| Anthea | 
 |
(20.3.2025 13:49:39)
Zajímal by mě na to Váš názor.
Podle mě v něčem dnes, že moderní život klade už jen na organizaci rodinného života vysoké nároky, navíc od žen se čeká, že i přispějou slušnou sumou do rodinného rozpočtu, že pokud možno budou řídit auto, umět třeba jednat s řemeslníky, zařizovat věci.
Dřív zase byla daleko větší fyzická dřina, neexistovali téměř pomocníci do domácnosti, technika, i jídlo se muselo tzv. poctivě vařit, žádné ošulování.
Co Vy na to?
|
| Žžena |
|
(20.3.2025 14:16:56)
Čelily jiným výzvám, než ženy dnes.
A ano, fyzicky zhuntované byly víc a dřív, než my dnes.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(20.3.2025 14:27:53)
Podle mne to měly těžší dřív.
|
|
| Nella+2 | 
|
(20.3.2025 14:32:25)
Já bych si asi radši vybrala víc fyzické práce kolem domácnosti než ten shon a stres co zažívám... Moje babička byla mnohem víc v klidu a pohodě... Pamatuji si z dětství a sama mi to dneska říká.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.3.2025 14:51:53)
Shon a stres nemám a rozhodně bych nechtěla třeba ručně prát.
|
| Žžena |
|
(20.3.2025 14:54:54)
Ono taky dokud se pralo ručně, pralo se třeba i jen jednou za měsíc. Takováto frekvence praní by v 21. století už jaksi nebyla ani společensky přípustná.
|
|
|
|
| Muumi |
|
(20.3.2025 14:45:12)
No ani náhodou bych nechtěla žít "dřív". Ani kdybych byla zajištěná panička, co by nic nemusela. Nějak by se mi úplně nechtělo být pořád těhotná a následně pochovat třeba dvě třetiny narozených dětí, pokud bych teda neumřela při porodu i já. Tohle mi připadá jako zdaleka největší "výdobytek" moderní doby.
|
|
| Salamajka | 
|
(20.3.2025 14:51:33)
Tak záleží na tom jakou dobu máš tím dříve na mysli. Samozřejmě, že když srovnám prani prádla na staré romce,kde se vše tahalo ručně a v automatické pračce je to obří rozdíl. Mě spíše přijde, že se občas od ženy očekává servis,a 100 tis měsíčně k tomu, a aby hlavně chlap doma vůbec nic nemusel. Důležité je dívat se jak je partner vedený k samostatnosti. I opačný pripad, kdy muž musi komplet všechno a paní snílek poletuje ve hvězdách máme v rodině. Fyzická práce je s modernizací domácích spotřebičů a různých jiných pomocníků třeba na zahradě stále lehčí.
|
|
| Janinka a dvě princezny | 
|
(20.3.2025 15:03:17)
Pokud se bavíme čistě o "povinnostech" ženy pak si myslím, že těžší je to dnes.
V minulosti by mi vadily spíše takové ty celospolečenské fenomény jako, že muž smí ženu srovnat/bít/musí poslouchat, ekonomická závislost, nazírání jako na hysterku nebo slabší pohlaví vůbec.
Nedávno jsme na toto téma měly s kolegyněmi diskusi v práci. Celospolečenský tlak na to, jak má dnes vypadat mateřství je příšerný a varianta "jaký si to uděláš ..." moc nefunguje.
Dávaly jsme si příklady. Já jsem ze čtyř dětí, vesnické dítě, ročník 85, přesto moje matka nikdy nebyla na žádné školní besídce, akademii, jarmarku, tvoření atd. po rodičích se tohle vůbec nevyžadovalo. Kroužky jsme neměly, pokud někdo ano, pak v rámci svého města a došel si každý sám, rodiče mě ani mé vrstevníky nikdy nikam nevozili. Ani do školy, ani když nejel autobus. Nikdy nás odnikud nevyzvedávali autem.
A škola, no to úplně, občas mi rodiče zkoukli žákovskou a pravda byly třídní schůzky. Víc ale nic. Když vidím sebe a své kamarádky jak tancujeme kolem vzdělání svých dětí, doučování, angličtina, přijímačky 
Celkově vnímám, že odpadá hodně "mužské práce" kolem domu například, ženské ale neodpadají, jen jsou některé určitě efektivněji hotové. Do toho ale žena musí být stejně ekonomicky aktivní jako muž a zmáknout ty děti i tu domácnost.
Velký, za mě až nelogický posun k nesamostatnosti dětí a kultu dítěte vůbec. Děti jsou furt doma. Přes den leží  My jsme doma naopak být nechtěly. Děti se nepouští samotné ven až do relativně vysokého věku (v mé bublině cca 10 let). Díky mobilům děti samostatně téměř nic neřeší, se vším volají rodičům. Spočtěte kolik máte v mobilu apek typu bakaláři, skupiny na sporty, kroužky, doučování atd. a kolik třeba týdně přijmete informací jen těmito kanály.
Babičkování se také hodně proměňuje, rodiny jsou podstatně více nukleární.
Je toho opravdu hodně a výsledkem toho všeho je nepředstavitelná především mentální zátěž pro organizátora, a tím bývá ve většině domácností kdo?
|
| Monika |
|
(20.3.2025 15:19:18)
Janinko, ale s tím organizováním dětí a jejich zájmů to taky hodně záleží na tom, jak se rodina zařídí, zejména tedy ve městech, kde se děti od relativně nízkého věku mohou samy dostat a není je třeba všude vozit. A v každém případě v mém okolí se tedy do těchto aktivit hodně zapojují otcové, často i primárně ... Já třeba sportu mých dětí věnuju dost času, ale to proto, že mě to baví, dělají stejný sport jako já, potkám při jejich turnajích známé atd...
|
|
| Žžena |
|
(20.3.2025 16:18:43)
Janinko,
já jsem z vesnice, ročník 1983, dítě samoživitelky pracující na nádraží na pokladně a kroužky jsem měla doslova každý den.
To byla (jen během prvního stupně) v ZUŠce výtvarka, sbor, nauka, dva hudební nástroje a balet, no a pak i nějaký kroužek ve škole.
Ty zkušenosti se asi nedají úplně zobecňovat.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.3.2025 16:25:36)
Já jsem o dost starší a kroužky jsem taky měla na prvním stupni a na druhým sport. A na besídky maminka chodila.
|
|
|
| 77kraska |
|
(20.3.2025 19:18:57)
Přesně, myslím, ze ten kult ditete je příšerný
Někde jsem četla, ze nám matkám to nacpala do hlavy média a odborníci, co všechno musíme s dětmi dělat
Tedy moji rodiče měli jen mne a dost se se mnou piplali, vlastně sami nemeli žádné výrazné koníčky krom vaření, chalupy, divadel a četby, ale zdaleka se mnou nedělali takové psi kusy jako já dělám a dělala jsem s dcerou nebo jako dělaly matky v mem okoli s dětmi (kroužky, sporty, hudební nástroje, výlety, dovolené, prijimacky atd)
|
| 77kraska |
|
(20.3.2025 19:23:15)
Ale jinak jsem rada, ze ziju teď, už kvůli lékařské peci a taky vzdělání pro zeny
Jestli znate Rozum a cit od jane austen, tam byla popsána situace, ze po majiteli panství mohl dědit jen syn, takže druha manželka a její tři dcery se musely odstěhovat a syn z prvního manželství jim jen sám určil roční rentu, která byla nízká, přitom ty zeny nesměly pracovat
|
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(20.3.2025 19:33:42)
Mě kult dítěte taky vadí. Nejlepší jídlo pro děti, poslední kousek dítěti, nejdražší boty pro dítě, čas jeden na jednoho s každým dítětem - to mě sejri nejvíc. Jako jo, když to vyjde ráda s ním strávíme čas jen s ním, ale tlak že bych to měla plánovat a ideálně fér se sourozencem, no bych se picla.
A nejen odborníci, mě třeba i prarodiče tlačí do věcí, které sami ani za mák s dětmi nedělali. To se pak vždycky ptám proč jako mám dítě vozit na nádraží , jestli oni pro synáčka taky jezdivali 
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(20.3.2025 19:45:15)
Na když to tu tak čtu, myslím, že ty, co to vnímají jako těžší dnes, by to vnímaly jako těžší i tehdy  a opačně 
Fascinuje mě, že se někdo nechá vmanévrovat do tolika situací, které mu vůbec nevyhovují, a to i dnes, kdy je ta svoboda volby násobně vyšší, než kdy dříve
|
|
| Stará husa |
|
(20.3.2025 19:56:10)
Jenže ten kult dítěte si děláte vy samy dnešní matky. Já jsem se dětem docela hodně věnovala, četla jsem jim, hrála si s nimi, chodila s nimi každý den ven, hezky je oblékala, dbala na to, aby jedlý zdravou a vyváženou stravu, jezdili jsme s nimi na výlety, do Zoo, do muzeí, na dovolené, vodila jsem je do kroužků. Ale pořád to byly děti, měly stanovené hranice, nebyly pány v naší domácnosti. Měla jsem štěstí, že nebyl internet, takže jsem neřešila každou pitomost. Když jsem něco nevěděla , zeptala jsem se dětské doktorky a zbytek holt porešila sama podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
|
| Žžena |
|
(20.3.2025 20:17:00)
Nevím, co si dělají dnešní matky, to, do jaké míry pojmou dítě jako "projekt", je individuální. Z mého pohledu internet hodně ulehčil a pomohl.
Viz třeba ty kroužky, to moje máma řešila děsně, nevím, co ji popadlo, že mne musela od první třídy lautr přihlásit v ZUŠce na všechny obory zároveň. Já jsem to nenáviděla.
Moje děti chodí na kroužky, které si samy vyberou. Třeba na jeden. Nebo taky zrovna žádnej. Nebo na tři. Jejich věc. Já to zaplatím a tím moje účast končí.
|
| Stará husa |
|
(20.3.2025 21:07:14)
Zzeno, podle mě internet matkám všechno spíš zkomplikoval. Matky tam řeší úplné blbosti, které by je, nebýt internetu, vůbec nenapadly. Chtějí se vyrovnat ostatním matkám nebo raději být ještě lepší. Internet je stresuje a tlačí do neuvěřitelných věcí. V tomhle jsme to my měly jednodušší.
|
| Žžena |
|
(20.3.2025 21:13:25)
Stará huso,
mně internet v mnohém zásadně pomohl. Třeba zařídit si porody a rané mateřství podle svých potřeb (díky, pamětnice diskuse PD). Zachránit školku (díky, Větře). Masáže pro dítě s růstovými bolestmi, které po celé 3 roky probdělých nocí jako jediné pomáhaly (díky, Kopřivo). Atd.
