| HančaN | 
 |
(11.6.2012 13:32:51)
Chtěla bych se tu trošku vypovídat a zjistit, jestli jste na tom některá podobně jako já. Na začátku roku si malý 3 roky začal stěžovat na bolest hlavičky. šílela jsem z toho 4 měsíce. Mám pocit, že jsem si sáhla dost hluboko dosvých sil. Jednu dobu dokonce zvažovala pomoc psychologa. Po magnetické rezonanci jsem si sice obrovsky oddychla (dopadla dobře), ale pro změnu jsem začala řešit zvětšené uzliny na krku. všichni mi říkají, že to nic není, ale já se toho strachu prostě nemůžu zbavit. Mám pocit, že kdyby se vyřešili uzliny, najdu si něco jiného. Jsem naštvaná, že nedokážu být šťastná. Sice nejsem v takovém stavu, jako s tou hlavičkou, ale je to nepříjemné. pořád ho sleduju a kontroluju, jsem protivná sama sobě. Snad se to změní až půjdu od září do práce. Začnu snad žít i něčím jiným, než jen malým a starostmi o něj. Závidím maminkám, které se dokážou dětmi až tak nezaobírat.
|
| P. | •
|
(11.6.2012 13:40:35)
Hančo, vím o čem mluvíte. OD loňského roku, chodí starší dcerka do školky a obě jsou v jednom ksue nemocné a když nejsou, nějakou nemoc u nich hledám. Jsem tím už jak postižená, nejsem schopná myslet normálně. Na podzim začínám studovat a taky doufám, že přijdu na jiné myšlenky a tohohle nechám, protože je to neskutečně ubíjející a otravné pro mě i mého manžela, který to musí se mnou snášet.
|
| HančaN |
|
(11.6.2012 13:42:59)
Přesně tak, už mám strach i manželovi říct, že ty uzliny tak nějak ve skrytu duše řeším, protože jednak nechci přidělávat strach jemu a už by asi řekl, že fakt nejsem normální... Na druhou stranu, když se o to nemůžu podělit a držím to v sobě tak je to o to horší...
|
| P. | •
|
(11.6.2012 13:49:31)
Já jsem bývala "normální" dokud starší nezačala tahat pořád dokola ty nemoci. Holky mají opakovaně jen záněty dutin, rýmy, kašle, nic vážného, ale mě to dokáže tak neskutečně položit. U mě je to psychikou, mám s ní problémy od dětství, léčím se, ale na tuto úzkost a nepřiměřený strach o děti mi prášky bohužel nezabírají :-(. Zrovna teĎ je starší zase na hromadě a já už mám úzkostný stavy, kdy to dostane mladší a jaký to bude mít průběh a vidím nás pomalu až v nemocnici. Prostě blázen :-D.
Jinak uzlinky jsem taky holkám promakávala, protože jsem si s nimi užila své. Ale děti nemají tolik tuku, takže můžou být vystouplejší, i když je dítě zdravé, jen je má prostě víc vidět!!
Máte pravdu je příjemné se někomu svěřit, popovídat si, ale když to ten druhý chápe a ví, jak se cítíte a takových bohužel moc není!!!
|
| HančaN |
|
(11.6.2012 13:53:51)
přesně, taky jsem byla v poho (virózy a podob jsem nějak extra neřešila), než si začal stežovat na tu hlavičku, to mě dost psychicky vyčerpalo a teď se z toho nějak nemůžu dostat.
|
| P. | •
|
(11.6.2012 13:59:04)
Číst diagnozy na internetu jsem si zakazala. Protože to jsem se dokázala vynervovat ještě víc. JEstli se takhle o děti budu bát celý život, tak potěš :-D
|
| HančaN |
|
(11.6.2012 14:02:26)
Přesně, taky jsem řekla, že už to neudělám... Do té doby, než jsem vlezla na net, tak jsem byla relativně v poho a to jsem se tam chtěla jen ujistit, že je to normální 
|
|
|
|
|
|
|
| Eva + Klárka2/07 | 
|
(11.6.2012 13:45:04)
Strach mám taky pořád. Ale naštěstí jen kvůli "prkotinám" (oproti jiným zdravotním potížím). Každý večer ji čistím vyvrtané zuby - má v nich díru, jehlou musím vytahovat zbytky jídla, hrozím se, kdy ji pusa zase nateče, v noci propichuju molusku, co se ji teď udělala na noze. A hrozím se, co bude dalšího.
|
| HančaN |
|
(11.6.2012 13:46:23)
Nejhorší je, že já vždy vlezu na internet (blbka jsem) a vyčtu ty nejhorší scénáře a pak šílím...
|
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(11.6.2012 13:47:26)
Mně od tohohle pomáhá nechat udělat vyšetření, že je to ok.
