(24.9.2021 17:32:16) Pročítala jsem dřívější témata a třeba mi poradíte, povzbudíte, nebo se aspoň vypíšu. Jsme s manželem spolu skoro 20 let a nevím, jak sem nacpat popis propadu našeho soužití. Na začátku jsme byli dva veselí mladí lidé, nula majetku, minigarzonka, první dítě, svatba, štětí. Postupně přibývání dětí a majetku, větší byt, povyšování muže v práci (já mám trvalý homeoffice a pořád stejnou pozici ve firmě, kterou miluju) a ubývání štěstí na straně muže. Já bych se označila za rámcově stále stejnou – hlasitá (na jedno ucho neslyším), temperamentnější, společenská, zvládám práci i děti (máme celkem 4, všechny školního věku, jeden s poruchami učení a silnou asistencí), jezdíme na dovolené, hory, kola, túry, chodím s dětmi běhat. Manžel se nám jako rodině hrozně vzdaluje, skoro jako by se naschvál stával nesnesitelným a pak se mohl babrat v tom, že se k němu chováme odtažitě. Ze začátku jsme byli na stejné vlně, všechno jsme podnikali spolu a byla to zábava pro nás i děti. Manžel byl veselý a vášnivý člověk, prožíval sportování i fanouškování a třeba doma pak ještě hrál turnaje na PS s kamarády, kteří k nám rádi chodívali. Dívali jsme se spolu na filmy, povídali si o všem možném, i o práci. Postupně to všechno opustil, kamarády přestal zvát, aby měl klid, na filmy se nedíváme (nové jsou nové a musel by dávat pozor, staré už zná), dívá se na zprávy, dokumenty a mobil, život zkrouhnul na práci a gauč. Cestou z práce se jde projít, aby si vyčistil hlavu. Když přijde, pozdraví děti, se mnou nemluví (že mě zná a tudíž mu nemůžu říct nic nového), vystačí si s internetem. Když mi něco přeci jen řekne, nesmím nesouhlasit nebo se na něco zeptat – to mě seřve, až se třesou okna, že jsem agresivní a mám "ten tón" a "ten výraz", že týden mu ze mě bude na zvracení. Najednou mu vadí, že mluvím nahlas, neopouští mě temperament a stíhám veškeré povinnosti a k tomu i radosti s dětmi. Neváhá mě urážet a být sprostý, s dětmi už jsme se dozvěděli, že jsem svině, nemocná, pošahaná, vylízaná, tupá... K dětem se chová trochu mírněji – když se odváží říct, že se jim třeba nelíbí hudba, kterou pouští v autě, seřve je, že jsou celá já a mě, že je učím, co mají říkat, jakou hudbu poslouchat a tak. Přitom děti jsou osobnosti každý sám za sebe, každý má jiný hudební vkus a navíc nikdo shodný s mým. A auto, to je také kapitola – manžel řídí jako šílenec, nadává, jede rychle, vymetá příkopy, najíždí na auta – bojím se s ním, takže před každou společnou cestou radši protrpím hádku a nadávání, jaká jsem umanutá, že chci zase řídit já – někdy i cestou brečím, ale aspoň dojedeme živí. Sex – ze začátku nejlepší na světě, teď jen když se odhodlám, což není tak často, jak by se manželovi líbilo (dříve skoro denně, teď tak týdně i méně). Nemám prostě chuť na mužskýho, co se ke mě tak hnusně chová, ale to on neuznává a tvrdí, že jsem frigidní. Když to po sobě čtu, je to hrůza, ale ještě to není to hlavní. Situace se nám teď zhoršila, bojím se, jestli spíš nemůže být nějak nemocný. Je neustále zachmuřený, vzdychá a pronáší poznámky jak mu nikdo nerozumí, trpí a tak. Neusměje se jak je rok dlouhý, zato se začal vysmívat mě i lidem kolem, takovým jedovatým padoušským hihňáním. Zrovna včera u nás proběhla diskuze jak z grotesky. Já: ptal se soused, jestli mu půjčíš vrtačku. On: proč budeš volit Babiše? Já: Nevolím Babiše a mluvila jsem o sousedovi, jestli mu půjčíš vrtačku. On: nechápu, jak ho můžeš volit. Já: mluvím o něčem úplně jiným! On řve: Ty ses asi zbláznila, proč ho volíš? Já: to snad mluvíme každý jinou řečí, ptám se na vtačku!!! No a pak odejdu do své ložnice a už do rána nevylezu, aby byl klid. Manžel spí dlouhodobě v jiném pokoji, protože chrápe a potřebuje na noc teplo, já zimu. Nedávno mi řekl, že mě miluje, když se chovám normálně (když zalezu do ložnice a čtu si) a nesnáší, když jsem rozjetá a agresivní (což znamená, že jsem jinde než v ložnici a nemlčím, třeba pomáhám dítěti s přípravou do školy a něco u toho říkám, něco řešíme, vysvětlujeme, nedejbože abych zavolala přes byt na další dítě, jestli něco nepotřebuje a podobně). Nebo když promluvím během televizních novin. Klidně bych si přiznala, že mě prostě nesnáší a měli bychom se rozvést, jenže on se tak chová ke všem lidem, u kterých se může chovat uvolněně – rodina, širší rodina, sourozenec. S kamarády se chová nadšeně (nadává na ně až pak doma) a v práci korektně. Moji rodiče už ho vyloženě nesnášejí a nebýt toho, že mi to nechtějí doma zhoršovat, tak už by se s ním před pár lety pustili do nějaké výměny názorů – takhle si vše nechávají líbit, aby mi nedělal třeba potíže, když k nim jedeme s dětma na návštěvu. Tchyně v podstatě po každé naší návštěvě brečí, tchán je v klidu, MM je po něm :( Já se snažím udržet optimistického ducha a být co nejvíc s dětmi venku, na výletech, na dovolených. Od manžela si nenechávám nic líbit, bojuju i za děti a podporuju je horem dolem, radila jsem se s i psycholožkou, ale ta mi řekla, že pokud se to pro mě dá vydržet, je to pro děti vklad, že budou schopni v životě vyjít i s takovým člověkem. No ale jak se nám to teď vyostřuje, tak se mi to moc nezdá. Utíkám v noci ke knížkám a když čtu, klidně v detektivce nebo ve sci-fi, že je někdo někomu partnerem, tak se rozbulím. A když klapnou večer dveře od bytu a manžel je doma, udělá se mi zle. A pak zničehonic přijde nějaká vlna, manžel se zklidní, uvolní, chová se hezky, neřve, je milý, dá se s ním dokonce mluvit a říct mu tohle všechno a on to poslouchá a mrzí ho to a že se bude snažit, protože nás miluje a nechce nás ztratit. A pak vlna zase zmizí, vše je zapomenuto a jedeme v našem blázinci dál. Rozhodla jsem se zkusit manželskou poradnu, jen nevím, jak k tomu manžela přesvědčit. Pořád ho mám v mysli, jaký býval a proč jsem se do něj zamilovala, i když přestávám věřit, že by se to zlepšilo.
(24.9.2021 17:58:31) S nejstarší dcerou jsem to už řešila – v podstatě jsem jí řekla, že takový nebýval a že nevím, co se stalo. Ať je to jak chce, nepředpokládám, že budeme za dalších 20 let pořád spolu, zatím si dávám metu 18 let nejmladšího dítěte, ale je to ještě daleko, nevím, jestli vydržím. Svou práci miluju, ale neuživila bych nás, což mě docela omezuje v rozletu.
(24.9.2021 18:31:02) desperátko, coveče, to mi je hrozně líto. Zní to strašlivě. A opravdu máš dojem, že v tomhle mají děti žít ještě mnoho let???? To jako jde?
(24.9.2021 18:38:05) Trochu doufám, že by nám nějaká odborná pomoc pomohla. Vím, že to není pro děti ideál, snažím se to kompenzovat tím, že si nic nenechám líbit a vysvětluju, že to není OK a jak by to být mělo. Samozřejmě jsem nad rozvodem přemýšlela hodně, přemýšlím pořád, pořád si ale říkám, že to není zas tak hrozný. Možná je to také tím, že neznám kolem nás jediný pár, který by nebyl rozvedený, nebo by neměli nějaké podobné potíže. Páry, kde si on a ona rozumí a podporují se znám jen z knížek a tady Rodiny :D
(24.9.2021 18:42:39) Desperátko, odborník Vám může pomoct jen, jestli manžel dojde k závěru, že je to potřeba, že získá alespoň náhled, že je to u Vás špatné. V druhé fázi by musel získat přijmout i to, že k odborníkovi nejdete jenom, aby "opravil" Tebe, ale že by se měl změnit (i) on. Ovšem, jestli se manžel umí chovat před cizími velmi korektně, netuším, jestli může něco jako "manželská poradna" pomoct ...
(24.9.2021 18:45:33) Já doufám, že když tam budeme spolu, dokážu jeho korektnost překonat, protože když popíšu nějakou naši interakci, bude muset reagovat.
(24.9.2021 18:55:56) Desperátko, chápu obavu, ale takhle ty děti nemají možnost z toho vypadnout. A je pravděpodobné, že se to plíživě bude zhoršovat. A postupně to bude uplatňovat na děti, jakmile se budou vymezovat.
(24.9.2021 19:59:58) odborná pomoc je určitě fajn, pokud ovšem tvůj muž bude chtít. doporučuju spíš jít ke chlapovi terapeutovi, obvykle to bývá pro ty muže stravitelnější. na mě takhle z toho popisu to působí, že ho něco už dávno začalo trápit a místo, aby s tím něco dělal, začal si to postupně vylévat na tebe. to, co píšeš, není normální a nemusíš v tom žít
(24.9.2021 18:19:01) No, když to čtu, tak mě nejvíc ze všeho napadá taky nemoc (sestřenice manžel se choval podobně hrozně, když měl nádor na mozku - ale nevím tedy, jestli už předtím, než se na to přišlo nebo až potom). A nebo důsledek nějaká závislosti (manžel kamarádky se do podobného stavu propil dlouhodobým pitím, bez nějakého tragického opíjení, jenom měl pořád "hladinku", k večeru zvýšenou). Ale jestli píšeš, že takový je i tchán, tak možná je to povaha, která se "vybarvuje" se stářím? Neumím si představit, že bych takové chování vydržela. Když nemůžeš odejít, asi bych fakt "byla zalezlá" a v podstatě se s ním nestýkala. Ne tedy, že bych neopouštěla ložnici, ale třeba byla s dětma v pokojích a zavřela tam dveře, zavřela se v kuchyni, prostě minimalizovala kontakt s ním. A zároveň mu sdělila, že jestli on se nedokáže ovládat, pokud jde o chování ke mně, nemůže čekat, že budu mít chuť na sex. Jestli se tak chová i k ostatním blízkým, měli by se asi taky vymezit (pro ně je to lehčí, když s ním nebydlí), vždyť to je hrozné, nechávat ho přitom, že se může chovat, jak chce ...
(24.9.2021 18:43:53) Já nejsem žádná puťka, nenechávám ho myslet si, že je jeho chování OK. Jen je mi to tak nějak málo platné – vyhýbám se mu, jak to jde, ale nemůžu zase úplně, tak velký byt nemáme:) Pořád si myslím, že to přece musí vědět, že se chová jako pako, protože když jsem třeba měla velkou oslavu kulatin, choval se milionově – a pak mi řekl, že mi to svoje chování dal jako dárek! Čímž mě teda děsně naštval, protože to znamená, že to chování může ovládat, kdyby chtěl – ale je to pro něj asi pracné a proto to dělá jen mimo rodinu :(
(24.9.2021 18:50:55) Mně to tedy musím říct, z toho popisu zakladatelky, přišlo opravdu až úchylné - proto mě napadala i ta nemoc nebo následek nějakých intoxikací, když to tedy dřív nedělal ...
(24.9.2021 18:49:17) Desperátko, jestli to zažíval celé dětství doma, přijde mu to asi takové samozřejmé "domácí pohodlí", ne? Možná, pokud by se fakt bál, že odejdeš, dokázal by si pohodlí odepřít, ale nevěřím, že to vydrží dlouhodobě. Podobné problémy se bohužel s vyšším věkem jen zhoršují
(24.9.2021 18:53:55) Taky se obávám, proto jsem si dala ten limit 18. narozenin nejmladšího,jako světlo na konci tunelu. Jako s dědkem s ním teda nechci být.
(24.9.2021 18:31:59) No ano, ale na to jsem bohužel přišla až nedávno. Ke mě se od začátku choval hezky, protože jsem byla cizí. Pak už sice ne cizí, přesto se vídáme málo, takže byl korektní. Doteď se ke mě chová hezky, jen si už přestal dávat pozor a chová se ke tchyni tak, jak manžel ke mně. No a nedávno se tchyně trochu zhroutila a pustila si pusu na špacír a co mi vyprávěla, tak jako by mluvila onaší rodině.
(24.9.2021 18:39:37) Desperátko, tak to je fakt blbý. Myslíš, že je fakt nezbytné předat toto do dalších generací? Počítám, že máte i nějakého syna? A dcery by taky nemusely být svědky toho, co si všechno žena "má" nechat líbit ...
(24.9.2021 18:52:25) Máme 2 syny a 2 dcery. Nenechávám nic líbit, kvůli holkám možná jsem dokonce bojovnější, než bych jinak byla. Můžu jen doufat, že si z toho odnesou, že takto to být nemá. Je samozřejmě otázka, zda je dobré, aby v tom děti vyrůstaly – ale když se rozvedeme, tak co? Stejně u něj budou, budou spolu trávit čas, víkendy, prázdniny, dovolené – ale bez mých kompenzačních mechanizmů a toho jak stahuju jeho nejhorší výboje na sebe. A hlavně jak jsem psala jinde, spadli bychom do klasického modelu uštvaná samoživitelka bez koruny a bohatý otec, co všechno může koupit.
(24.9.2021 18:47:36) Tak jestli to má po otci v povaze plus odkoukané z domova, nemoc to asi nebude. Vážně s manželem promluvit, že toto vážně není v pořádku, i když on to tak zná.
(24.9.2021 19:34:52) "Doteď se ke mě chová hezky, jen si už přestal dávat pozor a chová se ke tchyni tak, jak manžel ke mně. No a nedávno se tchyně trochu zhroutila a pustila si pusu na špacír a co mi vyprávěla, tak jako by mluvila onaší rodině."
Takže tady máš jasný důkaz, že manžel není nemocný, jen je tak zvyklý z domova a tím, že v tom vychováte děti, tak se to předá do další generace. Snachy ti "poděkují", žes to vydržela do 18. nejmladšího.
Buď se začne kontrolovat i doma a k tobě se bude chovat aspoň slušně, nebo se s ním rozjedi. Chudáci děti, nejen ty.
(24.9.2021 19:40:32) "budoucí snachy a zeťové mi momentálně nepřidají prachy na život jejich budoucích nevěst a ženichů :("
Prachy ti dá manžel, existuje výživné, není bezdomovec nebo na ÚP, vydělává. Nevím jaký prachy by mi stály za nadávky a ponižování a klepající se žaludek.
(24.9.2021 22:28:37) Kat a když se tenhle manžel rozhodne, že peníze nebude dávat už v manželství, protože si nejspíš myslí, že si může dovolit cokoliv hnusného, tak co? Stejně se na něj nemůže Desp. spoléhat. Nebo pokud jo, tak je to imho hodně naivní. S tímhle pánem bych počítala se vším a sundala ty růžové brýle. Právě proto, že je evidentní, kde se to chování vzalo (od tchána).
Jak čtu ty další a další historky (vánoce, zákaz čtení dceři) tak se mi dělá úplně zle. Sally to nazvala přesně - tyran.
(24.9.2021 23:07:22) Peníze naštěstí nežeší jako tchán, by se úplně rozdal. Jde to naopak až do extrémů, že ho využívají kamarádi i jeho bratr a trochu se na něm (nás) přiživují. Třeba zavolá kamarád, že uvíznul na dovolené kdesi u moře a došly mu prachy, jestli by mu nepůjčil a neposlal třeba 30 tisíc na účet. Manžel pošle. Většinou nám to časem i vrátěj, ale něco taky ne. Ale na to nepindám, jen když už notorický nevraceč žádá potřetí, tak to jsem byla proti, nechci mu kazit tento jeho kladný rys.
(24.9.2021 23:12:59) Mě to nepřijde agresivní, je to k věci. Jako matka s jedním dítětem bych měla rozhodně nižší náklady než se 4 dětmi a rozhodně bych si dovedla lépe představit, že to zvládnu sama.
(25.9.2021 9:24:07) Ptát se na osobní věci místo diskuze o věcných informacích (alimenty) to pasivně agresivní je.
"Jako matka s jedním dítětem bych měla rozhodně nižší náklady než se 4 dětmi "
A taky bys měla alimenty jen na to jedno dítě. Na víc dětí jsou prostě vyšší náklady a tedy i přiznané alimenty. Zvlášť když otec netrpí nouzí a může půjčovat 30 litrů kamarádům. Myslím, že hledání důvodů proč něco nejde, ti vůbec nepomůže. Dokud on bude vědět, že se bojíš odejít, tak se nemá důvod měnit.
(24.9.2021 19:59:19) Hm, asi jsem srab, ale nedokážu se spolehnout se 4 dětmi a hypotékou na "jistotu" výživného. Můj vlastní výdělek je pro 5 lidí nedostačující, navíc tuhle svou momentální práci mám fakt ráda a hlavně mi vyhovuje časově, protože můžu dělat z domova a můžu si jí během dne posouvat, takže dělám dopoledne, pak odpoledne věnuju dětem, kroužky, učení a tak, a pak zase dělám v noci. Jasně že bych se já a děti uskromnila, ale nejsem si jistá, jestli bych z té situace po rozvodu neměla mnohem větší žaludeční potíže, než mám z teď. Rozvod je pro mě ta poslední cesta, proto hledám něco jiného, jak naši momentální situaci napravit, rozseknout se to dá vždycky. A navíc pořád věřím, že nás má rád.
(24.9.2021 18:50:27) Nevím, třeba to je deprese, vyhoření v práci a problémy si nosí i domů. Je trvale podrážděný a aktivita kolem něho ho rozčiluje. Já takhle mám, když udeří úzkostná porucha. Strašně mě dráždí jakékoliv vzruchy okolo. Třeba i puštěná televize nebo hudba. Potřebuji ticho a klid. Když ho nemám, tak mám tendence někam zalézt.
(24.9.2021 18:58:54) Ano, také mě to napadá. Soukromě mu říkám pan Jekyll a pan Hyde. Dřív byl většinově Jekyll, teď drsně převažuje Hyde. Napadá mě vyhoření, deprese, stihomam a paranoia – protože všichni jsou dementi a všichni dělají všechno, aby mu škodili. Napadá mě i to, že chce přijít domů a mít klid a já mu svým hlukem a 4 dětmi vadím – ovšem když chci odjet na víkend na chalupu a nechat ho doma, ať si odpočine, tak vždy jede s námi a tam prudí. Nevím, jestli týrá víc sebe nebo nás. Vůbec mu nerozumím. Už mě i napadlo, že si třeba po těch letech připadá, že neměl mít rodinu a děti, jaký by měl klid... no ale co s tím nadělám, že.
(24.9.2021 19:12:05) Když si to přečtě neznalý člověk, který nikdy nic podobného nezažil, tak by sázel na to, že má manžel nějakou psychickou nemoc. Ale když to tak má i tchán, tak to nejspíš nemoc nebude. Také je docela známé, že řada chlapů na stáří zmorousovatí a zpohodlní. Vždyť každý se setkal s nějakým nerudným dědkem, který neustále všechno kritizuje a všechny prudí. To ale neznamená, že to musíš snášet, protože to bude čím dál horší. Spíš si rozmysli, kdy ho kopneš do zadku. Zda kvůli dětem to ještě nějakou dobu vydržíš nebo to bude v brzké době.
(24.9.2021 19:25:28) No ano, to je další věc – je o dva roky starší než já a příští rok mu bude padesát, já tedy taky nejsem žádný zajíc. Ale cítím se prostě dobře, pořád spíš jako holka, než nějaká zralá žena. Zato on se začal stylizovat do dědka nad hrobem. Pořád říká věci jako: to za nás... já si pamatuju, jak to stálo tolik a tolik... dřív vyráběli jinačí kvalitu... už se kácí v našem lese... když já byl malý... a vzdychá a vzdychá, všechnoho bóóólí, je unavenýýýý a musí si dáchnout!
(24.9.2021 19:13:26) Říkalas, že někdy je schopen se o tom i bavit, a říka, že se bude snažit.
A ptáš se ho v těch chvílích např: - uvědomuješ si, jak tě vnímají děti, okolí? - co ti dělá v životě radost? - na co se těšíš, co planuješ? - řekni mi, co v sobě cítíš, když se chováš tak a tak...
Má nějakou konkrétnější sebereflexi svého jednání a uvědomuje si, ve chvílích klidu, co v něm některé jeho stavy vyvolává?
Jinak tě lituju, musí to být hodně náročný život v tomhle. A rozumím ti, že si uvědomuješ, že být najednou sama nevyřeší všechno mávnutím proutku, budou jiné, taky nepříjemné starosti, a proto se ještě snažíš najít cestu, které by ho "probrala"..
(24.9.2021 19:17:20) Asi je to k prdu a k ničemu, ale co by dělal, kdybys ho nahrála a pustila mu to? Kdyby se slyšel, jak se chová? Uvědomuje si na plno, že se chová jako kripl?
(24.9.2021 19:36:40) Ve chvílích klidu, bohužel řídkých, si to všechno uvědomuje. Uvědomuje si, že opakuje model svého otce a sám řekl, že by nechtěl mít manželství, jako je jeho rodičů. Uvědomuje si i to, že to má vliv na děti a já mu to nedávám zapomenout ani ve chvílích, kdy v klidu není. Děti prostě hájím jako vztelká hyena! Radost mu nedělá nic. Plánuje pouze nereálné věci, na které já jsem se už odnaučila reagovat, protože to nikam nevede a jen bychom se pohádali. Když je pan Hyde, cítí jen zlobu a vztek, který si potřebuje vyventilovat. Odreaguje se na mně a tím hned zapomene, že byl hnusný a je pak pro změnu naštvaný, že já nejsem vpohodě a mám "kecy". Vyvolává to v něm cokoliv – slovo v televizi, vzpomínka na něco z práce,víkendu, rodiny, prohraný zápas jeho oblíbenců, moje slovo, které nechce slyšet... I kdybych mu to nahrála, uzná to jen ve chvíli klidu. A pak bude očekávat, že už se o tom nikdy nezmíním, protože mu nesmím nic "omlacovat o hlavu". S rozvodem nevím... ještě před prázdninami bych řekla na 100 %, že rozvést se nechce, bral by to jako selhání. Ale teď, jak se to hromadí, tak si říkám, jestli by rozvod nebral jako vítanou možnost klidu – ale asi ne, protože já mu v klidu nebráním, mizela bych klidně každý víkend i s dětmi a on ať je v klidu jak chce, ale to mi neumožňuje, asi má pocit, že bych si to bez něj moc užila. Tenhle víkend jsme měli jet k tchánovcům na chalupu pomáhat se dřevem, ale děti jsou všechny marod, tak jel sám a já mám pré až do neděle, hurááááá!!!
(24.9.2021 20:04:23) Desperátko, tak to je otázka, jestli on nepotřebuje jenom drsnou stopku. Protože on ví, že se vlastně nic nestane. Má tě jistou. A dokud děti nebudou utíkat z domu, tak jako co? Ty funguješ, všechno vyřídíš. Že se hádáš...no to mu zase tak nevadí. Nemá proč by měl něco dělat.
(24.9.2021 20:11:26) No to asi má. Ovšem pokud nebudu mít opravdu v plánu se rozvést, tak mu tím vyhrožovat těžko můžu. Momentálně se upínám na tu poradnu.
