lela, rosa, niki |
|
(1.6.2017 10:08:14) Monty, doba se fakt zmenila - bydlime v cntru na Praze 2. V parku je hriste, ktere oblehaji rodice s triletymi detmi- je to tam jak na Vaclavaku. jinak ten park je spis pro pejskare - pobihat samotne 9-lete deti tam nevidis. Je to retezova reakce - rikam - deti bezte ven, oni - tam nikdo neni, tak nejdou. Jejich kamaradi maji milion krouzku, nemaji cas. Nastesti ma syn kamarada, ktery je na tom jako my, kde jsou rodice jeste rozumni a da se spontane neco domluvit. Jine deti maji cas rozplanovany na minuty. Drti me, kdyz se mi 12 dcera pta, co budeme delat o vikendu, ja uz si potrebuji taky odpocnout a ne porad organizovat program...Verim, ze to treba nekde na okraji Prahy nebo na sidlisti nebo nekde jinde funguje jinak. U nas ale ne. Takze jsem radsi, kdyz deti zustanou v druzine, kde si hraji venku na hristi, nebo jdou do sportovniho krouzku, kde se vybehaji, nebo do hudebky. Jinak by totiz sedely doma a parily na pocitaci...
|
lela, rosa, niki |
|
(1.6.2017 10:10:04) meli jsme komunitni zahradu, to bylo super. Ale nase super radnice ji zrusila...
|
|
Monty |
|
(1.6.2017 10:10:10) "Jiné děti mají čas rozplánovaný na minuty."
Lelo, jo, to je to, co nikdy nepochopím. Ale zas si můžou dětští psychologové a psychiatři mnout ruce, práce budou mít pořád dost. Ti "dospěláčtí" jakbysmet.
|
lela, rosa, niki |
|
(1.6.2017 10:19:49) Ta doba se zmenila i tom, ze my jsme nemeli tyhle sikovne elektronicke vychytavky, ktere jsou pro deti tak atraktivni, ze zapominaji na behani venku. A ja to proste nesnasim, kdyz cumi porad nejeke obrazovky a poslouchaji rozumy jinych. A v tomhle veku dite jeste neni zodpovedne, aby si samo urcilo hranice, kdy s tim prestat. A ja na mem synovi proste pozoruji, ze kdyz stravio pul dna na pocitaci, ze se pak chova jinak...S tihle nase rocice vubec nemuseli bojovat - a to snad uznas...Jsem presvedcena, ze zlata stredni cesta je nejlepsi - deti maji mit nejake zaliby, hudebku, sport, ktery je rozviji, maji mit i svuj volny cas, kdy si muzou delat to, co chteji.
|
Monty |
|
(1.6.2017 10:35:09) Lelo, dodnes si pamatuju den, kdy k nám přijel jeden rodinný přítel a přivezl nám ukázat "počítač". Tehdy to bylo nějaké Atari, co se připojovalo k televizi. Mohlo mi být tak deset, max. dvanáct let. A já ho strašně chtěla mít. Udělala bych cokoli, abych ho měla a mohla hrát hru, jak žába přechází přes silnici. Bylo to nedostupné. Bylo to drahé. Blbě se to shánělo. A to všechno zvyšovalo dětskou touhu po vlastnictví toho předmětu. Tenhle mechanismus funguje v podstatě univerzálně. Nejen u dětí. Co je nedostupné nebo přímo zakázané, to je atraktivní. I kdyby to byla sebevětší blbost. To, co je běžné, povolené, to na přitažlivosti ztrácí. Ano, nezpochybňuji to, že jsou lidé (vč. dětí) se sklonem k závislostem. Problém je v tom, že prvotní nadšení ještě nutně neznamená budoucí závislost. Prvotní nadšení většinou po čase přejde. Jenže pokud tuhle šanci dítě nedostane, jen to prohlubuje jeho touhu a zvyšuje atraktivitu oné "zapovězené" věci. U nás doma je elektronika normální součást života. Pro všechny. Není to ani bubák, ani smysl života. To je jakýsi vzor, ze kterého dítě vychází. Nemá důvod, aby to pro něj bylo cokoli jiného. Určitě to nebude použitelné zcela u všech dětí, ale tipla bych si, že u větší části ano.
