| Alenka z říše divů |
 |
(25.2.2011 16:39:03)
Dřív jsem se ambulantně léčila, ale léčbu nikdy nedokončila, při zlepšení jsem se na to vykašlala. Teď bylo období relativního klidu a najednou je to tu zas..přitom se nenacházím v nějakém stresovém období, které mi ten relaps vždycky vyvolalo. Ach jo, asi se smířím s tím, že se s tím musím naučit žít..Období zvracení se střídají s obdobím hladovění, pak zvládnu jíst třeba tři měsíce celkem normálně a pak se to stejně vrátí.
Máte nějakou radu, vlastní zkušenost, zkušenost z okolí?
Díky ..
|
| stormer | 
|
(25.2.2011 16:48:11)
Alenko   . Já začala s anorexií ve 14ti, pak bulímie až do těhotenství ve 30ti. Po porodu cca 1rok nic. Moc jsem se radovala a myslela, že jsem z toho venku. No, nejsem... U mne je ten problém, že celá naše rodina je geneticky oplácaná. Já si rozhodila organismus hladověním, takže "normální jídlo" u mne vede k postavě, která sice není tlustá, ale mně se vůbec nelíbí... Nevím co s tím. Brala jsem antidepreiva, po nich jsem ztloustla, takže letěly do koše. Žádný psychiatr mi nikdy nedokázal pomoct.
|
| Alenka z říše divů |
|
(25.2.2011 16:51:23)
stormer,
děkuji za příspěvek..to enní moc povzbudivé, ale vidím, že v tom nejsem sama. Četla jsem si v předchozích tématech tady o lidech, kteří to zvládli a tím víc si připadám neschopně, že já ne..
|
| stormer |
|
(25.2.2011 17:01:31)
Upřímně, já si taky připadám neschopně, občas. Pak si ale vždy řeknu, že jsem si tu chorobu nevybrala dobrovolně a že jsem měla důvody, které mě do toho dostaly. Většina psychologů ti řekne, že PPP jsou jedny z nejhorších závislostí, protože od jídla se prostě nemůžeš izolovat (jako od drog a alkoholu). Každý den musíš jíst a tedy i bojovat s tím pokušením. Pro většinu lidí je bulímie celoživotním trápením. Třeba i na pár měsíců, let, s tím přestanou, ale to nebezpečí recidivy je stále. Já obdivuju všechny ty, kteří se z toho definitivně dostali. Třeba i ty nakonec budeš ten případ...
|
| Alenka z říše divů |
|
(25.2.2011 17:04:00)
stormer, děkuji, já bych moc přála nám všem úplné vyléčení..třeba se to opravdu podaří, důležité je neztrácet naději a to je někldy fakt těžké. Proto doufám, že někdo napíše něco motivujícího...Hodně sil!
|
|
|
|
| holka anonymka | 
|
(25.2.2011 17:03:36)
mohu se zeptat, prosím, vy, které jste nemocné, pohybujete se ve společnosti "dokonalých" lidí.. úspěšných, nebo štíhlých, nebo krásných? Velmi dobře chápu blbé pocity z pohledu na vlastní tělo, také jsem je zažívala (ale k vaší nemoci jsem naštěstí nedospěla).. nicméně mi (aniž by věděli) pomohli mí partneří - v období několika let po rozvodu - kterým bylo úplně jedno, jestli jsem zrovna oplácaná, nebo vychrtlá.. A sami, ač velmi úspěšní lidé, na svůj či můj zevnějšek (krom čistoty a upravenosti  ) nijak zvlášť nedbali. A jak jsem zjistila, takových je naštěstí většina.
|
| Alenka z říše divů |
|
(25.2.2011 17:05:39)
Holka anonymka:
Nedá se říct vyložeě, že se pohybuji ve společnosti dokonalých lidí, sem tam je někdo, kdo tak na mě působí, ale jde spíš o ten vrozený perfekcionismus ve všem a taky je to pro ěm jakýsi ventil, forma uvolnění přetlaku..
