Irinulka+S 8/07 + E 6/11+// |
|
(14.2.2012 23:24:15) Ahojte, zase jednou tema... s narozenim druhe dcerky (ted 8mesicu) pocituji propast mezi mnou a starsi dcerou (4,5r). Starsi dcera sestricku zboznuje,ale vim,ze citi,ze ji ukradla maminku. Nerekne to,ale citim to z ni. kdyz muze,jde k babicce.. driv jsem ji chybela,ted ne. Mate s tim nekdo podobne zkusenosti? Jak na tom zapracovat? Snazim se,aspon 1x tydne jdeme nekam jen spolu-mladsi dcerku hlida manzel. vecer ctu pohadky, cesu ji vlasky, vypravim ji pribehy.. ale drive jsme hodne tvorily, ted na to nebylo uz x-mesicu cas, mala dcerka se chce neustale nosit, poplakava.. je to pro me narocne obdobi hlavne psychicky. Vecer ukladam malickou a hned se vrham do ukladani te vetsi, koupani, cteni pohadky... ale mam pocit,ze to nestaci, ze se citi odstrcena... :( Do toho ma psychika, domacnost, zadna pomoc (az na tu babicku,ke ktere dcerka 2x do tydne na 2h jde), manzel doma jen v nedeli, rodice daleko... citim,ze to na me vsechno padlo. Doma uz se brodime bordelem, neresim. Dikybihu manzel to neresi taky. Snazila jsem se scvrknout povinnosti jen na to nejzakladnejsi.. ale.. asi to stale nestaci. Citim,ze ma starsi dcera proste JE smutna.. a ja nevim,jak spravne rozdelit cas,mezi starsi dceru, mladsi na me neustale prilepenou dceru,domacnost, manzela, praci... tak,aby se nikdo necitil odstrceny.. mate nekdo prosim podobnou zkusenost, a jak to resit? :(
|
zwedavka |
|
(14.2.2012 23:34:39) právě jsem to psala vedle, nejmladší je jenom o 15 m mladší než prostřední a fakt to špatně nesl, zatímco dcerka musela být už ve 4 letech "velká". Zkusila jsem to tak, že jsem dceru pasovala na svoji pomocnici - dones, odnes, dělej na bráchu opičky, dokonce i vozila mimčo v kočárku pro panenky. Hodně pomohla babička, která si ji občas brala a manžel, který se jí věnoval. A podobně jako ty, pohádky jenom pro ni, chvilka jenom pro ni, milovala později logopedii, protože jela s maminkou sama do města, tam pokecala s logopedkou a zašly jsme samy po nákupech a zase samy domů, to bylo z jejího pohledu terno. Vyrostla z ní zlatá holka.
|
* Liv |
|
(15.2.2012 8:18:05) zwedavko, bingo. Právě mi došlo, proč starší dítě tak strašně rádo chodí na logopedii (měla jsem strach, že to bude bojkotovat). Jdeme tam jen spolu, je tam sám a středem pozornosti a pak ještě cukrárna za odměnu, zase bez sourozence.
Zakladatelko, ono to přejde, je to prostě součást sourozeneckých vztahů, odjakživa. Mě prý - jak kojence - chtěl starší bratr odnést k popelnici, že už mě nepotřebuje. A v dospělosti máme skvělý vztah.
|
amanvireja |
|
(15.2.2012 8:51:37) ,,Mě prý - jak kojence - chtěl starší bratr odnést k popelnici, že už mě nepotřebuje,,
Liv ,jsi mě rozesmála
|
|
|
|
Večernice | •
|
(14.2.2012 23:34:55) Mluvily jste o tom spolu? S jakým výsledkem?
|
|
vlad. |
|
(14.2.2012 23:38:39) Úplně vím o čm píšeš. Snažila jsem se dcerku na příchod sourozence připravit, jak nejlépe jsem to z posbíraných zkušeností (kamarádky, knihy) dovedla. Ale potom jsem ze dne na den byla v nemocnici - první odloučení nás dvou, a následně na rizikáči. Prostě mazec. A ten smutek jsem z dcerky opravdu cítila. Takový odporně smířený smutek, strašně mě to drtilo. Tehdy mi ohromně pomohla moje máma, která jí na sebe navázala, hodně se jí věnovala, hodně s ní o všem mluvila (já jsem při těch mnoho Utrogestanech denně byla několik měsíců jako v obluzení) a s nedonošeným miminem prostě není čas ani síla natolik, jak by si člověk představoval. Až to v sobě dcerka nějak zpracovala, tak se ke mně jakoby "vrátila". Prostě přechodně našla oporu jinde a opravdu nám to oběma pomohlo.
|
|
Eliška Junková |
|
(14.2.2012 23:42:57) já myslím, že tímhle si s příchodem druhýho dítěte prošla snad každá máma. obavy, zda je spravedlivá ve své lásce a pozornosti k oběma dětem... já bych to zkusila co nejvíc vypustit z hlavy a nepředávat tak podvědomě tyhle myšlenky na starší dcerku. třeba ani není ve skutečnosti nijak zvlášť nešťastná, některý děti taky dost zkouší, co jim dovolíme, a není tvárnějšího materiálu než provinilý rodič. určitě je to pro ni veliká změna, ale víc než děláš teď už stejně dělat nelze. jen vyhnat si to z hlavy - což je nejtěžší.
