(18.1.2024 21:39:42) Po vyslechnutí rozhovoru dvou kámošů o tom jak je další ignoruje a nekomunikuje, případně komunikuje až po hrozně dlouhé době a nakonec na ně ještě hodí vinu ,že se nesetkali tak jsem se začala uvědomovat ,že to stále častěji pozoruju i ve svém okolí. Začíná to hraničit až s arogancí a už jsem na to docela alergická. Dva příklady z poslední doby. Napíšu známe ( soukromě),že přijedu večer na ples. Nepřijde žádná odpověď a v hromadném chatu byl domluvený sraz v jedné hospodě. Ona se tam poté objeví a začne mi vyčítat, že si myslela že do té hospody půjdeme spolu. A já jenom čumím a nechápu z jakého důvodu si to mohla myslet. Druhý příklad – Jsem domluvená že půjdeme do divadla ,známá mi řekne ať jí ať jí na to upozorním ještě den předem ,aby nezapomněla. Tak jí upozorním, ona napíše ,že s tím počítá. Nic víc. A 0,5 hod. předtím ,než mám jet na představení a už mám všechno rozplánováno časově na minuty, ona zavolá sařekne - tak mě vyzvednes? No a pak spousta takových maličkostí jakože třeba v hromadných chatech ve kterých se různé skupiny domlouvaji na různé akce ,vidím kolik lidí si to čte , ale nikdo třeba neodpoví na konkrétní otázky při plánování společného výletu o víkendu. Ale pak tam jedou a stěžujou si úplně na všechno co je v plánu. Když to shrnu tak mám obecně pocit že se rozmohla šílená arogance a lidi, kteří dřív normálně odepsali ,se teď dělají zajímaví??vzacni??ignorujou ,ale potom jsou strašně naštvaní ,když nenipo jejich. Je to specialita jenom mého okolí nebo tuhle epidemii pozorujete v poslední době také? A musím podotknout ,že to je napříč generacemi i pohlavím ..
(18.1.2024 21:53:57) Dooly, musím říct, že v rámci mé nejbližší bubliny se mi tohle neděje, tam jsme tak nějak na jedné vlně a lidé prostě odepisují a vyjadřují se "normálně" v nějakém rozumném časovém horizontu. Ale zaznamenala jsem v některých "vzdálenějších" skupinách, že někdo rozběhne nějakou organizační záležitost a velká část lidí se vůbec nijak neozve - potom zjistím, že třeba komunikovali přímo s tím organizátorem, ale nějak jim vadilo psát do skupiny. Stalo se to i mě, když jsem navrhovala termíny místa předem "předdomluveného" srazu. Odepsali 2 lidi z 8 a ostatní, až když jsem to trochu důrazněji zaurgovala - myslím, že se lidem asi často nechce se jakkoliv zavazovat a něco slibovat, chtějí mít "volné ruce" do poslední chvilky - speciálně to tedy vidím u mladých, zejména u synových skupin. Skoro všechno domlouvají až tak v poslední půlhodině ... Tu zkušenost, že se někdo nevyjadřuje a pak všecho kritizuje, moc nemám, ale je možné, že to kritizuje někde, kde se o tom nedozvím ...
(18.1.2024 22:04:49) Moniko jo, to je taky jedna z dalších věcí kterých jsem si všimla, že všichni chtějí mít takzvaně “volné ruce.” Hrozně to okecávají tím že jsou free a nepotřebujou plánovat a proč to ti ostatní tak hrotí. Ale už jim vůbec asi nedochází, že když se někam jede třeba ve skupině, tak je problém na poslední chvíli koupit 15 vstupenek nebo sehnat stůl pro 15 lidí v době oběda… A když pak organizátor řekne -dobře ,nikam se nejede , nikdo se neozval,a já si vyrazím na vlastní triko, tak To pak nejvíc vadí zrovna těmhle free lidem.. Ale v těch skupinách mi to asi vadí pořád míň než v tý soukromy komunikaci.. Tam absolutně nechápu že má někdo problém odpovědět chci nechci jo ne nebo se na něčem domluvit. Rozumím tomu že Nemůže odpovídat hned ale třeba ten den určitě to zvládne každej
(18.1.2024 22:13:28) Sama se přiznám,že bych třeba váhala, kdyby mě někdo zval někam,kde je to pro mě předražené a nevkusné, neměla bych hlídání, ale třeba stála o to vidět někoho, kdo nevím, jestli dorazí. Já nikam moc nechodím,ale když už se něco děje, tak jsou to třeba 3 akce současně. Na večírek minulé práce jsem přišla až po desáté...
(19.1.2024 10:02:37) Dooly, jo, v tomhle máš pravdu, free do poslední chvíle - s tím jsem se setkala, i když lidé kolem mě to dělají spíš zřídka, ale setkávám se s tím. Četla jsem o tom zajímavý článek S.Prívary, jak FOMO (fear of missing out) některé lidi úplně paralyzuje a způsobuje jim, že nakonec promeškají skoro všechno.
kopíruju z toho článku: Strach z promeškání se objevuje velmi často v okamžiku, kdy je potřeba udělat nějaké rozhodnutí a k něčemu se zavázat. Dostáváme strach, že nám uteče něco velkého v našich životech. Co když přijde nějaká lepší možnost, nová známost, větší příležitost, a já jsem se už k něčemu zavázal? Co když udělám špatné rozhodnutí a budu s tím muset žít navždy? ... Pomáhá uvědomit si, že celý život opravdu promeškáváme spousty věcí. Stále volíme možnost A, přičemž zanecháme možnost B. Už samotná formulace je důležitá. Neříkejte si: „Uteče mi možnost B.“ Tato formulace v sobě nese skrytý odkaz, že jsme něco promeškali, že nám uteklo něco, nad čím nemáme moc. Lepší je říci si: „Rozhoduji se pro možnost A, a proto nechávám nevyužitou možnost B.“ Může vám v tom pomoci pochopení konceptu nákladu příležitosti (opportunity cost) z ekonomické teorie:
Každé ANO jedné z možností je zároveň NE minimálně jedné z alternativ. Tyto alternativy mohou být dobré, správné a atraktivní. Volba jedné z nich znamená, že jinou nerealizujeme, a to má své „náklady“, svou cenu. Proto je důležité tyto alternativy oplakat (skutečně či metaforicky) a při rozhodování si uvědomit, proč jsme se pro tyto alternativní možnosti nerozhodli. Když víme, proč jsme se pro něco rozhodli, oslabujeme tím potřebu neustále zvažovat, zda jsme neměli přece jen volit jinak.
(18.1.2024 22:07:47) Znám to z obou pozic: organizuji výlet,nahlásí se mi 3 lidi a v den odjezdu je nás víc než dvojnásobek plánu. Někdy mě ale obtěžuje řešit detaily půl roku dopředu- jako třeba jestli na večer na chalupu dovezu oříšky,tyčinky, olivy nebo krupky.
(18.1.2024 22:13:24) Kosatko, jo, tyhle detaily bych taky neřešila . Asi ani den předem… maximálně sdělením vezmete něco s sebou k vinu.. Jde spis obecně o program kt je potřeba nějak rozumné časove naplánovat a k tomu u ty vstupenky třeba..
Jako fakt jsem se s tím dřív nesetkala , až tak poslední rok
A nebo z jiného soudku- soukromá komunikace - ahij, můžeš mi sehnat dřevo tam kde ho beres i ty? OK, zavolám, zjistím, nápisu zpátky - ano, můžeš ho mít , podmínky jsou takové a takové …. A už nikdy nedostanu odpověď Jako jasne, ze mi pak dojde, ze to teda nechtějí Ale je tak těžké odepsat- diky , nakonec vezmem jinde ??
(19.1.2024 9:36:01) Moniko, jo, to máš pravdu s tou výhradní komunikací jen s organizátorem. To se mi celkem běžně děje, organizuju srazy spolužáků primárně přes diskusní skupiny a skupinové maily a někteří se ozvou pouze mně a někdy i výslovně prosí, abych je zahrnula do seznamu, ale že nechtějí psát do veřejných skupin, sdílených tabulek apod. Respektuju to a zařadím tak, jak si přejí.
(19.1.2024 10:41:18) Speciálně u fb messengeru a chatu se mi stává, že vidím zprávu, v tu chvíli nevím, a pak se mi propadne za hromadu jiných do zapomnění. V mailu to dělám tak, že si takové zprávy označuji jako nepřečtené.
Navíc tedy dohledat konkrétní údaje v živějším chatu je o život, mám mnohem raději, když pozvání a info o akcích chodí do mailu.
Osobně mám navíc pocit "překomunikovanosti"; proto většinou neodpovídám na hromadný mail, ale jen organizátorovi; samotnou mě otravuje mít mail zavalený skupinovými zpravami, které navíc docela často najíždějí do upresnujicich debat třeba dvou lidí ze skupiny (a vyzvedneš mě tam? V kolik? A stavíme se do Lidlu pro...?).
Usilovně se braním WhatsAppu, pokud vím, nelze zabránit, aby se muj kontakt zobrazil automaticky těm, co mají muj telefon... Tech kanálu je na mě moc - telefon soukromý / služební, mail soukromý / služební, fb Messenger, fb chaty, smsky, trello... A všechno se mi motá do sebe, pracuju pro farnost, lidi mi náhodně posílají pracovní věci na soukromé kanály a naopak... Někdy se mi chce tlouct hlavou do zdi :)
(18.1.2024 22:13:11) Nic takového neznám. Jenže já se nestýkám s kolektivem lidí, mám jen jednotlivé kamarádky a s těmi se normálně domlouvám na nějaký sraz někde v určitou hodinu. Většinou si voláme, písemně se nedomlouváme, vždy ústně. Auto nemám, z mých kamarádek řídí jen jedna, takže odpadá nějaké vyzvedávání někde. Jedna z mých kamarádek má takovou partu, se kterou už asi 40 let jezdí někam na lyže a na kola, slaví spolu narozeniny apod. Ale nikdy si nestěžovala, že by se nemohli domluvit.
(18.1.2024 22:17:36) Huso ale mě se to prave stává už i v te soukromé komunikaci, viz příklady ..
Ale jak jsem psala v úvodu , vlastně mě na to upozornili dva mladí známí ( 20 a 25) když se bavili o společném kamosovi kt neodpovídá, nebo s velkym spozdenim ( třeba tydne) ale pak se naštve , když nemaj v sobotu čas ( napr) A mě doslo, ze poslední dobou zhusta zažívám to stejně
Bylo by zajímavé kdyby se tu objevil někdo, kdo se takhle chová a mohl mi nějak osvětlit proc
(18.1.2024 22:23:18) Dooly, teď jsem si uvědomila, že moje spolužačka ze ZŠ organizuje každý rok setkání a posílá hromadný mail všem. Já na něj tedy nereaguju, protože na srazy nechodím, jen výjimečně, třeba letos to bude 50 let od konce školy, tak to asi půjdu. Beru to tak, že ti, kteří mají zájem, se přihlásí, že já nejdu hlásit nemusím.
(18.1.2024 22:31:09) Huso, ano, to taky tak beru. Ale tam šlo o to- Když to přirovnám k tvému srazu ,tak je to asi je na úrovni toho ,že by ses teda nepřihlásila a protože se přihlásilo málo lidí tak by se sraz nekonal. A ty by jsi šla pak za organizátorem, jak to ,že se to nekoná ?? že tam stál přeci pevný termín tak už jsi s tím počítala.!A nebo by ses přihlásila, ale už se nezapojila do hlasování o tom, v jaké restauraci se to bude konat, jaké menu se objedná a tak podobně. Pak by jsi tam dorazila, a celej večer mrmlala na všechny tyhle věci.
(19.1.2024 1:15:58) Povazuji to za vrchol hulvatstvi nezareagovat minim.2 slovy (dekuji,neprijdu)na pozvani trebas na ten tridni sraz - uz jen,ze si s tim nekdo da tu praci,posle mi mail, pozve me,zajisti prostory - a ja nic? Neskutecny
(18.1.2024 22:32:41) Huso, taky jsem kdysi zařizovala sraz a musím teda říct, že jsem vždycky chtěla zpětnou vazbu, i kdyby byla stylem "strčte si sraz někam". Nejhorší je mrtvej brouk, to pak nevíš, zda ten člověk žije, změnil email, zapadlo to, zapomněl a já strašně nemám ráda někoho urgovat nebo když nevím. Klidně bych napsala, děkuju za pozvání, nepřijdu a je to. Zrovna na jaře jsme měli sraz a přišly 2 holky, co nebyly od konce gymplu, prostě nějak nejdřív nechtěly a pak už jim to bylo blbý a přišly si starý a co já vím....a nakonec byly nadšený, že to překonaly a bylo to super.
(18.1.2024 22:40:01) Missy, tohle dělám já,když organizuji sraz z gymplu - všechny, co neodpovědi, nakonec nazenu. Oni už to vědí,ale ma to dvojí účinek - někoho to donutí odpovědět a někdo si prostě počká, až zavolám.Jsou to stále ti samí. Ale to je jednou za 5 let, to dám.Kdybych měla každý týden uhánět naší saunovou skupinu, to by mě vytáčelo ...
(18.1.2024 22:44:00) Moniko, já taky naháním, ale nerada a trvalé mrtvé brouky už teda nenaháním. A přesně, jednou za x let se to dá, to jo. Ono ve finále se stejně budou scházet pořád stejný ty lidi, to jádro.
