rišulka |
|
(27.11.2013 22:37:27) Smějí se vaše děti? Blbší otázka už není..
Ono se to moc asi nedá popsat, je to tak v té kategorii "kdo nezažil, nepochopí", ale já fakt nevím, co s tím. Logickou úvahou to není zlobení. Ale můj prcek má fakt záchvaty smíchu!! Krom toho, že je poměrně mimo, že má svoje deficity, už to znáte, předčasné narození, nevyzrálost, k tomu brýlky, epilepsii, dysfázii, adhd atd., má taky prostě záchvaty smíchu. Pravidelné, během dne několikrát v menším rozsahu, po večerech katastrofální, neuvěřitelné, nezvladatelné, bez příčiny, bez začátku a konce.. Znáte to? Smějí se vaše děti?
Má svůj režim, k tomu dokonce mnou nakreslené karty, dodržujeme zejména ranní a večerní rituály. Má taky své drobné povinnosti - uklízet hračky, svůj pokoj, připravit stůl k večeři a po ní. Nevím, jestli to stačí, klidně mi hoďte i odkazy na předchozí diskuze o povinnostech předškoláků v domácnosti, nenašla jsem a počtu si - děkuji. Večer - uklidit, večeře, koupat, pohádka, rozloučení, spát. Jednoduché jak facka! Každý den stejné! Ne! Každý den problém.. U večeře si začněme povídat, oblíbená témata poslední doby jsou mezilidské vztahy, hodní/zlí lidé a vesmír, sem tam proloženo silným aktuálním zážitkem. Po upozornění, že se to už moc protahuje, se frajer rozjede. Začne nesrozumitelně blábolit, stále k tématu, smát se svým vymyšleným výrazům, smát se mým připomínkám, mým výhrůžkám (jsem ubožák - nebude pohádka, nebude ta a ta hra, bude studená sprcha, bude výprask, nebudu s tebou mluvit..), čemukoliv a všemu. Jídlo sní, ale už se pak dusí čajem, protože se směje. Pak se konečně svlíká, u toho kroutí a předvádí velmi legrační - pro něj - tanečky, smíchem se mu otřásá celé tělíčko.. pak se směje i ve vaně, na sebe do zrcadla.. prostě se směje, bez přestání - večeře je v sedm, o půl deváté odcházím po pohádce z pokoje a celá tato doba je provázená smíchem. Máme u nás veselo. Ale On v té chvíli neslyší, co říkám, nereaguje na nic, klidný hlas, zvýšený, křik, efekt nula, smích pokračuje. Doprovází i ty zmíněné výhružky a stalo se, že jsem ho plácla, smál se i tomu.
Jsem dokonalá matka (haha!), dělám, co musím a ještě hodně navíc - protože jsem rozbila rodinu a protože má prcek zvýšené nároky na výchovu vzhledem k diagnozám a má co dohánět a miluju ho a snažím se, aby šel do světa jako hotový člověk. Od tří do šesti, co jsme doma po školce máme svůj program - hry, svačinka, učení - někdy nácviky oblíkání, sebe nebo velkého medvěda; někdy logopedii a hry s písmenky, k tomu čteme; někdy hry na motoriku, plastelína, kostky, papír; někdy se to spojí a tvoříme, dárky, výzdobu; a někdy samozřejmě neděláme nic a proflákáme odpoledne na návštěvě nebo po nákupech nebo tak něco. Prostě to, co umí, máme vydřené.
Takže? Logicky to není zlobení. Ale jak to zarazit? Nevím, jak to líp popsat, on vlastně nezlobí, ale díky tomu smíchu nevnímá pokyny a všechno se šíleně táhne. (Navíc i já jsem už navečer unavená a jak už tu psala jedna maminka, furt něco musím a mám toho plné kecky, od sedmi vidím jako svůj cíl pusinku na dobrou noc a konečně klid - a když ho dosáhnu, beztak sedím tady a čtu chytré rady a hledám inspiraci pro jeho rozvoj nebo si píšu s vámi - a zas je to o něm..) Když to enní zlobení, mám ho trestat - jak? Nefunguje nic.