(24.9.2021 19:48:59) Desperátko, píšeš, že manžel chrápe, jelikož jsem x let spala vedle "startující sekačky"-MM, tak mě napadá, jestli tvůj muž nemůže mít spánkovou apnoe a jestli není k smrti vyřízený z nevyspání. Co štítka, má ji v pořádku? Jinak, nemá manžel v rodinné anamnéze nějakou mentální demenci, která by se mu eventuelně rozjížděla? To, co popisuješ, by pro mě bylo k nesnesení, utekla bych
(24.9.2021 20:09:07) Chrápal odjakživa, dokonce chrápe méně, než dřív, ale hlavní u něj asi je, že u sebe může mít televizi, to já bych neusnula. Tak říká, že chrápe a nechce mě rušit. A taky teplo, když spíme někde, kde nemůžeme být každý jinde, tak děláme kompromis, ale on se klepe pod dvěma peřinama a já se budím zplavená potem.
(24.9.2021 20:19:31) je to z mé strany výkřik do tmy, ale MM se taky občas chová jako debil, vyřízený, k smrti unavený, chrápal taky odjakživa, teď v sprnu mu těžkou apnoe potvrdili, polovinu noci se dusí, tep mu skáče do extrémů Nervy jak špagáty
(24.9.2021 20:37:50) Kdyby se MM choval občas jako debil, tak jsem úplně štěstím bez sebe. U nás je to spíš tak 10 dní v roce, kdy se jako debil NECHOVÁ. Navíc se to u něj zhoršuje vždycky když se blíží nějaká oslava narozenin, vánoce a tak. Vánoce jsou lahůdka – od půlky listopadu se nervuje, jaká to bude děsná šichta to zvládnout. Tím myslí, že koupí mě naschvál co nejhnusnější, nejopelichanější a nejkřivější stromek, celý prosinec bude prudit s extra porcí jedu navrch a nakonec se bude chovat jako buran, až k nám přijdou na Štědrý den hosté. Já udělám to ostatní, s dětmi ten ubohej stromek plácneme nějak šikovně ke zdi, drátkama doplníme větve a pak ho nazdobíme, uklidíme a vyzdobíme byt, upečeme cukroví, nakoupím a zabalím dárky a připravím pohoštění na Štědrý den, kdy k nám zveme babičky a dědy a strýce a tety z obou stran, protože pohostit je všechny u nás je pro mě jednodušší, než všechny od rána do večera objíždět. Pak všichni odejdou a on se zhroutí na gauč, že už má po všem. Já udělám večeři a pak děti rozdají dárky a naštěstí máme tolik dětí, že ta vánoční radost u nás není nijak hraná:) No a protože MM nejspíš ví moc dobře, jak to s tím jeho chováním je, jeho dárky pro mě jsou jakýmsi výkupným – dostanu toho od něj opravdu hromady a na kačku nehledí, vlastně si kupuje odpustky. V tomhle to má tedy naopak, než jeho otec, ten tchyni nedá ani ň, řekne jí, že jí vlétě koupí týden v lázních a pak na to zapomene.
(28.9.2021 0:37:26) Já i manželka máme těžkou apnoe a znamená to, že ve spaní přestaneme na chvíli dýchat, v dýchacích cestách nám překáží jazyk apod, zarazíme se (vlastně se začneme probouzet) a pak to už probouzející se mozek vyřeší, většinou s prudkým chrápnutím a zase dýcháme dál. Přitom chrápání nemusí být přítomné, klíčové jsou ty přestávky ve spánku. Než žena dostala BiPAP, usnula jednou za volantem. Já mám teď taky CPAP (různé verze mašinky na přetlak při dýchání) a je to lepší, akorát si to v noci podvědomě často po pár hodinách sundám, nebo si to třeba po WC v polospánku zapomenu nandat. Ale i tak je to lepší mít aspoň pár hodin kvalitního spánku.
(28.9.2021 11:52:21) ahoj Vážný, manžel právě dostal na vyzkoušení 3 různé choboty - nejdřív vyděšený, že v tom spát prostě nejde! Naštěstí ten třetí chobot jakž takž jde, ten bude zřejmě ten pravý, mmch už u doktora mu skoro žádný neseděl, jen tak tak, že mu mudr.vybrala tři na vyzkoušení. Jen chci dát vědět, že se u nás blýská na lepší časy, dneska se poprvé vzbudil sám po 6 hodinách spánku - a po letech se cítil mnohem líp Jindy s tím nedokázal dlouho usnout, nebo to ve tři prostě strhnul v obličeje Chtěla jsem se zeptat - jak je to s cestováním do zahraničí letecky? Dovolí ti převézt si i přístroj? Nebo prostě na dovolené má člověk smůlu?
(28.9.2021 14:02:18) "Já jsem poslední 2 roky nebyla schopná zajistit ani skromné vánoce, jediné, co zajistím, je štědrovečerní večeře, ale například dárky jsem prošvihla, úklid úplně, nenapekla jsem, prohlašovala jsem, že to beru jen jako nesváteční pracovní volno. Stromeček taky nebyl, koupila jsem jen svazek klestu a ten ozdobila a pověsila na zeď. Dekorací tu mám 3prdele, ale vytáhla jsem jen jeden světelný řetěz. Návštěva tu nebyla ani jedna a my jsme byli na jedné. A strašně mě štve advent, kdy se ty blížící svátky denně připomínají."
Valkýro, jenomže ony se svátky a období, kdy je málo slunečního světla prostě líp snášejí, když člověk vytáhne alespoň ty světelné řetězy...Upéct jeden jedinej plech lineckýho, jeno kvůli té vůni. Stomeček koupit jenom malinkej a nazdobit si ho úplně jednoduše. Rozsvítit co nejvíce svíček, do aromky si dát příjemnej citrusovej olej. Udělat to jen a jen pro sebe, ne kvůli návštěvě a kvůli manželovi...
(28.9.2021 14:29:34) Valkýro, nechceš ode mě nějaké věci na výzdobu? Malá jablíčka, cesmínu, malinké šípky z čínské růže, nějaké další přírodniny (květy z tavoly, hortenzie, ozdobné tykve)? Ráda pošlu...
(28.9.2021 14:37:59) Chápu, kdyby ses rozmyslela, mám toho plnou zahradu.... A nepiš o sobě špatně (líná, hromadič...), každá ženská hromadí, to je normální....
(28.9.2021 14:49:17) Valkýro, rozvěs ta světýlka aspoň - zapráhni manžela, ať je ve výšce pověsí on Je to úplně jinej pocit, když jde člově za tmy domů...
co to udělat tak, že si uděláš na vánoce to, co se líbí tobě, co máš ráda a co tě baví. To rozhodně.
No a teď to ostatní. Vykašli se na to, co si myslí lidé, na kterých ti nezáleží. Mám pocit, že ti záleží na dceři. Tak zkus nějakou domluvu s ní. V klidu si s ní popovídej o tom, jak by si vánoce představovala ona. A když přijde s "požadavky", které tebe nebaví, tak jí na rovinu řekni, že tebe tohle nebaví nebo se ti to nelíbí, ale jestli to chce ona, ať to udělá nebo že to můžete dělat spolu.
Třeba: "Mně se líbí venkovní světla, tak je dám. Vevnitř svíčky mít nemusím, ale jestli se to líbí tobě, tak nám je někam dej."
"Mně se nechce nic péct, navíc bych moc žrala a radši bych už nechtěla přibírat. Ale jestli chceš, abychom něco měli, tak můžeme upéct něco společně." A dopředu si domluvíte den, můžete si k tomu pustit muziku, co se líbí vám oběma a při společné práci často dojde k neformálnímu pokecu. Prostě takové odpoledne mámy s dcerou.
(24.9.2021 21:41:38) "bylo by lepší se méně zabývat manželem a více sebou. On patří k lékaři."
no jo, tělesný neduh bych se snažila vyloučit především. Praktický lékař by měl být informován, že manžel prošel v minulých letech změnou osobnosti. Viděla jsem ve svém okolí několik podobných proměn, třeba i hned po čtyřicítce, nejdříve se lidé zavírali před svým okolím, jezevcovali, měli vlastní pravdu a všechno v okolí bylo debilní - něco jako "všichni jsou kreténi, jen já jsem letadlo". Kdyby se jednalo o nějakou takovou diagnózu, ta jde v počátcích, dokud se jen rozjíždí, dost krotit, a po fyzické úlevě se zlepší psychika i vidění světa celkově...
(24.9.2021 20:42:42) Desperátko, žiješ s tyranem. Pokud ty nálady dokáže ovládat, tak to není "nádorem na mozku", ale tím, že je psychopat. Tohle je normálně domácí týrání. Tihle psychopati právě dokáží na začátku být milí a vstřícní a úžasní a charismatičtí atd. atd. atd. - a pak začnou utahovat šroubky a manipulovat lidi. Jako z chlapa, který mi nadává a pak si vynucuje sex, se mi chce blít, to je skutečně hnus. Takže manželskou poradnu / psychologa a PRÁVNÍKA pro sebe - a začni si připravovat rozvod. Začni si kopírovat papíry, účty, výplaty atd., odděl si svoje účetnictví, zjisti, jaké máš možnosti, kontaktuj někoho (bílý kruh bezpečí? Nevím jestli v ČR ještě fungujou), kdo ti poradí, jak přesně postupovat, aby tě úplně nezničil. Žít v jednom bytě s člověkem, kterého se de facto bojíš, a který ti zabraňuje užívání společných prostor a zatlačuje tě do mlčenlivosti v ložnici, který ti znemožňuje starat se o děti (učit se s nimi) atd. Současnou psycholožku pošli do háje - tohle skutečně NENÍ pro děti lepší. Promluv o tom se svými rodiči, kamarádkami atd. - nevím, jak moc ti můžou rodiče pomoct, ale zkus si začít budovat nějakou záchrannou síť. Protože on bude jen přitvrzovat, nečekej, že mu někde řeknou, že to co dělá je bekaný a on se chytí za nos a zlepší...
(24.9.2021 20:55:59) MM si sex nevynucuje, jen má kecy, že "zase nic" a ksichtí se. Ale když já nechci, tak není. Nemyslím, že by měl nádor na mozku, spíš nějakou psychózu, to co se kolem nás děje vnímá úplně jinak, než my ostatní – nechci ho tím omlouvat, jen že se to teď tak prudce zvrtlo, slyší úplně jiné věci, než mu někdo říká, obyčejnou otázku bere jako agresivní útok – a právě doufám, že by se tohle dalo změnit. Dokonce i popis nějaký výletů, kde jsme byli společně, od něj zní jako docela jiná akce, většinou s nějakým útokem na něj. Síť kolem sebe mám, nejsem bezmocná, ale nechci se stát závislou na rodičích nebo kamarádech. Psycholožku už jsem opustila, měla i jiné rady, které mi nesedly – ale zdrhat ještě nebudu, ještě zkusím zabojovat, protože s odborníky jsme to ještě nezkusili.
(24.9.2021 21:09:35) Desperátko, byla bys schopna ho dokopat k psychiatrovi? Argumentovat třeba tím, že hlavně (mimo jiné) i JEMU bude líp... Jinak v celém tvém popisu mi chybí, jak to vnímají děti? Jsou z nich uzlíčky nervů, jsou jako ty, že se jim udělá špatně, když klapnou za tátou dveře, pozoruješ třeba, že když táta není doma, běhají po bytě po společných prostorech, a jakmile táta dorazí, jsou podezřele moc zavření ve svých pokojích, atd.? To by pro mě bylo asi stěžejní pro rozhodnutí, zda to dám nebo nedám. Jinak chápu rady zde, že tohle je týrání (protože je!), a že máš okamžitě odejít, ale zároveň velice chápu tebe, že se snažíš do poslední chvíle to řešit jinak a rozvod vidíš až jako opravdu krajní možnost. Ono je opravdu rozdíl mít dvě a nebo čtyři děti... Já bych ale asi bouchla do stolu a trvala na tom, že je nemocný a za a) půjde se léčit (psychiatrie), za b) půjde se mnou do poradny (nevylučuje se s a, doplňuje to a), a nebo odcházím já i s dětmi. Pokud fakt nechceš odejít, a nebo vidíš jako reálnou možnost, že on řekne, hurá, tak rozvod, konečně, tak tam dej jiné ultimátum - (odděluju domácnost, nebudu ti prát, vařit, spát s tebou, budeme trávit všechny víkendy na chalupě a sami, ty s námi jezdit nebudeš, nebo co já vím co si tam dosaď. Něco, co ti ulehčí situaci a bude to pro tebe opravdu příjemnější, snesitelnější.)
(24.9.2021 21:35:43) Co se týče psychiatra, mám jako první bod tu poradnu a doufám, že třeba pak můžu zavést řeč i na psychiatra. Holky jsou starší, pubošky, ty jsou prostě zavřené v pokoji a s MM komunikují co nejméně. Nemají problém se mu postavit, ale myslím, že jim je trochu pro smích, protože když to na něj přijde, plácá fakt blbosti. Například jedné dceři zakázal škytat. Nebo druhé, když měla jednou na podzim spálovou angínu a zrovna jsme se vrátily od doktorky s atb, tak jí obvinil že je simulantka a že jen chce zůstat doma aby si mohla číst – a že si teda může číst, ale až přečte všechny učebnice svoje i sourozenců. Řekla jsem mu, že až bude dcera ve škole porovnávat, čí fotr je větší magor, tak má MM titul jistý, zarazil se a dal chvíli pokoj, ale prostě celkově dcery si udržují odstup. Kluci jsou mladší, tomu staršímu je 11 a má poruchu učení a add, je hodně svůj a řekla bych, že si není tak zcela jistý, co si o taťkovi myslet. Když něco dělají nebo jdeme třeba na výlet, tak se drží v chlapské partě, ale doma je spíš stranou nebo mi pomáhá v kuchyni, je rád užitečný. Nejmladšímu bude 8, toho MM děsně rozmazluje, takže já ho spíš krotím. Celkově se MM chová ke klukům lépe, než k dcerám. Když má blbou náladu, jdou i kluci do pokojíčku a tam si zavřou a hrajou si. Manželův dlouhodobý problém je, že říká věci úplně bez rozmyslu, co ho napadne, to z něj vypadne – a to ne jen v tom špatném, ale běžně slibuje hory doly, kam pojedeme, půjdeme, co bude s dětma dělat... a jak to vysloví, tak na to zapomene. Já neplácám, co řeknu platí a pokud se to z nějakých důvodů nedá realizovat, vysvětlíme si to a domluvíme se na jiném řešení. Takže děti skoro neřeší taťkovy proslovy, bernou mincí je pro ně to, co jsem řekla já (což MM těžko nese). Celkově se ty nálady snažím držet mimo ně a když už to nejde, vysvětluju to, že má taťka stres v práci a podobně.
(25.9.2021 11:27:39) Hele Desperátko, a pomůže manžel s něčím? Kromě toho, že přinese do domácnosti peníze. Uvaří, poklidí, uloží děti, sklidí večer kuchyň, nevím, cokoliv, participuje jakkoliv na něčem doma, co bys jinak musela řešit ty?
(24.9.2021 21:45:27) Desperátko, a jsi si jistá, že v práci mu to funguje? nemá dluhy? chodí fakt do práce? Nemáš někoho známého u něj v práci? Ptám ze zkušenosti z okolí, kde potom dotyčná zjistila, že problém byl ještě před tím, než nastal doma finální průser. Jenom se jí to všichni styděli říct....
(24.9.2021 23:02:53) Jo to jo, máme firmu a já pro ni dělám účetnictví, takže to je OK. Je to teda horší, kvůli všem těm věcím a uzavírkám posledních dvou let, ale nehroutíme se.
(25.9.2021 1:34:16) Desperátko, povážila jsi to, že i kluci přijdou do puberty a že to teprve bude mezi nimi a tatínkem jiskřit? Ty se utěšuješ tím, že to přeci není tak zlý - ale ono se to bude jen horšit. A i kdyby k tomu měl nějaký zdravotní důvod, tak je pouze vysvětlení, nikoliv omluva pro jeho chování. Je samozřejmě na tobě, jak daleko to necháš zajít, ale opravdu to chceš nechat zajít tak daleko? A myslíš, že s tebou půjde na nějaké terapie? A že tam nebude šarmantní a vtipný a neudělá z tebe vola, ale naopak půjde do sebe? Jako přála bych ti to, ale nepovažuju to za pravděpodobné... takže ač se ti do toho nechce a bojíš se - je na čase začít připravovat plán ústupu. Alespoň ten plán - pokud se fakt tak těžce změní, že z něj bude zase milující vlídný manžel, tak zaplať PB - a plán můžeš neuskutečnit... ale pokud se nezmění, tak by bylo dobré mít nějaké věci už promyšlené / připravené. Alespoň doklady a peníze mít někde, kde je nemůže zabavit (třeba rodné listy, výpisy z banky atd.). A mít domluveno, kam můžeš okamžitě a bez dlouhých příprav se schovat s dětma (rodiče, kamarádka) - alespoň krátkodobě, než budeš řešit dál.
(25.9.2021 9:40:13) Desperátko, snížila bych ambice na představu jak se má a nemá chovat a snažila bych se emancipovat v rámci toho vztahu. Nějaký koníček, vnitřní svět, možná nějaké klienty mimo vaší firmu, kamarádky, dny (hodiny) sama pro sebe. Máte deti, slušné živobytí, máte na padesátníky poměrně čilý sex, akorát se tak trochu vzájemně serete. A ty to máš horší v tom, že nic jiného kromě rodiny neznáš.
Začít v tomto věku od píky (v tvém případě včetně práce a se 4 dětmi) asi jde, ale stálo by tě to strašně sil. Odpoutej se mentálně, ne fakticky. Neřeš ho tolik. Možná se oba nadechnete a dokážete si to postupně vyjasňovat.
(25.9.2021 9:57:08) Libiku, ty máš ty hranice taky někde jinde, viď? Ty vado... "trochu se vzájemně serete". Neskutečný. Ano, rada na zvětšení osobního prostoru a rozvíjení vlastního života je dobrá. Ale jinak, opět Mmch zakladatelka ty ambice na jeho chování snížila už dostatečně.
(25.9.2021 10:06:21) Libiku, protože budíš dojem, že si za to zakladatelka může sama. Neřeš ho - jak asi, když se on chová slovně agresivně? A když se tomu vyhne ona, tak se pán stejně ošklivě naváží i do dětí. Ty se taky mají vyhnout?!
(25.9.2021 10:34:03) Libiku, nesouhlasím. To pojmenování a vymezení toho, co je za hranicí běžného, je zatraceně důležité. Uvědomit si, že někdy jsou problémy takové, že i kdybych se přeskocila, tak není v mé moci to vyřešit a já za to opravdu nemohu, je taky hodně důležité. Protože žít s člověkem, který není ok a mít stále pocit, že "kdybych udělala něco jiné, lepšího, on by takový nebyl" je cesta do pekel. Platí to oboustranně - na muže i ženy. A ano, je to jen můj názor založený na letitých událostech z mého okolí.
(25.9.2021 11:20:39) Kat, ty strašně jedeš v pocitech a v trendu, co muž, to psychopat,od kterého nutno prchnout, lhostejno na tom, že s ním dotyčná počala dobrovolně 4. dítě.
Já si třeba vůbec nedovedu představit, co by se mnou udělalo 20 let závislosti na partnerovi v kombinaci s tím, že jediný můj mikrosvět je rodina.
(25.9.2021 11:37:43) Libiku, za prvé: neradím jí odejít (se 4 dětmi je to mazec), radím připravit si půdu pro případ zhoršování situace. Což radíš i ty, i další tady. Kdyby měla dítě jedno, tak jo, najdi práci a běžte. Za druhé: ano, tohle je přesné - zatímco ty budeš omlouvat matky, které týrají psychicky rodinu (matka je přece vždy skvělá žena, neboť je to MATKA), otce násilníky (asi blbej den), sexuální násilí a obtěžování (těch příspěvků na podobná témata byla fůra za ty roky), tak já prostě odmítám shovívavě hledět na některé typy lidí s tím, že "asi se trochu sereme vzájemně". Ne, každej blbec není psychopat. Ale to, že je to zrovna chlap, ho sakra neomlouvá. A vzhledem k tomu, že podobné jednání bývá doménou mužů, tak sorry jako - kvůli tomu ještě nebudu situaci zlehčovat. Hledat jinou práci, situaci se snažit řešit - ano, snižovat nároky na jeho chování? Jako proč? Nechat děti doma autíkat z domu pryč, aby se snížily třecí plochy? no trochu možná jo, ale je otázka, čemu budou čelit děti. Tak by taky mohly odcházet pryč z domova, aby otce "nevysíraly"???
(25.9.2021 13:01:06) "v trendu, co muž, to psychopat,od kterého nutno prchnout"
Kat, jakkoli v tomto konkrétně tématu se kloním spíš k tobě, to výše uvedené fakt sedí, nezlob se...opravdu trochu ztrácíš objektivní náhled na věc Psalas, že právě něco intenzívního řešíš ve svém okolí (kamarádky?), mám pocit, že to nemůžeš dostat z krve, že při pomáhání jsi se vyčerpala víc, než šlo unýst....
Nemyslím to špatně, vím prd, je to jen zanedbatelný postřeh...
(25.9.2021 14:15:12) libiku - nevím teda, kde jsi přišla na toto shrnutí. Nejsem závislá 20 let na partnerovi a není mým mikrosvětem rodina. Emancipovaná jsem až až, mám svou vlastní práci, která není bohužel příliš výdělečná. 4 děti s ním dobrovolně mám, protože prostě takový nebyl, není to tak, že bych 20 let trpěla – je to asi posledních 5 let, kdy se něco dramaticky zvrtlo a od té doby to jde do momentálního stavu. MM dřív byl skvělý, ve všem mě vždycky podporoval, ať jsem si vymyslela jakoukoliv ptákovinu, pobavilo ho to a šel do toho se mnou. Postupně to tak jako upadalo, ale pak najednou to vzalo rychlý spád.
(25.9.2021 14:21:50) Tak já jsem pochopila z textu, že děláš na HO účetnictví pro vaši firmu, tudíš jsem si myslela, že vlastních vazeb až tolik nemáš.
Nevyčítám ti, že s ním máš děti a nemyslím si, že je tyran, v podstatě tě podporuji ve vůli to řešit jinak než rozchodem, co se dramaticky zvrtlo asi nikdo z nás nepozná.
(25.9.2021 14:53:49) "MM dřív byl skvělý, ve všem mě vždycky podporoval, ať jsem si vymyslela jakoukoliv ptákovinu, pobavilo ho to a šel do toho se mnou."
Takze muz snu, ze jo!?
"Postupně to tak jako upadalo, ale pak najednou to vzalo rychlý spád."
No starnem, sil ubyva a jak ukazuji nejnovejsi vyzkumy, i chlapi maji "PRECHOD". Mne to pripada, ze on uz nema silu se svym vnitrnim, od svyho otce obkoukanym automatismum postavit a vzdorovat. Je mi tedy lito vas obou.
Co takhle v jeho obdobi "klidu" si s nim otevrene o situaci u vas popovidat a i si pred nim radne zabrecet - treba se tim v nem zmobilizuji sily na tvoji zachranu a pomoc. Takovy probuzeni vnitrniho rytire..
A rozhodne si domu privest odbornou pomoc, hledat dobry parovy terapeuty. Co vim, tak nejlepsi vysledky maji terapeuti, co pracuji ve dvojici, idealne dokonce manzele. Ale netusim, jestli nekdo takovej existuje v Cechach.
