| Rodinová | 
 |
(25.2.2020 10:00:05)
Nevim vlastne, co je to "riskovat", kdyz se divam na me aktivity ... lyzuju a bajkuju rychle, mam rada rychlost a adrenalin, deti se mnou jezdili od mala, ale ta mira podstupovaneho "rizika" se prizpusobovala veku a schopnostem, prave proto, ze jsem mela vlastni zkusenosti.
Jsem nebojsa, vzdycky jsem chodila sama v noci po lese i ve meste (pravda, za totace), jezdila v lavinovych terenech, jezdila stopem cely leto, cestovala divnejma vlakama, bavila se s cizima lidma  ... vlastne mam dojem, ze me deti jsou proti mne konzervativni poserove.
NA druhou stranu treba do Syrie bych nejela ani sama, ani s detma.
|
| Fern |
|
(25.2.2020 10:17:49)
Přesně,mám taky destinace,do kterých bych nejela ani za zlatý prase,at už typu Sýrie,tak i kvůli nepohodlí a že je to tam horší než u nás,např. Nepál atp.
Jinak koukám,kolik je tu fakt takových hodně poseroutek uvědomělých až přehnaně dle mě,protože když si vzpomenu,co jsme taky jako vy podnikali s dětma - at už to byli lyže či jízda na kole všude možně v terénu,divoké kolotočářské atrakce a já nevím co ještě,tak by fakt přišli o hodně.
Nechci to přivolávat,ale kolikrát to ti poseroutkové pak schytají u naprosto nevinných dle nich zcela bezpečných akcí,o který v dnešní zvl.době neni nouze - např. majáles, střelba na ván.trzích či v obchodech,apod.
Život je životu nebezpečný, to je třeba si uvědomit a zdravě se odvázat.
|
| Stará husa |
|
(25.2.2020 11:05:54)
No, Fern, já jsem nikdy adrenalin nevyhledávala, protože mě to nebaví. Lyžovat neumím, ani naši neuměli, ani naše děti neumí a bez toho se dá normálně žít. Mám ráda turistiku, ale tu normální, kdy riskuju maximálně tak vymknutý kotník. Na kole jsem jezdili, ale v normálním terénu. Auto neřídím, ačkoliv mám řidičák, nepotřebuju to a ani mě to neláká. Já si myslím, že si život užívám i bez nesmyslného riskování a moje děti také.
|
| Rodinová |
|
(25.2.2020 11:09:45)
Huso, ja si nemyslim, ze lyzovani, rizeni auta a jizda na kole je nesmyslne riskovani, pokud nejdes do extremu  a jisteze se bez toho da prozit krasnej zivot ... ale ja obcas potrebuju adrenalin.
|
| Stará husa |
|
(25.2.2020 11:12:37)
Jo, ale nemusím jezdit rally, černé sjezdovky nebo na kole v náročném terénu jak drak.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(25.2.2020 11:21:42)
Huso, ten člověk, co je ochotný řítit se po černé sjezdovce nebo vyšplhat na osmitisícovku, by byl v jiné situaci ochotný postavit se se zbraní nepříteli nebo v nebezpečném terénu vypátrat potravu. To je výbava pro přežití.
|
| Rodinová |
|
(25.2.2020 11:26:19)
Zabko, tohle zrovna si vubec nemyslim.
Rovnitko mezi sjizdenim cernych sjezdovek, jizdou 220 po dalnici autem a efektivni schopnosti prezit a branit sebe a druhe neni.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(25.2.2020 11:30:03)
"člověk, co je ochotný řítit se po černé sjezdovce nebo vyšplhat na osmitisícovku, by byl v jiné situaci ochotný postavit se se zbraní nepříteli nebo v nebezpečném terénu vypátrat potravu"
to si tedy nemyslím... člověk postrádající pud sebezáchovy nadělá obvykle víc škody než užitku... správný lovec (obranář) si umí vyhodnotit rizika a nepodstupuje žádné riziko zbytečně - ví moc dobře, že má smysl jen pokud je to nezbytné...
|
| Monika |
|
(25.2.2020 11:47:08)
Tak mě ta myšlenka, že (zbytečně) riskující lidé jsou ochotni více riskovat třeba i pro druhé nejen pro sebe nebo svou zábavu, nepřijde od věci. Ale bude to individuální, bude záležet nejen na ochotě riskovat, ale i na morálce a dalších zásadách. Myslím, že třeba v armádě opravdu bude (a asi by být mělo) víc lidí s větší odolností proti riziku a nebezpečí... Ale zase je to o míře toho rizika.
|
|
|
| libik | 
|
(25.2.2020 11:31:38)
Ropucho, to je tvoje úvaha nebo něco cituješ?
