Kratochvíle |
|
(2.6.2010 11:41:49) Ahoj, napsala mi kamarádka, že zrovna přišli o mimi - byla v 7. měsíci. Nechce s nikým mluvit, jen jsme si psali. Je mi to moc líto. Má už synka - 4 roky, druhé těhu měla ve 12.tt zamlklé a teď ... Lze jí ze smutku pomoci, nebo se s tím musí srovnat sama??? Nemluví, jen pláče.
|
Liška s banem :) |
|
(2.6.2010 11:43:47) Ahoj, kamarádka se asi musí vyplakat. Asi bych k ní zašla a plakala s ní. Sdílená bolest, poloviční bolest.
|
|
hrúda |
|
(2.6.2010 11:46:12) Doporučuji stránky www.dlouhacesta.cz Projekt Prázdná kolébka... A tobě mohu snad jen poradit, abys jí byla nablízku.
|
|
Rotem |
|
(2.6.2010 11:46:37) Zajdi za ni a vyslechni ji,pomoz ji se enchat vyplakat. Ma to ted tezke a bude rada za kazde obejmuti
|
|
*Aida* |
|
(2.6.2010 11:47:29) Vladko, kamaradce bych prubezne nabizela pomoc. Treba jestli nechce nechce pohlidat starsiho, aby mela cas brecet. Jestli nechce uvarit. Jestli nechce pomoc s vyrizovanim pohrbu. V tomhle momente spis tu praktickou pomoc, myslim, ze je urcite v soku. A taky ji ujistit, ze rameno na vyplakani ji nabidnes kdykoliv. I za rok, za dva, za pet... Aby vedela, ze muze kdykoliv.
|
|
Ziggyna+♂+♀ |
|
(2.6.2010 11:48:19) Teď ze mě bude mluvit vlastní zkušenost, přišla jsem před 6ti lety ve 32.tt o holčičku..... Já nechtěla s nikým mluvit, nikoho vidět, bylo jsem přímo panická, že někoho potkám a on se mě třeba zeptá i když nevědomky (bohužel těchto reakcí byla spousta), takže já radím za sebe, dej jí čas, potřebuje ho....I když já o tom nedokážu pořádně mluvit ani teď a to mám už dvě děti. Bolí to hrozně moc....
|
*Aida* |
|
(2.6.2010 11:51:05) Janino, je mi to moc lito. A souhlasim, v prvotnim soku bych se tam urcite nevtirala, ale snazila bych se, aby kamaradka vedela, ze se na me muze kdykoliv obratit. Sama jsem to nastesti nikdy nezazila, ale myslim, ze bych se nejdriv uzavrela a potrebovala cas sama se sebou.
|
Ziggyna+♂+♀ |
|
(2.6.2010 12:00:51) Aido, děkuji....Jak píšeš, ze všeho nejdřív jsem chtěla být jen sama a sama se s tím vypořádat, strašně mi vadila ta "péče" okolí, protože najednou se každý snažil poradit, každý chodil s příběhama, kdy dalším a dalším zemřelo miminko jako nám a mě to šíleně vadilo, protože to bylo MOJE miminko a byl to MŮJ problém a MOJE trápení.... Pak přišla doba, kdy jsem měla potřebu o tom mluvit, ale nikdo nechtěl otevírat staré rány a bál se, že zase budu plakat, takže jsem se s vým andělíčkem v myšlenkách sama a asi to tak je nejlepší.
|
hrúda |
|
(2.6.2010 12:02:18) Oni ti lidé okolo většinou absolutně netuší, jak se v takové chvíli chovat. Společnost tohle docela slušně zametá pod koberec.
|
|
*Aida* |
|
(2.6.2010 12:10:55) Janino, a nezkouselas neco jako tady diskusi budulinku nebo jiny web rodicu, kterym zemrelo dite? Ja vim, ze nejdriv to bylo takove, jake to bylo, ale ted by to mozna pomohlo. Nevim. Ja to znam z druhe strany, zemrela mi maminka jako diteti. Vcera to bylo 21 let a ta bolest, ta je tam porad. Je jina, ale je tam. Ja si myslim, ze u tebe nedoslo k takovemu tomu smireni, prijeti nebo jak to napsat. Z tvych radku to na me cisi.