Jako soutěž a hecování s jinými matkami jsem to nikdy nebrala.
|
| Stará husa |
|
(20.3.2025 21:32:01)
Zzeno, tak jasně, že některé věci jde přes internet zjistit a zařídit lépe, než dřív. Ale já to myslela z hlediska kultu dítěte. Že tě informace z internetu v podstatě neustále tlačí do toho "být nejlepším rodičem" a některé ty matky z toho úplně zblbnou. Dřív by nic takového neřešily, protože by je to ani nenapadlo. Teď si to přečtou na internetu.
|
| Žžena |
|
(20.3.2025 21:38:49)
Stará huso,
No já v tomhle souhlasím s Rose. Matky, který "ke zblbnutí" tíhnou, byly dřív úplně stejně zblbnuté závodem správných matek a hospodyň z pískovišť a pavlačí. A řešila se taky kdejaká kravina, akorát úměrná tehdejší době (moje generace zase už neškrobila krajky na peřince a neprožívala norské vzory na svetýrkách).
|
|
|
|
| K_at |
|
(20.3.2025 21:14:15)
Huso, myslím, že určitě přeinformovanost je hodně velká komplikace. Na stranu druhou je to ale obrovský zdroj informací a zkušeností. A to i v hodně zásadních věcech.
Další věc je, že dnes jsou rodiči malých dětí ti, kteří byli vychování "starší gardou", a ve světě dost odlišném od posledního cca desetiletí. To je těžké.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(20.3.2025 21:16:25)
Huso, ty, které podléhají trendům internetu, podléhaly dřív trendům z pískovišť a pavlačí... V tomhle směru se to zase tak nezměnilo
|
| Ropucha + 2 | 
|
(20.3.2025 23:09:10)
"ty, které podléhají trendům internetu, podléhaly dřív trendům z pískovišť a pavlačí... V tomhle směru se to zase tak nezměnilo"
Souhlasím, to je věc povahy a přístupu.
Kdo je nakloněný dělat si věci po svém, nebude se s nikým porovnávat a soutěžit. Nebude dbát na drby a trendy, ať jsou předávané ústně nebo elektronicky.
|
| K_at |
|
(21.3.2025 5:39:34)
No jo, jenže jsou rodiče, kteří nemají tu určitou autonomii. Sebevědomí a sebejistotu ve výchově. Navíc třeba měli nefunkční vzory doma. A snaží se nějak naložit s výchovou svého potomka. Jinak. Líp. A hledají. A hledají. A třeba jim jejich způsob nefunguje (o nastavení kontra povaha dítěte bych já mohla psát knihy).
A nakonec z toho vyjdou rodiče, kteří úplně zapomněli, že dítě potřebuje nějaké hranice, pravidla. Že oni jsou ti dospělí. Potom je s dítětem opravdu nepříjemná spolupráce i v té školce. Bohužel.
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(21.3.2025 17:10:31)
Kult dítěte?
Nevím, jaký nejlepší kousek má dostat dítě, my jsme vařili, aby to chutnalo všem a všechny kousky byly stejně dobrý  . Děti a moje maminka mají rádi kuřecí řízky, my vepřové, tak byly oboje, třeba.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(21.3.2025 17:37:55)
Taky vařím, aby chutnalo všem. Nechápu někomu nutit co mu nechutná.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.3.2025 18:22:59)
Inko, jojo, také to znám takhle, v celé široké rodině se vždycky vařilo tak, aby byli spokojení všichni. Nikdo neměl žádné výsadní ani podřadné postavení. Jen batolata do určitého věku logicky měla speciální přístup.
|
|
|
|
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(20.3.2025 19:33:55)
Mě kult dítěte taky vadí. Nejlepší jídlo pro děti, poslední kousek dítěti, nejdražší boty pro dítě, čas jeden na jednoho s každým dítětem - to mě sejri nejvíc. Jako jo, když to vyjde ráda s ním strávíme čas jen s ním, ale tlak že bych to měla plánovat a ideálně fér se sourozencem, no bych se picla.
A nejen odborníci, mě třeba i prarodiče tlačí do věcí, které sami ani za mák s dětmi nedělali. To se pak vždycky ptám proč jako mám dítě vozit na nádraží , jestli oni pro synáčka taky jezdivali
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.3.2025 20:32:26)
Manžel dělal sport a jeho táta ho vozil. Už před 50 lety.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.3.2025 22:59:48)
"Nejlepší jídlo pro děti, poslední kousek dítěti, nejdražší boty pro dítě, čas jeden na jednoho s každým dítětem - to mě sejri nejvíc."
A kde toto bereš?
Kromě toho, že je dobré věnovat se někdy každému dítěti zvlášť (což podle mě snad vždy a v každé rodině přirozeně vyplyne z provozu), jsem žádná taková pravidla kultu neviděla, neslyšela.
A i kdyby, své děti si snad člověk vychovává po svém?
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(21.3.2025 7:45:08)
Ropucho opravdu máš pocit že první a nejlepší jídlo dostává stále hospodář? Zejména v rodinách kde je trochu nedostatek je to vidět hodně, pomeranče se koupí pro děti ne pro maminku.
A když se zeptám většiny svých kolegyň kolik stály jejich kozačky a kolik boty její dcery většinou má dítě dražší.
Posun od toho že naše babičky ba i matky děti tolik neřešily je obrovský.
Já netvrdím že všechno z toho dělám, ale vnímám to kolem sebe a některé věci mi hodně vadí a některé opravdu dělám i když mi vadí například tu školu, protože nechci své dítě znevýhodnit když můžu pomoct, ale sama bych si to nevybrala.
|
| Žžena |
|
(21.3.2025 8:16:55)
Janinko,
Prosímtě, co přesně je v 21. století "první a nejlepší jídlo"?
Uvaří se oběd a úplně každej dostane ze společného hrnce naloženo, kolik sní. Nikdo se nedohaduje, kdo dostal lepší kousek a kdo dostal dřív.
Nejdražší boty u nás v rodině mám já. Stojí 3000 a vydrží 6 let. Ale je to jako podle Pratchettova Elánia. Manželovy boty stojí jen 1000, ale vydrží mu půl roku. Takže za těch 6 let, co já mám jedny boty za 3000, on spotřebuje boty za 12000.
Malým dětem se pořizují dražší boty obvykle proto, že mají rodiče péči o zdravý vývoj jejich nohy.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.3.2025 8:36:47)
Dražší boty, než nosím já, začaly moje děti nosit až v době, kdy si na ně samy přivydělaly a samy si je pořídily.
Výjimkou jsou snad jen taneční boty na maturitní ples, ty jsme dceři koupili my a byly dražší než moje, protože to tak prostě vyšlo, že jí nejlépe padly zrovna ty.
|
|
|
| Stará husa |
|
(21.3.2025 8:19:19)
Kdysi, když mi bylo cca 8 let, tak o prázdninách u tety nám nějací chlapi opravovali něco na chatě. Teta jim pak dala oběd - kuře s rýží a na nás děti zbyla jen suchá rýže. Když jsem to u tety reklamovala, bylo mi řečeno, že je to v pořádku, oni jsou chlapi, mají nárok na maso, my jsme jenom děti, dostáváme zbytky. Mě to tehdy strašně urazilo a uvědomila jsem si, že doma u našich jsem naopak já ta nejdůležitější, já dostávám to nejlepší. A to už je skoro 60 let. Takže už takovou dobu jsou ve většině rodin děti upřednostňovány.
|
| Žžena |
|
(21.3.2025 8:21:54)
Stará huso,
nebyla jsi výjimka, v mnoha rodinách bylo normální, že děti nejedly zbytky.
Vím, že před 20 lety mi kamarádka vykládala, že u jejich tchánů měl první řízek pantáta, a děti dostaly až poslední zčernalé řízky z toho nejvíc přepáleného oleje. Přišlo mi to jak z jiného vesmíru a jestli to, že dítěti nedám černej řízek, je kult dítěte, tak sakra jen houšť.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.3.2025 8:32:07)
Janinko, já jsem vůbec nikdy nikde nezažila rozlišování prvního a nejlepšího jídla.
Měla jsem prarodiče narozené před první světovou válkou, byla jsem ve styku s venkovskými i městskými příbuznými, a nikdo nikde toto neřešil. Ani v manželově rodině.
Jídlo se prostě rozdělovalo mezi všechny, pokud možno spravedlivě, aby každý měl, kolik chce a potřebuje.
Ani mimo rodinu jsem se nikdy s tímto nesetkala, ani v literatuře.
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(21.3.2025 8:45:25)
Můj tchán je ročník 46, maličká jihočeská vesnička a u nich doma bylo zcela běžné, že děti byly většinu zimy o bramborách a čerstvém mléku od krávy, protože maso dostával jen tatínek. Dodnes je schopen mě sám napomenout, když poslední řízek nenechám dětem.
U nás doma to bylo tak napůl. Všichni jsme měli dostatek jídla, ale chlap měl vždy něčeho víc nebo se určité potraviny kupovaly extra pro něj a děti na ně nesměly sahat.
|
| Žžena |
|
(21.3.2025 8:52:40)
Janinko,
to mi přijde steašně smutné. Jako že bylo dobře, že "nebyl kult dětí", ale byl kult Pána Tvorstva? Já jsem ráda za to, že dneska je v rodinách běžné, že není kult nikoho, členové jsou si rovni, rodičům záleží na zdravém vývoji těch dětí, a nikdo se nedohaduje o pořadí řízků.
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(21.3.2025 8:54:20)
no obojí je špatně, žádný kult být nemá ... souhlasím s tou rovností a naklánět podle momentálních potřeb
|
| Buřt |
|
(21.3.2025 8:55:52)
Ještě jeden příklad - nákladné dětské oslavy narozek versus to, že narozky rodiče se tak nějak odmávnou, to taky vídám.