|
|
| Jana | •
|
(25.2.2011 17:10:02)
Můj manžel mě poznal jako hodně hubenou a bylo to prvotní, co ho přitahovalo. Momentálně vážím asi 80kg (jsem asi jediná tlustá bulimička na světě) a určitě mě proto nemiluje míň, přitahuji ho, jen by bral, kdybych byla pět jako proutek. O mé nemoci netuší.
|
| TiNiWiNi | 
|
(25.2.2011 18:41:19)
Nejsi 
Manžel netuší - jen jednou jsem se o tom zmínila velmi povrchně, že jsem zvracela v minulosti. Asi je divné, že jsem tlustá a s nemocí( spíš s vlastní blbostí) bojuji pořád. Taky 80kilo a jsem prcek. Jím zdravě, sportuji, ale někdy se mi to vrátí a jejda 
|
|
|
| stormer |
|
(25.2.2011 17:16:49)
Ve společnosti dokonalých lidí se rozhodně nepohybuju. Byla jsem na základce oplácané dítě a spolužáci mi to dávali notně vyžrat. Od puberty, kdy mne postihla anorexie, mám sama v sobě zakódovanou touhu po své dokonalosti (t.j. vyhublosti ). Nároky mého okolí už s tím dlouho nemají co dělat. Pro okolí jsem ta "obdivovaná, krásná, upravená a štíhlá" - vlastně je to k pláči...
|
| Zuza | •
|
(25.2.2011 17:18:50)
Jo a podotýkám, že moje hubená váha je 58, momentálně mám 68 - pro mě absolutní katastrofa a umí mi to zkazit každý den. Nemyslím snad minutu na to, jak jsem se sebou nespokojená.
Taky k pláči :-(
|
| Alenka z říše divů |
|
(25.2.2011 17:22:22)
Zuzo, to znám, přitom si člověk může pořád říkat, že je to jen blbý číslo, nikoho nezajímá kolik vážím,ale já mně prostě rozhodí každý deko..když někde jsem, pozoruju ostatní ženy v okolí, proovnávám naše postavy a říkám si, jestli aspoň jedna z nich řeší to smaý, co já..
|
| holka anonymka |
|
(25.2.2011 17:28:37)
já si myslím, že to řeší 98% ženských kolem tebe (to, že jsou tlusté).. akorát některé se snaží držet dietu, některé se snaží zdravě jíst, a některé se stejně nacpou a výčitky se snaží hodit za hlavu..
|
|
|
| stormer |
|
(25.2.2011 17:23:00)
Přesně tak - s tou váhou. Prostě se mi "normální" váha mého těla ( cca těch 68) nelíbí. Když jsem byla těhotná, měla jsem z rostoucí váhy takové stavy, že jsem už ani v poradně na ten displej nekoukala. Sestra měla "zakázané" mi mou váhu říkat...
|
| Ajlina | •
|
(25.2.2011 19:03:38)
to znám, sestra se vždycky děsně divila, že tu váhu nechci slyšet, jako kdyby to nedokázala pochopit...to poslední těhotenství, jsem se odmítla vážit a celé těhu se nevážila
|
| stormer |
|
(25.2.2011 19:11:26)
Tak to jsem ráda, že nejsem jediná v republice  . Sestra se taky tvářila, ale doktorka naštěstí měla pochopení...
|
| Alenka z říše divů |
|
(25.2.2011 19:16:53)
stormer,
já tohle řekla sestře u závodní dr. u které jsem byla na povinné prohlídce před nástupem do práce, že ji prosím, aby si to zapsala, ale neříkala to nahlas, že sjem měla problémy s jídlem a nechchi to vědět. A ta mrcha se na mě podívala jako na debila a na doktorku to začala ješet do vedl. pokoje, že to bylo slyšet až do čekárny. Taky jsem to řádně obrečela, i kdžy je to blbost..
|
| stormer |
|
(25.2.2011 19:22:55)
Tak to je pěknej hnus !! Nemůžeš přejít jinam? Já bych to nerozdýchala - tu váhu možná ano, ale ne hrubost té "sestry". Bohužel je takových lidí docela dost. A o PPP mají většinou dost zkreslené představy. Jakože jsme krávy blbý, který nemají pořádný starosti a že kdyby nám někdo dal přes hubu, vzpamatovaly bychom se a přestaly dělat hovadiny...
