| withep | 
 |
(19.10.2015 19:45:51)
Liško, to je strašné, co jsi prožila  . Jsi silná bytost, že ses z toho dokázala vzpamatovat a žiješ normální spokojený partnerský a rodinný život 
Jen... opatrně s tím vytěsněním otce ze svého života. Jeho osud by se mohl vrátit v některém ze tvých (nebo tvých sourozenců) potomků. Každý člověk, jakkoliv zle se choval, má mít uznáno své místo v rodině, klidně s tím, že se s ním nikdo nestýká a ani se o něm moc nemluví, ale zase ne aby byl utajne před svým potomstvem. Asi to tak máte, když jsi o něm teď mluvila s bratrem. Ideální by bylo od-pustit, to znamená ne zprostit ho viny, ale odpoutat se od toho, přestat se tím trápit a ovlivňovat (což jsi možná už i na nějaké vědomé nebo podvědomé úrovni udělala, a nebo k tomu třeba ještě dozraješ).
|
| Cita | 
|
(19.10.2015 19:53:23)
Odpustit? No to nevim, ja svym rodicum neodpustila, jen jsem rozsirila svoje vnimani i na ostatni lidi..a pochopila, ze spatny veci se dejou ve vetsi nebo mensi mire vsem lidem. To ti pomuze svym zpusobem pochopit i agresory. Dneska chapu i jejich jednani a zaroven vim, ze se svym vlastnim zivotem, muzu udelat to co chci ja. A to se i stalo. Mam pekny zivot i moje deti. Kruh se presrusil.
Chapu je, ale odpustit? Ne. Chovali se spatne.
|
| withep |
|
(19.10.2015 19:57:50)
Cito, nechápeš (tento) význam odpuštění. Vždyť jsem psala, odpustit neznamená zbavit je zodpovědnosti za to, co udělali, ale odpoutat se od toho a přestat se tím zabývat, trápit, užírat, obviňovat je. Když neodpustíš, je tím netrestáš, ubližuješ tím jenom sama sobě.
|
| Cita |
|
(19.10.2015 20:01:43)
Tak dik, ze zas neco nechapu...
Myslim, ze toho chapu mnohem vic nez ty. Usla jsem dlouhou cestu a moje minulost me opravdu neobtezuje. Proste se to stalo, dneska uz vim proc a vim, ze se muzu chranit. A to taky delam. Nic vic v tom nehledej. Nejsem dusevni mrzak i kdyby ses mi pokousela namluvit ze byt musim. Smula.
|
| withep |
|
(19.10.2015 22:02:45)
Cito, prosím tě, proč je pro tebe tak neuvěřitelně těžké až nemožné občas připustit, že něco nechápeš? My všichni normální dospělí lidi víme, že občas chybujeme, občas něco špatně pochopíme, občas něco nevíme. Já jsem ti slušně vysvětlila, že ten termín používám určitým specifickým způsobem, a jakým, a proč. Chápala bys spoustu věcí mnohem lépe a také by sis lépe rozuměla s lidmi, kdybys krapet slevila ze své programové vztahovačnosti.
|
| Cita |
|
(19.10.2015 22:12:29)
A proc je to tak tezke pro tebe Withep? Uz jsem tu psala, ze chtit po nekom kdo necim takovym prosel aby odpustil je pomerne drzost. Ja sama jsem tou snahou stravila nekolik let. Zbytecne.
Chtit po nekom aby nezapomel se temer vyrovna tyrani..
Smir se s tim, ze jsme rozdilne, mame rozdilne zkusenosti, rozdilne vnimani sveta..ale to neznamena, ze se ja pletu.
A nechci tady oxidovat v Liscine diskuzi. Jen me prekvapila, vlastne skoro dojala jeji otevrenost a otevrenost dalsich lidi. Jdu pryc.
