| Daniela už registrovaná | 
 |
(4.8.2012 12:57:19)
U mých rodičů nejdříve plná pusa řečí...jak budou pomáhat...pak přišla první nemoc, druhá nemoc syna...výmluvy...jo, beru, není to povinnost, ale mrzí mne to. Nyní o dovolené (jejich) mám možnost pár dní vydělat nějakou tu korunu... a jsou tu kyselé obličeje, že prý mají dovolenou, chtějí jezdit po výletech, odpočinout si...a ne hlídat syna...dobře, beru, není to povinnost. Syna tedy vezme chlap do práce, co se dá dělat. Na to kecy - ale to (chlap)v té práci nic neudělá, bla bla...neudělá, ale co mám dělat. Z jedné velice lukrativní práce jsem již odešla - vyletěla, mám si nechat ujít i ten mizerný brigádnický výdělek? Ani z brigád se nedá dělat holubník - sorry. Po prázdninách budu opět poslouchat, jak je možné, že nemohu sehnat solidní práci... mohu, nemohu, já ani nechci nic hledat za těchto podmínek - vždycky jsem si zakládala na spolehlivosti, tímto to nedám. Budiž. Smířila jsem se s podminkami, pytlíkujeme to s časem, financemi jak se dá. Nestěžuji si. Co ale nesnesu jsou výše uvedené kecy mých rodičů - "proč si nenajdeš práci" nebo "tak si pořiďte druhé". Jasně. Abych padala na hubu ještě víc. Nemyslím si, že prarodiče mají povinnost hlídat, opečovávat svá vnoučata (jakkoliv je to příjemné), nicméné ať alespoň nekafrají do způsobu toho, jak se snažíme provoz rodiny ukočírovat. Sorry za příliš emotivní elaborát, je to příliš čerstvé
|
| Anthea | 
|
(4.8.2012 14:59:44)
Danielo, to máš taky dobrý. A druhým dítětem by se podle tvých rodičů vyřešilo co? Jen se oddálí tvůj nástup do práce, chvíli budeš mít rodičák, ale tu logistiku a nemoci dětí budeš pak muset řešit u dvou kousků ne u jednoho.
To taky nechápu, když nemůžou pomoct, kdyby radši do tebe neklavírovali, to je tak akorát aby dělali ještě rozbroje mezi tebou a manželem, jestli manžel není taky zrovna odvázaný z toho, že nevyděláváš, ještě přikládají polínka do ohně.
Vždycky když čtu, jak jsou v cizině částečné, sdílené úvazky normální, normální je vracet se po MD do původní práce, tak se mi otevírá kudla v kapse, protože tohle v tomhle státě ani nehrozí ještě řádově v desetiletích.
|
| Anthea |
|
(4.8.2012 15:02:08)
myslím, že spoustu manželství dorazí nástup ženy po MD, někdy je to špatnou dělbou práce už za mateřské, jindy ale začne být problém spíš ta logistika, kdy chlap dělá do večera nebo jezdí pryč, žena začne být sama na dva úvazky, naštvaná, zničená, nemá na nic náladu, hádají se a vztah jde definitivně do kopru
přitom je dost případů, kde i když ten chlap chce, tak se s jeho pomocí moc počítat nedá
nemluvě o těch, co by mohli, ale nechtějí
|
|
| Daniela už registrovaná |
|
(4.8.2012 16:02:23)
Tak prostě naši "jedou" podle zažitých "tradic" - vidím to čím dál víc. Prostě ženská min. 2 děti, k tomu na krku celou domácnost, po skončení mateřské (resp. rodičovské, resp. přílivu peněz od státu ve formě rodičovského příspěvku) hajdy do práce na osm hodin, protože tak to prostě je a tak je to správné přece. Já se teď doma de facto flákám, že jo, protože kluk ve školce, tak si holt mám najít práci (nezájem, že hledám na zkrácený úvazek, abychom to logisticky a časově vše zvládli...prostě normálně na osm a basta - kdo mi bude těch pár měsíců hlídat kluka v nemoci, to nezájem...prostě si vezmi paragraf a basta - ano, na to všichni zaměstnavatelé čekají...anebo si máme pořídit druhé dítě... tak je to přece správné, co na tom, že teď už taťku pomalu nevidíme, on provoz rodiny a baráku taky něco stojí a jeden plat je jen jeden plat... ale to oni nevidí, mají pocit, jak jsem si dobře "sedla do hnízda" a běda, být kverulantem... argument táty - podívej, jak to mamka hezky zvládla při dvou dětech (ano, s pomocí tchánovců semnou tehdy ještě mohla dostudovat, do mých deseti s námi dětmi doma, pak nastoupila na pár let na 6 úvazek, paragrafy nebyl problém a navíc nás hlídala babička v důchodu - doma totiž k ruce děda s babičkou)...ani jsem jí nepomáhal (ano, nepomáhal, to má pravdu). Mamka povídá - to je přeci normální, že ženská se se stará o děti, domácnost a chodí ještě do práce... taky jsem to zvládla bez taťkovy pomoci...jasně. Nechci hodnotit, nechci soudit, o pomoc se neprosím, nechť si každý dělá, co chce, ale tyhle kecy mě fakt vytáčejí. Jasně - nahrává to mému chlapovi...ten by taky rád druhé dítě...ale taky by měl stojedna dalších argumentů pro to, proč chodit domů ještě později...nejsem otrok ani nevolník, navíc ani nijak extra mateřský typ, přestože syna miluji a nevyměnila bych ho, ale to vědomí, že bych zase kmitala jak motorová myš a především sama, bez minuty na sebe, své zájmy a koníčky, tak to teda nedávám. Takže jsem sobec na všech frontách:))
|
| Anthea |
|
(4.8.2012 18:58:14)
Danielo, koukám, že tvoje máma je fakt klasik.