Já se domnívám, že dobyvatele nedobytného nejsou žádnými hybateli dějin, ale spíš lekce hendikepovaní jedinci bez pudu sebezáchovy (ti dobří toto své postižení využívají ve sportovních karierách)
|
|
| K_at |
|
(25.2.2020 11:34:21)
Ropucho, u horolezce tomu věřím - to je člověk, co musí znát své síly, být připraveny, zvažovat každý krok. U magora na černé, který má pouze pocit "mně se nic nestane" to platit nebude.
|
| Rodinová |
|
(25.2.2020 11:40:03)
Kat, ne vsichni jezdej po cerny s myslenkou Mne se nic preci stat nemuze nekteri to maji i pod kontrolou.
S horolezcema nevim, jsou to lidi hodne zamereni jen na sebe.
|
|
|
| Filip Tesař |
|
(25.2.2020 12:19:08)
Ropucho, výzkumy v přírodních společnostech ukazujou, že to je mnohem spíš výbava pro rozmnožování než pro přežití, notabene pro přežití jinejch.
Řítit se po černé sjezdovce nebo vyšplhat na osmitisícovku není analogií k tomu, postavit se se zbraní nepříteli nebo v nebezpečném terénu vypátrat potravu. Protože i čelit nepříteli nebo jinýmu nebezpečí člověk sice dělá s tím, že se může zranit nebo zemřít, ale obvykle to dělá tak, aby to riziko zminimalizoval.
Správnou analogií sjezdovky a osmitisícovky je ale třeba lov velký kořisti. I když totiž můžeš nachytat relativně spoustu drobný kořisti, třeba ještěrek nebo králíků, často se muži snažej vystopovat něco fakt velkýho, věnujou tomu hodně času (během kterýho většinu potravy obstarávaj ženy) a zkousnou i hodně neúspěšnejch pokusů, ale dělaj to, protože vidina, že přitáhnou do tábora pakoně znamená, že přečůraj ostatní chlapy a ženský na ně budou spíš koukat. Prostě hodně poměřujícíh se pindíků, ale vítěz bere vše.
Stejně tak je analogií lovu velký kořisti symbolickej lov - třeba zabíjení lvů. Samozřejmě i boj a přinášení lebek a skalpů. A v moderní společnosti je analogií nejen černá sjezdovka, ale i soupeření o manažerskej post. Tam to máš to samý - vítěz shrábne sázky.
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.2.2020 15:32:31)
Filipe, děkuji za odbornou korekci mé laické úvahy.
(I ostatním za polemiku.)
Neměla jsem už moc čas to promýšlet ani popsat, ale uvažovala jsem tím směrem, že ochota některých jedinců jít do rizika a čelit překážkám by měla být užitečná pro přežití skupiny.
Jsem ráda, že jsi to upřesnil.
|
|
|
| Renka + 3 | 
|
(25.2.2020 13:09:34)
Nevím, podle mě je výbava pro přežití spíš předvídat a zvážit, zda riziko za to stojí. Když s potřebuji někam vrhat, protože adrenalin, tak je to z hlediska přežití spíš kontraproduktivní.
|
|
| Marika Letní | 
|
(25.2.2020 15:47:03)
Ropu "člověk, co je ochotný řítit se po černé sjezdovce nebo vyšplhat na osmitisícovku, by byl v jiné situaci ochotný postavit se se zbraní nepříteli nebo v nebezpečném terénu vypátrat potravu. To je výbava pro přežití."
Nemyslím si. Přežití toho jednotlivce, to ano. Ale neznamená to, že jsou ochotni riskovat pro dobro celku. To jsou jiní lidé. Ti už se tak realizují ve svém povolání. Horská služba, hasiči apod. Ale je to tedy jen moje laická úvaha (odpozorovaná).
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.2.2020 16:00:55)
Marko, je to možné.
Jak píši, moc hluboce jsem to nepromýšlela a napadla mě prostě takováto souvislost.
|
| Marika Letní |
|
(25.2.2020 16:02:47)
Ropu jo už jsem to dočetla.  Filip to rozebral detailně. 
|
| sally | 
|
(25.2.2020 16:46:07)
... no, myslím, že Filip to rozebral pěkně, nicméně tam chybí jaksi závěr... Ten s největším mamutem se stane vůdcem - a bude jím tak dlouho, dokud bude schopen "nosit mamuty" a dokud budou ti ostatní ochotní ho "poslouchat" - a ti ho budou poslouchat / respektovat tak dlouho, dokud se bude chovat "slušně" a bude jim k užitku (třeba tím, že kromě ulovení mamuta dokáže přeprat medvěda, který se jim chtěl zabydlet v jeskyni....
... i středověký (a že středověk asi nebyla žádná selanka) ideál rytíře byl v obraně slabších a ne v hromadění manžerských pozic / ulovení co nejvíc mamutů...