PS Lisko, posledni vzkaz, pokud jste meli se sourozenci dobre vztahy a jeden druhemu byste byli oporou, tak by vas v Norsku nerozdelili.
|
|
| withep |
|
(19.10.2015 22:57:05)
"chtit po nekom kdo necim takovym prosel aby odpustil je pomerne drzost"
Nikdo to po tobě nechce. To je rada, čím bys ty prospěla sama sobě. Odpuštění není akt vůči tomu, kdo ublížil, ale akt oběti vůči sobě samé. Od-pustit, od-poutat se od toho, nechovat vůči tomu člověku negativní emoce. Negativní emoce totiž ubližují právě tomu, kdo je chová; komu jsou určeny, jsou většinou lhostejné. Ještě jednou - odpuštění není zbavením morální zodpovědnosti. Co se stalo, stalo se, vrátit čas a změnit to nemůžeš. Ale vždycky, i když nemůžeš změnit, co bys ráda, vždycky můžeš změnit svůj postoj k tomu. Dětství ti to nevrátí, ale zbytek svého života můžeš kvalitativně změnit tím, že přeprogramuješ podvědomé obviňování na vědomé odpuštění.
(už tě nechám, jen ve mně hlodala nepatrná jiskřička naděje, že to není marné, a ne a ne dát pokoj  )
|
| Cita |
|
(19.10.2015 23:01:16)
Marna snaha..ja uz totiz zadny negativni emoce pokud jde o me detstvi nemam..ale kvituji s povdekem, ze "uz me nechas"..To je taky pozitivni.
Dobrou noc.
|
|
|
|
|
|
| libik | 
|
(19.10.2015 20:17:59)
Whitep, to máš z nějakého rychlokurzu psychologie nebo dokonce od pana faráře?
Jasně, že je dobrý si ulevit tím, že za něčím zavřeš dveře a takzvaně odpustíš, jenže to je proces a to si neporučíš..
|
| ...j.a.s... |
|
(19.10.2015 20:27:24)
|
|
| withep |
|
(19.10.2015 21:57:16)
libiku, jasně, že to je na dýl, není to snadné, zvlášť u hodně těžkého a trvalého ubližování. Moje dětství bylo proti tomu, co tady popisují Liška, Termix a další, naprostá idylka (i když i já jsem toužila z té rodiny vypadnout od útlého věku, třebas do DD). A stejně si myslím, že nemám pořád úplně odpuštěno. Chápu, proč se jak chovali, nezlobím se, nemám za zlé, nevyčítám, neobviňuju, i je mám ráda a přeju si, aby tady byli ještě dlouho... ale někde tam hluboko v podvědomí asi ještě něco málo doutná.
|
| Kafe | 
|
(19.10.2015 22:07:17)
" A stejně si myslím, že nemám pořád úplně odpuštěno."
withep - možná povědomě očekáváš, že se ti rodiče omluví či že alespoň uznají, že něco udělali špatně. Jenže to oni neudělají. A čekáním na nějaké jejich prozření si akorát zapleveluješ život a týráš sebe sama. Já se s oběma snažila o jejich chování mluvit - otec to absolutně nechápal a kdybych si vybrala neveřejné místo, tak by mě na místě zmlátil. Matka sebe samu vidí jako oběť a pronesla tu slavnou obhajobu: "Ale vždyť tě přeci neznásilnil!" (pravda, to bylo to jediné, co mi neudělal) Takže jsem zjistila, že pokud se s tím chci vyrovnat, nemůžu očekávat žádnou podporu (třeba v podobě omluvy či alespoň pocitu studu) z jejich strany.
