(18.1.2024 21:39:42) Po vyslechnutí rozhovoru dvou kámošů o tom jak je další ignoruje a nekomunikuje, případně komunikuje až po hrozně dlouhé době a nakonec na ně ještě hodí vinu ,že se nesetkali tak jsem se začala uvědomovat ,že to stále častěji pozoruju i ve svém okolí. Začíná to hraničit až s arogancí a už jsem na to docela alergická. Dva příklady z poslední doby. Napíšu známe ( soukromě),že přijedu večer na ples. Nepřijde žádná odpověď a v hromadném chatu byl domluvený sraz v jedné hospodě. Ona se tam poté objeví a začne mi vyčítat, že si myslela že do té hospody půjdeme spolu. A já jenom čumím a nechápu z jakého důvodu si to mohla myslet. Druhý příklad – Jsem domluvená že půjdeme do divadla ,známá mi řekne ať jí ať jí na to upozorním ještě den předem ,aby nezapomněla. Tak jí upozorním, ona napíše ,že s tím počítá. Nic víc. A 0,5 hod. předtím ,než mám jet na představení a už mám všechno rozplánováno časově na minuty, ona zavolá sařekne - tak mě vyzvednes? No a pak spousta takových maličkostí jakože třeba v hromadných chatech ve kterých se různé skupiny domlouvaji na různé akce ,vidím kolik lidí si to čte , ale nikdo třeba neodpoví na konkrétní otázky při plánování společného výletu o víkendu. Ale pak tam jedou a stěžujou si úplně na všechno co je v plánu. Když to shrnu tak mám obecně pocit že se rozmohla šílená arogance a lidi, kteří dřív normálně odepsali ,se teď dělají zajímaví??vzacni??ignorujou ,ale potom jsou strašně naštvaní ,když nenipo jejich. Je to specialita jenom mého okolí nebo tuhle epidemii pozorujete v poslední době také? A musím podotknout ,že to je napříč generacemi i pohlavím ..
(18.1.2024 21:53:57) Dooly, musím říct, že v rámci mé nejbližší bubliny se mi tohle neděje, tam jsme tak nějak na jedné vlně a lidé prostě odepisují a vyjadřují se "normálně" v nějakém rozumném časovém horizontu. Ale zaznamenala jsem v některých "vzdálenějších" skupinách, že někdo rozběhne nějakou organizační záležitost a velká část lidí se vůbec nijak neozve - potom zjistím, že třeba komunikovali přímo s tím organizátorem, ale nějak jim vadilo psát do skupiny. Stalo se to i mě, když jsem navrhovala termíny místa předem "předdomluveného" srazu. Odepsali 2 lidi z 8 a ostatní, až když jsem to trochu důrazněji zaurgovala - myslím, že se lidem asi často nechce se jakkoliv zavazovat a něco slibovat, chtějí mít "volné ruce" do poslední chvilky - speciálně to tedy vidím u mladých, zejména u synových skupin. Skoro všechno domlouvají až tak v poslední půlhodině ... Tu zkušenost, že se někdo nevyjadřuje a pak všecho kritizuje, moc nemám, ale je možné, že to kritizuje někde, kde se o tom nedozvím ...
(18.1.2024 22:04:49) Moniko jo, to je taky jedna z dalších věcí kterých jsem si všimla, že všichni chtějí mít takzvaně “volné ruce.” Hrozně to okecávají tím že jsou free a nepotřebujou plánovat a proč to ti ostatní tak hrotí. Ale už jim vůbec asi nedochází, že když se někam jede třeba ve skupině, tak je problém na poslední chvíli koupit 15 vstupenek nebo sehnat stůl pro 15 lidí v době oběda… A když pak organizátor řekne -dobře ,nikam se nejede , nikdo se neozval,a já si vyrazím na vlastní triko, tak To pak nejvíc vadí zrovna těmhle free lidem.. Ale v těch skupinách mi to asi vadí pořád míň než v tý soukromy komunikaci.. Tam absolutně nechápu že má někdo problém odpovědět chci nechci jo ne nebo se na něčem domluvit. Rozumím tomu že Nemůže odpovídat hned ale třeba ten den určitě to zvládne každej
(18.1.2024 22:13:28) Sama se přiznám,že bych třeba váhala, kdyby mě někdo zval někam,kde je to pro mě předražené a nevkusné, neměla bych hlídání, ale třeba stála o to vidět někoho, kdo nevím, jestli dorazí. Já nikam moc nechodím,ale když už se něco děje, tak jsou to třeba 3 akce současně. Na večírek minulé práce jsem přišla až po desáté...
(19.1.2024 10:02:37) Dooly, jo, v tomhle máš pravdu, free do poslední chvíle - s tím jsem se setkala, i když lidé kolem mě to dělají spíš zřídka, ale setkávám se s tím. Četla jsem o tom zajímavý článek S.Prívary, jak FOMO (fear of missing out) některé lidi úplně paralyzuje a způsobuje jim, že nakonec promeškají skoro všechno.
kopíruju z toho článku: Strach z promeškání se objevuje velmi často v okamžiku, kdy je potřeba udělat nějaké rozhodnutí a k něčemu se zavázat. Dostáváme strach, že nám uteče něco velkého v našich životech. Co když přijde nějaká lepší možnost, nová známost, větší příležitost, a já jsem se už k něčemu zavázal? Co když udělám špatné rozhodnutí a budu s tím muset žít navždy? ... Pomáhá uvědomit si, že celý život opravdu promeškáváme spousty věcí. Stále volíme možnost A, přičemž zanecháme možnost B. Už samotná formulace je důležitá. Neříkejte si: „Uteče mi možnost B.“ Tato formulace v sobě nese skrytý odkaz, že jsme něco promeškali, že nám uteklo něco, nad čím nemáme moc. Lepší je říci si: „Rozhoduji se pro možnost A, a proto nechávám nevyužitou možnost B.“ Může vám v tom pomoci pochopení konceptu nákladu příležitosti (opportunity cost) z ekonomické teorie:
Každé ANO jedné z možností je zároveň NE minimálně jedné z alternativ. Tyto alternativy mohou být dobré, správné a atraktivní. Volba jedné z nich znamená, že jinou nerealizujeme, a to má své „náklady“, svou cenu. Proto je důležité tyto alternativy oplakat (skutečně či metaforicky) a při rozhodování si uvědomit, proč jsme se pro tyto alternativní možnosti nerozhodli. Když víme, proč jsme se pro něco rozhodli, oslabujeme tím potřebu neustále zvažovat, zda jsme neměli přece jen volit jinak.