Ale je to na nás rodičích, abychom to zdravě nastavili, a skutečně ty děti nestavěly na piedestal.
|
| Žžena |
|
(21.3.2025 9:01:18)
Buřte,
já myslím, že s těmi mobily a oslavami to není dnešní novinka. Je to jen dávmo existující "porovnávání se" v nových kulisách. Existovalo to vždycky, někteří lidé prostě vždycky nadměrně řešili a porovnávali hadry a statusové symboly.
|
| Buřt |
|
(21.3.2025 9:04:24)
žženo, ano, ale ten posun zájmu k dítěti tu prostě je. Hodně o tom mluvím se svou maminkou, taky říká, že ona jako maminka spoustu věcí neřešila, že se to posunulo.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.3.2025 9:14:56)
Já si myslím, že i ten posun zájmu směrem k dětem je sociální záležitost.
Vždycky byly rodiny, které si hleděly dětí, jejich výživy, rozvoje, prospěchu.
A pak takové, které tolik nehleděly.
Jen dneska díky médiím se šíří informace a tedy se i šíří určitý, řekněme "osvícenější" životní styl.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.3.2025 9:24:45)
ono je to prostě i o tom, co si můžeme dovolit... když jedeš od nevidím do nevidím a základ tvého života je boj o přežití, holt nemáš čas a prostor řešit zbytné věci... když pak ten prostor máš, tak je řešíš
dokud byl pes výhradně užitným zvířetem, nikoho by ani nenapadlo řešit nějakého veterináře, snad jen pokud by šlo o skvěle vycvičeného ovčáckého nebo loveckého psa... jakmile ale vznikl prostor povýšit ho na domácího mazlíčka, stouply také náklady na jeho chov... no a s dětma je to stejné 
|
| kosatka2 | 
|
(21.3.2025 9:29:26)
Ježiš, a psi ještě... V naší kantýně mají nově sušenky i pro psy. Teď jsem šla přes trhy a taky pam byl psí stánek. kolegyně v covidu rozjela dílnu s psími oblečky a vydělá víc než její manžel. Ve všech okolních supermarketech ustupuje zboží a mají tam regály s psími hračkami a pomůckami. V OC dětský obchůdek zanikl a místo toho je tam psí. Nijak mě to samozřejmě neomezuje, jen v sousedství máme tedy příšerně nevychované čokly a páníčky, kteří to s nimi neumí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.3.2025 9:32:27)
Kosatko, se psy je to podobně jako s dětmi, zvyky z paláců se masově rozšířily mezi lid
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(21.3.2025 11:30:09)
S tim jidlem a prvni chlap bych to nevidela jen jako kult, ale jako racionalni rozhodnuti. Vetsinou chlap delal tezkou fyzickou praci, zivil rodinu a mel jiny kaloricky vydej nez zena a deti. Nerikam, ze to tak bylo vsude, ale urcite opodstatneni to ma
|
|
|
| jak | 
|
(21.3.2025 8:53:01)
Moji rodiče jsou 47 a 53 ročník a tohle doma neměli.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.3.2025 8:47:29)
ano, znám to stejně... jídlo se dělí a dělilo rovným dílem podle potřeb každého...
kdyby byl jeden pomeranč a všichni ho chtěli, prostě se rozdělil...
je pravda, že když nandavám na talíře, začínám většinou od nejmladšího, ale to zůstalo z dob, kdy děti byly ještě malinké a byly netrpělivé když nandavám u sporáku a talíře se nosí ke stolu, začínám od nejvzdálenějšího a končím u nejbližšího - v obou případech jsem tedy poslední, ale i to je logické, přece mi nebude stydnout jídlo, než naložím všem
kult dítěte pěstovala teta s bratránkem, bylo to blbé tehdy a nepřineslo to nic dobrého ani do současnosti - je z něj naprosto neužitečný parazit... v 45 letech stále nesamostatný vyžírka
|
|
| Stará husa |
|
(21.3.2025 9:05:07)
Ropucho, to s tím nejlepším jídlem pro hospodáře je právě z doby, kdy kvalitního jídla pro všechny dost nebylo, tak nejvíc a nejlepší jídlo dostával muž, na jehož životě a zdraví byla ta rodina závislá. Když onemocněl nebo dokonce umřel hospodář, byla to pro rodinu katastrofa. Když umřelo dítě, bylo to sice smutné, ale dětí bylo plno, ubyl hladový krk a ekonomicky to byl spíš přínos.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.3.2025 9:08:39)
Huso, jestliže jste to někteří zažili, nemám důvod nevěřit, že se takový přístup v některých sociálních bublinách vyskytoval.
Ale jak píši, já o tom čtu poprvé zde, neznám to z reálného života ani z literatury popisující život v minulých staletích v Čechách nebo jinde.
|
| Žžena |
|
(21.3.2025 9:12:39)
Ropucho,
já třeba vím, že moje babička, ročník 31, to měla tak, že když byl nedostatek, tak dostal chlap, dostaly děti, a ona byla ten, kdo si dal suchý brambory. A to dělala noční ve fabrice.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.3.2025 9:19:23)
Žženo, moje babička byla ročník 1911. Stále opakovala, jak celý život měla hlad, protože byly války. No a maminka se smála, že babička "měla hlad" hlavně proto, že chtěla vypadat jako Greta Garbo a k obědu si dávala jeden pomeranč, aby neztloustla.
Tak nevím
Druhá babička byla ročník 1906, jedla poctivě, co si pamatuji, nikoho nešidila, muže ani děti ani sebe.
|
| Žžena |
|
(21.3.2025 9:21:49)
Ropucho,
jo, tak tenhle případ mám u tchyně, je anorektička. Sní za den půl rohlíku pokapaného citronem. A ne protože by nebylo na jídlo.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.3.2025 9:27:13)
Žženo, tak anorektička zase babička nebyla, normálně vařila a chodila se mno běžně do cukrárny na dortík a na zmrzlinu.
Ale porce nepřeháněla a sváděla to na ten válečný hlad a celoživotní návyk na málo jídla, to je pravda.
|
| Žžena |
|
(21.3.2025 9:29:38)
Ropucho,
jedna moje prababička byla ročník 1911 a celý život si pamatovala hlad, co zažili za 1. republiky, a v podstatě už nikdy nic tuhle její formující životní zkušenost nepřebilo. A to žila do 99 let.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(21.3.2025 18:36:20)
V tom případě máme kult dítěte. Trávit někdy čas s každým dítětem individuálně mi přijde vyloženě přínosné. Každý si bere kolik jídla chce, ale když je nějakého druhu potraviny doma zrovna málo a je na ni chuť, tak mi přijde normální to nesežrat všechno sama, ale rozdělit se s dětmi. A cenu bot nevím, ale sama si boty kupuju tak zřídka, že v nich děti zaručeně protočí daleko víc peněz než já.
Normálně s tím žijeme. Pokud to někomu vadí, tak ať si to užije, ale mám spíš pocit, že jsme každému jedno. Nepřipadá mi, že by nás svět/společnost/internet tlačil žít jinak a jiným způsobem se dělit o čokoládu a o adidasky.
|
| Girili | 
|
(21.3.2025 20:17:31)
Sice pěstujem taky jistou formu kultu dítěte, ale oříšky a jiné prasárničky si ulejvám a žer sama potají... 
|
| neznámá |
|
(21.3.2025 20:28:48)
To je přesné, tak pěstuji kult dítěte, ale pomelo jim nedám, to si sním zásadně sama.
Každý si pěstuje takový kult dítěte, jaký mu vyhovuje. Pokud by nechtěl vozit po kroužkách, tak nevozí a podobně.
Já také po kroužkách nevozím, ale zas mám ráda děti hezky oblečené a ráda jim nakupuji hračky nebo knížky. Obzvlášť u holek na oblečení ujíždím, na hračkách vlastně také, růžová je skvělá.
|
|
|
|
|
| Vážný2 |
|
(21.3.2025 11:14:35)
Ví se, že Susanna Wesley (1669 - 1742), maminka reformátorů Johna a CHarlese Weslyových, zakladatelů metodismu porodila 19 dětí, 10 přežilo. V domě jimch bylo 9, manžel byl anglikánský kazatel a veškeré nadbytečné peníze investoval do své biblické práce. Ale často je ani neměl. Často byl mimo faru. Ta 2x vyhořela.
Susanna měla pravidlo, že i dívky musí být vzdělané a učily se doma i latinu a řečtinu, kterou sama ovládala. Děti učila doma. Škola měla přednost před prací. Ale i ta se musela zvládnout. Snažila se mít 1x týdně čas s každým dítětem. A 2h času na modlitbu. Protože neměla kde, prostě si přetáhla zástěru přes hlavu a každý v domě věděl, že nesmí matku rušit. V době časté nepřítomnosti svého manžela vedla osobně rodinnou nedělní odpolední pobožnost, kam začaly přicházet sousedé a někdy měla i 200 lidí.
|
| Buřt |
|
(21.3.2025 11:17:16)
Vazny, super! Ta zastera pres hlavu se mi libi  .
|
|
|
|
| jak |
|
(21.3.2025 8:43:38)
Janinko, to přeháníš. My doma jíme všichni to samé, žádné lepší jídlo není... A celkem kolem sebe skaceme všichni.
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(21.3.2025 8:49:00)
to my doma taky, ale já jsem mluvila o situacích, kdy v rodině dostatek není. Pokud má někdo hodně omezené zdroje opravdu se setkávám s tím, že se určité potraviny koupí jen dětem a dospělí si je odřeknou. Třeba to ovoce. A v minulosti to bylo spíše obráceně. Lepší dospělým, protože bez nich nebo při nemoci bude rodina v potížích.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.3.2025 8:52:55)
hm, to možná souvisí spíš s tím nedostatkem a nedostatkem... pokud šlo o přežití, museli zachovat živitele, pokud už nejde o život, dbá se na dostatečnou výživu ve vývoji...
|
|
|
| Buřt |
|
(21.3.2025 8:53:56)
Já myslím, že Janinka kus pravdy má, možná jído není tou nejlepší oblastí, kde to ilustrovat, co třeba elektronika? Fakt hodně dětí má lepší mobil a počítač než rodiče, no moje dcera vlastně děti.
Hrozně dlouho si přála iPhone, našetřila si sama dvě třetiny ceny, a teď přišla s tím, že se cítí trochu trapně jako nějaká rozmazlená holka, který rodiče kupujou drahý věci, takže každýmu říká, že si na něj vydělala sama .
Botičky a malé děti, tam mě to přijde někdy až jako hysterie, kupovat mrněti každých pár měsíců, kdy mu poporoste noha, extra drahé barefoot boty, no jak kdo chce.
