| Danae+děťátko | 
 |
(6.9.2012 12:56:08)
Během posledního roku se prudce zhoršilo myšlení a chování našeho dědečka. Už předtím se nějakou dobu u něj objevovaly stavy jako záchvaty vzteku, nic mu nebylo dobré, vše mu vadilo, hodně nadával, postupně odmítl cokoliv dělat, skoro i hýbat se, přestal jakoby uvažovat, stal se postupně zcela nesamostatným, dokonce se sám ani neobleče, přestože chodit a hýbat se ještě zvládne. To samé v oblasti hygieny a vůbec veškerého fungování. Působí to tak, jako by prostě "vypnul" mozek. Dříve byl extrémně spavý, ale to už neplatí, vyžaduje 24-hodinovou pozornost, mluví zmateně, bez smyslu a významu, hodně nadává, má neustálé zrakové halucinace, které má ale extrémní potřebu sdílet. Rodina to vše chápe, ale z toho neustálého nadávání, nesmyslných řečí, výhrůžek atd. je celá rodina po tom posledním roce psychicky na tom velmi špatně. Nepomáhá pouštět jeho slova "jedním uchem tam a druhým zase ven", protože dědeček vyžaduje stále odpovědi a reakce, pokud mu někdo neodpoví, hodně se uráží, křičí a nadává. A to i v noci, kdy nemůže spát a tak bloudí po domě... Nelze se s ním na ničem domluvit, nespolupracuje téměř v ničem... Léky žádné neužívá, protože jeho praktický lékař a někteří další jeho lékaři se vyjádřili v tom smyslu, že v jeho věku už to nemá cenu  Vůbec vlastně nevíme, jak správně s takhle nemocným člověkem komunikovat. Ti, co o něj pečují nejčastěji, jsou už tak na dně, že na dědečka křičí také, protože jim zcela vypovídají nervy. Ostatní rodina jim pomáhá, ale kvůli vzdálenosti a zaměstnání to nejde zase tak často... Máte někdo prosím užitečnou radu, jak se správně chovat k dědečkovi, co dělat a co nedělat a především, jak s ním účinněji komunikovat? A lze jeho stav nějak vylepšit, třeba pomocí léků? Děkuji... Rodina je zoufalá, Alzheimera široko daleko a napříč generacemi nikdo neměl a lékaři moc neporadili...
|
| Emília Fernandéz | 
|
(6.9.2012 13:07:21)
Jak píše Eržika, změňte lékaře, co to je za přístup, že už to nemá cenu A do kdy to podle nich cenu má? Určitě se dají dát léky na spaní a i na celkové zklidnění přes den, chce to vyzkoušet, ale pokud se najdou takové, co mu budou vyhovovat, byla by to úleva pro vás všechny, i pro něj
|
| Darka,4+1 | •
|
(6.9.2012 13:18:15)
Mamince mého manžela je 88let. S diagnozou se nikdo neobtěžoval. Alzh. nebo těžká stařecká demence je prý téměř totéž. Nebyli jsme rovněž spokojeni s přístupem jejího praktického lékaře, ale v našem městě se nenašel žádný lékař, který by byl ochoten převzít ji do své péče. Nasadili jsme tvrdě asertivní chování a celkem to jde. Ale babička je jinak poměrně zdravá (až na to, že je nepohyblivá - ani na posteli se sama neotočí, těžce inkontinentní, občas celé noci nespí a nikoho nepoznává), chutná jí jíst a je jinak spokojená. Nevím, jak by to bylo, kdyby se vyskytl větší problém.
|
|
| Danae+děťátko |
|
(6.9.2012 13:19:07)
To ano. Ti lékaři to berou tak, jako že v jeho věku se s tím musí počítat a že se to prý už nezlepší Fakt je, že dědečka nikdy neviděl odborník přes tyhle věci. U neurologa nebo geriatra, natož psychiatra v životě nebyl... A trochu mám obavu, že by se k těmto odborníkům nešla poradit ani babička, která dědečkův stav odnáší nejvíce a je už těsně před zhroucením... Zčásti předsudky, zčásti nevíra v možné zlepšení a bohužel také určitá rezignace, která jí ale strašně urychluje stárnutí  Mohl by se poradit samostatně nějaký jiný člen rodiny? Platí se to? Díky...