(18.1.2024 22:07:47) Znám to z obou pozic: organizuji výlet,nahlásí se mi 3 lidi a v den odjezdu je nás víc než dvojnásobek plánu. Někdy mě ale obtěžuje řešit detaily půl roku dopředu- jako třeba jestli na večer na chalupu dovezu oříšky,tyčinky, olivy nebo krupky.
(18.1.2024 22:13:24) Kosatko, jo, tyhle detaily bych taky neřešila . Asi ani den předem… maximálně sdělením vezmete něco s sebou k vinu.. Jde spis obecně o program kt je potřeba nějak rozumné časove naplánovat a k tomu u ty vstupenky třeba..
Jako fakt jsem se s tím dřív nesetkala , až tak poslední rok
A nebo z jiného soudku- soukromá komunikace - ahij, můžeš mi sehnat dřevo tam kde ho beres i ty? OK, zavolám, zjistím, nápisu zpátky - ano, můžeš ho mít , podmínky jsou takové a takové …. A už nikdy nedostanu odpověď Jako jasne, ze mi pak dojde, ze to teda nechtějí Ale je tak těžké odepsat- diky , nakonec vezmem jinde ??
(19.1.2024 9:36:01) Moniko, jo, to máš pravdu s tou výhradní komunikací jen s organizátorem. To se mi celkem běžně děje, organizuju srazy spolužáků primárně přes diskusní skupiny a skupinové maily a někteří se ozvou pouze mně a někdy i výslovně prosí, abych je zahrnula do seznamu, ale že nechtějí psát do veřejných skupin, sdílených tabulek apod. Respektuju to a zařadím tak, jak si přejí.
(19.1.2024 10:41:18) Speciálně u fb messengeru a chatu se mi stává, že vidím zprávu, v tu chvíli nevím, a pak se mi propadne za hromadu jiných do zapomnění. V mailu to dělám tak, že si takové zprávy označuji jako nepřečtené.
Navíc tedy dohledat konkrétní údaje v živějším chatu je o život, mám mnohem raději, když pozvání a info o akcích chodí do mailu.
Osobně mám navíc pocit "překomunikovanosti"; proto většinou neodpovídám na hromadný mail, ale jen organizátorovi; samotnou mě otravuje mít mail zavalený skupinovými zpravami, které navíc docela často najíždějí do upresnujicich debat třeba dvou lidí ze skupiny (a vyzvedneš mě tam? V kolik? A stavíme se do Lidlu pro...?).
Usilovně se braním WhatsAppu, pokud vím, nelze zabránit, aby se muj kontakt zobrazil automaticky těm, co mají muj telefon... Tech kanálu je na mě moc - telefon soukromý / služební, mail soukromý / služební, fb Messenger, fb chaty, smsky, trello... A všechno se mi motá do sebe, pracuju pro farnost, lidi mi náhodně posílají pracovní věci na soukromé kanály a naopak... Někdy se mi chce tlouct hlavou do zdi :)
(18.1.2024 22:13:11) Nic takového neznám. Jenže já se nestýkám s kolektivem lidí, mám jen jednotlivé kamarádky a s těmi se normálně domlouvám na nějaký sraz někde v určitou hodinu. Většinou si voláme, písemně se nedomlouváme, vždy ústně. Auto nemám, z mých kamarádek řídí jen jedna, takže odpadá nějaké vyzvedávání někde. Jedna z mých kamarádek má takovou partu, se kterou už asi 40 let jezdí někam na lyže a na kola, slaví spolu narozeniny apod. Ale nikdy si nestěžovala, že by se nemohli domluvit.
(18.1.2024 22:17:36) Huso ale mě se to prave stává už i v te soukromé komunikaci, viz příklady ..
Ale jak jsem psala v úvodu , vlastně mě na to upozornili dva mladí známí ( 20 a 25) když se bavili o společném kamosovi kt neodpovídá, nebo s velkym spozdenim ( třeba tydne) ale pak se naštve , když nemaj v sobotu čas ( napr) A mě doslo, ze poslední dobou zhusta zažívám to stejně
Bylo by zajímavé kdyby se tu objevil někdo, kdo se takhle chová a mohl mi nějak osvětlit proc
(18.1.2024 22:23:18) Dooly, teď jsem si uvědomila, že moje spolužačka ze ZŠ organizuje každý rok setkání a posílá hromadný mail všem. Já na něj tedy nereaguju, protože na srazy nechodím, jen výjimečně, třeba letos to bude 50 let od konce školy, tak to asi půjdu. Beru to tak, že ti, kteří mají zájem, se přihlásí, že já nejdu hlásit nemusím.