Další věc, kterou aktuálně taky řešíme, rovnátka a jejich cena, jasně, že to zaplatíme, doktor řekl, že je to třeba, tak snad ano, ale ten poměr dětí, které měly rovnátka za nás (jedno ze třídy) a dnes (minimálně polovina), je trochu zvláštní, fakt je třeba korigovat úplně všechno? Těžko říct.
Dovážení je podle mě taky trochu rodičovská hysterie, to nás naštěstí docela minulo, děti vždycky chodily na nějaký kroužek s kamarádem, takže se po naší čtvrti pohybovaly od druhé, třetí třídy v poklidu s parťákem.
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(21.3.2025 8:59:15)
děkuju, že někdo chápe jak to myslím. Já netvrdím, že se tak chovám, ale že to vnímám, že se to děje. Spooooustu věcí, které my dnes kolem dětí řešíme nebo vnímáme byly našim rodičům nebo prarodičům úplně jedno, šly úplně mimo ně.
A je i pravda, že si to děláme my ženy samy. Za mě bylo zcela běžné, že děti chodily samy ven už v předškolním věku, i bruslit nebo se v létě koupat jsme chodily bez doprovodu. Opodál většinou drbaly nějaké babči, ale rodiče s námi nebyli. Dnes? Nikdo z mých kamarádek děti do cca třetí třídy ven samotné nepustí. Myslím, že jsem to tu i sama řešila v samostatném tématu. Chodí se na návštěvu ke kamarádce, ne do parku. Přitom tady většina píše v jak bezpečné době žijeme.
|
| Žžena |
|
(21.3.2025 9:06:02)
Tak já jsem na vesnici. Na hřiště 100m od domu chodí samostatně děti od předškolního věku, do školy pěšky cca 1,5 km chodí místní děti samostatně od 1. třídy (třeba ne hned od začátku, ale během roku začnou).
Ano, někteří lidé vozí, ale to je v rodinách, kde rodiče obecně sami taky pořád všude jezdí auty. Tam je to celý životní styl dospělých, ne že by toho taxikáře dělali jen dětem. Prostě je pro ně auto primární dopravní prostředek, tak i do té školy 300 metrů jedou autem.
|
| Buřt |
|
(21.3.2025 9:10:37)
Žženo, jasně, že se to netýká všech rodin, ve městě se to asi bude projevovat víc než na venkově, ale ten trend podle mě nepopiratelně existuje. Já ani neříkám, že je jen negativní, to určitě ne, jsou tam i pozitivní prvky, víc prostě řešíme to, aby dítě bylo v pohodě.
|
| Buřt |
|
(21.3.2025 9:12:59)
Ještě jeden příklad - oblíbené téma brigád .
Já jsem brigádničila o hodně víc než dospívající děti mých známých (mé jsou ještě 15 mínus). Ale je fakt, že můj brácha o 10 let mladší už moc po brigádách nechodil.
|
| Žžena |
|
(21.3.2025 9:19:17)
Buřte,
mám 16letého kluka a brigádničí jak divej. Sám si brigády hledá i řeší se vším všudy. Dělal třeba "holku pro všechno" na běžeckých závodech, dokonce dělal i politické průzkumy v call centru Dělá různé technické šolichy (3d tisk a spol.) A taky dost dobrovolničí. Nekupuje si za to iPhony, má 6 let starý Samsung, vidím spíš, že mu ty peníze sedí na účtu, největší položka jsou asi dárečky pro přítelkyni
|
|
| Alena |
|
(21.3.2025 10:10:43)
"Já jsem brigádničila o hodně víc než dospívající děti mých známých (mé jsou ještě 15 mínus)" Tak v okoli vidim naprosto opacny trend.Od patnacti brigadnici kde kdo, maji vice prilezitosti, z okoli neznam dite, ktere by si pri VS pravidelne neprivydelavalo. Slycham stiznosti gymnazialnich reditelu, ze deti casto zanedbavaji vyuku, protoze jsou na brigade (ne v hospode naproti, jak to bylo za nas).
|
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(21.3.2025 12:35:50)
s brigádami souhlasím, ale má to dvě roviny. Jedna je, že se brigádničí o dost méně z toho titulu, že rodiče k tomu své děti nenutí, jejich potřeby jim zaplatí a ani je moc neučí si na ně počkat. Já dostala brigádu befelem, včetně položek, které si z ní musím uhradit. Volně nakládat jsem směla až s tím co zbylo.
Na druhou stranu vnímám, a to za mě pozitivní trend, že mladí chtějí jako vždy hodně nebo všechno, ale nechovají se jako předchozí generace, že se musí šetřit, ale že je třeba na to vydělat a jsou tedy ochotni mít práci a příjmy navíc. To třeba prarodiče nechápou vůbec, že cílem není z malé výplaty šetřit, ale zařídit, aby výplata byla lepší (studiem, rozvojem, nalezením lepší práce...) nebo mít k práci třeba ještě brigádu.
|
|
|
| kosatka2 |
|
(21.3.2025 9:21:41)
Buřte, pozoruji určitý trend u prostředního dítěte - tzv. jedináček starších rodičů. Třeba v 5. třídě měl syn spolužáka, který v životě nešel sám do školy. Do obchodu, na hřiště, nikam. Domů mu chodil už 2 roky učitel na přípravu na 8 G.
Kluka jsme měli doma na oslavě. Úplně normální kluk, jen tedy bylo evidentní, že se okolo něj doma poskakuje. A ještě mi jeho rodiče furt volali, že něco.
Takových expertů mají ve třídě víc a ty třídní schůzky  maminky neustále smlouvají, aby se něco přizpůsobilo jejich miláčkovi. Přitom to jsou děti zdravé, šikovné...
Teď mi kamarádka učitelka vyprávěla o holce, která si stoupne a čeká, až jí někdo zapne bundu, aby si nemusela sundavat rukavce...
Tohle jsem u staršího dítěte ani sama u svých spolužáků fakt nikdy nezažila.
|
|
|
|
|
| jak |
|
(21.3.2025 9:04:11)
Buďte, já nevím. Já mám už skoro 30 let pracovní noťas, telefon, své , za své peníze, jsem neměla nikdy. Zrovna telefony kluci neřeší. Mají stoprocentně lepší možnosti. Kluk teď v prváku na gymplu odlétá dnes na Kanáry, na Erasmus. Druhý jede od vejsky. To jim závidím. Jejich boty stojí už tak 15 let víc než moje.
|
|
| jak |
|
(21.3.2025 9:04:13)
Buďte, já nevím. Já mám už skoro 30 let pracovní noťas, telefon, své , za své peníze, jsem neměla nikdy. Zrovna telefony kluci neřeší. Mají stoprocentně lepší možnosti. Kluk teď v prváku na gymplu odlétá dnes na Kanáry, na Erasmus. Druhý jede od vejsky. To jim závidím. Jejich boty stojí už tak 15 let víc než moje.
|
| jak |
|
(21.3.2025 9:05:18)
A žijí jinak. Plus myslím, že mají štěstí na mámu, v určitých oblastech jim dopřeji velmi. Ale ani já se nesidim...
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.3.2025 9:04:45)
buřte, asi jsem krkavčí matka, ale nic z toho u nás fakt není... mobil mám nejdražší z rodiny (teda pořád laciný xiaomi - neutrácíme za elektroniku ), a to prostě proto, že mi vydrží nejdéle... děti dostávají obvykle ty nejlevnější, protože je stejně buď ztratí, nebo rozbijou displej, navzdory fólii a knížkovému pouzdru
za boty jsme utratili sice dost, ale pořád jen v mezích rodinného rozpočtu... právě s ohledem na snahu vyvážit slušnou kvalitu se slušnou cenou, když z nich za chvilku vyrostou... kroužky si děti vybíraly vždycky z nabídky ve škole, protože nějaké dovážení už je nad naše časové možnosti... jako jasně, děti nás stojí spoustu peněz, ale je to prostě tím, že jsou tři a jejich potřeby se vyvíjejí a mění s věkem...
|
| Stará husa |
|
(21.3.2025 9:26:00)
On ten kult dítěte se neprojevuje jen v materiální oblasti, že dítě dostává vše, na co si ukáže a v té nejlepší kvalitě, ale dítě je v některých rodinách božstvo, kolem kterého se všechno točí, dítěte se nesmí nic dotknout, nesmí mu přepadnout stéblo trávy přes cestu, musí být neustále šťastné, spokojené, veselé, umetá se mu cestička, aby mu nedej bože nevstoupila do cesty sebemenší překážka, dítě je považováno za nejdůležitějšího člena rodiny a nejsou mu stanovovány žádné hranice, aby mohlo "svobodně projevit svou osobnost".
|
| Buřt |
|
(21.3.2025 9:26:45)
Huso, to už je extrém, zas takový teda nevídám.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.3.2025 9:29:50)
Huso, a tohle reálně znáš, nebo je to nějaká iluze stvořená v tvé hlavě na základě četby médií?
Já jsem asi společenštější člověk než ty a toto neznám.
Jistě, existují rozmazlované děti, i v minulosti existovaly.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.3.2025 9:30:51)
huso, ale to pořád popisuješ jen extrém a ne běžnou realitu... a to teda taky bylo odjakživa (tam, kde si to mohli dovolit finančně)
|
| Žžena |
|
(21.3.2025 9:34:09)
Rose,
ano, tam kde si to mohli dovolit, byly podobné excesy i dřív.
Dneska na tohle vždycky dojde řeč, jak se někde zmíní, že by se děti při výchově nemusely plácat, tak se hned vyrojí mraky diskutujících, ze kterých "díky fackám vyrostli slušní lidé a nezanechalo to na nich žádné následky".
|
|
|
| Čumča. | 
|
(21.3.2025 9:35:50)
Huso, tohle se stává spíš v rodinách, kde se dítěti vůbec nevěnují, ale všechno mu koupí, jako náplast za to, že na něj kašlou...
|
| kosatka2 |
|
(21.3.2025 9:44:29)
Já jsem taky sem tam zažila, že se nemůže vyrazit na výlet, protože pepíček si krásně hraje s kostkami, tak ho přece nebudeme rušit, nebo potom rozpatlává jídlo a barví ho vodovkama, ó jak je tvořivý... Ale kdyyž se jim pak narodil 2. a 3. ssourozenec, musela celá rodina přitvrdit, protože by to pak bylo neúnosné a z děcek jsou fajn samostatní lidé.