|
| Emília Fernandéz |
|
(6.9.2012 13:31:55)
Pokud půjdete k lékaři, který má smlouvu s dědečkovou pojištˇovnou, platit byste měli jen regulační poplatek. A minimálně poprvé by opravdu bylo dobré, aby lékař dědečka viděl, jen tak si může udělat představu, jak na tom dědeček je. Připrav se na to, že to nebude asi úplně jednoduché, nevím, kolik je dědečkovi let, ale může tady být třeba do devadesáti a je zbytečné, abyste se takhle všichni trápili.
|
| Emília Fernandéz |
|
(6.9.2012 13:34:53)
A klidně bych se na to šla poprvé zeptat i sama, možná by to bylo i lepší, at´ víš, na co dědečka připravit.
|
| iva | •
|
(6.9.2012 13:45:44)
To je jako kdyz pisete o me tchyni. Ta sice k doktorovi chodi kazdy mesic, ale je to k nicemu. Jenom stres pro tchana, ktery ji tam musi dopravit. Tchan si navic nechce nechat pomoc. Zorganizovali jsme pani, ktera by tam chodila kazdy den na hodinu, tchyni umyla a prevlekla postel a dala do pracky (tchyne neudrzi moc a stolici). Tchan nechce kvuli tomu, ze je to vyhazovani penez (i kdyz bychom to platili my). Po velkych bojich chodi pani jednou za tyden umyt tchyni, stoji to 80 korun a tchan je z toho nepricetny. Stejne tak, nez se mi podarilo prosadit, aby si chodil pro obedy do skolni jidelny, trvalo dva roky. Letos tam byl manzel s nima celych pet tydnu v lete (celou svou dovolenou) a je to uplne beznadejne, neda se jim pomoct. Me to hrozne nervovalo, takze jsem si po lete zadelala na zaludecni vredy, tri tydny mi bylo zle a behala jsem po doktorech, nez mi doktor rekl, ze je to ze stresu, takze ted jsou to presne 2 tydny, co si rikam, ze je mi jedno, co se tam deje. Protoze, kdyz si nechteji nechat pomoct, ja nemuzu nic delat. Sorry za dlouhe psani, ale jsem z toho uplne hotova
|
| Danae+děťátko |
|
(6.9.2012 13:47:40)
Máte pravdu, nedá se moc pomoci někomu, kdo to odmítá...
|
|
|
|
| Danae+děťátko |
|
(6.9.2012 13:38:25)
Dědečkovi je lehce přes 80 a dlouhověkost ve svém rodu má... Zajímavé je, že snad opravdu nikdo z jeho dlouhověkých příbuzných tímto netrpěl. Možná je to tím, že byli mnohem aktivnějšími důchodci... Dědeček je už mnoho let spíše jen pasivním pozorovatelem dění kolem sebe... Otázka je, zda ta celková pasivita byla už před lety vlastně příznakem počínající choroby, nebo naopak, zda ta dobrovolná pasivita razantně nepřispěla k rozvoji choroby...
|
|
|
| ChemicalJane + 4 | 
|
(6.9.2012 13:42:22)
radit se může člen rodiny, já to taky většinou vyřizovala já, mámě bylo líto něco takto radikálně řešit, protože to byla její máma... já to chápu, taky mi to bylo obrovsky líto, babička s námi bydlela, atd.. ale dělali jsme vždy vše pro spokojenost všech a máma to bohužel odnesla málem vlastním životem, což jsem řekla striktně dost
|
|
|
|
| ChemicalJane + 4 |
|
(6.9.2012 13:37:57)
"jedním uchem tam, druhým ven" - nic jiného vás neochrání v psychické rovině.. občas budete muset zvýšit hlas, atd - taktéž přecházet.. ten člověk o tom za 3 vteřiny neví a vy se tím zžíráte dny, týdny,..
naše babička to měla taky, ze začátku vtipné výpadky paměti, později nás nepoznávala, sebeobsluha čím dál horší, byla na nás sprostá, ošklivá, utíkala (= zamykejte co to jde, my babičku honili na štědrý den ve 2 ráno po městě).. později byla v takovém stavu, že na její ataky šlo odpovědět jen jedním způsobem, a to tím, že jsem ji zvedla a zatřásla s ní a velmi, ale fakt velmi hlasitě zařvat.. babička se jakoby probrala z amoku a pak dál fungovala běžným způsobem.. bylo to jakoby potřebovala "zamíchat systémem", aby zase seplo to co mělo....