Nám se z toho "poměřování pindíků" jaksi vytratila ta rytířská stránka věci... a vidíme (a zažíváme) jen to poměřování pindíků...
K těm Myšákům a Lišákům - o vánocích jsem se na to z nostalgie dívala - a úplně mě praštilo do očí, jak neuvěřitelně šikovné všechny ty děti byly - když pominu jízdu na koni, která imho nebyla standardní výbavou ani před těma padesáti lety - tak všechno to šplhání po stromech, zídkách, běhání - pohybuju se kolem lesních příměšťáků a ty děti jsou totální trága... Jako když šestiletého chlapečka musí maminka svádět ze stráně za ruku, aby neupadnul, tak to člověk neví, jestli se má smát nebo brečet...
|
| K_at |
|
(25.2.2020 16:59:24)
Sally, a když cestou potká kořen stromů..... No jejda. Kolik dětí 3-4 roky má u nás problém sejít schody....
|
| sally |
|
(25.2.2020 21:19:14)
Kat,
jo to klidně věřím, že jsou děti, které nesejdou schody... u nás na tom táboře je to šílenější o to, že to jsou už děti z rodin, které CHTĚJÍ děti poslat do přírody... jak to vypadá v běžné populaci, kde jsou i názory typu "proč bych proboha měla posílat dítě na nějakou špinavou farmu", snad raději ani nevědět...
|
|
|
| Filip Tesař |
|
(26.2.2020 11:23:18)
Odbočka - odpověď na včerejší příspěvek (omlouvám se).
Sally, člověk s největším mamutem se vůbec nemusí stát vůdcem. Terénní pozorování vypovídaj spíš o tom, že si víc zašuká (resp. doufá v to). Jiný chlapi se ho možná budou držet při lovu v naději, že tak snáz taky natrefěj na mamuta. Podobně může řada
Jinak ve zkratce, společnosti jsou anarchický nebo hierarchický, ty lovecko-sběračský, pro člověka evolučně přirozený, jsou anarchický, hierarchický ("třídní") se podle všeho objevily s rozvojem zemědělství. V anarchickejch často formální vůdcovství schází, vůdci se vynořujou a zase upadaj podle situace, musej bejt samozřejmě dobrý lovci a případně, pokud jde o bojechtivější společnost, i odvážný bojovníci, ale to jsou vstupní předpoklady, ne měřítka, ostatní od nich očekávaj rozhodování v obtížnejch situacích, podle kterejch by se zařídili sami a na to jen velký pindíky nestačej, chce to nejen odvahu, ale i rozvahu a taky zkušenosti, předvídavost, empatii a štěstí.
Rytířskej ideál je hezká věc, ale skutečnej život rytíře byl jinej. Třeba venkovany si často ošklivili a jima i měšťanama často pohrdali. Obvykle čím víc tyhle skupiny, který k slabším určitě patřily, ochranu potřebovaly, tím víc rytíři na nějakou ochranu kašlali. Naopak, tím víc jejich slabosti zneužívali.
A u rytířů máme krásnou analogii mamutů: turnaje. Vyhazování ze sedel byl samozřejmě mimo jiný trénink, ale byla to stejně tak i analogie tý sjezdovky a poměřování pindíků, spousta rytířů doufala, že jim hromada vyřazenejch protivníků usnadní zápich.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(25.2.2020 16:07:45)
Tak za sebe bych rodinu bránila, lidem pomáhám, to má význam, ale nechápu, proč bych se měla někam šplhat nebo řítit na kole jen tak bezúčelně 
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.2.2020 16:18:12)
Evelyn, pro vzrušení
Někdo to potřebuje, výzvy, pozitivní stres.
Tihle lidé mají vyloženě přetlak, když se zrovna nepotýkají s žádnou výzvou.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(25.2.2020 16:23:37)
oč jednodušší to mám, co by kavárenský povaleč... výzvy přijímám leda duševní (takový souboj ve scrabble, třeba) a největší riziko je, že dostanu kávu, co nebude podle mé chuti
(i když, pravda, musím přiznat, že už se mi párkrát stalo, že po mně manžel nebo sestra házeli vztekle písmenka a někdy i stojánek na písmenka...)
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(25.2.2020 16:33:48)
Když jsme byly se ségrou v pubertě, tak nám mamka na dovolené koupila člověče, nezlob se.