(18.1.2024 22:31:09) Huso, ano, to taky tak beru. Ale tam šlo o to- Když to přirovnám k tvému srazu ,tak je to asi je na úrovni toho ,že by ses teda nepřihlásila a protože se přihlásilo málo lidí tak by se sraz nekonal. A ty by jsi šla pak za organizátorem, jak to ,že se to nekoná ?? že tam stál přeci pevný termín tak už jsi s tím počítala.!A nebo by ses přihlásila, ale už se nezapojila do hlasování o tom, v jaké restauraci se to bude konat, jaké menu se objedná a tak podobně. Pak by jsi tam dorazila, a celej večer mrmlala na všechny tyhle věci.
(19.1.2024 1:15:58) Povazuji to za vrchol hulvatstvi nezareagovat minim.2 slovy (dekuji,neprijdu)na pozvani trebas na ten tridni sraz - uz jen,ze si s tim nekdo da tu praci,posle mi mail, pozve me,zajisti prostory - a ja nic? Neskutecny
(18.1.2024 22:32:41) Huso, taky jsem kdysi zařizovala sraz a musím teda říct, že jsem vždycky chtěla zpětnou vazbu, i kdyby byla stylem "strčte si sraz někam". Nejhorší je mrtvej brouk, to pak nevíš, zda ten člověk žije, změnil email, zapadlo to, zapomněl a já strašně nemám ráda někoho urgovat nebo když nevím. Klidně bych napsala, děkuju za pozvání, nepřijdu a je to. Zrovna na jaře jsme měli sraz a přišly 2 holky, co nebyly od konce gymplu, prostě nějak nejdřív nechtěly a pak už jim to bylo blbý a přišly si starý a co já vím....a nakonec byly nadšený, že to překonaly a bylo to super.
(18.1.2024 22:40:01) Missy, tohle dělám já,když organizuji sraz z gymplu - všechny, co neodpovědi, nakonec nazenu. Oni už to vědí,ale ma to dvojí účinek - někoho to donutí odpovědět a někdo si prostě počká, až zavolám.Jsou to stále ti samí. Ale to je jednou za 5 let, to dám.Kdybych měla každý týden uhánět naší saunovou skupinu, to by mě vytáčelo ...
(18.1.2024 22:44:00) Moniko, já taky naháním, ale nerada a trvalé mrtvé brouky už teda nenaháním. A přesně, jednou za x let se to dá, to jo. Ono ve finále se stejně budou scházet pořád stejný ty lidi, to jádro.
Jo a vlastně mám jednu skupinu, spíš už teď známé než kamarádky, děti spolu chodily na základku, tak to tak 2x ročně napíšu, že bychom mohly zase dát véču a je obratem domluveno. A pak zase půl roku nic, dokud je neprobudím, ale fungujou, takže pohoda
(18.1.2024 22:28:39) Já teda nejsem asi úplně správnej vzorek na tuhle debatu, protože nejsem trvale online, nechodím na hromadné akce, které se domlouvají někde ve skupině a kamarády jsem si kolem sebe postupem času vytřídila na lidi, kteří dávají zpětnou vazbu a komunikují. Nicméně odjakživa nesnáším nedochvilnost a takový to, jak kdysi řekl tuším Nárožný, když si bližní můj myslí, že jeho čas je důležitější než ten můj, takže vše nechává vyhnít na poslední chvíli. Myslím, že v tom hodně velkou roli hrajou mobily a sítě obecně. Všichni tak nějak počítají s tím, že času dost a všechno se dá na poslední chvíli změnit. Zařídí to někdo jinej, nebo si nechám zadní vrátka na jinej, lepší program, kterej mi přistane hodinu před tím původně domluveným, vše otevřeno, se uvidí. S úkolem ať poradí někdo jinej, vždyť vidím, že ve skupině si to zobrazilo 15 lidí, proč bych měla já. Chybí mi takový to "face to face", co je domluveno, to platí. Dodneška jsem schopná si jasně domluvit akci dlouho dopředu a pak tam prostě jsem a nejsem jedině, kdybych umřela. Lidi vzájemně zlhostejněli, čest výjimkám. Jinak ano, všímám si toho, ale spíš co mi kdo poví v rámci rodiny nebo kamarádů, co maj svoje zkušenosti s jinýma lidma, protože já osobně tyhle lidi kolem sebe nemám.
(18.1.2024 22:51:05) Já tohle kolem sebe zatím nepozoruju, ale my asi žijeme trochu jinak. Na žádné hromadné chaty a skupiny nechodíme a většinou se s kamarády scházíme jeden na jednoho, nebo jedna rodina na rodinu a jsme zvyklí se podrobně domlouvat co a jak. Takže v případě, že bych měla kamarádku upozornit, že jdeme do divadla, tak bych se asi rovnou sama od sebe zeptala, kde se sejdeme a v kolik. Takže by asi logicky přišla řeč na to, jestli ji mám vyzvednout, nebo jestli se sejdeme až na místě. Většinou se na tyhle věci ptám sama od sebe...protože chci mít pro jistotu a ve všem jasno dopředu.
(19.1.2024 3:34:47) Nestává se mi to... ale je pravda, že se snažím vždycky tu komunikaci nějak udržet v běhu. Nevím, proč bych někomu psala jen to, že "jdu na ples" - asi bych přidala nějakou další informaci / dotaz (jdeš taky, chceš se sejít - nebo i jen "tak se tam snad uvidíme").
Oznámení v nějakých skupinách, že se něco koná, považuji čistě za to oznámení - a buď přijdu nebo ne - ale pokud tam není vysloveně napsáno, že musím dát vědět, tak to rozmýšlím na poslední chvíli. Ne z arogance, ale mám spoustu povinností (třeba zvířata, která zásadně onemocní, nebo provedou nějakou lumpárnu - třeba zničí plot - v nevhodnou chvíli a je to situace, kterou nemůžu nechat být a jet se někam bavit), žiju v horách, ne vždy jsou průjezdné silnice, mám dvě velmi nepravidelná zaměstnání.... mě se může klidně stát, že ani na akci, na kterou mám lístky, se nakonec nedostanu... takže takové ty volnější prostě nechávám být. A asi mě bude mrzet, pokud se ta akce nakonec zruší - protože zásadně je to ta akce, na kterou by mi to nakonec asi vyšlo....
