| Ropucha + 2 | 
 |
(24.7.2025 11:57:41)
Breburdo, generace současných padesátnic - šedesátnic, které se stávají babičkami, podle mě žádné velké povinnosti neměla, pokud si je samy nevymyslely.
Já jsem měla garantované tři roky bez nutnosti docházet do zaměstnání, kdy jedinou povinností bylo starat se o své děti. Osm hodin denně, které bych jinak trávila na pracovišti, jsem měla čistě jen na péči o děti. Nikoliv na péči o domácnost, manžela nebo cokoliv dalšího. Tak jsem se věnovala těm dětem. Domácí práce se daly udělat ve chvíli, kdy byl k dispozici i muž a mohli jsme spolupracovat.
|
| breburda71 | 
|
(24.7.2025 12:02:52)
Ropucho, tak ja se taky snazila delat domaci prace az po prichodu manzela, neco teda nepockalo - treba stirani podlahy popatlatne jidlem nebo cajem abychom se neprilepili atd.
Dceru jsme meli hodne brzy a syna potom po 13 letech, a tam teda jsem rozdil fakt videla, mela jsem k dispozici auto, automatku, jednorazove pleny a byl to teda velky rozdil, plus uz jsem byla starsi a asi jsem sí dokazala i lip organizovat cas
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 12:11:38)
Breburdo, jistěže pobyt s dětmi doma vyžaduje i nějaké provozní úkony. To je jasné.
Ale jsem poměrně alergická na přístup "teď musím dvě hodiny vyvařovat svíčkovou" nebo "teď se musím vláčet do obchodu" a nemám proto čas věnovat se dětem. Nesmysl, ta matka nic takového nemusí, jen si to usmyslela.
Pokud tedy není samoživitelka, ale jde o úplnou rodinu s přítomností dvou rodičů.
|
| breburda71 |
|
(24.7.2025 12:16:12)
Ropucho, v dobe, kdy ja jsem mela prvni dite (1990), obchódy zaviraly v 17 hodin a chleba byl vetsinou jen dopoledne, nebo se musel na odpoledne zamluvit
(malomesto)..Neslo si objednat nakup i s donaskou, fakt ne..
Manzel jezdil z prace v 18 hodin, takze nakup fakt nebyl muj vymysl, jak osidit peci o dite, bez auta jsem nakoupila, co se veslo pod kocarek a jelo se skoro kazdej den
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 12:36:49)
Breburdo, v roce 1990 souhlasím, to ještě spadá o generaci dále, do poměrů našich rodičů.
Po roce 2000 už byla situace jiná.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(24.7.2025 12:42:28)
ropucho, v buranově se první penny otevíralo v roce 2008, možná dokonce 2009 (nejsem si úplně jistá), do té doby platilo opravdu to, co jsem popsala (pečivo po 10. hodině dopoledne byl výborný vtip pro prodavačky 
|
|
| K_at |
|
(24.7.2025 12:44:58)
Ropucho, ale houby z voctem. Tvoje reálie nejsou platný pro všechny matky v celé ČR.
Jinak to zní, jako když by se ti jídlo a potraviny doma zhmotnily. Případně "2 dny jsme nejedli, ale dnes tedy s dětmi uvařím".
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 12:48:26)
Kat, nerozumím.
Až budou děti ve školce a ve škole a matka v práci, zemřou hladem bez potravin?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(24.7.2025 12:56:24)
Ve školce budou mít plnou penzi.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(24.7.2025 12:58:37)
no minimálně ve chvíli, kdy děti už navštěvují školku a školu, mají ty děti o jídlo postaráno ve školce a ve škole... taky stoupne příjem, takže matka a otec třeba nemusí jíst jídlo pořízené za nejnižší možnou cenu (tedy připravované ze základních surovin - to znamená platíš časem), někteří se pak mohou, za ty peníze navíc, stravovat venku (jídelna, restaurace, hospoda, jídlo s dovážkou...)... matka má možnost nakoupit třeba cestou z práce, i to je velký bonus... na domácích pracích se podílejí i děti, není to už jen na rodičích... já v tom vidím velký rozdíl 
|
|
|
| Čumča. | 
|
(24.7.2025 12:50:04)
nápodobně, Kat
tvoje rady jsou občas taky zcela na vodě
Ropucha přeci psala o dvouhodinovém vyváření slavnostní svíčkové, to jsem fakt nedělala, naopak vaření jsme hodně zjednodušili, anebo se vařilo až večer
|
| K_at |
|
(24.7.2025 14:37:18)
Čumčo, nejde jen o to vaření. Jde o to, že partner leckdy bývá pryč i přes týden, nebo dělá na směny. Či chodí domů večer. A není reálné mu pravidelně úderem cca 18.00 předat dítě. A nejbližší obchod může být mimo vycházku. Tudíž nelze tyto věci a péči běžně delegovat na chlapa.
Navíc ten muž taky nemusí mít možnost jídla v práci. A vaří se i pro něj.
Ta životní realita je prostě různorodá.
Mmch jsou děti, které ve školce není. Stejně člověk vaří.
|
| Čumča. |
|
(24.7.2025 14:45:37)
Kat, tos mi připomněla: kamarádka chudák vařila i pro mm, který si bral jídlo do práce a syn v pubertě jedl jako nedovřenej, bylo mi jí líto, ta opravdu denně strávila dost času u plotny, vařila, pekla,
ale ona měla v hlavě konstrukce, že k žemlovce musí být hustá polévka, hustá polévka sama o sobě není oběd, měla to takhle zafixované od maminky, nechápala jsem, proč si to někdy neulehčí
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(24.7.2025 14:56:09)
hustá polévka je pro nás plnohodnotný oběd, ale žemlovka moc ne... sladká jídla moje drahé děti nepovažují za opravdový oběd k těm musí být alespoň ta polévka, nebo to může být večeře nebo ještě lépe dezert 
jinak teda jen zcela výjimečně máme polévku i druhý chod - buď jedno nebo druhé...
vývarové polévky máme minimálně, spíš u dědy, já vařím skoro vždy ty hutnější... vývar snad jen při nemoci
|
| Čumča. |
|
(24.7.2025 15:03:10)
mám to stejně, hustá gulášovka s kostičkama brambor je plnohodnotný oběd, vývar s kusy masa, nudlemi a zeleninou taky - mm si kolikrát dá dva plné talíře a je zcela spokojený
s tou kamarádkou to ale byly nekonečné debaty, že to není stravování , že to takto není správně, potom už jsme se jen smály, byla zcela v zajetí svých představ o dvouchodovém stravování, které do sebe musí zapadat výživově (její maminka vařila ve školce)
ale byla prostě nešťastná, v 11 běžela vařit ty dva chody, my jsme vytáhly zapečené toasty, nakrájely jablíčka a dál kecaly na hřišti
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(24.7.2025 15:03:46)
Na začátku devadesátek jsem se synem moc nenakoupila, nesmělo se nikam s kočárkem a venku už by kočárek nikdo nenechal, on byl v roce dost živý, chodil v 11 měsících a chtěl chodit furt 
Bez kočárku jsem ho musela nahánět nebo nést na ruce, to nechtěl, a k tomu košík a vybírat potraviny.
Po roce 2000 s dcerou úplně v pohodě ona nakupovala ráda 😄, byla klidná, chodila až po roce, a hlavně se mohlo do OC všude s kočárkem.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.7.2025 15:10:13)
Mně se nakupovalo dobře, syn rád papal a rád seděl ve vozíku. Dostal rohlík a byl spokojenej. Většinou jsem u pokladny hlásila 2. Bez rohlíku by to ale nešlo.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.7.2025 15:15:43)
Vařila jsem normální jídla pro nás dva, a pro dítě zvlášť, co zrovna mělo jíst, podle věku.
Někdy jsem toho udělala víc, dítěti odebrala dietní porci a pro nás dodělala jako polévku s kořením atd.
Nějaký vajíčka s chlebem by nás dlouhodobě neuspokojily.
Vařím denně od 18 let, co jsem s manželem, v nepřetržitém provozu v nemocnici, jsem jiné teplé jídlo neměla. Jsem zvyklá
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 15:21:41)
Evelyn, já bych řekla, že vaříte vy, co vás to baví.
Koho to nebaví a jde mu jen o nezbytné nakrmení dětí, nakrmí je bez velkého denního vaření.
Jak už tu někdo psal, jde to všelijak zkombinovat - hotové skleničky, rychlé jednoduché vaření dětských porcí, jídlo venku, jednorázové navaření do zásoby, do mrazáku...
|
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(24.7.2025 12:18:20)
Ropucho, co? Nějak nechápu. Jako všichni mají auto, všichni mají možnost odskočit za roh do obchodu? Ehm.
|
| Beat | 
|
(24.7.2025 12:22:28)
Nestíhám dočítat jak to tu žije, ale co tak letmo vidim, tak bych rekla ze je to vsechno hrozne vyhroceny. Na obě strany.
Je blbě nerespektovat rodiče a kupovat hromady plastových hraček a svítivých triček, ale je blbě to striktně zakazovat. Proste se nejak normalne domluvit .
Ja jsem s mamou, ač to nebyl ideální vztah, nemela zásadní rozpory ohledně výchovy dětí. Nemela jsem pocit, ze ony to tehdy dělaly jinak a dívají se nas mládě matky krtiticky a my na ne, ze byly šílené matky, kdyz bas krmily sunarem.
Ted je to spatne na obě strany.. Nebo to děla to sdílení, rozebírání, media, nevim..
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(24.7.2025 12:20:27)
ropucho, promiň, ale to jsou zase postoje takové trochu hraběcí rady
třeba můj muž do práce dojížděl (stejně jako dojíždíme teď všichni) a kdybych měla s nákupem čekat, až se vrátí z práce a přebere děti, asi bychom nenakoupili nikdy
v buranově se musela nakupovat výhradně dopoledne (pečivo v 10 už prostě nebylo, prodavačka se mi smála ), v té době žádný řetězcový obchod, takže běžný nákup znamenalo podniknout tour de krám - řezník, zelinář, potraviny, drogérie, pak s nákupem pěkný výšlap do kopečka... ne všude se dalo jet s kočárkem... no a nebo teda vzít auto a i s dítkem (dětmi) vyrazit do města do nákupáku...
totéž samozřejmě i kolem domácnosti - fakt začít až po 18. hodině úplně nechceš...
jídlo prostě uvařit musíš, protože i to dítě by rádo něco jedlo a bývá fajn, když se nají i matka opravdu si neumím představit realitu, kdy se jako náhradou za práci věnuji na 100% jen péči o dítě asi jsem neschopná, no
|
| K_at |
|
(24.7.2025 12:22:49)
A dnes, ne všichni bydlí s obchodem za rohem. A chlapi dělají leckdy na směny, mají auto s sebou. Vrací se večer. Atd. A umím si představit, že u náročného dítěte je i úkol "nákup a uvař" složitá úloha. Si pamatuju na sebe.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.7.2025 12:22:02)
Nevím, co si představit pod tím 8 hodin se věnovat dítěti. Já jsem teda při tom normálně vařila a nakupovala.
|
|
| Buřt |
|
(24.7.2025 12:25:23)
Ropucho, to mi přijde poměrně absurdní. Jakože 8 hodin se věnuju dítěti a domácnost a nákupy ignoruju. Já si myslím, že by spíš dítě mělo být přirozenou součástí života matky a rodiny. Takže potřebuju nakoupit, vezmu kočár či nosítko a jdu nakoupit. Chci vařit, můžu mít třeba dítě u sebe v nosítku nebo v autosedačce, vařím, u toho na něj mluvím, není nikde odložené, ale je prostě přítomno normálnímu životu.
|
| Čumča. |
|
(24.7.2025 12:36:20)
Buřtíku, tohle v tom Ropušice textu čteš? Já vůbec...
|
|
| Jerry G. |
|
(24.7.2025 12:38:27)
Po tech 8 hod. jako co z ditete vyndaji baterky a neni potreba se o nej starat. Syn byl jako mimino a batole pomerne narocny. Takze manzel misto luxovani treba uspaval syna.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 12:41:54)
Buřte, určitě můžeš, když chceš a když ti to funguje.
Já jsem také někdy přes den vařila (velmi úsporně tedy) a někdy jela přes den s dětmi na nákup.
Ale nebyla to žádná pravidelná povinnost, prostě jsem si to vymyslela jako součást programu.
Kdyby to nefungovalo, zařídili bychom se jinak.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.7.2025 12:54:12)
Někdy? Já jsem vařila každý den. Co bychom jedli?
|
| kysnutá knedla |
|
(24.7.2025 13:00:24)
Nerobí sa z toho varenia príliš velká veda? Je to otázka polhodiny prace - ak sa to dobre naplánuje a postupy prace sú dobre zvolené (moja svokra je specialista v tom, že přílohu začne variť až po tom, čo je hotové maso 🤭).
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 13:08:03)
Knedli, uvařit trochu těstovin, nějakou tu rozmačkanou bramboru a hromádku zeleniny v páře pro batolata, to je otázka chvilky, souhlasím.
To jsem také byla ochotná spáchat a nemluvila bych o tom jako o povinnosti vaření, která mi překáží v péči o děti.
Větší vyvařování za povinnost nepovažuji, natož denně.
|
| kysnutá knedla |
|
(24.7.2025 13:10:51)
Ropu, tou polhodinou som mala na mysli “normálne” varenie, nie pre batoľa.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.7.2025 13:27:05)
Za půl hodiny neuvařím nic. Jenom brambory se vaří 20 minut. Předtím se musí oloupat. O mase ani nemluvím.
|
| kysnutá knedla |
|
(24.7.2025 13:32:25)
Inka, ja sa bavím o polhodine práce, nie casu varenia.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.7.2025 13:38:15)
Ja to beru, za jak dlouho je jídlo na stole, od tý doby co se tím začnu zaobírat. Za půl hodiny leda špagety.
|
| Čumča. |
|
(24.7.2025 13:50:33)
však jo, rychlá rizota se zeleninou, čočkou, rychlé těstoviny z dobrých konz.rajčat, atd., rychlovky, často bezmasé - bramborák pro mámu a jedno malé dítě je za 20 minut
|
|
| kysnutá knedla |
|
(24.7.2025 13:52:13)
Inka, alebo ak máš v zásobe prílohu, alebo predpripravené maso/zeleninu, tak tu 1/2 h dáš ľahko.