A nebo taky ty nesmělé maminky, co se stydí, aby dítě neřvalo, neudělalo scénu, nebo aby se nevyjevilo, že dítě matku "neposlouchá", tak matka (ale i otec) jdou cestou nejmenšího odporu, aby si nepřidělávali práci. Podle mě všecky děti pak normálně vyrostou, jen je otravné s těmito rodinami podnikat něco dohromady, protože se člověk nechce 100% furt přizpůsobovat.
|
| Buřt |
|
(21.3.2025 9:51:01)
Kosatko, to je dobrý postřeh.
Všimla jsem si, že ty děti co jsem v jejich dětství vnímala jako opravdu rozmazlené, fakt se kolem nich všechno točilo, a bylo to pro okolí opravdu protivné - tak jsou z nich v dospělosti normální lidi.
Mnohem horší vliv má skutečně ten citový chlad, přemrštěné nároky, apod.
Tím nechci rozmazlování obhajovat, pro mě jako vedoucí v jednom kroužku, je práce s těmito dětmi obtížná (typicky nechápou, že se musí přizpůsobit, že není možné všechno přizpůsobit jejich potřebám), ale do budoucna to podle mě nemá až tak výrazný vliv.
|
| Buřt |
|
(21.3.2025 9:59:32)
Mimochoden, dlouho jsem neviděla TaJ, nevíte, jestli je vše ok?
|
|
| Žžena |
|
(21.3.2025 10:08:53)
Jo, to je fakt. Většina z toho vyroste. Měla jsem vrstevnici, která v 16 letech nevěděla, že brambory se před jídlem musí uvařit a nikdy neuklízela, protože její rodiče razili princip, že jedinou starostí dítěte je chození do školy a s běžnou sebeobsluhou se nemá zatěžovat, ale vyrostl z ní taky normální dospělý soběstačný člověk
A ano, i v naší generaci byli spolužáci, kteří během SŠ a VŠ neměli žádné brigády.
|
| Jerry G. |
|
(21.3.2025 11:17:21)
Většina z toho vyroste. Měla jsem vrstevnici, která v 16 letech nevěděla, že brambory se před jídlem musí uvařit a nikdy neuklízela, protože její rodiče razili princip, že jedinou starostí dítěte je chození do školy a s běžnou sebeobsluhou se nemá zatěžovat, ale vyrostl z ní taky normální dospělý soběstačný člověk
A ano, i v naší generaci byli spolužáci, kteří během SŠ a VŠ neměli žádné brigády.
Zzeno,
ja myslim, ze to je trosku neco jineho. Podle mne jde hlavne nechat dite emocionalne dospet. Nechat ho nest odpovednost za vlastni rozhodnuti, naucit ho, ze kdyz mu nekdo rekne ne, ze se nic nedeje, zvysovat jeho frustracni odolnost atd. S tim, jestli chodi na brigadu, ze v zivote neodneslo spinave ponozky do kose, to neuplne souvisi. Jsem to buhuzel videla v primem pronosu. Jedna moje velice blizka kamaradka, je porad v modusu mimino `´dite zabreci a maminka pribehne a nenecha to dite si to vyresit samo´. Akorat ze miminka jsou na prahu dospelosti, ted ocekavaji, ze se k nim vsichi budou takhle chovat. Deti jsou to na prvni pohled slusne vychovane, po sobe si uklizi. Akorat, ze lzou jak jim vsichni ublizuji. Maminka jim to basti a vymysli, neskutecny veci, aby deti nahodou nazazily nejakou nepohodu. Jak to dopadne nevim. A je to samozrejme jejich vec. Bohuzel loni to esklovalo tak, ze to melo vliv u na nase vztahy s kamaradkou.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.3.2025 10:29:22)
"ty děti co jsem v jejich dětství vnímala jako opravdu rozmazlené, fakt se kolem nich všechno točilo, a bylo to pro okolí opravdu protivné - tak jsou z nich v dospělosti normální lidi."
no tak ne vždycky to platí...
bratránek byl to vymodlené dítě, od narození trochu neduživé, teta s ním strašně nadělala, rozmazlovali ho, tvrdou školu dostal vždycky jen když byl s námi (3 holky)... kupodivu k nám jezdil opravdu rád a vždycky se během pár dní srovnal taky to dávalo naději, že z toho nakonec vyroste... no nevyrostl... prošustrovaný byt, dluhy, exekuce, soudy... mají ho na krku dodnes... když zemřela teď teta, strejda šel, nechal si na něj vyjet výpis exekucí, všechno poplatil, aby se netahaly peníze z dědictví... a bratránek dál hnije u něj v bytě, uražený, když mu strejda řekl, že by měli platit nájem a služby napůl zdravý chlap, v 45 letech... 
|
| Žžena |
|
(21.3.2025 10:37:12)
Rose, je to blbý, když se tohle stane, na druhou stranu jsou takové případy i v rodinách, kde je sourozenců víc a kromě toho jednoho, co skončí jako vyžírka na krku rodičů, zbytek dětí normálně v pohodě vyletí z hnízda a žije produktivní život... takže se dá předpokládat, že v té rodině nebyla výchova, která by potomky do budoucna zásadně hendikepovala.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.3.2025 11:01:27)
žženo, jo, myslím, že člověk si na svět přinese svůj raneček předpokladů a možností, a výchova pak jen může pomoci potlačit nebo zvýraznit, co je mu dáno...
tady se holt sešla špatná výchova a sobecká osobnost...
|
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(21.3.2025 17:32:01)
No jo, dneska se řeší mobily, za nás digitálky a pravý značkový džíny, protože se to skoro nedalo sehnat a bylo to předražený. Kdo měl tesilky, byl terčem posměchu.
To moje máma taky koupila mně a ne sobě, protože o to nijak nestála, ona zase měla třeba kožich a zlato.
Mně je taky úplně jedno, jakej mám mobil, hlavně aby vydržel a abych ho nemusela vyměnit, používám pár funkcí, dětem bych klidně koupila lepší, ale už si kupujou za svý.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.3.2025 18:18:08)
"To moje máma taky koupila mně a ne sobě, protože o to nijak nestála, ona zase měla třeba kožich a zlato."
Evelyn, přesně tak, děti a dospívající mají jiné statusové priority než dospělí.
Tatínek si dopřeje auto nebo motorku, maminka si dopřeje zlato nebo kabelku a dítě si dopřeje mobil nebo tenisky. Třeba. A nebo si rodiče dopřejí poznávací dovolenou, protože materiálno je nezajímá, a dítěti materiálno dopřejí, protože ho zajímá.
Nemusí to hned znamenat upřednostňování dítěte.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(21.3.2025 17:23:00)
Rovnátka jsem měla, děti mají křivé zuby po mně, teda teď už ne, mají krásné
|
|
|
|
|
| monam |
|
(20.3.2025 20:54:39)
"Přesně, myslím, ze ten kult ditete je příšerný"
77, zrovna to, co děláš ty se svým dítětem a cos dělala se svým nevlastním synem přijde neuvěřitelný mě.
Jako jo, celkem okolo svých dětí skáču. Mít jedno, asi bych to zas tak moc nepociťovala (i když bůhví jaké psí kusy by mě napadly, kdybych se cítila nevytížená) ale tím, že mám tři, mám dost co dělat.
Někdy lze ale těžko odhadnout, jak se situace vyvine. Mě momentálně nejvíce obtěžuje závodní sport dcer, na který jsem je kdysi dala, aby se hýbaly. Ony si to ale celkem zamilovaly a mě už to neustálé pozdně večerní dovážení nějak zmáhá.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(21.3.2025 17:04:13)
Jsem ročník 1968, moje maminka byla učitelka, besídky měla v popisu práce, na naše vystoupení chodili rodiče vždy a kroužky jsem měla.
Soukromého učitele na kytaru, tam mě dokonce táta nejdřív vozil autem, protože mi bylo 9, učitelku na němčinu, němčinu jsem vyměnila později za angličtinu-odpolední kurzy při ekonomce, taneční kroužek ve škole, později taneční klub pod vedením tanečního mistra.
I manžel 1959 chodil na kroužky.
Na učení máma tlačila, sháněla doučování apod. (jsem tupá na matiku 🙂), trvala no tom, že musím mít vejšku. Když byla chvilka volna, tak jsme doma všichni četli. Největší trest byl pro mě zákaz čtení.
Asi to bylo jak kde.
|
|
|
| Monika |
|
(20.3.2025 15:14:52)
Myslím, že stejně kdysi jako dnes platí JAK KDO (a často taky "jaký si to uděláš, takový to máš") Ony i dřív měly ženy "přispět do rozpočtu" a to formou věna a v závislosti na zámožnosti rodiny (což koreluje i s tím věnem) buď fyzickou prací v domácnosti (případně i v zemědělství) nebo řízením jejího chodu s využitím různého "služebnictva" (místo el. přístrojů ). Osobně tedy raději pracuji, abychom mohli pořídit myčku/pračku/auto a spol. + měli peníze na elektřinu a benzín, než bych trávila celé dny s nějakou "služkou", ale na druhou stranu všechno má svá pro i proti. Dneska je obedně míň fyzické dřiny a určitě menší strach o děti s hlediska z jejich zdraví, to bych nechtěla měnit... Ale vztahy v rodinách se myslím v principu až tak nemění, může to být stejná hrůza kdysi jako dnes. Dnes tedy může žena teoreticky lépe odejít, ale v praxi stejně mnohé zůstavají za dost děsných podmínek pro sebe a/nebo děti, protože "nemůžou" odejít ...
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(20.3.2025 15:33:51)
rizika ohledně zdraví dětí jsou nižší jen co do úmrtí na zápal plic nebo angínu, když máme ATB. Ale zase jsou dnes rizika jiná. Drogy, dopravní prostředky a jiné lahůdky - zrovna včera jsem měla se svou kosmetičkou diskusi na téma, že je snad lepší dítěti s papírama pořídit to auto, když je tam touha po motorce nebo aspoň klukovi s motorkou.