Jo a vlastně mám jednu skupinu, spíš už teď známé než kamarádky, děti spolu chodily na základku, tak to tak 2x ročně napíšu, že bychom mohly zase dát véču a je obratem domluveno. A pak zase půl roku nic, dokud je neprobudím, ale fungujou, takže pohoda
(18.1.2024 22:28:39) Já teda nejsem asi úplně správnej vzorek na tuhle debatu, protože nejsem trvale online, nechodím na hromadné akce, které se domlouvají někde ve skupině a kamarády jsem si kolem sebe postupem času vytřídila na lidi, kteří dávají zpětnou vazbu a komunikují. Nicméně odjakživa nesnáším nedochvilnost a takový to, jak kdysi řekl tuším Nárožný, když si bližní můj myslí, že jeho čas je důležitější než ten můj, takže vše nechává vyhnít na poslední chvíli. Myslím, že v tom hodně velkou roli hrajou mobily a sítě obecně. Všichni tak nějak počítají s tím, že času dost a všechno se dá na poslední chvíli změnit. Zařídí to někdo jinej, nebo si nechám zadní vrátka na jinej, lepší program, kterej mi přistane hodinu před tím původně domluveným, vše otevřeno, se uvidí. S úkolem ať poradí někdo jinej, vždyť vidím, že ve skupině si to zobrazilo 15 lidí, proč bych měla já. Chybí mi takový to "face to face", co je domluveno, to platí. Dodneška jsem schopná si jasně domluvit akci dlouho dopředu a pak tam prostě jsem a nejsem jedině, kdybych umřela. Lidi vzájemně zlhostejněli, čest výjimkám. Jinak ano, všímám si toho, ale spíš co mi kdo poví v rámci rodiny nebo kamarádů, co maj svoje zkušenosti s jinýma lidma, protože já osobně tyhle lidi kolem sebe nemám.
(18.1.2024 22:51:05) Já tohle kolem sebe zatím nepozoruju, ale my asi žijeme trochu jinak. Na žádné hromadné chaty a skupiny nechodíme a většinou se s kamarády scházíme jeden na jednoho, nebo jedna rodina na rodinu a jsme zvyklí se podrobně domlouvat co a jak. Takže v případě, že bych měla kamarádku upozornit, že jdeme do divadla, tak bych se asi rovnou sama od sebe zeptala, kde se sejdeme a v kolik. Takže by asi logicky přišla řeč na to, jestli ji mám vyzvednout, nebo jestli se sejdeme až na místě. Většinou se na tyhle věci ptám sama od sebe...protože chci mít pro jistotu a ve všem jasno dopředu.
(19.1.2024 3:34:47) Nestává se mi to... ale je pravda, že se snažím vždycky tu komunikaci nějak udržet v běhu. Nevím, proč bych někomu psala jen to, že "jdu na ples" - asi bych přidala nějakou další informaci / dotaz (jdeš taky, chceš se sejít - nebo i jen "tak se tam snad uvidíme").
Oznámení v nějakých skupinách, že se něco koná, považuji čistě za to oznámení - a buď přijdu nebo ne - ale pokud tam není vysloveně napsáno, že musím dát vědět, tak to rozmýšlím na poslední chvíli. Ne z arogance, ale mám spoustu povinností (třeba zvířata, která zásadně onemocní, nebo provedou nějakou lumpárnu - třeba zničí plot - v nevhodnou chvíli a je to situace, kterou nemůžu nechat být a jet se někam bavit), žiju v horách, ne vždy jsou průjezdné silnice, mám dvě velmi nepravidelná zaměstnání.... mě se může klidně stát, že ani na akci, na kterou mám lístky, se nakonec nedostanu... takže takové ty volnější prostě nechávám být. A asi mě bude mrzet, pokud se ta akce nakonec zruší - protože zásadně je to ta akce, na kterou by mi to nakonec asi vyšlo....
(19.1.2024 5:54:41) Sally, oznámení- jdu na ples- jasne ze nepíšu random lidem. Napsala jsem to holce ,kt se mě na to ráno ten den sama ptala a ptz jsem byla nastydla , řekla jsem , ze nepůjdu, ale během dne jsem to prehodnotila. No a pokud je ve skupine dotaz- kdo chce jet na wellnes víkend ?tak je asi dobry odpovědět, nebo myslíš, ze ubytování se neplatí a neobjednava předem? Nebo treba lístky na ples apod? Ale diky za úhel pohledu, asi začínám chápat , jak to někteří vidí. .
(19.1.2024 7:34:24) Jsem ve dvou skupinach, kam se pise, a na organizovani cehokoliv je to dost nestastny a neprehledny.. Kolikrat hodne dulezita informace zapadne, protoze lidi zacnou reagovat, kdo nechce/ nema cas docitat zpetne, tak mu to klidne utece..Kdyz chci neco ohledne veci v te skupine vyresit, tak komunikuju opravdu primo s tim dotycnym nebo s organizatorem..
A obecne psani na mesengeru a whatsupu je takove, ze clovek klidne neco prehlidnout muze a zprava mu utece, prijdou za den desitky zprav, nekdo ma tech kontaktu hodne.. Kdyz chci neco fakt domluvit, tak radsi volam nebo pisu sms..
(19.1.2024 8:12:47) Dooly, vnimam to stejně. Stalo se mi nedávno, ze jsem v pondělí ráno napsala kamarádce, zda se mnou další týden nepojede někam na noc, a ze to potrebuju vědět co nejdřív. Ze ji prosím, ať mi co nejdřív napíše. Do středy večer žádná odpověď, pak zavolala a začala si jen tak obecně povídat, čekala jsem, zda se zmini.. Po chvíli se k tomu dostala, a já poznamenala, že už jsem to zařídila jinak. Moc se divila a byla naštvaná, proč jako. Tak jsme si to začaly vzájemně vysvětlovat. Nebylo to poprvé a jindy jsem ji třeba druhy den napsala co tedy, a ona měla pocit, ze ji uhanim. Takže proto jsem čekala, a pak už si to vyřešila podle sebe.. Pro ni je proste co nejdřív az ona něco vymysli. Pro mě je co nejdřív ideálně ten den, nebo druhy nějaká informace typu: vim, ještě nevím, dam vědět do tehdy a tehdy.. proste nějaká reakce. Ona to ma jinak. Holt jsem ale vedoucí zájezdu já, takže jsem ji rekla, ze v tomto případě čekám, ze se přizpůsobí.
Známe se mnoho let, a v tomto a v jejich pozdnich prichodech jsme se nesesly nikdy, ale ma jiné kvality.
Nicmene si všímám mnohem víc, ze lidé neodpoví na sms. Osobně to nechápu, považuji to za neslušné, ale je možné, ze jsou on-line komunikačně prehlceni
(19.1.2024 8:35:54) Beat, no to je přesný ! Organizátor navrhl vylet, nikdo se nepřihlásil a po měsíci se holcina divila proc se jako nejede? Ona s tím už pocitala. No je paradox ze znám 2 holky co ro takhle mají- nezapoji se do plánování , organizace a ještě pořad mluví o tom jak jsou free a “ co já vim co bude za měsíc” a pak zrovna ony delaj největší humbuk když se to nekoná, nebo jim někdo nedostatečné četl myšlenky a vylet nesplnuje jejich požadavky Naopak naprosto legitimní je pro mě přístup- výběr a zaříd to ty , já neumím jazyky ( apod) a jsem spokojena se vším
Breburdo, trochu odbocim, ale ta aplikace se jmenuje v ČR whatsup? Všimla jsem si totiž ze to tak říkají i v Českém rádiu a myslela jsem ze to proste říkají špatně .. tady ( Německo se jmenuje whatsapp)
(19.1.2024 8:42:37) " Organizátor navrhl vylet, nikdo se nepřihlásil a po měsíci se holcina divila proc se jako nejede? "
no ale to je přece hloupost od organizátora... jako že něco navrhne a pak trpně čeká? obzvlášť pokud se něco takového opakuje tak snad není problém v návrhu rovnou napsat "kdo se hodlá zúčastnit, potvrďte účast do středy 5.4., kdo nepotvrdí, počítám, že se nezúčastní, kdo má nějaké návrhy, připomínky, nechť se vysloví hned nebo nikdy"... a je hotovo, ne? výrazy "co nejdřív", "včas", "brzy", "později"... to je tak vágní, že každý má to vnímání jinak, co tobě přijde jako "včas", mně může připadat jako "předčasně" nebo naopak "pozdě", proto máme kalendáře a hodiny
(19.1.2024 8:48:14) Rose Nemyslím si, že by útrpně čekal. Prostě tam napsal ahoj nemá někdo chuť jet tady a tady tam a tam? Nikdo neodpověděl, tak se rozhodl že pojede jenom sám se svojí holkou a podle toho se zařídil. To zas přijde normální mě
(19.1.2024 8:54:55) pozor, "trpně" není nutně "útrpně" trpně = pasivně a zase, chybí mi tam ta komunikace organizátora - pokud něco navrhnu do pléna a nikdo nereaguje, uzavřu to po nějaké chvíli sama - "ok, nikdo se neozval, jedu sama"... to přijde normální zase mně
(19.1.2024 8:49:03) Rose, to je pravda. I já jsem usoudila, že musím proste své kamarádce napsat: dej mi vědět do…a přesný termín. Ale protoze ja to mám podle hesla “podle sebe soudím tebe”, tak nějak předpokládám, ze co nejdřív není za tři dny. Už nebudu.
(19.1.2024 9:49:55) Beat, to mi připomnělo jednoho kamaráda, který je ze čtvrtiny Kubánec a jeho "ahora" znamená ale ouplně jinej časovej úsek, než moje "ahora", a měli jsme na to téma už nejednu pěknou lingvistickou debatu ... ačkoli mě to tu v Čechách potměšile učili jako "teď", tak na Kubě je to "cokoli od teď dále, konec tohoto období není nijak omezen" Běžně jsme se minuli v domluvě na dané věci i o celé dny....
(19.1.2024 10:15:49) Já měla kdysi podřízeného, který byl původem kolumbijec žijící už několik desetiletí v ČR. No a docela trvalo, než si to sedlo. Já měla pocit, že nedodává pracovní výstupy. On měl pocit, že dělá vše správně a já na něj neúměrně tlačím. Snad po dvou letech se vyjasnilo, že když nějaká práce bude trvat měsíc, tak u nás znamená due date January 19th, že to musí být dnes hotovo a odeláno. A pro něj to znamená, že na tom dnes pomaličku začně dělat a odešle to February 19th a pořád je v termínu :-D. Pak už nám to šlo dobře; stačilo to chtít měsíc předem.
(19.1.2024 10:08:20) Presne tak, od Beat tam chybi konkretni terminy,vse takove vagni a neurcite; takze to chce UMET SPRAVNE KOMUNIKOVAT a az pak se muze nekdo rozcilovat,ze ten druhy reaguje/nereaguje pozde.
(19.1.2024 9:13:10) Taky znám lidi, co se moc nezapojují, nebo je dokonce obtěžuje každou drobnost řešit půl roku dopředu, ale co je tak znám, nebrblají. Max. brblají, že se je to přeorganizované. Např. jeden kamarád mého muže, jejichž rodinu mám celkem ráda, domluva je stylem: "my se dopoledne u vás stavíme".
No ale mají tři děti, takže nevím, jestli jich bude 5, přijdou jen na kafe, nebo až spíš na ten oběd, tak hned radši volám jejich ženě a domluvím se s ní, protože on nikdy pro druhé nic nechystá, a já tu chci být zásobená, když přijde jejich permanentně vyhládlá tlupa.
Nejhorší je jiný mužův kamarád, volá, co prý děláme o víkendu, on neví, protože ještě potřebuje zjistit, kdo co kde podniká, aby se přidal tam, kde to vypadá nejzajímavěji. Max řekne "hm, uvidim". Stejně jak můj strejda, chce se u nás stavit, tak se o víkendu ptá, kdy budeme v týdnu doma, že by se někdy stavil, ale není schopen navrhnout čas ani den, protože neví, jak by se to JEMU hodilo. Žije sám, nepracuje, pak nás pomlouvá, že jsme v pátek nebyli doma (jeli jsme na víkend) a on za námi jel (nedal vědět). Jemu prostě vyhovuje se NĚKDY stavit a za ty roky nepochopil, že my prostě odpoledne nesedíme s rukama v klíně a nečekáme, jestli se náhodou nezjeví návštěva.
(19.1.2024 9:19:53) Návštěvy přijímám zásadně jen ohlášené, vím kdy, v kolik a kolik. To samé dělám já, na návštěvě se s lidmi domlouvám s tím, že se ptám hlavně jich, zda se jim to hodí. Domluvy dodržuju a dodržování domluv vyžaduju od ostatních. Můj život je můj a nestojím o to, aby mi ho organizoval někdo jiný než já.
(19.1.2024 9:23:51) Kosatko,takové představy má můj manžel.Melibi se mu, když domlouvam s někým dopředu společný program, že jako on ještě neví, jestli nebude něco zajímavějšího a jaké bude počasí ... Ale pak si vzpomene, když vycházíme na výlet, ať zavolám kamarádce, co bydlí po trase, že se stavíme na kafe! No ani to nedělám,hanba by mě ráčkovala.Kdyz už,tak volám, jestli nechtějí s námi jít kus cesty n.se sejít v hospodě, ale nutit se někomu domů na poslední chvíli povazuju v dnešní době za trapas. A stejně snad všichni už mají vzdy jiný program, nikdo z mých kamarádek zatím nežije stylem "celý víkend trcim doma bez programu"
(19.1.2024 9:35:48) Moniko, Tyhle nápady má občas můj manžel taky. Jakože se pohybujeme někde, kde bydlí nějací znami nebo příbuzní a on že, co kdybychom se u nich stavili. Tak mu opět vysvětluju, že neohlasena návštěva spíš naštve, než aby potěšila. Já to tedy tak rozhodně mam.
Občas organizuju nějakou akci buď jen pro pár známých, nevo v rámci spolku, vánoční večírky, sraz od práce pro 15 lidi , sraz tridy atd. Na větší akce mám Excelove tabulky a urguju a připomínám. atd. Obecně informace mailem, detaily přes Messenger nebo Whatsapp.
Neřekla bych, že by se nějak moc měnil způsob komunikace. Ale ty lidi většinou znám a tak vím, kdo se jak chová a od koho můžu co očekávat. Resp. Nemám žádná velká očekávání, co se týká a solehlivosti od nikoho, ani v rámci rodiny. Vše urguju, overuju 😀 Letos mně čeká sraz třídy a autobusový vylet do adventní Wroclawi. Tak pak můžu napsat aktuální zkušenosti 😀
(20.1.2024 18:13:49) Ja mam taky tyhle napady, ale protoze predpokladam, ze kdyz se to tomu druhemu nehodi, rekne to na rovinu a je to v pohode. Takze bych klidne rekla, zavolej, jestli se muzem stavit na kafe, a zaroven ocekavam, ze kdyz se jim to nehodi, reknou ne, az jindy.
