| Mickey16 | 
 |
(10.5.2011 14:25:09)
Tak mozna v 15 ti, ovsem doufam ze do ty doby budou mit natolik vytribeny vkus aby vedeli ze vlasy se strihaji jedine profesionalem 
Starsi syn mladsimu ustrihl pred dvema mesici ofinu, vypadal jako blbecek a dodnes s tim mam kazdy rano JA tu praci ucesat ho aby vypadal nejak prijatelne a ne jako stredoveke paze 
Nastesti to vypada ze to zabralo, a "chces zase vypadat jako blbecek?" je padny argument 
|
| Mirek_ | 
|
(10.5.2011 14:46:47)
Legrační mi přijde, že Sisan a Klára se stříhají samy. Že by neměly vytříbený vkus?
Otázka "chces zase vypadat jako blbecek?" funguje nyní, ale obávám se, že z dlouhodobého hlediska může být problematická. Dítě může označovat nestandardně vypadající za blbečky a klást přehnaný důraz na to, jak jej druzí hodnotí.
|
| Pawlla |
|
(10.5.2011 14:48:05)
Ne tak ony jsou asi hodně šikovné,to si myslím opravdu každý neumí.
|
|
| Žžena |
|
(10.5.2011 15:59:58)
Já myslím, že po konstatování "vypadáš jako blbeček" se z dítěte nestane xenofob, co odsuzuje všechno jiné. Zas tak bych to nepřeceňovala.
|
| Mirek_ |
|
(10.5.2011 16:14:11)
Jedna věta za rok xenofoba nevytvoří, dejme tomu. Ale ty věty můžou znít častěji.
A cožpak je to respektující komunikace, říkat někomu "vypadáš jako blbeček"? "Nelíbí se mi, jak jsi ostříhán" by mi přišlo lepší. Já-sdělení tomu říkají chytré knihy.
|
| Pawlla |
|
(10.5.2011 16:15:29)
No to je právě to slovíčkaření,které dítě nevnímá,ale dospělí to rádi řeší.
|
| Mirek_ |
|
(10.5.2011 16:19:50)
Čím to, že to dítě nevnímá? Jaké argumenty máš pro toto tvrzení?
Teď jdu pro dítě, zeptám se ho, zda tam ten rozdíl cítí a zítra napíšu, jak odpověděl.
Bis morgen!
|
| Pawlla |
|
(10.5.2011 19:33:57)
Protože není zdeformované chytrými knihami,nepřemýšlí nad slovosledem ani nad tím jak je věta zformulovaná,jak to matka myslí pozná instinktivně.Vypadáš jako blbeček může být daleko láskyplnější než nelíbí se mi jak jsi ostříhán
|
| Mirek_ |
|
(11.5.2011 10:20:13)
Souhlasím s tím, že věta se slovy podle chytré knihy může být pronesena způsobem, který je méně láskyplný, než ta o blbečkovi. Chytré knihy (např. RaBR) ale kladou čtenáři na srdce, že verbální a nonverbální složka má být v souladu. Což mi právě láskyplná věta o blbečkovi přijde jako příklad nesouladu. Navíc jakou informaci rodič předává? Že když je někdo blbeček, musí mít vystříhaný trojúhelník ve vlasech? Kdo je ostříhán normálně, nemůže být blbeček? Že na mentálně postižené máme koukat svrchu?
Mně přijde daleko lepší říct věci přímo. Nelíbí se mi, jak ses ostříhal a když s tebou půjdu po ulici, budu se cítit blbě, protože si myslím, že tvoje vlasy budou na tebe a tudíž i na mě přitahovat pozornost, a to nemám rád.
Ty věříš, že dítě pozná instinktivně, jak to matka myslí. To má výhodu, že se nemusíš snažit svou řeč kultivovat (deformovat). Já zase věřím, že je spousta možností, jak svoji mluvu vylepšovat, aby druzí lépe chápali a lépe přijali, co jim chci sdělit. Když ode mne dítě uslyší jasnou a neagresivní řeč, předpokládám, že mu to v životě prospěje. A mně taky, protože se mnou bude jednat podobně.
|
| Pawlla |
|
(11.5.2011 21:42:26)
"Nelíbí se mi, jak ses ostříhal a když s tebou půjdu po ulici, budu se cítit blbě, protože si myslím, že tvoje vlasy budou na tebe a tudíž i na mě přitahovat pozornost, a to nemám rád."
