak vezmu papír já, a pomalu kreslím aby viděla jak ty tahy dělám - třeba strom. No a od té chvíle začne kreslit samé stromy. Ale neřekne si "nauč mě kreslit strom" - musí to okouknout a "hlavně nenápadně" 
A s mluvením cizích lidí na ni - to taky není slavné. Doma je ukecaná jak Palacký, básničky, říkanky, písničky, vlastní verše se z ní jen hrnou. Ale stačí aby ji nějaký neznámý (nebo i trochu známý) člověk přímo oslovil ve stylu "řekni mi...." a šmytec. Hlavu dolů, děsně důležitě si prohlíží špičky bot a nic. Ale to jí nevyčítám, neboť obvykle jsou to docela stupidní dotazy co po ní chtějí, ještě neváhají si k ní stoupnout úplně blízko nebo naklonit se před obličej, případně přátelsky "poplácat".... to bych neřekla taky nic takže je mi jasný odkud vítr fouká.....
|
|
| lipoo | 
|
(10.12.2010 19:48:35)
Jani-asi má slabší nerv.soustavu...dle popisu-celej náš...ale ten má i psychoporuchu.A jezdíme výtahem taky za kindervajíčko ,a i tak ho do toho musím tlačit...ono se nemá strachu ustupovat!!!
|
|
|
|
|
| lipoo |
|
(10.12.2010 19:46:48)
jo,jo...všechno má něco.Ségra mi záviděla moje dítě,který kam se postavilo tam stálo,ale on nikdy neměl "Já sám",jak její dcerka...ale zas rozstla,když pospíchaly na bus a ona si chtěla obouvat boty-asi ve dovu letech "já šamaaaaaaaaa"-a ječela jak siréna,když ji ségra na boty sáhla....ale radši tohle,než pak nutit a prosit a vyhrožovat.....ale jak už tu někdo psal-třeba v tom oblíkání to chce pevnou ruku....pomoct trošku,ale většinu ať dělá sám./mi se to kecá,jsem mladýho oblíkala ráno ještě v první třídě,jinak by chodil každý den pozdě/...a u nás to bylo pořád "mi to nejdééééééééé"-nic jinýho neznal.a trvá to pořád...
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Tříkrálová OkořPraha 6 
Kampa a nábřežní bojovkaPraha 1 
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)Praha 1 
Novoroční koncertBrno-venkov 
Tříkrálový koncert a tvůrčí dílna pro dětiBrno-venkov 
Tříkrálová Okoř
Kampa a nábřežní bojovka
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)
Novoroční koncert
Tříkrálový koncert a tvůrčí dílna pro děti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)