(20.1.2024 19:25:56) Myslíš, že když např.budeš někde 100km od domova a zavoláš kamarádům, že se zastavíš, že ti prostě řeknou :"no to NE, až jindy, máme tu bordel, nemáme nic k jídlu, chtěli jsme se na všechno vyprdnout a udělat si línej víkend v klidu?" Se skřípěním zubů přijmou neohlášenou návštěvu a jo, klidně z toho bude bezva pokec...
(20.1.2024 19:35:38) tak ja mam kamarady, s kteryma se bavime na rovinu a neni pro ne problem rict, ze se jim to nehodi vi, ze se neurazime a vemem to v klidu stejne jako ja neohlasrne navstevy bud prijmu nebo ne
(19.1.2024 9:24:55) Ale vlastně mi nevyhovuje ani opačný extrém, s německýma spolužačkama jsme dělaly v zahraničí přechod hor mimo civilizaci, sešly jsme se večer, domluvil se čas odjezdu, karimatky, spacáky, lahve na vodu, trasa, jídlo, ešusy. A prý kde kdy budeme obědvat? No podle toho, kam dojdeme, kde se nám to bude líbit a až budeme mít hlad asi, ne? To pro mě bylo překvapení, že někdo chce mít naplánované i tohle.
(19.1.2024 9:31:19) Kosatko, tyhle podrobnosti jsou nekdy potřebné, aby člověk věděl,kolik si toho má zabalit.Takze by mi třeba nepřišlo zásadní, kdy a kde budeme jíst vlastní svačiny,ale jestli je na cestě hospoda nebo víc hospod a jestli se počítá,že se tam najíme n.nebude čas(případně někdo nechce utrácet...). Někomu jsou tyhle věci ukradené řešit předem,ale pak taky dochází k nedorozuměním až konfliktum ... Pokud organizuji výlet já,rozhodně otázku jídla zahrnují do komunikace
(19.1.2024 9:35:25) Jak už jsem psala, bylo to mimo civilizaci (=žádné hospody) a jídlo bylo domluvené. Ony fakt chtěly, aby se dopředu do mapy neznámých hor udělal puntík, kde se bude obědvat.
(19.1.2024 9:39:56) Kosatko,aha, nepozorné jsem četla.Tak to už je fakt moc, u dospělých osob.Deti ale taky vždycky chtěly vědět "kdy už tam budeme" i v případě oběda
(19.1.2024 11:25:12) Nedávno mi klientka psala, že má k dispozici "zprávy na vocapu" Musela jsem docela přemýšlet,co tím myslí A já tedy taky vyslovují asi /votsap/, protože jsem to slovo dřív slyšela,než viděla napsané (jsem tradičně pozadu v těchto věcech) a všichni to tak vyslovovali (a i jsem si myslela, že má být what""s up)....
(19.1.2024 11:42:54) Dooly, prostě to tak lidé začali vyslovovat z neznalosti a rozšířilo se to. Já to tak také vyslovuji, zcela bezmyšlenkovitě, přestože mi angličtina není cizí, ale toto je mezi lidmi ustálené.
(19.1.2024 12:04:30) "WhatsApp je takto pojmenovany podle fraze what""s up."
ano, tak jsem to slyšela já, když jsem o aplikaci slyšela prvně (what""s up), dokud jsem ji nestahovala, netušila jsem, že to je na konci App, překvapilo mě to a považovala jsem to za roztomilou slovní hříčku... takže pro nás neangličtináře - jak se to tedy vyslovuje?
(19.1.2024 12:16:46) No, ja teda nevim, ale ted jsem si to nechala rict od svych dvou rodilych mluvcich, ktere mam momentalne doma a zni to stejne. Jo, u Anglicana ze severu by byl slyset rozdil, protoze ti vyslovuji up jako up. Anglicane z jihu vyslovuji app a up stejne i podle jich samych.
(19.1.2024 12:27:01) dooly, ještě jednou - pro neangličtináře - jak je to FONETICKY? já chápu, že tě to zaujalo v písemné podobě, ale psala jsi i v rádiu, to je rozdíl, který tedy musí být slyšet (a z rádia tedy asi i výrazně rozdíl, když tě to zaujalo)
(19.1.2024 12:35:12) aha, tak děkuju... no já to mezitím zkoušela naposlouchat na google translator a znělo mi to stejně, jen s rozdílným důrazem... což teda stejně v hovoru bych nezachytila... a jsem tedy "tupý" čech, za mne vocap a taky (asi jako většina čechů) zcela bezohledně skloňuju, takže klidně na vocapu (viděla jsem na vocapu) nebo taky vocapem (pošlu ti to vocapem) teda uznávám, že napsané to působí děsivě
(19.1.2024 12:56:42) Rose já neříkám ze jsou Češi tupi, jenom mě zarazilo to whatsup a tak jsem se už musela zeptat jestli má v ČR aplikace jiný název ( co j vim, třeba kvůli licenci ), ptz mě to prave napadalo už i toho rádia, ale tam se mi volat nechtělo 😆
(19.1.2024 13:14:37) Dooly, ja se omlouvam za zkomoleny pravopis "whatsup", psala jsem to ve spechu a opravdu jsem nechtela takto nikoho zmast... Neprislo mi to v kontextu az tak dulezite...
(19.1.2024 12:37:14) No, podle manzela je to spravnejsi tak, jak to rikaji Cesi, jasne "a" v app, kdezto up je takove otevrene "a", ktere zni trochu jinak.
(19.1.2024 12:39:54) Ja to teda i slysim, kdyz mi to tu predvadi, ale napodobit to neumim, coz neumi naprosta vetsina neanglicanu, takze bych byla v klidu. Ep je nejspis vyslovnost z americke aj, a to je celkove fuj, takze to napodobovat nechceme
(19.1.2024 13:35:56) Jasně, že vyslovujeme v ČR vocap, protože máme aplikace, ne eplikace. Podle mého. Američany tedy v okolí nemám. Taky chodíme nakupovat do ikey, neříkáme ajkea, ajkíja ani ikeja...
(19.1.2024 13:46:44) ... že z jazykového prostředí to každý vyslovuje jinak a je to tak v pořádku. Mimochodem celkem vtipnej web na výslovnost https://cs.forvo.com/
(19.1.2024 13:48:58) Tak česky je to prostě aplikace, tak proč říkat epka (v angličtině asi ta zkratka neexistuje, ne)? To by mě tedy nenapadlo. V angličtině jsem tedy myslela, že se na začátku applikation vyslovuje takového něco mezi a a e, co my Češi většinou vyslovujeme e.
(19.1.2024 13:52:47) App je zkratka application v anglictine normalne pouzivana, v britske anglictine je tam jasne "a" na zacatku, ne "ae", to je spis ta americka varianta. Epka bych nerekla, to je uplne divny.
(19.1.2024 14:01:31) Len no tak to teda koukám úplně. Je pravda že já jsem měla Američana na konverzaci takže to mám asi naposlouchaný od něho ,ale ve slově application bych určitě nikdy neslyšela na začátku áčko mám to naučené že áčko na začátku se čte jako e. Heled a co takový and ? Tam slyším úplně jasne end, případně ještě aend. Ale ant bych třeba nikdy nerekla
(19.1.2024 15:20:52) Len, schválně jsem nalistovala starý tištěný oxfordský výkladový slovník, a je tam fonetický přepis [ae..]. Stejně jako v online slovníku. Což vysloví i tak Brit jinak než Američan, vím, ale opravdu tam není uvedené čisté "áčko"
(19.1.2024 15:22:16) Ropucho, mam ho tu otevreny, muj studijni univerzitni, je tam "a". "ae" jsem nikdy neslysela, krome americkych televiznich poradu.
(19.1.2024 15:26:35) Len, vidíš, tak to je zvláštní... Kdybych uměla vkládat fotky, tak tu stránku vyfotím, můj zažloutlý studijní Oxford University Press 1989
(19.1.2024 14:15:11) Tak jsme si to teď pustila na nějakých stránkách s výslovnosti. Mají tam 5 osob co to vyslovují a 3 krát v tom slyším e, 2 krát a ( na začátku slova application) Foneticky přepis mají jako ae, což je pro můj sluch podobnější českému e než a..
Ale jako fakt by jste vyslovovaly you and me jako jů ant mí?
(19.1.2024 14:51:38) "Jů ant mí" asi ne. Ale rozhodně bych nevěnovala energii tomu, jak kdo vyslovuje WhatsApp . Navíc, když je evidentní, že je to slovní hříčka.
(19.1.2024 16:41:20) Babi, jasně, to není. Ale běžně to lidé píší takhle (špatně), podobně jako píší "hold" ve smyslu "holt" a jiné chyby. I tady to nevidím poprvé. Dooly navíc žije v cizině, jak jsem zachytila.
A dotaz ohledně výslovnosti aplikace jsem pochopila čistě jako zájem, z čeho pramení rozdíl, ne jako rýpaní nebo kritiku.
(19.1.2024 16:46:14) Mně přijde právě z německého prostředí to kort úplně absurdní, němčina vysvětluje spíš tu výslovnost whatsapp s e. Ale ok, však o nic nejde... v česku se říká normálně vocap, v německu zas kort
(19.1.2024 17:21:17) Když už se na to narazilo, mně taky přijde zajímavé to psaní "kort, kord", když ani v češtině, ani v němčině (gar) tam vy výslovnosti žádné T či D zcela jasně není. Zajímalo by mě, jak to vzniklo.
(19.1.2024 17:44:03) Liaa, kort používal i můj bývalý šéf, v různých organizačních e-mailech, kterými obesílal zaměstnance...taky jsem na to poprvé zůstala koukat, úplně mě to bije do očí, ale nevím, odkud pocházel...u nás doma se třeba říkalo "kór", ale nikdy jsem to nikam nepsala, vypadá to strašně
"Kór" se u nás doma říkalo furt , ale "kort" jsem nikdy neslyšela, právě jenom viděla napsané. (Babička, která to používaa nejvíc, pocházela z jižních Čech, pak se přestěhovala do Prahy. Výslovnost tedy bude zřejmě krajová záležitost.)
(19.1.2024 18:09:15) Já myslím, že to bude i záležitost konkrétních rodin nebo okruhů lidí. Variantu "kort" jsem nikdy vyslovenou neslyšela, to vídám až díky sociálním sítím napsané. Pocházím přitom ze západního pohraničí a moji prarodiče používali hromadu germanismů. Variantu "kór" znám v řeči od jihočechů, ale že by to někdo používal v písemné podobě, s tím jsem se setkala také až na sociálních sítích.
(19.1.2024 18:44:12) Kór se používá i s SV Čechách v Sudetech. Zrovna dnescjsem jsem to napsala pres TEAMS kolegovi. Je to vnímáno jako hodně hovorové, což byl i důvod, proč jsem to použila. Do emailu bych to nenapsala.
Taky se dost používá halt nebo holt. Namísto "prostě ". "Ona je halt taková...".
(19.1.2024 18:50:16) Taky se u nás používá kór. Je to z německého gar. Kort jsem viděla poprvé napsané v nějaké diskusi, myslela jsem, že je to nějaká zpotvorenina. Germanismy používala hodně moje babička, říkala tepich, lajntuch, tištuch, biglovat a plno jiných slov, která jsem už zapomněla. V oficiálním projevu se to samozřejmě používat nemůže, sní kór, ani holt.
(19.1.2024 18:54:17) Huso, moje babicka (nar 1920) taky hodne pouzivala germanismy, taky hlavne pojmy tykajici se domacnosti (tepich, lajntuch), skrin byla šífoner atd. Ja jsem ta slova taky bohuzel zapomnela, ale kdyz je nekde ctu nebo slysim, tak si je zapisu do tabulky v pocitaci.
Penezence treba rikala portmonka, to se mi libi, ale to pry z francouzstiny.
(19.1.2024 18:59:27) 77krásko, i šifonér je z francouzštiny, z chiffonier. A portmonka je z portemonnaie.
Taky jsem rané dětství strávila v Sudetech, takže sudetské germanismy jsou mi vlastní. Zvlášť pěkný mi přijdou takový ty zkřížený, třeba "teď děláš haura, aber die Konzen" :)
(19.1.2024 19:43:29) Angrešte, Aber atd ... neznám. Ale u spousty různých výrazů vždycky slyším "to je zase ta tvoje díra po granátu!" - myšleno mé rodiště v s.cechach. Naposledy to tvrdil u "záklechtka".
(20.1.2024 20:33:00) Záklechtka je asi normální kuchařský termín - prostě voda s moukou používaná na zahuštění polévky nebo omáčky. Aber die Konzen se u nás neříká, to tu čtu prvně. Ale u manžela třeba neznají ani kýbl, je to pro ně nádobník, jako že na nádobí a to i když jde o kýbl, který není na nádobí ale třeba na vytírání.
(20.1.2024 20:34:41) Dry, nadobník?! Tak tohle jsem nikdy neslyšela. Záklechtka - já mu to říkala. Ale normálně se mi smál, dokonce i do očí! Had jeden pražskej!
(20.1.2024 20:47:42) Zasjaj, jo, neznají kýbl a celkově víc těch germanismů. A není to proto, že by snad byli nějak citliví na čistotu českého jazyka, to vůbec, spíš je to asi nějak minulo.
(20.1.2024 20:42:07) U nás se vždy říkala zásmažka. Záklechtka slyším poprvé. Nádobnik jsem taky nikdy neslyšela, vždy kýbl nebo kbelík. Aber die koncen jsem slyšela už dřív, ale u nás jsme to neříkali.
(20.1.2024 20:46:15) Stará huso, ale zásmažka je asi s jíškou, ne? Záklechtka se nesmaží, je to jen voda se syrovou moukou. Já přednostně používám jíšku, ale když se stane, že je je jí málo nebo když hodně pospíchám, tak použiju záklechtku.
(20.1.2024 20:55:05) Taj, asi neexistuje. Nádobník je to, čemu se u nás doma říkalo lavor a do čeho se třeba vytahuje mokré prádlo z pračky. Vědro říkají kýbli na vytírání. A pak se v tom vyznej
(20.1.2024 21:01:50) Babi, pro mě je to s držadlem prostě kýbl a vědro je spíš synonymum pro lavor nebo tedy ten nádobník. Ale tam je to jinak. Ale vlastně lavor je tam umyvadlo, od nádobníku se to trochu liší tvarem a hloubkou.