(19.1.2024 5:54:41) Sally, oznámení- jdu na ples- jasne ze nepíšu random lidem. Napsala jsem to holce ,kt se mě na to ráno ten den sama ptala a ptz jsem byla nastydla , řekla jsem , ze nepůjdu, ale během dne jsem to prehodnotila. No a pokud je ve skupine dotaz- kdo chce jet na wellnes víkend ?tak je asi dobry odpovědět, nebo myslíš, ze ubytování se neplatí a neobjednava předem? Nebo treba lístky na ples apod? Ale diky za úhel pohledu, asi začínám chápat , jak to někteří vidí. .
(19.1.2024 7:34:24) Jsem ve dvou skupinach, kam se pise, a na organizovani cehokoliv je to dost nestastny a neprehledny.. Kolikrat hodne dulezita informace zapadne, protoze lidi zacnou reagovat, kdo nechce/ nema cas docitat zpetne, tak mu to klidne utece..Kdyz chci neco ohledne veci v te skupine vyresit, tak komunikuju opravdu primo s tim dotycnym nebo s organizatorem..
A obecne psani na mesengeru a whatsupu je takove, ze clovek klidne neco prehlidnout muze a zprava mu utece, prijdou za den desitky zprav, nekdo ma tech kontaktu hodne.. Kdyz chci neco fakt domluvit, tak radsi volam nebo pisu sms..
(19.1.2024 8:12:47) Dooly, vnimam to stejně. Stalo se mi nedávno, ze jsem v pondělí ráno napsala kamarádce, zda se mnou další týden nepojede někam na noc, a ze to potrebuju vědět co nejdřív. Ze ji prosím, ať mi co nejdřív napíše. Do středy večer žádná odpověď, pak zavolala a začala si jen tak obecně povídat, čekala jsem, zda se zmini.. Po chvíli se k tomu dostala, a já poznamenala, že už jsem to zařídila jinak. Moc se divila a byla naštvaná, proč jako. Tak jsme si to začaly vzájemně vysvětlovat. Nebylo to poprvé a jindy jsem ji třeba druhy den napsala co tedy, a ona měla pocit, ze ji uhanim. Takže proto jsem čekala, a pak už si to vyřešila podle sebe.. Pro ni je proste co nejdřív az ona něco vymysli. Pro mě je co nejdřív ideálně ten den, nebo druhy nějaká informace typu: vim, ještě nevím, dam vědět do tehdy a tehdy.. proste nějaká reakce. Ona to ma jinak. Holt jsem ale vedoucí zájezdu já, takže jsem ji rekla, ze v tomto případě čekám, ze se přizpůsobí.
Známe se mnoho let, a v tomto a v jejich pozdnich prichodech jsme se nesesly nikdy, ale ma jiné kvality.
Nicmene si všímám mnohem víc, ze lidé neodpoví na sms. Osobně to nechápu, považuji to za neslušné, ale je možné, ze jsou on-line komunikačně prehlceni
(19.1.2024 8:35:54) Beat, no to je přesný ! Organizátor navrhl vylet, nikdo se nepřihlásil a po měsíci se holcina divila proc se jako nejede? Ona s tím už pocitala. No je paradox ze znám 2 holky co ro takhle mají- nezapoji se do plánování , organizace a ještě pořad mluví o tom jak jsou free a “ co já vim co bude za měsíc” a pak zrovna ony delaj největší humbuk když se to nekoná, nebo jim někdo nedostatečné četl myšlenky a vylet nesplnuje jejich požadavky Naopak naprosto legitimní je pro mě přístup- výběr a zaříd to ty , já neumím jazyky ( apod) a jsem spokojena se vším
Breburdo, trochu odbocim, ale ta aplikace se jmenuje v ČR whatsup? Všimla jsem si totiž ze to tak říkají i v Českém rádiu a myslela jsem ze to proste říkají špatně .. tady ( Německo se jmenuje whatsapp)
(19.1.2024 8:42:37) " Organizátor navrhl vylet, nikdo se nepřihlásil a po měsíci se holcina divila proc se jako nejede? "
no ale to je přece hloupost od organizátora... jako že něco navrhne a pak trpně čeká? obzvlášť pokud se něco takového opakuje tak snad není problém v návrhu rovnou napsat "kdo se hodlá zúčastnit, potvrďte účast do středy 5.4., kdo nepotvrdí, počítám, že se nezúčastní, kdo má nějaké návrhy, připomínky, nechť se vysloví hned nebo nikdy"... a je hotovo, ne? výrazy "co nejdřív", "včas", "brzy", "později"... to je tak vágní, že každý má to vnímání jinak, co tobě přijde jako "včas", mně může připadat jako "předčasně" nebo naopak "pozdě", proto máme kalendáře a hodiny
(19.1.2024 8:48:14) Rose Nemyslím si, že by útrpně čekal. Prostě tam napsal ahoj nemá někdo chuť jet tady a tady tam a tam? Nikdo neodpověděl, tak se rozhodl že pojede jenom sám se svojí holkou a podle toho se zařídil. To zas přijde normální mě
(19.1.2024 8:54:55) pozor, "trpně" není nutně "útrpně" trpně = pasivně a zase, chybí mi tam ta komunikace organizátora - pokud něco navrhnu do pléna a nikdo nereaguje, uzavřu to po nějaké chvíli sama - "ok, nikdo se neozval, jedu sama"... to přijde normální zase mně
(19.1.2024 8:49:03) Rose, to je pravda. I já jsem usoudila, že musím proste své kamarádce napsat: dej mi vědět do…a přesný termín. Ale protoze ja to mám podle hesla “podle sebe soudím tebe”, tak nějak předpokládám, ze co nejdřív není za tři dny. Už nebudu.