To je tak krkolomné a nesrozumitelné,že mám problém i já,natož dítě.Kromě toho,jsou ty věty strašně chladné,mluvíš jak kniha a není to přirozené.
|
| Racek | 
|
(11.5.2011 22:13:30)
Proc chladne? Ja bych to nazvala vecne. Myslim, ze muj syn
(necelych 7) by to pochopil. Prijde mi lepsi diteti po pravde vysvetlit, v cem vidim problem, nez mu emotivne dat najevo "hlavne nebud jiny nez ostatni" nebo "vytocil jsi me a hadej proc", respektive davat do souvislosti vzhled a inteligenci/nadavku.
Jinak o "blbosti" s detmi mluvim pouze kdyz s tim slovem samy zacnou, a to vpodstate opakuji dve temata - 1) "blbe/hloupe muze byt jen to, co muze byt i chytre. muze byt chytra zidle? ne. ale chapu, ze je dost neprijemne z ni spadnout. jak to je potreba udelat, aby priste nikdo z zidle nepadal?" 2) "on ti rekl, ze jsi blbecek? a jsi? no vidis, ja to taky vim, ze nejsi. to znamena, ze se myli. a nebo vi, ze nejsi, ale rika to schvalne, aby te zlobil. to by mohl stejne dobre rikat, ze mas zelene vlasy. veril bys mu to?"
A propos vlasy: striham mu je ja, do ucesu sice ne zrovna obvykleho, ale mne se to libi a jemu zatim taky. Az bude chtit neco jineho, tak to holt zmenime. A jestli si ke zmene dopomuze sam, bude pro me kriterium jestli tim nekoho ohrozil. Tim myslim fyzicky, ne dusevni ujmu tech, co se na to budou muset divat ;-)
|
| Mirek_ |
|
(12.5.2011 6:37:03)
Lidi často používají slovo "blbý" ve smyslu nepříjemný, nelibý. Takže já se zeptám, v čem je ten nůž blbý - je tupý, viklá se, je moc dlouhý?
Prostě nedokážu instinktivně pochopit, co tím slovem "blbý" kdo myslel. (To je malé přátelské rýpnutí do Pawlly.)
Tvoje příspěvky jsou pro mne přínosné, doufám že sem zase zavítáš.
|
| Pawlla |
|
(12.5.2011 8:06:08)
Ale já neobhajuju slovo"blbý" jako takové,ani nevím jestli jsem ho vůbec ve vztahu k dětem použila.Jde mi spíš o to,že to co Ty Mirku popisuješ,je pro mě slovíčkaření,navíc ty věty,které jsi dával jako příklad(i racek),jsou takové odosobněné,na mě tak působí,absolutně si nedovedu představit mluvit takhle na pětileté dítě.
|
| Mirek_ |
|
(12.5.2011 10:22:51)
To rýpnutí bylo do slova "instinktivní".
Já nepopírám, že instinktivní porozumění někdy u někoho může fungovat. Někteří lidé si prý rozumějí i beze slov. Je ale taky spousta případů nedorozumění, kdy jasné sdělení mohlo ušetřit spoustu nepříjemností, i když zabere víc času a může působit nepřirozeně (než si na to mluvčí i jeho okolí zvykne). Pokud ti s tvým okolím funguje tvůj způsob komunikace, nemáš důvod jej měnit.
To slovíčkaření si dovolím přirovnat třeba k pití džusu. Někdo rozlišuje tak pomerančový, jablečný a ten zbytek. Jiný kouká i % šťávy, další na konzervanty a bio kvalitu. Tomu prvnímu to může připadat jako malichernosti, jablečný jako jablečný. Nějaký alergik už tam ty rozdíly vidět musí.
Mně přijde komunikování jako jedna z nejpodstatnějších složek života, zajímám se o něj a mám načtená různá pravidla, která vedou k lepším výsledkům než to, co jsem odkoukal v rodině. Jedno z prvních pravidel jsem četl ještě za totáče, psycholog Kratochvíl popisoval, jak na návštěvě ochutnal nějakou exotickou limonádu.
"Fuj, to je odporné."
"Neříkej, že je to odporné, řekni, že ti to nechutná. Nám to chutná, my to pijeme rádi."
Možná malý rozdíl ve formulaci, ale mně připadá podstatný.
|
| Pawlla |
|
(12.5.2011 13:26:10)
Fuj, to je odporné."
"Neříkej, že je to odporné, řekni, že ti to nechutná. Nám to chutná, my to pijeme rádi."