|
| withep |
|
(19.10.2015 23:21:52)
Podvědomě možná, podvědomí nemám úplně pod kontrolou 
Ale vědomě určitě ne, s mamkou jsem to téma kdysi nakousla, když šlo o chování sestry k jejím dětem, ale moc se mi do toho nechtělo a nechce. Já jsem takový srab, který před konfliktem radši uteče než aby mu čelil, a nemám úplně odvahu otevírat staré rány, aby hins odtekl a ony se pořádně zhojily. Takže rodiče samotné do toho netahám, beru odpuštění jako čistě osobní akt nezávislý na tom, zda si dotyční uvědomují, že ublížili. Oni taky nejen ubližovali, měli a mají mě rádi  . Vlastně ve světle této diskuse musím konstatovat, že jsem měla docela pěkné dětství
|
| ...j.a.s... |
|
(19.10.2015 23:27:58)
Whithep pro mě je násilí násilím a je mi v tu chvíli jedno, zda šlo o znásilnění, bití nebo psychické týrání. Agresoři právě tohohle zneužívají. "Vždyť jsme tě netýrali - tj. neznásilňovali a denně nebyli." Ano, co popisuje Termix a Liška je hrozné, je to 200 % procentní týrání, hnus. Ale týrání ze 40-60 % procent je také týráním a je dost poškozující.
|
| Cita |
|
(19.10.2015 23:57:22)
J.a.s..presne o tohle tu jde..Prece agresorovi, ktery rekne: Ja sem te ale PRECE tolik netyral, neznasilnoval atd..tohle nemuze projit.
Stejne jako v pripade Michalakove. Jen proto, ze se vypovedi rodicu rozchazi s vypovedi deti, takze tu stoji slovo proti slovu, cili neni mozne agresora trestne stihat. Neni mozne rict: nemame vinika a tudiz se nic nestalo. V norskem pripade tu jsou i opakovana oznameni ze skolky a lekarske zpravy a mnoho dalsich indicii.
Ty deti potrebovaly ochranu a dostaly ji..a to je strasne dobre.
Ja chapu ten obrovsky rozdil. Nikdy nezapomenu na den, kdy me ze skoly vyzvedla policie a po vyslechu a lekarske prohlidce mi rekli, ze uz se otec nikdy nevrati. Pak me odvezli domu a tam on nebyl. To strasny stesti a uleva.
Me je hrozne lito Termix a vsech, kterym se pomoci nedostalo...protoze si dokazu predstavit, jaky clovek by ze me asi byl, kdyby se tohle nestalo. Pokud bych tu vubec jeste byla.
Dodnes sem za to matce vdecna, i kdyz sem s ni mela zase jiny problemy.
Neni prece mozny, aby lidi okolo radsi zavirali oci...protoze se BOJI socialky..
Jak rikam, ja uz sem si svy traumata zpracovala a jsem vdecna svymu psychologovi, ze me nenutil otci "odpustit"..i za to, ze uz se nemusim "rejpat v bebickach" a proste jdu dal. Normalne se do diskuzi o detech nezapojuju, ale v tehle souvislostech (ja v Norsku, tyrany deti, ceska hysterie), proste nemuzu drzet usta..
|
| vlad. | 
|
(20.10.2015 0:49:25)
Cito, pořád je tady otázka, proč děti nebyly svěřeny do péče širší rodiny, která o to stála a je bezúhonná. A to opomíjím to, že matka nebyla nikdy odsouzena, soudně nebylo prokázáno nic.
Nečekám odpověď, diskuze je o něčem jiném. Jen to poukazuje na tvůj pokřivený pohled člověka zatíženého vlastním traumatem. Nedokážeš vidět to, že na dětech se stal opravdový zločin. A není to v Norsku ojedinělý případ.
|
|
| vlad. |
|
(20.10.2015 0:49:37)
Cito, pořád je tady otázka, proč děti nebyly svěřeny do péče širší rodiny, která o to stála a je bezúhonná. A to opomíjím to, že matka nebyla nikdy odsouzena, soudně nebylo prokázáno nic.
Nečekám odpověď, diskuze je o něčem jiném. Jen to poukazuje na tvůj pokřivený pohled člověka zatíženého vlastním traumatem. Nedokážeš vidět to, že na dětech se stal opravdový zločin. A není to v Norsku ojedinělý případ.
|
| Cita |
|
(20.10.2015 7:38:24)
Rodina zajem mozna mela, ale nikdy se i o deti v Norsku nepozadali. Vytrvale ignorovali jak pomoc krajanu s preklady, tak rady OSPODu s tim, ze oni swe prece v Norsku soudit nebudou.