(25.9.2021 17:17:11) Nebyl to přímo muž snů, ale docela se mu přiblížil. Měli jsme lepší a horší období, ale i v těch horších jsme byli pár, táhli jsme za jeden provaz, i když někdy každý jinak silně. Teď je on.... a proti němu zbytek světa v čele se mnou :(
(25.9.2021 13:17:12) "To pojmenování a vymezení toho, co je za hranicí běžného, je zatraceně důležité. Uvědomit si, že někdy jsou problémy takové, že i kdybych se přeskocila, tak není v mé moci to vyřešit a já za to opravdu nemohu, je taky hodně důležité. Protože žít s člověkem, který není ok a mít stále pocit, že "kdybych udělala něco jiné, lepšího, on by takový nebyl" je cesta do pekel."
takhle nějak jsem prožila svoje dospívání a je to fakt hodně na pytel, a fakt jsem vinila sama sebe, že v rodině není dobře, a snažila se je smiřovat a vzájemně omlouvat, nakonec po letech pracného příměří (vyhrožovali si násilím i smrtí, uráželi se, ponižovali) mě to složilo. A měla jsem v makovici přesto to, co výše pojmenovává Kat. Navíc každé negativum, které jsem od nich na svoji adresu slyšela, jsem prožívala a vlastně přijímala (racionální část mi říkala, že je to blbost, iracionální část šeptala "co když o mě mají pravdu a jsem špatná"). No, nakonec zabralo staré dobré "dovolí si k tobě jenom to, co dovolíš ty jim". Ale radu, jak v Desperátčině situaci vyvíjet protitlak (klidně, vyrovnaně, konstantně), tu nemám, přijde mi, že D. ten protitlak celou dobu dělá, a efekt to nemá
(25.9.2021 11:14:35) Valkýro, jsou to nešťastné povahy a konstelace, já bych v případě zakladatelky opravdu začala tím, že se osamostatním a najdu si práci, klidně na 6 hodin. Manželovi bych v klidu řekla, že se evidentně model "jenom rodina" přežil a že to dělám kvůli oběma. Taky bych (pokud to tak není) zlegitimnila svůj podíl v rodinném podnikání.
Ono to zní hezky "účetnictví pro naši firmu udělám po kouskách", ale je to peklo, nikdy nejsi v práci a nikdy neodpočíváš a ještě jsi za tu, co je živena.
Noví lidé, nové starosti(a radosti) a nakonec, kdyby došlo na lámání chleba, tak lepší představa o tom, do čeho jdu.
Hele a jak to máte vy? Už dlouho jsme se neviděly, měly bychom někam zajít, nechceš jít do kina na Bartošku? (tam já drahouše nedostanu)
(25.9.2021 13:28:58) Valkýro, já mám teď siestičku a přemýšlím, že to zalomím, nechce se mi nic.
Ale hecnu se a vytáhnu drahomila(on je taky dost línej, bohužel) někam do přírody a vím, že zpětně budu ráda, jde o to překonání nechuti, každý ji má, já strašnou.
Bartoška hraje hlavní roli očtělého svůdníka a nevěrníka v novém filmu Petra Kolečka, prej je to strašná krávovina, tak to chci vidět
(25.9.2021 13:34:18) Libik, Kolečko je krajan a nehraje si na to, že píše scénáře k art snímkům, dej mu klukovi šanci a neber si do kina svůj "extra kritický lorňon", plís...
(25.9.2021 13:38:57) Marťasíno, nepamatuju si, že by se mi nelíbil nějaký film, to, že mi v Ochrácově pojetí připadá příběh zjednodušený, neznamená, že nemá Vaculík hezkej zadek a že jsem se nudila
(25.9.2021 14:09:01) tak Libik je na prdelky, no vida... Kolečko napsal i scénář k Osadě, tam zadelky jsou, mmch včera tam Majer ukázal i svého macatého předelku Ale trochu to ztrácí dech, bohužel...
U Zbožňovaného se Kolečko inspiroval příběhem svého dědy, a na čsfd tomu dávají hrozně na frak, ještě jsem ani nekoukala, co na to Mirda Spáčilovic
(25.9.2021 10:21:11) Ryšulko, co si budeme - alfa a omega je, zda otec bude platit výživné, a kolik by platil. Pokud by tohle bylo (díky věštecké kouli asi) jasné, tak cesta by byla. Se změnou práce samozřejmě. Že by to bylo náročné, to zatraceně jo. Ale tohle je strašný. I pro děti. Děti se mají zavírat v pokích proto, že je v pubertě prudí oba rodiče. Nikoliv proto, aby se schovaly před otcem.
(25.9.2021 10:26:17) Kat já vím, žiju to. Ale ty následky rozvodu a vzteklýho chlapa, který by si to vylíval na dětech a manipuloval s nima a poštvával by děti proti tobě. Určitě to znáš. Dokud jsou děti zmanipulovatelné, ten rozchod je nemyslitelný. Moje děti to vidí a už mají ten nadhled a vědí, že je to špatně. Připravila jsem jim hrozný dětství, ale dělala jsem co jsem mohla, aby se jich to dotklo co nejmíň.
(25.9.2021 10:31:40) Ryšulko, je mi to líto. V těchto případech mě strašlivě štvě nekonečná nečinnost až nahrávání agresorům ze strany orgánů, které ty děti mají chránit. Jenže dospělák umí hezky tlačit a dělat problémy i OSPODu, zatímco děti a máma drží, protože nemají jak a kam uhnout. Snad už to pro vás brzy a v dohlednu přejde. A nadechnete se.
(25.9.2021 10:39:15) Ryšulko, vždycky je naděje. Dokud ten člověk neleží na ARO. A někdy i pak. Doporučila bych hned v pondělí hledat zaměstnání, za každou cenu prchat z rodinné firmy. Zkusit si, na co mám na trhu práce. Dostanu se mezi lidi, přestanu se zabývat manželem. Trochu toho nepohodlí, ale pracovat pro cizí je lepší. Pokud jsem dobrá účetní, tak i zajímavé peníze. A ne že ""účto nám dělá naše Máňa, staćí ji pár korun, však je to i tvůj podnik, Mařenko"". Figu borovú.
(25.9.2021 4:21:56) Zdrhání a podobné rady jsou nanic od lidí, co si vyslechli jeden příběh. Maximálně to ještě člověka rozhodí. Lehce se řekne. Se čtyřmi školními dětmi :)...řešit střídavku, "půjčování", problémy - stejně zůstanete určitým způsobem spojeni i když nebudete žít úplně spolu. Ale řešit se to musí, domov má být domovem pro všechny a všichni by se tam měli cítit dobře. Počkala bych, až bude mít muž období, kdy se s ním bude dát mluvit a požádala ho, aby vyhledat odbornou pomoc. Na rozdíl od některých tady si nemyslím, že je to tyran a psychopat - manipulátor - spíš nezvládá sám sebe a svá rozpoložení, možná tempo života a práce, možná vyhoření, ztrátu "radosti z existence", než by chtěl manipulovat vás někam, kde vás chce mít a dělat "vlny". Krom úzkostí, deprese s nějakými výkyvy a samozřejmě nějakých zděděných vlastností mě napadá ještě nějaká závislost - léky, "drogy" - utlumený, a podrážděný nervový systém. Taky třeba nějaká forma schizofrenie, pokud vnímá třeba nějaké podněty a informace jinak? Ono z jednoho psaní ještě v nějaké vyhrocené hraniční situaci je to těžko nějak uchopit. Krom jiného mě teda napadla i možnost, zda ho neinteresuje nějaká jiná žena, ale to je taková klasika...a zas by se asi necpal s vámi na chatu a některé situace neodpovídají.
Chce to se poradit naživo opravdu s někým, kdo "umí" i manipulátory, aby se tahle možnost vyloučila, ideální by podle mě bylo, kdyby muž souhlasil s návštěvou nejen psychologa, ale i psychiatra, ale to by musel nahlédnout, že má(te) opravdu problém, který se bez toho nevyřeší. Platí totiž určitě i to, že řeší člověk, který má problém...pokud ten druhý problém nemá (necítí, nevnímá ho), pořád má největší problém ten první člověk, kterému není dobře.
(25.9.2021 14:24:15) Ano, vyhoření mě také napadá. Protože z něj cítím, jak rád by byl zase "jako za mlada", sebrat se a jet na půl roku někam na cesty a neřešit nic. A pak je mi ho líto. A pak si zase řeknu kruci, o rodinu se přece starají všichni dospělí, nebo aspoň většina, a nedělají z toho takové drama, tak proč on ano?
A k práci – já mám svou práci, k tomu dělám něco v rodinné firmě. Vzhledem k potřebám dětí pracuju na zkrácený úvazek, cca 6 hodin. Nejsem závislá na rodinné firmě, ale nejsem ani finančně na tom tak, abych utáhla 5 lidí sama. Případné výživné beru jako věc, se kterou se nedá předem kalkulovat.
(25.9.2021 16:03:19) "A pak si zase řeknu kruci, o rodinu se přece starají všichni dospělí, nebo aspoň většina, a nedělají z toho takové drama, tak proč on ano?"
Protože lidé jsou různí a různě reagují na určité situace?
(25.9.2021 19:37:18) -Ale co mě pomohlo, když byla taková krize u nás, tak najít samu sebe - co má já ráda, nějaké koníčky, mít i svůj čas - a manžel to časem zrespektoval a začal se jinak chovat i ke mně-
Já jsem přestala říkat ne TY jsi, Ty děláš, Ty říkáš. Ale Já už nemohu, Já tě přestávám mít ráda, Já chci žít jinak, Nechci se s tebou rozvádět (zatím) ale začnu žít podle svého bez tebe. Tohle manželství pro mne už nedává smysl. Přestala jsem s ním mluvit (jen nutné organizační věci) a začala chodit po kamarádkách, na dlouhé procházky a neříkala mu kam jdu nebo kdy přijdu. Dělala jsem své povinnosti a věnovala se hlavně dětem a ne jeho problémům. Jeho chování se začalo pomalu měnit a dnes jsem velmi spokojená.
(25.9.2021 21:12:41) "Ale Já už nemohu, Já tě přestávám mít ráda, Já chci žít jinak, Nechci se s tebou rozvádět (zatím) ale začnu žít podle svého bez tebe. Tohle manželství pro mne už nedává smysl. Přestala jsem s ním mluvit (jen nutné organizační věci) a začala chodit po kamarádkách, na dlouhé procházky a neříkala mu kam jdu nebo kdy přijdu. "
Upřímnost, karty na stůl, a na rovinu - chlapi na tohle slyší Teda se nejdřív urazí a budou to nazývat vydírání, ale nakonec to vezmou, když jim dojde, že to je konstatování a hra na rovinu. U člověka, který je normální, to může fungovat
(26.9.2021 13:47:03) Když je MM v klidu, tohle všechno jde, říkám, že takhle nechci žít, že jsme ještě mladí na to, abychom se do smrti nenáviděli, že to má neblahý vliv na děti – a třeba se i dva tři dny snaží, přesně do chvíle, kdy ho něco vytočí a pak už se to zase veze. To co popisuješ dělám už teď, jedu si hodně svou (svou a dětí) linku, nevážeme se na něj – ale vede to spíš k jeho zatrpklosti a pocitu posledního chudáčka :(
(26.9.2021 14:20:04) "A tedy v této situaci šít a číst, to je co říct."
Romano, myslíš, že by bylo lepší, aby v této situaci (pokud s ní momentálně neumí jinak hnout) seděla v koutku a plakala? Nebo má rovnou skočit z okna?
(26.9.2021 14:43:17) Mě to pomáhá, stroj krásně klape, musím se soustředit na střihy, stehování je taky piplačka – krásně se u toho odreaguju. Někdy si u toho pouštím muziku, ale to mě svádí si pak podupávat na pedálu a skoro jsem si prošila prst, takto moc nedělám :D No a čtení – vždycky jsem ráda četla, takže když jsjou už děti spát a MM je kyselej, zalezu si do postele (MM je u telky) a čtu si třeba 2 hodiny, knížkymě vždyckypohltí.
(26.9.2021 20:56:12) "stroj krásně klape, musím se soustředit na střihy, stehování je taky piplačka – krásně se u toho odreaguju. Někdy si u toho pouštím muziku, ale to mě svádí si pak podupávat na pedálu a skoro jsem si prošila prst, takto moc nedělám :D No a čtení – vždycky jsem ráda četla"
Desperátko, možná tvého muže tohle prudí nejvíc - že jsi spokojená, vyrovnaná, máš své záliby, které tě těší - pro člověka vyřízeného, zoufalého, bez energie je tohle jako červenej hadr - koukat na svůj protějšek, který je v pohodě, když on je v intenzívní nepohodě. Je to taková spíš ženská reakce, ženské vždy nenávidějí tu, která příliš nestárně, těší se z maličkostí, nestěžuje si, vidí svět pozitivně....
(26.9.2021 21:26:20) "a mě pak i nase*e, když on si volný čas užije a já hniju doma, ale stejně nemám na nic jiného,než na to hnití náladu. A on se "dobije" s lidmi, mně lidi energii spíš berou."
Valkýro, kdo ti nakukal, že musíš trávit volný čas jako tvůj muž? Tys ho strávila na Rodině, no a co? Ty přes veškerou tu frustraci, že neděláš to, co oni čekají, že bys dělat měla, nemáš energii na to, abys dělala to, co by tě fakt bavilo...
(26.9.2021 21:38:19) Valkýro, x dní v měsíci dělám totéž, no a co? Tak se mi nechtělo, no Spousta lidí prostě tráví neděli úplně pasívně. Ale proč si to vyčítáš?
Tebe hrozně vysává ten váš barák, přijde mi...Měla bys někam vypadnout, tam klidně taky hlavně surfit a ovívat se časákem, ale nemít kolem sebe domácnost a zahradu, kde máš pocit, že na tebe všechno volá "pojď na mě zamakat".
(26.9.2021 22:34:30) Val, tvůj život je cokoliv, co se rozhodneš dělat nebo nedělat. Pro začátek bych doporučila přestat řešit matku, muže, a opravdu zbytek sil soustředit na sebe. Potřebuješ terapii. Řešíš, co si kdo myslí, nemyslí, co okolí. To je úplně fuk. Potřebuješ pomoc. To není ostuda.
(26.9.2021 22:11:17) "zatím má "rozpracovanou" paní s obřím barákem nedaleko, ta má ale 3 děti a přítele, který u ní bydlí. S přítelem to ale asi přestává fungovat a je často pryč (třeba u jiné ženské) a MM čeká na příležitost. Paní ale není taky žádná hospodyňka. Včera byl s paní na tom cyklovýletě, dneska s kamarádem. S paní byl i chlastat v pátek večer, takže spolu volný čas opravdu netrávíme."
Valkýro, jak tohle víš? Kolik času zabere si tyto informace opatřit? Nemyslím ten dotaz zle...
(26.9.2021 22:42:41) Valkýro, kdyby tvůj muž chtěl odprejsknout, tak za těch x posledních let už dávno byl někde nasáčkovaný Posledně tu bylo psáno, že není tak úplně ohavný, kdyby fakt chtěl, tak za tu dobu už pětkrát někde u nějaké dámy bydlí...
(26.9.2021 22:58:35) Valkýro, dam, které rády poskytují servis a vlastní svůj byt, je docela dost Nezlob se, ale já si prostě myslím, že kdyby skutečně usiloval, za tu dobu by xkrát žil někde jinde...
(26.9.2021 23:21:11) Valkýro, tak servis je zvyklej nemít, ne?
Hele, čistě pragmaticky, ty bys nejlíp udělala, pokud bys rozšířila SJM o část baráku. Existuje jediný dědic(až budete oba v nebíčku) a to je vaše společné dítě, jiné si pán nepořídí a ty už taky ne.
Proteplilo by to vztah a ty by ses nemučila obavou, jestli to jednou ufinancuješ, on by se dal do budování a rekonstruování.
Prosím tě, neřeš , jak moc spolu spíte, není vám 25. 50 plus je takové kutilské období, dopřej si to, ať máš doma hezky.
(26.9.2021 23:37:51) Valkýro, nejde o košér ani o něj, jde o tebe. Co z toho máš, že jsi výlučný vlastník? Jakou manévrovací plochu? Jakou svobodu? Z baráku nechceš, jeho vyhodit nemůžeš a ani nechceš.
Udělalo by mu to radost a faktická situace by zůstala stejná s tím, že bys měla míň odpovědnosti. A třeba by se změnil, když říkáš, jak je na baráky.
(27.9.2021 14:23:10) Valkýro, chápu, to bylo jen takové plácnutí, vaše situace není jednoduchá. My v rodině měli vztah, kdy on bydlel v jejím domě, a faktem je, že ačkoli ji on miloval, tohle jí fakt neodpustil Celej život to v jejich vztahu hrálo hlavní roli Val, kdy jste se jeden druhýho naposledy zeptal, co by ten druhej vlastně chtěl? Za předpokladu, že by spousta variant řešení byla ve hře - co bys chtěla ty? A co by vlastně rád on? Nemyslím afektovanou neupřímnou rychlou odpověď, ani ať vám všichni políbí pr.el, ale fakt upřímně, na rovinu, co byste uvítali, aby se stalo
(27.9.2021 15:41:18) Martasino, velmi presne, bydlet v jejim je neodpustitelne. Taky jsem si toho vsimla. Uplne u vsech, ktere znam. Ten chlap to nikdy nezvladl, nikdy. V jednom pripade se teda nakonec spolecne odstehovali a koupili neco jineho spolecne.
(27.9.2021 16:40:17) No, mam uplne jiny vzorek. Pradedecek bydlel v prababicinym, deda v babicinym, muj tatinek v mamcinym a muj manzel bude jednou bydlet v mem dome. Nikdo to nikomu neprepisoval a nesdilel, presto chlapi fungovali a funguji uplne normalne.
(27.9.2021 16:53:49) "Nikdo to nikomu neprepisoval a nesdilel, presto chlapi fungovali a funguji uplne normalne."
Tak to klobouk dolů, já takový případ znám jen jeden Většinou ten, kdo nevlastní aspoň kousínek nemovitosti, zmindrákovatí a je zpovykanej. Faktem je, že když spolu ti dva jsou čtvrt století manželé, je fakt divný, že on vlastní dům a ona ne (vysoudila by maximálně polovinu toho zhodnocení). Ve fungujícím vztahu by to dávno nějak upravili, pořešili.
(27.9.2021 18:07:54) Martasino, normalni manzelstvi, zadne psycho ani prezivani. Nasi jsou spolu pres 50 let, babi s dedou byli pres sedesat, prababicka s pradedou bohuzel tak jen 40, protoze pradeda tragicky zemrel brzy. No a zapomnela jsem na bratra, ktery take zije v dome sve zeny.
(27.9.2021 18:10:00) Martasino, tak muzou mit jeste jiny majetek, ktery vlastni spolecne. Vsichni mi jmenovani to tak maji. Jako kdyby chtel manzel vydelat na dum, klidne tam s nim budu zit a svuj si necham vedle.
(28.9.2021 8:31:33) Nikoliv, moje babicka byla rozvedena. Muj bratr take zije v dome manzelky, v soucasnosti.
Risk si musi zvazit sam, ja ho sebou na provaze nepovlecu a bydlet ho tam nenutim. Osobne jsem ve vztazich velmi stabilni, holt by v pripade, ze by se mnou uz byt nechtel, sel s prazdnou s jakou prisel. Veskery risk je v tom, ze misto v najmu bude bydlet v dome manzelky, to je snad i silnejsi pravni vztah nez najem. Nejedna se o vyber spoluvlastnik x v dome manzelky.
(27.9.2021 1:49:59) Sedmi, vztahy mají různé podoby v různém věku, včetně dohody o vzájemné podpoře, když už lidem není 20.
Spíš než strach, že si Mr. Valkýr přivede do domu harém, bych se bála té finanční nejistoty nebo faktické samoty v domě, kde kromě mě bude jen fůra nepřehledných věcí.
(27.9.2021 6:26:44) Valkyro a v reálu,on ti brání dělat si co chceš? Ne.vzdyt ty umiras zaživa.nic tě nebaví,už se nehybes,nic .proboha seber se ...to je pořád co on,co támhle on. Tak se vybočuje,objednej kontejner,udělej si v životě pořádek.
(27.9.2021 9:41:26) Proc si s manzelem nezkusite sednout a na rovinu to nejak vyresit ? Vase manzelstvi neni ve stavu, ze byste spolu nekomunikovali, tak treba by to slo nejak rozstipnout
(27.9.2021 10:56:07) Valkýro, myslím, že ty ve skutečnosti opravdu vůbec nic nechceš řešit, ale promiň, mně to nedá - to bydlíš na hradě, že bys bez manžela neutáhla placení energií? Nevím, jak máte řešené vytápění, taky bydlím v baráku, tak dobře vím, že za hubičku to není, ale kdybys tam byla sama, tak snad není nutné topit naplno všude, spotřebu vody bys měla taky malou, míň bys vařila a pekla. Nemůžu si pomoct, ale podle mě jsi v životní fázi, kdy nemusíš skoro nic. Dcera dospělá, s manželem formální vztah - můžeš si řídit život sama podle svých potřeb. A nějaké zavařování švestek? Jo, taky jsem zamlada zvládla zpracovat víc ovoce, ale proč bych to teď dělala, o kompoty a sirupy už dávno nikdo nestojí, těch pár skleniček marmelády, které za rok spotřebujeme, buď zavařím za večer, když se mi náhodou chce, nebo je s klidem koupím. Takže kdyby mi někdo nabízel přebytky ze zahrádky, řeknu prostě, děkuji, nemám zájem, a když mi to i tak vnutí, tak to buď dám někomu dalšímu, nebo to holt skončí na kompostu.
(27.9.2021 10:15:31) Val “ zatěžuje mě to, nebaví a jsem nepříjemná. A v práci jsem koncem pracovní doby myslela na to, že doma mě čekají ty švestky. Nic proti nim, ale stačilo by rozumné množství.”
Co ti bránilo vzít přebytek (nad tebou určené rozumné množství) kolegům do práce? Nabídnout sousedů, libikovi. Nebo hodit na kompost když bys nechtěla nic řešit. Proč se furt řídíš tím co chce chlap nebo matka a pak jsi naštvaná? I kvůli švestkám zadarmo.
(27.9.2021 10:32:52) Val tak jsi měla vzít do práce víc. Libik by si třeba přijela. Nebo je nabídnout té holce co má u vás ve městě to bistro. Nebo hodit na kompost všechno. Hlavně se tím nedeptat. Vyhodit a zapomenout na to, ne z toho drama kolem švestek žít týdny nebo roky.
(27.9.2021 11:51:43) Val protože z podobných blbostí týdny a roky žiješ. Užíráš se tím co si kdo asi myslí a vymýšlíš k tomu příběhy. Jako teď o těch švestkách.
“ Přitáhl to od kamaráda, že jeho manželka něco zpracovala a zbytek nechce.”
“Asi se kamarád diví. jak mu tam s tím zamával, on mu nabídl švestky a od odtáhl fakt asi všechny Ale to je prostě on - všechno ve velkém, nahamtat, nedojde mu, že to může být taky trapné.”
Proč by to bylo trapné? Proč z toho tvoříš negativní příběh že si asi kamarád myslí něco jiného. Špatného. Přitom není důvod a nejspíš je to naopak. Vždyť manžel splnil kamarádovi to co chtěl. Zbavil ho nechtenych švestek. Všichni nežijí neustále v negativním módu.
(26.9.2021 14:03:33) Čas pro sebe se snažím dělat jak to jen jde, chodím na pocházky se psem, ráda čtu a ráda si na sebe i děti šiju. Navíc v první kovivlně jsem začala běhat, aby mi z té čtyřnásobné distanční výuky nehráblo. Běhám několikrát týdně i s dětmi, takovou pomalejší 4 km rozcvičku pro ně, jinak denně buď brzy ráno nebo v podvečer vybíhám na 10 km okruh – když nevyběhnu, chybí mi to. Není to u nás tak, že by MM se chytl za nos, jaká jsem funkční a samostatná, jak mám svůj bohatý vnitřní svět – je na mě pyšný, že jsem šikovná a šiju si, u běhu že jsem vydržela a že je to na mě vidět – kupuje mi různé hračičky k tomu, nový šicí stroj, k běhu odrazky, sluchátka, nepromokavou kšiltovku, funkční triko. Navíc o tom všem vykládá, takže pro jeho kámoše jsem něco jako chápající, soběstačná a všezvládající super žena/manželka – jen doma si to asi musí vykompenzovat. Není to o tom, že by nebyl schopný něbo ochotný mě podporovat, jen asi musím u toho mlčet, nebo já nevím.
