| Evanek | 
 |
(2.3.2011 22:33:47)
AHoj holky,
má taky někdo takové dítko doma?
Dcera od malinka moc nechtěla k cizím lidem- spíš vůbec. U doktora je pokaždé řev když se přiblíží víc než na 1 metr. Dokonce na rehabilitaci to měla v kartě.
Poslední týden ale začala vyšilovat, kdykoli se od ní vzdálím - byt na pár metrů v bytě. Kolem šesté večer už se mě nechce pustit, řve mama mama i když tam jsem. 1 až 2x týdně chodím večer cvičit (ale to už víc než půl roku), tak mě připadá, že si mě hlídá... Dokonce se nechce nechat mýt tatínkem, který to dělá prakticky denně od narození. Ach jo, to jsou nervy... Starší dcera (14) se dneska ptala, jestli byla taky tak hrozná .(No takto ne, ale zato se příšerně bála jakéhokoliv chlapa mimo tatínka-taky maxihysterické záchvaty)
Tak mě někdo uklidněte, že je to normální a brzo to skončí, ať už máme doma trochu pohody.
|
| Pole levandulové | 
|
(2.3.2011 22:41:03)
Jo,v trochu slabsi forme to mela moje dcra taky. Byla neodlozitelna. Preslo par mesicu a najednou je to samostatna holcicka, ktera matku vicemene nepotrebuje - je ji 22 mesicu. Tak vydrz a pevne nervy preji.
|
|
| Lemora | 
|
(2.3.2011 22:46:48)
ale jo, taky jsem to měla doma, právě teď mi došlo že už to dcera (2,5 roku) nějakou dobu nedělá, takže vůbec netuším kdy jí to přešlo ale užila jsem si taky svoje...
|
|
| Ecim | 
|
(2.3.2011 22:50:03)
Určitě to přejde, já osobně bych volila metodu častého, ale krátkého otužování. (Dělala jsem to také tak.) Vím, že je velmi těžké odcházet od plačícího dítěte, ale osobně považuji za nešťastný přístup "já nikam nemůžu, protože dítě řve". Kdysi jsem zažila jeden odstrašující případ u známých. Měli dvě dcery a pak po delší pauze vymodleného synka - mamánka. Jeho matka si vyloženě zakládala na přístupu "nikam nesmím, protože on by plakal". Výsledek byl ten, že když matka potřebovala někam odejít, tak se o tom nesmělo ceknout, kdykoli se dcery prořekly, skončilo to šílenou scénou ve stylu "ty *****, teď ho kvůli tobě musím táhnout s sebou a celou dobu ho nést v náručí, je to jenom tvoje vina", nebo matka utíkala z bytu tajně, dítě začalo řvát, matce tekly nervy a vylila si vztek na starších dětech a i když se jí utéci podařilo, tak to starší děti vyžraly, protože pak zůstaly samy s nepříčetně řvoucím batoletem. Jednou jsem dokonce byla nechtěným svědkem situace, kdy kluk ve třech letech začal na chodbě řvát, že chce mámu a nechce jít se sestrou na procházku (matka potřebovala uklízet a poslala jednu z holek s mrňousem ven), načež matka reagovala tak, že přiskočila k holce, vrazila jí facku, že to holka div nevzala druhou stranou o zeď, zatáhla ji zpátky do bytu a udělala jí virvál na celý barák, že je tak "nemožná *****, když ani na chvilku není schopná se o bráchu postarat". Sestra pak pochopitelně zmydlila bratra, že kvůli němu dostala.
|
|
| Ovečka | •
|
(2.3.2011 22:50:06)
18ti měsíční dcerka je společenská, hned se ke každýmu hrne na klín, snad jí to nevydrží až do puberty:o) a bez maminky je celkem spokojená. Akorát se prej ptá každou minutu :Máma? Ale nepláče, když odcházím. Naopak, když se objeví ve dveřích některá z babiček, okamžitě si oblíká čepici a šálu..
|
|
| Evís+3 ks | 
|
(2.3.2011 22:58:54)
u nás to samý. Jediná rada - vydržet 
|
| Dáša 2 kluci+ holčička | 
|
(2.3.2011 23:05:36)
Já nemohla jít ani na wc, syn stál za dveřmi a řval. Pořád mě musel vidět. Na návštěvě jsem ho posadila na zem, on celou dobu řval, tak jsme šli domů. Teď v 17 je to už znatelně lepší. 
|
| takovánějaká | 
|
(2.3.2011 23:21:06)
taky to známe...původně sem si myslela že je to způsobený brzkým odchodem do práce(po půl rocejsemkvůli tomu přestala), alezdá se že je to diagnoza:)
S každým je kamarád doi té doby než maminka odejde, kde to zná jde hlava-nehlava kam semuzlíbí anezajímá ho kde jsem.Jakmile ho dám někomu na chvilinku pohlídat(můžu být i ve vedlejší místnosti)spustí hysterickaj pláč.