Ale stalo se mi, že mi devítiměsíční dítě přestalo na chvíli dýchat. Spal sám v pokoji přes den, já jsem seděla vedle u počítače a najednou z pokoje rána jak z děla, pak výkřik a ticho, normálně jsem si myslela, že spadl z postele, tak jsem tam letěla, on ležel na posteli na bříšku, tak jak tam usnul, tak jsem ho zvedla do náručí a jak jsem ho držela pod rukama za hrudníček, tak jsem viděla, že nedýchá a ruce i nohy měl ztrnule u tělíčka, začla jsem mu bušit do zádíček, on se hlasitě nadechl a rozbrečel se. Tiskla jsem ho k sobě a brečela taky. Večer jsem zjistila, že vypadla hlávka zelí, kterou dal manžel mezi okna a on se zřejmě lekl. Pak jsem se o něj bála dobu. Řešila jsem to s doktorkou, jestli by se sám rozdýchl, kdybych byla třeba na záchodě a neslyšela ho, ta tvrdila, že asi jo. Nebyla jsem schopná ho nechat samotného v bytě a jít třeba dolů pro návštěvu, to jsem ho radši oblíkala a tahala s sebou, dlouho mi to trvalo, furt jsem řešila, co kdyby se mu něco stalo. Pak mi psychoterapeutka, kterou jsem vyhledala kvůli něčemu jinému, řekla, že se na to dívám absolutně špatně, že na to mám koukat tak, že jsem ho zachránila! Hodně mi to tehdy pomohlo.
|
| Zuuuza | 
|
(11.6.2012 13:50:32)
Jani, uf, to je hnusnej zážitek.. Ještě že žuchlo to zelí, opravdu jsi ho asi zachránila  
|
|
| HančaN |
|
(11.6.2012 13:51:13)
Asi příští týden půjdu s malým na preventivní prohlídku ve třech letech, tak se doktorky ještě na to zeptám. Už jsem ji to ale říkala dvakrát od začátku roku a neřeší to (narozdíl ode mě)říká že je to normální. Už ani nevím, jestli ty uzliny jsou stejné, nebo se zvetsuji, jak ho sleduju pořád. No regulérní magor... 
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(11.6.2012 13:54:44)
Já bych naší doktorce věřila, oběma, co se mi kdy staraly o děti, takže by mně to asi uklidnilo.  Zeptala bych se, jestli si myslí, že to může být nějaký zánět. Přeju, ať tě to upokojí taky. 
|
|
|
| Claire4891 | 
|
(11.6.2012 14:02:51)
Mne jednou mala aspirovala zvratky a normalne se ji protocily oci a prestala dychat, to byl des, ja samozrejme panikarila, nastesti pritel ji nejak zabouchal do zadicek a ok. A podruhe v noci zacal houkat monitor dechu (kdyz byla novorozenec, takze pohnout se mimo nemohla), a ja jak byla vyrizena a unavena, tak jsem vstala a automaticky ho v polospanku vypla a sla si zase lehnout Mne to v tu chvili vubec nedoslo, proc to houka, dodneska to nechapu, nastesti mala se asi nejak rozdychala sama, ale do smrti bych si to neodpustila. Pak jsme s tim dychanim dokonce byly na JIPce, kde ji monitorovali. Dnes jsou ji tri roky a ja jak cvok chodim k postylce a kontroluju, jestli dycha.
|
| HančaN |
|
(11.6.2012 14:06:28)
Jj, jak člověk jednou pozná takovej ten ochromující strach u to dítko, tak už se ho úplně asi jen tak lehko nezbaví.... A jak jste na tom s těmi uzlinami? Myslím velikostí?
|
| HančaN |
|
(11.6.2012 14:59:53)
Já když si uvědomím, že bych tím z čeho mám strach mohla i přivolat, tak se dostanu ještě do větší depky, musím říct..
|
| HančaN |
|
(11.6.2012 15:05:30)
No dobrá.... Konec konců není jiné řešení, než se tím negativním myšlenkám bránit...
|
|
| HančaN |
|
(11.6.2012 15:06:18)
No dobrá.... Ono ani nic jiného nezbývá, než se tě negativním myšlenkám bránit
|
|
|
|
|
|
|
(nemyslím to ve zlým) Ale je fakt, že když si člověk pokecá a zjistí, že v tom není sá, tak se mu alespoň trošku uleví.
.
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)