|
Ziggyna+♂+♀ |
|
(2.6.2010 12:21:44) Aida+3: Máš pravdu..... Svoje děti nadevše miluju, mám je oba vymodlený, ale o tom ani nemusím psát. Prostě to první miminko pro mě bylo první, nesmířila jsem se s tím a asi se s tím nesmířím...Když si někde o něčem takovém přečtu, tak mi je to strašně líto a zase se začnu utápět v žalu. Stránky jsem žádný nenavštívila právě tady z toho důvodu. A hlavně z toho důvodu, že už jsem si tak nějak "zvykla" být na to sama. Moje rodina o tom nemluví vůbec, prostě výmaz, stalo se, nemyslete na to, nakonec to dobře dopadlo tak o co jde...... Vlastně teď o tom píšu dá se říct prvně (kromě diskuse 07 kam chodím) a pocity nic moc.... Jen jsem chtěla poradit zakladatelce, ať kamarádku chvilku nechá ať se se smutkem sama popere. Je mi jí moc líto
|
*Aida* |
|
(2.6.2010 12:45:24) Janino, hele ja se se svoji rodinou o tom tez nedokazu bavit. U me doslo k velmi zvlastni veci, odstehovala jsem se do zahranici a casem jsem zjistila, ze se o tom dokazu zcela normalne bavit, ovsem pouze v anglictine. Takze se svyma detma jsme to probirali nekolikrat, vsechno vedi a nevadi mi se o tom bavit. Nedavno ovsem deti tema nahodily pred bartrancem a sestrenici v CR a ja to absolutne nezvladla. Tak nekdy pomuze najit lidi, kteri jsou tak nejak novi a nespojeni s minulosti. Jinak co se tyce reakce rodiny a okoli, bylo to to same, nikdy se o TOM nemluvilo. Chyba nejvetsi. Smrt jako takova je proste z nasi spolecnosti vytlacovana a neni soucasti zivota a lide nevedi, jak se k pozustalym chovat.
|
|
|
Ziggyna+♂+♀ |
|
(2.6.2010 12:22:32) Aida+3: A s tvojí maminkoumě to moc a moc mrzí....
|
|
|
|
|
Kridelka |
|
(2.6.2010 11:57:35) Za sebe si myslim, ze tady pomuze jen cas. Ja jsem ted 32tt., clovek si rika, ze uz mam snad to nejhorsi za sebou a ceka mne jen porod. Ted ale vidim, ze to tak nemusi byt. Co se muze jeste stat, ze muze nekdo prijit o miminko v tak pozdnim tehotenstvi?
|
czechchic |
|
(2.6.2010 12:08:30) Gabi,je toho hodne, co se jeste muze stat. Moje kamaradka zjistila tesne pred porodem, byla asi v 38 tydnu, ze nema zadne pohyby. Na ultrazvuku zadna srdecni funkce nebyla- az to mimi ona porodila-a musela porodit normalne- zadny cisar, tak zjistili, ze se mimco uskrtilo na pupecni snure
|
Kotrmelec |
|
(2.6.2010 12:12:25) No to je strašný
|
czechchic |
|
(2.6.2010 12:38:54) ale holky, nechci vas strasit,clovek se musi na tehotenstvi divat jen pozitivne, jinak bychom zblaznily!!! ja jsem taky tehu- s dvojcatma
|
Doli+2 kluci |
|
(2.6.2010 12:46:25) Holky, tak to je děsný Mám z toho úplně husí kůži Nedovedu si představit, že by mě teď něco takového potkalo! Bohužel moje sestra zaažila něco hodně podobného, ve 29. týdnu přišla o miminko a musím říct, že jí trvalo hodně dlouho než se s tím vypořádala Teď už bych řekla, že je srovnaná, ale je to už 15 let, tak asi proto čas rány zacelil...
|
x x |
|
(2.6.2010 13:10:02) Jé, máš stejný TP jako já. Jsem na červenci už od začátku, ale nakukuju i na červen.