měla léky na podporu činnosti mozku (a to jí bylo hodně, začínala na 85 letech) a dál měla něco na potlačení halucinací.. výborný lék byly lentilky.. to byl všelék - "bolelo" ji břicho, nemohla spát, kašel,... cokoliv na co vzpomeneš.. za předpokladu, že jí fakt nic nebylo, placebo efekt fungoval na výbornou..
později to už dma nešlo zvládat, sebeobsluha nulová, sluch téměř nefungoval, starost o babičku byla náročná, nešlo to  sehnala jsem babičce místo v LDN s příspěvkem pacienta, babi tam byla 3/4 roku pak bohužel již skonala.. žila ve svém mikrosvětě a ke konci už nikoho nepoznávala... já byla "nějaký chlapec", máma byla její maminka, atd.. chlapi se k babičce přiblížit vůbec nesměli, byla na ně moc ošklivá, nevíme proč..
hodně zdaru a hlavně psychické odolnosti!!!!
|
| Danae+děťátko |
|
(6.9.2012 13:45:17)
Děkuji... Dědeček v posledních týdnech už také své nejbližší často nepozná. Některé třeba i 2 týdny. Dokonce už neví, kolik měl dětí a jakého pohlaví
Fyzicky je relativně zdravý - má samozřejmě určité problémy vzhledem k věku, ale zásadní problém je prostě ten mozek... Žije stále více ve svém světě... Když jsem ho po delší době před časem viděla, rozplakala jsem se. Je strašné vidět vždy hodného a skvělého dědečka v tomhle stavu... Je to, jako by to byl někdo úplně jiný... Jakékoliv zlepšení jeho stavu by bylo úžasné...
|
| ChemicalJane + 4 |
|
(6.9.2012 17:07:04)
jj, z babiččiných vnoučat jsem byla jediná, kdo ji viděl takto na konci, bráchové i bratranci si chtěli nechat babičku v paměti uloženou jako tu vysmátou, pohodovou a úžasnou paní, která nás velice obohatila o všechno možné, hlavně o plody zahrady  za sebe mohu říct, že čas na babi byl jistě vidět, ale vizáž jako taková byla pořád stejná.. naše babi, ač velmi silná kuřačka, tak zdravotně naprosto v pořádku, zradil ji mozek...
ale na druhou stranu - řekla, že žít si ve svém mikrosvětě je lepší konec života, než aby si ten člověk vše uvědomoval a byl třeba nemocný...
|
|
|
|
| Líza | 
|
(6.9.2012 13:39:38)
Danae, bude potřeba dědčka někam dopravit. Neurolog - výhody, není to stigma a tolik ho nenaštvete, nevýhody - potřebujete doporučení od svýho liknavýho praktickýho lékaře a sice bude umět napsat léky na demenci, ale může plavat v lécích na zklidnění a na potlačení agrese.
Psychiatr - nevýhoda, "nedělejte ze mě blázna". Výhoda - bez doporučení, napíše léky jak na demenci, tak bude umět udělat něco s jeho zklidněním.
A praktickej lékař, kterej na tohle řekne, že se v tom věku (ať už je jakýkoli) nedá nic dělat, zaslouží vyměnit.
|
| Danae+děťátko |
|
(6.9.2012 13:53:21)
Děkuji. No, jak jsem psala, bude to oříšek dědečka někam dostat a navíc o smysluplnosti akce přesvědčit babičku... Dědeček bývá hodně agresivní, především slovně, i vůči lékařům a i vůči zcela cizím lidem. Babička se asi dost bojí, že dědeček na veřejnosti něco provede... A vzít dědečka bez babičky už v poslední době nejde, on to naprosto odmítá...
|
| Líza |
|
(6.9.2012 14:20:25)
No pokud provede, tak aspoň tomu doktorovi předvede, na co že ho to má léčit. To ať se babička spíš bojí toho, že děda vzorně odrecituje přesné datum a poodčítá 5x od sta sedmičku, paní doktorce políbí ruku a bude s ní mluvit o Hegelovi. To by byl teprve problém - protože doktor by neměl co léčit a doma by pak zase bylo totéž.