A bezuhona? Michalak tvrdi, ze Michalakove matka ma problemy s alkoholem (viz zapisy ze setkani s BV, ktere poskytl Svobodnemu slovu. Otec Michalakove v prvnim clanku na internetu napsal ze Norsko je fasisticka zeme s prevychovnym programem typu Lebesborn. I tenhle clanek stoji za celou touhle hysterii.
Je bezne, ze rodice tyrani byli casto jako deti tyrane. I moji byly a rodice Michalakove na me nepusobi dobrym dojmem. Kdyby si o deti zazadali, museli by projit stejnym koleckem prosetrovani jako kazdy jiny pestoun a to se jim z nejakeho duvodu nechtelo.
A uz vubec na me nechod s tim, ze kdyz se Michalakovym nic neprokazalo, tak se samozrejme nic nestalo. Nekolik instituci jeji pripad prozkoumalo. Nekolik lidi reklo, ze by o deti pravdepodobne prisla i v Cesku. Ale ty budes umanute tvrdit, ze zlocin spachal BV. At na tedy Michalakova poda trestni oznameni. Proc to jeste neudelala?
|
| *Hany | 
|
(20.10.2015 10:51:52)
Cito, posílání lidí do prdele a šíření lží v další diskusi asi není úplně rozumné. Už jsem ti mnohokrát psala, že svěření dětí do péče příbuzných je nemožné, protože nikdo z nich nežije v Norsku. O bezplatnou právní pomoc širší rodina požádala, ale nemají na ni nárok, jelikož jsou moc "bohatí". A to, co tvrdí psychicky nemocný člověk mstící se za rozvod, se snad ve slušné společnosti nemá šířit dál. Že Kapitán a Marksová něco blábolili o tom, jak by děti byly odebrány i v ČR a pak vyšlo najevo, že ani nečetli spis, už ti taky psalo hodně lidí.
Včera večer jsi psala velmi rozumně, až jsem se divila. Ale nakonec jsi zase sklouzla ke svým vulgaritám a lžím. Už s tím přestaň. Ty chceš tak moc pomáhat, až škodíš.
|
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(19.10.2015 23:36:26)
Liško, taky jsem musela časem dojít k tomu, že se žádné omluvy či uznání viny u otce nedočkám (u matky se to překvapivě podařilo) - a přesto mít vůči němu postoj odpuštění. Nicméně to nemění nic na tom, že vidět ho fakt nepotřebuju
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(19.10.2015 23:34:23)
libiku, myslím, že odpuštění má obě strany - je to rozhodnutí a zároveň proces.
|
|
|
| vlad. |
|
(19.10.2015 21:18:19)
Withep, máš pravdu, bez odpuštění se toho vnitřního traumatu zbavit nelze, i když dotyčný navenek žije "hezký život".
|
| Alraune | 
|
(19.10.2015 21:20:27)
V tomhle vyznávám přístup: "Odpustit můžeš, ale nikdy nezapomínej jméno toho hajzla."
|
| vlad. |
|
(19.10.2015 21:26:33)
jo, Alraune, to je pragmatický přístup
|
|
| Cita |
|
(19.10.2015 21:43:07)
Mno, tak ja to mam uplne opacne: Neodpoustet, ale zapomenout.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(19.10.2015 23:37:08)
což je ten nejméně zdravý přístup co se vlastního psychického zdraví týče
|
|
|
|
|
|
|
! Co na to matka?
Blba si může vzít každý, ale záleží, jak se k tomu postaví. 
On zase tvrdí, že si mě vysnil. 
V její náručí
Masopust na Dlaskově statkuSemily 
Rozloučení s masopustemChrudim 
Swingový plesOpava 
PopelkaČeské Budějovice 
Posezení s cimbálemKroměříž 
Masopust na Dlaskově statku
Rozloučení s masopustem
Swingový ples
Popelka
Posezení s cimbálem
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)