Defuckto |
|
(30.1.2014 8:20:27) Chiwule, mám synovce s takřka přesně stejnými projevy, jako je vámi hlídané dítě. Stejně jako vy jsem hledala na netu informace o autismu. O tom, že ja autista, přemýšlí i jeho matka, zatím ale na neurologii k ničemu nedošli, nespolupracoval, na foniatrii vyšetřen, to je v pořádku. Mají jít k psychologovi. Klukovi je dva a čtvrt roku a nemluví vůbec. O vašem chlapečkovi - podle mne autista je, a pokud ne autista, tak se bude jednat o jinou neurologickou diagnozu a mělo by se to zavčas řešit! Byla bych šťastná za takovou chůvu, jako jste Vy. Naprosto nechápu, jak na základě toho, že o dítěti dále přemýšlíte, by vám např. Neznámá chtěla dát vyhazov( z jejího úhlu pohledu - pletete se do něčeho, co vám nepřísluší - mne to zase asociuje náhled na chůvu jako na levnou pracovní sílu, co má obrazně utírat zadek, držet hubu a krok a nemít vlastní názory, pokud je má, tak držet hubu a krok) Já bych na vašem místě rodičům popsala dané situace, zeptala se jich, jestli přemýšleli, jak je řešit, řekla bych jim, že bych chtěla chlapečkovi co nejvíc pomoct a že si sice nejsem jistá, ale doporučila bych dítě neurologicky vyšetřit, že by se mohlo jednat kupř. o autismus. Být matka a říct mi toto chůva, tak jsem ráda, že na to někdo přišel a dává mi i radu, co s tím.
|
x x |
|
(30.1.2014 8:54:52) Když to je těžké, já jsem na nevyžádané rady alrgická. Myslím, že rodiče nebodou až tak blbí, že by si odlišností u syna nevšimli. Být chůvou, tak bych taktně upozornila na některé věci, které bych si myslela, že stojí za pozornost, ale dál bych to nechala na rodičích.
|
Epepe |
|
(30.1.2014 9:05:23) Tak to si rozhodně nemyslím. Rodiče vnímají dítě úplně jinak, než cizí člověk a není to vůbec ojedinělé, že si nevšimnou něčeho zvláštního a důležitého. A nebo si toho nechtějí všimnout (podvědomě). Tohle se samozřejmě netýká jen rodičů a dětí, ale příbuzných obecně.
Nevím, proč by školený personál nemohl rodičům sdělit své podezření, učitelky v MŠ to dělají běžně.
|
|
arsiela, |
|
(30.1.2014 9:12:35) Žubko hodně rodičů odmítá vzít vůbec v úvahu,že jejich dítě může mít nějaký problém.A do krve se budou hádat,že to tak není vyhrožovat MŠ soudem a podobně. Rozhodně bych neházela diagnozama,ono diagnostikovat PAS není uplně jednoduché.Spíš bych se snažila s rodiči domluvit,jak chlapci pomoct.začala bych že chlapec reaguje nepřiměřeně na to a to,co s tím doma děláte,myslíte,že bych mohla zkusit udělat to a to,aby se zlepšila komunikace,přestal se vztekat. Rodiče spustu věcí opravdu nemusí vidět,já u svého staršího bohužel v tomhle směru totál selhala
|
Epepe |
|
(30.1.2014 9:16:07) Ano, Arsielo, přesně tak. Tady se zase slétly matky a začaly klovat, ale kdo trochu přemýšlí, je rád za přátelský pohled zvenku.
|
boží žena |
|
(30.1.2014 9:20:19) Musím říct ze me to překvapilo Ty záporné reakce az přehnaně ze se nema starat jen utirat zadky
|
|
arsiela, |
|
(30.1.2014 9:22:42) Co bych zpětně dala za to,kdyby nás tenkrát někdo i třeba nešetrně upozornil. Jasně ze spousty věcí dítě vyroste,když si vzpomenu na mladšího a na to co dělal kolem třetího roku mám husinu ještě teď.Ale bohudíky za známou co mi to řekla bez obalu a natvrdo a rovnou u obou kluků.Nesekla se ani u jednoho,bohužel.Jen u toho staršího to mělo přijít o x let dřív.