(20.1.2024 21:09:10) Tak vědro má buď držadlo jako kýbl nebo po straně jako dřevěné vědro... To, co je na nádobí je lavor nebo škopek, škopík, umyvadlo...
(20.1.2024 21:47:35) jedna tetička používala výraz i pro kýbl.Jinak si vědro představím dřevěné, z prkýnek,jedno (nebo dvě) prkýnko delší a v něm otvor, za který se chytalo.
Lavor = škopík - mělký, na nádobí,vyprané prádlo, u babičky jsme se v něm i myli
(20.1.2024 21:55:40) Jen jsme u dědy museli dávat pozor a nesměl se zaměnit šoufek určený k tahání užitkové vody ze studny a druhý,který byl na vybírání močůvky
(19.1.2024 19:55:44) "aber die konzen" říkají v mém okolí všichni já tedy jsem ze sudetské rodiny plné germanismů, ale tohle pokládám za hlášku z nějakého filmu, netušít eněkdo odkud?
(19.1.2024 20:05:42) Tak se jmenuje jedna knizka ( Marie Podhajská)🙂 ted jsem si vyguglila, akorat vyznam nevim..Ja jsem to teda v zivote neslysela, co to znamena?🙂
(19.1.2024 20:10:26) Aber die Konzen jsem neznala! A přitom všechny ty lajntuchy, tépichy, zglajchšaltovat, hajc! atp... prarodiče užívali hojně. Rodiče na vodě rauchpauza. A další mnohé. Pinktlich, sicflajš, sichrhajcka, ... ale ty konce ne-e
EDIT: postupně vzpomínám na další: šnuptychl, šrajtofle, ausgerechnet, fajnšmekr, šmirglpapír, mašinfíra a ajznboňák, nýmand, fajrovat, štamgast, hóch, štokrle, posichrovat, šprajcnout se, šprycka, šprušle, echt, vycajchnovat se, šláftruňk, rajzovat, v richtiku
a další, co bych ale řekla, že se úplně běžně používají i dnes napříč republikou a generacemi.
(19.1.2024 20:23:04) Aber die konzen je klasika Tepich, lajntuch, rauchsalon (děda tedy vyslovoval "rauxalón"), sichrhajcka... Všechno už si určitě nevzpomenu, je to skoro čtyřicet let...
(19.1.2024 21:01:16) Babi, no ty jsi úžasná. Úžasná paměť. Všechny výrazy znám! Všechno se to u nás používalo. Ale aktivně bych si nevzpomněla, až když to takto vidím.
(19.1.2024 21:11:23) Ropucho, nojo... vrátím se v mysli o (víc jak) půl století k prarodičům, a slyším je... pak jen vytahuji výrazy, které zní německy. Odhazuji to, co mi přijde současné běžné.
(19.1.2024 21:19:51) babi, ani mi nikdo nepřišlo, že to nejsou čeká slova, možná proto, že němčinu nemám ráda, neumím ji, tak nemám slovní zásobu, abych to poznala
řekla bych, že generace narozená nejpozději za první republiky tyto výrazy používala už proto, že němčina byla všude, jak vzpomínala moje babička, ročník 1912, na začátku první třídy se učili Zachovej nám Hospodine císaře... a o dva měsíce později Kde domov můj,
kdo bydlel blízko hranic, nebo v Sudetech, případně v Brně, ten měl němčinu zažitou
(19.1.2024 21:27:41) Yuki, já v tom tu němčinu nějak cítím, i když ji ovládám jen chabě. Jsou to taková taková to spojení více slov, slabiky s r, š, aj, f... na prví dobrou zní nespisovně, případně archaicky...
(19.1.2024 22:10:00) babi, jo, když o tom přemýšlím, tak samozřejmě, ale já jsem s tím vyrostla, slova jako štokrle se běžně používá, to se o tom nepřemýšlí
tchýně byla učitelka němčiny, vždycky začínala tím, že děckám říkala, kolik už toho znají, právě ty běžné používaný slova
(19.1.2024 22:10:48) U nás se říká zicflajš, se "z" na začátku.
Kromě slov už napsaných, se u nás ještě říká fašírka sekané, a kramfleky bramborákům. Ale zase třeba moje prateta, kterou jako dítě odsunuli po válce do Německa, ještě v 80 používala zase zkomolená česká slova, hodně tedy taková týkající se kuchyně nebo zahrady. A perfektně vyslovovala slova křen.
(19.1.2024 22:13:17) Přesně, žili tu vedle sebe Němci, Češi. Spousta slov se prostě zažila. Jako dnes běžně přejímaná slova z aj. A různě počeštěná aj slova.
(20.1.2024 7:26:17) Stano, ano, to je fakt divny, až nepřirozeny. A asi je to častý, ale kolem sebe to nemám. Moje děti jsou o něco starší a jezdi s partou na hory/lyze/vodu/skaly.. hrajou hry, mají jich velký množství..taky vezou kytary, housle a hrajou a zpívaj. Je to stálá parta 8-15 lidi cca. Když mi pošlou nějaký videa, moc rada si je poustim porad dokola. Mládí, radost, sranda. A i když se sejdou v hospodě , tak povidaji. Nebo chodí na koncerty.
(20.1.2024 8:05:55) Beat, syn normálně chodí pořád sportovat, vede dva kroužky, už teď ví, že o prázdninách bude mladším vedoucím na dvou turnusech tábora a jeden z vedoucích na týdenním příměstském táboře atd. Během roku má brigádu na laserové střelnici.
(20.1.2024 8:57:00) No já spoustu těch výrazu používám v běžném životě, teď často říkám “rozfajruju topení”….smirglpapir uz přešel do běžné cestiny, před lety mne překvapilo, ze správně se jmenuje “brusny papír”
(20.1.2024 9:08:47) Asi tyhle výrazy používají spis lidi, kteří hodně casu trávili s prarodiči nebo s někým, kdo takhle mluvil….často zaznamenám, ze ty výrazy někdo nezná, i starší lidi
V moji rodině se pořad resi firhaňky, já he nesnasim, i to slovo, jak je babička a matka porad chtěly mít na chalupě a mne prisly až moc zdobné
(20.1.2024 9:14:44) Firháňky neznám, ale okolo mě normálně ty slova používají i mladí. Tak ono to do nich lejeme od malička, nějak by mě ani nenapadlo dítěti říct, že něco pálí, automaticky říkám "hajs".
(20.1.2024 10:35:12) "Tapicíruňk" v souvislosti s kočárkem je polstrování kočárku, ne? To asi nebude kočárek samotný, ale to měkké uvnitř konstrukce. Třeba potah sedáku a podhlavník u sporťáku, matrace hlubokého kočárku apod. Nebo ne?
(20.1.2024 9:16:00) Teď koukám na seznam, ze firhanky mají spoustu různých významu, u nás to byla zaclona nebo kus zavesoviny pod garnyzi, takový jeden volán navíc
(20.1.2024 10:25:35) Ono by to šlo určitě vyhledat, které výrazy pronikly do obecné češtiny plošně a které zůstaly lokální nebo generační záležitostí. Moji rodiče pocházeli každý odjinud a rozdíl byl patrný. V sudetském pohraničí byly germanismy rozhodně hojnější.
(20.1.2024 12:12:01) "šnuptychl, šrajtofle, ausgerechnet, fajnšmekr, šmirglpapír, mašinfíra a ajznboňák, nýmand, fajrovat, štamgast, hóch, štokrle, posichrovat, šprajcnout se, šprycka, šprušle, echt, vycajchnovat se, šláftruňk, rajzovat, v richtiku".. Tohle všechno znám od prarodičů a koukám, že se to používalo nejen v německém pohraničí, ale i třeba na Vysočině. V rodišti mého manžela na pomezí středních a jižních Čech ale ne, tam jsem germanismy neslyšela ani od tchánů, ani od jiných místních, asi se tam ten vliv němčiny nějak vyhnul. Zas tam byly jiné výrazy, kterým jsem nerozuměla.
(20.1.2024 18:31:55) Tak tyhle echt běžný slova jako karfiól, flaška, fusekle... co používaj i děti po celé republice asi nemá smysl uvádět v "babiččiných germanismech". Ale když jsme u toho, tak ke šnyclu dodávám šnytlík, kýbl, herka, hajzl, kripl, ksindl, šmejd, haksna, cemr.
(20.1.2024 18:51:14) Jo, to jsem myslela ze vsechno pouzivala i nase generace celkem bezne. Jen lajntuch jsem znala pouze od babicky. Taky okřínek, to je ale ceske slovo. Aber die Konzen, to jsem tedy v zivote neslysela.
(19.1.2024 19:10:36) Sedmi, babička byla ročník 1901 a jako mladá holka sloužila v židovské rodině, kde se mluvilo jen německy. Jsem si teď vzpomněla, že mi říkala, že jsem Páter langsam, jak jsem byla už coby malá pomalá a líná.
(19.1.2024 20:09:20) Babička /1903/ říkala firhaňky a langsam taky, k tomu ještě vždycky podotkla- langsam- dojdem dojdem, nedojdem nedojdem:), prostě když byl někdo pomalý a líný.
(19.1.2024 20:50:58) "dojdem dojdem, nedojdem nedojdem" - o tom je celá písnička
nevím název
ale úryvek textu:
Řekni mi želvo řekni, proč tak pomalu jdeš tím ztratíš mnoho času, a nikam nedojdeš
Jsem pětset let už stará a dosti času mám o mistr Mississippi, teď já ti radu dám:
Jdeš pomalu či rychle, vždy stejně plyne čas, jdeš vpravo nebo vlevo, svůj cíl tam najdeš zas. Tam každá cesta končí, tam končí každej cíl o mistr Mississippi, tam dál už není nic.
(19.1.2024 12:37:52) Rose, jak píše Len, rozdíl je kosmetický. Já jsem si teď schválně poslechla na slovníku, jak mají namluvené "up" a "application". A přiznám se, že rozdíl neslyším. Jsou slova, kde je rozdíl těchto hlásek slyšitelný i pro mě, ale tady tedy opravdu ne. Někde to "app" asi vyslovují výrazně šířeji (nevím, kde žije Dooly).
(19.1.2024 8:43:05) Jinak jsem si všimla , ze na netu proběhly takové ty rady- nejste počinu byt pořad on-line, nemusíte každému byt hned k dispozici , chraňte si své soukromí a tak..a mám pocit, ze spousta lidi si to převrátil do módu - ignoruje budeš cool
(19.1.2024 8:33:20) nějak se mi nic takového nestává... když je pravděpodobnost, že bych někoho vyzvedávala, domlouvám se s ním přímo, zeptám se, jestli chce vyzvednout a pak potřebuju vědět v kolik a kde... pokud by mi na to neodpověděl, napíšu něco jako "ok, sejdeme se až na místě"... prostě věci bez odpovědí uzavírám shrnutím předpokladu... jinak v tvých příkladech mi chybí komunikace i od tebe - kamarádky, co si myslela, že půjdete do hospody spolu, bych se zeptala, proč si myslela, že půjdeme spolu, a proč to nenapsala - ona by ti odpověděla a nemusela by ses ptát tady (pokud jsi fakt jen "čuměla a nechápala", nepochopila kamarádka, že je problém u ní ) pokud se (pro mne) nelogicky chovají cizí lidé, jichž nemám možnost se zeptat, ptám se do pléna, to je jasné... ale pokud se tak chovají mí blízcí, ptám se primárně jich, často mi věc vysvětlí ze svého pohledu a kolikrát pochopím, že chyba je mne (netvrdím, že to platí i pro tebe) nebo aspoň jsem poučená pro příště
(19.1.2024 8:40:46) Rose , sice jsem se nezeptala proc? Ale řekla jsem - vždyť bylo domluvené v půl v hospodě .. a pak už se to neresilo, hromada lidi, hospoda. Srumec
A s vyzvednutim- nápisu - připomínám zítra v 19 divadlo A přijde mi odpověď Počítám s tím
Jak z toho mám vyčíst, ze dotyčná potřebuje ode mne vyzvednout? To mi z toho vyplývá, ze se sejdeme tam..
(19.1.2024 8:48:44) "nápisu - připomínám zítra v 19 divadlo A přijde mi odpověď Počítám s tím"
no na to bych napsala něco jako "těším se, sejdeme se v 18,40 před divadlem" neznám vás, nevím, třeba jsi ji někdy v minulosti při podobné příležitosti vyzvedávala? nebo někdo jiný, s kým do toho divadla šla? měla ten dojem z nějakého rozhovoru předtím? a opět, prostě bych se jí zeptala, proč to předpokládala a řekla jí, že jsem s tím nepočítala... to je zase něco, co nechápu já - někdo dělá něco, čemu nerozumím a stejně to přejdu? ačkoliv se mi to stává často? to je divné, ne? co třeba tebe vedlo k tomu se jí nezeptat, proč si to myslela?
(19.1.2024 9:19:08) Rose Já myslím že to jsme se špatně pochopili. Já neočekávám. Ale narážím potom na to že ty holky které nekomunikuji, očekávají ode mě. Například to vyzvednutí autem, nebo sejít se už před hospodou někde. Bez toho aby mi to řekli. A protože neumím číst myšlenky, tak to holt neklapne a navíc to je asi moje jediný teda očekávání že si myslím že pokud něco takovýho chtějí tak to mají říct nebo napsat
(19.1.2024 9:22:00) Mně přijde, že zakopaný pes je v tom, že se vše řeší písemně. Chápu, že když jde o skupinu třiceti lidí, tak je blbost volat každému jednotlivě, ale pokud se chci domluvit s jedním, dvěma lidmi, tak jim prostě zavolám a domluvím se s nimi osobně. Můžeme si tak vyříkat i případné nejasnosti. Písemná zpráva může zapadnout, nejsem si jistá, jestli to vůbec někdo četl. Ale nejde jsem četla článek, jde autor tvrdil, že dnešní mladí lidé si už ani netelefonuji, že jen píšou. Tak je to asi trend dnešní doby.