(19.1.2024 9:49:55) Beat, to mi připomnělo jednoho kamaráda, který je ze čtvrtiny Kubánec a jeho "ahora" znamená ale ouplně jinej časovej úsek, než moje "ahora", a měli jsme na to téma už nejednu pěknou lingvistickou debatu ... ačkoli mě to tu v Čechách potměšile učili jako "teď", tak na Kubě je to "cokoli od teď dále, konec tohoto období není nijak omezen" Běžně jsme se minuli v domluvě na dané věci i o celé dny....
(19.1.2024 10:15:49) Já měla kdysi podřízeného, který byl původem kolumbijec žijící už několik desetiletí v ČR. No a docela trvalo, než si to sedlo. Já měla pocit, že nedodává pracovní výstupy. On měl pocit, že dělá vše správně a já na něj neúměrně tlačím. Snad po dvou letech se vyjasnilo, že když nějaká práce bude trvat měsíc, tak u nás znamená due date January 19th, že to musí být dnes hotovo a odeláno. A pro něj to znamená, že na tom dnes pomaličku začně dělat a odešle to February 19th a pořád je v termínu :-D. Pak už nám to šlo dobře; stačilo to chtít měsíc předem.
(19.1.2024 10:08:20) Presne tak, od Beat tam chybi konkretni terminy,vse takove vagni a neurcite; takze to chce UMET SPRAVNE KOMUNIKOVAT a az pak se muze nekdo rozcilovat,ze ten druhy reaguje/nereaguje pozde.
(19.1.2024 9:13:10) Taky znám lidi, co se moc nezapojují, nebo je dokonce obtěžuje každou drobnost řešit půl roku dopředu, ale co je tak znám, nebrblají. Max. brblají, že se je to přeorganizované. Např. jeden kamarád mého muže, jejichž rodinu mám celkem ráda, domluva je stylem: "my se dopoledne u vás stavíme".
No ale mají tři děti, takže nevím, jestli jich bude 5, přijdou jen na kafe, nebo až spíš na ten oběd, tak hned radši volám jejich ženě a domluvím se s ní, protože on nikdy pro druhé nic nechystá, a já tu chci být zásobená, když přijde jejich permanentně vyhládlá tlupa.
Nejhorší je jiný mužův kamarád, volá, co prý děláme o víkendu, on neví, protože ještě potřebuje zjistit, kdo co kde podniká, aby se přidal tam, kde to vypadá nejzajímavěji. Max řekne "hm, uvidim". Stejně jak můj strejda, chce se u nás stavit, tak se o víkendu ptá, kdy budeme v týdnu doma, že by se někdy stavil, ale není schopen navrhnout čas ani den, protože neví, jak by se to JEMU hodilo. Žije sám, nepracuje, pak nás pomlouvá, že jsme v pátek nebyli doma (jeli jsme na víkend) a on za námi jel (nedal vědět). Jemu prostě vyhovuje se NĚKDY stavit a za ty roky nepochopil, že my prostě odpoledne nesedíme s rukama v klíně a nečekáme, jestli se náhodou nezjeví návštěva.
(19.1.2024 9:19:53) Návštěvy přijímám zásadně jen ohlášené, vím kdy, v kolik a kolik. To samé dělám já, na návštěvě se s lidmi domlouvám s tím, že se ptám hlavně jich, zda se jim to hodí. Domluvy dodržuju a dodržování domluv vyžaduju od ostatních. Můj život je můj a nestojím o to, aby mi ho organizoval někdo jiný než já.
(19.1.2024 9:23:51) Kosatko,takové představy má můj manžel.Melibi se mu, když domlouvam s někým dopředu společný program, že jako on ještě neví, jestli nebude něco zajímavějšího a jaké bude počasí ... Ale pak si vzpomene, když vycházíme na výlet, ať zavolám kamarádce, co bydlí po trase, že se stavíme na kafe! No ani to nedělám,hanba by mě ráčkovala.Kdyz už,tak volám, jestli nechtějí s námi jít kus cesty n.se sejít v hospodě, ale nutit se někomu domů na poslední chvíli povazuju v dnešní době za trapas. A stejně snad všichni už mají vzdy jiný program, nikdo z mých kamarádek zatím nežije stylem "celý víkend trcim doma bez programu"
(19.1.2024 9:35:48) Moniko, Tyhle nápady má občas můj manžel taky. Jakože se pohybujeme někde, kde bydlí nějací znami nebo příbuzní a on že, co kdybychom se u nich stavili. Tak mu opět vysvětluju, že neohlasena návštěva spíš naštve, než aby potěšila. Já to tedy tak rozhodně mam.
Občas organizuju nějakou akci buď jen pro pár známých, nevo v rámci spolku, vánoční večírky, sraz od práce pro 15 lidi , sraz tridy atd. Na větší akce mám Excelove tabulky a urguju a připomínám. atd. Obecně informace mailem, detaily přes Messenger nebo Whatsapp.
Neřekla bych, že by se nějak moc měnil způsob komunikace. Ale ty lidi většinou znám a tak vím, kdo se jak chová a od koho můžu co očekávat. Resp. Nemám žádná velká očekávání, co se týká a solehlivosti od nikoho, ani v rámci rodiny. Vše urguju, overuju 😀 Letos mně čeká sraz třídy a autobusový vylet do adventní Wroclawi. Tak pak můžu napsat aktuální zkušenosti 😀
(20.1.2024 18:13:49) Ja mam taky tyhle napady, ale protoze predpokladam, ze kdyz se to tomu druhemu nehodi, rekne to na rovinu a je to v pohode. Takze bych klidne rekla, zavolej, jestli se muzem stavit na kafe, a zaroven ocekavam, ze kdyz se jim to nehodi, reknou ne, az jindy.