|
| Alenka z říše divů |
|
(25.2.2011 19:28:13)
Bohužel tenhle přístup není zas tak ojedinělý, o to víc mě to mrzí a zaráží zrovna u lékařů a zdravotnického personálu. Naštěstí tam nechodím, mám svou prima doktorku, tohle byla povinná vstupní pro všechny zaměstnance u jejich, jinak už tam ani nepáchnu..
|
|
| MrakovaK | 
|
(25.2.2011 20:07:14)
když to ještě člověka pobouří a překvapí, tak se to tak často neděje.
|
| Zuza | •
|
(25.2.2011 20:18:02)
Tak jsem ještě nakoukla...
Holky, já když doma nic nemám a chytne mě ta žravka, tak si vždycky něco najdu. Klidně i zmrzlý rohlík z mrazáku, suchý cornflakesy, dětí mlsky, piškoty, cokoliv... Už mám i rozlišeno, co se blbě zvrací a co jde dobře... Normálně se tomu teď směju, ale je to děsný a děsně mě to štve :-( :-( :-(
|
| stormer |
|
(25.2.2011 20:29:01)
Zuzo ! To jsem taky chtěla napsat. Jak tu někdo radil: nemít doma kritické potraviny... a to je jako co? Já - když jsem měla nejhorší období - byla schopna futrovat i máčenou strouhanku  . A pak se snaž to nějak racionálně potlačit...
|
| Zuza | •
|
(25.2.2011 20:34:33)
Jooo přesně - naprosto cokoliv! :-D Klidně jsem byla schopná namáčet si týdenní chleba do pekáče - do omastku, od kuřete a pak to "zapít" šlehačkou - a rovnou ze spreje! Fakt humáč.
Když je rodina, těžko se doma nic nenajde.
Kor, když manžel stále cosi hledá a když mu to nekoupim já, koupí si to sám a pak jsem sama a on to hledá a já to svádím na děti :-D
|
|
|
| Radši anonymně | •
|
(25.2.2011 20:41:37)
To znám, vím, že třeba rohlíky nejdou.. tak se jim vyhýbám. Ale když bylo nejhůř, a neměla jsem doma vůbec nic, tak jsem si třeba dělala krupicovou kaši z litru mléka, těstoviny s mákem, nebo placky z mouky, vody a soli.. prostě i z těch základních potravin, co jsou vždycky doma, i když je lednice vymetená, jsem se dokázala přežrat k prasknutí.
|
| holka anonymka |
|
(25.2.2011 20:55:00)
já mám největší hlad a chutě právě když je lednička prázdná a spíž vymetená. Když mám po nákupu a lednice plná, tak je to kupodivu lepší - tedy - pokud nekoupím něco, co mě fakt hodně láká. Ale ty normální jídla mi nevadí. Ale jak je v lednici prázdno, tak bych snad žrala i nevařenou rýži..
|
| Míša 999 |
|
(25.2.2011 21:14:18)
nojo, jasně, prázdná lednička rozhodně neni řešení... To chce řešit příčinu! To co nás nutí se takle přejídat. Většinou jde o nějakou kompenzaci... Prostě tydle potíže se řeší psychoterapií - rozhodně doporučuju!!! Sama již pár let na terapi chodím a nemůžu si to vynachválit Kontakty na terapeuty zabývající se PPP najdete právě na www.anabell.cz nebo na www.idealni.cz. POkud se necítíte rovnou na psychoterapii, můžete zkusit třeba svépomocná setkání nebo víkendové socioteraputické programy, které též pořádá Anabell. Bližší info o svépomocných setkáních zde: http://www.anabell.cz/index.php/anabell-praha/nase-sluzby/svepomocna-podpurna-skupina-pro-osoby-s-poruchou-prijmu-potravy Víkendové programy zde: http://www.anabell.cz/index.php/anabell-praha/nase-sluzby/vikendovy-socio-terapeuticky-program
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Zuza | •
|
(25.2.2011 17:23:13)
A ještě něco...