(19.1.2024 9:24:42) Huso, to je taky asi pravda. Musím říct za sebe že telefonování nemám vůbec ráda. Písemná komunikace mi přijde přehlednější už jenom protože když si po týdnu nemůžu vzpomenout na kolikátou přesně jsme se domluvili tak se prostě jenom zalistuje a vim
(19.1.2024 9:26:34) Stará huso,to téma je asi fakt hlavně o skupinách.Ale teda moje děti skutečně raději píšou, i když se chtějí domluvit s jedním člověkem a když je nutim volat (chtějí třeba někoho vylákat ven a pod), aby nečekaly celé odpoledne na reakci, tak prý je to trapné a nehodí se to?
(19.1.2024 9:33:32) Nevadí mně telefonovat, ale je s tím trochu problém, že prostě volání občas ruší. A to nemyslím jen ve chvíli, kdy fakt nemůžu kvůli pracovnímu jednání třeba, ale nechce se mi brát telefon třeba ani ve chvíli, kdy hrajeme stolní hru nebo tak. Je to moc invazivní :)
(19.1.2024 9:46:53) Já zas nemám problém zavolat zpátky, nebo říct, že zavolám později. Nevadí mi krátce odpovědt na sms, ale jak je to neustálý sms pingpong, radši to pak utnu a zavolám. Mám jedu smskovací kamarádku a ta když napíše jedinou sms, hned jí volám, protože jinak by následovala 10 dalších. Ona je plachá a "nechce obtěžovat" a stydí se cokoliv navrhnout a vymyslet, aby vyšla lidem vstříc, ale někdy na tohle prostě nemám.
(19.1.2024 9:43:41) Burte, tak ten telefon prostě nevezmes,ne? Druhá strana buď napíše, zavolá později,zavoláš zpět časem?Já neberu za urážku,pokud mi někdo nevezme hovor ani později nezjišťují,co měl důležitějšího.Proste to zkusím, pokud jde o věc,kde mi přijde lepší se domluvit než komplikovaně vypisovat...
(19.1.2024 9:56:31) Moniko, jasně, nezvednu, ale právě že se to stává dost často, že někdo volá nevhod, takže to nezvedám často. Vesměs mám prostor na volání až večer.
(19.1.2024 9:47:36) Když někdo zavolá v době, kdy se to nehodí, tak řeknu promiň, teď to nejde, zavolám za půl hodiny. Nebo ten, kterému volám, mi řekne totéž. Ale já jsem zvyklá na telefonování i z pevné linky, vždy jsme měli doma telefon. Takže neznám pocit, že teď se mi to zrovna nechce zvednout. Prostě hovory od známých zvedám vždy pokud je to možné. Když to není možné, např. jsem ve sprše, nebo v práci jsem měla jednání, tak zavolám zpět, jakmile to možné je. SMS nebo písemné zprávy přes WhatsApp posílám velmi nerada a zřídka.
(19.1.2024 10:48:10) Nezvedat telefon bez výčitek jsem se musela naučit, také jsem měla dlouho pod kůží, že zvonící telefon se MUSÍ zvednout. Ale dávno už nemusí, pro mě je to obtěžování, pokud se ukáže, že nešlo o naléhavou věc. Prohánět člověka telefonem kvůli momentálnímu hnutí mysli, namísto abych zdvořile napsala a počkala si na odpověď, považuji za neotesanost.
(19.1.2024 11:19:10) Ropucho, sice se snažím té chápat,ale představa,že ode mě kamarádky očekávají, že jim budu výhradně "zdvořile psát" je mi dost nesympatická. Ovšem nelze vyloučit, že některé to tak mají ...
(19.1.2024 11:39:58) Moniko, ty, které nerady telefonují, poznáš podle toho, že telefon buď nezvedají, nebo odpovídají natolik úsečně, že jim příště raději napíšeš A poznáš, že písemně odpovídají ochotně a spolehlivě
(19.1.2024 12:11:13) Já tedy nemám mobil přilepený k ruce, mám ho třeba v kabelce nebo v jiné místnosti, takže si nevšimnu, že mi přišla zpráva a kolikrát to zaznamenám až několik hodin poté nebo i druhý den. Takže když chceme jít s kamarádkou odpoledne na procházku, dopoledne si zavoláme a domluvíme se, kde a kdy si dáme sraz. Kdybychom si psaly, nedomluvíme se nikdy.
(19.1.2024 12:15:14) Huso, nojo, to je jiný přístup k telefonu. Já ho k ruce přilepený mám (resp. průběžně stále kontroluji), a pokud vím, všichni kolem mě. Je to automatické spojení se světem. Možná to působí poněkud neuroticky, ale mě to neruší, naopak, mám příjemný pocit klidu a kontroly nad veškerou komunikací.
(19.1.2024 12:25:02) Ropucho, já ho třeba venku většinou někde po ruce mám, protože ho používám místo hodinek a nebo koukám, jestli mi přijede autobus, jestli napsal syn, že někam v pořádku dorazil, nebo si něco čtu, když nemám zrovna knížku. Ale když jsem doma a něco dělám, nebo jsme na zahradě, nebo něco podobného, tak ho u sebe pořád nemám a kouknu třeba jednou dvakrát za den...
(19.1.2024 11:49:22) Moniko, já sama opravdu hodně nerada telefonuju, ale snažím se držet toho, co jsem tu psala, takže nic "zdvořile neočekávám" :) Všem svým přátelům, se kterými komunikuju často natolik, aby to stálo za řešení, jsem řekla, že je pro mě telefonování nekomfortní forma komunikace, a zeptala jsem se jich, co je příjemné nebo nepříjemné jim. S některými jsme se rovnou nadšeně domluvili, že nám oběma nejvíc vyhovuje psaní přes WA nebo messenger, a je vymalováno. Některým je to jedno, a tak kývli na to, že budeme preferovat psaní, když mě to potěší. A někteří naopak velmi silně preferují telefonování, tak s těmi jsme se domluvili, že když mi chtějí volat, hlavně v míň obvyklou dobu, tak mi napíšou krátkou zprávu, že budou volat, aby mě nešokovali nebo nevolali nevhod, a pak si normálně zavoláme, obvykle tedy já zpátky, když se na to trochu duševně připravím :) . No a pak jsou ti, pro které je telefonování jediná volba, z různých důvodů, třeba proto, že mají problém s pohyblivostí rukou, no a tam je jasný, že jejich způsob má jasnou přednost a výhradně voláme :) Věřím, že s lidma, se kterýma se máme rádi, se můžeme normálně na čemkoli domluvit tak, aby nepohodlí pro oba bylo co nejmenší.
(19.1.2024 12:02:50) Moniko, já obecně nerada někomu volám jen tak a už vůbec ne, když nevím, co zrovna ti dotyční dělají a kde jsou.... Možností je spousta a ne vždycky přijde telefon vhod. Proto radši pošlu zprávu, jestli můžu teď zavolat... Sama nemám nenadálé telefonáty ráda, dost často je prostě nemůžu zrovna vzít apod. Funguje to oboustranně, takže když je všechno v pohodě, tak si píšeme a po dohodě zavoláme a delší dobu pokecáme. A zmeškaný nenadálý telefonát většinou znamená průšvih, nebo něco akutního, to volám hned zpátky.
(19.1.2024 12:09:42) "ne vždycky přijde telefon vhod"
Já bych řekla, že dokonce v drtivé většině přijde nevhod. Málokdy člověk tráví čas nicneděláním o samotě, aby mohl zvednout telefon a nerušeně začít probírat záležitost volajícího. U kancelářského stolu s pevnou linkou (nebo i mobilní) se to předpokládat dá, tam ten člověk sedí od toho. Ale všude jinde je buď ve veřejném prostoru mezi lidmi, nebo má ruce zaměstnané nějakou činností, nebo obojí dohromady.
(19.1.2024 12:15:07) Ropucho, přesně tak... málokdy člověk jen tak sedí a nedělá nic, aby ho telefon od něčeho nevyrušil. U mě možná tak v jedenáct večer...
(19.1.2024 12:25:31) Mně se většinou nehodí ani hovor ani sms, ruší mě oboje. Jen jsem přijala, že holt, pokud chci komunikovat se světem, tak se tím občasným vyrušením musím smířit. Mobil téměř nikdy nemám jen tak v ruce.
(19.1.2024 13:08:40) To bych se zase cítila blbě. Ono já, pokud mě mobil neupozrňuje, ho kolikrát nevezmu do ruky i pár dní, jsem ráda, že je klid a nic mi nechybí. Fakt mi to dojde až za pár dní a pak třeba zjistím že došla baterka.....
(19.1.2024 12:29:51) No, akorát někomu vůbec nevadí, když ho vyruší telefon od kamarádky, když zrovna něco dělá nebo někam jde a je rád, že kamarádka volá. A neděsí se, co hrozného bude chtít, protože je to kamarádka a obvykle volá kvůli něčemu zajímavému nebo "jen tak" si chce popovídat. Nervózní jsem, když volá dítě v době, kdy je nebo má být ve škole nebo na tréninku - to obvykle znamená, že je problém - něco důležitého nemá, případně je mu špatně nebo došlo k úrazu ... A potom, když volá někdo, kdo normálně nevolá a ani jsme se už dlouho neviděli - to obvykle potřebuje právní poradu Ale ani to mě nestresuje, umím říct ne stejně jako ano. Samozřejmě pokud se hovor zrovna nehodí, tak buď vůbec neberu nebo jen rychle vysvětlím situaci a domluvíme lepší čas ...
(19.1.2024 12:45:14) Moniko,mám to podobně - když volá dítě v době,kdy by mělo někde být, tak zbystřím.Občas mi volají jen tak,trochu nechápu, že nepočkají půl hodiny, než dorazí domů. Poslední 4 roky mívám mobil u sebe. Zvykla jsem si v době,kdy otec na tom nebyl moc dobře, tak telefonát mimo obvyklou dobu znamenal nějaký průšvih. Rodina a kamarádi mají představu,kdy jsem v práci a případně telefony neberu. S rodinou mám domluvené, že když volají nevhod, tak hovor položím a zavolám,jakmile to jde. Pokud volají hned znova zpět, tak to znamená, že se jedná o něco hodně akutního.
(19.1.2024 12:50:01) Senedro, syn když je někde pryč a potřebuju mít přehled, že je v pořádku, tak průběžně píše a já jemu. To jsou situace, kdy telefon mám pořád po ruce, kdyby něco. Volá spíš výjimečně, když chce něco pořešit teď hned.
(19.1.2024 13:16:53) Naposledy mi takhle dcera volala tenhle týden. Jela na okresní kolo jedné olympiády ( naštěstí jen do sousedního města, kam jezdí celý druhý stupeň do školy), dorazila ke škole,ve které se olympiáda měla konat..a před školou policie a řekli jim,ať jdou domů, že se škola evakuuje kvůli oznámení,že je ve škole bomba. Hodinu a čtvrt čekala na autobus nazpátek domů... Taksi prošla centrum,místní OC, pokecala se spolužačkou,která domů šla taky... Naštěstí bylo doma něco uvařeného, tak si dala oběd.
(19.1.2024 13:55:25) Senedra, Mně dnes volal starší v 5.45. Prý že k nám pojede rovnou z práce po noční.
Druhé dítě volalo v 6.30...bouralo na zledovatele silnici. Naštěstí se nic nestalo, jen pomackane plechy. Sepsali to a vyfotili.
Ani z jednoho telefonátu jsem nebyla happy. Ne že bych nechtěla staršího vidět, ale je to ken na otocku, vecer vchce jet domu a ocekava, ze bude spat, zstimco ja budu kmitat kolem pracky a susicky, aby bobanek mohl vecer odjet a měl volný celý víkend
(19.1.2024 14:04:01) Stáňo, jako že ti syn zavolal v 5,45, že přijede, abys mu mohla do večera vyprat a vysušit prádlo??? Tak to je drsný, teda. A ty v tu dobu býváš vzhůru nebo jak ho napadlo volat v ten čas??? U dcery chápu, to je přesně to, o čem jsem psala - že bych trnula, jen bych viděla, kdo takhle brzy volá ...
(19.1.2024 14:06:43) Moniko, vstávám obvykle mezi pátou a půl šestou. Když jedu do kanceláře, odjíždím v 6, abych tam do půl sedmé byla. V 7 mi začínají první cally. A taky je obrovský problém s parkováním. Ráno ještě najdu místo.
(19.1.2024 12:47:22) Moniko, nevadí mi telefonát od kamarádky, ale pravidelně jsem 12h denně v práci, kdy mám dvě půlhodinové pauzy, přijdu domů, chci se najíst, věnovat se chvíli synovi s manželovi, probrat s nimi, co je potřeba, než půjdou spát apod....takže i té nejmilejší kamarádce stejně prostě v tu chvíli řeknu, že teď nemůžu...pokud to není nějaká katastrofická událost. Kamarádky to mají obvykle dost podobně.Proto si radši vzájemně dopředu pošleme zprávu, jestli můžeme zavolat...
(19.1.2024 12:36:44) Pro mě soukr. telefonát znamená "potřebuji to probrat (= není to na sms), a to co nejdříve". Běžně mám ztišené zvonění a volám zpátky poté, co se na mobil podívám, což dělám často, pokud tedy mám čas Když jsem do něčeho zabraná, mám jednání, běžím ... cokoli, tak holt zavolám zpět později, ale mám tu informaci, že druhá strana chce z nějakého důvodu hovořit, a tuto informaci beru v potaz.
(19.1.2024 10:42:17) Moniko, já nejsem mladá, ale na současnou etiketu komunikace jsem se naladila velmi ochotně. Maximálně mi to vyhovuje. Telefonování už také považuji za příliš invazivní a používám ho pouze pro naléhavě případy (v soukromém styku) a nebo formální komunikaci. Běžnou komunikaci s rodinou a přáteli odbývám písemně.
(19.1.2024 10:53:36) Ropucho, já mám kamarádku v jiném městě, vidíme se jednou ročně, když spolu jezdíme na dovolenou. Tak jednou za 14 dní si voláme, kecáme spolu třeba hodinu. Většinou volá ona, má méně volného času než já, stará se ještě o vnoučata. Taky někdy zavolá, když jsem třeba v obchodě nebo na procházce, to se pak domluvime, že se ozvu, až se vrátím. Nedovedu si představit, že bychom si jenom psaly. Taky si pošleme třeba fotku a k tomu krátkou zprávu, ale gro naší komunikace jsou ty telefonáty. S dětmi si taky jen voláme, s ostatními kamarádkami taky. Invazivní mi to vůbec nepřipadá, zato jen písemná komunikace by mi přišla nudná a neosobní.