(20.1.2024 19:25:56) Myslíš, že když např.budeš někde 100km od domova a zavoláš kamarádům, že se zastavíš, že ti prostě řeknou :"no to NE, až jindy, máme tu bordel, nemáme nic k jídlu, chtěli jsme se na všechno vyprdnout a udělat si línej víkend v klidu?" Se skřípěním zubů přijmou neohlášenou návštěvu a jo, klidně z toho bude bezva pokec...
(20.1.2024 19:35:38) tak ja mam kamarady, s kteryma se bavime na rovinu a neni pro ne problem rict, ze se jim to nehodi vi, ze se neurazime a vemem to v klidu stejne jako ja neohlasrne navstevy bud prijmu nebo ne
(19.1.2024 9:24:55) Ale vlastně mi nevyhovuje ani opačný extrém, s německýma spolužačkama jsme dělaly v zahraničí přechod hor mimo civilizaci, sešly jsme se večer, domluvil se čas odjezdu, karimatky, spacáky, lahve na vodu, trasa, jídlo, ešusy. A prý kde kdy budeme obědvat? No podle toho, kam dojdeme, kde se nám to bude líbit a až budeme mít hlad asi, ne? To pro mě bylo překvapení, že někdo chce mít naplánované i tohle.
(19.1.2024 9:31:19) Kosatko, tyhle podrobnosti jsou nekdy potřebné, aby člověk věděl,kolik si toho má zabalit.Takze by mi třeba nepřišlo zásadní, kdy a kde budeme jíst vlastní svačiny,ale jestli je na cestě hospoda nebo víc hospod a jestli se počítá,že se tam najíme n.nebude čas(případně někdo nechce utrácet...). Někomu jsou tyhle věci ukradené řešit předem,ale pak taky dochází k nedorozuměním až konfliktum ... Pokud organizuji výlet já,rozhodně otázku jídla zahrnují do komunikace
(19.1.2024 9:35:25) Jak už jsem psala, bylo to mimo civilizaci (=žádné hospody) a jídlo bylo domluvené. Ony fakt chtěly, aby se dopředu do mapy neznámých hor udělal puntík, kde se bude obědvat.
(19.1.2024 9:39:56) Kosatko,aha, nepozorné jsem četla.Tak to už je fakt moc, u dospělých osob.Deti ale taky vždycky chtěly vědět "kdy už tam budeme" i v případě oběda
(19.1.2024 11:25:12) Nedávno mi klientka psala, že má k dispozici "zprávy na vocapu" Musela jsem docela přemýšlet,co tím myslí A já tedy taky vyslovují asi /votsap/, protože jsem to slovo dřív slyšela,než viděla napsané (jsem tradičně pozadu v těchto věcech) a všichni to tak vyslovovali (a i jsem si myslela, že má být what""s up)....
(19.1.2024 11:42:54) Dooly, prostě to tak lidé začali vyslovovat z neznalosti a rozšířilo se to. Já to tak také vyslovuji, zcela bezmyšlenkovitě, přestože mi angličtina není cizí, ale toto je mezi lidmi ustálené.
(19.1.2024 12:04:30) "WhatsApp je takto pojmenovany podle fraze what""s up."
ano, tak jsem to slyšela já, když jsem o aplikaci slyšela prvně (what""s up), dokud jsem ji nestahovala, netušila jsem, že to je na konci App, překvapilo mě to a považovala jsem to za roztomilou slovní hříčku... takže pro nás neangličtináře - jak se to tedy vyslovuje?
(19.1.2024 12:16:46) No, ja teda nevim, ale ted jsem si to nechala rict od svych dvou rodilych mluvcich, ktere mam momentalne doma a zni to stejne. Jo, u Anglicana ze severu by byl slyset rozdil, protoze ti vyslovuji up jako up. Anglicane z jihu vyslovuji app a up stejne i podle jich samych.
(19.1.2024 12:27:01) dooly, ještě jednou - pro neangličtináře - jak je to FONETICKY? já chápu, že tě to zaujalo v písemné podobě, ale psala jsi i v rádiu, to je rozdíl, který tedy musí být slyšet (a z rádia tedy asi i výrazně rozdíl, když tě to zaujalo)
(19.1.2024 12:35:12) aha, tak děkuju... no já to mezitím zkoušela naposlouchat na google translator a znělo mi to stejně, jen s rozdílným důrazem... což teda stejně v hovoru bych nezachytila... a jsem tedy "tupý" čech, za mne vocap a taky (asi jako většina čechů) zcela bezohledně skloňuju, takže klidně na vocapu (viděla jsem na vocapu) nebo taky vocapem (pošlu ti to vocapem) teda uznávám, že napsané to působí děsivě
(19.1.2024 12:56:42) Rose já neříkám ze jsou Češi tupi, jenom mě zarazilo to whatsup a tak jsem se už musela zeptat jestli má v ČR aplikace jiný název ( co j vim, třeba kvůli licenci ), ptz mě to prave napadalo už i toho rádia, ale tam se mi volat nechtělo 😆
(19.1.2024 13:14:37) Dooly, ja se omlouvam za zkomoleny pravopis "whatsup", psala jsem to ve spechu a opravdu jsem nechtela takto nikoho zmast... Neprislo mi to v kontextu az tak dulezite...
(19.1.2024 12:37:14) No, podle manzela je to spravnejsi tak, jak to rikaji Cesi, jasne "a" v app, kdezto up je takove otevrene "a", ktere zni trochu jinak.