Tak tohle zrovna bych naprosto instinktivně řekla taky,to je totiž o slušném chování, ne o slovíčkaření.
|
| Mirek_ |
|
(12.5.2011 13:46:28)
Tak gratuluji k instinktu. Já se to musel učit v dospělosti.
"to je totiž o slušném chování, ne o slovíčkaření"
Jo, říká to nějaká učebnice slušného chování? Mně spíš přijde na mysl, že člověk nemá zdůrazňovat JÁ.
|
| Pawlla |
|
(12.5.2011 13:49:39)
Mirku,nevím jestli si rozumíme,já reaguju na ty příklady vět,samozřejmě je neslušné říct na jídlo nebo pití,že je odporné,zvlášť na návštěvě,naprosto přirozeně bych dítěti řekla to co Ty,bez toho,že bych praktikovala RABR.
|
| Mirek_ |
|
(12.5.2011 14:03:32)
Jasně, v případě návštěvy je "odpornost" ještě navíc neslušná vůči hostiteli.
Ale i když bych třeba šel z kina, raději než "Ten film byl hnusný." řeknu "Na mně tam bylo moc/málo dialogů a málo/moc honiček."
Spousta lidí jedná podle RaBR, aniž by tušila, že taková knížka existuje. Ale pro nás jinak vychované nebo méně intuitivní je ta kniha poklad!
|
| Pawlla |
|
(12.5.2011 14:08:05)
No a o to jde,ten kdo to instinktivně necítí a řídí se striktně podle knihy může podle mě udělat víc škody než užitku.Instinkt a takové to spojení s dítětem má podle mě každý rodič,jen ne každý má odvahu se jimi řídit a potřebuje posvěcení vyšší autority.
|
| Mirek_ |
|
(12.5.2011 14:15:48)
"Instinkt a takové to spojení s dítětem má podle mě každý rodič"
S tou větou bych mohl souhlasit, pokud bychom na konec dodali "v různé míře, někdy i nulové". Jinak si neumím vysvětlit, proč je tolik týraných a zanedbaných dětí.
|
| Pawlla |
|
(12.5.2011 14:58:41)
Tak až na tyhle extrémní případy,ale těm by stejně žádná kniha nepomohla.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Mirek_ |
|
(11.5.2011 10:42:44)
Pokud by syn přišel od holiče a od spolužáků slyšel ony dva námi diskutované výroky, žádný rozdíl by v nich neviděl, protože je pro něj podstatné, zda se zástřih líbí jemu. Čili v tomto případě to skutečně neřeší.
Nicméně pokud uslyší od rodičů neagresivní a popisnou komunikaci, nejspíš si ji osvojí a v budoucnu mu bude k užitku.
|
| Nana*81 | 
|
(11.5.2011 19:30:43)
Právě studuju Respektovat a být respektován a snažím se to správně pochopit. Připadá mi, že dle těchto principů je vůbec ta otázka položená špatně. Dítě si může zvolit účes/potažmo se samoostříhat jak chce, a to od chvíle, kdy dokáže s nůžkama manipulovat a nezranit se. Jeho vzhleda nakládání s ním je výhradně jeho věc. Takhle bych chápala partnerský vztah s dítětem, že si za věci, které jsou jeho, rozhoduje sám. Je to prostě každého věc, a dítěte taky.
Já jsem toho příklad, jak se to nemá dělat. Mamka mi zakazovala nechat se ostříhat, dost markantně, až jsem reagovala tak že jsem se nechala ostříhat kamarádkou, která mi nalhala že to umí. Vypadala jsem jako že se chci mámě pomstít. Odrůstalo to dlouho. Vypadala jsem jako hermafrodit.
Synovi je sedm. U kadeřnice si sám domluví, jak chce vypadat. Je blonďák a tvrdil, že nutně potřebuje černé vlasy, aby vypadal jako Nicolas Cage v Ghost Rider. Poprosila jsem kadeřnici, aby mu jemně vysvětlila, že i blonďáci vypadají drsně. Nakonec to nebylo ani třeba, na chuť barvit se zapomněl. Chráním se zakazovat mu cokoliv týkající se jeho hlavy pamětliva svého utrpení ze čtrnácti roků. Předtím si přál mít dlouhé vlasy, dotáhl to na takovýho beatlesáka. Neříkala jsem mu nic. Sám aktivně vzal nůžky do ruky taky a ustříh si ofinu hned u čela. Vypadal asi měsíc jako pan Spock. On byl spokojenej, tak co.
|
| Mirek_ |
|
(12.5.2011 7:06:01)
Dík za odpověď - pokud jsem pozorně četl diskusi tak jsi první, kdo svoji praxi opřel o zásady RaBR a vysvětlil ji tu pomocí nich.