(19.1.2024 11:02:33) Huso, tohle chápu, popovídat si příležitostně s blízkým člověkem, s nímž se nelze vidět na živo. Ale jak píšeš, to jsou více méně plánované telefonáty, jakási náhrada živého setkání. Já takhle také telefonuji s maminkou, která žije na druhém konci republiky. Ale to je jediný člověk. Od všech ostatních, když vidím nečekaný hovor, znamená to průšvih, nebo výjimečně nějaký naléhavý rychlý dotaz.
(19.1.2024 11:13:12) Ropucho, ale já si takhle volám i s ostatními kamarádkami ze stejného města. Prostě si jednou za čas zavoláme, řekneme si, co je nového a případně se domluvíme na nějakém osobním setkání nebo taky ne. Neumím si představit, že bychom si posílaly SMS, jak se máš, co děláš? Prostě jsem zvyklá z si telefonovat, přijde mi to přirozené a psaní zpráv považuji za výjimečné. Ale jsem, zdá se, v menšině. Už se to ve svém věku ale nepřeučim.
(19.1.2024 11:47:15) Huso, zvyk je železná košile, ve starší generaci je telefonování zažité. Mně písemný styk padl do noty mé introvertní nátury, mají to tak i jiní starší introverti kolem mě, ale jinak registruji, že všeobecně starší lidé stále rádi telefonují. Ona je asi pro starší lidi i nepohodlná malá klávesnice, mně to zatím nevadí.
(19.1.2024 11:52:27) Dooly, jojo, já osobně mluvit nepotřebuji celé dny a spíš mi to vyhovuje, ale chápu, že většina lidí tu potřebou má. A starší ženy obzvlášť.
(20.1.2024 19:13:29) Mi prijde rozhodne lidstejsti ustni kontakt nez pisemny. Co jde, vyridim telefonem, rozhodne je to rychlejsi a prijemnejsi nez sms, maily. Kdyz se telefon nehodi, zvednu a kratce se domluvime, kdy bude cas nebo jen reknu, ze se ozvu pozdeji. Pripadne v nutnych pripadech tipnu a clovek na druhe strane chape, ze ted opravdu nemuzu a ze se ozvu, az to bude mozne. Uplne zvracene mi prijde, kdyz si pisi kokegove z kanclu do kanclu, misto aby se zvedli a vyridili to osobne.
(20.1.2024 19:34:02) No v práci, v malé kanceláři sedíme 4, takže když tam někdo napochoduje a začne něco vykládat, vyruší další 3. Takže je ohleduplnèjší to tomu jednomu napsat. Někdy si píšeme i v kanceláři.
(20.1.2024 20:09:46) Inko, my si často píšeme se synem z patra do patra doma. Ne, že bychom si nepovídali i normálně, ale pokud jde o věci typu kdy bude večeře, nebo připomínka ať nezapomene na zítřejší test a koukne se na to apod., tak si to klidně píšeme na Messenger. Nějak se nám jen kvůli tomu nechce běhat 17 schodů nahoru, nebo dolů. Nebo třeba hledáme ubytování na prázdniny, on nahoře, já dole a posíláme si, co jsme kdo objevil. Pokud s ním chci mluvit osobně a hned, tak máme dole na schodech takový ten hotelový zvoneček. To už ví, že když cinkne, tak potřebujeme něco teď hned
(19.1.2024 11:26:13) Ropucha přesně, taky to tak vnímám. Tím jak mám spoustu aktivit apod, tak je mi milejsi, když si s někým mám volat, domluvit se na tom předem- Nápisu zprávu, můžeme si zavolat? Hodí se ti to dneska večer třeba? Jinak píšu
(19.1.2024 11:53:19) Ropucho, mám to taky tak, s kamarádkami si píšeme, voláme jen když je něco nutně pořešit teď hned, což je výjimečně...jinak si napíšeme třeba "můžu ti teď zavolat?" Nebo si na delší pokec domluvíme nějaký čas, který vyhovuje oběma. Akorát s mamkou si rovnou volám, protože nemá ani mobil, ani počítač, takže nemám kam psát...ale s tou už máme svoje obvyklé časy, kdy víme, že se to té druhé hodí.
(19.1.2024 12:02:00) TaJ, moje maminka naštěstí ovládá elektroniku, takže si pro takový ten průběžný kontakt posíláme fotky s krátkými komentáři typu "napadl u nás sníh", "vykvetla mi kytka", "pes se vyválel v blátě" apod., abychom o sobě věděly a abychom věděly, že jsme v pořádku. A jak píšeš, čas od času si zavoláme za účelem popovídání v době, kdy máme na to čas.
(19.1.2024 12:07:07) Ropucho, elektroniku ovládal táta, s tím to bylo fajn, měl rád všechny různé elektronické novinky. Jenže už 16 let není mezi námi a mamka zarputile odmítá i mobil... co nadělám, pokusů bylo spousta...tak ji párkrát do týdne zavolám jen na chvilku a třeba dvakrát týdně si popovídáme déle. Navíc žijeme obě v Praze, takže se cca jednou za týden vidíme i osobně.
(19.1.2024 13:01:01) Teda já se přiznám, že právě ze zpráv typu: "napadl u nás sníh", "vykvetla mi kytka", "pes se vyválel v blátě" apod.,by mi asi jeblo, ať bych komunikovala s kýmkoli jakkoli. To jsou pro mě maximálně nepodstatné a ještě maximálnějc otravné zprávy. Občas se někdo pokusí mě takto komunikačně obšťastňovat, ale brzy ho to přestane bavit, protože jsem protivná nebo nereaguju. Dokonce se s mou vlastní matkou bavíme o tom, jak je to úchylný si desetkrát denně psát (a fotit) zprávy tohoto typu. No, je holt taková doba všeobecného sdílení čehokoli, s tím nic nenadělám, ale účastnit se toho nehodlám. A ani to nechci znechucovat těm, kdo bez toho nedokážou žít. Ale možná i tohle přehnané sdílení je důvodem toho, že pak lidi komunikují divně - viz.původní zadání. Maji v hlavě komunikační galymatyáš a neodliší na co vlastně maji reagovat a jak. Jsou komunikačně přehlceni.
(19.1.2024 13:20:21) No, tak opět vidím, jak jsou lidé různí a jak je dobré za tím účelem mít kontakt i s lidmi mimo svou bublinu. Nebýt těchto diskusí, tak bych netušila, jak jsou někteří lidé hygienicky citliví (z mého hlediska absurdně přecitlivělí), jak někteří lidé trpí, když mají mluvit s lidmi (byť lidmi, které mají v podstatě rádi) a jak někoho obtěžuje fotka "napadl sníh". Je tedy pravda, že zprávy tohoto typu si vyměňuju v podstatě s úzkým okruhem lidí, a to vzájemně, tj. předpokládám, že je to O.K.. Nepošlu "nový sníh" nebo "rozkvetlou kytku" všem spolužákům z gymplu (těm bych možná poslala fotku budovy gymplu s novou fasádou nebo tak něco, kdybych šla zrovna kolem) ani třeba mužským příbuzným, o kterých vím, že je taková komunikace nebaví.
(19.1.2024 13:30:37) Přiznám se, že když mi někteří známí v počátcích mailu posílali ty řetězové maily s fotkami a různými texty, motivační, přemýšlecí, vtipné, kritické, politické,... tak mě to po čase dost otravovalo a ještě víc mě štval pocit, že musím odpovědět - jó, super,... nebo tak něco, nikdy jsem nevěděla, co vlastně. Po čase to, k mé úlevě, ustalo, asi proto, že jsem moc nereagovala. Hmm, fotka kytky v sms by mi asi občas nevadila, ale po záplavě toho taky úplně netoužím.
(19.1.2024 13:41:34) nesnáším ta kopírovaná přáníčka a motivační citáty z netu... dráždí mě jejich nablblost, dramatická hudba, sladkobolné obrázky a mizerná gramatika... je to jeden z důvodů, proč mám třeba vypnuté upozornění na skupinový chat s bývalými spolužáky... ale mám ráda, když mi občas někdo pošle rodinnou fotku (kamarádky), nebo vtipnou momentku, když sestra pošle fotku dortu, co pekla, nebo buchet... sama dělávám reportáže z dovolených (poznávačky), kdy každý večer pošlu do rodinného chatu 2-3 fotky toho nejzajímavějšího, co jsme viděli a stručný popis dne... a mám ráda, když to dělají i ostatní - je hezké vidět kde byli, že jsou ok... na nějaké prohlížení fotek z dovolených stejně pak nebývá prostor a čas, tohle je akorát a ještě pěkně dávkované a sem tam pošlu do rodinného chatu třeba fotku něčeho zajímavého, třeba když byl táta se sestrou na dovolené u moře a tady tak hodně nasněžilo, posílala jsem jim fotku zasněženého altánu a zahrady v práci... to jsem dělávala už za časů mms (táta pak vzpomínal, jak v thajsku ukazovali thajcům zamrzlou a zasněženou prahu )
(19.1.2024 15:17:47) Susu, po záplavě ničeho netouží nikdo. Fotky jsem tady zmínila já, že si posílám občasné fotozprávy s maminkou, která žije na druhém konci republiky a mluvím s ní cca jednou za čtrnáct dnů. Tak si mezi tím cca dvakrát do týdne pošleme takový pozdrav přes zde diskutovaný WhatsApp. Mně osobně to přijde méně náročné, než si denně vyvolávat a žvanit o ničem. Praktikuji to tak tedy i s jinými lidmi, s nimiž udržuji kontakt na dálku.
(19.1.2024 16:06:13) Ropucho, každému vyhovuje něco jiného. Moje máma potřebuje mluvit a mluvit a zprávy jí nevyhovují, jsou moc stručné. A na obrázky ani nemá chytrý mobil, nemá ani internet. Já se záplavu mluvení taky snažím omezit, ale 14 dní by to tedy nevydrželo. Říká mi, co říkali ve zprávách v TV a tak, dodnes jí nedochází, že já ty věci už vím z internetu. Někoho to posílání fotek banálních věcí potěší, někdo to bere jako malý projev zájmu a jak je vidět, někdo jako zahlcování informacemi. Ale asi hodně záleží na frekvenci.
(19.1.2024 16:25:16) Drypetis, samozřejmě, je to individuální. Já si ráda popovídám, když je o čem, ale lidé s potřebou mluvit jen proto, aby mluvili, mě ničí a dlouho v jejich společnosti nevydržím. Máma naštěstí přehnaně upovídaná není a navíc má i jiné lidi ke komunikaci, nejen mne.
(19.1.2024 17:02:30) Ropucho, moje máma upovídaná je. S tátou toho moc nenamluví a ona potřebuje mít pocit, že ostatní okolo sebe informovala a poučila, dává jí to pocit důležitosti. Taky má jiné lidi na komunikaci a dokáže je zahlcovat, s některými si volá denně hodinu i víc. Já si vždycky rozhovor s ní musím nadávkovat tak, aby mě to moc nerozhodilo a stačí mi to tak 1x týdně. Fotky ji moc nezajímají, hlavně ty z dovolených, tam trpí tím, že ona není zcestovalá a že nemůže moc poučovat, takže na všechny destinace říká, že tam by ona nikdy nejela.
(19.1.2024 17:34:00) "potřebuje mít pocit, že ostatní okolo sebe informovala a poučila"
To by mě zabilo. Ale chápu, znám podobné lidi. Občas se s tím někde setkám, že člověk (většinou žena, ale najde se i muž) vede nekonečný plynulý monolog. Jednou jsem např. jela s takovou dámou ve vlaku, ta vydržela nonstop dvě hodiny, snad se mezitím ani nenadechovala. Musela jsem si přesednout dál od ní, neměla jsem sluchátka a nedalo se to.
(19.1.2024 13:46:16) Moniko, já si třeba popovídám po telefonu ráda, s kamarádkou, s mamkou, s kýmkoli blízkým...ale v době, kdy to vyhovuje oběma. To klidně pak povídáme třeba hodinu. Nemám ráda náhlé telefonáty, protože dost často ten čas na delší povídání prostě nemám a musím v tu chvíli odmítnout. SMS "můžu zavolat?" je pro mě ideální, protože mám chviličku na rozmyšlenou, jestli to vyjde, nebo kdy by to ideálně šlo.
(19.1.2024 13:40:10) Koníčku, tak já bych si klidně s mojí mamkou psala stylem - rozkvetla mi kytka, sehnala jsem v obchodě to, co už jsem dlouho sháněla apod. Vůbec by mi to nevadilo, protože nemám vždycky čas na telefonát a moje maminka žije sama, je spíš introvert a těžko se seznamuje, zatímco tyhle drobnosti by vlastně sdílela ráda a já klidně taky, však nemusím odpovědět hned v ten moment. Jenže zároveň má odpor k technice, mobilu, PC a prostě všemu, všechno jí připadá moc složité apod...zkoušeli jsme všechno možné už mnohokrát. A jak tu někdo psal, často jsou dny, kdy jediné, kdy s někým prohodí pár slov, je nákup apod. Já třeba zase moc nechápu, že jsou manželé, nebo partneři, kteří si spolu píšou a volají x krát denně, když se každý den vidí a můžou si to pak říct. My si napíšeme jen nutné organizační informace, které potřebujeme navzájem vědět a běžně jsou dny, kdy si přes den nenapíšeme vůbec, nebo třeba jednou... Ráno si řekneme ahoj, dáme si pusu a večer si všechno řekneme.
