| Kudla2 | 
 |
(16.6.2014 10:28:54)
mně to přijde přiměřený.
U nás - páťák 20 Kč, druhák 10 Kč, vyplácíme každou neděli (když nezapomeneme), mají možnost si přivydělat nadstandardními pracemi v domácností (není myšlen běžný úklid ani běžná pomoc).
Na výlety se školou atd. dáváme nějaké peníze "nad to", jinak vše potřebné do školy hradíme.
Zatím mi přijde, že jim to stačí.
|
| Monty | 
|
(16.6.2014 10:58:47)
Kudlo,
tak asi taky záleží na tom, kde žijete a jak je to dítě zvyklé trávit volný čas.
V Praze dát synovi 80,- na měsíc znamená, že si jednou dojde na Gutovku na polívku a na nanuka. 
|
| jentak | •
|
(16.6.2014 11:01:03)
 Ano, krom dalšího i toto je třeba zohlednit.
|
| Monty |
|
(16.6.2014 11:06:03)
No právě - pokud žiju na venkově, kde je jeden Coop a jedna hospoda, tak dítě nemá kde utratit peníze a pokud jde někam s kamarády ven, tak si buď bere něco s sebou z domova nebo si domů skočí, když má hlad, protože to nebude mít zas tak daleko.
Když jde syn někam na celé odpoledne s kamarády, tak mu prakticky pokaždý dávám do kapsy stovku, protože nevím, jestli skončí u někoho doma a budou hrát hry nebo půjdou někam, kde je možnost koupit si občerstvení.
|
| Monty |
|
(16.6.2014 11:10:00)
Danulu,
ty máš dcery, ty možná choděj po venku s kabelkama, ale kluci - aspoň co já tak vidím kolem sebe - žádný zavazadla netahaj, takže kam by si tu láhev s pitím nebo svačinu asi tak dal?
|
| Červená řepa | 
|
(16.6.2014 11:11:18)
ale no tak, do batůžku, to u nás na vesnici kluci nosej
|
|
| Monty |
|
(16.6.2014 11:14:45)
Danulu,
nepsala jsem "každý den" - on má 2x v týdnu kroužky a většinu času s těmi kamarády tráví někde u počítače, ale tak 1x týdně chodí někam na hřiště, takže mluvím o stavu 1x za týden, ne že denně dostává stovku. Zeptám se, kam jdou, a když jdou opravdu VEN a ne k někomu domů, tak mu dám peníze.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(16.6.2014 11:18:17)
je fakt, že to je úplně jinej způsob trávení volného času, já si neumím představit, že by mi do bytu kdokoliv vpadnul bez předchozí domluvy, ani že by naše děti takhle "přepadaly" ostatní rodiče, takže si to neumím moc představit.
|
| Červená řepa |
|
(16.6.2014 11:20:19)
já to mám zase ráda, když je u nás živo. Děti co přijdou se zeptají, zda mohou,a tu svačinu samozřejmě dostanou v čase, kdy ji dělám našim dětem.
|
|
| Monty |
|
(16.6.2014 11:22:14)
Kudlo,
mně to divný nepřijde, jako malí jsme to dělali úplně stejně... po škole se buď šlo k někomu domů nebo někam ven. A s rodičema se nic předem nedomlouvalo, protože se to předem ani nevědělo, rozhodovali jsme se spontánně v ten den. Někdy zase bylo něco domluveno a pak třeba pršelo, takže jsme šli k někomu domů, i když jsme to neměli v plánu.
|
| jentak | •
|
(16.6.2014 11:23:47)
Teda - to u nás neexistuje - aby někdo přišel bez ohlášení. A ani když jsem byla holka, tak si nepamatuju, že by někteří rodiče strpěli, aby k nim domů chodili nějací kamarádi jen tak. To se nepraktikovalo. Když prší, běžte si každý domů a nebo si buďte, kde chce, ale nikam k nikomu se nelezlo.
|
| Červená řepa |
|
(16.6.2014 11:25:43)
tak někdo to akceptuje, jiný ne, děti si zjistí, ke komu je radno se vsoukat, když prší a koho vynechat.
|
| Monty |
|
(16.6.2014 11:29:32)
Mrkev,
asi tak, když to u někoho je problém, tak se tam neleze a jde se jinam.