|
| Danae+děťátko |
|
(6.9.2012 14:39:53)
No, pravděpodobný scénář je, že dědeček doktora seřve, co ho otravuje, a na doktorovy otázky nebude odpovídat... Každopádně to za zkoušku stojí, protože v posledních několika týdnech se situace rapidně zhoršila, dědeček nepoznává vlastní dům a mnohdy ani své nejbližší, přitom je dosti agresivní, babičku pořád v noci budí, takže ta se už skoro vůbec nevyspí.
|
|
|
|
|
| Tonkaa |
|
(6.9.2012 13:41:23)
Zkus si tady http://www.alzheimer.cz/cals/kontaktni-mista/ najít centrum, které je blízko vašeho bydliště. My máme dobrou zkušenost s Diakonií v Brně. Poradí i lékaře a komunikovali s kýmkoliv z rodiny. Pomáhají nejen nemocným, ale i přibuznými, kteří o nemocného pečují.
Alzheimer se skutečně od určité fáze neléčí, ale dá se mediakcí ovlivnit chování nemocného. Přeji hodně sil!
|
| Danae+děťátko |
|
(6.9.2012 13:49:30)
Děkuji, mrknu se.
|
|
|
| anexa | 
|
(6.9.2012 15:20:46)
náš známy má maminku s Alzh. bylo to šílené, rodina naprosto vycucaná, museli být nonstop u ní, aby něco neprovedla. Ačkoliv původně nechtěli, tak nakonec sehnali domov důchodců speciálně pro tuto nemoc a dali jí tam. Kupodivu se pod odbornou péčí neuvěřitelně zklidnila a zlepšila, takže momentálně pobývá v tom domově důchodů, ale na normálním oddělení. Rodina za ní často jezdí, brávají si jí domů - spokojeni jsou všichni.
|
| Danae+děťátko |
|
(6.9.2012 16:08:45)
Obávám se, že dědeček by bez babičky rapidně zchřadl. Ji ještě většinou poznává a stal se na ní hodně psychicky závislým...
|
|
|
| Januta | 
|
(6.9.2012 15:23:59)
Mám 84 letou maminku se třetí fází Alzhaimera, žije v domově pro lidi s touto chorobou a není vůbec soběstačná, nechodí, je inkontinentní a opakuje jen věty které já říkám, svou větu už nesestaví. Její věty mají nejdéle tři slova, já řeknu Vojta včera odjel na tábor a maminka řekne "odjel na tábor". Ale nikdy se nechovala tak jak tvůj dědeček, naopak, čím je nemocnější, tímje milejší, přístupěnjší pohlazení, mazlení, když odcházím tak mi zamává, jako zdravá nebyla vůbec doteková, nechovala mne, nemazlila se. Nemoc jí ubrala na rozumu a přidala na citech. Proto s chováním dědečka neumím radit, ale existuje Česká alhaimerovská společnost a tam bys snad mohla najít rady nebo spojení na psychologa, psychiatra, mamince dávali antidepresiva aby nebyla zesvého stavu nešťastná, to ještě v době kdy si uvbědomovala že něco není v pořádku, v součansé dob ějí dávají mimo jiné ilékyproti epilepsii, protože jak mozek odumírá, mívá sklon k těmto záchvatům. Rozhodně že nemá cernu už dávat léky je kravina, ano, nelze to vyléčit, ale lze nemocnému pomoct a jeho rodině pomoct správnou medikací nemocného.
|
|
| Pawlla |
|
(7.9.2012 5:35:14)
Nechápu co to máte za doktory?Jako co nemá cenu?Minimálně by se daly medikací minimalizovat ty záchvaty vzteku a upravit spánek,což už je samo o sobě pomoc.Jinak s ním komunikujte jako s každým jiným,když nerozumí tak jako s dítětem,jednodušší věty,jasné pokyny,jeden ne deset atd.
|
|
| Mrej | 
|
(7.9.2012 17:32:29)
když mi bylo nejhůř (protože tohle máme za sebou s mojí mámou), hledala jsem COKOLIV na těchto odkazech:
http://www.gerontologie.cz
http://www.pecujici.cz/
http://www.alzheimer.cz/
http://www.prosenium.cz/
jinak máti byla v péči psychiatra, nějak jsme si s ním sedli lépe než s neurologem.
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)