(19.1.2024 13:45:33) TaJ, manžel mi kolikrát volá, protože si ze mně chce udělat "asistentku" - něco ho napadne, tak hned volá, abych mu něco později připomněla apod. To se mi tedy občas fakt nehodí, hlavně v práci, takže někdy si na to vzpomene a jen mi to napíše Já mu píšu jen nákupní seznamy, případně "upomínky", pokud má třeba jet pro nějaké dítě
(19.1.2024 13:50:22) Moniko, aha, tak můj manžel naštěstí asistentku nepotřebuje a nákupní seznamy u nás píše on a nás se jen ptá, jestli chceme něco speciálního koupit, než co třeba běžně kupuje. Jinak vyzvedávání dítěte nám už odpadlo, syn už si jezdí všude sám, i vlakem celkem daleko za Prahu, někdy s kamarádem, někdy sám, takže to nám vždycky akorát píše, čím a v kolik přijede.. Jinak mi manžel přes den píše třeba jen jestli se stavím pro pečivo, že jemu to nevyjde (a já to mám u nosu), nebo tak něco, ale zdaleka ne každý den.
(19.1.2024 8:53:17) Bohužel to pozoruji taky. Specialistkou na to je jedna kamarádka H. Když ve skupinové konverzaci domlouváme společné setkání (je nás 5), tak se zásadně k ničemu nevyjadřuje, ačkoliv je vidět, že to zobrazené měla. Když se my ostatní domluvíme na datumu a čase a ona stále nic, bereme to jako hotovou věc. Následně, když akce proběhne, se od H. dozvíme, že je to vůči ní velká bezohlednost, že nikdy nebereme v potaz její názor, nikdo jí nic neřekne, všem ostatním se vyhoví, když nemůžou, ale jí jediné nikdy. To člověk opravdu neví, co na to říct.
(19.1.2024 9:02:59) Mortadelo jo, přesně v tomhle stylu funguje ta jedna nejextremnejsi.. A diví se, když si u mě začne stěžovat na organizátora, ze se ho zastanu
(19.1.2024 9:11:30) Je to trochu z jiného soudku, ale lidi opravdu někdy mají svérázný způsob komunikace. Jedna dlouholetá kamarádka je skutečný mistr zkratky. V časech před sociálními sítěmi jsem obvykle tápala nad jejími sms, do nichž dokázala vtěsnat obsáhlé sdělení za cenu použití tolika zkratek, že jsem zpravidla vůbec netušila, co mi sděluje. V poslední době komunikuje tak, že na messenger pošle fotku. Bez jakéhokoliv textu, ani slovo - jenom fotka. Já na ni kouknu a protože je to hezký snímek stromu, tak jí na to hodím lajk. Co s tím taky jiného. A ona mi pak rozhořčeně volá, jestli se mi jako líbí, že hrozí, že jim na chatu spadne strom. A nemůžu ji to odnaučit.
(19.1.2024 9:17:17) No ona je to pak i otázka dnešní doby, protože dnes lidi maji tak nekonečnou potřebu sdílení a oceňování, že je to až strašidelný. Ne - li ujetý. Nevyrostla jsem v tom, není mi to vlastní, takže se toho ani nemíním zúčastňovat. Posílat si fotky každého prdu, , že jsem dnes nedostala ani , neustále vše fotit, neustále očekávat nějaké ocenění ... přijde mi to strašně směšný. Kdyby to nebylo k pláči.
Často taky nereaguju, protože jediná reakce, která mě napadá je ..."No a co !!!"
(19.1.2024 9:12:08) Já s tímto bojuju od mládí, což je asi padesát let, takže to nebude fenomén poslední doby příp.soc.sítí. Strašně mě nebavěji lidi, který se nedokážou domluvit a případné domluvy dodržovat. Jasně, může se stát, že nastane komunikační šum, nedorozumění, ale když se to opakuje, ten člověk příp.skupina mě přestane bavit. Domluvy s kamarádkou, která se dostaví jindy příp.vůbec mohou vést k ukončení kamarádství. Organizování a domlouvání ve skupině je moje noční můra. Párkrát jsem si zkusila a díky, nechci. Ve svém osobním čase se vlastně stýkám jenom s lidmi, se kterými mi komunikace nedrhne. Můj osobní čas je mi totiž nadevše a nemíním si ho komplikovat a znepříjemňovat víc, než je nutné. Uznávám, že můžu být za studenýho čumáka, ale mě nekonečné komunikace vlastně ani nebaví. Uznávám, že můžu být za podivína, ale na domluvy a komunikaci mám vysoké nároky a pokud jim někdo nedostojí, tak mě vlastně ani nebaví.
(19.1.2024 9:24:42) Dooly, ani ne, podobné věci se mi nijak častěji nedějí. Trochu častěji jen u jednoho kamaráda, který má velmi silné ADHD a vím, že tak to u něho funguje a že když usilovně myslel na to, že mi odepíše, projela kolem tramvaj a zaštěkal pes a... :) Neberu si to nijak osobně. Když někdo nezareaguje tak, abych věc považovala za organizačně jasně dokomunikovanou, tak mu ještě napíšu nebo zavolám ve stylu "rozuměli jsme si správně, že se sejdeme 17:15 na rohu Rubešový, jo?". Vím, že mně samotné se stane, že něco přehlídnu, že si řeknu, jak odepíšu později v klidu a zapomenu, že třeba některé z mých dětí na něco použije můj mobil a třeba omylem odklepne něco jako přečtené... prostě věci se stávaj. Tak předpokládám podobně nevinné pohnutky u protistrany :)
V Tvých příkladech mě trochu překvapuje i Tvoje nereagování - u obou bych přemýšlela, proč si ony kamarádky myslely zrovna něco tak konkrétního jako třeba to vyzvednutí, a jestli já sama na něco, co jsem řekla, nezapomněla nebo něco nevyjádřila tak, že to mohlo být takto pochopeno... a rovnou bych se jich na to zeptala. Nechápu, proč bych u blízkých lidí neřešila podobné komunikační šumy rovnou. I proto, abych tomu předešla propříště.
(19.1.2024 9:28:21) Angrest, diky za pohled na věc…
Už jsem vysvětloval- jedné jsem odpověděla na její vytku a pak už se to neřešilo u druhé vim, ze so to myslela ptz jsem ji vyzvedavala už někdy dřív. Pořád si teda myslím, že pokud chtěla odvézt tak mi měla rovnou ten den předtím napsat jestli zase odvezu, ale už jsem se poučila z toho že teda aby mi nevolala 0,5 hod. před odjezdem, tak se ji holt budu muset pokaždé rovnou ptat
(19.1.2024 9:38:57) Dooly, za mě je možná zakopaný pes v "u druhé vím, že si to myslela, protože..." Pocit, že vím, co si druhý myslí, je velmi ošemetný a je častým zdrojem nedorozumění :) (Já to samozřejmě občas dělám taky )
(19.1.2024 9:52:43) Dooly, no mně se to taky běžně děje, že si udělám v hlavě svou představu o situaci, nejlíp včetně přesnýho scénáře pro děj budoucí, a běda, když mi někdo scénář nedodrží! To je jeho problém, že ho nemoh znát
(19.1.2024 10:00:59) Angrest ale zase to co píšeš mi teď sedí lip na opačnou stranu- oni si mysli, ze já je vyzvednu, na ne počkám.. neřeknou konto a pak dávají najevo své rozladeni
(19.1.2024 10:14:09) Dooly, no jasně, že to dělá leckdy i protistrana :) Primární je ale moje zodpovědnost za moje jednání. A mzi mnou a tím druhým se liší způsoby nápravy. Se sebou a konstrukcemi ve své hlavě jednám vlastním přenastavováním. S konstrukcemi v hlavě druhého hýbat nemůžu, ty jsou jeho. S ním můžu jen vylepšit svoji komunikaci tak, abych těm jeho konstrukcím předešla, nebo mu je pomohla zkorigovat. Záleží prostě na tom, co je cílem věci :) Jestli konstruktivní domluva a potom co nejhladší průběh nějaké složitěji organizované akce s někým, s kým mám opravdu hezký vztah a chci ho udržovat dál, tak se snažím maximálně na té své straně - tj. rozeberu nejdřív konstrukce ve vlastní hlavě. A pak se ujistím, že ani u druhého nic domluvu nenarušilo - pokud mám pochybnosti, snažím se vyjadřovat vždycky ve stylu "rozuměla jsem ti správně, že ..takto"? Tedy dávám otázky tak, aby odpověď na ně mohla být jednoznačná a nedorozumění jsme minimalizovali. Takže se většina vychytá předem. Což mně je příjemnější. Je samozřejmě i možnost neřešit to moc předem a když pak k nedorozumění dojde, tak to naopak spolu s tím druhým zpětně analyzovat, co se stalo, že to šlo šejdrem.
Někdy je samozřejmě cílem něco jinýho Různý formy mocenských her, léčení si vlastních nepříjemných pocitů přes druhýho člověka, vytahování se, přebíjení se... pak samozřejmě je žádnoucí být co nejvíc komunikačně nejasný a přesouvat zodpovědnost za nedorozumění na druhý (a i to si někdy s gustem užiju! )
(19.1.2024 10:35:53) Tohle neznám. Když to vezmu od nejbližší rodiny přes kamarády, pracovní kolektiv až po nárazové akce typu sraz školy po X letech, komunikace probíhá standardně, jakýmkoliv kanálem. Jsou jedinci, s nimiž je třeba domluva poněkud specifická, ale tak tomu bylo vždycky.
(19.1.2024 12:04:56) V mojí cílovce se to nějak neděje, protože aby se matky x dětí někam dostaly, vyžaduje to značnou dávku logistiky a domlouvání předem (zajišťování hlídání apod.), takže to neprobíhá v režimu "nechám to na poslední chvíli, jak se mi bude chtít". A jelikož jsme na vesnici (každá jinde), tak i způsob dopravy se domlouvá jasně, kdo koho kam vezme apod., protože autobusy mají jízdní řád, o víkendu třeba jedou po dvou hodinách atd. Opět není moc prostoru na operativní rozhodování.
(19.1.2024 13:20:17) Dolly, já sama občas pozdě reaguji, protože
a) jsem fakt informačně a časově zahlcená. V práci řeším e-maily celý den a očekává se, že odpovím v termínu. Na ty soukromé už nemám sílu.
b) moje odpověď závisí na jiných okolnostech, které zatím neznám, často na dohodě s rodinou. Než abych psala "nevím, musím se nejdřív domluvit s manželem", nenapíšu nic. A donutit manžela k většímu "organizačnímu rozhovoru", aby se mnou sedl ke kalendáři a rozplánovali jsme, co a kdy, to je na tom asi to nejnáročnější. Manžel fakt nesnáší plánování.
(19.1.2024 13:25:16) Girili, přitom ten organizátor by i odpověď, "zatím nevím, záleží na manželovi", opravdu uvítal, věř tomu Máme v jedné skupině přesně takovou osobu, u níž účast závisí obvykle na tom, jestli se její manžel a pán uvolí místo ní vyzvednout děti a evidentně se rozhoduje zásadně na poslední chvíli, resp. klidně udělený souhlas na poslední chvíli odvolá, takže ona raději nepíše nic - tak u ní se to už nějak toleruje, stejně není zase tak důležité, jestli přijde do hospody o člověka víc nebo míň. Ale jinak zakladatelka skupiny vyhrožuje "pasivním osobám" vyloučením ze skupiny
(20.1.2024 21:44:37) Tak to tedy tak nevidím. "Zatím nevím", je odpověď na dvě věci. Sama jsem informačně zahlcená, proč mám podobně zahlcovat celou skupinu?!
(19.1.2024 17:28:56) Četla jsem diskusi jen trochu
Žádné akce už neorganizuji, protože každý má nake extraburty a odmítá se přizpůsobit většině
V rodině mám dva extrémy, jednak lidi se kterými není možné se vůbec domluvit, a jednak lidi, kteří chtějí všechno vědět na minutu přesně, přitom to jsou důchodci, kteří v 99% casu sedí doma….vadi mi oboji
(19.1.2024 18:35:25) Neřekla bych, že je to jen dnešní dobou. Znám pár takových lidí. Kamarádku ze SŠ jsem po škole vídala jen díky tomu, že jsem za ní jezdila. Obráceně to nefungovalo. Tam často domluvené neplatilo. Jinak organizujeme několikadenní výlety s přáteli, tam se domluvíme na termínu a muž naplánuje cyklotrasy, já zas turistické, objednáme ubytování a je to. Jen jeden partner kamarádky má problém s tím, že se to plánuje půl toku dopředu. Jenže sehnat ubytování pro skupinu lidí není snadné.
(19.1.2024 20:45:50) Lidé přesvědčeni o své veledůležitosti díky které by se jim měli ostatní přizpůsobovat byli vždy. Dnes se tyto typy posunuly o level výš a bude to tím všeobecným nárustem sobectví, kterému se teď eufemisticky říká individualismus.
Jakékoliv plánování pro větší skupinu je kvůli tomu peklíčko. Popravdě, potom co jsem minule nečekaně, v den odjezdu řešila zapůjčení auta a pak 6 hodin řídila, si už velmi nějaké další akce rozmyslím. Zajímavé je, že jsou vždy stejní problémisté.
Scházíme se třeba, už spoustu let, kamarádky ze ZŠ. Po návratu z ciziny jsem chtěla nějak rozšířit sociální kontakty. Setkání v 95% ruší, přesouvá a chaotizuje vždy jedna osoba. Paradoxně ta, která je doma z práce už ve 14 a na služebky nejezdí. Nemá a nikdy nebude mít diář, ani papírový, ani elektronický. Od ostatních pak očekává, že se vždy “nějak” přizpůsobí. Pro jeji “slabůstku” přece všichni musí mít pichopení.
Popravdě, při dnešní úrovni komunikačních kanálů se ten osobní kontakt dosti přeceňuje. V hospodě si stejně každý položí před sebe cihlu, stále někomu něco pípá, stále někdo “musí” odpovídat a reagovat a souvislý rozhovor žádný. A kvůli tomu mám v zimě sjíždět z hor do města? S postupujícím věkem mi to už za to asi nestojí.
(19.1.2024 20:55:32) Ino, asi blbé party... moje bubliny se v hospodě normálně baví, mobil používáme jen na ukazování vnoučat a kontrolu kalendářů ohledně plánování následujících akci.
(19.1.2024 22:15:33) Babi, na Silvestra u nás bylo 8 kluků ve věku 17 - 19. Dvakrát jsem se tam byla podívat. Kluci rozmístění po pokoji, všichni čuměli do mobilů a byli skoro potichu. Nebavili se nahlas, nehrála nahlas hudba, nic. Prostě to bylo divný...