Ja rada varím viac prílohy, baví ma zpracování zvyškov.
|
| Čumča. |
|
(24.7.2025 13:57:30)
že jo, knedli? co zbylo ze včerejška plus kukuřice/hrášek z mrazáku, cizrna ze sklenice, fazole z plechovky, bio protlak, trochu libové slaniny, šalotka - a ono už něco vznikne
|
| Beat |
|
(24.7.2025 14:04:47)
Ja musela byt s detmi každý den venku. Potřebovala jsem to na psychiku a ony taky
Ráno jsme šli maly okruh: slepičky, strom na lezení, malý obchod ( malý nákup, rohlík dětem ).. pak domu, nějaký oběd, a pak zase ven na větší procházku na dětské hřiště za kamarády. Scházela se nás tam
parta holek, takže socializace pro všechny.
Varila jsem něco rychlého rizoto, teštoviny, zapečené brambory..večer jsem k tomu přidělala salát nebo maso. Brambory jsem třeba dala vařit než jsme šli ven. Mela jsem Zepter, takze 10 min jsem je zapnula, pak vypnula a dodělaly se pak samy v páře.
Krasny časy
|
| Beat |
|
(24.7.2025 14:05:31)
Čumčo jasne, to byl vzorek, nepsala jsem, ze vetsina .
|
| Čumča. |
|
(24.7.2025 14:18:12)
já to tak chápu, Beat, já si obvykle asi ani nevšimnu, umím lidi odclonit, ale celé ty tři dny jsem měla fakt štěstí na pohodová vnoučata (dokonce jsem zjistila, že jsem asi dost senilní, všechno mě to dojímalo) Mm se mi posmíval a nevnímal ty děti vůbec
měla jsem štěstí převážně na samé holčičky s culíčkama, a fakt byly pohodové ty děti,
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 15:03:19)
Beat, přesně. Ven dopoledne, ven odpoledne.
Ranní hygiena + nakrmení + vypravení sebe a dvou batolat, která nonstop žvaní a pohybují se, mi zabralo dost času i energie a spolu s pobytem venku zabralo celé dopoledne. Žádné velké vaření by se mi tam nevešlo. Obvykle jsme se vrátili z venku právě k obědu, který jsem potřebovala co nejrychleji dostat k dětem.
Pokud jsme náhodou nebyli celé dopoledne venku, tak jsme něco dělali - tvořili, četli si, kreslili, hráli... Hyperaktivní děti v předškolkovém věku se opravdu nezabaví samy, nezalezou si s knížkou nebo k PC, to je období především pohybové a interaktivní.
|
| Stará husa |
|
(24.7.2025 18:33:04)
Ropucho, já s dětmi také chodila ven dvakrát denně, ale pamatuji si, že jsem vařila. Dokonce oběd byl vždy polévka a druhý chod. Jako svíčkovou nebo ptáčky ne, ale normální jídlo. Neměla jsem teda hyperaktivní děti, hrály si většinou vedle v obýváku, kde jsme schválně neměli nic, čím by si mohli ublížit. Když byly malé a musela jsem dělat něco, u čeho jsem nemohla na ně jedním okem občas kouknout, musely tu chvíli být v ohrádce. Dcera tam bývalá ráda, syn tam řval. A já tedy nejsem typ, který si nějak moc umí hrát s dětmi, takže jsem s nimi chvilku stavěla kostky nebo chevu, kterou jsme měli místo lega, hodně jsem jim četla, ale občas jsem je i posadila před televizi nebo jsem jim pustila pohádku u desky. U toho jsem zvládla udělat všechny nutné domácí práce. Je ale fakt, že jsme měli doma takový ten provozní binec a nebylo to stoprocentní. Někdy mi pomohla maminka, vyžehlila nebo něco zašila, umyla mi podlahu a tak. Naši chodili dvakrát v týdnu odpoledne s dětmi na procházku, takže jsem si v tu dobu mohla zajít do obchodu nebo do knihovny a ještě si zdřímnout. Neumím si představit, že bych musela domácí práce odkládat až na večer, já jsem vždy byla večer už nepoužitelná. A ani si neumím představit se celý den věnovat jen dětem, z toho bych asi zešílela.
|
| kysnutá knedla |
|
(24.7.2025 18:39:29)
"Ropucho, já s dětmi také chodila ven dvakrát denně, ale pamatuji si, že jsem vařila"
Toto považujem za bežný štandard - chodiť 2x denne vonku s dieťaťom. A tiež popritom niečo jednoduché uvariť.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 18:53:50)
Knedli, na tohle bych byla opatrná. Stanovovat, co je standard, může vést k tomu, že člověk nedosahující standardu si bude připadat neschopný, méněcenný a nepochopený.
Mně se jednadvacet měsíců po prvním dítěti narodilo druhé, následující rok jsem téměř nespala, měla jsem každý měsíc takovou tu echt chřipku s horečkami, kdy člověk nezvládne ani stát, byla úplně na dně sil, a z těch posledních sil jsem se poctivě věnovala hyperaktivnímu batoleti a uřvanému miminu celé dny a i téměř celé noci.
Kdyby mi tehdy někdo řekl, že je to přece standard, asi bych ho chtěla uškrtit.
|
| babi_ | 
|
(24.7.2025 18:59:10)
Je moje děti jsou od sebe 20 měsíců
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 19:06:00)
Babi, vida Jsi asi odolnější
|
| babi_ |
|
(24.7.2025 19:07:38)
Línější, už to píšu. ADHD bylo až (jen) druhé dítě, takže to bylo taky snazší.
|
|
|
|
| kysnutá knedla |
|
(24.7.2025 19:25:31)
Ropu, za "standard" to považujem samozrejme v prípade, že všetko klape, tj matka má dieťa, ktoré jej dovolí normálne žiť, fungovať. Extrémna únava, častá nemocnost (či velmi náročné deti) sú faktory, ktoré sú v inej "tabulke". V kolonke "stačí prežít".
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.7.2025 19:40:53)
Hlídala jsem, aby dítě bylo 5 hodin denně venku, víc se mi to dařilo odpoledne , pokud se povedlo uspat mimino na balkoně, nemuset na procházku a moct si nerušeně něco dělat doma, to byla výhra.
Já osobně vůbec ven nepotřebuju chodit.
A doma byly knihy, časopisy televize
|
| babi_ |
|
(24.7.2025 19:45:39)
Já radši chodila s těmi dvěma ven, protože to bylo jednodušší, než je zabavit doma. Starší by si tedy v klidu hrála, ovšem to by ji musel mladší bráška nechat, že... venku si šel každý po svém (případně malý fakt i v kočárku usnul). A já na kafe.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 19:49:50)
"Já radši chodila s těmi dvěma ven, protože to bylo jednodušší, než je zabavit doma."
Jednoznačně.
Venku to bylo po všech stránkách pro všechny lepší.
|
| Beat |
|
(24.7.2025 19:54:29)
Jak to tak čtu, bud jsem mela moc hodný děti, to ostatně vím , nebo jsem výkonná .. to taky vim .. ale celkově to pro mě nebylo náročný. A už vůbec ne do jejich dospělosti.. Proste jsme spolu koexistovali.. bez vyčerpanosti některé strany
|
| Beat |
|
(24.7.2025 19:55:30)
Ale samozřejmě všem jejich vyčerpanost věřím.. ja zas nezvládnu jiny věci
|
| babi_ |
|
(24.7.2025 20:06:28)
Nebyla jsem vyčerpaná (narozdíl od Ropuchy jsem byla zdravá), ale holt jsem si nedošla v klidu na vecko. Dvouleté dítě nezlobí, když se tě přes dveře na něco ptá, ještě tu situaci nechápe úplně... no a do toho se mimino buď někde nekontrolovaně plazí nebo se vzteká v postýlce. Koexistence to samozřejmě je, klídek ne, a když je člověk od přírody spíš klidnější a do toho se v noci moc nevyspí
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 20:12:45)
Babi, mně vadila ta spánková deprivace a zpětně viděno jsem si asi škodila urputnou poctivostí, neuměla jsem odbýt dítě vyžadující interakci a ono by to asi někdy neškodilo. Bylo to fakt intenzivní dítě.
|
| Beat |
|
(24.7.2025 20:14:00)
Deti naštěstí dobre spaly, obě. Asi tušily, ze by se mohla stát tragédie
|
| Beat |
|
(24.7.2025 20:16:59)
Ropu, ja jsem deti taky neodbyla, vsechno jsem jim vysvětlovala, uz tehdy..pro některé lidi v okolí až moc .. Ale asi jsem se dovedla mozkově odpoutat a užívat si i svoje přemyšlení a nenechat se jimi tak vycucat.. nevim
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 20:25:18)
Beat, já jsem uměla myslet dvojkolejně.
Myslela jsem si na něco svého a k tomu paralelně vnímala dítě a odpovídala mu.
Ale to samozřejmě jen přispívá k vyčerpání.
Jakožto introvert potřebuji dobíjet baterky o samotě a to holt nešlo.
Mě to moc mrzelo, že se mi nedostává energie, protože mě ty děti bavily a chtěla jsem s nimi dělat co nejvíc věcí, ale začátek byl opravdu náročný.
|
|
| Čumča. |
|
(24.7.2025 21:37:39)
Beat, taky bych spoustu věcí udělala jinak, dneska už vím jak
proč člověk v 28 neví to, co ví ve 45?
budu se muset coby babička celkově hlídat - do svého mateřství jsem si zvědomila spoustu věcí z vlastního dětství - možná mi hrozí, že coby babička budu chtít kompenzovat to, na co jsem nesebrala sílu jako matka, protože jsem skrývala, že brečím, a protože chvílema opravdu nebyla síla na spoustu věcí, jen jsem toužila spát...
tohle to babičkování/dědečkování možná hodně ovlivní, když to někdo pojme jako pokání
moje babička to takhle měla, o to byla trpělivější - a moji mámu absolutně drásalo, že mi babička dává to, co kdysi nedala jí - ani jedné z nás to nikdy neodpustila
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.7.2025 20:43:39)
S druhým dítětem bych se vyspala dobře, kromě prvního měsíce, ale ráno jsem musela vypravit do školy prvního, mamka ho v 7.30 vodila, protože tam učila, a v poledne už byl zase doma, takže žádný spaní po O. Ale úkoly, a pak s oběma ven nebo doprovod na kroužky, aby furt nebyl doma s miminem.
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(24.7.2025 20:37:04)
Beat, já jsem měla taky hodné děti, ale holt nespaly tak, jak bych to potřebovala. Syn usínala brzy, už kolem sedmé, zato vstával před čtvrtou ráno a dcera usnula až kolem desáté, ale spala třeba do osmi. Mezitím se ale budili i v noci, syn až do osmi let neustále chodil v noci do naší postele a že spánku strašně kopal, takže já trpěla dlouhodobou spánkovou deprivací. Byla jsem kvůli tomu opravdu hodně unavená. A taky jsem nebyla zvyklá pořád pracovat a s dětmi byl člověk v zápřahu neustále, nešlo si oddychnout ani na tom WC. Byla jsem celou mateřskou prostě totálně vyčerpaná. A nepomohlo mi ani hlídání dětí rodiči, protože to bylo pro mě málo. Když jsem pak chodila do práce, bylo to taky vyčerpávající, ráno vypravit děti do školky - syn chodil do logopedické, museli jsme tam jet několik zastávek tramvají, potom honem do práce, abych to vše štíhlá do osmi, v práci jsem se sice nemusela starat o děti, což bylo osvobozující, ale taky jsem tam musela bohužel pracovat s pak zase běžet do školek, na hřiště, svačinku, rychle něco udělat doma, koupání, večeře, uspávání dětí a omdlení do postele. Mezitím neustálé dětské nemoci, řešit lékaře, práci, hlídání, nemělo to konce. Když už bylo dětem kolem 12 a už by mělo být všechno lepší a klidnější, tak jsem onemocněla depresí. A po zotavení rozvod. Teď jsem konečně v klidu a svobodná, neumím si představit starat se celodenně o vnouče. To už bych nebyla schopná. Pohlídat pár hodin jednou týdně jo, ale víc ani náhodou. A bude to čím dál horší, čím budu starší. Kdyby se syn rozhodl mít dítě třeba Za 5 let, tak už možná nebudu schopna ani toho.
|
|
| Federika | 
|
(24.7.2025 21:41:29)
Já jsem asi měla štěstí v neštěstí Moje první dítě bylo tak strašně náročný, úplně ve všem, že u těch dalších (běžných) jsem měla pocit, že ta mateřská, ty první roky s nima, je totální flákárna a zábava, nějak jsem nemusela dělat nic, všechno se zdálo jednouchý. Mohla jsem takových mít třeba deset najednou.
Ten nejstarší prostě nasadil hooodně vysokou laťku.
|
| Stáňa * | 
|
(24.7.2025 21:57:42)
Federiko, u nás úplně to samé
Mladší byl doslova za odměnu a zatím to tak je pořád. Staršího řešíme skoro neustále. Teď byl nějakou dobu relativně klid, ale aktuálně se kvůli jedné peripetii v jeho životě dostáváme opět do stejné situace.
Děti nechce, takže babičkovství mi v nejbližších cca 10 letech nehrozí.
|
| Federika |
|
(24.7.2025 22:06:33)
Tak to máme podobně. Řešíme pořád hlavně jeho,když někam společně jedeme, obávám se vždycky jen toho, jak to bude snášet on, při všech rodinných akcích se bojím, jak se bude chovat atd atd
A to už je dáávno dospělej
|
| Beat |
|
(24.7.2025 22:25:51)
Holky, to jste měly/ mate v tomto ohledu náročný.. 
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.7.2025 22:40:51)
"Moje první dítě bylo tak strašně náročný, úplně ve všem, že u těch dalších (běžných) jsem měla pocit, že ta mateřská, ty první roky s nima, je totální flákárna a zábava, nějak jsem nemusela dělat nic, všechno se zdálo jednouchý."
Jo, taky tak, kdybych neměla při MD s druhým na starost i toho prvního, 7 letýho, tak bych se snad i nudila
Ale ten můj z toho vyrostl na osmiletym gymplu už jsme ani nevěděli, že chodí do školy, to zas začala dcera
|
| Federika |
|
(24.7.2025 22:48:07)
Evelyn,
u nás je to jen a jen složitější.