(26.9.2021 14:29:50) Mám dojem, že oba děláte velmi podobnou chybu, každý po svém. On si myslí, že se MÁ chovat jako jeho otec, podléhá tomu, je to vyzkoušený model, ne vždy to bylo hezké, ale všichni přežili, tak co. Je to jakási jeho pofidérní jistota. Jiný způsob života a komunikace si představit nedokáže. Chová se ""mužně"". Vždyť i tata... Ty se domníváš, že VŠICHNI reální lidé mají blbé manželství, každý trochu jinak, ale vlastně nic moc. Vždyť i Květa, Jana, Bibi... Jen my zde si něco nalháváme, fabulujeme, že máme spokojené partnerství. Asi aby byla větší sranda.
(26.9.2021 14:39:00) To si nemyslím. Jen to prostě kolem sebe opravdu nevidím. Ve všech manželstvích, se kterými přijdu více do styku (tedy sourozenci, rodiče a nejbližší kamarádi z obou stran) mají své masařky. Některé jsou pro mě srovnatelné, některé i horší. Každý asi máme něco, co je pro nás snesitelnější a co méně. Navíc před pár lety bych také psala, jaká je MM super. Věřím, že cítíte, že jsou vaše manželství skvělá, ale neznám vás, jak spolu jste dlouho, co je pro vás skvělé a co nesnesete. Takže mě více ovlivňují manželství a vztahy, které znám, což je asi normální.
(25.9.2021 15:20:59) Všechny věci mají myslím nějaké řešení, Valkýro :). I když třeba ne hned...někdy se ty "konstelace" musejí nějak dotknout vzájemně :).
Já teda navíc postupem času přišla na to, že musí být to řešení dobré hlavně pro mě, protože žít za mě nikdo nebude, ani se za mě "prát" a dělat mě šťastnou a spokojenou...a pokud už člověk nemá malé děti, za které je zodpovědný, pak si myslím je fakt zodpovědný hlavně za sebe (možná dokonce výhradně).
(25.9.2021 8:03:38) Pam-pelo, - požádat, aby vyhledal odbornou pomoc - je správná rada, jen to požádání může a pravděpodobně dopadne tak, jak když beránek potká vlka a požádá ho, aby se šel naobědvat jinam.
(25.9.2021 8:40:44) Ruth, přesně tak. Chlap, který se chová jako blázen a jako prase, pravděpodobně nepůjde radostně k terapeutovi. A nebo jo - a udělá tam ze zakladatelky cvoka. Bud eúžasný, milý, vtipný. Vyzkoušela bych všechny dostupné prostředky k řešení situace. Od rozhovoru, přes nátlak ohledně jeho chování k dětem a před dětmi, po srovnání s jeho otcem. Po dobrém i zlém. nahrála bych si některé jeho výlevy. Nabízela bych mu pomoc. Prostě vše, co mě napadne, abych si byla jistá, že už víc udělat nemohu. Rozhodně bych mu i řekla, že dospělý chlap si neřeší problémy takto. A že by bylo dobré nekopat do rodiny,ale použít pusu a pomoc si říct. Že je evidentně zcela zoufalý a nešťastný, ale pokud chce něco řešit, stačí si říct. Nemusí se chovat jako fracek. Upřímně se obávám, aby jeho hrubost nepřešla i do fyzických útoků.
A k zakladatelce: chápu, že máš obavu, jak to zvládnout se 4 dětmi. Jenom mi trochu přijde - sorry - že svou relativní pracovní pohodu a celkem dobré bydlo měníš tak trošku za to základní - bezpečný domov. První bod - výhledově bych se snažila odtrhnout pracovně. Abych nebyla závislá a v pracovním kontaktu s ním. A ano, dala bych si dohromady dokumenty k bydlení, k dětem, začala dávat stranou rezervu. A pokud by všechny snahy nikam nevedly, zřejmě bych časem riskovala a sdělila mu, že manželství je svazek dobrovolný a nikdo ho nedrží, když je zcela jasně tak nespokojený.
(25.9.2021 9:13:47) "Chlap, který se chová jako blázen a jako prase, pravděpodobně nepůjde radostně k terapeutovi. A nebo jo - a udělá tam ze zakladatelky cvoka. Bud eúžasný, milý, vtipný."
hele divila by ses. někdy se to podaří, že se chlap rozhoupe a jde tam, ze začátku klidně jen aby ženě dokázal, že to je k ničemu. to ale neznamená, že se to nemusí podařit. a to, že hrajou lidi u terapeuta na párovce divadlo, to je naprosto běžný, s tím si dobrý párový terapeut umí poradit.
(25.9.2021 10:04:39) Ráchel, já vím, že to občas vyjde. Jenom co si budeme povídat - taková konstelace, plus ještě nutnost toho dobrého odborníka, to je tolik faktorů, že úspěch může být, ale bude to trochu na pomezí zázraku. Tedy to je můj názor. Ale samozřejmě - bylo by to super.
(27.9.2021 18:59:11) šance je. já teda párovku nedělám, protože na ni nemám nervy. několik párů jsem měla a byli spokojení, ale já se z toho sbírala zbytek dne.
(25.9.2021 9:32:40) Kat, popisuješ to přesně, ale když v té situaci žiješ, je to hrozně těžké brát takto racionálně. I když si to všechno uvědomuješ, to řešení pro tebe není prostě jednoduchý. A on se určitě rozvod nebude chtít.
(25.9.2021 10:01:32) Ryšulko, já to vím. Několik kamarádek s pekelnými vztahy, několika dětmi i bezdětnými. A taky vím, že jediný, co může okolí udělat - poskytnout zrcadlo a pomoc. Oporu. Ale pohled lidí z venku je důležitý. On by totiž i ten pán možná nerad, aby se o něm v okolí vědělo, jak se chová. Na to tyhle typy často dají. Nechtějí si kazit svou image toho fajn chlápka.... Ale je to strašně těžký se z toho vytrhnout. Jenom kolem vidím hodně zblízka, jak takový cvok dokáže totálně plíživě a postupně ženskou naprosto zničit. Zvlášť pokud ona je silně prorodinný typ a chce prostě tu rodinu udržet (jenže tohle není rodina, to je máma s dětmi a agresor)
(25.9.2021 9:34:35) "Vyzkoušela bych všechny dostupné prostředky k řešení situace. Od rozhovoru, přes nátlak ohledně jeho chování k dětem a před dětmi, po srovnání s jeho otcem. Po dobrém i zlém. nahrála bych si některé jeho výlevy. Nabízela bych mu pomoc. Prostě vše, co mě napadne, abych si byla jistá, že už víc udělat nemohu."
Což dle popisu už zakladatelka dělá. Jen ještě zbývá ta terapie. Na kterou "určitě" rád půjde. Navrhnout to ale musí, hlavně sama kvůli sobě, aby se tam dozvěděla, že tohle je opravdu peklo, jen to jako vařená žába nevnímá. A hlavně to ničí děti a dává příklad do života. Holkám, jak si mají nechat nadávat a klukům, jak se hnusně chovat k manželce a dětem. Tohle oni totiž budou považovat za normu, protože nic jiného nezažili (na rozdíl od zakladatelky tedy nemají srovnání). Takže takto "normálně" si to budou chtít nastavit jednou oni. Zrovna tak, jak si to podle svého otce nastavil tenhle pan Desperátek. Kdyby tam nebyl příklad tchána, tak bych to možná viděla jinak (nemoc, vyhoření). Ale tohle je naučený rodinný model, podle popisu zakladatelky.
(25.9.2021 14:41:04) No ano, pracovní a finanční komfort nijak nepopírám. Práce, kterou dělám, mě vyloženě těší a nabíjí – je dobrý nápad ji opustit a vyměnit za lépe placenou, která mě ale těšit nebude? Vzhledem k bydlišti by to byla nejspíš pokladní v Lidlu. Prachy, které děti celkově potřebují, na školu, ale i na zábavu, to je lyžák tamhle, škola v přírodě tuhle, kroužek, kroužek, kroužek, nové boty a bundy, taneční a nové šaty a boty... to by po rozvodu nebylo, nebo bylo u tatínka, já bych byla ta, co pořád škudlí každou kačku a nutí je do učení – a tenhle model vidím hodně kolem sebe a rozhodně ho nechci! Stále doufám, že se můžeme vrátit k našemu partnerství, že nám někdopomůže, poradí – hlavně on se tomu v dobrých dnech nebrání a myslím, že jakmile bychom začali někam chodit, že by to nevzdal.
(27.9.2021 10:45:47) Pevalo, ano, já třeba vydělám dost, ale zas taková úleva to není, ta tíha zodpovědnosti za 3 děti je šílená. Cítím to podobně, jako ty. Jakkoli já to se svým mužem nevydržela a věřím, že jsme na tom lépe, než kdybych zůstala, rozhodně si netancuju. Zejména ta distančka, nemoci dětí, to je nápor na psychiku jako prase :) Můj muž právě nefungoval ani finančně, což mne nakonec umořilo a práskla jsem do toho. Ale kdybych nemusela a doma vše jakž takž fungovalo, nedělám to. A se 4 dětmi už vůbec. Takže dokud to Desperátka doma zvládá, její pohled je hodně pochopitelný a rozumný.
(25.9.2021 19:05:56) Desperátko, jo, teď jsi to upřesnila, to pracovní zázemí. Hele, nevím, jak ti na to odpovědět. Je to trochu otázka do pranice..... Netuším tvou profesi, nevím, zda je možnost mít plný a lépe placený úvazek v oboru, který tě baví. Jinak do práce pro výdělek chodí mnoho lidí. To je prostě životní realita. Samozřejmě když to je o "nesnáším svou práci", tak je to hodně na prd. Pro mě je asi prostě neuchopitelná představa být v téhle hrůze zapikolovaná dalších cca 10 let. Já mám tu frustrační hranici dost nízko. A vím, že by mě to položilo fyzicky a psychicky. Přála bych ti, dětem i chlapovi, aby jste se někam pohnuli.
(25.9.2021 15:16:03) Ruth, může, a nemusí. Ono je spousta různých variant. Odejít je varianta, která vypadá jednoduchá, ale pokud je ten druhý manipulátor a nevyzpytatelný člověk, ani to není (a už vůbec ne ideální) řešení. Odcházející pak musí být hodně pevný v kramflecích, být si jistý, proč co udělal a stát si za svým. Ideálně být zaštítěn rodinou a přáteli a i nějakou nezávislou osobou.
A co když to je jinak, než se to na první pohled jeví? Tady jsou lidi často naježeni, když někdo dá radu ohledně fyzických potíží, protože si má dotyčný dojít k lékaři, a tady padají rady typu "odejdi, nebo se to podepíše tak a tak na tom a tom..." - možná jo....a možná je to jinak. Je to stejně nebezpečná rada, jako říct, hele, skoč si na operaci, to je určitě slepák! Nebo - nech si tu nohu uříznout, máš s ní problémy, pořídíš si protézu a bude ti líp. jsou věci poměrně definitivní...a co když nebude líp? Není lepší vyzkoušet určité možnosti, které se (možná, zřejmě) nabízejí?
Řešit je to jistě potřeba, ale nejde to z jedné osobní výpovědi.
Je potřeba správný čas, správný člověk, velká vnitřní síla a odhodlání, ideálně teda na obou stranách. A prvních pár kroků řešit opravdu s někým, kdo nasměruje a podrží ruku...někdy jsme taky zacyklení, že nadhled druhé osoby, která si zvládne udělat obrázek, je nezastupitelný.
(25.9.2021 9:27:57) Bude se to zhoršovat. A bude to mít větší negativní dopad i na tebe. Teď si říkáš jsem silná, bojuju za děti. To ano, ale když to trvá moc dlouho, začne to ubíjet. Už to, že cítíš to divný sevření okolo žaludku, když je doma nebo máte někam jet nebo je v plánu nějaká akce a ty víš, že se zase objeví nějakej problém - úplně banální věc, ze které se udělá velký problém. A celou dobu jen čekáš, kdy ten výbuch přijde. Otázkou je, jaký názor má na toho odborníka, u nás to skončilo tak, že se paní ptala mě, jestli si nepotřebuju odpočinout případně napsat nějaké léky. To světlo na konci tunelu - 18 let nejmladšího pomáhá, ale často je strašně v nedohlednu a říkáš si, proč žít takhle, proč si ten život opravdu neužít bez toho tlaku. Bez té zloby natlakované v druhém. No neporadím. Kvůli financím to zřejmě nepůjde, také jsem potřebovala dětem dělat tu nárazavou stěnu, aby se jich to nedotklo. Záleží také jak dlouho ještě vydržíš vzdorovat, u nás bojuju za děti, ale za sebe už moc ne, už na to nejsou síly. Z mého pohledu, pokud bych měla radit druhému, tak vyzkoušet toho odborníka, když s ním bude souhlasit. A jinak se snažit odejít. A ještě otázka, máš ho pořád ráda, chceš s ním být? Já musela náš vztah odosobnit, aby se mě ty výbuchy vzteku a obviňování nedotýkaly, ale i tak to pomáhá jen zčásti.
(25.9.2021 17:33:31) Mě asi nejvíc zaujala ta historka s vrtačkou. Z toho jde totiž už strach, pokud slyší něco, co Ty neříkáš, tak to mi nepřipadá normální.. Ze chlap zdědkovatí a lezou mu děti i Ty na nervy, to je asi dost častý, ale tahle příhoda, z toho mi běhá mráz po zádech..
Asi bych se šla soukromě někam poradit a popsala tyhle věci odborníkovi..
(25.9.2021 18:22:41) "pokud slyší něco, co Ty neříkáš, tak to mi nepřipadá normální.."
Z tohoto i z důvodů změny osobnosti si myslím, že ve hře může být nějaká nemoc, ať psychická, kdy člověk začíná být paranoidní, tak fyzická např. nádorové onemocnění nebo počínající demence. To, že se podobně chová jeho otec, nemusí znamenat, že on je stejný, nebyl takový 20 let. Možná, že nějaký vzorec chování kopíruje, ale dřív to nedělal, a to může mít důvod právě i v tom zdraví.
(25.9.2021 19:12:16) Valkýro, no změnit téma hovoru uprostřed tématu je tak akorát překvapující. A dělá to spousta lidí. Nemá to co dělat s odvedením rozhovoru k verbálnímu útoku... To jsou dvě různé věci. Mmch přijde mi, že tvá matka celoživotně otce provokovala a čekala, až on se zachová jako CHLAP. Prostě jí ukáže, že ona je JEHO, JEN JEHO.
(25.9.2021 19:14:37) "dělal i můj táta odjakživa, že najednou uprostřed hovoru o něčem jiném vytáhl něco podobného - často nějaký útok na mámy rodinu - úplně mimo kontext původní diskuse"
Valkýro, kdysi jsem při slavnostním obědě pro rodinu (v 6.měs.těhu) při rozpravě o dupačkách a výbavičce na miminko čelila slovnímu vpádu dědy (skoro 80) o tom, že přišla složenka na hroby, pronájem 600,-- na deset let, a že on to platit nebude. Já na to zcela v klidu, že to zaplatím. On výbuch vzteku, že to platit nebude. Já na to opět v klidu ale důrazněji, že složenku zaplatím já. A takhle jsme se prostřídali ještě několikrát. Přičemž nakonec prohlásil, že když se složenka nezaplatí, tak budeme muset ty hroby vybrat, a že by ho zajímalo, kdo to vybere, jestli Marťasína a že kdoví, v jakém stavu ty kostry jsou, jestli to půjde. Já na to, že tu složenku zaplatím a udělám to ráda.
(25.9.2021 19:44:22) Jako kdyby na mě manžel po dotazu, zda půjčí sousedovi vrtačku, začal řvát, proč volím Babiše ( notabene když se to nezakládá na pravdě), tak to by mě asi dost vyděsilo..
Měnit uprostřed rozhovoru téma je normální, kor u lidí, co spolu dlouho žijou, ale tohle je trochu z jiného ranku..
(26.9.2021 14:24:48) Asi tak :D Pozoruju to už delší dobu, že mění věci, co se staly, co kdo řekl, co se domluvilo. I když se třeba domluvil na něčem se mnou a dalšími dvěma lidmi a zapomněl na to (nebo se mu to pak nehodilo, nevím), tak nás obvinil, že si to špatně pamatujeme my, ne on. Na mou otázku, proč nám nevěří, vžyť jsme tři různí lidé a říkáme mu to samé – odpoví a proč nevěříš ty mě! A tím to hasne, pravdu má on. Nikdy neuzná, že by se třeba spletl. Mě nejvíc mrzí takové ty zbytečné scény, třeba před víkendem se ho jeho bratr úplně normálně zeptal, jestli pojedeme na chalupu ke tchyni, protože by tam po nás něco poslal – a MM si to přebere tak, že se ho bratr ptá asi dvacetkrát, dožaduje se "tím tónem" odpovědi a je nesnesitelně otravný a nevím co ještě. MM se celý rozvášní a pak ho štve už všechno a i kdybych mezitím třeba jen stála v rohu v pozoru, tak si to slíznu, jak ho od rána neskutećně prudím. Tohle je jeho oblíbený výrok: od rána mě neskutečně prudíš – jenže ve mě to už vyvolává záchvaty smíchu, takže jak to řekne, mizím a musím se někde uklidnit – to si zase MM vyloží, že jsem se urazila, tak se urazí... no a tak dokola. Blázinec, no.
(26.9.2021 16:58:14) Jak, máš "stěstí" na obor a dobře placenou práci. Já bych sama s dcerou v Praze bez alimentů musela mít rozhodně ještě vedlejšák. A možná se stěhovat jinam, abych uhradila bydlení. Kamarádky rozhodně jsou ve stresu z té velké zodpovědnosti, protože nemají rezervu. Jedou na dřeň. Pokud by jim vypadly 1x - 2x alimenty, už jsou v háji. Nebo delší neschopnost.
(26.9.2021 17:01:14) Kat ,vždyť já dostala covid výpověď.musela jsem najít hned práci.ale jo, jinak věřím,já vím,že to není easy. Ale nějak moc extra nechápu fnukani,že někdo živí rodinu...
(26.9.2021 17:08:29) Jak, já jsem tedy myslela (po tvém údivu nad tím, že někoho stresuje nutnost někoho živit), že tvé pracovní portfolium je složeno z naprosto stabilních angažmá, ideálně 2-3 najednou, aby se rozložila rizika.
Pokud někdo vyletěl za covidu a přesto pro něj představa povinnosti živit 4 dětí neznamená ani náznak sresu, buď je shůry něčím mimořádným obdařen nebo se mu naopak něčeho nedostává
(26.9.2021 17:12:29) Libiku,já se prostě už pár let nestresuju.ty 4 děti živí oba rodiče, děti jsou větší,mě prostě přijde,že se ti naopak uvolní ruce a vše jde líp. Ten chlap zde z popisu je hnusnej uzurpátor,poslala bych ho někam.mozna by se probral. Ale nějak ho litovat,že má 4 děti. On je má sám?
(26.9.2021 2:23:12) Ale kde, zadny bludy, jen pohrdani a ponizovani. Prvni stupen - nekoukam se na druheho, kdyz mluvi, dalsi, neodpovidam, mam to naprosto u zadku, jeste dalsi, zacnu rikat neco uplne jineho, nejlepe utocneho, pripadne rvat. No a uplnej top je tvrdit nakou evidentni lez, neco, co je fakt cerne na bilem, a tim se povysit nad jakoukoli objektivni realitu. Aby bylo jasno, ze zadna logicka argumentace nebude, jen moje slovo a tecka. Normalni despotizmus.
(26.9.2021 14:30:46) Uf, to je tedy sepsáno pěkně a trefně! Moje máma tvrdí, že mu došlo, že mi nesahá po kolena a tudíž mě musí osekat ke kotníkům... což se moc krásně poslouchá, to přiznávám (ať je to pravda, nebo ne):) Vždycky mě to vždycky povzbudí, ale k řešení to nevede. Bývali jsme rovnocenní partneři, co se změnilo? Že si připadá, že stárne – a já ne?
(26.9.2021 14:47:08) "Bývali jsme rovnocenní partneři, co se změnilo? Že si připadá, že stárne – a já ne?"¨
On ale musí živit rodinu se čtyřmi dětmi a očividně to zvládá. Já nevím, přijde mi, že tady na Rodině je ten ekonomickej aspekt strašně bagatelizovanej, jako že vlastně o nic nejde a není to žádná "zátěž". Deset let jsem musela sama živit JEDNO dítě a zátěž to teda byla jako kráva, při vyšším počtu dětí to musí být zátěž za celý stádo. To, že stárne, je další faktor, prostě je ve věku, kdy mu dochází, že už nebude mladší, zdravější, výkonnější, a že ho čeká ještě x let té zátěže spojené s ekonomickým zabezpečením rodiny. Mít čtyři malý děti je ještě sranda, zvlášť ve věku "plný aktivity", čím jsou starší, tím je to náročnější, protože se náklady zvyšují a síly ubývají. Fakt si někdo myslí, že padesátiletej otec čtyř dětí má být okázale radostnej z představy, že jeho další život bude zas jen o práci a povinnostech, při stále se snižujících fyzických možnostech? Překvapuje vás, že je nespokojenej a nasranej?
(26.9.2021 14:57:25) Romano, obávám se, že v reálu nejsou lidi až tak šťastní z představy, že musí pořád makat, protože skuteční lidé nejsou animovanej SpongeBob, co každý ráno radostně běží do Křupavého kraba obracet hambáče.
(26.9.2021 15:10:50) Nevím tedy, nakolik jsi to četla, ale já ekonomiku rodiny nijak nebagatelizuju, ani nesnižuju hodnotu jeho pracovního nasazení, naopak to oceňuju. On chodí do práce, já pracuju z domova, takže "pomáhám". Pak také dělám vše kolem domova i dětí, tam nehne prstem. Nikdy nebylo mým cílem být učitelkou, vývařovnou a prádelnou, přesto to beru jako součást našeho života a nejsem z toho zpruzená, že to mám na ještě bůh ví kolik let. A ani nevěřím, že by někdo dospělý jaksi v padesátce teprve prohlédl, že pokud neumí žít z prány, tak holt někde ty prachy musí vydělat.
(26.9.2021 15:16:32) "A ani nevěřím, že by někdo dospělý jaksi v padesátce teprve prohlédl, že pokud neumí žít z prány, tak holt někde ty prachy musí vydělat."
Ale tady přece nejde o to, že by to "nevěděl". Podstata věci je v tom, že to, co bude, až ti bude padesát, si ve třiceti jenom představuješ. V padesáti to už žiješ a můžeš dospět k poznání, že je to o dost víc na hovno, než jaké byly ty představy z mládí. Píšeš, že je kreativní člověk, tím je to horší. Může mu docházet, že svoji kreativitu holt bude i nadále utrácet v nutnostech a povinnostech, a až to skončí, už bude starej a v bůhvíjakým zdravotním stavu, takže už bude jaksi po žížalkách.
(26.9.2021 15:27:34) Ruth, mít omezenou schopnost radovat se ze života kvůli neustálým povinnostem není žádná psychiatrická diagnóza, ale smutná realita, která se lidem v určitém věku přiházívá poměrně běžně.
(26.9.2021 15:43:32) Monty, dovoluji si tě decentně upozornit na to, že podle nějakého socio-matematika-lékaře nebo tak něco, je 47 nejkrizovější věk, vypočítal to. Buhehe, mám v tom 3 kamarádky. Všichni jsou víceméně otroci. Hra je o tom, jak zlepšit podmínky. Aby to šlo zvládat. Jo, možná se do práce chodit nebude, stroje zvládají vyrobit auto, operovat...uvidíme.