Já otázku z úvodu považuju za položenou skvěle, protože je otevřená a dává možnost se vyjádřit i těm, co RaBR nečetli (a těch je v této diskusi překvapivě většina).
Co se týče vzhledu vlasů mám stejný názor jako ty. Měl bych asi problém nechat zcela na dítěti délku, pokud by mu dlouhé vlasy dlouho schly a ono z toho mělo nemoci, kvůli kterým bych s ním musel být doma. Ale to už je na nové diskusní téma.
|
| Nana*81 |
|
(12.5.2011 10:48:27)
Mirku, z tech jeho camfrňousků co má na kebulce sedmiletý dítě by přece nenastydnul ani kdyby je měl na záda. A pokud by o to vyloženě stál, mít dlouhý vlasy (znám takový rodiny, kde nechávaj kluky dlouhovlasý, když chtěj, většinou jsou to bývalý máničky z undergroundu), no tak následky by si nesl sám, musel by si vlasy pokaždý fénovat a pečovat o ně, stejně jako holčičky, když chtěj mít dlouhý vlasy.
Otázka je tedy položená dobře, ok, a já na ni odpovídám - myslím si, že je to věc toho dítěte, jestliže tedy chci dodržovat partnerský přístup. Přece nebudu dovolovat nějaký účes manželovi nebo kamarádce, když to porovnám s dospělým. Stejně jako si vybírá mezi variantami co si vzít na sebe, jaké kalhoty si koupit.
|
| Mirek_ |
|
(12.5.2011 11:04:45)
"musel by si vlasy pokaždý fénovat a pečovat o ně, stejně jako holčičky, když chtěj mít dlouhý vlasy."
Třeba by dítě zaujalo postoj "chci mít dlouhé vlasy, fénovat a česat si je nechci a být nemocný je príma, protože nemusím do školy". Čili jak by to pak podle tebe bylo s tím "musí" a s partnerským přístupem?
|
| Nana*81 |
|
(12.5.2011 11:28:10)
No, musí, musí, dlouhé vlasy a péče o ně k sobě patří tak nějak přirozeně. A není s tím zas takový problém, když uvážíme, že péče o vlasy je někomu docela příjemná.
Popravdě, myslím, že proto od plánu mít dlouhé vlasy upustil, protože mu došlo, že by se musel denně česat, a že ho to nebaví. Sám to tak říkal. Být nemocný není tak fajn, protože nejsem rozmazlovací maminka co maroda pořád mazlí, podstrojuje a pouští mu pohajdy. Když se mu uleví, tak tu péči taky polevím, takže z postele se těší.
|
| Mirek_ |
|
(12.5.2011 12:35:27)
Nano*81, zase je tam to "musí".
Já ti chci ukázat, že ten partnerský přístup není možná není až tak 100% použitelný, nebo je, ale já to ještě neumím. Co je přirozené pro jednoho, nemusí být pro druhého. (Na jiné diskusi se řešilo, že manžel se večer nesprchuje. A to byl životní partner a žena by jej nejraději přeučila. Jiná by ráda, aby dostávala SMS, když nejde vše podle plánu. Já bych taky raději, kdyby manželka používala RaBR.)
Čili pokud by dítě nepřijalo tvoje přesvědčení, že mít a fénovat a česat dlouhé vlasy je přirozené, ty bys měla volbu nechat jej tak chodit do školy, a nebo jej přesvědčit, že se tě jeho upravenost dotýká a že pokud bude chodit neučesán, důsledkem bude - co vlastně?
Třeba jej pošlou ze školy domů, protože není čistý a upravený, jak je požadováno ve školním řádu. A ty jako rodič máš zajistit, aby do školy chodil atd. Vlastně přirozeným důsledkem by bylo odebrání dítěte rodičům a odeslání do méně demokratického zařízení.
Ale to už jen spekuluju. Asi by nebylo hezké hrozit dítěti, že pokud bude výrazně mimo normu, hrozí mu odebrání od rodiny. Ta hrozba ale reálná je, jak ukázal případ Půlnoční bouře.
|
| Mirek_ |
|
(12.5.2011 12:36:46)
oprava "mýt ... dlouhé vlasy"
|
|
| Nana*81 |
|
(12.5.2011 13:41:24)
Mirku, je tam to musí, ale ve smyslu, jako používáme "musím" na záchod, ne "Musíš, nebo ti nařežu zadek."