A nic se nezmění, OBčas spíš ještě s nostalgií vzpomínám na dobu, kdy jsem seděla nad Zlatýma stránkama a hledala něco, nějakou agenturu, instituci, která by si ho vzala, protože já už to nevydržííím!!
|
| Čumča. |
|
(24.7.2025 22:53:23)
Fed, je to kolikrát fakt úděl
když má někdo mimčo vymodlené a fakt letitou strastiplnou cestu
když někdo o dítě přijde...
když je dítě extrémně náročné
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 23:09:01)
Federiko, ty máš neskutečně šťastnou povahu.
Někoho by tohle položilo.
|
| Federika |
|
(25.7.2025 12:55:21)
Ropucho,
nepoložilo.Prostě časem zjistíš, že určitý věci jsou prostě tak, jak jsou a budou,tak, jak budou.
Jediný, z čeho mám strach, je to,abych neudělala nějakou fatální chybu.
A to hrozí hlavně v momentě, kdy mi jiní radí, co by ONI na mém místě dělali.
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.7.2025 14:08:49)
Federiko, trvám na tom, že tvůj otevřený, optimistický přístup k životu není samozřejmost
Měla bys pěknou řádku důvodů skuhrat
Dobře míněné rady, co by kdo dělal, neposlouchej. A nebo klidně poslouchej, ale když váháš, udělej to vždycky podle sebe.
|
| babi_ |
|
(25.7.2025 14:13:40)
Naprosto souhlasím, Federika je mimořádně schopná, odolná a pozitivní osobnost 
Jeden žánrový:
|
| Beat |
|
(25.7.2025 14:51:02)
Vypadá udřeně
|
| Čumča. |
|
(25.7.2025 16:40:37)
takhle se na mě taky dva tři kousky pravidelně válí (občas mi to trochu vadí, nejsem matrace) a to myslím ta černá kočka váží o chlup míň než já, takže to asi není žádná sláva
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.7.2025 15:22:07)
Jestli ji minimálně jedno další kotě netahá za ocas, neví, o čem mluví, kočka
|
|
|
| Federika |
|
(25.7.2025 20:32:15)
No, neposlouchat.
Slýchám to, no. A Když se toho sejde občas víc, se tím nechám ovlivnit a řeknu nebo udělám nebo naopak neudělám něco, v návalu toho, že mi jsou poskytovány "praktické" rady, jak je to třeba urgentně řešit.
A pak to většinou nedopadne vůbec dobře ( a to je velkej eufemismus)a když se to celý konečně zklidní, uvědomím si, že celá ta záležitost mně vlastně nijak zvlášť nevadila, nebyl důvod k řešení a vlastně jsem i věděla, že to žádnej výsledek nepřinese respektive, přinese to jen negativa a to pro víc lidí.
Vysvětluju to složitě, konkrétně nemůžu, ale za celý ty roky bych prostě už měla vědět, že pohoda, klid, nadhled a neohlížen se na to, že jiní mají holt všechny okolo perfektní a fungující,přitom se jim zdaleka nevěnovali a nevěnujou tolik jako já...( No a nakonec jestli není chyba právě v tomhle?-se dozvím...Není...)
Nezvednout telefon, když se to nehodí a je to po stopadesátý za den?
Jo, není to normální.Jo, jiní, ti schopnější, by to prostě nedělali.
Dělám to. Protože jednou by se mi to mohlo sakra vymstít, to nezvednutí.Tak to prostě je.
|
| K_at |
|
(25.7.2025 20:37:10)
Federiko, od rána na tebe myslím. Jednou dojde k tomu, že to nezvednes. To víš. Spíš myslím na to, zda má syn tohle s kým řešit a zda je schopen nahlédnout to, že to není udržitelné. Spíš že tohle by měl řešit s někým, kdo tomu rozumí. Kvůli sobě samému.
Ještě jinak, ta kompetence k zvládnutí některých situací bez volání, by byla zadní pro něj především. A v dlouhodobém horizontu i pro tebe samozřejmě.
|
| K_at |
|
(25.7.2025 20:46:13)
Sakra, ZÁSADNÍ! Debilní mobil.
Je to srozumitelné, co myslím? Snad jo. Doufám.
No jo, nezvednout může poradit někdo nechápající kontext.
Takže zvednout, ale asi nerezignovat? Kvůli němu.
|
|
| Federika |
|
(25.7.2025 21:09:35)
Kat,
on to řeší.Má na to odborníky.
Ale nějak to úplně nefunguje.
|
| K_at |
|
(25.7.2025 21:37:12)
Federiko, aha. Tak to je dobře, že je to na cestě. Držím palce.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(25.7.2025 20:47:03)
"( No a nakonec jestli není chyba právě v tomhle?-se dozvím...Není...)"
tenhle závěr opravdu někdy někdo vypustil z pusy? achjo
Fed, co říká tvůj muž? Zvednout nebo nezvednout? Jenom vy dva víte, co je správně, vy tu situaci znáte, vy ji žijete....
|
| Federika |
|
(25.7.2025 21:11:24)
Hmm,co říká. Nic neříká, Nikdy nic neříkal
A někdy nic říkat nebude. Je věřící a nic řešit nechce.
(Te""d to vypadá,že dávám dohromady dvě odlišný věci, ale prostě ne tak úplně.)
|
| Čumča. |
|
(25.7.2025 21:39:23)
věřící lidé jsou někdy (podle mé kusé zkušenosti) velmi odevzdaní, aktivně neřešící, přiznám se, že mně to v jednu chvíli dost vadilo, je mi to strašně cizí, být tak zanořená ve svém údělu/kříži, ačkoli všechny možnosti řešení jsem ještě zdaleka nevyčerpala...
|
| babi_ |
|
(25.7.2025 22:00:56)
To je věc povahy, ne víry. Ta víra se tam pak promítne jen zdůvodněním. Věřící odevzdanec řekne "je to v rukou božích" nebo tak něco, nevěřící odevzdanec "stejně se nedá nic dělat". Výsledek šul nul.
Mám věřícího kolegu (mmch RNDr.), který řeší pořád všechno. Od banalit po podstatné záležitosti. Je to moc hodnej člověk, k tomu chytrej, myslí velmi logicky, ale i tak mi tou neustálou snahou všechno řešit občas leze na nervy.
|
| Čumča. |
|
(26.7.2025 8:54:57)
babi, myslím, že ne, nějakou dobu jsem mezi silně věřícími fungovala a hodně se jim snažila porozumět, a opravdu se to "nepromítalo jen zdůvodněním", jak píšeš, ale jinak ano, povaha a víra jsou v tomhle určitě do jisté míry propojené...
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.7.2025 22:53:45)
Federiko, myslím, že tady platí, kdo nechodil v tvých botách, neví.
Nenech se viklat a věř si, pokud se ti to vyplácí.
To není rada, to je povzbuzení, protože je mi jasné, že je to těžké.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(25.7.2025 16:43:22)
Fed, vědí absolutně kulový o tom, co to je být na tvém místě...
blbý je, když ví kulový i odborná lékařka, se kterou situaci konzultuješ (jak jsi psala kdysi) - probůh, vždyť je to její specializace a i laik pozná, že je to čůza
moje zkušenost je, že čím míň toho člověk o problému ví, tím víc má rad, jak do toho radikálně "říznout", bohužel
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.7.2025 23:11:52)
Federiko, hodně sil 
|
| Beat |
|
(25.7.2025 6:46:24)
Fed
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 23:02:11)
Moje hyperaktivní dítě z té náročnosti nevyrostlo, ale to druhé naštěstí vyrostlo z nočního řvaní, tím se nám ulevilo.
Já jsem kromě prvního roku, který byl opravdu hustý, byla pak s nimi hrozně ráda a moc jsem si to užila, splnil se mi tím můj vysněný životní "projekt". Ale náročné to tedy bylo, žádné výdělečné zaměstnání nebylo tak náročné jako rodičovská "dovolená".
|
|
|
|
|
|
|
| kysnutá knedla |
|
(24.7.2025 19:46:25)
Áno, to bola obrovská úspora času, keď dieťa zaspalo na balkone (v mojom prípade na zahrade, vtedy sme ešte balkon nemali).
|
| TaJ | 
|
(25.7.2025 15:55:30)
Knedli, já si pamatuju, jak když jsme se přestěhovali do domku se zahradou,tak jsem si plánovala, jak tam jednou odstavím kočárem s miminem a budu si číst, nebo dělat něco na zahrádce...realita byla taková, že do jednoho roku syn ve stojícím kočárku prostě nespal, ale vyžadoval mojí interakci a nebo řval... a potom později, když jsem měla štěstí, tak jsem ho uvozila k spánku v naší ulici a pak ho mohla opatrně odstavit na zahradě...při troše štěstí tam spal ještě i celých půl hodiny 😁. No a ve 2 letech přestával dost přes den úplně...
|
| kysnutá knedla |
|
(25.7.2025 16:49:35)
TaJ, ja som zas mala načítané a napočúvané samé strašiaky, a teda som nemala ilúzie o ničom. Naopak som počítala s tým, že:
a) budem unavená, nevyspaná, podráždená, protivná
b) manžel bude tiež nevyspalý, do práce bude odchádzať v polospánku, jeho žena si ho nebude všímať a on to bude ťažko niesť
c) no sex
d) zhoršenie vzťahu
Nič z toho sa nekonalo.
|
| TaJ |
|
(25.7.2025 17:05:24)
Knedli, jo, to já jsem taky počítala spíš s horším, počítala jsem, že se mimina v noci budí, ale nějak mě překvapilo, že nespí ani přes den...syn prvních pár měsíců spal přes den třeba 3x půl hodiny, jinak vyžadoval pořád pozornost a i tak hodně času probrečel...a ani v noci nespal nijak skvěle. A když v roce spal po obědě třeba dvě hodiny, tak jsem se celá nervózní chodila koukat, jestli dýchá, až tak to bylo neobvyklé 🙂
|
| kysnutá knedla |
|
(25.7.2025 17:15:00)
TaJ, velký obdiv všetkým Vám, ktoré ste toto obdobie zvládli!
Ja si myslím, že Boh mi dal spavé deti preto, lebo dobre vedel, že nočné nespanie nemám šancu zvládnuť, že by sa možno z mojich detí stali polosiroty.
Keby ste vedeli, ako som TOTÁLNE MIMO keď sa zbudím uprostred noci! Cítim sa nešťastne, zúfalo, boľavo (bolia ma nohy, sotva chodím, to sa ani nedá nazvať chodzou), proste stav totálnej slabosti. Nedokážem si predstaviť, že by ma v noci zbudil nejaký poplach, keď by trebalo nielen rýchle sa hýbať, ale ešte k tomu premýšľať a konať!!!
|
| K_at |
|
(25.7.2025 17:43:28)
Knedli, zvládla. Nic jiného nezbývá. lidské tělo vydrží fakt neskutečný věci. 
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.7.2025 22:11:53)
"Nedokážem si predstaviť, že by ma v noci zbudil nejaký poplach, keď by trebalo nielen rýchle sa hýbať, ale ešte k tomu premýšľať a konať!!!"
Knedli, no a tohle já mám i ráno
Jsem jako hodně starý počítač, který potřebuje čas, než naběhnou funkce.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(25.7.2025 17:08:52)
knedli, kdo tě zásoboval těmi strašáky?
nějaké časopisy/weby nebo někdo z rodiny?
taky se u nás nekonalo nějaké odcizení, naopak
|
| kysnutá knedla |
|
(25.7.2025 17:20:11)
Čumča, vtedy ešte neboli "internety", resp. ja som mala doma wifi až po narodení 1. syna. Takže som to mala skor načítané, čítala som, čo sa dalo. Plus občas niekto niečo prehodil "počkej, až se to narodí... to si nesedneš...atd"
|
| Čumča. |
|
(25.7.2025 17:24:54)
knedli, ale ty si opravdu nesedneš, ne tedy v souvislosti s novorozencem, ale obecně
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(25.7.2025 17:51:53)
Tohle strašení bych trestala.
Nebo ty fotky, jak vypadá tělo po porodu. To kdybych tenkrát viděla, dítě nemám. Naštěstí nebyl internet.
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(25.7.2025 17:53:43)
Naštěstí nebyl internet a nikdo mě nestrašil, těšila jsem se, jak budu jezdit s načančaným kočárkem a bude nám to slušet.
|
| kysnutá knedla |
|
(25.7.2025 18:06:36)
Inka, v dobe mojho očakávania tiež nebol internet, resp. u nás doma ešte nebol.
Ja som sa nebála, mala som triezve myslenie (podľa mňa), keď som sa na malé strašne tešila, a zároveň som si uvedomovala, že sa niečo asi zhorší, zkomplikuje a prinajhoršom to bude mať nejaký dopad na vzťah s MM. Určite sa žiadne trauma nekonalo, tešenie bolo výrazne vačšie než obavy.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(25.7.2025 18:15:47)
Já se nejvíc bála, abych si nezkazila postavu. Takže jsem začala cvičit podle brožury hned v porodnici.
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.7.2025 22:33:16)
" jsem začala cvičit podle brožury hned v porodnici"
Jak jsem na postavu celkem pošuk, tak po porodech jsem tedy na nějaké cvičení ani nevzdechla. To jsem měla úplně jiné starosti.