Je ale fakt, že si v dětství nepamatuju, že by se k někomu nechodilo. Myslím, že jsme byty rodičů využívaly zcela symetricky.
|
|
|
|
| jentak | •
|
(16.6.2014 12:48:47)
Tak já jsem z jiné generace, tudíž PC za mého mládí nebyl, v televizi nic, takže co bychom doma dělaly. Takže to bylo jen na tajňačku - pojď na chvíli, než se připravím na ven - ale rodiče o tom nesměli vědět, běda, kdyby někdo z nich přišel nečekaně domů.
|
|
| jentak | •
|
(16.6.2014 12:50:50)
My byly panelákový děti a když někdo přišel, tak seděl za dveřmi na schodech, než se kamarád vypravil a i to kolikrát vadilo - řekni, ať jde ven, ať tam nesedí. Ale to nebyla praxe jen u nás doma, to bylo u všech - asi se rodiče domluvili, nebo co. Já bych dneska kamaráda dětí nenechala stát venku, to by mě hanba fackovala, ale tehdy to bylo normální.
|
| jentak | •
|
(16.6.2014 12:56:45)
Danulu, já teda nevím, ale svůj první PC jsem si kupovali asi v r. 1993 nebo 1994.
|
| jentak | •
|
(16.6.2014 13:36:22)
Tak to jsme neměli, já si pořídila PC kvůli práci, ale video měli jen uraňáci, běžní lidé ne, bylo příliš drahé a zbytné.
Já taky nemluvím o slejzání se celé ulice, ale o blízkých kamarádkách, ale to se nebralo - když nikdo, tak nikdo.
|
| Limai | 
|
(16.6.2014 16:14:44)
Uraňáci byli ti,co těžili uran.Přesně to dělal můj strejda,tenkrát za komunistů měl výdělek nejméně deset tisíc měsíčně.Uraňáci byli právě považovaný za vyšší třídu,protože si žili dost v luxusu a mohli si dopřát to,co jiní lidi ne.
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(16.6.2014 13:19:17)
Jsem stejný ročník jako Danulu, vyrůstala jsem na sídlišti a taky neznám žádné vysedávání na schodech...
|
| jentak | •
|
(16.6.2014 13:24:33)
Já si to pamatuju jinak. Já třeba měla rybičky, kamarádka taky a když jsme řešily nějaký problém kolem nich, muselo se hned po škole, aby naši a jejich nevěděli a museli se pořešit sourozenci, protože když by to některý z nich řekl, byl by malér. A trestalo se tak, že se nesmělo ven, což znamenalo sociální vyloučení a to nechtěl nikdo riskovat.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(16.6.2014 13:31:31)
To je hrozný, to neznám, my se slejzali s kamarádkama pořád u nás nebo u nich. Do ložnice jsme taky nesměly. Ale já jsem to chození „před barák“ nesnášela, takže kdyby mi to někdy zakázali, byla bych ráda.
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(16.6.2014 13:08:25)
Jsem taky panelákový dítě, ještě starší a na schodech nikdo neseděl. Navštěvovali jsme se doma, na základce i na gymplu. Řekla bych, že víc než syn, ale to je možná tím, že je kluk.
|
| jentak | •
|
(16.6.2014 13:14:23)
Tak že by to byla nějaká místní zvláštnost? Je fakt, že my děti chodily do sídlištní školy, megaškoly, která byla vesměs zaplněná jen dětmi z blízkého okolí. Takže když rodič nevěděl, kde je dítě, tak stačilo vykouknout z okna a na nejbližší dítě zavolat, jestli neví, kde je XY. A buď se dozvěděla, kde ho dotyčný viděl a nebo bylo i běžný, že dítě se venku poptalo a pak to dotyčnému rodiči za půl hodiny sdělilo, co se dozvědělo. Ale navštěvování se doma opravdu neznám a že nás venku vždycky byla obr banda.
Ne - zůstaňte venku a tam se scházejte. Pamatuju si jen, že jednou se ve škole řešilo, že holka vzala domů kamarádky a krámovaly - zkoušely si věci, šmuky, šminky - a to byl případ, který se řešil ve škole. Zřejmě to prostě nebylo žádoucí a tak se všichni přizpůsobili. Mně třeba vadilo, že jako holka jsem neměla dovolení od našich spát třeba u kamarádky a ani žádná u nás - nikde a nikdy. Přece to není třeba, můžeme každá spát doma ve své posteli a v deset být doma. To jsem vnímala jako velký mínus a nechápala, proč to tak je.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)