A fakt nejsem přeborník v Ra R, jak říkám, takže bych se nerada pouštěla do spekulací, jak to má být optimálně.
S tím že dítě se rozhodně třebas nemýt a oblékat se špinavě až do té míry, že by mělo problém ve škole, tak to se asi dá čekat u starších dětí, které chtějí provokovat nerespektováním pravidel, ne? Můj kluk má sedm roků a má potřebu sám od sebe vypadat pře spolužáky ve školce pěkně..
|
| Mirek_ |
|
(12.5.2011 13:53:59)
"Můj kluk má sedm roků a má potřebu sám od sebe vypadat pře spolužáky ve školce pěkně.."
Tak to ten náš (8,5) nemá.
Těším se, že si zas brzo o RaBR podiskutujeme. Mně se při tom pospojují různé věci v hlavě a taky se lecčemu přiučím.
|
| Nana*81 |
|
(12.5.2011 16:46:47)
Hele, můj syn samozřejmě má potřebu vypadat pěkně, ale že by mu to vždycky vyšlo, to taky není pravda. Občas mu nedoklapne, že nemůže nosit oblečení, který je mu malý. A já se snažím s jednat tak, abych se s ním o to který tričko nemusela přetahovat, ale aby sám pochopil, co si o něm a potažmo i o mně budou lidi myslet, když ho bude mít na sobě.
|
|
|
|
|
|
| adelaide k. | 
|
(12.5.2011 11:37:42)
Mirku, já si třeba nemyslím že RaBR je postavené na absolutně partnerském přístupu a že si dítě může dělat co chce.
Já respektuju jeho výběr účesu, on musí respektovat určitá pravidla a "povinosti" s tím spojené
|
| Mirek_ |
|
(12.5.2011 12:06:17)
Souhlasím. Nabízí se mi srovnání s firmou. Rodič jako majitel (nebo alespoň hlavní akcionář), dítě jako zaměstnanec (nebo minoritní akcionář). Aby Firma fungovala, je dobré komunikovat slušně, s respektem, vyslechnout druhého a ve věcech, které neohrožují existenci firmy se dohodnout. Mít pravidla chodu firmy a diskutovat o nich. V zásadních věcech ale rozhoduje majoritní akcionář, a rozhoduje i o tom, které otázky jsou zásadní.
Problém s dítětem je, že jej nelze propustit nebo odkoupit akcie (leda vyplatit - na zadek). Takže pokud by dítě začalo trucovat, bojkotovat atd., lze to zkoušet partnersky, ale pokud to nejde, může dojít i na násilí.
|
|
|
| Nana*81 |
|
(12.5.2011 11:37:45)
A jináč, já jsem R a R začátečnice, napáchala jsem hromadu chyb a tak nemůžu sloužit jak správně to dělat. Použila jsem spoustu těch "musíš, nebo.." atpod, já i syn s tím teprv začínáme v rámci asi tak týdne.
K minule řečenému, co se tu probírá, tak vypadáš jak blbeček bych fakt neřekla. Asi jsem to taky dostkrát sylšela jako malá holka efekt byl negativní jak hrom. Reagovala jsem tak, že jsem se oblíkala schválně co nejvíc divně. Normativní posuzování rodičů jsem nenáviděla. Takže se chráním dehonestujících přirovnání vzhledu a chování vůči synovi. Ikdyž taky mi ujelo.
Jinak překvapilo mě, že ve skutečnosti to, jak se daná věta formuluje, skutečně význam má. Poslední dny, kdy R a R čtu, zažíváme bezkonfliktně. Až mě to udivilo, jaká měla věta: Na stole zůstal talíř výsledek oproti běžnému : Koukej si po sobě uklidit nevidíš že my si taky uklízíme, nestačí že já vařim, etc.
To dítě se mi ještě omluvilo a odneslo talíř HNED, né až když se najednou muselo vyčůrat, napít a pohladit psa.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
,že Ostravačka - blbačka.
Když bude chtít skočit z okna taky mu to nedovolím ... stejně tak nedovolím aby se hyzdilo, když to pak prostě jen tak dolepit nejde. Ano - jsou to jen vlasy a dorostou - ale tohle bych si říkala, kdyby se to už stalo - ne že mu to schválně nechám udělat.
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)