|
lela, rosa, niki |
|
(1.6.2017 11:06:20) Jo, tohle jsou take teorii, ze se dite presyti, ze si samo urci, kdy na pocitaci prestat, kdy mam dost...Tenhle nazor zastaval i muj muz. No, ted uz si to nemysli. Nas syn by u pocitace stravil klidne cely den, je schopny byt na pocitaci i na tabletu zaroven. Hraje Minecraft, diva se na videa. Musime to korigovat a je to tak strasne umorne a tezke striktne dodrzovat ty pravidla, protoze sami moc strukturovany nejsme Tak je pro me lepsi ho dat na florbal nebo ho nechat v druzine,. kde vim, ze si hraje s klukama a doma ma pak u pocitace hodinku, max. dve - to je v pohode. On se jinak doma nazabavi, Lego uz ho nezajima, ta elektronika vse prebiji. Cte si jen pred spanim. Takto to je. priklas - o vikendu se budi driv, aby mohl na pocitac. Pokud jsme na chalupe, spi dele, protoze vi, ze mu nic neutece.
|
Louisa Z. |
|
(1.6.2017 12:01:00) Lelo, mohu potvrdit. Jsem na tom úplně stejně. Možná děti chodí i do stejné školy - bydlíme na P1, chodí na P2, možnosti stejné, přítulnost k elektronice, pokud je ponecháno na dítěti, taktéž. Většina dětí prostě není schopná se od toho odtrhnout v okamžiku, kdy se jim povolí neomezený přístup a ztratí to chuť zakázaného ovoce. Takže jsem taktéž vděčná za možnost družiny...
A jinak - já sama jsem v družině nebyla ani jednou v životě, ale jak jsi psala: nemá smysl srovnávat, protože to jednak bylo v jiném tisíciletí, druhak to bylo v úplně jiném prostředí.
|
Monty |
|
(1.6.2017 12:25:24) Louiso, tak já si myslím opak, že většina je. Ale není to jen v tom neomezeném přístupu. Je to hlavně hodně o tom "rodinném vzoru" nebo řekněme prostředí. A taky je možné, že to, co je pro mne normální přístup k elektronice je pro jiného už závislost.
|
|
|
|
|
zerat |
|
(1.6.2017 10:38:36) Lelo, ono je to hrozně těžké. Mám děti dvě. Jedno je společenské, upovídané... pořád v pohybu, málokdy prolenoší celý den doma. Druhé dítě (téměř 14 let) je rádo ve společnosti dospělých, drží se doma - ven samo více méně nechodí, je mu nejlíp doma o kamarádky ze strany vrstevníků nestojí. To druhé je samozřejmě víc času na mobilu a poslouchá písničky nebo si hraje nějaké hry na mobilu či v notebooku... jsem vděčná za bydlení mimo město, za to, že můžeme mít na pidi zahradě bazén a trampolínu a že děti mohu vyhnat ven i když "ven" jít prostě nechce. To starší je sice víc doma, dost času se sluchátky... ale zase doma výrazně více pomáhá. Sice mě to občas dost štve (že je hodně času doma), ale vím, že i za nás byli puberťáci, kteří byli spokojení doma se sluchátky na uších nebo s sebou tahali kam mohli tranzistor...
|
zerat |
|
(1.6.2017 10:40:31) Tím jsem chtěla říct, že třeba já a moje ségra jsme byly úplně stejné. Já větroplach, pořád venku, stále s kamarády... a moje ségra doma - šila, vyšívala, pletla... sluchátka na uších... Prostě každý jsme jiný a někdy prostě neporučíš, aby dítě chtělo ven za dětmi...
|
|
|
Lída+4 |
|
(1.6.2017 12:17:40) Lelo, vidíš, já jsem o žádný velký "běhání venku" jako dítě nestála, radši jsem byla doma, četla si nebo dělala nějaký ruční práce...
|
|
|
|
|