Souhlasím, že celková dětská úmrtnost a jejích příčin je jinde, ale že by strach rodičů o své děti úměrně tomu klesal, to si nemyslím.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.3.2025 16:05:35)
Když je touha po motorce, auto nepomůže.
|
|
|
| Žžena |
|
(20.3.2025 16:09:55)
Já mám teda takhle z hlavy, co se týče mých předků, přímé informace cca jen do první republiky, ale nevím o žádné své bábě, prabábě atd., která by byla "v domácnosti". Moji předkové byli všichni chudí domkáři (tj. ani vlastní hospodářství nebylo velikosti, co by rodinu uživila, protože moje rodina nevlastnila polnosti, jen zahrádku kolem baráku) a pracovali mimo domov jak muži, tak ženy. U sedláka, v textilkách, po válce v JZD, jedna praprateta dokonce dělala za války i v lese s dřevorubci.
Takový ten stereotyp žen v domácnosti, co velí služebnictvu, fakt nebyl normou.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.3.2025 16:23:04)
Moje obě babičky byly v domácnosti. Služky neměly.
|
|
| neznámá |
|
(21.3.2025 13:18:48)
Zrovna děláme rodokmeny do školy, tak mám přehled.
V mojí rodině byly snad všechny ženy v domácnosti, ale v reálu makaly na rodinném statku, většinou maličkém bez zaměstnanců, uživil jen rodinu. Takže práce dost.
V manželově rodině to samé, ale bylo více větších statků a měli i pomocníky, většinou sezonní.
Neprovdané ženy byly často někde ve službě, z mé strany na místním zámku a od manžela také sloužily, ale většinou v Praze. Když se vdaly, odešly ke svému manželovi a do práce jako takové už nešly.
Za mě to měly těžší než já nebo třeba moje mamka. Navíc z mé strany měly často poslední dítě na prahu padesátky, takže celý život těhotné a kolem dětí, do toho statek, válka, komunisti.
Třeba moje prababička se vdala hodně mladá, první dítě v šestnácti a za rok další, dva kluci, pak přišla válka a praděda už se nevrátil, ona celou dobu sama s malými dětmi držela maličký statek bez zaměstnanců, za války ho udržela, ale pak přišli komunisti a i tak pár let statek za pomocí už odrostlých kluků držela, nechtěla vstoupit do JZD. Jenže kluky komunisti odeslali a babička už nestíhala. Nakonec jí byl zabavený dobytek, ona zaměstnaná a brzy po té umřela.
A takových historek je v mé i v manželově rodině dost, díky rodokmenu jsem si jich dost připomněla.
Takže určitě to mám jednodušší já.
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(20.3.2025 15:16:44)
myslím, že se nedá srovnávat nesrovnatelné... se svou osobností mohu přemýšlet jen o životě v současnosti, protože v minulosti bych byla někým jiným - vyrostla bych v jiných podmínkách, jinak by mě vychovávali, znala bych jiné věci... nelze tedy srovnávat svůj dnešní život s hypotetickým životem v minulosti... neodkážu ani určit jak by se můj život odehrával tehdy, protože nedokážu zařadit ani společenskou vrstvu...
a když vezmu život ženy obecně, stejně to nedokážu posoudit, protože každému vyhovuje něco jiného - někdo má rád fyzickou práci, někdo je spíš na tu psychickou - každé si nese svá plus a mínus tehdy i dnes
|
|
| Půlka psa |
|
(20.3.2025 15:25:33)
Dřív jsem to měli daleko těžší ženy, muži, děti, mladí, stáří,... Nikdy nebyl život tak pohodlný a bezpečný jako jsme zažili za našich životů.
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.3.2025 16:49:45)
"Nikdy nebyl život tak pohodlný a bezpečný jako jsme zažili za našich životů."
Nikdy nebyla tak vysoká pravděpodobnost přežití, navíc ve zdraví, se splněnými základními životními potřebami plus bohatým nadstandardem.
To je myslím historický unikát.
Ale též myslím, že za tento luxus platíme nutností orientovat se v nepoměrně složitějším a rychlejším prostředí, než všechny předchozí generace.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.3.2025 16:41:09)
To je nezodpověditelný dotaz.
Co srovnáváme?
Jaké historické etapy, jaké sociální třídy? V Evropě, jinde?
Šlechtičny, středostavovské ženy, chudé venkovanky, majetné, nemajetné, provdané, svobodné, dětné, bezdětné, pracující, nepracující, vzdělané, nevzdělané...?
|
| Beat | 
|
(20.3.2025 16:44:01)
Ropucho, ja jsem si otazku vztáhla k ženám v mé rodině. Moje mama a její maminka to měly určitě těžší. Tátova maminka lehčí
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.3.2025 17:08:42)
Beat, tak kdybych měla srovnat se svými předkyněmi, s maminkou jsme na tom cca stejně.
Dětství a mládí podobné, manželství a rodina podobné, kolotoč zaměstnání a domácnosti měla maminka asi těžší (ale dělala si to trochu i sama), zase si ovšem užívá už čtvrt století luxusního důchodu.
Já budu v důchodovém věku nemocná a v maminčiném věku osmdesáti let mrtvá.
Babičky pocházely z dobře zajištěných rodin, měly vzdělání, zaměstnání, ale prožily dvě světové války, padesátá léta a následně normalizaci, což asi nebylo nic moc. Jedna babička za druhé války ovdověla, zůstala sama s malými dětmi, následně ji komunisté připravili o majetek, o živnost, nahnali do továrny, to muselo být obrovsky náročné. Nicméně se pak
dožila požehnaného věku v kruhu
dětí, vnoučat a pravnoučat.
Můj život byl (je) asi poklidnější.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.3.2025 18:29:09)
To jediné předchozí generaci závidím, důchod v 56.
|
| Stáňa * | 
|
(20.3.2025 20:19:14)
Co 56, moje tchýně šla do důchodu v 54. Už je v důchodu 36 let
Pracovala teda od 15, ale měla lehčí kancelářskou práci.
|
|
|
|
|
|
| Sam01 | 
|
(20.3.2025 16:58:38)
Myslím,že dřív to měly ženy mnohem složitější v mnoha směrech.
Nebyla technika,která nám dnes velmi usnadňuje domácí práce. Já mám doma pračku,sušičku,parní generátor,fritézu,horkovzdušnou troubu malou, horkovzdušnou troubu velkou,kombinovanou mikrovlnku s troubou, grill vnitřní i venkovní,vysavač klasický,vysavač ruční,vysavač robot, mixér stolní, mixér ruční,rýžovar,myčku a k tomu stroji nadupanou dílnu,abychom si usnadnili práci pokud chceme doma něco udělat.
Nic z toho neměla moje babička,která vychovala 5 dětí. Téměř nic z toho neměla moje máma,když jsme byli děti.
Já mám o 12 let mladší nevlastní sestru a ještě si moc dobře pamatuju,jak jsem měla odřené prsty,když jsem máchala-ždímala pleny,než jsem je dala do velkého hrnce na vyvářku. Já už jsem svoje děti měla na papírových plenách i když to tenkrát bylo oproti mateřské a platu drahé.
A kromě té techniky myslím,že to měly ženy dřív těžké zejména v těch partnerských vztazích,
Muži byli z mého pohledu dost nepoužitelní.
Můj děda očekával 100% servis od babičky. Co si pamatuji,tak ne vždy bych ho nazvala ideálním partnerem. Přesto s ním babička byla a postarala se o něj až do jeho smrti. Přežila ho o více,jak 20 let a zemřela v 90-ti letech téměř soběstačná. Zažila bídu,hlad,válku a byla úžasná.
Můj táta také nebyl prototypem dobrého partnera. Opět 100% servis,který sám,ale neposkytoval.
Dnešní muži jsou jiní a pokud mohu soudit, tak generace mého syna nebo partnera mojí dcery jsou k holkám mnohem vnímavější a co se třeba domácnosti týče,tak se podílejí v mnohem větší míře.
Já bych tedy za dřívější dobu neměnila.
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.3.2025 17:21:55)
Sam, ohledně vztahů to je paušalizace.
Ani v minulých generacích nebyl každý muž despotický macho.
Můj děda byl v domácnosti použitelný, v lecčem možná použitelnější než babička, tatínek se na provozu a výchově dětí běžně podílel, stejně tak strýcové.
Neznám vlastně vůbec z celé široké rodiny model povýšeného muže vyžadujícího servis a ženy v roli služky.
Jasně, některých činností se ujímaly více ženy a jiných více muži, tak to máme ostatně i my s mužem.
|
| Stará husa |
|
(20.3.2025 17:44:12)
Ropucho, moje maminka měla VŠ, v práci byla ve vedoucí pozici a doma služka. Domácnost i dítě byly kompletně na ní. Můj táta si nepodal ani sůl, všechno musela dělat maminka. Podle něj to byla povinnost ženy. Tchán v domácnosti pomáhal hodně a táta se mu vysmíval, že je pod pantoflem. Myslím si, že za života mých rodičů byl podobný přístup většinový. Žena chodila do práce a doma měla druhou směnu v domácnosti a kolem dětí. Muž nemusel nic a když náhodou s něčím pomohl nebo si pohrál s dětmi, byl veleben. Zas je pravda, že už i moje maminka měla automatickou pračku, vysavač, mixér, elektrickou troubu, žehličku, fén na vlasy.
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.3.2025 18:45:58)
Huso, jak píši, je to zčásti sociální záležitost.
Znám své vrstevníky, kteří jsou na tom jako tvůj tatínek, mají problém i otevřít lednici a najít tam připravenou svačinu.
V některých rodinách se takové modely asi dosud dědí.
A dlužno dodat, že jsou to muži vychovaní takto vlastními maminkami, které synáčkům do dospělosti posluhovaly, dokud je nepředaly posluhujícím nevěstám.
Kdo chce kam...
|
| Stará husa |
|
(20.3.2025 19:01:19)
Ropucho, já jsem měla na gymplu spolužačku, která měla dva starší bráchy a musela je obsluhovat, protože byla jen holka, zatímco oni jako kluci nemuseli doma hnout prstem. Z takových dětí pak vyrostli ti macho muži a ženy služky.
|
|
|
|
| Sam01 |
|
(20.3.2025 18:07:26)
Ropucho,
já ti nevím. Přijde mi,že ještě v generaci našich rodičů bylo víc povinností na ženě. Neviděla jsem to jen u nás v rodině,ale i v té širší a u známých co jsem jako dítě mohla vidět se ten servis od ženy očekával.
V mojí generaci už je to jiné. Určitě se najdou muži,kteří to očekávají,ale určitě je to klima jiné a ženy už nejsou ochotné to poskytovat v té míře,jak bylo zvykem.