(19.1.2024 12:39:54) Ja to teda i slysim, kdyz mi to tu predvadi, ale napodobit to neumim, coz neumi naprosta vetsina neanglicanu, takze bych byla v klidu. Ep je nejspis vyslovnost z americke aj, a to je celkove fuj, takze to napodobovat nechceme
(19.1.2024 13:35:56) Jasně, že vyslovujeme v ČR vocap, protože máme aplikace, ne eplikace. Podle mého. Američany tedy v okolí nemám. Taky chodíme nakupovat do ikey, neříkáme ajkea, ajkíja ani ikeja...
(19.1.2024 13:46:44) ... že z jazykového prostředí to každý vyslovuje jinak a je to tak v pořádku. Mimochodem celkem vtipnej web na výslovnost https://cs.forvo.com/
(19.1.2024 13:48:58) Tak česky je to prostě aplikace, tak proč říkat epka (v angličtině asi ta zkratka neexistuje, ne)? To by mě tedy nenapadlo. V angličtině jsem tedy myslela, že se na začátku applikation vyslovuje takového něco mezi a a e, co my Češi většinou vyslovujeme e.
(19.1.2024 13:52:47) App je zkratka application v anglictine normalne pouzivana, v britske anglictine je tam jasne "a" na zacatku, ne "ae", to je spis ta americka varianta. Epka bych nerekla, to je uplne divny.
(19.1.2024 14:01:31) Len no tak to teda koukám úplně. Je pravda že já jsem měla Američana na konverzaci takže to mám asi naposlouchaný od něho ,ale ve slově application bych určitě nikdy neslyšela na začátku áčko mám to naučené že áčko na začátku se čte jako e. Heled a co takový and ? Tam slyším úplně jasne end, případně ještě aend. Ale ant bych třeba nikdy nerekla
(19.1.2024 15:20:52) Len, schválně jsem nalistovala starý tištěný oxfordský výkladový slovník, a je tam fonetický přepis [ae..]. Stejně jako v online slovníku. Což vysloví i tak Brit jinak než Američan, vím, ale opravdu tam není uvedené čisté "áčko"
(19.1.2024 15:22:16) Ropucho, mam ho tu otevreny, muj studijni univerzitni, je tam "a". "ae" jsem nikdy neslysela, krome americkych televiznich poradu.
(19.1.2024 15:26:35) Len, vidíš, tak to je zvláštní... Kdybych uměla vkládat fotky, tak tu stránku vyfotím, můj zažloutlý studijní Oxford University Press 1989
(19.1.2024 14:15:11) Tak jsme si to teď pustila na nějakých stránkách s výslovnosti. Mají tam 5 osob co to vyslovují a 3 krát v tom slyším e, 2 krát a ( na začátku slova application) Foneticky přepis mají jako ae, což je pro můj sluch podobnější českému e než a..
Ale jako fakt by jste vyslovovaly you and me jako jů ant mí?
(19.1.2024 14:51:38) "Jů ant mí" asi ne. Ale rozhodně bych nevěnovala energii tomu, jak kdo vyslovuje WhatsApp . Navíc, když je evidentní, že je to slovní hříčka.
(19.1.2024 16:41:20) Babi, jasně, to není. Ale běžně to lidé píší takhle (špatně), podobně jako píší "hold" ve smyslu "holt" a jiné chyby. I tady to nevidím poprvé. Dooly navíc žije v cizině, jak jsem zachytila.
A dotaz ohledně výslovnosti aplikace jsem pochopila čistě jako zájem, z čeho pramení rozdíl, ne jako rýpaní nebo kritiku.
(19.1.2024 16:46:14) Mně přijde právě z německého prostředí to kort úplně absurdní, němčina vysvětluje spíš tu výslovnost whatsapp s e. Ale ok, však o nic nejde... v česku se říká normálně vocap, v německu zas kort
(19.1.2024 17:21:17) Když už se na to narazilo, mně taky přijde zajímavé to psaní "kort, kord", když ani v češtině, ani v němčině (gar) tam vy výslovnosti žádné T či D zcela jasně není. Zajímalo by mě, jak to vzniklo.
(19.1.2024 17:44:03) Liaa, kort používal i můj bývalý šéf, v různých organizačních e-mailech, kterými obesílal zaměstnance...taky jsem na to poprvé zůstala koukat, úplně mě to bije do očí, ale nevím, odkud pocházel...u nás doma se třeba říkalo "kór", ale nikdy jsem to nikam nepsala, vypadá to strašně
"Kór" se u nás doma říkalo furt , ale "kort" jsem nikdy neslyšela, právě jenom viděla napsané. (Babička, která to používaa nejvíc, pocházela z jižních Čech, pak se přestěhovala do Prahy. Výslovnost tedy bude zřejmě krajová záležitost.)
(19.1.2024 18:09:15) Já myslím, že to bude i záležitost konkrétních rodin nebo okruhů lidí. Variantu "kort" jsem nikdy vyslovenou neslyšela, to vídám až díky sociálním sítím napsané. Pocházím přitom ze západního pohraničí a moji prarodiče používali hromadu germanismů. Variantu "kór" znám v řeči od jihočechů, ale že by to někdo používal v písemné podobě, s tím jsem se setkala také až na sociálních sítích.
(19.1.2024 18:44:12) Kór se používá i s SV Čechách v Sudetech. Zrovna dnescjsem jsem to napsala pres TEAMS kolegovi. Je to vnímáno jako hodně hovorové, což byl i důvod, proč jsem to použila. Do emailu bych to nenapsala.
Taky se dost používá halt nebo holt. Namísto "prostě ". "Ona je halt taková...".