Plácám se v tom taky od puberty. Už tak 4 roky jsem měla klid - to bych mohla psát jako motivující období - připadala jsem si vyléčená, věděla jsem, co chci, byla jsem o moc šťastnější.
Před víc jak rokem přišla krize a od té doby se v tom plácám znovu. Každé ráno si řikám - dnes už ne, musím to vydržet.
Jakmile přijde možnost se přecpat, nevydržím, udělám to a je to tu zpátky.
Teď se už 2 dny držím. A jsem docela odhodlaná.
|
| Zuza | •
|
(25.2.2011 17:24:18)
Jo a je mi 35.
|
| stormer |
|
(25.2.2011 17:32:22)
A Zuzo, máš někoho? Když člověk žije sám, je to peklo. Já měla v období své osamělosti (bydlela sama) hrozné záchvaty žravosti. Prakticky jsem vydělávala jen na jídlo  . Dodnes mě to mrzí - co jsem mohla našetřit peněz, když jsem slušně vydělávala a platila minimální nájem.
|
| Zuza | •
|
(25.2.2011 17:35:08)
Jojo, mám, mám dvě děti, jsem podruhé vdaná, mě nijak zvlášť blízcí nad vodou nedrží - nevím, "umím" se do toho tak ponořit, že nic neberu jako podporu. Samozřejmě to tedy o mě nikdo neví.
|
|
|
|
| Míša 999 |
|
(25.2.2011 18:06:48)
Tak držím palce!! Mrkni třeba na www.anabell.cz - najdeš plno služeb (poradny, skupiny, internetové poradenství, víkendové akce, knihovna s tematikou ppp...)
|
| Alenka z říše divů |
|
(25.2.2011 18:16:19)
Míšo, Anabell znám, ale i tak děkuji za tipy! Jejich pobočka sice v našem městě není, ale do Prahy to není zas tak daleko. Asi se zase zapřu a zkontaktuju je, děkuju! :)
|
| Míša 999 |
|
(25.2.2011 18:44:02)
Mají tedka nové pobočky v Příbrami a Mladé Boleslavi - tak esi bys to neměla blíž
|
|
|
|
|
|
| holka anonymka |
|
(25.2.2011 17:25:41)
já se vdávala v 19ti letech - tudíž ještě štíhlá, mladá, a pro svého muže obarvená blondýnka. Pár měsíců před rozvodem mě strašně naštvalo, že v době, kdy jsem po porodu sama od sebe bez diety zeštíhlela o 15kg, začal mne oplacávat a nakrucovat se a svádět.. přitom pár let před zhubnutím občas i spával na gauči, aby se mnou nemusel do ložnice. A mně to fakt děsně naštvalo.. A čirou náhodou jsem po dalších letech poznala svého přítele, který je sám o hlavu menší než já, má skoro poloviční váhu, snad ani gram tuku a obrovské svaly.. (vlivem své fyzický náročné práce a zřejmě rychlému metabolismu). V době společných vzájemných rozepří jsem se naopak snažila přibrat na váze, abych ho od sebe odradila.. a on mi láskyplně říká "ty můj malý vorvani" a děsně mě miluje.. zvláštní, co?
|
| stormer |
|
(25.2.2011 17:29:47)
Buď ráda, žes ho našla. Pro mě je můj manžel strašně přínosný - pomáhá mi svou láskou držet se jakž takž nad hladinou. O samotě a nemilovaná - to bylo mnohem horší.
|
| Zuza | •
|
(25.2.2011 17:31:36)
Holky, zajímalo by mě, ví to někdo o Vás - nebo tuší - ve Vašem okolí?
|
| stormer |
|
(25.2.2011 17:36:18)
Všichni věděli, i manžel. Když jsem po porodu přestala, byli rádi. Nikdo z nich ale netuší, že se v tom teď už zase plácám. V pubertě jsem dokázala vše výborně tajit. Když vidím, že si nedokážu pomoct a ani okolí s tím nic nenadělá, přešla jsem opět do "zákopové války". Aspoň ať je netrápím.
|
| Alenka z říše divů |
|
(25.2.2011 17:38:08)
stormer, Zuzo..