(26.9.2021 15:51:15) Ruth, tak vidíš, je to dokonce "úředně potvrzeno", čili nic překvapivého. Navíc to klidně může přijít i o pár let dřív, můj manžel si tu "depresi z otroctví" plně uvědomil už ve čtyřiceti. Prostě narazíš na svůj strop a půjde to už jenom dolů, přičemž výkon musíš podávat ještě minimálně 20 - 25 let. Mně to před covidem jakž takž kompenzovaly koníčky, covid mi jich většinu vzal, takže taky nejsem úplně v radostným rozpoložení z toho, že musím pracovat o dost víc než předtím (na můj obor dopadne každá krize mezi prvními) a ještě za to nemám ani zdaleka tolik kompenzací jako dřív. Kdybych v tuhle chvíli měla ještě zodpovědnost za čtyři nezletilý děti, umím si představit, že bych byla zpruzená jak batole v týden neměněných plenách a můj melancholicky laděný muž ještě asi tak 4x tolik.
(26.9.2021 16:33:12) Romano, sorry, ale holt někteří lidé mají větší představivost než jen "makat a těšit se s dětmi", které teda navíc od určitého věku dávají přednost tomu, že se těší samy nebo s někým jiným a rodiče už tak moc nepotřebujou. A taky ne každý chce žít stejně, jako žili/žijí jeho rodiče.
(26.9.2021 16:53:51) Monty, není otázka představivosti. Podle toh, co tu píšeš roky, máte příjmy s manželem takové, že by si o nich leckdo tady mohl nechat zdát. žijete si tak, že asi netušíte moc, kolik vám proteče na blbostičky všedních dnů. Což je fajn. A může to praktikovat ten, kdo fakt nemusí počítat náklady na 10,-. Ve hře je řekněme jistá frustrační tolerance, a prostě povaha, která nevymýšlí kraviny, no. Pokud jde o zakladelku - ona maká, mít 6h úvazek a k tomu ještě menší vedlejšák, není zanedbatelné. A mmch - přece není problém být aktivní a pracovat radostně do 70tky, cestovat a užívat, ne???
(26.9.2021 16:54:18) "sorry, ale holt někteří lidé mají větší představivost než jen "makat a těšit se s dětmi"
Tak ale ty děti tady už jsou..Proč čtyři, to nevím a nechci hodnotit, nicméně ten, kdo si pořídí čtyři děti, ale dopředu počítá s tím, že uživit je a vychovat nebude úplně easy, že jo..Nebo by teda měl..
Jinak je to na rozhodnutí každého, do jaké míry bude "otročit", taky mám plno známých, co nemaj klapku v ničem a ted je to dohání.. Představivost se hodí, ale málokdo si umí představit, jak rozdílné to je ve třiceti a v padesáti...
Můj spolužák se momentálně hroutí ze své nové rodinky, mladé manželky a dětí ve věku 3 a 4 roky, pořídil si elektrokolo a rybářský lístek, aby byl od toho mumraje hodně daleko.. Proč si to takhle zkomplikoval, nedokáže vysvětlit, ale rozhodně toho lituje..A já lituju ty děti, s nerudným tátou zábava moc nebude..
(26.9.2021 16:58:29) "Představivost se hodí, ale málokdo si umí představit, jak rozdílné to je ve třiceti a v padesáti..."
breburdo, ale vždyť o tom jsem psala. Mít ve třiceti malý děti (lhostejno jestli dvě, tři nebo čtyři) je prostě úplně jiný než mít v padesáti velký. A lidi s představivostí to prostě spíš "dožene", protože si uvědomujou, co jim utíká a co se už nedá nikdy dohnat. Pokud má někdo jako jedinou metu rodinu a její spokojenost, je na tom v tomhle směru líp, ale kolik takových lidí reálně je, že jo.
(26.9.2021 17:09:50) Romano, možnosti seberealizace, plnění si snů, možnost zastavit se a prostě jen být a pozorovat, asi tak milion věcí, ke kterým je třeba mj. ta představivost. Kdo ji nemá, nepochopí.
(26.9.2021 17:18:10) Romano, ano, ale to jsi TY. Jsou lidi, co to mají JINAK. A nemyslím si, že je jich zrovna málo. Mmch., velké děti sice nepotřebují rodiče k tomu, aby s nimi chodili na hřišťátka nebo do ZOO, ale potřebují poměrně značnou finanční podporu, minimálně do doby, než dostudují. Jít na hřišťátko je sice otrava, ale pořád menší než na celý to "hřišťátko" vydělat.
(26.9.2021 15:31:47) Jistě, já také svou kreativitu utápím a dokola a dokola řeším ty samé věci, navíc on v práci je kreativní v rámi své profese, já si můžu kreativně tak šudlat guláš. Omlouvá to nějak jeho chování? On může být zhrzený a výlevat si to na mě?
(26.9.2021 15:33:54) Desperátko, o "omluvě" nepadlo ani slovo. Pouze se pokouším o možné vysvětlení. Každý v takové situaci reaguje jinak. To je jen prosté konstatování.
(26.9.2021 15:38:29) Nemyslím to jako Tvou kritiku, sama vím, jak je to náročné. Ale mně strašně moc pomohlo nehodnotit ho, jeho chování. Můj muž nedokáže překročit svůj stín. Že je určitým způsobem nesnesitelný, sám ve světlých chvilkách přizná. V jeho neprospěch hraje i věk. Ve změnu nevěřím. Oba se snažíme tak nějak fungovat s tím, co je.
(26.9.2021 15:41:51) To by byl ideál, že by měl něco "svého", kde by se mohl válet dle libosti a nebyl by námi rušen, v lepších dnech by byl s námi. Jenže tohle by nikdy nepřipustil, já se o to snažím některé víkendy, kdy třeba má dlouhou práci, nebo má být hnusně – že pojedu s dětma na chajdu a on si může dát oraz doma. Vždycky řekne, že pojede taky, že chce být s námi.
(26.9.2021 15:58:33) U nás také nechtěl připustit, bral to, že mě a rodinu určitým způsobem ztrácí (a taky ztrácí z dozoru). Ale nakonec vzal jako lepší variantu než jít od sebe a většina lidí ani neví, jak vlastně zvláštně fungujeme. Já jsem úplně jiná povaha než on. I ta má určitým způsobem lehkost přístupu k problémům jej u mě irituje. Mluvila jsem o něm s psycholožkou, zná tedy nás oba. Můžu jedině změnit svůj přístup k němu. On sám nebude nikdy řešit. Mně tak nějak nejvíc pomohlo vědomí, že já s tím nehnu. Vyloučit jej ze svého života nechci kvůli dětem. Ty k němu přistupují s lehkostí mně vlastní. Když jsem "ho" přestala brát jako něco, co můžu řešit/ovlivnit, přestala jsem k němu směřovat svou energii, ale i zatínat zuby. Jsme kliďas, ale on mě dřív dokázal vnitřně rozhodit, že mě bolely svaly v puse, jak jsem zuby zatínala. Teď je to fajn, je mi fajn. Ale tedy paradoxně čím víc je mi fajn, tak si uvědomuji, že mi chybí ten správný chlap pro život Já mám pořád, co dělat, spoustu koníčků (které on absolutně neuznává), spoustu lidí kolem mě, s MM se vídáme téměř denně (někdy také ne). Je mi 48. On je starej. Říká. Bude mu 50. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že něco změnit nemůžu. A když ano, budu zase tratit v něčem jiném. Mně nejvíce pomohlo, najít si v tom všem vlastní prostor, život. Možná je pro někoho smutné, že takto odděleně. Ale mám na výběr. A já se rozhodla (s kartama, co mám v ruce, takto)
(26.9.2021 20:23:23) To mám stejně. Ještě cítím, že bych chtěla parťáka pro život, proto možná ta snaha to nějak doma napravit. Je mi líto, že všechno (kromě peněz) leží na mě, a nemám žádné rameno, o které se můžu opřít. I kdybych si zvrkla nohu a požádala ho, aby vnoci vyvenčil psa, že mě bolí kotník, zaskučí, že jeho .... něco... bolí mnohem víc. A stejně je zase všechno na mě. Připadám si ještě daleko do smrti, je mi 47. On je mnohem mnohem starší a je to znát, je mu už 49
(26.9.2021 22:17:33) On se určitým způsobem snaží pečovat o rodinu, i děti. Nechci si v tomto přímo stěžovat, ale on rozhoduje, kdy a jakým způsobem. V čemkoliv bych o vysloveně požádala o pomoc, by mi dal vysloveně "sežrat", že ne. Přijde mi, že mi dává tímto najevo, že to je má volba, že to mám za to, že jsem taková jiná, jiná než on, jiná než by si on představoval, paradoxně za to, že se bez něj obejdu. Na partnera pro život jsem rezignovala. Já na něm nejsem až tak finančně závislá, o to to bere víc úkorně. Kromě toho, že ho má pořád určitým způsobem ráda, děti jsou takto, jak to máme nastaveno, v pohodě. Já tak nějak také počítám, že to dáme, než nám děti odrostou, ale to bude ještě dlouho, nejmladší dítě máme po 40. Pak mám obavu, že se mi už nebude chtít vůbec nic měnit. Já mám jinak celkem fajn život, jsem ráda sama, ale nemusím, když nechci, žiji celkem pestrý život. Navíc - já si něco plánuji, ale kdo ví, co život přinese a kam hodí do mých plánů vidle Nejvíc mě to právě dožene, když je mi fajn, dnes byl úžasný den. Vůbec nic se nedělo, nikdo neprudil, děti úžasný, čas pro sebe, jak děti rostou, snažím se je užívat a zároveň úplně pateticky cítím, jak mi rostou křídla Tu změnu cítím. Vůbec nevím, co on na to. Občas je hodně fajn, až tomu nemůžu uvěřit.
(27.9.2021 10:53:32) "Fakt si někdo myslí, že padesátiletej otec čtyř dětí má být okázale radostnej z představy, že jeho další život bude zas jen o práci a povinnostech, při stále se snižujících fyzických možnostech?"
Monty,
on tu někdo psal, že má ten otec bejt okázale radostnej?
(27.9.2021 11:05:57) Já se tomu teda docela podivuju. Jednak Desperátka psala, že vydělá třetinu celkového příjmu, čili on má dvojnásobný plat, není to tedy všechno na něm. A Monty, u tvého muže nějakou frustraci z vydělávání už vůbec nechápu, vždyť je bez závazků, může si dělat co chce.
(27.9.2021 11:26:44) "A Monty, u tvého muže nějakou frustraci z vydělávání už vůbec nechápu, vždyť je bez závazků, může si dělat co chce."
Buřte, nikdo si nemůže "dělat co chce", pokud není buď bezdomovec nebo mega bohatý rentiér, kterýmu přistanou peníze na účtu, i když celej měsíc nevyleze z postele. Všichni ostatní jsme ve stejný pasti, jen to někomu vadí víc a někomu míň. Mmch., můj manžel má třeba mnohem víc "závazků" k vyženěnýmu dítěti než jeho biologický otec, který je v plným ID. Máme nějaký blízký příbuzný, o který je taky občas potřeba nějak pečovat, zvlášť když jim už dávno není dvacet. Pak jsou tu závazky k majetku - ne každej má povahu na to, aby nechal spadnout barák, co postavili jeho praprarodiče a ke kterýmu má citovej vztah. Atd. atd.
(27.9.2021 11:29:26) Já nevím, Monty, to je spíš o povaze. Dřív jsi si stěžovala, že jste od nikoho nic nedostali, teď jste zdědili dům a stěžuješ si, že ho musíte udržovat - nevím, za jaké konstelace byste byli spokojení.
A jeden nevlastní dospělej syn mi taky nepřijde jako nějaký monstr závazek. Jo, má před s sebou třeba pět šest let studia, ale pak už bude stát na vlastních nohou.
(27.9.2021 11:36:01) Buřte, OMG, já si ale nestěžuju, konstatuju stav věcí. Svoboda ve smyslu "dělat si co chci" je iluzorní. Že si to někdo uvědomuje ještě neznamená, že si "stěžuje". O povaze je to možná v tom, že bychom s manželem oba chtěli být bohatí a bohužel nejsme, tak nás některé věci serou asi víc, než skromný lidi s menšími nároky/potřebami.
(27.9.2021 11:39:02) Monty, ale neříkej mi, že byste neutáhli třeba manželovo tíměsíční neplacený volno, aby si mohl orazit a dělat si chvíli co chce. Podle mě by to šlo. Ono dneska už i ve firmách chápou, že je lepší toto zaměstnanci dopřát než si draze a složitě hledat jinýho.
(27.9.2021 11:44:47) Buřte, jenže můj manžel si nechce "orazit", on nechce vůbec chodit do práce. Ostatně, ani já ne, taky bych si chtěla "dělat, co chci". Kdyby si manžel vzal "tříměsíční neplacený volno" (který by mu teda reálně nikdo nedal), bylo by to pak ještě horší.
(27.9.2021 11:47:24) Já jsem nějak nepochopila, co radíš zakladatelce? Podle tebe to, co píše, je běžná nasranost a nespokojenost člověka ve středním věku? TAkže když on se chová, jak se chová, co má dělat ona? Má to jeho řvaní poslouchat a dávat mu za pravdu? Nebo má někam zalézt? Má říct dceři, že tatínek má pravdu a ať si kouká nastudovat všechny učebnice, co mají doma?
(27.9.2021 11:51:22) Konzervo, neradím nic, protože znám jen popis situace z jedné strany z jednoho příspěvku na Rodině. Takže jaksi nemohu mít hlubší vhled do situace, který by mě k jakékoli radě opravňoval. Pouze jsem konstatovala, že chápu frustraci toho chlapa, toť vše.
(27.9.2021 12:00:00) Monty, kdyby se nějakej ten ehm oprávněně frustrovanej jen pokusil u tebe řvát, co pokusil, jen by se nadechnul, kopla bys ho ze schodů. Na to další cifrování by ani nedošlo.
(27.9.2021 12:02:32) "...kdyby se nějakej ten ehm oprávněně frustrovanej jen pokusil u tebe řvát, co pokusil, jen by se nadechnul, kopla bys ho ze schodů"
Ruth, to nepopírám. Nicméně opakuji, že jsem se nevyjadřovala ke "řvaní", pouze k té frustraci.
(27.9.2021 12:54:33) "Pouze jsem konstatovala, že chápu frustraci toho chlapa, toť vše."
OK, Monty, ale pro "frustraci" Desperátky pochopení nemáš? Protože když to napíšeš jen takhle, tak to vypadá, že on je přepracovaný chudák, zatímco Desperátka je rozmazlená chudinka, která se nimrá v blbostech. A to mně osobně nepřijde. (Na rozdíl od jiných příspěvků.)
(27.9.2021 12:57:56) "Pouze jsem konstatovala, že chápu frustraci toho chlapa, toť vše."
OK, Monty, ale pro "frustraci" Desperátky pochopení nemáš? Protože když to napíšeš jen takhle, tak to vypadá, že on je přepracovaný chudák, zatímco Desperátka je rozmazlená chudinka, která se nimrá v blbostech. A to mně osobně nepřijde. (Na rozdíl od jiných příspěvků.)
(27.9.2021 12:20:54) Val, to já bych klidně na poloviční nebo i menší úvazek chodila, klidně dobrovolničit. Ale jinak nutnost chodit do práce ještě třeba další 2 desítky let mne celkem frustruje dost a to mám momentálně pohodlnou práci. Ale už mě nebaví. Jde fakt jen o ten pocit, že už člověku docházejí síly a že si to dál neumí představit a nechce to tak. Kdybych měla pár melounů v zádech, dám si klidně pauzu a pak začnu nějak smysluplně znova, asi klidně zase to samé. Ale tu pauzu na vzpamatování prostě potřebuju a nemůžu si dovolit, už proto, že ta pauza se týká i dětí - to, že musím řešit školu třeťačky a proč nejsou obalené sešity mne docela vytáčí.
(27.9.2021 11:49:04) Val, my nejsme nešťastní, nás to prostě jen průběžně sere. Tak nějak pokaždý, když je třeba něco platit.
Ad "kdo nechce být bohatý", vždyť tu na tohle téma bylo x diskuzí, fakt jsou lidi, co nemají prakticky žádný nadstandardní požadavky/sny, a není jich zrovna málo. A když něco nechceš, je ti úplně jedno, že to mít nemůžeš.
(27.9.2021 11:52:18) A tak možná ty lidi, co nemaj přemrštěný požadavky typu loft s výhledem na Hradčany a doživotní rentu milion měsíčně třeba jen žijou v realitě a nechtěj prožít život věčně nasraný na celej svět..
(27.9.2021 11:55:45) "A tak možná ty lidi, co nemaj přemrštěný požadavky typu loft s výhledem na Hradčany a doživotní rentu milion měsíčně třeba jen žijou v realitě a nechtěj prožít život věčně nasraný na celej svět..."
breburdo, no, vždyť přesně o tom píšu. Kdo nemá požadavky, nemusí být nasranej, že si je nemůže splnit.
(27.9.2021 12:03:30) Monty, ale zase, kdo má naddimenzované požadavky a zároveň ostrůvkovitou inteligenci, může se pokusit své "neštěstí" řešit léčbou.
Pokud budu mít požadavek se každý týden potápět v Rudým moři, zvolím vhodnou terapii, i kdybych byla arabský šejk, protože by mě ty změny tlaku brzy zabily
(27.9.2021 12:05:22) Libiku, myslím, že kdo má alespoň ostrůvkovitou inteligenci, ten většinou pozná, jestli jsou jeho požadavky chorobně naddimenzované nebo ne.
(27.9.2021 12:16:02) Monty, takže tvé požadavky nejsou naddimenzované a ti, co je nemají a žijí ze svých normálních platů bez frustrace, jsou ti prosťáčci, co neví, co je pěkné.
Prasátka v chlívku, co si chrochtají z pomejí, protože nikdy nevylezli za svůj hnojník.
Je ti jasný, co vůbec říkáš? Pro mě je to neuvěřitelné
(27.9.2021 12:35:28) Libiku, já ti to zkusím vysvětlit na příkladu své mámy - důchodkyně. Moje máma je člověk, kterej se nerad nudí a nikdy ji nebavily věci typu ruční práce, vaření, pečení, zavařování. Není to, co tady často prezentuje Val jako ideál ženy pro jejího manžela. Sice si vždycky potrpěla na "úklid", ale to není moc téma k hovoru nebo nějakému sdílení s přáteli, že. No a moje máma, od té doby, co je v důchodu, si průběžně "stěžuje" na to, jak je těžký najít nějakou kamarádku, se kterou by měly stejný zájmy a mohly něco podnikat, protože většinu ženských kolem ní prostě baví to, co nebaví mámu. Vůbec nejde o nějaký peníze, důchodci mají spoustu věcí zdarma nebo za zvýhodněnou cenu (vstupy na akce, lístky na vlak apod.), navíc ona žije celej život mezi důstojnickými manželkami a to fakt žádné chudobky nejsou. Naopak "pražská babička" si na nic takovýho nestěžuje, ta i v 84 letech furt někde lítá a má k tomu i kamarádky. Máma na malým městě má ty možnosti výběru menší. Ty máminy kamarádky prostě NETOUŽÍ jet na výlet, nemají tu potřebu. Mají potřebu třeba pracovat na zahrádce, po čemž zas netouží moje máma. Není to tak, že by zájmy jedné skupiny byly "více pěkné" nebo "více ušlechtilé", jsou prostě JINÉ a ti lidé se navzájem nepochopí. To, že někdo netouží po něčem, na co nemá, není až tak věc volby, prostě netouží, protože je tak "nastavenej". To, jak je člověk nastavenej, se od základu změnit nedá, s tím se zkrátka jen musí nějak pracovat a nějak to "zužitkovat" (nebo naopak nezužitkovat). Když si zlomí nohu Franta ze skladu, sere ho to jinak, než když si ji zlomí vrcholovej sportovec týden před závodem. To je celý. Není v tom žádné hodnocení ani Franty, ani toho sportovce.
(27.9.2021 12:38:46) Monty, vysvětlení je krásné, ale sorry, on ten Franta po těch zájmech netouží právě proto, že na ně nemá. Tahle varianta tě asi nenapadla, že? Budu toužit po domě za 25 mega? Ne, protože na něj nemám. A mít nebudu. Ten proces je prostě leckdy obrácený.
(27.9.2021 12:43:01) Kat, ale to je právě ta blbost, vždyť jasně píšu, že o peníze nejde. Ti lidi to prostě nechtějí, protože je to NEBAVÍ. I když na to i mají. To je jak debata s Kudlou o tom, že někdo "kupuje všechno, co vidí" - lidi si nepořizujou věci, který nechtějí. Nemají k tomu důvod. Když někdo nechce nic, na co nemá, je logicky spokojenější než ten, kdo něco takovýho chce, ale neznamená to, že někdo, kdo je skromnej ve svých požadavcích musí být automaticky chudej a tudíž skromnej "z nezbytnosti".
(27.9.2021 13:48:04) Kat “Budu toužit po domě za 25 mega? Ne, protože na něj nemám. A mít nebudu.”
Ale když budeš okázale nakrklá že jsi nezdědila vilu a nemáš schopnosti vydělat na ni tak to svědčí o vytříbenosti ducha. Když se s tím smíříš a nebudeš naštvaná tak jsi přízemní a bez představivosti. 🤣
(27.9.2021 14:01:58) Konzervo, to si moc neumím představit, jak někdo, koho něco sere, zároveň dodává, že je v pohodě. To je trochu contradictio in adjecto, řekla bych.
(27.9.2021 14:16:34) Monty, tak tenhle oxymorón se ti moc nepovedl, Konzerva má v tomhle pravdu, právě ten, kdo je konstantně nasr.nej jak beruška, se ohání výrokama, jak je děsně v pohodě...
(27.9.2021 14:22:35) Marťasíno, potažmo Kat, ach, ale to je vaše projekce, že někdo, kdo je nasranej, je nějak teatrálně excitovanej a trhá si na těle košili (jako pan Haničinec ve filmu, když předvádí infarkt, slovy klasika). Nebo - když už jsme v tématu o frustrovaným partnerovi - na někoho řve, dělá scény apod. To, že mě např. konstantně sere hradní žumpa neznamená, že jsem adept na terapii nebo medikaci, prostě mě jen sere.
(27.9.2021 14:27:47) Monty, tady ta diskuze je přesně o takovým člověku ( manželovi zakladatelky), kterej řve na všechny, dělá scény, rozvrací vztahy, mluví z cesty a dost možná si i trhá tu košili..
Ze to je nebožátko frustrovaný z nutnosti chodit do práce a živit rodinu, to jsi naopak vyprojektovala ty, protože tohle je pro tebe téma a tvojí vrcholovou disciplínou je neustále si stěžovat, že nejste bohatý a musíte chodit do práce..
(27.9.2021 14:30:42) breburdo, viz níže. Konstatovat něco neznamená stěžovat si. Fakt v tom tolik lidí nevidí žádnej rozdíl? Je pro vás úplně to samý, když dejme tomu kolegyně v práci řekne "Ty moje děti jsou pořád nachcípaný, to je fakt na hovno" a "Já chudinka malá, už mám zase nemocný děti, co si jen počnu"?
(27.9.2021 14:38:33) Jbude-li kolegyně říkat "moje děti jsou furt nachcípaný, to je na hovno" pokaždé, když někdo z kolegů bude líčit, kde byl o dovolené, co bude dělat o víkendu, jaké má plány na odpoledne, co koupí k vánocům, jak byli s dětmi v divadle, jak chodí dítě do ZUšky, tak ano, tak je to otravný. A sobecký, protože každý téma stočí k tomu, jaká je ona chudinka, by´t to doslova neřekne, takže místo aby se lidi bavili o Krkonoších nebo loutkových divadlech, zase jí mají litovat. Jako včera, předevčírem, před měsícem....