(19.1.2024 22:35:42) Stáňo, no to JE divný, ale kolem sebe to nemívám,. Občas vidím dvojici, která je jako že spolu (v restauraci, v hd), ale nemluví spolu, koukají do mobilů. To jo. Ale v mých bublinách se to neděje.
(19.1.2024 22:45:47) Já toto zažila na loni na zábavě rockové kapely, mezi mladými oblíbená a kluci kolem 17 let zírali do mobilu a občas něco vyfotili a natočili, vůbec je nenapadlo se vyřádit. Náš sedmnáctiletý ani nebyl nikde na Silvestra, spojili se s klukama přes počítače. Nepochopitelný, já v jeho věku se doma sotva otočila a oni se baví přes počítače.
(19.1.2024 23:00:01) Neznámá, náš skoro 16 letý byl na Silvestra taky doma, sám v pokoji a hrál něco online s kamarády... Ale u něj si fakt neumím představit, že by někam šel...co by tam dělal? Hudbu neposlouchá a nenapadá mě, jak by se měl chtít vyřádit... Já jsem teda taky nebyla zrovna typ někam s partou kamarádů jít pařit, spíš někam vyrazit s jednou kámoškou apod. A mobily a PC jsme neměli. Já na Silvestra bývala většinou doma s našima. Povídali jsme si, nebo koukali na TV, něco pojídali, pili, o půlnoci si připili a koukali na rachejtle...
(19.1.2024 22:56:36) Stáňo, jo, když tu syn jednou za čas mívá na návštěvě nějakého kamaráda, nebo kamarády, tak to většinou dopadá stejně. Naposled nechali mobily být, když nejmladšímu klukovi od známých bylo 6 a ukecal ostatní, aby si s ním hráli s vláčky. Jinak buď koukají do mobilů a občas mezi sebou něco prohodí a nebo jsou shluklí kolem PC. Hudba u nás teda nehrozí, syn žádnou neposlouchá...
(19.1.2024 21:04:21) Ino, kamarádku kt to při setkání přehání s mobilem mám jen jednu ale je to nepříjemný to je fakt, to už te pak ani nebaví začínat stejnou větu ponekolikate..
Ty jo, tak mě vysplouchnout na akci řidič, tak mám infarkt. Sama řídím nerade a jen ve dne a když fakt není zbyti..
(19.1.2024 21:57:43) Doolly, když máš na svou kartu rezervaci na Bookingu, potlačíš i ten infarkt, jdeš si půjčit velké auto a poprvé v životě tu krávu řídiš po německé dálnici.
(21.1.2024 11:14:26) jinak ja treba nemam rada, kdyz lidi pozvu na hodnotnou akci, ke ktere odhaduji, ze by mohli mit nejaky vztah - a oni se mi jeste vysmeji
u nas pred lety pracoval Nemec, ktery hral doma po praci na piano, ktere si nechal dopravit z Nemecka, nemel tady zadne pratele a pripadal mi osamely, byl bud v praci nebo doma (hral na to piano)...dostala jsem od nekoho dva listky na baletni predstaveni Labuti jezero a nabidla jeden listek Nemci....Nemec si toho udelal legraci, radobylegracne maval kridly a smal se - a odmitl, pritom to byl takovy vazny typ cloveka, velmi kulturni...dodneska jsem to nepochopila, ja prece nemela v umyslu ho zvat na rande...
ted se chysta jedna kolegyne na vystoupeni s jejim tanecnim klubem, uz jsem driv jejich vystoupeni videla a jsou fakt nadherna, pozvala jsem kolegu s manzelkou, kteri jsou cizinci a nemaji tady moc pratel, oni strasne resili, v kolik hodin to zacina a v kolik si maji dat veceri, jestli si maji dat veceri predtim nebo jestli se prodava jidlo na miste nebo jestli pujdeme na veceri spolecne potom....volali tam a ptali se na podrobnosti, jak bude akce organizovana a nakonec odmitli se ke mne pripojit
mne kdyby nekdo nekam pozval, tak radostne bezim a nic neresim...kor kdybych byla cizinka a pozval mne nekdo mistni
(21.1.2024 11:37:48) 77krasko, já bych asi na místě pozvaného cizince také byla vstřícnější. Ale ono se to špatně odhaduje. Stalo se mi už, že mi lidé vyčetli, že jsme je nepřizvali na koncert, i naopak, že jsme je přizvali a viditelně tam trpěli. Ale totéž i z druhé strany, kdy já jsem se ocitla v těch pozicích. Asi bych z toho nevyvozovala nic víc, než že se to běžně stává
(21.1.2024 11:40:19) Ropucho, mela bych spravne zapatrat v pameti, kdy mne nekdo pozval v poslednich 30 letech a nesla jsem...ovsem v poslednich cca 10 letech je tech prilezitosti tak malo, taky byl covid a lidi kolem mne maji ruzne problemy, uz i zdravotni a rodinne, takze kdyby se neco konalo, tak prijdu
(21.1.2024 11:46:16) My se s kamarádkou zveme do divadla, z toho jsme nadšený obě. Ona mě občas zkouší pozvat na koncert, ale to s díky odmítám. Jsem rokerka vážnou hudbu bych 2 hodiny nevydržela.
(21.1.2024 11:54:53) 77krasko, to já klidně odmítnu. Nedělám kolem toho žádné manévry, prostě poděkuji, že tato akce není pro mě. Zrovna tak to udělají kamarádi. Zkoušíme vzájemně nadhazovat všechno možné, spousta návrhů propadne, něco se ujme. Důležité je nebrat si to osobně.
(21.1.2024 12:37:52) Nepamatuju se, že bych kdy odmítla nějakou kulturu. Ale je fakt, že na rockový koncert bych nešla, ale na ten mě nikdo nezve, nemám přátele rockery.
(21.1.2024 12:44:58) Já bych nešla na operu, ty základní český jsem viděla. A na koncert vážný hudby, taky jsem nějaký viděla, ale teď už chodím jenom na to co mě baví. Nejvíc mě asi baví balet, ale to nesdílí manžel, s tím chodim na činohru a na balet si musím vždycky někoho sehnat.
(21.1.2024 12:16:23) Sedmi, já bych zase nikdy nepochopila, když má student možnost setkat se v zahraničí s královskou rodinou a nepřijde každý má své hranice jinde Btw to, že někdo hraje na klavír, ještě přece neznamená, že ocení balet ... Nějak bych věřila, že každý ví sám nejlíp, co ho zajímá a co ne... Pravda, odmítnout se dá slušně... A co se týče druhého případu, nevidím na tom nic nevhodného, jakožto cizinci asi neměli představu, na co je zveš a pak to holt vyhodnotili jako akce, o kterou nestojí
(21.1.2024 13:08:07) Kat, jak se to říká, je lepší být zdravý a bohatý než chudý a nemocný? Nechovám naivní představy o tom, že "dobře" se narodit je stoprocentní záruka štěstí, ale některé dveře to automaticky otevírá, to zase ano.
(21.1.2024 13:15:29) Len, kdyby to vzali za správný konec, tak mohou vykonat mnoho dobrého. Taky upozornit veřejnost na problémy. Jít příkladem. A ne se furt jen paradit, pořádat nákladné akce a dělat skandály, v některých případech.
Ale už jsme to tady probírali mockrat ze všech stran.
(21.1.2024 13:20:29) 77, ale oni dělají velmi mnoho charitativní akcí. A propagují mnoho témat, podporují mnoho projektů. Alespoň z toho mála, co já vím. A já vím jen střípky.
(21.1.2024 13:30:18) Kat, co se týká konkrétně britské panovnické rodiny, mám také jen povrchní přehled. Nicméně odmítat osobnosti typu anglické královny nebo krále mi připadá poněkud ignorantské a pozérské. Ale je to věc Britů, jak to chtějí mít. My u nás to máme plebejské a rovnostářské až až
(21.1.2024 13:49:07) Huso, já to vidím tak, že za velkými penězi a velkou mocí je vždycky morální otazník, nicméně větší důvěru budí společenská vrstva, která už své nakládání s penězi i společenským vlivem po generace kultivuje, než ničím nevázaní dravci z lidu.
(21.1.2024 13:58:26) Čím jsem starší, tím víc děr vidím v demokracii... u volené vlády je problém i v nulové kontinuitě, každá vláda se dva roky snaží změnit, co předchozí vláda nastavila a pak teprve přijde s vlastním konceptem, aby zase skončili a další vláda zase dva roky věnuje čas "nápravě"... Myslím, že si člověk nevybere...
(21.1.2024 14:08:54) Rose, ano, dokonalý systém neexistuje. O demokracii se říká, že je to ten nejlepší systém ze všech špatných. Mně se celkem zamlouvá právě kombinace volených zástupců plus reprezentativní královské hlavy státu. Myšleno obecně, bez ohledu na konkrétní fungování v konkrétních státech.
(21.1.2024 14:12:34) Masaryk prý řekl, že nejlepší vládce je osvícený diktátor. Jenže za prvé, kde ho vzít a za druhé, on ten Josef II. taky nebyl ideální.
(22.1.2024 10:43:37) Sedmi, František Josef II. ? Nemyslíš prvního? Ten co za hrůzu? Cituji z wiki (ano není to bohviečo zdroj, ale Pekaře si asi wiki nevymyslela...):
"Převážná část toho, čím žijeme a pyšníme se jako národ kulturní (Češi), byla nám dána v této době (vlády Františka Josefa I.) … Není důvodu, abychom přezírali, čím přispěla k tomuto rozvoji vůle svépomocí, k níž odedávna vychovávaly národ náš těžké podmínky jeho existence … Ale výsledek tohoto úsilí nebyl by tak požehnaný, kdyby nebylo podporováno státnickým porozuměním zvěčnělého mocnáře, porozuměním pro právo potlačených a o lepší budoucnost svou usilujících národů, … “ — Josef Pekař
(22.1.2024 12:40:21) babi, pardon, Franz Josef I., ja to tady ctu jej jednim okem ....ja jsem porad myslela na Josefa II., jehoz jmeno tady taky padlo, ktery byl podle mne pokrokovy, ale mel malo casu, jen 10 let...ten byl mezi Cechy oblibeny, diky nemu je pry tak popularni jmeno Josef
F.J. I. podle mne moc pokrokovy nebyl, aspon vuci nam Cechum...ale objevuji se teorie, ze byl otcem TG Masaryka, to by na pokrokovost stacilo uz o tom vysly i knihy
(22.1.2024 12:43:14) tedy myslim, ze jine zeme se v te dobe rozvijely rychleji....ale to bylo dano i nasi polohou ve vnitrozemi, zadne poradne more atd.
(21.1.2024 13:27:28) Sedmi, tak oni konaji i dobro, ale proste cim dele tu jsem, tim vic mi vadi ten okolni cirkus. I kdyz lepsi, nez kdyby tenhle narod mel k dispozici jeste jedny volby.
(21.1.2024 13:23:43) No vidíš a mně, jakožto vzdálenému pozorovateli, přijde, že zrovna princ filip, alžbeta, charles, diana, kate - jsou poměrně zajímavé postavy naší historie i současnosti a že rozhodně se nedá říct, že by jejich jediným způsobem zviditelnění, byly plesy, hadry, šperky... že se poměrně dost zasadili o různé společenské změny, že jejich práce bývá i celkem dost vidět... Ať už jde třeba o osvětu ohledně ekologického hospodářství, péči o děti, nemocné nebo lidská práva... Že nejde jen o loterii dobrého původu, ale především o to, jak s tou "výhrou" naloží... A u této rodiny mi to přijde jako celkem slušné skóre
(21.1.2024 13:32:05) Rose, no, pozorujes hodne z dalky. To ekologicke hledisko je opravdu hodne smesne, bezne litaji 10mil vrtulnikem, morske dno pronajimaji ekologickym energetickym farmam za krvave penize, ktere pak plati "jejich" lide, z nichz tretina zije v chudobe a porad se to horsi, farmy ve Walesu jsou oprosteny od kontrol a deji se tam prasarny.
No, nebudu si nimi kazit den, jdu si neco dobreho upect.
(21.1.2024 13:28:32) Len, myslím, že u všech lidí narozených do VIP rodin platí, že záleží, jak s tím jednou naloží. A vliv prostě mají - mohou mít na mnoho věcí. Já se kromě toho ráda podívám na fotky, videa - už jen kvůli módě třeba. A taky konkrétně třeba u K+W si říkám, že zvládnout tu prezentaci na veřejnosti je fakt nálož. A to už jsou dnes poměry asi mnohem víc uvolněnější. Mně se třeba líbilo a překvapilo mě v ČR dokumentárním cyklu Modrá krev, jak se asi skrze generace předával pocit zodpovědnosti vůči zemi, půdě, za majetek a vůči lidem. Samozřejmě v praxi leckdy bylo určitě vše jinak. Ale znělo to napříč rody a často jen tak mezi řádky. Takže v tomto směru si myslím, že pokud jsme si jako společnost historickým vývojem vymysleli VIP rody a osoby, tak já uznávám tu přiznanou odpovědnost a využité možnosti.
(21.1.2024 13:11:54) Rose, to bylo slavnostní otevření jedné nove budovy na koleji, kam přijel princ philip, královnin manžel. V roce 1992, ještě jsem neuměla moc anglicky a měla jsem paniclou hrůzu, ze se stanu obětí jeho povestnych vtipků. Tak jsem se radši vytratila. Navíc jsem dost levicová.
Nebylo to tak, ze jsem odmítla pozváni do Buckinghamskeho paláce.
(21.1.2024 13:15:34) Mně jsou Kate, William a jejich děti sympatičtí a setkat se s anglickou královnou nebo králem by mě potěšilo. Jinak se v tom neštourám, pořady od Windsdorech nesleduji, ani žádné drby apod. Nesledovala jsem ani Harryho a Meghan a jejich rozhovor s tiskem, ale na jejich svatbu jsem se koukla, stejně jako na pohřeb královny.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
Běžně jsme se minuli v domluvě na dané věci i o celé dny.... 
, že jsem dnes nedostala ani 
vyjádří 1 větou. 
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)