Po prvním se mi ostatně postava nijak zvlášť nezměnila a po druhém jsem ještě asi rok byla velryba, což bylo to poslední, co mě zajímalo.
|
| Čumča. |
|
(25.7.2025 22:41:49)
ano, poprvé jsem před porodem měla 12kg navíc, bylo jasné, že se houby děje, většinu nechám v porodnici
podruhé jsem měla 20 kg navíc, bylo jasné, že průser, budu muset fakt máknout
nepřišlo mi to nijak zásadní
kamarádka začala drsným aerobicem hned po návratu z porodnice, z doslechu vím i o těhulce, která si dala závazek pouhých 10kg do porodu, a když jich v osmém měsíci těhotenství dosáhla, x týdnů hladověla, nakázala si už ani deko navíc
|
| TaJ |
|
(26.7.2025 11:19:51)
Čumčo, tohle já jsem vůbec neřešila, nějaká kila a postavu... Ale nakonec jsem za celé těhotenství přibrala jen 9 kg a během prvních týdnů po porodu jsem měla méně, než před těhotenstvím...asi tím nevyspáním a nekonečnými procházkami s kočárkem, protože syn spal jenom v jedoucím kočárku a na vzduchu venku.
|
| Stará husa |
|
(26.7.2025 11:59:13)
Já jsem při prvním těhotenství přibrala 17 kg, při druhém 22 a v porodnici nenechala téměř nic. Tak nějak jsem se smířila s tím, že holt už nebudu mít postavu jako před těhotenstvím. Nijak jsem cíleně necvičila, ani se neomezovala v jídle, ale tím, že jsem chodila na dlouhé procházky s kočárkem a měla jsem menší chuť k jídlu než v těhotenství, tak jsem pokaždé do půl roku po porodu bez cíleného snažení byla zas na své původní váze. Pro mě bylo tedy prvořadé, abych se starala řádně o děti, na svou postavu jsem vůbec nemyslela.
|
| babi_ |
|
(26.7.2025 20:50:13)
Nepamatuji si, kolik jsem přibrala při těhotenstvích, nějak normálně. Po prvním porodu, než jsem si všimla, jak na tom jsem, přišlo druhé těhotenství. Po druhém porodu jsem shodila rychle na původní (defacto maturitní) váhu, patrně v důsledku hoňky se dvěma blízko dětmi.
Koncem RD jsem byla v nejlepší životní kondici - vozila jsem obě děti na kole na sedačkách nebo jedno na sedačce a druhé do kopců tlačila, na lyžích jedno tahala druhé na zádech, a tak se vším = veškerý sport a turistika se zátěží.
Po nástupu do práce (na 6 hodin denně ve třech letech druhého) kondička zůstala (volnočasový program trval), ale přibrala jsem, protože dlouho můj oběd sestával z čokoládových kaštanů apod., jak jsem byla pořád v časovém presu. Hned jak mi to došlo začala jsem se trochu hlídat a zas dobrý. Teď je to daleko větší boj, tělo ukládá okamžitě cokoli může, navíc fyzicky už nezvládnu, co dřív, takže celkově prostě je to celé na půl plynu jak příjmem tak výdejem, což tak nějak člověk není zvyklý
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.7.2025 23:45:22)
"Koncem RD jsem byla v nejlepší životní kondici - vozila jsem obě děti na kole na sedačkách nebo jedno na sedačce a druhé do kopců tlačila, na lyžích jedno tahala druhé na zádech, a tak se vším = veškerý sport a turistika se zátěží."
Ano!
Nelyžovali jsme tedy, ale tahala jsem pořád něco, děti, zavazadla... jako soumar. Měla jsem dokonce i bicepsy
A na kole, ano, jedno dítě na přední sedačce, druhé na zadní sedačce.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.7.2025 23:56:16)
"přibrala jsem, protože dlouho můj oběd sestával z čokoládových kaštanů apod."
Po celou rodičovskou dovolenou jsem se živila převážně čokoládou. Studentskou pečeť když děti usnuly po obědě, Tatianu když děti usnuly po večeři. Někdy i dvě Tatiany, muž mi pro ně chodil do večerky a spořádala jsem je mezi kojením. Na nic jiného jsem neměla čas ani chuť, potřebovala jsem rychlou energii. Spálila jsem to, shodila jsem postupně všechna těhotenská i posttěhotenská kila.
|
| K_at |
|
(28.7.2025 10:08:00)
Ropucho, tak teď už chápu i ty poznámky k vaření na mateřské. Já potřebovala to teplý jídlo denně. A k tomu ty čokolády. Byla jsem pod váhou a strašně unavená furt.
|
| Stará husa |
|
(28.7.2025 10:35:00)
Já taky potřebuju teplý oběd. A na mateřské jsem měla tak málo peněz, že nepřipadalo v úvahu, abych jedla každý den čokoládu. Ani mě to nenapadlo. Čokoládu pouze jako výjimečný požitek. A mám to tak dodnes, kdybych jedla čokoládu každý den, a že ty peníze bych na to měla, tak jsem jak koule.
|
| babi_ |
|
(28.7.2025 10:54:59)
Tak ty kaštany byly určitě levnější, než jakýkoli teplý doma uvařený oběd, pokud by to tedy nebyla hrst rýže nebo dvě brambory. Na mateřské (narozdíl od Ropuchy, která to měla náročnější o nemoci) jsem jedla cca co děti, nebo něco z lednice (jogurt, sýr)..., ne čokoládu, ale do práce po RD jsem nějak nebyla první měsíce (rok) si něco rozumného vzít. Pak jsem si v tom našla nějaký vhodný systém, když mi došlo, že přibírám.
|
|
| Koníček mořský | 
|
(28.7.2025 11:55:43)
Tak já jsem mateřskou odžila na kakaovým pudinku - vynikající kombinace teplého jídla, čokolády, bílkoviny, levné potraviny a hotovo do deseti minut.
Jen si na to vzpomenu, šla bych na mateřskou. Musím si ho někdy uvařit ke snídani. Mňam.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.7.2025 12:14:36)
Huso, myslíš, že teplý oběd s masem je levnější než tabulka laciné čokolády? Já bych skoro řekla, že naopak, započítáme-li čas, práci, energie...
Já jsem nad tím tedy takhle nepřemýšlela, ačkoliv šetřit jsme v té době museli také, ale tohle mi přijde celkem zanedbatelné a v neposlední řadě to byla investice do času a pohody.
|
| Stará husa |
|
(28.7.2025 13:23:58)
Ropucho, já tehdy měla 50 Kčs na den, z čehož jsem musela pořídit nejen jídlo, ale i drogerii a drobné oblečení typu kalhotky nebo punčocháče. Čokoláda stála 10 Kčs a rozhodně jsem se z ní nenajedla tak, jako z teplého oběda. A oběd nemusel být jen maso s něčím a ani nebyl.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.7.2025 13:38:16)
To bylo docela dost peněz, tenkrát. Já brala 1600,- a připadala jsem si bohatá.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.7.2025 12:05:13)
Kat, no kdyby mi někdo servíroval teplé jídlo, asi bych jedla teplé jídlo, ale služebnictvo jsme najaté neměli a komplikovat si život vyvařováním sama pro sebe, na to jsem neměla ani pomyšlení. Měla jsem plné ruce práce i bez toho.
Někdy něco bylo, samozřejmě, nepravidelně jsem navařila do zásoby, někdy jsme jedli venku, někdy uvařil muž... Ale převážně jsem jen v co nejkratším čase upatlala dvě batolecí porcičky něčeho batolecího, uložila děti a klesla ke kyblíku kávy a tabulce čokolády.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.7.2025 12:17:13)
"převážně jsem jen v co nejkratším čase upatlala dvě batolecí porcičky něčeho batolecího, uložila děti a klesla ke kyblíku kávy a tabulce čokolády"
tak to mi vždycky připadalo jako jednodušší najíst se s dětmi jejich jídla... je pravda, že velkou část svých rodičovských dovolených jsem se živila dušenou zeleninou v různých poměrech a složeních a vždycky mě těšilo přidávání nových ingrediencí - teda brambůrky s mrkvičkou byly trochu smutné, ale když se pak přidala i brokolice, květák, pastinák, kuřecí masíčko nebo dokonce rybka, tak to bylo dost fajn jídlo a když se střídaly brambory s rýží a těstovinama, tak jsem ani neměla pocit jednotvárnosti
a vlastně jsem si přisolovala jen v úplném počátku, kdy pro děti sůl ještě vůbec, pak mi vyhovovalo i to málo slané...
ale jak jsem psala, já musela vařit i normální jídlo, aby měl manžel aspoň jedno teplé jídlo denně, takže jsme mívali i teplé večeře... (jemu ty batolecí obědy prostě nikdy nechutnaly )
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.7.2025 12:29:25)
Rose, přesně tak, jak popisuješ, jsem dětem vařila Také mě docela bavilo to vymýšlet a kombinovat, aby to měly pestré a zdravé a samozřejmě, ab jim to chutnalo. Ale rychlost byla klíčová, takže jsem připravovala opravdu jen to nezbytné množství, pokud jsem to chystala přes den.
Když jsem vařila po večerech, v klidu (relativním), tak to bylo větší vaření, do kterého se vešlo i jídlo pro nás dospělé.
Muž měl luxusní jídelnu na pracovišti, tam nás párkrát i vzal všechny, když byly děti větší. O jeho životosprávu jsem starost mít nemusela, byl zaopatřen.
|
| Stará husa |
|
(28.7.2025 13:37:21)
Jak jsem jedla, dokud děti byly kojenci, to si už nepamatuji, přece jen je to už skoro 40 let. Ale od cca 1 roku jedly už normální jídla, a i předtím jsem prostě uvařila o dvě brambory a kousek masa víc a jim jsem to rozkrajela a pomačkala a sobě prisolila. Tehdy nebyly žádné skleničky, takže jsem musela vařit. A trvalo mi to tak té půl hodiny, přitom oni si hrály vedle v obýváku a já vařila a přitom na ně jedním očkem koukala. Jedna čokoláda k obědu by mi určitě nestačila, uspokojilo by to sice chuť na sladké, ale ne hlad. Já musím mít k obědu talíř teplého jídla, klidně nudlí s mákem nebo čočky s vejcem.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.7.2025 13:42:14)
Skleničky jsem si dělala sama, uvařila jsem brambory, zeleninu, rozmixovala do skleniček od výživy a dala do mrazáku. Pak jsem to jenom ohřála ve vodě.
|
| Stará husa |
|
(28.7.2025 13:47:13)
Mě to tehdy nenapadlo. Nebyla jsem zvyklá mrazit jídlo a byla jsem přesvědčená, že děti mají mít každý den čerstvě uvařené jídlo.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.7.2025 13:49:26)
Nedávala jsem mu to pořád, jenom, když se zrovna vařit nehodilo.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.7.2025 15:24:13)
"že děti mají mít každý den čerstvě uvařené jídlo"
Zrovna toto mě nikdy netrápilo.
Mě trápí zdroj a složení jídla, mražená zeleninová směs je pro mě lepší volba než čerstvě uvařený knedlík s omáčkou (třeba).
|
|
|
| Drypetis | 
|
(28.7.2025 16:18:31)
Inko,
příkrmy jsem si taky dělala do skleniček sama, na další 2 dny dopředu a ani jsem to nemrazila, jen dala do chladničky, takže časově mě to moc nezatížilo.
Koupené skleničky byly tehdy dost drahé, navíc moje dítě by potřebovalo na jednu porci dvě. A věděla jsem, co v tom mám.
Pro dospělé jsem vařila podle toho, jak to vyšlo a podle nálady.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.7.2025 14:31:34)
"Já musím mít k obědu talíř teplého jídla"
To já "musím" spoustu věcí, když se chci cítit podle svých představ, ale první roky po narození druhého dítěte to šlo všecho absolutně stranou.
Spánek, celá životospráva.
Nebylo to dobře, vyčerpala jsem se a odnesla jsem to kolečkem chřipek, ale tehdy jsem to lépe uchopit neuměla.
Dnešníma očima viděno bych si asi už uměla zorganizovat více pohodlí pro sebe a v něčem ubrat z dokonalosti péče o děti. Já brala ty děti hrozně poctivě.
|
|
|
|
| K_at |
|
(28.7.2025 12:57:40)
Už si to nepamatuju. Ale já to teplý jídlo potřebuju. Je mi potom zle, když to od fláknu. A tehdy to bylo základní přežití. Sice jsem jedla za poklusu a tak. Ale bylo to nutné.
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(27.7.2025 10:34:50)
V prvním těhotenství jsem přibrala 8 kg, bylo mi blbě celou dobu, v porodnici jsem nechala 10 kg, všechno navíc kromě dítěte byla voda a za ten týden jsem ještě zhubla.
Při druhém jsem zhubla 3 kg, byla jsem na přísné dietě s cukrovkou a hepatopatií, celkem jsem v porodnici zhubla 14 kg.
Ale po obou těch "nemocných" těhotenstvích mi hned po porodu začalo být úplně dobře a nastal jo-jo efekt, tělo se asi bálo, že zase bude hlad a všechno uložilo , navíc nevyspání mi úplně rozložilo pevnou vůli.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(24.7.2025 19:51:32)
Já jsem měla strach nechat dítě spát na balkoně, že tam nějaký kuřák hodí vajgla a mimino mi zapálí. Někdo mi to tehdy řekl, že se to stalo a já to nemohla pustit z hlavy. Takže jsem poctivě chodila na procházky, dopoledne dvě hodiny, odpoledne tři i více. Aspoň jsem bez problémů zhubla na předporodní váhu a měla jsem skvělou kondici.
|
| kysnutá knedla |
|
(24.7.2025 19:54:42)
To hej, to je benefit pre maminku ako hrom. Bábatku je inak asi dost jedno, či spí na balkone /na zahradě /na prechádzke.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 20:04:30)
Mojemu bábatku nebylo jedno, jestli kočár stojí nebo jede.
A první bábatko zase záhy zjistilo, že v kočáru není maminka a vyžadovalo si nosit v nosítku.
Ale mně tohle nevadilo, chození ven mi na mateřství velice vyhovovalo. Já byla šťastná, že v pracovní době mohu být venku a ne někde zavřená, užívala jsem si to privilegium.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 19:55:41)
"Já osobně vůbec ven nepotřebuju chodit."
To mám přesně naopak.
Není mi dobře dlouho v interiéru.
Šílená byla jedna zima, kdy obě děti byly nemocné a já asi týden s nimi zavřená v bytě.
Myslela jsem, že přijdu o rozum.
Když obě usnuly, se strachy staženým zadkem jsem běžela alespoň na čtvrt hodiny podívat se na zamrzlou řeku a zpátky.
Potřebovala jsem vzduch, denní světlo, vidět kus přírody.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.7.2025 20:05:14)
Od dětných dob mám chození ven jako domácí práci.
Snažila jsem se někoho ukecat na procházku a doma si třeba v klidu mýt okna.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 20:07:34)
Evelyn, byly bychom dohromady dokonalá matka: já bych venčila a ty bys vařila
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.7.2025 20:37:43)
Ropucho, to by chtěl každý, abych mu vařila naposled nové kolegyně, když viděly moje obědy, tak se chtěly přidat. Ale na to jsem moc chaotik, nikdy nevím, co z toho vyleze a kolik toho celkem bude.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 19:04:30)
Huso, moje předškolkové děti vydržely sedět u pohádky cca deset minut. Možná čtvrt hodiny? Dokázaly zhlédnout Krtečka nebo Bořka stavitele nebo podobný příběh pro batolata, ale že bych během toho stihla obhospodařit domácnost, to jsem tedy nestihla.