(27.9.2021 14:42:25) Konzervo, jenže v mý realitě to nikdo neříká proto, aby ho někdo litoval, protože ho nikdo nelituje. Ani se na tom tématu nikdo netočí další dvě hodiny. To jsou informace, který se komentujou stylem "no jo, to je holt blbý" a dál se hovoří o něčem jiném (nebo se pracuje, pokud je to informace, kterou dotyčná prezentuje v práci).
já nevěřím tomu, že jsi nikdy nepotkala člověka, který by se furt netočil na jednom tématu, protože byl frustrován nebo by chtěl být litován. Ale myslím, že ty máš velmi sníženou empatii, že nedokážeš mnohdy poznat, co se za některými slovy skrývá. A současně se ti nechce se zabývat "psychologickými" problémy lidí, protože je považuješ za zbytečné, takže ty řeči pouštíš jedním uchem tam a druhým ven. Proto ty věci nevnímáš a myslíš si, že neexistují.
(27.9.2021 14:50:38) Monty, v mý realitě by nikdo nelitoval chlápka, kterej se chová jako hovado (zakladatelkou popsaným způsobem) a rozhodně by to nepřičítal tomu, že chuděra musí chodit do práce..
A je teda pravda, že když někdo řekne, že se mu nechce do práce, tak ho nelitujeme, protože to se nechce nikomu..
(27.9.2021 14:54:25) breburdo, v mým světě se konstatováním nelituje. V tom je možná ten rozdíl. To, že chápu něčí frustraci pro mě neznamená, že ho lituju. Prostě to jen chápu.
(27.9.2021 15:07:53) "tolikrát se tu zas štěstí z toho, že nikdo nic nedostal nebo z toho, jak může chodit do práce neprobírá, nepřeháněj."
Monty, tématicky ne, ale ty to tam opravdu často nějak naimplantuješ, tu neútěšnost, nespojenost, lehoulinkou hladovost Ale už to k tobě nějak patří...nic proti
(27.9.2021 15:15:14) Marťasíno, já to do debat o zavařování okurek fakt "neimplantuju". Tam, kde je to k tématu... upřímně, mě to svým způsobem fascinuje, protože buď je většinovej svět Rodiny někde úplně mimo spektrum mého reálného záběru, nebo se tu dost přibarvuje realita na růžovo. Je jedno, co z toho platí. Proto na to reaguju. U věcí, který už znám a chápu nemá smysl se exponovat. Je to asi jako když na FB sleduju skupiny, kde se sdílí antivax hoaxy, protože v normálním životě mimo net nemám šanci nositele podobnýho "názoru" potkat.
(27.9.2021 15:22:33) breburdo, pokud je "konstatovat do zblbnutí" to, že se o tom lidé v rámci souvisejícího tématu zmíní, tak ano. Nikdo nepředstírá, že je šťastnej z toho, že musí makat, furt někde něco platit, že nemá žádnej "záchrannej polštář" v podobě zámožný rodiny... Je to jedno z normálních konverzačních témat.
(27.9.2021 15:34:44) "Nikdo nepředstírá, že je šťastnej z toho, že musí makat, furt někde něco platit, že nemá žádnej "záchrannej polštář" v podobě zámožný rodiny..."
Jenže většina kvůli tomu není imrvére hnusná na partnera.
když napíšeš, "je asi frustrovanej z odpovědnosti" a nic víc, tak tím vlastně projevuješ zájem jen o něj. Vyznívá to tak, že je chudák, kterýho je třeba chápat a jeho stav omlouvá jeho chování.
Když bys napsala "je asi frustrovanej z odpovědnosti, zkusili jste si o tom promluvit?" Tak je to už zcela jiná, protože tím projevuješ zájem i o zakladatelku.
(27.9.2021 15:49:24) Sam v prdeli muze byt uplne kdokoli, kdo nema dost pokory a noblesy na to byt sam sebou. Jestli otcem mnoha deti, metarem nebo reditelem, to je celkem jedno.
(27.9.2021 19:08:06) Byt sam sebou (v tom Jungovskym smyslu individuace) neni otazka noblesy, ale odvahy, sebereflexe a uprimnosti vuci sobe sama a okoli i za cenu, ze budu za exota.
noblesa je dost vnejskova pozlatkovita kategorie. pokud ji teda v sobe clovek teda nema inherentne, aniz by se o ni snazil.
(27.9.2021 15:40:08) Monty, v mojí realitě to je tak normální věc, že to ani nemusíme konstatovat.. Nechápu, kde bereš tu jistotu, že ostatní to tak nemají..
(27.9.2021 15:43:16) breburdo, tak prostě jsou situace, kdy se to konstatuje, i když je to jasný. Dejme tomu ve chvíli, kdy něčí dospělý dítě hledá bydlení a dítě někoho jinýho má dědečka se třemi činžáky, tudíž to řešit nemusí.
(27.9.2021 15:50:20) bude-li kolega řešit bydlení svého potomka, určitě mu nebudu hned vnucovat, že soused takovej problém nemá, protože zdědil byt po babičce.
(27.9.2021 15:53:47) Monty, kde žiješ? v tvojí bublině mají všichni nemovitosti pro všechny rodinný příslušníky? Začínám chápat, že nerozumíš normálním lidem a jejich problémům.
Po dlouhé době jsem nahlídla a zase jedeš, dál plevelíš diskuse, jen na jiný téma
(27.9.2021 18:51:51) Ja slavnostne prohlasuji, ze jsem nic nezdedila ani nedostala, ani v Praze ani nikde jinde. Ani muj exmuz. Ten v prubehu manzelstvi zdedil chatu, kterou po rozvodu prodal. Jo, az umre moje maminka, pokud se toho doziju, zdedim mozna jeji prazsky byt panelakovy.
(27.9.2021 15:54:30) Monty, ja to naprosto chapu. Jsem z Prahy, teda o neco mladsi, sedesatej osmej, hypoteky v dobe, kdy jsme to potrebovali my, proste nebyly. A uplne vsichni mi pribuzni, pratele nebo vzdaleni znami, fakt uplne vsichi, bud nejak po nekom neco ziskali a kdo ne, jako ja treba, tak z Prahy odesel a zije cely zivot jinde. Fakt to plati uplne o vsech, ktere ja z meho detstvi a mladi a rodiny v Praze znam.
(27.9.2021 15:56:32) Zajimavy, ja jsem o neco starsi a prvni hyposku na byt jsem dostala v roce 1999, teda za ostudny procento, ale dostala. Ne, 99 ne, 2001, pardon.
(27.9.2021 16:00:05) Jo, to by;lo v roce, kdy ji moje kamaradka taky dostala, ja tomu rikala, "na komin" Ja jsem ji byla rucitelem, jinak pozemek a skoro celej dum ji postavil tatinek. Jako my v ty dobe meli taky nasetreny penize, ale na hypo na byt v Praze to nestacilo.Zijeme jinde a jsem rada, ale az ted. tenkrat ne.
(27.9.2021 16:03:49) Rodinova, do roku 2001 uz bychom to asi nevydrzeli, potrebovali jsme ji v devadesatkach. Dcera je rozena 98. Kamoska ji na ten komin dostala prave roku 99.
(27.9.2021 16:15:32) "A uplne vsichni mi pribuzni, pratele nebo vzdaleni znami, fakt uplne vsichni, bud nejak po nekom neco ziskali...."
Zasjaj, jj, a když už náhodou někdo ne, tak jeho partner ano. A nejen v Praze. Jen teda v Praze je to o něco větší nevýhoda než v těch Vyšných Vlkodlakách. Znám ale dost lidí, co jim darovaná a následně prodaná nemovitost ve Vyšných Vlkodlakách pomohla aspoň částečně financovat to bydlení v Praze. Moje máma ostatně dodnes prakticky při každým telefonátu zdůrazňuje, jak pravidelně sází Sportku, aby nám mohla zaplatit bydlení, protože je jí líto, že jsme jediní pitomci, co si musí všechno platit sami, protože od nikoho nic nedostali.
(27.9.2021 16:27:20) No presne, Monty, aspon jeden z toho paru. v Praze, mimoprazskych lidi moc neznam. Ja, holozadkac, jsem proste vyemigrovala. Byt na hypo jsme koupili 2007, uz to slo uplne hladce. Ted ovsem me netere a synovec na tom nejsou o nic lip, bydli v bytech svych partneru a ti to maji zase proste jako darek, v jejich veku nikdo zadny prachy z vlastni prace jeste nema. A citim s nima, jednoduchy to nemaj.
(27.9.2021 16:39:20) Zasjaj, když oni si mimopražští asi neumí představit, jaký byl v Praze v devadesátkách Klondike ohledně pronájmu městských bytů načerno a kolik to vygenerovalo peněz, za které pak ti Pražáci mohli nakoupit dětem nemovitosti (a když měli kliku, tak ještě výhodně privatizovali). Babičky a dědečkové se odvezli na chalupy a z jejich pronajímaných bytů za tržní nájmy tekly peníze proudem. Z těch v podstatě ukradených peněz se pak byty koupily v privatizaci a měli to "zadarmo".
(27.9.2021 22:17:00) Romano, nájemníci už poměrně dlouho "neomezená práva" nemají. To platilo pro nájemní smlouvy, vydané ještě za totáče, vzhledem k tomu, že jsem nějakou dobu žila s majitelem realit bych o tom mohla vyprávět hodiny a hodiny. Dneska, když si chceš pronajmout byt, tak si diktuje majitel, vím, co všechno bylo v průvodních listech na pronájmy přes RK - ne děti, ne zvířata, ne studenti, ne Indové, ne kuřáci... Smlouvu dostaneš na rok, k trvalému pobytu se můžeš přihlásit teoreticky, prakticky to znamená, že ti majitel smlouvu neprodlouží, když to proti jeho vůli uděláš. Zkrátka jen samá pozitiva a sociální jistoty.
(28.9.2021 9:28:03) Nová Jano, jj, tohle je právě ten důvod, proč radši lidi krvavě splácí hypotéky, než aby riskovali, že budou narážet na pronajímatele tvého ražení.
(28.9.2021 9:36:32) No, presne, takovyhle trh bytu k pronajmu prinasi hroznou nejistotu, ktera se podepisuje na celkovem well-being naroda, na jejich ekonomicke situaci, proste skoro na vsem, prinasi destabilizaci spolecnosti. Je zkratka treba regulovat trh s nemovitostmi a moznost vlastnictvi, aby lide mohli bydlet v klidu a co nejvic ve svem, ostatne to se reguluje snaze nez podminky pronajmu.
(28.9.2021 11:31:11) Jano, z druhé strany, to, co popisuješ jako lustraci klientů, je ponižující. A je otázka, jestli se potenciální narušitel investice, jak ty říkáš, nedokáže vystajlovat včetně těch tvých pracovních referencí tak, že stejně poznáš prd
(28.9.2021 11:52:13) Nová Jano, ale ty víš prd o tom, co kdo má nebo nemá na pronájem a jak se chová ke svému nebo třeba "rodinnému" majetku. Tvoje chování k nájemníkům je ponižující, nejsem jediná, kdo ti to tu píše, ale pochopitelně na to máš právo a dělej si to tak vesele dál.
(28.9.2021 11:59:01) Nová Jano, nemyslím si, že jsi blázen. Myslím si, že jsi prostě namyšlená maloměstská panička, která se pokládá za něco víc, protože uškudlila na byt. Takových je...
(28.9.2021 12:16:03) Nová Jano, to těžko, kdybych toužila po nemovitostech ve Vyšných Vlkodlakách, dávno bych je měla. Ty cenové relace znám i v dlouhodobém horizontu, nezačala jsem se o ceny nemovitostí zajímat včera odpoledne.
(28.9.2021 12:28:15) Nová Jano, ehm, až "máma umře", zdědím kulový prd, kde jsi na takovou blbost přišla? Pokud je pro tebe nepochopitelný, že někdo, kdo žije v Praze si nekupuje byty k pronájmu v Teplicích nebo ve Strakonicích, protože pronajímat byty v takový vzdálenosti od místa bydliště je poměrně opruz, ono úplně stačí, když je ten byt na druhým konci Prahy (částečně to samozřejmě řeší RK, ale to se u běžnýho bytu dlouhodobě nevyplatí finančně). O kyselých hroznech si samozřejmě můžeš myslet, co chceš, mě v podstatě baví ta místní představa o dvou zhrzelých doplňovačích regálů v Tescu, co sní o vile na Ořechovce a cpou se u toho výrobním salámem, nemám tedy důvod ji někomu vymlouvat.
(28.9.2021 12:50:01) Nová Jano, jo tohle... ale to jsi špatně pochopila, psala jsem, že by mě naštvalo, kdyby máma nedodržela slib ohledně svýho bytu a "spadl" do dědictví, nikdo se na něj netřese a nečeká, až máma umře. Že jsem nic nedostala není tragédie, je to jenom opruz a handicap proti těm, co dostali. Ano, zmiňuju to často, především tehdy, když tu někdo začne tvrdit, že to žádný handicap není, protože si přece každej může našetřit a vzít hypotéku.
(28.9.2021 13:08:01) Val, no vždyť právě o to jde. Nechci ji do toho tlačit a doufám, že bude žít zdravě do sta let, ale prostě nevěřím sestře, že by dohodu a mámino přání respektovala.
(29.9.2021 15:00:59) "Nechci ji do toho tlačit a doufám, že bude žít zdravě do sta let, ale prostě nevěřím sestře, že by dohodu a mámino přání respektovala."
Hm, takže u mámy si chceš papírově "pojistit", aby to dopadlo tak, jak jste se dohodly, protože nedůvěřuješ sestře.
A když si pronajímatelka chce "pojistit", že nájemník bude slušný a bude smlouvu dodržovat, tak jí považuješ za nafrněnou paničku.
(29.9.2021 18:34:20) "...A když si pronajímatelka chce "pojistit", že nájemník bude slušný a bude smlouvu dodržovat, tak jí považuješ za nafrněnou paničku."
Konzervo, uniká ti jedna podstatná věc. Nájemník je podezírán z toho, že slušný není PŘEDEM. Já svou sestru znám 38 let, nemusím si na ni nikde brát žádné reference, ani ji podrobovat křížovému výslechu.
(29.9.2021 18:40:33) Marťasíno, naštěstí dobře, díky za optání. Máma chce, aby ten byt zdědil vnuk, už jsem to psala. Než jí nějaká bláznivá bába nasadila do hlavy to s tím "vyštípáním", tak normálně počítala s tím, že to na něj v jeho 18 letech přepíše.
přece právě proto, že nájemníka nezná, tak si ho chce prověřit. Kauce vůbec nemusí stačit na škody a dluhy, který tam nadělá. A když se ti tohle stane dvakrát po sobě, po třetí už fakt budeš hodně opatrná.
(28.9.2021 13:21:11) Nová Jano, je mi dost proti mysli vydírat vlastní matku. Ona byla léta rozhodnutá a brala to jako hotovou věc, ale cca před rokem přišla s tím, že jí nějaká sousedka nakukala, ať to nedělá, že vnuk si třeba najde nějakou zlou ženu a ta se ji bude snažit z bytu vyštípat. Tak jsem jí navrhla, ať to přepíše na kohokoli, kdo ji napadne, mně je v podstatě fuk, kdo ten byt bude mít, pokud ho nebude mít sestra. Ne že bych proti ní něco měla, ale vzhledem k okolnostem by to bylo morálně velmi sporné. Nemám ráda, když v životě "dobrák úpí a vrch má duše křivá", jak by řekl Jára Cimrman.
(28.9.2021 13:45:26) Kaipo, když jeden jen bere a způsobuje problémy a druhej je nucen se starat a řešit, kdo asi tak myslíš? Jo, moje sestra je adept na medailový pozice v disciplíně "jak si posrat život", ale bohužel vlastním přičiněním, nedostala do vínku žádný handicap, kterej by to ospravedlňoval. Takže já prostě nechci, aby byla ten, kdo jen bere ještě i po mámině smrti (což bude doufám za hodně, hodně dlouho). Nejde o byt ve Vyšných Vlkodlakách, teď ať klidně věnuje nějaký charitativní organizaci, jde o princip.
(28.9.2021 14:24:17) "Já teda jen nechápu, proč by se tvá sestra měla vzdávat dědictví."
Nová Jano, protože si ho průběžně vybírá celej život? Protože na rozdíl ode mě neřeší žádný máminy problémy, jen jí je přidělává? Hele, my teď s manželem vezeme mámu na mamograf 120 km daleko, protože dřív by se nikde jinde na řadu nedostala, kdo myslíš, že to zařizoval? A kdo tý mámě, která už byla v nervech z toho, že si našla bulku v prsu strčil na tři neděle na hlídání psa velkýho jako kráva, protože jel do lázní a pejsek by v psím hotelu byl moc smutnej? Mmch., máma jí tam toho psa ještě vozila, aby toho jako nebylo málo.
(28.9.2021 14:46:36) " tvoje sestra daleko horší život než ty? To se jí kompenzuje jak?"
Takhle se to myslím nehraje Nikdo není nucen nikomu kompenzovat, že si bez ohledu na vklad v dětství/dospívání, podělal a dál podělává život....Smysl má jenom pomoc, aby si ten dotyčný pomohl sám.
(28.9.2021 14:49:52) Libiku, Monty párkrát o sestře psala. A je to lehce řečeno nevyrovnaná a krajně nespolehlivá osoba. Pochopila jsem, že je to potomek, který by pro svůj okamžitý nápad neváhal mámu dostat do exekuce například. Prostě citový vyděrač, manipulátor, který na sebe nabaluje problémové partnery. Pozor, tedy takový dojem o ní mám z Monty příspěvků. Třeba se pletu....
(28.9.2021 15:47:33) Kat, přesto si myslím, že by maminka i takto "odporného" člověka, mohla vzít v úvahu, že není šťatsný (na rozdíl od druhého) a nevyjmout ho z dědictví
(28.9.2021 15:50:34) Libiku, pokud si to nepletu, tak dotyčná toho majetku už prošustrovala celkem dost. A štěstíčko jí to jaksi nepřineslo. Jinak ano, je to zcela na mamince.
(28.9.2021 14:22:28) "Ona byla léta rozhodnutá a brala to jako hotovou věc, ale cca před rokem přišla s tím, že jí nějaká sousedka nakukala, ať to nedělá, že vnuk si třeba najde nějakou zlou ženu a ta se ji bude snažit z bytu vyštípat."
Monty, je tvoje máma člověk, kterej dělá věci podle toho, co mu kdo nakuká? Jestli ne, tak je to její vlastní názor a jenom se za něj schovává Udělalas dobře, žes mámě řekla, že byt případně nechceš... Jinak mi tvoje situace je docela blízká, já jsem za svůj světonázor prakticky vyděděná z rodinného majetku - ačkoli jako jediné vnouče jsem pro babičku a dědu něco dělala (občas i do maxima vlastních sil) Jsou to zajímavě rozdané karty - jako jediný něco dělat, platit, zařizovat, starat se - a jako jediná nedědit nic Ale myslím, že takhle to asi mělo být Ti nahoře přeci vědí, kde je pravda.
(28.9.2021 14:35:25) "bohužel, dělá to tak celej život."
Monty, z tohohle rostu ani nejvíc, když někdo bez ohledu na to, co sám chce/chtěl by, dělá věci podle toho, jak mu nějaký filuta nakecal Šííílený, každej přeci nejlíp sám ví, co je pro něj dobrý Kvůli tomuhle jsem se s mámou hádaly asi nejvíc....
(29.9.2021 15:16:58) "cca před rokem přišla s tím, že jí nějaká sousedka nakukala, ať to nedělá, že vnuk si třeba najde nějakou zlou ženu a ta se ji bude snažit z bytu vyštípat."
(28.9.2021 14:07:40) pevalo, já bych se rozvedla, jenom kvůli úrazu bych s manželem nebyla Tohle tě teprve složí, mysli na sebe! Pomáhat mu můžeš i jako blízká osoba a přítelkyně, ale nejsi povinná se obětovat
(28.9.2021 14:08:44) pevalo, ale to, že někdo o něčem nepíše přece neznamená, že to neexistuje. Podívej, na mě se můj biologický otec vysral, když mi byly tři roky, nebudu radši popisovat, jak to vygradovalo ve chvíli, kdy po něm máma chtěla na poslední rok střední školy zvýšit alimenty o stovku měsíčně, protože byste si tu nazvracely do klávesnice. Ve dvanácti jsem musela řešit situaci, kdy přede mnou ranila babičku mrtvice, zkřivená mě prosila, ať nikam nechodím, že nechce umřít sama, akorát že my neměly doma telefon, takže jsem "někam jít" musela. Velmi lahůdková situace. Otčím (otec mé sestry) mě ve 14 letech málem zabil, třískal mi hlavou o radiátor, pak se chtěl vrhnout i na mámu, před sousedkou, ke který jsme ten večer musely jít spát. Mmch., kdybychom ho tehdy šly napráskat na policii, neměla by dneska sestra byt v Praze, protože by ho z práce vyhodili a žádnej služební, později privatizovaný byt by nedostal. V pětadvaceti mi slušně rozjetou firmu zlikvidoval společník - alkoholik, kterýho jsem si formálně vzala, abych "ušetřila na daních". Muhehe. Přišla jsem o mnohem víc, než bych kdy na těch daních zaplatila. A ještě jsem se navíc musela vdát znova, i když jsem nechtěla, protože jsem přišla do jiného stavu a musela bych komplikovaně řešit otcovství u soudu (a řeš něco s alkoholikem, kterej se nikdy nikam nedostaví, i na ten rozvod jsem ho musela odvézt taxíkem, sám by se na to vysral). Otec mého syna je duševně nemocnej a manický stavy u schizoafektivní psychózy jsou taky "crème de la crème" a nevyřešíš to tím, že se rozvedeš. Mmch., táhnout veškerý náklady na dítě a větší část nákladů na toho nemocnýho chlapa taky není úplně procházka růžovým sadem. A mohla bych pokračovat, jen není důvod, protože je mi to dost u prdele, to se prostě stalo a život jde dál. Ale že by mi v tomhle všem fakt docela dost pomohlo, kdybych nějakej záchrannej polštář od rodiny měla, to snad nemá smysl popírat, tak to prostě je.
(28.9.2021 15:44:27) "Ve dvanácti jsem musela řešit situaci, kdy přede mnou ranila babičku mrtvice, zkřivená mě prosila, ať nikam nechodím, že nechce umřít sama, akorát že my neměly doma telefon, takže jsem "někam jít" musela. "
Monty, něco podobnýho se mi stalo taky. Děda u nás dostal infarkt, přišla jsem domů ze školy, on se tam držel za hrudník a ječel, že nesmíme nikoho volat, máma to vyřešila tak, že odešla do práce a mě tam nechala Děda opět trval na tom, že si jenom odpočine, máma rozladěně instruovala z práce, ať si poradím. Tak jsem zavolala rychlou, dědu odvezli (vzpíral se a iracionálně argumentoval, doktor byl taky vytočený), na ubruse zůstal tampon po vpichu nějaké látky, udělal na tom ubruse krvavou skvrnu, koukala jsem na tu skvrnu a začala se třást... Něco podobného (jiní lidé, jiný prostor) se ještě xkrát opakovalo...
(28.9.2021 14:35:53) Pevalo, brouku, dědictví tu řeší pár lidí. Vůbec tě to nemusí trápit. Těch, co nezdědili nic, nebo 1 byt a podíl mezi 3 potomky, těch tu bude taky hodně. Ale k věci: 1) jsi v dost hnusný životní situaci, která má potenciál rozložit, nebo tmelit. To, že ti je mizerně, je bohužel dost jasný. A normální. 2) upřímně ti na píšu dvě věci - ty jsi tahoun rodiny, trochu asi workoholik, rodina tě vnímá ták, jak se v ní roky chováš. Bohužel. Pokud chceš změnu, začni si hned říkat o pomoc, dětem, přátelům. Mluv s nimi i o tom, jak se cítíš. A ta druhá - asi nepříjemná věc - tvůj muž je ten, kterému fyzicky skončil bývalý život. Možná i chlapský život. Do konce života bude zřejmě odkázaný na nějakou spolupráci, nebo přímo péči. Byl by zázrak, kdyby v tomto stavu dokázal ještě aktivně plánovat přestavbu. Je to nefér. Ale tobě s jistými změnami a nároky zůstane život +- normální (aspoň ta možnost se sebrat jít ven, pryč, někam odjet). Připrav se i na to, že může být pěkně depresivní. Ne smutný, ale opravdu v depresi. 3) tvrdá otázka - vzhledem k té situaci ve vašem vztahu - chce se vracet domů? Asi to zní divně, ale být odkázán na péči ve vztahu, který byl na rozpadnutí před nehodou - to může být představa pekla. Chce se vrátit domů? Jak to vnímá?