|
|
Dream |
|
(30.1.2014 9:35:55) Jejdamane, ono to neni tak jednoznačne. Kazdy jsme jiny, kazdy reagujete na veci jinak a to, co bych treba ja ocenila, by jiny smahem odsoudil. Navic, pokud je matka nemocna, je to citlivejsi. Ano, zakladatelka muze mit pravdu, dite je autista, matka muze byt zacyklena ve svém problemu sve nemoci a projevy ditete bagatelizuje, nechce je videt. Anebo take ne, dite je v poradku, jen ma nejaka svá specifika, matka situaci intuitivne dobre odhadla a zatim se tim prilis nezabyva. Je potreba k tomu přistupovat individuálně a citlive i s ohledem na matku ditete, to bude vedet zakladatelka, jak se staví k problémům, ktere dite ma. Podle toho se da dobre i odhadnout, jak s ni o věcech mluvit. To tezko posoudime my tady od stolu na internetu. Casto by lide neco ocenili, co by jim bývalo pomohlo, ale to rikaji az zpětné. Mozna, v tu danou dobu, by jejich reakce byla jina a treba by nebyla vubec vsticna....je to proste individuální a citlivé.
|
Epepe |
|
(30.1.2014 9:41:10) Kazdy jsme jiny, kazdy reagujete na veci jinak a to, co bych treba ja ocenila, by jiny smahem odsoudil. ... No, právě. Proto se to musí vyzkoušet, jinak to nezjistíme.
|
Dream |
|
(30.1.2014 9:47:34) Ale citlive a s ohledem na rodice. Protoze to dite muze byt naprosto v pohode a bez diagnozy. Je opravdu jeste strasne malinky...a zpusobit matce s RS dlouhodoby stres je netaktni
|
Epepe |
|
(30.1.2014 9:54:54) Dream, no však na to se zakladatelka ptala. I když to místní přispěvatelky pochopily jako dotaz ZDA, ptala se na to JAK.
|
Len |
|
(30.1.2014 9:57:40) No, nektere prispevatelky mozna maji vlastni zkusenost a proto odpovedely na otazku JAK - NIJAK.
|
boží žena |
|
(30.1.2014 10:02:17) Ale proc? Pokud rodiče vedi taky samy nemela by to chůva vědet?
|
|
|
Epepe |
|
(30.1.2014 10:14:25) Tutenstein, ten, kdo respektoval dotaz zakladatelky, třeba jako já, vesměs zakladatelce doporučil, ať nesděluje rodičům žádnou domnělou diagnózu a popovídá si s nimi spíš o zvláštnostech dítěte. Takže tvé zděšení je zcela mimo mísu.
A dril mi zvláštní vůbec nepřijde, rodiče s postižením ho na děti naopak dost často aplikují. A to z důvodů ryze praktických a důležitých, protože nemají čas a často ani schopnosti se s dítětem crcat do deseti. A pokud jde o progresivní postižení, tím spíš, je pro rodiče často důležité dítě naučit co nejvíc věcí, co nejdřív.
Takže "nepůsobit" stres matce s RS je trochu legrační rada. Ona není duševně nemocná, má jen omezené fyzické možnosti a minimalizovat problémy, které mohou v budoucnu s dítětem nastat, je naopak žádoucí.
|
boží žena |
|
(30.1.2014 10:15:24) Presne tak říct jim diagnózu je fakt nesmysl
Ale nevidim důvod delat pštrosa kdyz se ji něco nezdá
|
|
Epepe |
|
(30.1.2014 10:19:07) To jistě, ale to neznamená, že ten dotyčný musí být ušetřen všech životních starostí. Ta paní se rozhodla mít dítě, bylo to její svobodné rozhodnutí, musela počítat s tím, že to nebude jen procházka růžovým sadem.
Já bych z lidí nedělala zbytečně blbce, většinou mají svůj rozum a ať se rozhodnou podle svého. Myslet za druhé podle mě moc ovoce nepřináší.
Mimochodem, nějak se nám z toho vytratil zřejmě zcela zdravý otec dítěte.
|
Pavla | •
|
(30.1.2014 10:22:34) Jejdamane, vzdyt s tech rodicu, ale blbce delas?
Osvicena chuva jim musi rict, ze z jejich ditem je neco jinak.
|
Epepe |
|
(30.1.2014 10:31:22) Pavla, osvícená chůva jim řekne svůj NÁZOR. Jestli si pomyslí, že je to blbost, nebo že na tom něco je, je zcela a jen na nich. Pokud lidi nedokážou přijmout názor druhého, aniž by se necítili ve stresu, nebo jako blbci, je to hodně smutný.
|
|
Pavla | •
|
(30.1.2014 10:34:43) Jejdamane,
byla jsi nekdy v situaci, ze by ti nekdo sdeloval, ze je tvoje dite postizene? Fakt neznam nikoho komu by podobny nazor neprinesl stres. Minimalne z toho, ze bych musela hledat novou chuvu..
|
Epepe |
|
(30.1.2014 10:40:04) Pavlo, no a? Ty pořád nechápeš, že chůva tam není od toho, aby minimalizovala matčin stres. Na to ať si najmou někoho jiného. Chůva se stará o dítě a jako školený personál dle svého svědomí sděluje rodičům poznatky, které má. Jak se rodiče zařídí, je jejich věc a nikdo jim do toho nekecá.