Myslím, že jsem stihla tupě hledět s nimi a být ráda, že se mě těch pár minut nikdo na nic neptá. Možná jsem si došla na záchod (bez doprovodu dítěte, které se na něco ptá).
|
| babi_ |
|
(24.7.2025 19:11:03)
Jo že jsem se několik měsíců, možná rok, nedošla v klidu ani vyčůrat, to si pamatuju. Ale to bylo před školkou. Jak byly děti v mš, už jsem mohla do kanclu a tam mi nikdo na dveře wc nebušil
|
|
|
|
|
|
| kysnutá knedla |
|
(24.7.2025 14:21:55)
Čumča, jedna z top večeři pre MM je hotová do 10 min.
Z predchádzajúceho dňa (i dvoch) Ti ale musia ostať zemiaky.
Angl. slaninu opečiem na pánvi, do toho hodím zemiaky, orestujem, vyklopím na tanier.
Na to hodím niečo biele - cottage/zakys.smotana/jogurt.
Posypem niečím zeleným, väčšinou pažitkou.
A volské oko k tomu!
A vymyslela som to sama ☝😆
|
| Čumča. |
|
(24.7.2025 14:29:10)
souhlas, knedli, já to toho propašuju ještě hrst hrášku a šalotku, to mm úpí, že nejsem člověk, a posypávání jídla zelenou jarní cibulkou zase nemají rády děti - no, smůla, takhle prostě vaří zlá máma, hodný tatíneček jim koupí kfc
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.7.2025 14:59:47)
U nás nikdy nejsou zbytky. Přidává se nebo se to dojí během odpoledne.
|
|
|
|
| breburda71 |
|
(24.7.2025 14:09:30)
Ale ono to neni tak, ze batole sni vzdycky to, co ma naservirovano, obcas toho skonci pulka pod stolem, popripade na batoleti, pri vareni vytaha hrnce, pak do vany vymacka indulonu, co tam rano zapomnel tata, takze ho nemuzes osprchovat, ale musi se umyt pod umyvadlem = zacakany zbytek koupelny a rev..a pak jeste nechce po obede spat, tak musis hodinu lezet s nim...a je z toho akce na dve tri hodiny, kdy i jen zachovani aspon trochu pouzitelne kuchyne a prilehlych oblasti je fakt martyrium nebylo to takhle kazdej den, ale docela casto
|
| Čumča. |
|
(24.7.2025 14:13:09)
breburdo, jo syn mi na roce a půl z linky vzal lahev s olivovým olejem (zrovna jsem byla otočená zády), odnesl ji do obýváku a krémovou sedačku "pomaloval" nazeleno křížem krážem - potah jde prát, do bylo v pořádku, ale sedáky byly plněné peřím
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(24.7.2025 14:22:56)
jsem si vzpomněla, jak se syn komplet pomazal krémem - seděl jen v plínce a byl úplně bílý... a nedal se nijak vzít, protože to strašně klouzalo a vyjížděl nám z ruky a když jsme ho konečně dostali do vany, nešlo to umýt, muselo se to z něj stírat a to se mu nelíbilo, tak se se mnou pral a přitom mu to klouzalo v té vaně
případně když se dceři podařilo ulovit kostku másla a půlku doslova sežrat a byla tak celá od toho másla a voněla jako máslová sušenka
jinak teda ani jedno z mých dětí přes den nespalo, ti malí prevíti měli minimální potřebu spánku
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.7.2025 15:01:47)
To museli být roztomilý, úplně si to představuju
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 15:11:40)
"pri vareni vytaha hrnce, pak do vany vymacka indulonu, co tam rano zapomnel tata, takze ho nemuzes osprchovat, ale musi se umyt pod umyvadlem = zacakany zbytek koupelny a rev..a pak jeste nechce po obede spat, tak musis hodinu lezet s nim...a je z toho akce na dve tri hodiny, kdy i jen zachovani aspon trochu pouzitelne kuchyne a prilehlych oblasti je fakt martyrium"
Breburdo, ano, tak nějak
A do toho pláče mimino a má své potřeby, kojit, přebalovat...
Nedej bože, aby se navíc matce ještě zachtělo na wc a musela se vzdálit od plotny i obou dětí.
Může si dát celé kolečko dvakrát.
|
| kysnutá knedla |
|
(24.7.2025 15:26:58)
U všetkých mojich 3 detí som bežne varila. Ale boli bezproblémové, nehody sa stávali minimálne.
Mať divoké deti, tak by som sa možno tiež bála
|
| Beat |
|
(24.7.2025 15:38:27)
My jsme se často dopoledne potkaly s kamarádkou, zvládly jsme tzv malý okruh, pak jsme společně něco uklohnily, pak se deti najedly a šly spát.. do svých domovů.. My matky jsme si doma hodily nohy nahoru s kafem, nebo neco udělaly , podle sil. A po obědě jsme se zase vyzvedly a šly na dětské hřiště.
Me nejky jsou kamarádky z pískoviště. Nedávno jsme zrovna vzpomínaly, co jsme byly schopné uvařit. Vyprávěla jsem dětem, že nejrychlejší byly těstoviny s tavenakem
Ale stávalo se, že jsem měla chuť si zavařit a zapéct a klidne jsem ti strávila 1/2 dne. Deti byly taky spokojené, zabavily se. Mela jsem hodne hravé děti, co se nikdy nenudily.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 16:15:41)
"nejrychlejší byly těstoviny s tavenakem "
Taveňák by asi moje svědomí nedovolilo, ale rozmrazit k těstovinám hrášek a nastrouhat kus tvrdého sýra vyšlo asi časově na stejno
A jak píšeš, když se mi zachtělo a byla k tomu konstelace, navařila jsem sofistikovaněji, napekla. Ale nikdy jsem necítila domácí práce jako nějakou zásadní povinnost, pro kterou bych nemohla většinu času věnovat dětem.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.7.2025 16:23:49)
My jsme byly na MD se ségrou, já na druhé ona na první, s holčičkama.
Ale dopoledne jsme se nesešly, i když bydlíme vedle sebe, ségra je Skřivan a já Sova, a dcera byla dítě za odměnu budila se po ranním mlíku, který vypila v polospánku v 6 hodin, až v 9 hodin .
Vypravila jsem syna do školy a šla jsem si ještě lehnout. Neteř se budila v 6 a už nespala, když my jsme snídaly, ony už se vracely na oběd
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 16:38:54)
"Vypravila jsem syna do školy a šla jsem si ještě lehnout."
To je sen
Takovou pohodu jsem zažila jen první rok s prvním dítětem. To jsme se celé dny váleli nebo courali venku, nemusela jsem vůbec nic, jen opečovat to miminko.
Tak jsme si založili na druhé miminko a pohoda zhasla.
Prvorozené miminko se postavilo na nohy a dalo do pohybu, mně rostlo břicho... a pak to už to jen gradovalo, dokud neodmaturovali a neodešli z domu
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.7.2025 16:52:12)
První dítě se budilo v 5-6 , a čím dýl usnulo, tím dřív se vzbudilo, všechno byl problém, kdybych neměla druhý, myslela bych, že to je mnou.
|
|
|
| Čumča. |
|
(24.7.2025 16:43:47)
no, syna do mš vypravil a odvezl mm , já po posledním nakojení o půl šesté spala s dcerkou ještě nějakou dobu
na druhou stranu, náš zaostalý Buranov tohle neřešil, velká spousta tatínků vozila děti do mš, dokonce převládali otcové a dědečkové, nějak se to sešlo...
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 16:50:22)
Náš tatínek dělal ochotně cokoliv, ale ráno odjížděl před šestou, to byla nekompromisní nutnost. Takže ranní servis byl vždycky na mě.
Což byla životní výzva. Na budíka nastaveného na 5:45, abych dvě děti dovláčela do školky na 8:30, nikdy nezapomenu. Už nikdy nechci nic podobného zažít.
|
| babi_ |
|
(24.7.2025 18:06:25)
Ropucho, jak jste to měli daleko do té školky?
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 18:40:05)
Babi , chápu směr otázky, bylo to v naší čtvrti , ale já po ránu funguji opravdu obtížně i sama.
|
| babi_ |
|
(24.7.2025 18:48:59)
Ropucho, já ráno jedu na autopilota, budím se až v práci po kafi ať vstanu kdy vstanu, takže ta rána jsme měli krátká. Po ránu nic neřeším, nerozhoduji... S dvěma školkáči jsme měli rána hodně ritualizovaná. Jednoduché úkony, žádné hovory, hraní, nic než hygiena snídaně obléct a jdem. I ty snídaně byly pořád to samé. Právě tím "nefungováním" se vypravování dost zjednodušilo. Vůbec netuším, co bych ráno doma dvě hodiny dělala, kvůli "nic" bych zas nedokázala vstát
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 18:58:17)
Babi, upřímně, já si vůbec nepamatuji, jak to reálně probíhalo, já si pamatuji jen tu bolest, že MUSÍM vstát, a pak učitelku, která se tvářila významně, když jsme zazvonili v 8:29
Ještě si pamatuji, jak ležím, přemýšlím, že to asi nedám, nezvládnu si stoupnout, a dítě po mně zatím jezdí autíčkem.
|
| babi_ |
|
(24.7.2025 19:06:03)
Ropucho, tak pokud nejméně jedno dítě bylo vzhůru a vyžadovalo pozornost, tak to zcela mění tu ranní situaci. V tom případě bych je odevzdala do školky už na sedmou, a šla se dospat. Ale byla jsem líná matka bez ambice věnovat se dětem iks hodin denně.
Abychom zůstali u tématu, tak jsem i líná babička. Přesně jak tu mnohé psaly "budu taková babička, jako jsem rodič" nebo tak něco... v zásadě tak, akorát s vnučkami nikdy nemusím být někde na určitý čas dopoledne. To si prostě nenaplánuju
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 19:13:33)
Babi, dokud šlo do školky jen jedno dítě, musela jsem s sebou táhnout to mimino, a to byla pro mě výprava, kterou bych jednak na sedmou nezvládla a jednak bych se pak asi stejně nedospala, mimino moc nespalo.
A když už šly do školky obě, já jsem musela být na devátou v práci.
|
| babi_ |
|
(24.7.2025 19:17:40)
No my měli šťastně školku pár minut, do práce jsemto měla necelou hodinu ( taky na 9), asi bych na tu půlhoďku fakt zalezla.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 19:21:21)
Co se týká hypotetického babičkování, dojde-li k němu, necítím se rozhodně na nějakou dlouhodobou celodenní péči o malé děti podobnou mateřství. To už opravdu nedám. Maximálně ve spolupráci s hypotetickým dědečkem, který by nechodil do práce.
|
| babi_ |
|
(24.7.2025 19:27:24)
Pár dnů v kuse dám, jsem tedy víceméně zdravá, a vnučky jsou sluníčka. To udělá hodně, jaké jsou ty děti. Vnučky si rády přispí (od miminka), a celkem je s nimi pořízení. Chodí tedy spát pozdě, zvlášť starší, ale to rovnou hlásím, že se mnou už nic není, musí si vystačit sama. Ostatně přes všední den obě dost taky.
|
| babi_ |
|
(24.7.2025 19:40:26)
Jo a taky jako babička již trpím stařeckou nespavostí, takže sice pořád potřebuji ráno klid, ale vstanu bez potíží v šest bez budíku a to klidné ráno mám, i nějakou snadnou práci udělám. Vylezou v osm (i v devět), jedna si jde rovnou po té štrapáci z postele do obýváku odpočinout do křesla, druhá je taky na pohodu.
|
|
| Blanče | 
|
(25.7.2025 18:22:29)
Pěkná diskuse. Já s prvními dvěma 3,5 roku od sebe dostudovala, brigádničila, opravili jsme byt, hlídala jsem chvíli ještě další batole. Nechápala jsem matky, které si stěžují, že na mateřské nestíhají, měla jsem pocit, že si to stačí zorganizovat a celá mateřská je jedna velká dovolená. Jen byly děti totálně nehlídací, hlídání na noc by se do začátku školní docházky dalo spočítat na prstech jedné ruky, takže jsem spíš věčně hlídala nějaké jejich kamarády. No a pak se mi po 6,5 roku od mladší narodil poslední syn. První rok a půl svého života řval, pokud nespal (velmi málo, přes den max po půl hodinách s nutností vozit), nejedl nebo se mu někdo nevěnoval velmi usilovně s činností, kterou v tom okamžiku chtěl (ale kojenec blbě vysvětluje co chce) tak ječel. Rekord byl 16 hodin z 24. Zdravotně na něm nikdo nic závadného nenašel. V okamžiku kdy se narodil jsme se přestěhovali do domu vyžadujícího nějaké úpravy ale hlavně na samotu u lesa, dcera začala chodit v jeho měsíci do první třídy, bylo třeba tedy oba starší vozit do školy, kroužků. Manžel dřel ve dvou zaměstnáních aby nahradil výpadek příjmů způsobený vyšší mocí v okamžiku narození mimina. Původní plán byl, že tentokrát zůstanu 4 roky na mateřské (první dítě jsme měli na studiích, nepřerušila jsem a od synova roku pracovala, u dcery ještě dřív i když jen na parciální úvazek, střídali jsme se s manželem. V sedmi měsících nejmladšího jsem dobrovolně nastoupila do práce, v 7 byly děti nachystané do postele a já odjížděla, vrátila jsem se mezi půl nocí a třetí ráno odpočatější než při běžné noci, v neděli po obědě jsem jezdila do práce pravidelně. Do tří let než šel nejmladší do školky to byl tanec, ale jak začal mluvit, byl sice vzteklý a náročný dítě, ale už to mělo ustupující tendenci. Od té doby zas pohoda.