Jinak ti držím pěsti, i dětem, i jemu. Existují nějaké podpůrné organizace, které ti poskytnou třeba i péči psychologickou? Ono je to opravdu velice náročné.
(28.9.2021 15:46:09) Pevalo, bezbariérový byt, to není tak jednoduché splnit, jen prosím, dávej na sebe pozor. Ať se tě nechytne nemoc. Musíš být hlavně zdravá. A na kole se projeď, toho se nevzdávej.
(28.9.2021 15:48:01) pevalo, co bys ideálně chtěla ty? Kdyby všechny možné "cesty" před tebou byly otevřené - kterou by sis vybrala? Ne rozumově, s ohledem na to či ono... Srdcem, sama za sebe...
(28.9.2021 16:03:51) Ach Pevalo, je mi to moc líto. Znala jsem ženu, které se stalo něco podobného. Manželství neklapalo, a těsně před rozvodem se její manžel při sportu zranil a zůstal na vozíku. Vztah neklapal ani potom, zůstávala s ním jen kvůli pocitům viny, že zmrzačeného ho nemůže opustit a kvůli dětem. Po letech jsem ji potkala, a jsou rozvedeni. Přeji hodně sil, ať se správně rozhodneš. život máš jen jeden.
(28.9.2021 16:10:22) Pevalo, to je mi moc lito Hele, mne se zase behem prvniho tehotenstvi manzel "zblaznil", prodelal nervovy kolaps, druhy jeste horsi nastal po narozeni druheho ditete a prakticky do doby pred tremi lety byl v mnoha ohledech normalniho zivota naprosto nefunkcni. Ja neumim moc vzdavat vztahy, co moc, neumim to vubec. Ale ted jsem moc rada, ze jsem tohle obdobi, dlouhe obdobi, preckala, protoze ted je to uplne skvele Tobe to same radit nechci, jsi uplne jiny clovek, takze je to neprenositelne. Ale co rozhodne poradim je, aby ses nevzdavala toho kola a ani jinych veci, ktere te drzi, protoze to budes potrebovat. Mne zachranilo studium a pak ta jistota v zadech, kterou mam od svych rodicu Moc drzim palce, at se vse v dobre obrati
(28.9.2021 16:20:59) Len, ty bláho, vím, že to s tvým mužem bylo náročnější. Ale že až takhle, to je síla. Když nad tím uvažuju, tak ta opora v zádech, kdy člověk ví, že kdyby bylo nejhůř....dělá v tomhle asi hodně. No ale stejně. Uvědomuje si to manžel, jak těžký to bylo? Mmch už je zdravotně ok, myslím po tom kolapsu na jaře?
(28.9.2021 16:22:20) "Ja neumim moc vzdavat vztahy, co moc, neumim to vubec. Ale ted jsem moc rada, ze jsem tohle obdobi, dlouhe obdobi, preckala, protoze ted je to uplne skvele "
(28.9.2021 16:39:16) ....přijít to muselo. A bude lítostivá ještě mnohokrát. Je to přirozené. Naopak byla až doposud velmi racionální. Muselo to přetéct.
no, do pytle, to snad nemyslíš vážně? Libik, dokážeš si představit, jak je člověku, který je pytli (asi ne vlastní vinou) a někdo cizí mu napíše, že je sebelítostivý?
(28.9.2021 18:11:55) Pevalo, to má velmi těžké, je ve vztahu, který byl skoro u konce a teď čelí společenskému tlaku postarat se o manžela. Aby to pro oba nebylo peklo, je dobré si nalít čistého vína .
Nemyslím si, že třeba tvoje trapný huhňání jí může dlouhodobě pomoci, ale na Rodince se hezky vyjímá, že.
(28.9.2021 18:17:47) libik: Nemyslím si, že třeba tvoje trapný huhňání jí může dlouhodobě pomoci, ale na Rodince se hezky vyjímá, že. A Tvoje hlášky jí jistě pomůžou....
(28.9.2021 18:23:33) Marťasíno, ty si polib(ik) prdel
Pevalo, nemyslela jsem to nijak jinak, než, že věřím na tvou sílu a odvahu, a že vidím možnosti k volbě, pokud to vyznělo jinak, náleží ti omluva, hodně štěstí.
(28.9.2021 19:44:24) "Marťasíno, ty si polib(ik) prdel"
Libik, ty stále nechápeš jednu zásadní věc. Já nejsem tvůj nepřítel a nechovám k tobě zášť. Neodolám, abych si z tebe nedělala šoufky, ty prostě až příliš nahráváš na smeč (včerejší jeptišky a mniši např.), člověk se prostě doma u pc směje a neodolá
(28.9.2021 19:32:15) Jo. Když ono je to složité - roky mi trvalo pochopit, že ani úraz není náhoda... Vžívám se do pana Pevalo. Jsou jen dvě možnosti. Buď tušil, že se nad manželstvím schylujou mraky, nebo o tom neměl ani páru. Pokud tušil, mohl být v nouzovém stavu. Svou ženu miluje a ani zaboha neví, co udělal špatně. V manželství.
(28.9.2021 19:39:30) Ruth, taky nevěřím na úplné náhody Maminka mého někdejšího přítele měla podanou žádost o rozvod, vypořádavala věci, aby se mohli s manželem rozejít (děti velké, manželství nebylo z lásky). On dostal mrtvici a ochrnul na polovinu těla, ztratil např. řeč. Ona tu žádost o rozvod stáhla, kvůli dětem, kvůli lidem a protože fakt potřeboval pomoct. Sem tam hledala, na koho se za tu životní změnu zlobit - na něj, na svoji matku, na sebe, chvíli se zlobila i na mě, že jako mladá 19letá holka tyhle starosti nemám (ona už v 19 byla těhu a vdaná za nemilovaného muže)
(28.9.2021 19:56:20) Tak mně dalších pár let trvalo pochopit, že spousta věcí naopak je čistě náhodných. Nemají žádný hlubší smysl, než že prostě jsou. Stejně jako celý život včetně smrti.
Pan Pevalo nemusí vědět, co udělal špatně, a k tomu se vyflákat zcela náhodně na kole. Nesouvisí to.
(28.9.2021 20:27:11) babi, asi jsem až příliš načetla ze Z. Jordánové a něco od Míly Rejlkové, ale fakt si myslím, že většina věcí v životě se neděje jen tak....ale člověk to vidí až s větším časovým odstupem, nikdy si to neumím aplikovat na současnost, v momentální situaci nadávám jak špaček a do souvislosti si nedávám nic (i bych si připadala jako neznaboh).
(28.9.2021 21:05:27) Na zkušenosti. Jak píšeš ty - s odstupem mnoha let je to zcela zřejmé. Všechno se dá nějak pospojovat, najít v tom cosi... ale kdyby se stalo něco jiného, tak by to také šlo. Je to záležitost toho, že v tom člověk ten smysl, propojení... hledá, chce ho najít. Tak ho najde Padly tu ty příklady "než se stihli rozvést, tak..." no a miliony párů se rozvedly, aniž by se předtím stalo něco fatálního.
(28.9.2021 21:31:33) Ano, Marťasíno, "to se říká ... protože je to útěšné..." na tom se shodneme. Tedy se zpětným nahlédnutím smyslu to nemá nic společného.
(28.9.2021 21:39:36) Babi, když ty máš takovou hrdou potřebu se v žádném případě neutěšit, to je potom těžký
Ale věci a jevy mají(podle mého vnímání a přesvědčení, nikoliv objektivně, jelikož to nejde) smysl do posledního drobku, spoustu "nabídek" člověk nepochopí, nevyužije.
(28.9.2021 21:47:19) libiku, asi holt každý potřebujeme něco jiného, i z hlediska útěchy.
Představa, že "to tak mělo být" je v některých případech snad ještě horší, než víra v náhodu. Záměrně píšu víra - každý věří něčemu jinému, ověřit (tedy vědecky dokázat) se to v těchto "oborech" typu měl se někdo vysekat na kole či neměl opravdu nedá, a samozřejmě ani vyvrátit.
(28.9.2021 21:56:31) ""to tak mělo být" je v některých případech snad ještě horší, než víra v náhodu."
Mělo to tak být = byl to osud (tak to chápu já, jako smíření s realitou, útěchu) Mělo to tak být = mělo se jí to tak stát, je to trest, zasloužila si to. (afektovaný přístup k situaci, takhle mě ale nenapadlo nikdy) Nebo jak to chápeš ty?
(28.9.2021 22:08:01) Marťasíno, první varianta je zhruba tak, jak "mělo to tak být" chápu i já. Ovšem představa, že je někde předem napsaný, že se to po.ere, mi nepřipadá nijak útěšná. Jaksi do budoucnosti, řekněme. Nebo spíš obecně. Jako že ať se snažíš jak se snažíš, osud tě sejme, když se mu zachce. Ale to je hodně epicky podaný ten pocit, co z toho mám.
Co si člověk "zaslouží", co způsobí, které nabídky využije (jak píše libik) a které nechá být, nevšimne si... (proč si nevšimne), to s tím samozřejmě souvisí. Pokud je to osud, nezmůžeš nic tak ani tak. Pokud co se podaří zasloužil se člověk, a co se podělá připravil osud - no, to nezní moc věrohodně
(28.9.2021 22:06:05) No třeba mně osobně přijde mnohem víc útěšné přijmout to, že některé věci se dějí náhodně. A to že vidíme (zpětně) ve všem nějakou souvislost je daň za schopnost ty souvislosti hledat. Bez téhle schopnosti bychom nebyli schopni se nic naučit.
(28.9.2021 22:00:42) Ne, takhle to logicky není. Ale ani naopak - že je to útěšné, neznamená, že to skutečně mělo nějaký smysl. Sama jsi psala, že se to jen tak říká.
(28.9.2021 21:08:23) libiku, no to je jedno, jestli pochopila nebo uminula - stejně jako Ruth. Časem to prostě přišlo. Jestli je to pochopení nebo uminutí je myslím jen náhodně zvolený pojem
(28.9.2021 20:55:52) Babi, díky... Taky mám už dlouho podezření, že náhoda je opravdu naprosto náhodná a jen my, bláhoví lidé, zoufale potřebujeme věřit v nějaký řád, pravidla a náhodu si prostě dodatečně zasadíme do souvislostí...
(28.9.2021 20:22:26) "Jako že se vysekal schválně? To snad ne. Prostě se to stalo."
jak, nejlíp ví pan Pevalo, na co myslel, než se to stalo Jestli mu v tu chvíli bylo skvěle, nebo zrovna nadával, nebo přemítal o tom, co se děje doma...
(28.9.2021 22:18:30) Marťasíno šmarja fakt je to jedno. Taky by se třeba dalo vystopovat, že si přehnaně dával bacha, protože něco..., a proto se vysekal (to se skutečně stává, na skále docela často). Jako opravdu když budeš jó chtít, tak to najdeš. A co? K čemu to je? Jak to Pevalo pomůže?
EDIT: na skále jsem měla na mysli tedy lezení - někdy čím víc člověk špekuluje, snaží se jít na jistotu, tím spíš spadne... ale koneckonců i na kole při přejezdu po kluzkém úseku potažmo skále je lepší nikoli opatrně brzdit a smeknout se, ale jet a přejet.
Tyhle detaily jsou ale úplně jedno, jde o to, že zpětně můžeš opravdu najít jak "příčinnou souvislost", tak nějaký vyšší smysl či působení energií a kdesi cosi.
(28.9.2021 22:51:57) "šmarja fakt je to jedno. Taky by se třeba dalo vystopovat, že si přehnaně dával bacha, protože něco..., "
babi, ale já takhle "osud-smysl-souvislost" nahlížím hlavně na svůj vlastní život, ne na život cizí Ta otázka položená Pevalo nic neznamenala, prostě mě jenom napadlo, na co myslel, když se to stalo Žádný vícesmysl a hyperosud v tom nehledám, ani mi do toho nic není, jenom mě čistě jako zvědavou ženskou zajímalo, co se mu v tu chvíli honilo hlavou (jestli to potom někomu svěřil) ....ale nemyslela jsem to nijak špatně, to jen ty a pevalo předjímáte, bohužel
(28.9.2021 23:02:03) Marťasíno, tak ptáš se poté, co jsi tu uvedla i s příklady právě to nahlížení věcí optikou "osud-smysl-souvislost", tak je nabíledni, že v tom kontextu tu otázku čteme. Máme zapomenout, že hledáš smysl? Jako když tu nejdřív rozebereš i s příklady, že se ty úrazy nedějou náhodně, tak co si máme myslet?
(28.9.2021 23:24:10) babi, píšu tam "nevěřím úplně na náhody" - tím nemyslím, že v tomto jednom případě, který je mi znám (není jich houf) si pán způsobil mrtvici
(29.9.2021 6:18:02) No mně tahle "optika osudovosti" přijde jako celkem vošajstlich. Protože je ve výsledku obviňující, zejména pro člověka, který je v těžké situaci, a tudíž zranitelný. Takže douška o tom, že se tak někdo dívá na svůj život, ale ne na cizí, už mu moc nepomůže.
Takový to "Věci se nedějou náhodou, jsou to lekce pro nás, dokud se člověk nepoučí, budou se stejné situace opakovat..." je jinými slovy SAMI SI ZA TO MŮŽETE. A zas třeba "mělo to tak být" pro mě není útěšný vůbec, tím mě každej akorát nasere Kdo jako řek, že mělo? Někdo s přímým kontaktem na PB? A co se tím jako pro mě řeší? A proč to tak mělo bejt, protože jsem si to zasloužila? Áááá, úplně slyším svoji máti a její magické myšlení. Proto jsem na to asi tak alergická.
Zpětné hledání smyslu událostí je něco, co člověk potřebuje, aby přijal skutečnost a postavil se k ní. Aby byl sám tvůrce svého příběhu. To je něco úplně jinýho.
(29.9.2021 7:01:26) jak, Pevalo jsem k jejímu líčení svého trápení adresovala tyto tři příspěvky, to, že v rámci té debaty Ruth píšu něco o osudu a s babi rozebíráme svoje odlišné světonázory, s tím nesouvisí
1)pevalo, já bych se rozvedla, jenom kvůli úrazu bych s manželem nebyla Tohle tě teprve složí, mysli na sebe! Pomáhat mu můžeš i jako blízká osoba a přítelkyně, ale nejsi povinná se obětovat 2) nejlíp ví pan Pevalo, na co myslel, než se to stalo Jestli mu v tu chvíli bylo skvěle, nebo zrovna nadával, nebo přemítal o tom, co se děje doma... 3) pevalo, co bys ideálně chtěla ty? Kdyby všechny možné "cesty" před tebou byly otevřené - kterou by sis vybrala? Ne rozumově, s ohledem na to či ono... Srdcem, sama za sebe...
Dámy, kde z tohoto čtete, že já znám odpověď, proč se to stalo?
(29.9.2021 6:50:04) "Věci se nedějou náhodou, jsou to lekce pro nás, dokud se člověk nepoučí, budou se stejné situace opakovat..." je jinými slovy SAMI SI ZA TO MŮŽETE"
Kopřivo, to je fakt o výkladu. Já pod tou osudovostí a "asi to tak mělo být" chápu, že tuhle kartu člověk dostal při svém zrození - čili opravdu v tom nemám obsažené "sami si za to můžete"
O nenahodilosti jsme si s psaly s Ruth, s babi jsem rádobyfilozofovala čistě obecně, jelikož to vnímáme přesně opačně, a to mi přišlo zajímavé. Pevalo jsem adresovala jen ten dotaz "za jakých okolností se to stalo", a nemyslela jsem tím, že znám odpověď, proč se to stalo (to často neznám ani sama u sebe), byla to jenom zvědavost.
(29.9.2021 7:06:22) "Mělo to tak být" znamená "tahle sračka ti patří", a "věci se nám nedějou náhodou" znamená "sám si za to můžeš". Jsou to dva samostatný bláboly.
Připustit si náhodu - a zlou náhodu - je osvobozující, aspoň pro mě. Ne, nezavinila jsem to, ne, nebyla to ani žádná moje karta, prostě se to stalo a je na mně, jak se k tomu postavím.
(29.9.2021 10:08:54) Libik, no tak to každopádně. Jako celej život, žejo. Akorát mi netřeba lidí, kteří v rámci nějakého sebezáchovného klamu a boje s vlastními úzkostmi cítí puzení předhazovat ostatním, že "věci se dějou správně", "má to tak být" a "máš se z toho něco naučit".
Protože někdy se věci vůbec nedějou správně, ale jsou pěkně na hovno. A lidi nedostávají naloženo jen tolik, kolik unesou (další oblíbenej hlod), ale někdy tolik, že je to zabije.
A že se na to člověk nevyflákne rovnou, ale zatne zuby a tou hromadou sraček se snaží nějak prohrabat, to je samo o sobě projevem hluboké víry a osobní síly, protože bez ní by to pro některý lidi bylo na okamžitý vystoupení za jízdy.
(29.9.2021 10:14:36) Já bych se zastala těch co si myslí , že "věci se dějou atd." chápu jejich potřebu nějaké spirituality a tohle je tak jednoduché vyznávat (do doby než se něco fakt podělá)
(29.9.2021 10:15:37) Libik, jasně. Ať si to osobně vyznávaj, můžou si to nechat třeba i vytetovat na pozadí. Ale ať v tom nemáchaj rypák člověku v těžký situaci.
(29.9.2021 15:11:27) "Ať si to osobně vyznávaj, můžou si to nechat třeba i vytetovat na pozadí. Ale ať v tom nemáchaj rypák člověku v těžký situaci."
Tak znovu, Kopřivo, pro ty, co nečtou a jedou si to svoje, bez ohledu na vlákno, bez ohledu na text. Pevalo jsem adresovala jen tyto 3 příspěvky - kde v nich vidíš máchání rypáku?
"1) pevalo, já bych se rozvedla, jenom kvůli úrazu bych s manželem nebyla Tohle tě teprve složí, mysli na sebe! Pomáhat mu můžeš i jako blízká osoba a přítelkyně, ale nejsi povinná se obětovat 2) nejlíp ví pan Pevalo, na co myslel, než se to stalo Jestli mu v tu chvíli bylo skvěle, nebo zrovna nadával, nebo přemítal o tom, co se děje doma... 3) pevalo, co bys ideálně chtěla ty? Kdyby všechny možné "cesty" před tebou byly otevřené - kterou by sis vybrala? Ne rozumově, s ohledem na to či ono... Srdcem, sama za sebe..." To, co jsme si napsala s Ruth a babi, byla obecná diskuze o odlišných světonázorem - a já jsem ten váš neurážela Silná slova a demonstrativní odsouzení přišlo od vás, od těch, co mají mandát na jedinečnou pravdu.
(29.9.2021 15:17:56) "cítí puzení předhazovat ostatním, že "věci se dějou správně", "má to tak být" a "máš se z toho něco naučit". Protože někdy se věci vůbec nedějou správně, ale jsou pěkně na hovno. A lidi nedostávají naloženo jen tolik, kolik unesou (další oblíbenej hlod), ale někdy tolik, že je to zabije."
Ne, nikdo Pevalo nic takového nenapsal, to je ošklivý blud. Toto téma založila Desperátka, Pevalo do něj napsala svůj současný problém, dostalo se jí účasti, povzbuzení a ona se vlákna dál neúčastnila A pak jsme si s dovolením napsaly nějaký vlastní pocit, jak to se starostma je. Jediný, kdo se případně mohl ohradit, až neplevelíme, je Desperátka Toto vlákno není Pevalo, a příspěvky, které jí nejsou adresovány s ní přímo nesouvisí.
Překvapuje mě, že je potřeba si taková fakta připomínat
(29.9.2021 10:00:41) babi, jo, je to taková ta typická soudobá ezokaše. Tuhle trochu krupice z Jungových synchronicit, tamhle trochu cukru z asijských nekauzálních myšlenkových systémů, pro domácký pocit trošku máslíčka křesťanského prostředí (ale pozor, aristotelské kauzalistické katolictví by v tom bylo žluklé, tak to vyplivnem). No a fajnšmekři posypou skořicí kvantového provazování. Je to vyprázdněné, povrchní, v tohle případě vůči pevalo i určitým způsobem povýšenecké a agresivní, ale "hluboce a moudře" se to samotným mluvčím poslouchá.
Není to soucitným vyjádřením osobní víry (koneckonců, tu já mám také), ale její okázalou demonstrací před oslabeným jedincem. Asi jako když u nás před dětským nemocničním pavilonem imrvére vartovali "Strážká věž" a odchytávali primárně přepadle vypadající páry.
(29.9.2021 15:36:19) "vyprázdněné, povrchní, v tohle případě vůči pevalo i určitým způsobem povýšenecké a agresivní, ale "hluboce a moudře" se to samotným mluvčím poslouchá. Není to soucitným vyjádřením osobní víry (koneckonců, tu já mám také), ale její okázalou demonstrací před oslabeným jedincem. Asi jako když u nás před dětským nemocničním pavilonem imrvére vartovali "Strážká věž" a odchytávali primárně přepadle vypadající páry."
Angrešt, fakt byla tahle ventilace nezbytně nutná? Forma přijatelná? Vše kvůli jedné jediné větě „věci se někdy nedějí náhodou“? Rozumím ti, štve tě odlišný světonázor, správný je jen ten tvůj, nic jiného nemá místo na světě. A všechno to zabalíme do balícího papíru „chci se zastat Pevalo, chci ji ochránit před zlou ezoterikou, aby všechna moje obvinění a zášť dostala punc legitimity“. Byla tvoje frustrace momentálně tak silná, že na místě byly výrazy jako "povýšenecké, agresívní, okázalá demonstrace, přirovnání s Jehovisty před dětským pavilonem, kteří odchytávají nešťastné rodiče"? Angrešte, stav se u kolegy, ty musíš opravdu blouznit, být úplně mimo, ale ani tak nemáš právo nikoho napadat – odborník tohle neudělá, tyhle rány pod pás „v rámci dobra“ jsou právě tou agresivitou, právě tou okázalou demonstrací, právě tou povýšeností. Ta slova jsi užila naprosto správně, jenom nepřísluší tvým oponentům. Mmch oponenti neexistují, to je vlčí mha agresora, nikdo se s nikým nepřel a nehádal Ty emoce, ten agresívní záštiplný náboj jsi tam vnesla ty.
(29.9.2021 20:51:56) Marťasíno, nechápu, proč se obouváš do angrešt, nenapsala nic špatného. Dobře popsala, jak se ezoterické myšlenky překrucují. Viz ta mantra, že když se ti něco závažného stane, tak to není třeba náhoda, ale je to kvůli tomu, aby se člověk poučil z toho a přerovnal si priority. Ale přitom je to naprostý blábol. Jo, když ti auto přejede nohy a jsi na vozíku, tak si přirozeně přerovnáš priority už jen tím, že se ti právě dosavadní život sesypal od základů... Ale jaké pak to má poučení, pokud si ty nohy člověk nenechal přejet schválně? Žádné. Je to jen blbá náhoda a obrovská tragédie. Pokud by fakt nějakým způsobem mělo platit, že se člověku to špatné děje proto, aby se z toho poučil... tak by to předpokládalo, že se ten člověk, co si od osudu vykoledoval přejetí nohou, choval mnohem hůř než všichni ostatní. Jakoby pak musel za to chování tím velkým úrazem zaplatit. Jenže takhle to přece v životě nefunguje. Prostě je to jen ezo blábol, kterým se někteří, co se jim nic tak fatálního nestalo, uklidňují nebo se rovnou povyšují nad ty, co se jim něco špatného stalo...