No a jak jsme ho tak v chatce hrály, tak se strhla děsná hádka a mamka nám ho vzteky roztrhala. No a my zase řvaly, že nemáme co hrát.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.2.2020 17:23:42)
Rose, já jsem také spíš kavárenský povaleč, nesnáším výšky a hloubky, nemusím rychlost a nejsem soutěživá, ale pohyb mám ráda a když se vyškrábu na kopec, cítím se vyloženě blaženě. Ale stačí mi kopec, nemusí to být velehora
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.2.2020 11:10:20)
Huso, riskování do nějaké míry určitě smysl má. Kdyby se všichni drželi při zdi, společnost by se asi nejen nikam neposouvala, historicky vzato, ale asi by ani nepřežila.
Těžko říct, kde jsou ty hranice v dnešní době, kdy jsme se přirozených rizik v životě téměř zcela zbavili a vymýšlíme si různá umělá.
|
| Filip Tesař |
|
(25.2.2020 11:13:31)
S dětma se riskovalo i dřív, nebo se děcka nechávaly a riskovaly samy. Viz i dobový filmy, třeba Lišáci, Myšáci a Šibeničák. Dneska zase máme určitej moderní kontext, kterej vygeneroval nový rizikový faktory. Nedělaj to tak ani zdaleka všichni, samozřejmě. Ale jsou takový.
1. Zážitkovost. Tam už jsme byli, tohle už jsme dělali, chceme zkusit něco novýho. Nabídka zábavy je oproti mýmu dětství nesmírně široká. Novost, neotřelost se snadno stane klíčovou hodnotou, stejně snadno se pak po nějaký době setře vnímání rizikovosti různejch forem zábavy.
2. Rodina jede. Víc se jezdí v rodinnejch skupinkách, rodina je základní jednotka, na rodinu bejvá usměrněná i reklama, za zážitkama pak často jezdí skupinka skládající se z mrňat, větších dětí a dospělejch. Dřív bylo víc aktivit, který „nebyly pro děti.“ Svůj vliv měl určitě i systém „Apalucha“. Adrenalinový zážitky bejvaly vyhrazený převážně chlapům, ti jezdili v partách, děti nechávali ženám doma. Nebo jezdily party mladejch, bezdětných. I dřív se tahaly děti na vejlety, který na ně byly moc náročný, ale šlo spíš o únavu – vylízt na Praděd a zpátky.
3. Rada levná, rada nechtěná. Vyhledat si na netu tip na zážitek je snadný, snadný je všechno naplánovat a zdánlivě i uskutečnit. Na netu jsou krásný fotky, hezký popisy, případně i nějaký ty varování. Z očí do očí, od úst k ústům dá ale člověk na varování mnohem víc. Psaný varování platí míň, dá se přeskočit, ale ani přečtený nemá takovej účinek jako nahlas vyslovený. V duchu se to snadno tak nějak odklikne jako souhlas s použitím cookies. Nakonec: nezabloudím, mám džípíesku, kdyžtak si zavolám, mám mobil = můžu bejt víc nad věcí než kdysi se stovkou mapou, která nutila víc k vnímání prostředí kolem sebe.
4. Fotím, tedy jsem. Všímal jsem si už kdysi dávno, dávno před internetem lidí, co dovolenou a vejlety neprožívali. Místo toho fotili a ty okamžiky prožívali vlastně až zpětně, při prohlížení, ideálně, když ulovili ubohou oběť, který hodili do klína album a vykládali, kde byli. Pokrok v IT to všechno usnadnil. Nejde v první řadě o nešťastníky, který spadnou ze skály ve snaze ulovit super selfíčko. Spíš se celkem snadno dá mentálně najet na systém „to dáme“: vidina, postnutí novýho alba a novejch lajků může bejt pravidelná sladká odměna - mentální čokoládka.
|
| libik |
|
(25.2.2020 11:28:58)
Filipe, to je fakt, že psané varování na webech je v rovině varování "nedávejte kočku do mikrovlnky".
|
|
|
|
| Renka + 3 |
|
(25.2.2020 11:19:56)
Huso, to máš dobré, že se shodnete. Já jako bezdětná jsem dělala ledacos, ale vždy s maximální dávkou opatrnosti. Teď coby matka bych se adrenalinovým zážitkům radši vybýbala, ale narodily se mi děti, co tohle všechno neskutečně láká. Takže samozřejmě na sjezdovku nejtěžší, skočit největší skokánek, na kole sjíždí traily, letí vzduchem několik metrů, moje nervy fakt. Samozřejmě by rády různé seskoky padákem apod., čím adrenalinovější, tím lepší. Nevím, jak ony samy pojmou jednou výchovu svých vlastních dětí.
|
|
| Fern |
|
(25.2.2020 15:12:11)
já bych při tom tvém "tempu" zdechla nudou
|
|
|
|
|
; když si to ted vybavím,tak mě stávají všechny chlupy hrůzou
lézt bezpečněji každý s jedním dítětem. Hazard to byl dle mého šílený, nic se naštěstí nestalo...
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)