|
|
15.5Mišel12 |
|
(15.2.2012 0:22:32) Dřív tohle nikdo neřešil a i my nejstarší ze sourozenců ŽIJEMEPoměrně spořádaně.Téměř žádná patologie
|
Z+2 |
|
(15.2.2012 7:51:40) V normálním sociálním prostředí to řešili rodiče vždy. V literatuře to řešení vztahu sourozenců a pocitu odstrčenosti starších najdeš od antiky po dnešek neskutečné množství. Za našeho mládí to rodiče řešili. Možná jinak a s jinou intenzitou, ale nepochybuj o tom, že spokojenost dětí a jejich reakce na nového sourozence řešili.
|
|
|
Balbína |
|
(15.2.2012 0:24:51) u nás to bylo trochu naopak, druhé mimi nás s dcerou ještě víc sblížilo, naopak jsem si trochu hledala cestu k mladšímu.. Je to hodně i o povaze staršiho dítěte. Já sama jsem po narození mladší sestry hodně přilnula k babičce. A asi jsem se přestala s mojí mamkou mazlit, ale milovat jsem jí nepřestala. Myslím, že děláš, co můžeš. Nemuč se. Možná by to tak bylo i kdyby nebylo narození mladší sestry. Starší děti najedou mají i jiný svět mimo rodiče. Při dvou dětech už není sice čas na každé z nich individuálně, ale časem uvidíš, jak jsou bohatší o vztah mezi sebou.
|
|
veronika82,Kamilka,klučík03/09 |
|
(15.2.2012 7:00:44) Rozhodně nejsi špatná matka! Co si s dcerou promluvit co jí trápí? Věk už na to má.
Jinak ti chci říct buď vděčná za 2hod. hlídání 2krát týdně o já bych za to dala!! Mně nehlídá děti nikdo nikdy a někdy už to leze fest na palici :-(
|
|
Jana + 3 rošťáci |
|
(15.2.2012 7:13:51) Mám tři děti a tento pocit jsem měla až při narození posledního - po dvou holkách šikulkách ubečený klouček. S první dcerkou jsem byla pořád - byla jedna. Když se narodila druhá byla to pohoda, druhá dcerka byla sluníčko - baštila kolik měla a dále se jen usmívala, skoro nebrečela, od 4 měsíců spinkala celou noc. A když jsme něco dělaly se starší dcerkou, tak na nás koukala a "povídala" si, prostě pohodička. Když se narodil syn to byla kalamita. Pořád řval a když trošku poodrostl, tak otravoval a otravoval. Když jsem se snažila jít za prostřední dcerkou a třeba se s ní učit, syn na mě visel a dožadoval se 100% pozornosti, jinak řval jako tur... Právem se prostřední dcerka cítila odstrčená, ale nyní syn roste a už půjde do školy, ale rozmazlený je šíleně... Snažím se, abychom to nějak zamezili, ale jde to ztěžka, snažíme se ho "odmazlit" přes rok a pořád narážíme v určitých situacích, bohužel nepředvídatelných.... Ale pokud to jen trošku jde, snažím se být jen s dcerkami, ale ony by byly nejraději se mnou jen jedna, což je fakt hrozně složité.. A hlídání jsem neměla NIKDY pro žádné dítě, pouze o velkých prázdninách na týden
|
veronika82,Kamilka,klučík03/09 |
|
(15.2.2012 7:18:41) A nemrzí tě to? Ne jestli ti to vadí,ale jestli ti to není líto,že ti babičky nehlídají děti.Když ještě žila tchýně tak si dceru brala dcera u ní byla ráda. Moje máma si děti nebere. A mně to mrzí hrozně,že nemá zájem. Je mi líto i dětí,že si babičku neužijí. Včera jsem se s mámou pohádala a následně jsem to uzavřela s tím,že tedy už se o tom bavit nebudeme.Prostě její stanovisko znám-děti hlídat nechce.
|
Jana + 3 rošťáci |
|
(15.2.2012 9:20:43) Mrzí - nemrzí..je mi to líto kvůli dětem, ale na druhou stranu děti jsou zvyklé, že je babičky nehlídají. Tchýně o to nestojí, ač bydlí asi 6 km a je v důchodu. Moji rodiče bydlí 50 km daleko a je to rok, co je maminka v důchodu - třeba minulé prázdniny jsem dělala rekvalifikační kurz a moji rodiče měli na střídačku moje děti celé prázdniny. Jinak já pořád nepracuji, jsem doma. Ale asi mě to mrzí, že jedna babička o děti moc nestojí... Na druhou stranu zase neznám co to je - hlídání dětí každou chvíli, takže nevím, co by mi mělo chybět. Navíc už mám dětičky větší (13,5 roku + 10 let + 6 let) ale když byly děti maličké, bylo to fakt na palici. Teď je mi často líto holek, že jsme je tolik odstrčili kvůli bráchy, ale při pohledu zpět to jinak nešlo... On prcek... manžel napřed třetí nechtěl, máme dluhy, pak se nějak rozmyslel a dal nám jediný měsíc, pokud se nepovede, zůstaneme u dvou holčiček, ale povedlo se. Těsně před porodem se ukázala rovná čára srdečních ozev miminka, takže akutní císař - během 15 minut byl syn na světě, naštěstí zcela zdravý! Pak byl hódně uplakaný a manžel to nesnášel, takže jsem dělala vše proto, aby klučina neplakal a tím jsem ho příšerně rozmazlila a teď se snažíme to zase dostat tak nějak do rovnováhy, ale synovi se to samo nelíbí... Ale když to vezmu dneska - vše jsem vždy zvládla sama za pomoci manžela, nemusím být nikomu vděčná za pomoc s dětmi ani jinou pomoc..
|
|
|
|
|