(29.9.2021 21:02:52) Kat, to taky. Proto mě překvapilo, jak se Marťasína do angrešt obula. Přitom angrešt jenom popsala, jak vzniká ezo blábol a co všechno se do toho schová.
(29.9.2021 21:13:30) Tak Angrešt jemně dala najevo, že ti, co svoji naději(mnohdy v těžkém životě) upínají k tomu, že mohou (třeba příště) souvislosti svou maličkostí ovlivnit, jsou malinko pitomí, že..
Ale to je ve skutečnosti neví ani přísně racionální ateisté, ani odevzdaní křesťané a ani ti, co čtou nějaké sebemotivační objevitelské pravdy lhostejno na jakém filosofickém základě..
Mohu si 100x myslet, že některá z těch skupin má v hlavě vytřeno, ale proč jim to brát.
Média, ketrá nás ovlivňují nejen v tom, jak vypadáme o 20 let mladší, v tom, co je a není zdravé k jídlu a kolik hodin máme spát, v posledních letech postavila na pranýř "šarlatány" padni komu padni (včetně psychosomatiků a celostních doktorů). Kdo s tím má nějaké zkušenosti (a nemyslím s kartářkou ze 7. patra, co bydlí na Lužinách), ví, že nejde o obviňování a prodej lží či falešných nadějí.
Nemyslela jsem, že se mi to někdy stane, ale zastanu se Marťasíny.
(29.9.2021 21:20:33) "Tak Angrešt jemně dala najevo, že ti, co svoji naději(mnohdy v těžkém životě) upínají k tomu, že mohou (třeba příště) souvislosti svou maličkostí ovlivnit, jsou malinko pitomí, že.."
Ne, to najevo nedala. Souvislosti ovlivňujeme všichni stále. Nezávisle na tom se stávají náhodné věci.
"Ale věci a jevy mají(podle mého vnímání a přesvědčení, nikoliv objektivně, jelikož to nejde ) smysl do posledního drobku, spoustu "nabídek" člověk nepochopí, nevyužije."
nebo tu:
"No, taky to může být, tahle sračka mě někam vede nebo mi s něčím pomůže, z něčeho mě osvobozuje, z něčeho mě zkouší.
(29.9.2021 22:16:59) Babi, ale to jsou věty o tom, že věřím ve smysl existence, ve stvoření, ve vyšší dobro. Takže i v to, že není náhoda, kde jsem se narodila, koho jsem potkala a co mi spadlo do kanálu. Několikrát jsem paralelně řekla, že si jistá být nemohu rp. že to nemohu důkazně tvrdit, jako ty nemůžeš
Ani Mirka Spáčilová by obsah tech vět neshrnula tak, že někoho obviňuji, křesťané to nemaj v popisu práce, ti maj "buď vůle tvá"
(29.9.2021 22:43:37) ...tak mě nějak napadá něco o těch potrefených ptácích...... Na to, že polovina Angreština příspěvku byla spíše obecného charakteru, to je velmi zajímavé. A jen dodám, děvčata, že jako mnohdy jindy jde i o kontext, že? Na Babi se lepím spíše náhodně.
(30.9.2021 7:41:56) S šarlatány je ten problém, že jejich legitimní funkce je v podstatě pouze paliativní (pokud odolá a nestane se pijavicí), ale to je taky důvod, že se těžko určuje, kde je hranice, za kterou již škodí.
Samozřejmě, že prostředí, kde jsou oslabené, nefunkční či nedostupné instituce, je živným podhoubím pro parazity.
(29.9.2021 23:01:22) "polovina Angreština příspěvku byla spíše obecného charakteru, to je velmi zajímavé"
Kat, investuj do slepeckých brejlí Angreštin příspěvek byl obžaloba, agresívní divoké obvinění, nasazení psí hlavy, totální nerespekt k něčemu jí cizímu - a Kat, která to tady v podstatě píská si myslí, že to celé bylo nevinné pojednání obecného charakteru
(30.9.2021 8:30:50) hm :) Problém není přesvědčení, ale invazivita. Rozdíl mezi vlastním prohlubováním a nevyžádaným šířením se.
Osobní spiritualita může být zasazena do kteréhokoli věroučného systému, nebo může být i mimo jakýkoli systém. Zásadní je, že spiritualita vyhledává a aktivně vytváří hloubku. Osobní prohlubování sebe sama, objevování prostorů své vlastní duše, případně i skrze své vlastní hloubky určité dotknutí se přesahu, Nekonečna, Boha, Vesmíru... je respektuhodné duchovní jednání.
Na rozdíl od spirituality však ezokaše (či jakákoli jiná kaše, v tuzemských podmínkách patří asi k dalším nejčastějším katolická, budhistická a antroposofická) nevyhledává ani nevytváří hloubku. Podle toho, odkud vyprýštila, nabere pár vyprázdněných pojmů příslušného spirituálního směru - a pak už jen bředne do šířky. A problém není to, že by si kdo uvařil svou vlastní kaši a tu si také jedl - to je osobní rozhodnutí a nikomu do něj nic není. Ev. třeba nabídl k ochutnání ("mně pomohlo tohle, kdybys měl někdy zájem, rád se s tebou podělím o to, co mi pomohlo...") Problém je, že začne svou kaši invazivně roztlačovat do šířky, do osobních prostorů jiných lidí, zejména do škvír, které u jiných lidí v tom okamžiku vytvořila nějaká bolestná událost.
Přesně, jako v téhle diskusi, kde zakladatelka a poté pevalo otevřely akutně probíhající bolavé příběhy - a lup, už se kaše zatetelila a pokusila se tam zatékat. A to je hyenismus a chucpe.
(30.9.2021 9:24:13) Ajajaj, tak už víme, že jedině evangelík má to svaté právo sdělovat své spirituální zkušenosti, (možná i skeptikovi), protože vytváří hloubku, ostatní si serou své ezokaše (katokaše, budhokaše a jiné kaše)a zločinně ovlivňují prosťáčky, kteří zřejmě přilétli z Gurunu, nebyli nijak doktrinovaní ve škole, v rodině, ve společnosti, v životě neměli šanci na vlastní názor a na kecálku typu Rodina.cz se vydávají všanc číhajícím hyenám typu Marťasína, co v útěše něco plácne.
Invazivně roztlačuješ svou kaši do šířky mého bolavého příběhu, se kterým jsem po dlouhém váhání přišla na net, abych se dozvěděla, jak ždímat plavky a co vařit v neděli
(30.9.2021 9:59:26) Vaiteo, nemůžeš si být jistá, je to pouze tvoje přesvědčení.
Já jsem racionální člověk, za vším hledám logické vysvětlení, ale co jsem zažila pár dní zpět se dá vysvětlit jen tím, že prostě existují věci, které ještě zcela jasné vysvětlení nemají, ačkoliv je jich zaznamenaných hodně. Rozhodně všechno neznáme, resp. neumíme vysvětlit, ale neznamená, že nejsou.
(30.9.2021 9:58:22) libiku, no moment, ty jsi tu v tomto tématu přišla se svým příběhem? Kdybych ho neznala, tak vůbec nevím, o čem teď píšeš, a dosud jsem v tomto tématu "manželství v kopru" plus "nehoda na kole" nevnímala, že bys na něj odkazovala. Další věc je, že netuším, kdo tu má jaké vyznání, popravdě se v církvích naprosto buransky neorientuji, ale v daném kontextu na tom vůbec nezáleží, kdo v co věří.
(30.9.2021 9:46:37) Ani vorla, Angrešt jsi vedle jak ta jedle a ve své útočné povýšenosti nevěnuješ pozornost vláknu, tomu, co kdo psal a jak to později vysvětlil - jedeš si svoji extrémně obviňující písničku a nevidím, neslyšíš, nejdeš se zpátky přesvědčit, jestli jsi nepřestřelila.
Zneužila jsi příběh Pevalo k vlastnímu vylití frustrace, coby odborník se zpronevěřuješ vlastnímu poslání, zneužíváš vlastní odbornost a jedeš si svoji vlastní útočnou pravdu...nemáš pod kontrolou sama sebe, mlátíš kolem sebe a nevidíš si ani na "špičku vlastního vlákna" Řeš svoje vlastní starosti, svoje frustrace, tohle nikam nevede, tobě to neuleví, Pevalo nepomůže, a těm, co jim nadáváš do Jehovistů, agresorů a parazitů se to nedotkne, protože jsi prostě vedle, jen zaslepeně pojašeně blbneš na kvadrát. Chápu, co se snažíš vyjádřit, zoufalství z toho, když někdo skutečně žije z neštěství druhého, který mu věří. ALE TAHLE DEBATA NENÍ A NIKDY NEBYLA TEN DRUH PŘÍBĚHU!
(30.9.2021 10:00:45) Rodinová, to se nedá nějak stručně shrnout, a čas projít to pečlivě zpětně teď nemám. Když to odfláknu, dostanu tu virtuální slovní flákanec
(30.9.2021 10:03:40) všechno vzniklo větou "někdy se věci nedějí náhodou"
skončilo to označením lidí, kteří tu větu ve svém životě užili jako hyeny, Jehovisty, parazity žijící z bolesti zlomených rodičů nemocných dětí, agresory, povýšence, zraňující rodinu Pevalo... Ačkoli všichni, co svůj náhled na onu mantru vyjádřili, napsali přímo Pevalo spoustu povzbudivných věcí a vyjádřily jí účast. Jenomže potom Pevalo odešla z debaty a o několik hodin později tu zazněla věta "někdy se věci nedějí náhodou"
(30.9.2021 10:06:19) Vlad. možná někdy melu blbosti, to někdy každej, ale tady přesně vidím, co se stalo, fakt jsem šla od věty č.1 dál, časově jedno po druhém, dala jsem si tu práci - když už jsem byla odborníkem označena za lidskou zrůdu, tak ať aspoň vím, jak jsem si to způsobila
(30.9.2021 10:31:51) bylo tu jasně napsáno, že ten, kdo vyznává nějaký ezoterický princip a s někým ho v debatě sdílí, povýšeností a agresivitou spadá do stejného ranku s Jehovisty, kteří parazitují na bolesti zoufalého rodiče, který má těžce nemocné dítě - to vše proto, že ezoterický princip byl zmíněn 5 hodin po ztichlé debatě týkající se Pevalo (ačkoli jí nebyl adresován).
(30.9.2021 12:09:52) Libiku, vidim to stejne, mame bezprostredni starsi sousedy Jehovisty a pokud vzajemne akceptujeme, ze se nebudeme bavit o vire a nutit je slavit vanoce, jsou to bezva ochotny lidi a je s nima sranda
Jezis ja tady dneska s kazdym jenom souhlasim, jestli nejsem nemocna
(30.9.2021 12:20:28) no, já s nima problém mám, když jsou to rodiče několika dětí, docela trnu, jestli se fakt nestane někdy situace, když ty děti budou potřebovat krevní transfúzi - oni to striktně odmítají Nechtěla bych případně být v kůži např. záchranáře, který by v případě úrazu zasahoval - s takto smýšlejícími rodiči zraněného dítěte je to fakt vohubu. A ti Jehovisté, co operují v našem okrese, se mi eklují tím, že na svých ovečkách získávají majetek, že jejich šéfík nutí ty ostatní, co na sebe navázal, aby postávali s tou Strážní věží kdesi...
(30.9.2021 12:41:34) no jo, ale zblblý 18letý potom ale případně dobrovolně vykrvácí
Wikipedie: "Jsou známi například pro svoje podomní kázání, šíření časopisů Probuďte se! a Strážná věž, které jsou závazné pro jejich víru,[zdroj?] neakceptování krevních transfúzí, či neúčastí na politickém životě. Hlasité pochybování nad učením organizace pak bývá důvodem k vyloučení ze společenství.[22] Člověk může být vyloučen jak za nesouhlas s učením, tak kvůli hříchu (například alkoholismu, kouření, pomlouvání, výbuchům hněvu, extrémnímu tělesnému týrání členů rodiny aj.) S lidmi, kteří byli vyloučeni nebo z organizace odešli, se stávající členové nestýkají, ani je nezdraví. Toto opatření se obvykle vztahuje i na členy vlastní rodiny.[23][24][25][26] Svědkové Jehovovi vydali překlad Bible pod názvem Svaté Písmo – Překlad nového světa, který vyšel ve 185 jazycích a 227 milionech výtisků. V roce 2019 vyšel revidovaný český překlad.[27] Svědkové Jehovovi již několikrát na základě svých výkladů bible ohlašovali konec současného světa, a to k letům 1914,[28] 1915,[29] 1925,[30] 1941[31] a naposledy na rok 1975.[32]
(30.9.2021 13:09:15) mno, tak jo, jsou to slušňáci - a mě ze svého středu vyhnali (pro pomluvy, přemíru pikantní ezokaše, výbuchy hněvu a konzumace krvavé tlačenky), tak svoje protřelé zatékání ezokaše zkouším na Rodině, no
Ještě že jsou tady supermani, co mě odkryli a přiletěli bolavým duším na pomoc. Tak v tomto mi zmehlo, je čas se zase vrátit ke stalkingu, milý Libiku - lezlo mi slídění za tebou dost do peněz a toho času!, ale musím zase zpátky k původnímu řemeslu Takže stalking (jak jsi mě kdysi legitimovala ty) nebo to špulení svého rozháraného pohlaví (taky ze tvé autorské dílny). Nevíš, jestli Saudek zrovna nabírá?
(30.9.2021 13:49:12) "Navíc zákon jim neumožňuje odmítnout léčbu u nezletilého."
Coz jim nezabranuje dite "odvrhnout", kdybych nezazila, neuverim. Dite tezce popalene ekektrickym proudem, amputace, hrozne smutny pribeh. Otec uz ho "nechtel", byl neoblomny, maminka odolala tlaku rodiny a spolecenstvi, dal za nim chodila, a zazila si svoje, bylo to strasne. Ne vsichni jsou stejni, ale to striktni uceni svadi k fanatismu, drive byli brani jako sekta, dnes uz jsou registrovana cirkev, ale znamky sektarstvi pri nesouhlasu a snaze o vymaneni se z vlivu spolecenstvi tamstale jsou, osobne jich znam vic.
(30.9.2021 13:59:51) Tak Vlad, nikdo neříká, že to nejsou lidi. Jinak moje blízká kamarádka (tč. evangelička) od nich odešla naprosto normálně a dodnes s nimi vede přátelství.
Také znám "pragmaticky" zavrženou řádovou sestru oběma rodiči, sice není dítětem po úraze, ale i tak to zamrzí.
Netroufám si tvrdit, že by ateismus nesl známky sektářství.
(30.9.2021 14:01:13) já se jehovistů taky bojim - bývali dost otravní, začínali hovor o mých krásných výpěstcích a našich zvířatech, pak chtěli odpovědi na různá duchovní témata (mě nenapadlo jim vnutit patizón a cuketu), brožurku jsem opakovaně odmítla, nakonec mi ji dali do schránky
A jak jsem si četla na wiki kompletní informace, když jsem rozklikla jeden odkaz týkající se financování, jako standardní fundraising tam uváděli závěť - to se mi nelíbí, dědictvím se může organizace nechat příjemně překvapit, ale to je tak max.
(30.9.2021 14:07:07) Podle mě to zmíněné závěťování je nejrozšířenější konspirace proti Svědkům, lidé neváhají házet klacky pod nohy pečovatelům s myšlenkou "určitě jim babi dala barák" a sami nemají čas a možnost(vůli) to vzít za ně.
(30.9.2021 14:18:08) jasně, pak je to hodně diskutabilní, to neříkám
Vidělas, jak je ztvárnil v Krásce v nesnázích režisér? Jehovisti tam měli v čele Hrušínského, E.Vašáryová byla nejposlušnější z oveček a chudák Abrhám s bílou hřívou aby to morálně rozsekl, když se jehovistka v nájmu starala o umírající maminku
(30.9.2021 14:29:35) marťasíno, já na tom byla v rámci odpočinkového dne po dvouhodinovém ráji v saunovém světě... tedy dobře naladěná, uvolněná a vstřícná a film mě bavil žádné umění nečekej, ale herecky je to pěkné, vizuálně podařené, původnímu blogu lehce vzdálené... oddechovka bez aspirací na "velké umění"
(30.9.2021 15:29:53) tvl, "když Jehovu posloucháš, má tě rád" a funguje jim to?
Já se tady snažím nalovit duše, které nakrmím propracovanou ezo-kaší a jsem pořádkovou policií po zásluze odhalena, je rozkryta celá moje motivační patologie a mám po žížalkách
A Jehovisti do toho jdou takhle nahrubo, "bez roucha" a pěkně na rovinu...
(30.9.2021 15:49:47) Marťasíno, ty teď tady děláš chudinku, na kterou ostatní napatlaly ezokaši? K myšlence ezo kaše jsem se už vyjádřila.
Pořád souhlasím s tím, co psala jednodušeji i Vítr z hor: "některé věci se nedějí náhodně" "Jako komentář například k nemoci, neštěstí, smůle atd. – je to manipulace jako blázen, je to neetické a nadřazené. Angrešt to napsala velmi výstižně. Jenže u nás je tento typ násilí velmi běžný, za násilí se málokdy považuje a lidi se ho neradi a těžko vzdávají."
Fakt máš pocit, že když někdo na drsnou nemoc, neštěstí atd. odvětí: "třeba to mělo nějaký smysl" tak, že je to ok? V čem a proč? Když mě vyhodí z práce a někdo mi řekne, že mi to třeba přinese něco dobrého nebo, že to mělo nějaký smysl... ještě to zkousnu, ale když to někdo hlásá před někým, kdo měl mnohem fatálnější zkušenost - nemoc atd., tak je to fakt hnusné. Protože mnohé hrozné věci - genocidy, války, se nedějí kvůli nějakému hlubokému ezo smyslu, jsou prostě jen neštěstím a smůlou a výsledkem špatných rozhodnutí nebo názorů.
(30.9.2021 21:22:13) "Marťasíno, ty teď tady děláš chudinku, na kterou ostatní napatlaly ezokaši?" Ne, j.a.s, už se jenom směju "K myšlence ezo kaše jsem se už vyjádřila." Ano, bylo to podnětné a dobré si připomenout, že se tak stalo.
"Pořád souhlasím s tím, co psala jednodušeji i Vítr z hor: "některé věci se nedějí náhodně" "Jako komentář například k nemoci, neštěstí, smůle atd. – je to manipulace jako blázen, je to neetické a nadřazené. Angrešt to napsala velmi výstižně. Jenže u nás je tento typ násilí velmi běžný, za násilí se málokdy považuje a lidi se ho neradi a těžko vzdávají."
Co takhle být tady sama za sebe a neschovávat se za něčí text? Tvůj odsudek má jeden podstatný nedostatek - nikdo Pevalo takový komentář neposlal - kdybys nebyla líná jak vandrák v červenci, a mrkla na vlákno, zjistila bys to. Mimo reakce směřované Pevalo jsme si tuto větičku pouze sdílely ve třech, a nikdo s ní Pevalo neoslovil.
"Fakt máš pocit, že když někdo na drsnou nemoc, neštěstí atd. odvětí: "třeba to mělo nějaký smysl" tak, že je to ok? V čem a proč? Když mě vyhodí z práce a někdo mi řekne, že mi to třeba přinese něco dobrého nebo, že to mělo nějaký smysl... ještě to zkousnu, ale když to někdo hlásá před někým, kdo měl mnohem fatálnější zkušenost - nemoc atd., tak je to fakt hnusné."
Přestaň blouznit a začni číst, moc ti chápání textu nejde. Já jsem text "třeba to mělo nějaký smysl" nenapsala, takže tvůj obviňující rozbor směřuj jinam a lépe se laskavě orientuj.
"Protože mnohé hrozné věci - genocidy, války, se nedějí kvůli nějakému hlubokému ezo smyslu, jsou prostě jen neštěstím a smůlou a výsledkem špatných rozhodnutí nebo názorů." Bomba, tohle fixuj, jistě to někdy někoho bude zajímat. Mě ne, nezlob se.
(1.10.2021 9:57:45) Libiku, máš tomu rozumět tak, že existuje určitá hranice mezi vírou a sektářským vymýváním mozků. Mmch., těch jehovistických videí existuje víc a např. díl "věnovaný" homosexualitě je ještě větší lahůdka než Kuba, co si nesmí hrát s tím, co Jehova nenávidí.
(1.10.2021 10:13:42) Babi, ty mě někdy fakt zarážíš.
Přijala jsem jako danou věc, že jsi tu z nás daleko nejinteligentnější (dle naměřeného IQ), nicméně se mi stane v 1 případě ze 100, že u tebe naleznu nějakou objektivitu.
(1.10.2021 10:27:58) Jinak tedy jen technická: IQ měřené testem Mensy nijak nesouvisí s objektivitou.
Přesto se domnívám, že "objektivně" beru za každých okolností, že každý má svoji pravdu (tedy považuje svoje vnímání za to správné), mám to na paměti. To ovšem neznamená, že se k tomu vnímání nemohu vyjadřovat z pozice svého vnímání.
Vůbec nehodnotím každého Jehovistu jednotlivě nějak - všechny je neznám, jak jsem dříve psala, potkala jsem jenom ty, co mi zvonili u dveří (je mi jedno) a ty, co mě oslovili před nemocnicí, když jsem musela vypadat fakt zdrchaně (vadilo mi). Pak znám některé jejich texty, respektive co o sobě píší (je mi jedno, nehodnotím, jejich věc.
(1.10.2021 10:05:40) Monty, jenže pokud se pohybuješ svobodně po světě a nějak se rozhoduješ(což dělají Svědci J), vymývá ti mozek všechno kolem tebe. Některé tvé názory jsou přímo učebnicovým příkladem ovlivnění vášnivými hypotézami. Empiricky si nedokážeš ověřit nic, o čemž jsi bytostně přesvědčena, nemáš na to prostředky a neznáš metodologii.
Kolik znáš členů tohoto náboženského společenství, že můžeš říct, že jsou vymyté palice?
A kde čerpáš ty pěkné informace o tom, jak to tam chodí?
(1.10.2021 13:35:20) Jehova tě má rád, jen když ho posloucháš. Kouzelník je od satana. Takže Harry Potter. O kouzelných Popelčiných oříšcích nemluvě. Skvělé.
A ještě třídí blbě plastovou figurku do kontejneru na papír.
(1.10.2021 21:43:40) No, to je zvláštní video teda. Mně na něm nepřijde zas tak divné to odmítání "čar a kouzel". Ale daleko spíš to jednání vůči dárci - kamarádovi, který daroval něco v dobrém úmyslu a z náklonnosti. Protože zahozením té hračky do popelnice tam je zahozená určitým způsobem právě i ta kamarádova laskavost.
(1.10.2021 22:04:41) No a stojí Jehovisti o kamarádství svých dětí s nejehovisty? Pochopila jsem to jako jeden z cílů propagace: kamaráda, co ti dává takové hračky, zapuď.
(2.10.2021 11:19:56) “ Mně na něm nepřijde zas tak divné to odmítání "čar a kouzel".”
Mně jo. Kdyby takto hovořila ta dospělá paní se svou přítelkyní tak bych to pochopila. Ale tohle bylo vůči dítěti. Tj odmítnout musí většinu klasických pohádek, pro začátek.
A když to dovedu dál - přísně vzato “čaroval” i Ježíš.
(2.10.2021 11:40:49) Njn, sekty je třeba tolerovat, protože je to VÍRA. U všeho ostatního, v čem nefiguruje nic nadpřirozeného a co Libikovi nejde pod nos, nastupuje místo tolerance bojovné mávání plamenným mečem nad hlavou.