|
|
Zuuuza |
|
(2.6.2010 16:36:42) OT: Syn je narozený 22.6. (2007)
|
|
|
*Aida* |
|
(2.6.2010 12:46:31) czeckchick, gratuluju.
|
czechchic |
|
(2.6.2010 12:58:56) diky Aido,mam i 4 letou, takze to bude veselo, ale udelam cokoliv, aby mimca byla v pohode. Moc me mrzi tva ztrata je to hruza.Chapu ale, ze se o tomto daleko lepe mluvi v jinem jazyce nez rodnem!
|
|
|
|
|
x x |
|
(2.6.2010 13:09:10)
To jsem ani neměla číst...
|
|
|
|
|
If & 3♥ |
|
(2.6.2010 11:48:35) podej (pomocnou) ruku, nastav ucho a nastav rameno... to je jediné co můžeš udělat...
|
|
Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 |
|
(2.6.2010 11:54:47) Vlaďko jestli píše, tak ať píše. Je to taky "terapie" ať se z toho všeho vypíše. Až bude čas tak bude chtít i mluvit a musí vědět, že tu pro ni budeš. Takže si s ní piš. Třeba o blbostech (počasí a pod.) Až přijde čas tak se ti svěří se vším, ale netlač na ni. Nech to všechno jen na ní...
|
|
DENISA |
|
(2.6.2010 12:03:07) Ach jo, to je hrozny. Ale neptej se nas, co mas delat, zeptej se ji. Nekdo chce byt sam a nabidky pomoci mu jen ublizuji. Zeptej se ji, jestli chce, abys za ni prisla a pokud ano, zda chce pomoci se synem, aby mohla byt sama, ci naopak si s tebou povidat. Je to moc individualni a musis obstat v mnozstvi empatie, aby ses ji nevtirala proti jeji vuli, abys rozpoznala, ze jeji NE vlasntne znamena ANO ve volani po pomoci.
|
|
holka anonymka |
|
(2.6.2010 12:46:11) má kamarádka kdysi přišla o narozené miminko - holčičku udrželi "naživu" cca 1 1/2 měsíce.. odkysličený mozek to nezvládl.. :-((( Kamarádka nechodila ven, vyhýbala se všem, telefony nezvedala. Šla jsem k nim. Přišla k brance, aby mi řekla, že se nechce bavit, že mám jít domů.. ale nedalo jí to, rozpovídala se.. dostala to ze sebe.. Pak jsme se zase navštěvovaly jako dřív, občas o tom promluvila - třeba jak jí poslali pozvánku na vítání občánků!!! A o rakvičce.. O důchodu... Ale to už jsme měly zase plno nových společných zážitků.. Nakonec zvládla porodit a vychovat další dvě šikovné holky ))
|
|
Daniela+dvě slečny(6/02,5/08) |
|
(2.6.2010 12:52:24) Ahoj....mne pred 3 roky pomahalo o tom mluvit. Ale nejdriv jen s muzem, rodinou...az pozdeji s kamaradkami a vlastne i cizimi lidmi, kdyz meli zajem. Cim vic jsem o tom mluvila, tim vic ta bolest otupovala a byla snesitelnejsi. Kamaradce drzim palecky, casem bude lip, ale nezapomene nikdy...
|
Pája, A+A :o) |
|
(2.6.2010 13:16:28) Každý je jiný,chce to určitý čas-u někoho to trvá déle,u někoho to jde dříve o tom mluvit. Dala bych vědět,že tu jsi,aby se ti vyplakala na rameni nebo že jí s lecčím pomůžeš. uvidíš sama,kdy se rozpovídá.
já tuto zkušenost nemám,ale možná trochu podobnou. narodila se mi holčička ve 26.tt,ten prvnotní šok je hrozný a člověk spíše o ničem mluvit ani nechce...(to samé při situacích,kdy se nevědělo,zda to zvládne atd.atd) pak si to srovná v hlavě a začne..pomalu a jistě,pak je ta bolest a trápení o něco snesitelnější,člověku se trošinku uleví. ale toto je jiná situace a musím říct,že maminky,co toto zažily mají můj obdiv,že to ustály. nedovedu si to představit..stačilo mi to,co jsem zažívala.
|
|
|
|