|
| Blanče |
|
(25.7.2025 18:41:24)
Co se vnoučat týče, až na naprosté výjimky (narození nového sourozence a odjezd do porodnice) hlídat nemusím, ale chci. Děti jsou většinově pohodové. Jediné pravidlo, které "posílám" i mezi děti táborové či jakékoli jiné je, že je třeba se chovat tak, abys neublížil sobě ani nikomu (ničemu) jinému a to fyzicky ani psychicky. Samozřejmě předáváno v jim dostupné podobě. Mě spousta věcí, které se "musí" dělat s dětmi baví - ráda stavím lego, miluju pohádky a ráda čtu cokoli nahlas, baví mne chodit po venku a vymýšlet kraviny, ráda vařím a peču a píďata mi u toho nevadí. Navíc třeba jet do Legolandu, science centra nebo ZOO je větší sranda a malými dobrodruhy, jejich pohled na svět mne strašně nabíjí. Od manžela se snažím je většinově distancovat, na rozdíl ode mne je z nich unavený, takže to tak nějak vyvažujeme. Už jsem velká holka a umím odolat "babí, můžeme tu zůstat na víkend" pokud jsem unavená, máme jiný program. Děti jsou aktuálně 6,5, dvakrát tři roky a 10 měsíců, déledobě hlídám 3 nejstarší, jeden tříleťák zatím max přes den, na noc je maminčin.
|
| Čumča. |
|
(26.7.2025 9:00:26)
"umím odolat "babí, můžeme tu zůstat na víkend" pokud jsem unavená"
Blanče, to je úžasný a zdravý přístup, je super, že znáš své limity, a respektuješ svoje tělo, kolik toho zvládne
vlastně je to hezké pravidlo, "abych byla super babička, potřebuju nezbytně čas pro sebe a regeneraci, abych při příštím hlídání byla zase nabitá" - už nám není dvacet, to člověk mohl jít za své limity, a za limity těch přeslimitů a ještě kousek - a pořád se to dalo
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.7.2025 22:38:56)
Blanče
Teď už jen otázka, kdo z nás je standardní a kdo má kapacitu několikanásobně nadstandardní nebo podstandardní
|
| babi_ |
|
(25.7.2025 22:48:45)
Kdo je pod nevím (tady asi nikdo), ale zcela nepochybně vysoko nad standardem je Blanče
Vždycky když čtu jako jeden z mnoha bodů sobotního programu "bazén s vnoučaty", tak si jen pomyslím, že to je pro mě většina daného dne. A to nejsem úplná lemra.
|
| K_at |
|
(26.7.2025 9:01:09)
Babi, viď? Já Blanče čtu velmi opatrně, neboť mám vždycky hroznou depku. Totéž Termix. A Federika s tím, co ustojí mentálně a tou energií a elánem. Jsem z jejich pohledu de facto po smrti. 
|
|
| Žžena |
|
(26.7.2025 11:29:45)
babi,
asi u bazénu hodně záleží na uspořádání?
Já jsem letos postavila bazén na dvoře a "bazén s dětmi" je teď prostě "kdykoli se nám zachce, tak se vysvlečeme, vlezeme na půl hoďky do vody, vylezeme a rovnou hladce pokračujem v našem dni", takže zvládnem "bazén s dětmi" i třikrát denně bez vlivu na ostatní denní program. Na druhou stranu může bazén s dětmi vypadat taky tak, že jedeš v parnu se zpoceným zadkem hodinu MHD se třemi přestupy do akvaparku, tam procházíš kolečkem skříněk, sprch, front na zmrzlinu apod. mezi davy lidí, abys pak absolvovala hodinovou cestu zase zpět a je den v řiti a ještě je z toho člověk vyřízenej jak žádost (a dokud jsem neměla ten bazén na dvoře, tak právě TOHLE by byla moje realita).
|
| babi_ |
|
(26.7.2025 20:37:55)
Blanče jede s vnoučaty do veřejného krytého bazénu. Soudím z toho, že tak činí i v zimě. Extrém v podobě akvaparku to řekla bych není.
|
|
|
| Blanče |
|
(27.7.2025 15:07:20)
Babi ano, jezdíme na krytý bazén s nějakými drobnými atrakcemi, do malého města. Jedem většinově minimálně já a MM (do dvou dětí), pokud jedou i ti menší, bereme většinově tatínky. Pokud u nás děti spí, po bazénu je většinou vracím (dojedeme každý svým autem a tátové si je odvezou). Bazén otvírá v 9, takže po snídani je nakydám do auta, ujedu 35 km, máme předplacené čipy, takže projdem rovnou dovnitř. Býváme tam cca hodinu a půl, pokud není vyloženě zima, tak neřešíme žádné fénování (já ani v zimě), součástí je párek v rohlíku po vylezení z bazénu, než ho sežvýkají, hlavy jsou většinou suché. Celá akce je zhruba na 3 hodiny a většinou si stihneme i na střídačku odplavat - MM kilometr, já půl. Po bazénu buď jedou na oběd domů, my se stavíme za tchýní, dáme si venku oběd nebo nakoupíme. Pokud jedeme k nám všichni, díky bazénu ti, co mají po O spát jsou rozumně unavení, zvlášť když je venku škaredě, je to podle mne ideální jak je utahat a nemuset prát a sušit hromadu hader od bláta.
|
|
| Blanče |
|
(27.7.2025 15:46:31)
Babi já vím, že jsem v některých věcech zrychlená ale zas ve spoustě věcí jsem chaotik, dřív jsem byla nešťastná, že až na výjimky u nás fakt není doma naklizeno, mám problém s neschopností odhadnout čas a až po padesátce jsem přestala stabilně chodit pozdě. našeho pedantského syna a mého muže vytáčela a vytáčí do bezvědomí moje schopnost v okamžiku změnit názor (směr cesty, nákup, organizaci dne) když se změní (pro mne) vstupní podmínky. Takže já bych určitě neřekla, že jsem nadstandard, já jsem nestandard, jsou pro mne důležité celoživotně úplně jiné věci, než by podle nějakých "standardů" měly být. V nějakém okamžiku jsem zjistila, že vlastnost našeho syna dělat jen co ho baví a co chce (a zbytek minimalizovat nebo postupně odbourat) je strašně úlevná a že stojí za to využít skutečnosti, že žiju v místě a čase, který mi to umožňuje. A hodně věcí dělám proto, že mne spousta věcí baví a život je strašně krátkej.
|
| babi_ |
|
(27.7.2025 19:57:43)
Blanče, ok, tak nestandardní
|
| K_at |
|
(27.7.2025 20:01:21)
No normálně standardně ADHD, bych to viděla! Ta výhoda rychlého rozhodování a kreativních řešení je obvykle zahrnuta v balíčku.
|
| babi_ |
|
(27.7.2025 20:03:11)
Ovšem ne každé ADHD je ve výsledku tak výkonné.
|
| K_at |
|
(27.7.2025 21:28:11)
Babi, Blanče prostě včas přišla na to, co nemá hrotit. Což je základ. Ale určitě je to ta efektivnější variace.
|
| babi_ |
|
(28.7.2025 5:50:24)
Kat jo, Blanče dělá to dobře, o tom žádná
|
|
| Čumča. |
|
(28.7.2025 12:57:17)
souhlasím, taky mi přišlo, že Blanče "našla klíč", proto je taky tak spokojená
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.7.2025 0:11:37)
Neschopnost lidí odhadnout čas mě vyloženě trýzní.
Trýzní mě snaha vměstnat nereálné množství aktivit do nereálných časových úseků a následná chaotická improvizace.
Vedle takových lidí trpím
|
| babi_ |
|
(28.7.2025 9:55:53)
Ropucho, "Trýzní mě snaha vměstnat nereálné množství aktivit do nereálných časových úseků a následná chaotická improvizace." no na tomhle je zajímavé, že ty lidi relativně normálně žijou, ačkoli na první pohled je zřejmé, že se tak existovat nedá.
Mám štěstí na přítelkyni, která mě pár let doháněla k šílenství jednak (několikahodinovými) pozdními příchody, a pak navrch vysvětlováním, jak „se jí to stalo“ !ONO SE! - mně bylo jasné hned u druhé věty, že to jinak dopadnout nemohlo. Postupně jsem se to naučila brát jako její hendikep, nikoli schválnost nebo nedostatek respektu k mému času apod... Ona se časem drobet zlepšila, protože je učitelka plus vede několik dramatických souborů, takže nakonec tu včasnost nějak zvládnout musela. Ale v době její MD-RD to bylo fakt extrémní.
A je to přesně o tom, že inteligentní osoba znalá sčítání, vědoma si toho, že tohle trvá pár minut a tamto také a i dalších šest drobností, co chce udělat, trvá vždycky pár... nedokáže akceptovat, že součet osmi "pár" bude zaručeně víc, než deset minut, které má do odjezdu.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.7.2025 10:33:52)
" součet osmi "pár" bude zaručeně víc, než deset minut, které má do odjezdu"
no jo, to jsem já v kostce
cíleně jsem se musela naučit opravdu matematicky sčítat jednotlivé počty minut na jednotlivé úkony... ovšem to funguje jen u těch zažitých úkonů, kde mám opravdu přesnou představu o délce potřebného času...
jenže pak je spousta činností, kde tu představu prostě nemám (respektive mám naprosto mylnou) upéct bábovku? no do 20 minut bude v troubě určitě, pak cca 45 minut pečení - no a ukáže se, že do trouby ji dávám až po 40 minutách a peče se v reálu hodinu... a už mám 35 minut sekeru prostě jsem předem neodhadla, že mi došly mleté ořechy, budu muset vytáhnout ještě sekáček a nasekat je, že někdo uklidil váhu jinam, než jsem zvyklá a mně bude trvat 4 minuty než ji najdu, nemluvě o tom, že mi vypadne z ruky vajíčko a rozpleskne se na podlaze
takže naprosto nesnáším, když mám někde prostoje víc jak do půl hodiny - to prostě vždycky něco zkusím stihnout ještě mezi tím - no obvykle nestihnu...
|
| K_at |
|
(28.7.2025 10:48:01)
Rose, tohle jsme zažily s holkami na praxi. Musím říct, že jsme nestačily valit oči. A doufám, že to bylo částečně věkem. Protože jinak potěš koště.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.7.2025 10:57:43)
no, kat, věkem se zlepšilo pouze to, že u některých věcí už VÍM, jak dlouho reálně trvají... a že sama sobě už nevěřím, co se časového odhadu týče a musím přidávat čas navíc k svému odhadu a všechno zaokrouhlovat nahoru a ještě si přidat rezervu navíc - což pak teda vede k tomu, že buď jsem na místě nesmyslně brzo nebo naopak pozdě...
a taky že téhle své časové slepotě vím a vědí o ní i moji blízcí a počítají s tím
|
|
| babi_ |
|
(28.7.2025 10:58:12)
Kat, co "tohle"? Odhad času? Děvčata na praxi ještě nemají tu praxi
|
| babi_ |
|
(28.7.2025 11:01:20)
Navíc při práci s dětmi (a obecně lidmi) neplatí ta známá rovnice, že když jednomu dělníkovi trvá výrobek hodinu, tak pěti dělníkům trvá pět výrobků taky hodinu.
Čím víc dětí tím delší čas.
|
|
| K_at |
|
(28.7.2025 11:02:16)
Milion nápadů - realizace nula. Proaktivní nabídka pomoci s něčím. 2 hodiny před akcí zjistíš, že vlastně není hotovo - po mnoha dotazech, co je třeba, zda to platí atd. Kdyz bych nepolozila už dost ostrý dotaz, byl by prusvih.
|
| K_at |
|
(28.7.2025 11:07:15)
A jinak jsme matky pubertálních dětí. Takže fakt jsme laskavé a necekame vlastně nic. Ale tyto dvě víly nás teda dost zaskočily. Ono když dostaneš konkrétní info z praxe a opakovaně na to úplně dlabeš, tak je něco blbě.
Nicméně ten časový nesoulad očekávání a reality byl fakt velmi velmi výrazný.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.7.2025 11:19:25)
jo takhle... tak to u mne funguje nějak jinak... v práci mám dost přesnou představu o čase, tím, že pracuju u pc, ten čas mám neustále před očima, takže opravdu vím, jak dlouho co trvá... a teda celkově třeba do práce nikdy pozdě nechodím a nikdy jsem nechodila, ale teda zase za cenu toho, že jsem tu cca o půl hodiny dřív (aspoň si v klidu uvařím kafe, čaj a tak )...
projekty stíhám blbě, ale stíhám, pod tlakem nakonec dotáhnu všechno včas, abych pak odpadla vyčerpáním což je zase problém prokrastinace - ze 100% času cca 80% prokrastinuju a pracuju na půl plynu, pak 10% pracuju naplno a posledních 10% makám jako ďas vím to o sobě, vždycky se strašně snažím to tentokrát udělat lépe, ale stejně to dopadne vždycky stejně vždycky říkám, že kdybych měla dělat třeba jako účetní, byla bych ta, co posílá podání ve 23:59
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.7.2025 12:23:25)
"ze 100% času cca 80% prokrastinuju a pracuju na půl plynu, pak 10% pracuju naplno a posledních 10% makám jako ďas vím to o sobě, vždycky se strašně snažím to tentokrát udělat lépe, ale stejně to dopadne vždycky stejně vždycky říkám, že kdybych měla dělat třeba jako účetní, byla bych ta, co posílá podání ve 23:59 "
Tohle mám také.
Ale není to neschopností vnímat čas, vnímám ho velmi dobře a velmi dobře poznám tu nejzazší minutu, kdy je třeba už OPRAVDU zabrat.
Je to jen nedostatek disciplíny, touha dopřát si co nejdelší prokrastinaci a práci věnovat jen minimum času.
|
|
| Čumča. |
|
(28.7.2025 13:20:26)
ano a k tomu: nechtějte po mě dopoledne žádné zázraky, systematik a řešitel jsem po 16té odpolední, v životě jsem dopoledne nevymyslela nic, co by problémy posunovalo dopředu, to problémy jenom eviduju, přerovnávám, sepisuju a usmívám se na ně
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.7.2025 12:09:37)
Rose, podle mě je první chyba vidět v čase prostoje, které musí být nezbytně zaplněny, a druhá chyba počítat vše na doraz bez rezervy, jakou nakonec vždycky potřebuješ, viz přípravu bábovky.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.7.2025 12:24:04)
"podle mě je první chyba vidět v čase prostoje, které musí být nezbytně zaplněny, a druhá chyba počítat vše na doraz bez rezervy"
no jo, to je jako vysvětlovat barvoslepému rozdíl mezi tyrkysovou a petrolejovou barvou základní problém je, že mně ten čas utíká v tom svém pojetí celkově... jo, vím, že učesat se mi zabere 2-3 minuty, že obléknout se je na 2 minuty v létě, na 4 v zimě, nalíčit si oči je na 9 minut... ale to jsou rutinní úkony, tam mám čas změřený, ale jestli se voda na čaj uvaří za minutu nebo za tři, to prostě nevím, neměřila jsem to, tak to neodhadnu (vím, že si mezitím stihnu uklidit oběd do lednice, udělat kafe v kávovaru, vypláchnout hrnek na čaj, nachystat čaj, ukrojit citron a dát citron do lednice, ale ten čas prostě neodhadnu, nevím )
|
| Čumča. |
|
(28.7.2025 13:34:45)
Rose, proč bys to měla umět? Nejsme AI, abychom takhle žili AI by byla samozřejmě přesná, to zase jo...