(19.1.2024 18:50:16) Taky se u nás používá kór. Je to z německého gar. Kort jsem viděla poprvé napsané v nějaké diskusi, myslela jsem, že je to nějaká zpotvorenina. Germanismy používala hodně moje babička, říkala tepich, lajntuch, tištuch, biglovat a plno jiných slov, která jsem už zapomněla. V oficiálním projevu se to samozřejmě používat nemůže, sní kór, ani holt.
(19.1.2024 18:54:17) Huso, moje babicka (nar 1920) taky hodne pouzivala germanismy, taky hlavne pojmy tykajici se domacnosti (tepich, lajntuch), skrin byla šífoner atd. Ja jsem ta slova taky bohuzel zapomnela, ale kdyz je nekde ctu nebo slysim, tak si je zapisu do tabulky v pocitaci.
Penezence treba rikala portmonka, to se mi libi, ale to pry z francouzstiny.
(19.1.2024 18:59:27) 77krásko, i šifonér je z francouzštiny, z chiffonier. A portmonka je z portemonnaie.
Taky jsem rané dětství strávila v Sudetech, takže sudetské germanismy jsou mi vlastní. Zvlášť pěkný mi přijdou takový ty zkřížený, třeba "teď děláš haura, aber die Konzen" :)
(19.1.2024 19:43:29) Angrešte, Aber atd ... neznám. Ale u spousty různých výrazů vždycky slyším "to je zase ta tvoje díra po granátu!" - myšleno mé rodiště v s.cechach. Naposledy to tvrdil u "záklechtka".
(20.1.2024 20:33:00) Záklechtka je asi normální kuchařský termín - prostě voda s moukou používaná na zahuštění polévky nebo omáčky. Aber die Konzen se u nás neříká, to tu čtu prvně. Ale u manžela třeba neznají ani kýbl, je to pro ně nádobník, jako že na nádobí a to i když jde o kýbl, který není na nádobí ale třeba na vytírání.
(20.1.2024 20:34:41) Dry, nadobník?! Tak tohle jsem nikdy neslyšela. Záklechtka - já mu to říkala. Ale normálně se mi smál, dokonce i do očí! Had jeden pražskej!
(20.1.2024 20:47:42) Zasjaj, jo, neznají kýbl a celkově víc těch germanismů. A není to proto, že by snad byli nějak citliví na čistotu českého jazyka, to vůbec, spíš je to asi nějak minulo.
(20.1.2024 20:42:07) U nás se vždy říkala zásmažka. Záklechtka slyším poprvé. Nádobnik jsem taky nikdy neslyšela, vždy kýbl nebo kbelík. Aber die koncen jsem slyšela už dřív, ale u nás jsme to neříkali.
(20.1.2024 20:46:15) Stará huso, ale zásmažka je asi s jíškou, ne? Záklechtka se nesmaží, je to jen voda se syrovou moukou. Já přednostně používám jíšku, ale když se stane, že je je jí málo nebo když hodně pospíchám, tak použiju záklechtku.
(20.1.2024 20:55:05) Taj, asi neexistuje. Nádobník je to, čemu se u nás doma říkalo lavor a do čeho se třeba vytahuje mokré prádlo z pračky. Vědro říkají kýbli na vytírání. A pak se v tom vyznej
(20.1.2024 21:01:50) Babi, pro mě je to s držadlem prostě kýbl a vědro je spíš synonymum pro lavor nebo tedy ten nádobník. Ale tam je to jinak. Ale vlastně lavor je tam umyvadlo, od nádobníku se to trochu liší tvarem a hloubkou.
(20.1.2024 21:09:10) Tak vědro má buď držadlo jako kýbl nebo po straně jako dřevěné vědro... To, co je na nádobí je lavor nebo škopek, škopík, umyvadlo...
(20.1.2024 21:47:35) jedna tetička používala výraz i pro kýbl.Jinak si vědro představím dřevěné, z prkýnek,jedno (nebo dvě) prkýnko delší a v něm otvor, za který se chytalo.
Lavor = škopík - mělký, na nádobí,vyprané prádlo, u babičky jsme se v něm i myli
(20.1.2024 21:55:40) Jen jsme u dědy museli dávat pozor a nesměl se zaměnit šoufek určený k tahání užitkové vody ze studny a druhý,který byl na vybírání močůvky
(19.1.2024 19:55:44) "aber die konzen" říkají v mém okolí všichni já tedy jsem ze sudetské rodiny plné germanismů, ale tohle pokládám za hlášku z nějakého filmu, netušít eněkdo odkud?
(19.1.2024 20:05:42) Tak se jmenuje jedna knizka ( Marie Podhajská)🙂 ted jsem si vyguglila, akorat vyznam nevim..Ja jsem to teda v zivote neslysela, co to znamena?🙂
(19.1.2024 20:10:26) Aber die Konzen jsem neznala! A přitom všechny ty lajntuchy, tépichy, zglajchšaltovat, hajc! atp... prarodiče užívali hojně. Rodiče na vodě rauchpauza. A další mnohé. Pinktlich, sicflajš, sichrhajcka, ... ale ty konce ne-e
EDIT: postupně vzpomínám na další: šnuptychl, šrajtofle, ausgerechnet, fajnšmekr, šmirglpapír, mašinfíra a ajznboňák, nýmand, fajrovat, štamgast, hóch, štokrle, posichrovat, šprajcnout se, šprycka, šprušle, echt, vycajchnovat se, šláftruňk, rajzovat, v richtiku
a další, co bych ale řekla, že se úplně běžně používají i dnes napříč republikou a generacemi.
(19.1.2024 20:23:04) Aber die konzen je klasika Tepich, lajntuch, rauchsalon (děda tedy vyslovoval "rauxalón"), sichrhajcka... Všechno už si určitě nevzpomenu, je to skoro čtyřicet let...
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.