Nesnažím se ustupovat, cvičit jdu, statínkem zůstane, ale všude jinde ho beru s sebou i tam kde to není vídaný.Prostě mám dítě a tak toje:)
Když cítí klid ze mě, že mito nevadí, bývá v pohodě a chová se i na těch méně vhodných místech jakmá:)))
|
|
| Evanek |
|
(2.3.2011 23:27:21)
JO jo, na záchod chodíme taky spolu. A vlastně tam chodí s náma ještě pes-toho záchod fascinuje.
Příští týden se chystáme na jarní prázdniny do Jeseníků, přijedou i tchýně a tchán - tak to mámjasný program - dělat cokoliv s klíštětem na sobě (babi a děda bydlí 500 km daleko a tak jsou to pro ni v podstatě cizí lidé).
Ještě že jedeme celá rodinka- i dvě starší děti, ty miluje.
|
|
|
|
| Paradox | 
|
(2.3.2011 23:35:24)
Máme doma něco podobného. A to chodím při RD do práce. Jakmile nejsem doma, je to v pořádku, ale jakmile jsme doma všichni, vyžaduje jen mě. Jsou jí 2,5.
|
|
| sally | 
|
(3.3.2011 5:09:02)
Evis,
jsou děti, které prostě mamasují a jsou děti které nemamasují. Já mám jednoho nemamase a jednoho šíleného mamas. Mamas se dodnes potřebuje denně mazlit a tulit, někdy mám pocit, že si někde vede záznamy, kolik má odtuleno a dotuluje se podle potřeby. Prostě tu potřebu má, u ní vysloveně potřeba fyzického kontaktu.
Jako mimino ječela, pokud na ní sáhnul někdo jinej (včetně tatínka). Když jí babička odvážela v kočárku na procházku, tak bys myslela, že zlosyni unášejí cizí dítě - řev naprosto šílenej... ale za rohem vždycky zmlkla, užila si vycházku s babičkou - a spustila zase až v okamžiku, kdy zahlídla mě ve dveřích.
Co s tím - nevím. Pevné nervy všem zúčastněným a věř, že to přejde.
Možná trošku zvykat - někde jsem četla zásady jako - nemizet záhadně bez rozloučení - vždy se rozloučit, i když jdeš jen s odpadkovým košem, sdělit, že se vrátíš a pak se přivítat po návratu. Myslím, že pro ní je těžké to večerní cvičení hlavně proto, že tě pak nevidí přijít - že jsi (pro ní) pryč celou noc... do zblbnutí opakovat, že maminka se vrátí, číst pohádky, kde se maminka vrátí pro svoje dětičky atd. Moje dcera hodně lpěla na rodinných modelech, i plyšáky spárovala na maminky a miminka a prostě potřebovala v tom svém světě v tom mít pořádek - že maminka se vždycky stará o svoje miminka, vždycky se k ním vrátí, vždycky je má ráda atd... že maminka je smutná bez svého miminka a udělá vše proto, aby se s ním zase viděla.
Hodně dlouho se dcera budila, když jsem přišla večer domů - myslím, že i v polospánku sledovala, jestli se fakt vrátím. Takže když jsem šla děti přikrýt než jsem šla sama do postele, tak syna bych mohla vzít z postele a odnést kamkoliv, dceru vzbudilo i to, že jsem jí jemně přikryla - a vždycky se mi vrhla kolem krku a komunikovala se mnou...