|
Rosina |
|
(27.11.2013 22:45:57) Fakt nevím. Napadá mě jen, že to u něj může být netypický ventil - je večer už unavený a přetížený a takhle se to projevuje. Můj synek v podobných situacích je hlučný, furt vydává nějaké zvuky, plácá rukama do stolu, vrtí se. A někdy si prostě lehne na zem, zavře oči a dělá, že nevidí a neslyší, prostě neexistuje. Asi nejlepší je to ignorovat a urychlit ukládací rituál, aby byl dřív klid.
|
|
Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(27.11.2013 22:49:20) v tu chvíli já odcházím. dle věku vynásob 2 kolik minut mu bude trvat základní zklidnění. pokud má tendenci chodit v tu chvíli za tebou, zavři ho a klidně mu řekni, že ho necháváš o samotě aby se uklidnil a mohli jste pokračovat. nazdar bazar. jsem ještě dokonalejší než ty (hahahaha) přelož si jako děsná matka, ale vcelku to platí. první 3 minuty zuří a lomcuje dveřma, za další 3 minuty vychladne a já přijdu a mluvíme spolu už normálně, vysvětlíme si to.nedělje to jako trest, to ne, nevyhrožuj tím jako něčím hrozným, podej to jako věc, co mu pomůže se uklidnit
|
Kreaty |
|
(28.11.2013 7:44:35) Mikito, zamykat někam dítě při jakémkoliv záchvatu mně přijde poměrně dost neštastné.
|
|
Hr.ouda |
|
(28.11.2013 8:12:18) to nefunguje, on si NEMUZE pomoct
ted už to vím, syn už je starším, kolikrát se vedomně snaží zklidnit, ale nakonec ho to přemůže
|
|
|
Epepe |
|
(27.11.2013 22:49:48) Tak kromě toho, že to může být nějaká neurologická porucha - což máš předpokládám, už proklepnuto u odborníka - tak u mých dětí se tak projevuje únava. Může to být i diagnóza (napadá mně např. ADHD, tam je velký výdej energie i únava), ale spíš bych pokračovala ve snaze dodržovat denní režim tak, aby k velkým ztrátám energie nedocházelo.
|
|
Ananta |
|
(27.11.2013 22:50:02) Je mi jasné, že je to náročné, ale myslím si, že je to taková jeho osobní katarze, že se tím smíchem dostane tak trochu "jinam" nedokážu to vnímat negativně dokonce by mi připadalo nebezpečné ho jakkoliv za to trestat a pokud možno ho z toho ani nevytrhovat, ale ber to jen jako mou intuici o tom co se s ním děje. Smích se takto využívá v některých technikách, které jsem dřív zkoušela v rámci různých skupin.
|
rišulka |
|
(27.11.2013 22:56:41) O jakých technikách to mluvíš? Jde o nějaké terapie, ve smyslu uvolnění?
|
Ananta |
|
(27.11.2013 23:00:32) O dynamických meditacích, děti to údajně dělají spontánně a nejenom smích, třeba i točení se do kola nebo opakování něčho dokola, navozují si tak jiný stav vědomí a dospělé to často dráždí, protože to už neumí přirozeně. To je ale jenom jedna z možností.
|
rišulka |
|
(27.11.2013 23:08:56) Ananto, prosím tě - "jiný stav vědomí" a děti - tohle spojení na mě působí docela děsivě. To je myšleno jakože se tak dovedou klidnit - samy, přirozeně, intuitivně? Nebo se to v nějakých případech vyvolává úmyslně? Nevím, třeba autista, co má záchvat agrese.. Nevím o tom nic, ale zajímá mě to. Týká se všech dětí? Nebo "vyvolených" - něco jako výchova pro shangri-la?
|
Ananta |
|
(27.11.2013 23:16:38) Dělá to prý většina dětí, ale každé v jiné intenzitě. Ještě mezi ty projevy třeba patří kýývání se, ale to tě děsit nemusí, na tom není nic špatného, děti jsou víc spojeny se svou podstatou. Co to ale přesně znamená u tvého chlapečka nevím, to si netroufám posuzovat.
|
Jarmilka. |
|
(28.11.2013 7:16:18) Souhlas s Anantou. Navíc smích je filtrem potlačené agrese, asi se snaží ukočírovat přetažení večer.
|
Hr.ouda |
|
(28.11.2013 8:14:04) syn mel dříve amoky vztekum, ted máí to, co popisuje Rišulka, je mu 9, zhoršuje se to k večeru, při nadbytku podnětů (což je ovšem pro syna bohužel cokoliv, stačí návšteva synovce), předstqav si, to Rišulko, nad domácím úkolem
|
|
|
|
|
|
|
Hr.ouda |
|
(28.11.2013 8:18:25) tak se mi nejvíc osvědčil smát se s ním.