A mimochodem, stále zapomínáme na tatínka. Vzhledem k vašim připomínkám by mi přišla adekvátní reakce: Sděl to otci dítěte, ať nestresuješ matku a ne Dělej radši mrtvýho brouka.
|
|
Anni&Annika |
|
(30.1.2014 10:49:29) pardon..ale nejak jsem nepostrehla, v cem je chuva skoleny personal...skoleny personal na co? Chůva se stará o dítě a jako školený personál....
|
pavla | •
|
(30.1.2014 10:55:10) Ani, dela rekvalifikacni kurs,kde meli dve stranky o autismu a hned muze rodicim udilet rady..
|
|
|
|
|
Dream |
|
(30.1.2014 10:48:45) Pavlo, ja myslim, ze zakladatelce slo predevsim o to, aby se s dítětem začalo "spravne" pracovat. Proto se ptá, jak sdělit svoje podezření rodičům. Tohle je fakt složité. Samy vidíte, kolik ruznych nazoru zaznělo tady na diskuzi. Od naprostého odsouzeni jakékoliv zmínky o svém podezření po jasne sdělení vlastni diagnózy (domnele) rodičům. Rada rodicu opravdu nektere veci nevidi, protoze je nechce videt. Mozna podvědomě citi, ze neco v poradku neni, ale jejich obrana pred případnými komplikacemi je odmítání videt a přiznat si. Pokud by to byl tento případ, chapu, ze zakladatelka chce proste pomoct dítěti a navest rodice správným směrem. Jenže porad jsme v te rovině spekulaci - neznáme dite, neznáme rodice. Faktem je, ze vek ditete je nízký i pro diagnostiku odborníkem. Ja bych se zaměřila na tu samotnou praci s dítětem. Pokud ma problem s organizaci dne, zkusila bych komunikaci obrázky, pokud ma spatny oční kontakt, zaměřila bych se na nej....atd....a sama uvidíš, na co dite pozitivne reaguje, co mu pomáhá, co je přínosem. Pak to muzes i předat rodičům.
|
|
Epepe |
|
(30.1.2014 12:25:36) Dream: ... po jasne sdělení vlastni diagnózy (domnele) rodičům. To tu někdo napsal? Nic takového nevidím.
|
Dream |
|
(30.1.2014 12:37:54) Tak napr tento tvůj příspěvek?
Tak to si rozhodně nemyslím. Rodiče vnímají dítě úplně jinak, než cizí člověk a není to vůbec ojedinělé, že si nevšimnou něčeho zvláštního a důležitého. A nebo si toho nechtějí všimnout (podvědomě). Tohle se samozřejmě netýká jen rodičů a dětí, ale příbuzných obecně.
Nevím, proč by školený personál nemohl rodičům sdělit své podezření, učitelky v MŠ to dělají běžně.
|
Epepe |
|
(30.1.2014 14:50:08) A kde se tam píše něco o stanovování a sdělování diagnózy?
|
Hanka | •
|
(30.1.2014 18:03:18) Jejdamane - sama zakladatelka se titulkem ptá na možnost "citlivého sdělení pravděpodobné diagnózy"
Tu pravděpodobnou diagnózu stanovila ona sama, která má jedno vlastní dítě a tohle hlídá, o autismu se dozvěděla něco na kursu. Sorry, podle mě může říct rodičům, že jí některé projevy dítěte připadají zvláštní, ale co se týká té pravděpodobné diagnózy, měla by si dát studený hadr na čelo.
Navíc z debaty plyne, že rodiče už zřejmě něco s pediatrem konzultovali, určité zvláštnosti si uvědomují. Nejsou povinni s chůvou probírat, co jim lékař řekl, ani sdělovat diagnózy / podezření, které mají, pokud po ní nevyžadují něco specifického, kvůli čemu by to vědět musela. Část rodičů by to třeba s chůvou řešila, část ne, a ani jedno není vždy dobře nebo vždy špatně.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Epepe |
|
(30.1.2014 10:32:49) Tobě možná, znám ochrnutou maminku, jejíž tříleté děcko bylo v podstatě plně samostatné - oblékání, jídlo, mytí, utírání. Nic jiného mu ani nezbývalo a upřímně, nemyslím si, že by mu to jakkoliv uškodilo.
|
|
|
|
|
|