...takže některé děti mají tu potřebu kontaktu a jistot větší. Nemyslím si, že je rozmazlená, myslím, že u ní je to fakt POTŘEBA (viz. ten špatný spánek - to není o tom, že by si mojí pozornost vyřvával, ale mojí nepřítomnost jí stresuje a trpí tím). Teď je jí pět a půl roku, chodí do školy, umí číst a psát, je hrozně šikovná, má spoustu kamarádů (a jednoho miláčka - kupodivu i tomu je věrná a stálá), lidi jí mají rádi, je hrozně miloučká atd... ale prostě MAMAS...
|
|
| susu | •
|
(3.3.2011 7:23:03)
Zažila jsem. Řešila jsme to tak, že jsem sama téměř nikam nechodila a kromě mě manžela ji nikdy nikdo nehlídal. Dcera byla cekem ochotná být s tátou, takže cca 1x měsíčně jsme měla chvilku a pak zase pořád s dcerou. Mně to nevadilo, okolí to trochu nechápalo, že dceru rozmazluju, dostávala jsem dobré rady, že mám nenápadka zmizet, nebo že je potřeba ji zvykat, kašlala jsme na ně a dcera z toho v klidu vyrostla.
Je to blbé, když to takto funguje, ale fakt mi z toho vyrostla. Teď je jí osm, už několik let je hlídatelná i babičkami(týdenní prázdniny a tak), začalo to tuším ve 4 letech, že mi řekla, že chce být s babi sama.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(3.3.2011 8:01:22)
Tohle mi přijde jako nejrozumnější přístup. Lámat batole násilným "otužováním" mi přijde zbytečné a kruté, však ono do matury pištět po mamince nebude, je to záležitost jen prvních dvou (tří?) let života. Batolecí věk dětí je jen maličká chvilečka v celém životě matky, tak bych nebyla sobec a těch pár měsíců se prostě potřebám dítěte podřídila, vzdala se vlastních zábav neslučitelných s batoletem a posečkala než prcek pochopí že bez maminky za prdelkou taky neumře.
Na místě autorky bych se na cvičení vybodla, cvičit se dá i doma, počkala půl roku a pak to dohonila. Pro matku je pár měsíců přečkatelná doba, pro mimino celá věčnost, netrápila bych chudáka závisláka batole.
|
| *Niki* | 
|
(3.3.2011 8:35:07)
Souhlasím. Taky jsem nelámala a nelámu. Děti jsou v pohodě.
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(3.3.2011 9:02:42)
tak tak. Taky jsem to nehrotila, počkala až holt kapánek odrostou. a za chvíli to bylo v pohodě
|
|
| Katka +3 | 
|
(3.3.2011 10:28:40)
Taky jsem neotužovala. Pořídila jsem si prcka a holt je takový, že chce první roky mámu na dosah. Kluci se mnou chodili i na záchod, dcerka je víc do světa, už kolem třetího roku klidně vyrazila ven jen s bráchama, ale běda, jak se k ní přiblíží někdo cizí.
Upřímně by mě nebavilo cvičení, když bych věděla, že doma se trápí mrňous. Pro ty první roky jsem zvolila takové aktivity, které se daly dělat i s dítětem.
|
|
| Ecim |
|
(3.3.2011 18:07:57)
"Batolecí věk dětí je jen maličká chvilečka v celém životě matky, tak bych nebyla sobec a těch pár měsíců se prostě potřebám dítěte podřídila, vzdala se vlastních zábav neslučitelných s batoletem a posečkala než prcek pochopí že bez maminky za prdelkou taky neumře."
Podotýkám, že patřím k tomu typu matek, co od dětí odchází velmi málo. Ale myslím si, že i když je hlavní zájem dítěte, tak máma má snad proboha právo si taky někdy aspoň na chvilku odpočinout, ne? Já jsem na tyhle řeči alergická hlavně z toho důvodu, že jsem pár "obětavých matek" zažila v praxi - viz můj příspěvek výš. Že se hrozně chlubily, jak se bez dětí nikam nehnou, a pak byly neodpočaté a protivné.
|
| Ecim |
|
(3.3.2011 18:18:49)
Chápala bych moralizování o sobectví, kdyby si zakladatelka chtěla od fixovaného dítěte odjet na týden na hory. Ale v souvislosti se 2 hodinami týdně mě neskutečně vytáčejí. Sakra, ženské, to jste v době, kdy jste měly děti hodně malinké, nikdy ani na chvilku nepotřebovaly být samy a vyčistit si hlavu a od dítěte si odpočinout, i kdyby mělo jít třeba jen o půlhodinku nebo hodinku?
|
| *Niki* |
|
(3.3.2011 19:36:29)
Ecim, od prvorozeného jsem prostě neodcházela. To není o tom, že bych nikdy nechtěla, ale on byl velmi závislý. A nic tak důležitého, za cenu jeho neurózy, jsem dělat nechtěla.