Tuhle například dostal takovýhle záchvat nepříčetného smíchu prokládaného pohyby a blekotáním nad domácím úkolem, už bylo dost pozdě, ve mne bublal vztak smísený s naprostým zoufalstvím, ale najednou mi neco přeskočilo v hlavě a začala jsem se řezat taky - a on se pak zklinil daleko rychlejí a ještě jsem dodelali úkol. To se mí stalo vícekrát, blbý na tom je, že to musí být autentický, takový společný vyventilování napětí.
Nebo ho i veer vezmu ven, krátká intenzivní procházka, klidne i probehnout.
|
Jarmilka. |
|
(28.11.2013 10:24:32) Hroudu, na mého zabírá i vztekat se s ním on moc nerozumí, jak má dysfázii, ale má smysl pro humor, tak když se on zlobí na boty, že je nechce, říkám, tytyty ošklivá boto, ty chlupatá potovo! Uděláme bác na Velezadek. Zadek, hahahaha! A většinou vztek malého pomine. Doufám, že nepřijde sociálka, že týrám boty...
|
Ananta |
|
(28.11.2013 12:12:30) Taky tak komentuju vztek
|
|
|
Ananta |
|
(28.11.2013 12:11:44) To jsem chtěla původně taky napsat, aby se zkusila smát s ním ale pak jsem si říkala že když to vnímá spíš úkorně, že to nebudu provokovat
|
|
|
|
fisperanda |
|
(27.11.2013 22:50:54) Dcera se dokáže smát klidně hodinu tomu, co dělá kočka. Ale to je asi jiný případ. Rišulko, možná by byla cesta konzultovat to s neurologem, možná na to bude mít vliv ta epilepsie přímo, nebo pokud bere léky, tak by to mohl být vedlejší účinek. Nevím, střílím od boku, ale epilepsie obecně způsobuje změny v chování a v náladách, v hodně případech vede k agresivitě, tak třeba by to mohlo mít záběr opačným směrem...?
|
erika,2 děti |
|
(29.11.2013 8:43:39) tohle mě napadlo taky.....vím, že to rišulka asi slyšet nechce, ale v úvahu bych to brala.
|
|
|
Len |
|
(27.11.2013 22:52:24) Unava a nervy. Ja se treba smeju na pohrbech a jinych hodne stresovych situacich a nemuzu si pomoct, nervy delaji psi kusy. Uspisila bych vecerku a taky bych mu nechala chvilku bez rozvijeni, jen na samostatnou hru, podle mne je udreny.
|
|
sextánka |
|
(28.11.2013 7:44:19) Na těch pohřbech to mám taky tak. Zřejmě nějaký "pud sebezáchovy" mi místo velkého pláče roztahuje pusu do úsměvu, je to hrozné, ale nemůžu si pomoct. Tak jsem ráda, že v tom nejsem sama! Teď jdu v sobotu na pohřeb blízké osoby a už teď mám jednak smutek a jednak strach, jak to tam zvládnu. Bez usmívání.
|
Len |
|
(28.11.2013 13:35:18) Hanko, uprimnou soustrast a drzim palce, at se udrzis. Ja si porad vzpominam na prvni pohreb, na kterem jsem byla. Byl to pohreb meho ucitele z prvniho stupne zakladky, sin narvana k prasknuti placicimi byvalymi zaky a ja uplny zachvat smichu, tehdy jsem to fakt neumela zadrzet. Naposledy pohreb meho tchana, z toho jsem radsi odesla a smala se venku pred kostelem, neslo s tim nic delat, byla jsem cerstve tehotna a uplne neovladatelna. Mezi tim par pohrbu, kdy jsem to zadrzet dokazala, ac teda koutky nahoru sly, tak jsem se nesmala na cele kolo.
|
|
|
|