A v generaci našich dětí už vůbec ne. Vidím to u syna s partnerkou i u mojí dcery s partnerem. Třeba můj syn doma vaří daleko víc,než jeho přítelkyně,která to neumí a moc se to ani nechce učit. Můj syn začal vařit někdy kolem desátého roku. Bavilo ho to,tak jsem ho z kuchyně neodháněla a naučil se dost věcí. U dcery to samé. Vaří i uklízí oba.
Svého tátu jsem třeba nikdy neviděla,že by například zapnul pračku nebo si něco vyžehlil.
Doba se prostě změnila.
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.3.2025 18:38:36)
Sam, rozhodně je mezi dnešními mladými větší rovnováha než v předchozích generacích, s tím souhlasím. Nejen ohledně starosti o domácnost a rodinu, ale všeobecně.
Nicméně trvám na tom, že ani u nás, našich rodičů a prarodičů neplatilo paušálně, že muž v domácnosti nehne prstem a ženu pasuje do role služebné.
Ona je to částečně záležitost sociální, emancipované ženy i emancipovaní muži existovali vždy, jen v různém množství.
|
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(20.3.2025 19:26:10)
Můj otčím taky nevařil ač byl vyučený kuchař, nepral ani nevytiral, ale rozhodně to nebylo tak, že když máma celé dopoledne vařila pro šest lidí tak že by seděl u televize případně dělal cokoli co by se rovnalo střílečkam na compu. Měli jsme obr zahradu, zvířectvo, dřevo a uhlí na topení takže on zpravidla dělal něco z toho co bylo potřeba jinde a pak ho máma zavolala na oběd.
Proto jsem psala, že mužům hodně práce odpadá. Ženám zůstává jen mají efektivní nástroje.
|
|
|
| Žžena |
|
(20.3.2025 18:14:07)
Každý muž v minulých generacích nebyl despotický macho, ale osobně neznám ani jednoho muže z generace mých rodičů a starší, co by někdy doma vypral, uvařil nebo vytřel.
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.3.2025 18:30:08)
Žženo, vytírání nevím, ale každopádně můj děda vysával, tatínek také vysával. Běžně myli nádobí, tatínek pravidelně myl vanu a wc, děda zase leštíval mosazné kliky... Co si tak vybavuji z čisticích disciplín.
Prádlo asi neprali, to si nevybavuji.
Vařili méně než ženy, ale příležitostně uvařili a na přípravě jídla spolu s ženou a dětmi se podíleli pravidelně. Také třeba na zavařování.
Strejdové také tak.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.3.2025 18:36:30)
Děda dělal všechno, ale ne v mladí.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.3.2025 18:35:22)
Můj táta pral. Ale zase k tý pračce nechtěl nikoho jinýho pustit.
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.3.2025 18:53:00)
Inko, u nás nechtěla k pračce nikoho pustit maminka, protože pračka byl její poklad. Podařilo se jí v sedmdesátých letech nějak sehnat dost pěknou italskou pračku a měla hrůzu z případného poškození.
Já jsem to asi nějak mimoděk nasála, také jsem nervózní, když perou ostatní členové rodiny, přestože dneska už to nedává smysl, praček je k mání všude dost.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(20.3.2025 18:55:49)
Dokud babička neměla automatickou pračku, bylo praní mužskou prací - pral děda, babička prala jen "jemné prádlo" (svoje spodní, některé halenky, hedvábí)... Dokud neměla babička elektrickou žehličku, žehlil děda...
Děda vytíral podlahu, protože tahat kýbl s vodou je těžké... Děda běžně vařil, na stará kolena pak i pekl (včetně božských kynutých buchet), pracovali na směny, takže vařil ten, kdo měl ráno volno...
Když se zavařovalo, normálně cistil ovoce, zeleninu, prostě rovným dílem s babičkou podobně to bylo zvykem i v rodinách jejich sourozenců, snad jen to vaření bylo víc na ženách...
K domácím pracem vedla babička i své syny, oba byli normálně samostatní...
Táta se doma podílel méně, ale to vycházelo spíš z nedostatku času... Dneska se bez potíží vyrovnává s péčí o domácnost v pozici vdovce, jediné, co jsem ho učila po maminčině smrti, bylo ovládání pračky...
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.3.2025 19:03:51)
Rose, jojo, takový byl jeden strejda, ten dělal úplně všechno, od stavby domu, zahradničení, přes těžší domácí práce až po vaření. Ženu měl také pilnou, ale zkrátka byl manuálně založený a měl se k jakékoliv práci.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.3.2025 14:42:13)
btw k tomu rozdělení ženských a mužských prací - zrovna jsem natrefila na film Klub zázraků, odehrává se v roce 1967 a hezky odráží, co tu popisují některé z vás - jak jsou ti muži bez svých žen naprosto v domácnosti mimo
|
|
|
| Půlka psa |
|
(20.3.2025 20:16:37)
"neznám ani jednoho muže z generace mých rodičů a starší, co by někdy doma vypral, uvařil nebo vytřel."
Můj tatínek vypere, uvaří i vytře. On to někdo dělat musí a asi by se rád podělil, ovšem má maminka dělá programově úplně houby, takže je to na něm. Na něco zapřáhne mého bratra, který bydlí s nimi, ale ten je mentálně postižený a z téhle trojice je schopen jen toho vytírání. Ale v zásadě tatínek s bratrem makají a maminka sedí a nechává se obsluhovat.
|
| Stáňa * |
|
(20.3.2025 20:20:26)
Půlko, nepsala jsi, že tvoje maminka ještě chodí do práce? (možná se pletu).
No jak si to kdo zařídí...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.3.2025 20:34:27)
Za 5 let bude stejnou dobu v pracovním procesu jako v důchodu
|
| Beat |
|
(20.3.2025 20:50:14)
Můj otec, ročník 1934, velmi opečovávaný a protežovány jedináček, doma vařil, pral i uklízel.. A to jeho máti kolem něj skákala ještě na VŠ. Kdyby v mem dětství záhy neodešel vařit a pečovat jinam a nevybodl se na nás, byl by to asi ideál muže 70.let..
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(20.3.2025 23:51:03)
Beat, my jsme fakt ségry
"Kdyby v mem dětství záhy neodešel vařit a pečovat jinam a nevybodl se na nás, byl by to asi ideál muže 70.let.."
I můj táta.
|
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(20.3.2025 21:09:22)
Žženo, nevím, která generace rodičů je ta tvá. Můj táta teda sice běžně dělal jiné věci, ale kolem nádobí a kuchyně se motal vždy. Prádlo pral teda v době, kdy mamka byla v lázních na xy týdnů. Normálně je prádlo obsese mojí máti. Nikomu to nesvěřila.
Úklid - to se angažoval taky běžně. Jinak teda to byl on, kdo v průběhu let dělal na směny a pracoval kolem domu a zahrady. Tudíž rozdělení rolí bylo více tradiční.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(20.3.2025 23:56:51)
Od chlapů se zase čekaly ty těžké práce, za socialismu skoro nebyly služby, hodinový manžel, stěhování, vyklízení, autoservis za úplatek, a tak, to si pomáhali vzájemně sousedi a známí.
To bych si radši nechala to vaření, táta vařil a ještě musel každou chvíli někoho stěhovat nebo pomáhat s autem a tak...
V dětství jsem myslela, že chlapi dělají domácnost i těžké práce podle táty
|
|
|
|
| Dari79 |
|
(20.3.2025 18:51:37)
Já jsem spokojená.
Mám sice na starosti práci, dům, domácnost, zahradu, dítě, i ty řemeslníky, i to přezouvání kol, ale vesměs je to moje volba...
A to říkám jako někdo, kdo si právě sedl k televizi s tím, že od rána práce, 2 hodiny na zahradě okopávání jahod a rytí záhonku, následně strčení masa a brambor do trouby k večeři, teď teda chvíli pauza (asi kouknu na nějaké maily), pak bych si chtěla trochu zacvičit (poslední dobou už to předsevzetí vyprchalo a trochu víc na to kašlu), po večeři nacpat myčku, před spaním ještě čtení dítěti (to je velmi dobrovolná činnost)...
Prostě klasické ženské dennodenní kolečko...
(ale na sousedku, která má ty děti tři, do práce taky chodí, ale ještě navíc mají i to zvířectvo i to pole, na tu teda nemám. Ta kmitá furt a furt a furt.)
Máti to měla asi podobně, jen ty děti 3 (což je v něčem lepší a v něčem horší) + ještě manuální topení (my máme plyn, tj. bez práce). Ale zase jsme jako děti byly vycvičené - i to topení, mytí nádobí, úklid, pomoc na zahradě...
Babička ještě navíc pole a zvířectvo (tj. denně ještě pokludit - jak se u nás říká + kolikrát po práci ještě na vlastní pole... ) + samozřejmě nedostatek dnešních spotřebičů.
Myslím, že to není ani tak o době, ale o tom, jestli máš ty děti (malé), nebo rodiče (staré) nebo barák (rozhodně víc práce než byt) nebo tu zahradu/hospodářství... + samozřejmě jak máš schopnýho chlapa k tomu nebo nemáš. Dneska se dá žít naprosto "lehkým" životem i s totální dřinou, stejně jako dřív. Ale je to vesměs výsledek našich voleb. Já prostě chci žit na vesnici, na domě, se zahradou, takže holt musím makat víc, než kdybych žila ve městě v bytě. Zas s jedním dítětem už v pubertě to mám lehčí, než když má ženská tři malé děti...
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.3.2025 18:56:41)
"Dneska se dá žít naprosto "lehkým" životem i s totální dřinou, stejně jako dřív. Ale je to vesměs výsledek našich voleb."
Souhlas.
Dneska si více než kdy jindy můžeme v životě vybírat, to je asi také historický unikát.
|
|
| Dari79 |
|
(20.3.2025 19:07:39)
Jsem ráda, že žiju dneska.
|
|
|
| K_at |
|
(20.3.2025 21:21:24)
Ještě napíšu něco, nad čím přemýšlím poslední dobou - zda vlastně nebylo v určitém smyslu jednodušší právě to, co bylo těžké:
- ta práce žen byla prostě ultra nutná k přežití. Bez práce žen (matek, hospodyň, manželek) nemohla rodina fungovat. To "banální" každodenní lopotění se mělo svůj řád, a byl vidět ihned výsledek. Ta dřina měla zásadní a hluboký smysl.