Mladší děti už to zvládli lépe, ale to je výhoda mladších dětí, že následují spíše staršího sourozence, než rodiče
Dcerka jezdila beze mě na výlety v 8 měsících (klidně 6 hodin a to byla plně kojená), ani nefňukla, měla tam brášky, které miluje - ti mě mohli nahradit.
Období visení na noze si taky prošla, prostě jsem to vydržela. Už je zase fajn.
Já to nelámu.
|
| Ecim |
|
(3.3.2011 20:57:09)
Mono, jsem ráda, že jsem nic takového nemusela řešit. Těžko říct, do jaké míry to bylo tím, že jsem prostě měla štěstí, a do jaké tím, že jsem na chviličku odcházela už od miminka, ale dlouho jsem bez něj nevydržela. Jsem dost závislácká matka, ale jsou věci, přes které prostě nejede vlak. Stačí mi málo, ale tu chvilku bez dítěte potřebuju, protože jinak by to odskákalo především to dítě, pak hned já i všichni okolo. Před pár týdny jsem se doma začala zamykat na WC i v koupelně a moc to pomohlo mně i dětem. Ubylo konfliktů, já jsem míň podrážděná a nepřenáším to na děti. (A to nemluvím o snížené spotřebě toaletního papíru. )
Mám prostě nepříjemné zkušenosti z dětství, kdy "mamánkování" nějakého dítěte nakonec odnášel kdekdo. Třeba ta moje kamarádka z dětství, která každou chvíli poslouchala, jaká je kráva a debil, když neumí zabránit tomu, aby se její o sedm let mladší bratr hystericky nerozeřval.
Ano, zájem dítěte je přednostní, ale matka není kus hadru bez nároku na sebemenší špetku soukromí a životního prostoru, co si nesmí za žádnou cenu dojít sama ani na záchod, natož třeba oběhnout panelák nebo si jít zacvičit.
|
| Ecim |
|
(4.3.2011 10:30:40)
Nevěřím tomu, že existuje matka, která se několik měsíců ani na krok nevzdálila od svého dítěte. Která ani na chvilku nenechala dítě s manželem nebo někým jiným a nešla vynést smetí, do obchodu, na poštu nebo se jen tak projít, protože byla unavená a potřebovala být chvilku sama. A kdyby mi moje matka tohle tvrdila, tak by mě tím akorát naštvala a řekla bych jí na to, že pokud nebyla schopná si zařídit aspoň elementární odpočinek a životní prostor, že je to její chyba a ne moje, že jsem se jí o nic takového nikdy neprosila, tak ať mě s tím laskavě neotravuje, protože nic takového nehodlám poslouchat. 
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(3.3.2011 8:51:08)
jj přejde to. Měli jsme takové dvě dítka:-D hysterie ukrutná když jsme zmizla byt jen na záchod
|
|
| Claire4891 | 
|
(3.3.2011 8:57:32)
U nas neco podobneho probehlo, u doktora teda rve porad, ale na me uz tak fixovana neni. Hodne nam pomaha, kdyz odchazim, ji vzit ke dverim, aby udelala "pa pa", jinak kdyz me nevidi odchazet, tak me pak hleda po celem byte a je schopna rvat hodiny. Jinak koupani jsem prevzala ja, protoze se to nedalo poslouchat. Ale uz se to hodne zlepsilo, je ji 19m.
|
|
| Archciba | 
|
(3.3.2011 8:58:19)
Je to normální 
Dcerka taky nechtěla k cizím lidem a okolo tohoto věku ani k tatínkovi Chce to vydržet zlepší se to. Teď (3,5 roku) chodí bez problémů do školky, zůstane i u babičky na víkend a občas i promluví s "cizími" lidmi 
|
| Archciba |
|
(3.3.2011 9:00:12)
Ještě co se týče odchodu, tak se mi u ní osvědčilo jí na odchod "připravit" - stačilo říct "večer půjdu pryč a budeš tady s tatínkem" a neodcházet tajně. Vždy se s ní rozloučit.
|
|
|
|
V její náručí
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Živý betlém
Štědrý den v pevnosti Josefov
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)