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.7.2025 13:39:01)
čumčo, uvědomuju si, že jsou lidé, co ten čas vnímají lépe - když jim někdo řekne, že v 9,00 začínáme, vědí, jestli si ještě v 8,54 mohou jít uvařit to kafe nebo ne... a podle toho jdou nebo nejdou... to jsou ti, co pak chodí všude včas já to nevím, buď jdu a nestíhám nebo nejdu a pak je mi líto, že to kafe nemám
|
| babi_ |
|
(28.7.2025 13:56:01)
Rose, a když takhle perfektně popíšeš ten "problém" s kávou, jsi schopná si cca třikrát stopnout přípravu kávy (od "jdu si udělat kafe" po "sedím s kávou připravena k jednání") a pak s tou naměřenou hodnotou pracovat?
Jinak tohle je pro mě typická situace "zkusím to a buď to vyjde nebo ne", tedy sleduji čas na mobilu během přípravy kávy, a pokud se mi podaří zalít kafe minutu před začátkem, tak beru šálek a jdu, pokud ne, nechávám šálek v kuchyňce a vodu svému osudu, vrátím se k nim po jednání. Protože délka přípravy kafe je variabilní podle množství lidí se stejným nápadem ve stejném místě a čase, dostupnosti kafe (když zrovna dojde mletá káva, kterou používám na svého turka, holt to nestihnu), a další obdobné a jiné neodhadnutelné. V principu ale vím, že když půjde všechno hladce, v 8:57 to ještě stojí za to 
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.7.2025 14:12:46)
babi, jako jo, mohla bych to stopnout, ale to je jen jedna věc, denně je těch věcí prostě moc... a ne všechny jsou tak spolehlivě stejné
ano s věkem se těch "změřených" věcí nastřádalo víc, ale zase i moje paměťová kapacita je omezená takže mám pro tohle spíš zajeté rutinní postupy, obzvláště ráno - to si musím vypočítat a měním podle potřeb - v zimě potřebuju o 5 minut víc, když nejedou děti, stačí mi o 5 minut méně, o prázdninách zase uzpůsobím tomu, že mohu jet po dálnici a nekupuju snídani ráno... ale přiznám, že třeba první týden prázdnin ladím odjezd, no... pak už je to zase rutinní... každá změna pak mě stojí víc nebo míň vědomého úsilí... a přiznám, že ne vždy mám chuť a energii tomu věnovat tolik a třeba v časech rodičáku bylo nad moje síly to organizovat tak, abych byla všude na čas - nenáviděla jsem to, rutina byla k ničemu, všechno znamenalo propočítat jednotlivě, do toho spousta proměnných... takže v té době jsem chodila pozdě prostě všude a pořád... nepomohlo ani když jsem záměrně posunula čas setkání o hodinu, ani to, že mi hodinky šly napřed o 10 minut... navíc teda mívám problém si uvědomit, kolik je hodin - jako opravdu uvědomit... že čtvrt na dvě je jen 45 minut do druhé hodiny a ne 105 (takhle napsané to vypadá fakt hloupě, ale v té představě času je to pro mne takové nejasné, musím si to vědomě říct)
|
| babi_ |
|
(28.7.2025 14:27:28)
Rose, rozumím ti (zásluhou mojí přítelkyně), a chápu, že v momentě, kdy starost věnovaná dodržení času přesáhne nějakou rozumnou mez, nestojí to už za to.
Mmch ty hodiny - kolik vlastně opravdu je - to mám někdy taky. Asi v únavě nebo nevím... najednou vůbec nejsem schopná rozlišit, jestli je půl druhé nebo 14:30, apod.
No a úplně běžně si musím napsat na papír, v kolik jede vlak, od toho odečítat časy předcházejících úkonů, a dostat se tak na čas zahájení. Ale mám dobrý odhad, kolik co jednotlivého trvá. Rozhodně si nemyslím, jako řada lidí, že obout se a nasednout do auta je půl minuty.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.7.2025 14:32:39)
babi, z toho, cos tu psala i dřív, si myslím, že máš podobnou poruchu vnímání času jako já (a spousta dalších), ale u tebe je to kompenzovaná porucha - jednak jsi zdatnější než já a máš očividně lepší paměť a jsi systematičtější, jednak jsi se to naučila kompenzovat daleko dřív, než jsem to u sebe zjistila já a kompenzuješ to zřejmě automaticky, ne vědomě, jako to musím dělat já... ten odhad je u tebe možná spíš trénink než skutečný odhad (ale to jen tak tipuju)
|
| babi_ |
|
(28.7.2025 14:52:38)
Rose, myslím, že už jsi mi to tu psala v souvislosti se znamením Blíženců. A je opravdu možné, že to mám natrénované, naučené… mj. proto, že u nás doma pozdní příchody/odchody prostě neexistovaly. Zvlášť táta je fakt pünktlich, takže jsem od mala vyrůstala v tom, že čas je důležitý a musí se dodržovat. Přišlo mi to i logické – nestihneš autobus = chyba. Přijdeš pozdě a někdo čeká = chyba. A co mi přijde logické, to poberu, respektuji a snažím se vyhovět, splnit.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(28.7.2025 15:57:42)
Moje máma je v Panně a úplně se vyžívala v našem chození včas. Za minutové opoždění byl třeba trest týdení totální ignorace dotyčné.
Ségra si jednou kvůli tomu urazila kus předního zubu, jak běžela v panice, aby se neopozdila ani o vteřinu, a narazila obličejem do sloupu nebo kam, a doma ještě dostala, za pozdní příchod + nepozornost.
Jak byla ta večerka v Covidu tak jsem po letech pocítila úplně stejnou úzkost a paniku, že nestihnu doběhnout domů včas a bude průšvih.
Dochvilnosti mě to nenaučilo, jen mě to utvrdilo v tom, že s mámou nechci žít ani o den navíc. Panna a Blíženec nejdou dohromady. A nechtěla jsem mít v mladém věku infarkt kvůli pozdnímu příchodu
|
| Čumča. |
|
(28.7.2025 16:02:57)
"Za minutové opoždění byl třeba trest týdení totální ignorace dotyčné."
cožeeee? Evelyn, pane jo. Jak dlouho vám se ségrou trvalo, než jste se to naučily ignorovat? Myslím ignorovat to, že vás už nějakou dobu ignoruje? Já se to naučila vcelku brzo, předcházelo tomu období, kdy jsem chtěla skočit z okna, aby toho už nechala...(okno bylo v přízemí, ale víte, jak to myslím, prostě takové dusno z mlčení až se člověk klepal)
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(28.7.2025 16:44:36)
Čumčo ignorovat, do určitého věku dítě tu matku potřebuje , a v 18 pryč, Máma se hrozně divila co mi doma chybělo.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.7.2025 17:11:34)
Evelyn, pamatuji si dobře, že tvoje maminka byla učitelka?
Ta absence empatie je zarážející.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(28.7.2025 20:23:24)
Ropucho, to ona uměla být milá, zábavná, empatická, kamarádská, všechny děti mi ji záviděly, ale musela jsem být 100% "hodná" , jinak se úplně proměnila a bylo zle.
|
| Čumča. |
|
(28.7.2025 20:35:37)
Evelyn, to je tak strašně zvláštní, fakt, to si neumím představit A já mám jinak velkou představivost...
Já myslela, že nejzvláštnější mámu mám já
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(28.7.2025 22:22:59)
Klídek, pohoda, něco jsem si četla nebo tak, a hodná maminka do toho :
"Vynes odpadky"
"Udělám to za chvíli"
"Tak už to nedělej vůbec, když nejdeš okamžitě, už to po tobě nechci, jdu sama, a nechoď za mnou, až budeš ty něco potřebovat. Vzpomeň si, jak jsi to pro mě neudělala."
A na dlouho bylo po hodné mamince, a člověk zrovna něco potřeboval
Všechno prožívala hrozně dramaticky a vztahovačně.
|
| Čumča. |
|
(28.7.2025 22:27:56)
z "udělej to teď hned, ne za tři minuty!" se mm nikdy nevzpamatoval, dodnes má takové zvláštní cuky, když mu říkám, že něco potřebuju, občas se utrhne "hned?!?"
"Ne, stačí někdy tenhle týden...."
|
|
|
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(28.7.2025 16:23:37)
Evelyn, to není znamením. To je prostě psycho rodič.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.7.2025 16:42:03)
"to není znamením. To je prostě psycho rodič."
Přesně tak.
|
|
|
| babi_ |
|
(28.7.2025 16:25:19)
Mě nikdo netrestal. Nabyla jsem přesvědčení, že se chodí včas, ještě dříve, než jsem se vracela sama domů, tj. ve školkovém věku. Chodila jsem včas, měla jsem to zvnitřněné. Jako prosím a děkuji a dobrý den... A možná mám k tomuhle štěstí, že jak jsem introvert (doufám, že už to tu není sprosté slovo), tak se nezakecám, a taky je pro mě důležitější nedoříct (a dokonce i nedoposlechnout!) historku, než jinam přijít pozdě. Trochu se polidšťuji v tomto směru s věkem, ale ne moc
|
| Drypetis |
|
(28.7.2025 16:31:17)
Babi,
jé, tak introvert, který se nezakecá, jsem taky A nikdy jsem neměla problém říct, že pospíchám tam a tam a utnout jakýkoli hovor. A pro změnu MM nechá lidi vypovídat, i když přijde pozdě a to pro mě brutálně pozdě - třeba o 40 minut, pokud uzná, že nechat někoho vypovídat je důležitější, než ta další schůzka nebo událost. Ve mně se vždycky vařila krev a on přišel s tím, že potkal někoho, kdo si chtě povídat a s lidma se musí promluvit. A on je oblíbený a já jako nemluvný introvert ne.
|
| babi_ |
|
(28.7.2025 16:36:48)
Drypetis, právě k stáru si myslím, že někdy je lepší nechat vypovídat, než běžet na čas (záleží koho a kam). A cíleně se s blízkými, o nichž vím, že mají s dochvilností problém, domlouvám na sraz "mezi druhou a půl třetí, sednu si tam a tam a počkám", aby nebyli ve stresu, že přijdou pozdě (o mě ví, že chodím na minutu).
Jestli jsem oblíbená nevím, na to asi nemám tykadla. Asi jako neškodný pavouk. Lidi se mnou normálně mluví, usmíváme se na sebe... problém nevnímám, asi není (?).
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(28.7.2025 16:52:36)
Evelyn, jsem taky Blíženec a chodím všude včas nebo dřív. U nás to bylo běžné, ale nikdo mě nikdy netrestal. Nějak mi bylo vždy blbé nechat někoho čekat. Pozdě jsem chodila akorát do práce, dokud jsme neměli klouzavou pracovní dobu. Ale to bylo tím, že jsem prostě nedokázala včas vstát, byla jsem strašně nevyspaná a nedokázala jsem se vykopat z postele.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(28.7.2025 20:20:10)
Do práce chodím včas, dělám jen naučené, přesně za sebou jdoucí úkony v určitých časech. Ale stačí, když mám přijít na 7.30, místo na 8 a jsem bezradná
|
|
|
| Termix | 
|
(29.7.2025 1:58:09)
Evelyn, jen to čtu a mám úzkost. Obdobně jsem to měla jako dítě taky. A v kovidu ty úzkosti byly úplně šílené. Navíc aspíkovský syn tu večerku taky špatně snášel, ny vždycky večer chodili ven do lesa bez roušek a pořád řešit, abychom se neopozdili. Jednou jsme se v lese večer sešli s kamarády a opravdu jsme domů šli o 15 minut později. Myslela jsem, že strachy nedojdu ani já ani syn. Úplně jsem si představovala, jak mě zmlátí obuškem, strčí do vězení, seberou nám děti ... blbá jsem.
|
| Beat |
|
(29.7.2025 7:52:44)
Covidove příkazy mi nejdřív taky nedělaly dobře, ale MM me z toho dokazal vyvést tak, abych nad nimi nakonec mávla rukou. Byla to cílená práce s hlavou, když jsem šla ven po večerce.. do poli a mimo lid.
Kdyby se tak daly spočítat a pořádně zdokumentovat psychické újmy, které přinesly lockdowny. Uf
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(29.7.2025 13:04:15)
Covidové zákazy mi vadily svou nesmyslností. Ale já jsem vycepovaná poslouchat, tak jsem je dodržovala.
|
| Stará husa |
|
(29.7.2025 13:17:00)
Taky jsem vycvičená k poslušnosti. Dodržovala jsem vše, kromě nošení roušky v lese. Měla jsem ji tedy na krku a když jsem někoho potkala, tak jsem si ji nasadila a hned pak sundala. To přišlo i mně úplně nesmyslné.
|
| Drypetis |
|
(29.7.2025 13:26:00)
Nošení roušky v lese taky bylo nakonec zrušené jako nesmyslné, ale nějakou dobu to trvalo. Já jsem vždycky chodila ráda do přírody, ale když se tam muselo s rouškou a navíc tam korzovali ti, kteří by se za jiných okolností vyskytovali někde v hypermarketu a na vše dohlížela policie, jestli mají roušky, tak jsem radši seděla doma.
Tady je taková cesta v lese, kde normálně potkáš pár lidí a za covidu tam byly davy.
|
| Ropucha + 2 |
|
(29.7.2025 14:30:43)
"když se tam muselo s rouškou a navíc tam korzovali ti, kteří by se za jiných okolností vyskytovali někde v hypermarketu a na vše dohlížela policie, jestli mají roušky, tak jsem radši seděla doma.