Ale .... rozhodně bych neměnila. Dnešní možnost vzdělávání, lékařské péče, výrazně lepší právní postavení, určitá možnost volby.
|
| Stará husa |
|
(20.3.2025 21:42:12)
Kat, taky si myslím, že život byl dřív jednodušší. Holky věděly, že se musí vdát a rodit děti, starat se o ně a o domácnost, muži věděli, že se musí oženit a živit rodinu. Museli hodně pracovat, aby měli na jídlo a nějaké to ošacení, občas byl nějaký církevní svátek, tak se pobavili a brzy umřeli na nějakou dnes banální nemoc. Celý život nevystrčili nos z rodné vesnice a co se děje ve světě, o tom nic nevěděli. Občas je převálcovala nějaká válka, neúroda nebo mor.
S dnešní dobou, kdy jsme zahlcení informacemi, možnostmi, jak svůj život prožít, cestováním, vzděláním, se to nedá vůbec srovnat.
Otázka je, jestli ti lidé nebyli tehdy šťastnější než my s tolika možnostmi.
|
| K_at |
|
(20.3.2025 21:57:03)
Huso, ta zdánlivá jednoduchost plynula z toho, že na individualitu se kašlalo. Chceš děti, nechceš děti, bije tě chlap, chlastá, mlátí děti? Drž mlč. Stejně nemáš kam jít.
Ale asi většina obyčejných lidí věděla přesně, proč a nač dřou. Na jídlo. Na boty, na bydlení. A trošku si myslím, že i ta četnost manuální práce (jasně, dřina dřina) měla své....
Ehm, jen chci doplnit, že i dnes u nás je dost lidí, kteří dřou pro tytéž cíle. A to zcela základní zabezpečení rodiny. Jen že to nezlehcuji.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(20.3.2025 23:44:52)
Život měly jednodušší, než my, nalinkovanej, žádný rozhodování z milionu možností, kopírovaly a poslouchaly předchozí generace, ale měly mnohem víc práce-dřiny.
Neměnila bych, jsem vděčná za dnešní možnosti, můžu si žít po svém, vybrala jsem si práci, manžela, bydlení, životní styl.
|
| Čumča. |
|
(21.3.2025 9:00:27)
"Život měly jednodušší, než my, nalinkovanej, žádný rozhodování z milionu možností, kopírovaly a poslouchaly předchozí generace, ale měly mnohem víc práce-dřiny."
cožeto?
co třeba domluvené sňatky?
to je pro mě nejhorší noční můra, že by mi rodina našla partnera podle vlastních představ
narodila jsem se jako nemanželské dítě, takže být "parchant" v roce 1980 nebo třeba 1780 je fakt velkej rozdíl
|
|
|
|
|
| Balbína | 
|
(20.3.2025 23:08:19)
Urcite to mely tezsi. A protoze my mame spoustu ulehceni, tak si povinnosti pridelavame.
Nasi bydleli 3 roky na "svobodarne", 1 mistnost, kaminka, spolecne sprchy a wc. Pliny prala a vyvarovala na kamnech, zadna pracka. Kdyz byla zena na materske s mladsim ditetem, starsi dite smelo az do predskolky a nesmelo tam spat. Zaroven tlak na zeny, aby pracovaly a vychovu nechaly na institucich. Besidky - nejen ze nas musely nlmamky naucit basnicku k MDZ, ale musely nam usit i halenku.
Mame dost casu, takze detem hrozne posluhujeme, vozime je, oragnizujeme jim volny cas. Ja jako dite taky chodila do krouzku, ale asi az od 3. tridy a dosla tam sama.
|
|
| Vážný2 |
|
(21.3.2025 10:51:15)
Přispěju pár snímky z dětství, co si pamatuju.
Košířská babička měla v rámci kolonky (už nestojí) řadový domeček a před ním kus zahrádky. Králíky. Domeček měl předsíňku, kam byla zavedená studená voda a litinová výlevka a jednu místnost - tak 20-25m2. Tam babička měla takový ten stůl s vysouvacími dvěma lavóry na nádobí. Vodu si musela natočit a ohřát a pak jít lavor vylít ven do kanálku. V místnosti byla jedna masivní postel, jedna skříň stůl, židle. Možná truhla. Na stropě jedna 40W žárovka. Dodatečně dodělané 1-2 zásuvky. Původně se elektřina kradla ze žárovky "zlodějkou" (žárovka s připájenými dráty se zásuvkou, nebyly elektrické hodiny a elektřina se účtovala podle instalovaných žárovek). Suchý záchod pro 4-5 domků někde v rohu zahrádky. Výhled z jediného okna skoro do zdi. Byl jsem tam jako malý kluk, tak do první třídy a moc mne bavilo zatloukat hřebíky do nízkého plůtku ohraničujícího zahrádku. Asi tam bylo staré lampové rádio. Tam vychovali 2 děti.
Daleko častěji jsem ovšem byl s babičkou u nás v domě. Ta umřela až těsně po revoluci. To je ta, jak vyrostla v Berlíně, už se tam narodila v porodnici, tatínek měl firmu v Berlíně. Hrála v dětství na klavír. Zažila hyperinflaci po porážce Německa. Ženy zaměstnanců chodili 2x denně pro výplatu s nákupními taškami a do peněnženky si dávaly nákup. Zažila komunistický převrat v Berlíně, potlačený Freikorpsem. Vzala si dědu civilně, protože řk církev ho naštvala a on vystoupil. Jeho maminka byla rozvedená.
Měla kliku, když uprchli z Berlína, prchali ještě před uprchlickou vlnou ze Sudet. Na Vinohradech si našli nový moderní byt 1+1 v čerstvě postaveném domě. S nádherným výhledem. Tam jsem pak vyrostl. Za války se nakonec ocitla na místě kde se stala spojovatelkou na velitelství Pražského povstání.
Když jsem byl malý bydleli v jiném bytě v témže domě. Měli jsme telefon. V koupelně měla stařičkou vířivou pračku bez odstředivky. Prádlo se vyvařovalo na plotně. Pod umývadlem byla pro jistotu valcha. A taky díra ke stoupačce, která stále praskala a zavařovala se.
Jednou za 14 dní dělala velké prádlo, část vyprala ručně, část doma v pračce do které se musela napustit horká voda. A pak se šlo do sklepa. Tam byl kotel na uhlí a dříví, pod kterým se zatopilo. A pečlivě se všechno spláchlo do kanálku hadicí. Byla tam velká ždímačka a časem i naše vlastní pračka (byly tam 2-3 od různých partají). Máchalo se ve velkých betonových žlabech. Prádlo jsem věšel vedle v sušárně.
Když se ke mně po svatbě přistěhovala žena, tak jsme to absolvovali 1x. Pak jsme vzali všechny úspory a koupili automatickou pračku a časem nechali udělat i přívod do koupelny. Babička měla ČB a pak i barevnou TV. My ne. Měla krásný starý nábytek koupený údajně ve výprodejích po nacistech krátce po osvobození. Původně byla v kuchyni kombinovaná kamna, plyn na vaření a kamna na pečení. Časem se všude dal sporák. Měla telefon už před válkou. Když se odstěhovali do jiného bytu v našem domě tak tam ale zase byl jen plechový dřez a kuchyňský stůl, žádná linka. Tu namotnoval až můj otec.
|
| Čumča. |
|
(21.3.2025 11:03:41)
vy se tu všichni hrozně točíte na tom praní prádla
o dost důležitější mi teda přijde dostupné vzdělání pro ženy, antikoncepce a svobodný výběr partnera - co je proti tomu nějaké praní
já si vůbec neumím představit, že by se mi nedostalo vzdělání (a mé dceři taky ne), že by mě provdali za nějakého váženého kornouta, který by postavením ve společnosti byl vyhovující a rodila bych jedno dítě za druhým
všechno ostatní je proti tomu podružné
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.3.2025 11:06:36)
no jasně, to ti přijde teď, protože jsi vyrostla v jiné době a v jiných kulisách... tehdy bys prostě doufala, že tvůj nastávající bude slušný člověk, solidně zajištěný a snila o tom, že prádlo si budeš dávat prát
|
| Žžena |
|
(21.3.2025 11:12:04)
Rose,
na druhou stranu tam, kde jsme dnes, jsme díky ženám, které si právě v době, kdy to bylo naprosto nepředstavitelné, dovedly představit, že chtějí mít kontrolu nad vlastním životem, volit, studovat a rodit podle SVÝCH preferencí, a byly pro to ochotny hodně obětovat, jít hlavou proti zdi společenských norem, být za hysterky a potížistky.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.3.2025 11:29:03)
žženo, tohle nijak nezpochybňuju a obdivuju je za to...
jen si myslím, že většinou ten boj za rovnoprávnost začínal tam, kde žena nejdřív trochu okusila mužského světa, trochu té svobody... většina se prostě narodila do nějakého světa a ten svět pojímala za svůj - než jí pak někdo jiný ukázal nové možnosti...
|
| K_at |
|
(21.3.2025 12:02:17)
Rose, typicky obě světové války znamenaly to, že náhle ženy pronikly do profesí a pozic, které náležely mužům. Po návratu mužů z válek se čekalo, že ženy zase zapadnou do původních škatulek.
U nás bohužel celý ten vývoj ve společnosti utnuli komunisté. Protože ideální žena uvědoměle budovala socialismus a bravurně pečovala o muže a děti. Ale jinak do ničeho nekafrala.
|
|
| K_at |
|
(21.3.2025 12:02:23)
Rose, typicky obě světové války znamenaly to, že náhle ženy pronikly do profesí a pozic, které náležely mužům. Po návratu mužů z válek se čekalo, že ženy zase zapadnou do původních škatulek.
U nás bohužel celý ten vývoj ve společnosti utnuli komunisté. Protože ideální žena uvědoměle budovala socialismus a bravurně pečovala o muže a děti. Ale jinak do ničeho nekafrala.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Péče o pleť během mateřství: Co opravdu funguje?
Maškarní lyžovačka na HoraluVsetín 
Koncert vítězů 5. ročníku soutěže Antonín Dvořák mladýmPraha 2 
Příjezd Krakonoše do HarrachovaJablonec n/N 
Krakonošovi lyžníci v Malé ÚpěTrutnov 
Pochod Čertova podkovaPříbram 
Maškarní lyžovačka na Horalu
Koncert vítězů 5. ročníku soutěže Antonín Dvořák mladým
Příjezd Krakonoše do Harrachova
Krakonošovi lyžníci v Malé Úpě
Pochod Čertova podkova
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)