o mně si zase okolí myslí, že už je tohle období za mnou, a mě stojí enskutečné úsilí dělat, že jsem ok. Jsem bohužel dobrá herečka, což je asi na škodu..:-( ale kdyby to věděli, tak by se trápili a astejně by mi nedokázali pomoct.
|
| Míša 999 |
|
(25.2.2011 18:24:30)
Okolí může pomoci! Můžou tě hlídat (když si to budeš přát) abys nemohla jít zvracet - "zabaví tě"...prostě už jen to, že to o tobě okolí ví, bulimii udělá život krapet obtížnější...
|
| Radši anonymně | •
|
(25.2.2011 19:37:05)
Míšo ale víš co je zajímavé? Já když jsem doma sama, tak prakticky nikdy nemám chuť se přežrat. Za prvé nemám v lednici nic, co by mě lákalo, a takové ty čokolády nebo chipsy, které při záchvatech přejídání jím na kila, tam sice jsou, ale nelákají mně. Když byl manžel s dětmi 2 týdny na horách, tak jsem nezvracela ani jednou, sotva se vrátili, tak jsem jela dvakrát denně.
|
|
|
|
| holka anonymka |
|
(25.2.2011 18:07:40)
já mám tytéž pocity i se svou závislostí na cigaretách. Před rodiči to skrývám, i když jsme v jednom domě. A je možné, že kdybych bydlela dál od nich, asi bych se ukouřila.. A přitom bych tak ráda přestala.. ale udělat ten krok a skončit - nakonec to neudělám :-(
|
| stormer |
|
(25.2.2011 18:42:47)
Tak s kouřením je to u mně zajímavé. Když jsem abstinovala s bulímií, začala jsem víc kouřit. Teď nekouřím vůbec už od podzimu, zato každý večer "nasávám" - většinou 2deci stačí. A ten "alkoholimus" mi zase pomáhá od zvracení, protože večer mě to nejvíc láká. Prostě, jakmile máš sklony k závislostem, tak se v nich hrabeš...
|
| ajlina | •
|
(25.2.2011 19:06:33)
Stormer to bych neřekla, někdo nepije nekouří a bulimie střídavě s anorexií má...
|
| stormer |
|
(25.2.2011 19:13:04)
Ano, určitě. Jen jsem četla někde článek, že sklony k závislostem jsou geneticky dané a většinou bývají i propojené - samozřejmě ne u všech.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jana | •
|
(25.1.2012 18:11:13)
zdravím Vás... Nejste neschopné, že to nezvládáte. Bulimie i anorexie jsou i pro ty vyléčené doživotním břemenem a nikdy nikdo nemůže vědět, kdy se to vrátí. Já už v tom nastřídačku lítám 10 let. Studuju psychologii, psychiatrii a ač bych měla být odborníkem, taky se mi nedaří to zmáknout na 100 procent. Jsou slabší chvíle, jsou dobré chvíle, jsou různě dlouhé, ale vím, že buď to vyřeší čas společně s mojí vůlí a pocitem lásky k sobě samé a rodině, nebo ta druhá varianta, že se s tím smířím. S mužem jsme se o tom pobavili i před svatbou, zvládl to a hodně pomáhá, když má člověk nad sebou dozor. Na nákupy chodíme společně, když mám slabé období, tak (možná to bude znít blbě, ale kupodivu to pomáhá) je u nás všechno takříkajíc pod petlicí. Po nákupech můj muž kontroluje, aby jídlo podezřele rychle nemizelo. Taky je velké plus, když pak - ve chvíli krize - zkrátka odevzdáte peníze partnerovi. Je to tvrdý, ale partner, který vás miluje, to udělá strašně rád, protože chce, abyste byly zdravé. Muselo se u nás změnit naprosto vše. Vaříme spolu, vařím teplé večeře, ale jím svůj jiný jídelníček. Jídlo, které zbyde, je zkrátka zavřené nebo vyhozené a na každý den si připravuju extra jídlo pro sebe, sportuju,atd. Je to těžký, je to boj, ale zatím je to jediná věc, která hodně pomohla. Ať se daří.
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)