Sama byla v domácnosti hodně dlouho až do doby, kdy už jste byly docela velké, ještě přitom měla dopomoc babiček - a tobě přednáší, jak máš šupat do práce, dopomoc žádnou a dvě směny a hajdy.
To bych tedy čekala, že ta, která si vylevovala jak mohla nebude přednášet té druhé, že má být jak tažná kobyla. Hlavně pokud jsi opravdu jediná osoba, co se o děti stará a bude starat a vykrývat logistiku.
|
| Anthea |
|
(4.8.2012 19:02:43)
Danielo a zkoušela jsi je nějak razantně jednou provždy usadit? Třeba pravdou, že nevíš, jak bys některé věci okolo dítěte při zaměstnání vykrývala, dokud neseženeš fakt hodně přátelského zaměstnavatele, který snese i sem tam nějaký ten paragraf a nebude na tebe koukat jako na parazita?
|
| Daniela už registrovaná |
|
(4.8.2012 22:03:54)
Viz. výše...zkoušela, ale bojím se být ostřejší... já jsem jak papiňák...když bouchnu, je to fakt síla, takže se snažím krotit. Nicméně tyto argumenty v klidu již také proběhly. Odpovědí zpočátku většinou bylo to, že máme také tatínka...jistě, máme, jenže je OSVČ. A třeba konkrétně mému tátovi fakt neumím vysvětlit, že to opravdu nemůže zalomit v práci v půl třetí jako on a jít domů, což on tak má celý život, že holt zákazník je zákazník a když jsou zakázky, je třeba dělat. Je fakt, že doma jsme o možnosti regulovat pracovní dobu taky mluvili, vím, že tam chlap rezervy má, ale...to je na jiné téma. Zkoušela jsem argumentovat i tak - co kdyby se chlapovi něco stalo, kdo bude živit rodinu... odpovědí bylo - tak půjdeš do práce ty. Ale kam? Po letech doma, všechno zapomenu, už jsem defacto zapomněla nyní leccos...kam mě asi tak vezmou a za jaké peníze - v kontextu doby takové, jaká je. Navíc otcovi fakt nevysvětlím, že práci v kanclu od šesti ráno fakt neseženu. Na to argumentuje tím, že mám jít teda do výroby, že je stejně přeúředníkováno:(Pak na mě zkusí pohádku o druhém dítěti, hlavně mamka. No to je na dlouho, občas mám pocit, že storky o Homolkových jsou slabé, velmi slabé odvárky ...
|
|
|
| Daniela už registrovaná |
|
(4.8.2012 21:53:35)
Momentálně je to v mé hlavě téma č. 1 - neustále na to myslím, analyzuji, snažím se bez emocí (někdy marně...viz. mé příspěvky), snažím se být soudná...k otevřenějšímu střetu či konfrontaci již došlo, ale držela jsem se zatím hodně zpátky. Před lety proběhlo cosi podobného a skončilo to naší letitou nekomunikací a to už bych nerada, nestojí to za to. Prvopočátek problému vidím v tom, že jsem poměrně záhy odešla z domu, naučila se být soběstačná, vždycky jsem si nějak poradila, uživila se, byť mnohdy to šlo na dřeň, neprosila jsem se o peníze, o pomoc, narozdíl od jiných sourozenců. Nějak si na to zvykli a asi nepobírají, že zrovna já bych najednou něco mohla chtít. Nikdy jsem nechtěla peníze a nic takového a nechci to ani teď, dokonce ani nežádám víkendové pobyty dítěte u nich, prostě jen tu a tam pohlídat a vyzvednout, když prostě budu v práci, zatím na brigádě a nebudu mít možnost to zastat sama. Je fajn, když se mamka občas jednou za čas nabídne k tomu, že u nich může přespat, abychom mohli do kina...ale tohle mi fakt nepomůže, jakkoliv to zní nevděčně. Uznávám upřímně, že problém mám i já - tím, jak jsem odešla brzy do světa, zvykla jsem si na svůj vlastní příjem, na to, že se vždycky nějak postarám...a to mi teď neskutečně chybí a vadí.
|
|
|
|
|
|
Někdy by nesehnal dobře placenou práci s lepší pracovní dobou, jinde jo, ale moje zkušenost je, že v okolí muži zůstávají na té samé práci, jen ženy hledají novou práci. No a hlavním kritérie je bohužel už jen ta pracovní doba navazující na školu/školku, na spoustu dalších měřítek a nároků může žena zapomenout.
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)