Tady je taková cesta v lese, kde normálně potkáš pár lidí a za covidu tam byly davy"
Tak to bylo.
Navíc bylo všude naděláno, jak se v přírodě hromadili lidé, kteří se tam neumějí chovat. Jedno velké WC s hromadou použitých papírů.
I proto jsme se snažili být sofistikovanější a vyjíždět na vzdálenější místa.
|
|
|
|
|
|
| Beat |
|
(29.7.2025 8:32:36)
Covidove příkazy mi nejdřív taky nedělaly dobře, ale MM me z toho dokazal vyvést tak, abych nad nimi nakonec mávla rukou. Byla to cílená práce s hlavou, když jsem šla ven po večerce.. do poli a mimo lid.
Kdyby se tak daly spočítat a pořádně zdokumentovat psychické újmy, které přinesly lockdowny. Uf
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(29.7.2025 8:55:24)
zrovna dnes jsme se bavili se synem, jak strašně špatně snáším omezování vlastní svobody, jak hrozně jsem nesla covidová opatření, ten neustálý pocit beznadějného smutku, jak mi vadilo omezení volného pohybu, zavřené obchody a podobné věci... přemýšlela jsem, že vlastně nevím, jak bych bývala dokázala žít pokud by neproběhla sametová revoluce... jestli bych se smířila s tím, co všechno se nesmí... nebo jestli jsem na tu svobodu tak háklivá právě proto, že moje dospívání probíhalo v těch nejdivočejších 90. letech...
ačkoliv se nám povedlo i za covidu udržet to, že jsme minimálně každý druhý týden jezdili do kanceláře, měli jsme papír i na přejíždění hranic okresu, jezdili jsme i kvůli tchýni, už jen to vědomí, že k tomu potřebuju nějaký papír a že to není samozřejmost, mi působilo vyloženě fyzickou bolest a pocit neustálého tlaku... pevně doufám, že už nic podobného nezažiju...
|
| Půlka psa | 
|
(29.7.2025 9:39:36)
Mně se lodkdowny hrozně líbily. Nemuselo se do školy a do práce. V práci jsem nebyla dva roky v kuse, to bylo skvělý. Ale žijeme teda na polosamotě v přírodě, takže to bylo ve všech ohledech jednodušší. Všichni včetně dětí na to se slzou v oku vzpomínáme a nejmladší jim závidí, protože to nezažila.
V pracovním světě to teda mělo ten dopad, že když se mi chce, tak zůstanu doma na HO, zatímco předtím se chodilo denně fyzicky, ale online škola je pryč a děti litují.
|
| Senedra | 
|
(29.7.2025 9:55:05)
Půlko, MM měl taky dva roky zavřenou kancelář a už se to na něm projevovalo - byl podrážděný, hůř se soustředil... On nepotřebuje společnost někoho jiného 24/7, ale jak aspoň občas nevypadl mezi lidi, tak už mu to vadilo. Já byla nakonec ráda, že naše řídící chtěla, ať chodíme do práce.
a) vylezla jsem včas z postele, oblíkla jsme se, namalovala...
b) v práci nám vařili, nemusela jsem se starat o oběd ( ale večer jsem stejně vařila pro zbytek rodiny na další den)
c) byla jsem aspoň trochu mezi lidmi. Sice jsme každý seděl v jedné učebně nebo kabinetu a vysílali jsme, ale o přestávkách a u oběda jsme se sešli a pokecali.
|
|
| Drypetis |
|
(29.7.2025 10:18:02)
Za covidu jsem normálně chodila pořád do práce, takže opatření zasáhla jen soukromý život. To jsem ještě brala, dokud nenastala ta pitomost s okresy, to už mi přišlo totálně nesmyslné. A v práci neustálé testování pořád dokola, 2 x týdně, jeden týden dokonce denně. Stejně mi to už připadá strašně dávno.
S nutností chodit do práce se vázal i nátlak na očkování a mám v sobě 3 dávky, dneska bych na to nešla. Testovat se nakonec museli i očkovaní. A tu variantu omikron stejně chytli.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(29.7.2025 10:36:06)
ano, testování denně... na druhou stranu jsem takhle jednou ráno byla pozitivní, takže jsme s mužem hned vypadli, jeli na test do stanu a byl tam... a nikdo z ostatních kolegů neonemocněl - myslím, že kdybychom neodjeli, podělili bychom se s kolegy a padla by celá kancelář (byli jsme teda rozděleni na dvě skupiny a střídali se, takže ve skutečnosti by padla polovina týmu a nastoupila by ta druhá)
co se očkování týče, pořád jsem přesvědčená, že to mělo smysl - minimálně to podle mne přineslo slabší průběh a omezilo šíření
|
| Beat |
|
(29.7.2025 10:45:57)
Termix pamatuju si, jak jsi to sem tehdy psala. A souhlasím s tebou. Lockdown v tyhle podobe byl zločin. MM to říkal už tehdy a meli jsme zezacatku covidu tomu neshody. Mela jsem jiny názor a stres. Pak jsem jeho postoj pochopila, názor změnila a hodila se do pohody a covid si nakonec moc užila
|
|
|
|
| Termix |
|
(29.7.2025 10:35:58)
Dnes žijeme ve velkém domě a lovkdown bychom zvládali líp. Ale zavření v bytě nebylo ideální. Strašně nerada na to vzpomínám. Já teda se svým celoživotním traumatam z dětství hlavně řešila to, že je spousta dětí zavřených doma s alkoholiky, pedofily a byla jsem extrémně úzkostná. V mém dětství totiž nejhorší dny byly prázdniny. Těšila jsem se vždy na školu už 1.7. A tady najednou byly děti a puberťáci měsíce zavření. Pořád jsem přesvědčená, že to byl největší zločin na dětech. Máme v okolí několik puberťáků, co se pokusili od té doby spáchat sebevraždu. Některým se to bohužel opravdu povedlo.
|
| babi_ |
|
(29.7.2025 10:47:04)
Termixi, ano, pro většinu dětí (vyjma Půlčiných a obdobných) to bylo strašný období a zanechalo víceméně trvalé negativní následky.
Ale kdyby chodily děti do škol, zemřelo by jich velmi pravděpodobně mnohonásobně více (než jich teď na sebe vztáhne ruku), byť tedy bez předcházejícího duševního i případně fyzického utrpení, a násobně více jejich rodičů a prarodičů by zemřelo. Případně jen rodiče a prarodiče, děti by zůstaly - sirotci. V některých případech by to bylo možná lepší (umřít hned než po utrpení, případně přijít o zmetky rodiče), ale v mnoha případech daleko horší.
Dle mého to nemělo dobré řešení, jen ta méně špatná.
Souhlasím s Rose - opruz, ale trochu to pomohlo.
|
| Jerry G. |
|
(29.7.2025 13:15:12)
Babi,
ja jsem v te dobe sledovala podrobne statistiky a cisla jak v CR tak v NL. V NL je daleko vyssi hustota obyvatelstva a asi o polovinu min akutnich luzek v nemocnici. Diky tamu hrozilo driv zaplneni nemocnic tzn. ze opatreni se zavadela driv, diky tomu trvala kratsu dobu, bylo min mrtvych, mensi dopady na ekonomiku etc.. Podle mne spoustu krve ma na rukou micromanager Babis, jenomze to uz si nikdo nepamatuje.
|
| babi_ |
|
(29.7.2025 13:35:18)
"opatreni se zavadela driv, diky tomu trvala kratsu dobu, bylo min mrtvych, mensi dopady na ekonomiku etc.. Podle mne spoustu krve ma na rukou micromanager Babis"
Souhlas.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(29.7.2025 14:25:28)
"Podle mne spoustu krve ma na rukou micromanager Babis, jenomze to uz si nikdo nepamatuje."
Pamatujeme si to, ale je nám to málo platné, těch cca 30% babišovců si to pamatovat nebo vůbec připustit nechce.
|
|
| K_at |
|
(29.7.2025 14:33:25)
Jerry, vidíš, vybavuju si, že u vás to byl mazec. Myslím, že i v médiích se to rozebíralo.
Ano, Babiš a jeho potvrzuji, co jsem odvolal, a odvolávám, co jsem potvrdil. A legendární "nebuďte slušnej, řekněte to + kdo měl přijít, nepřišel".
A hlavně jeho hurá rozvolnění o prázdninách a před Vánocemi.
Jinak si vybavuju začátek pandemie. Ve třídách pár dětí, ZŠ zavřely, a my jen věděly, že tu je něco, co nikdo nezná a nikdo neví, co bude. Brrr.
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(29.7.2025 10:39:16)
půlko, i kdybych měla lockdown trávit na samotě v lese, stejně už jen ten pocit, že "nesmím" mezi lidi, by mě deptal
do zahraničí taky jedu maximálně jednou do roka, ale to vědomí, že můžu kdykoliv a stačí mi k tomu jen občanka (pas), to je pro mne k nezaplacení
|
| Půlka psa |
|
(29.7.2025 10:49:10)
"stejně už jen ten pocit, že "nesmím" mezi lidi, by mě deptal"
Já byla hlavně šťastná, že mezi lidi nemusím. Ale ono to bylo tím, že jsme měli tři děti, dva plné úvazky. Nejmenší dítě bylo tříleté a nikdy jsem s ní nebyla na mateřské, a tak jsem byla hrozně vyčerpaná, ale vlastně jsem si to neuvědomovala. Najednou byl lockdown, nic se nesmělo a zjistila jsem, že se mi hrozně ulevilo, že můžeme pracovat doma a nemusíme nikam dojíždět. Tím, že homeoffice pak už vydržel až dotěď, mi to kompletně změnilo život. Asi bych jinak byla ve svěrací kazajce v polstrované cele. Workoholický problém, že neumím zpomalit a tady to zařídil svět za mě.
|
| Půlka psa |
|
(29.7.2025 10:59:59)
Ale u nás to bylo asi specifické. Naše děti se normálně stýkaly. Dcera chodila po online škole a o víkendu s kamarádkama pracovat na statek (zěmědělství online nefunguje ). Syn má nejlepšího kamaráda za plotem. Každý byl na své trampolíně na své zahradě, ale byli vlastně celé dny pár metrů od sebe a spokojeně si tam spolu blbli a byli šťastní, že není škola. Později jezdili na kole do lesa nebo na boby a už jsme to neřešili. Malá dcera byla malá, manžel je asociál a nemá rád lidi a já jsem za socialismu žádnou železnou oponu nezažila, tak jsem z nemožnosti pár měsíců cestovat úzkost neměla.
Asi jsme měli štěstí, pro nás to bylo fajn, ačkoliv samozřejmě chápu, že obecně řečeno na tom nic dobrého nebylo.
|
| Stará husa |
|
(29.7.2025 11:31:08)
Půlko, já naštěstí neměla děti školou povinné a to, že jsem jedno léto nemohla jet k moři, mi nijak nevadilo. Naopak jsem si oddechla, že jsem neměla stres z cestování. S kamarádkami jsme se normálně stýkaly a jinak jsem žila úplně stejně jako jindy. Naopak mi přišlo velmi příjemné, že nikde nebyly davy lidí, aut tu jezdilo méně a zadní opilci mi tu večer nevyrvávali pod okny.
Chápu, že někdo se cítil omezován, ale mně osobně bylo v té době normálně příjemně.
|
| Drypetis |
|
(29.7.2025 11:55:49)
Mně taky nevadilo omezení styku s lidmi. A omezení cestování do zahraničí taky až tolik ne, to jsem chápala. A do toho se nenutím, ani když žádná omezení nejsou, pokud by mi to mělo přinést víc stresu, než příjemných zážitků.
Ale třeba ty okresy, to už mi přišlo šílené a i nesmyslné a že si snad na lidech testují, co ještě projde.
Jak to zasáhlo mladé lidi a nakolik to má vliv na jejich sebevražednost a celkově špatný psychický stav, netuším. Na to asi nemá vliv jenom covid, tam je těch vlivů mnohem víc. Sama jsem taky introvert asociál, ale jako mladá jsem prostě měla potřebu v té komunitě vrstevníků nějak fungovat a asi bych to snášela blbě. Ale tam asi hrálo roli i to, že rodiny moc pospolitě nefungují, většina členů stráví celý den někde venku mimo byt a najednou museli být všichni v jedné kleci pořád.
|
| Půlka psa |
|
(29.7.2025 12:00:09)
Ty okresy a obce byly se.oucí, ale mám dojem, že to trvalo je krátce. Možná tři týdny na jaře 2021? V poměru k trvání ostatních omezení to bylo spíš kratší.
|
| Drypetis |
|
(29.7.2025 12:07:20)
Půlko,
jo, trvalo to jen chvilku. Ale my jsme tehdy zrovna potřebovali cestovat přes několik okresů a přitom nesplňovali ten přípustný důvod. Tak jsme holt porušili pravidla. A ještě že tak, protože když to uvolnili, už by bylo pozdě.
A ono bylo hodně výjimek, do práce se třeba mohlo, jen musel být papír od zaměstnavatele a mohli to kontrolovat policajti a taky kontrolovali. Ale i tak velká část lidí prostě ty okresy legálně přejížděla.
|
| babi_ |
|
(29.7.2025 12:34:34)
Trvalo to krátce, přesto z té doby mám jediný záznam (za život) ve Výpisu bodů řidiče, a to nezastavení na signál - patrně jsem minula nějakou hlídku bez povšimnutí (nejsem si vědoma, nebylo to záměrné).
Mohla jsem tedy legálně do práce přes hranice okresu ze vsi do města, ale vezla jsem si jednou na vesnici i dceru z města na pár dnů, aby si tam užila klidu, protože musela pracovat na HO v paneláku, kde probíhala rekonstrukce, takže nervy drásající rachot (a špína).
Měly jsme připravený důvod, že mi jede pomoci s dřívím na zátop, stařence vetché... nevím, jestli by to prošlo, dcera z toho byla tehdy hodně nervózní, že "nás chytí", mně to přišlo tak absurdní, že jsem si to ani moc nebrala.
Smysluplná pravidla nemám problém dodržovat a úplně osypky z nich jako "omezení svobody" nemám, ta úplně blbá (respektive pro danou situaci irelevantní) naopak nemám problém porušit (a neděsím se následků).
|
| Půlka psa |
|
(29.7.2025 12:44:23)
Taky jsme ty okresy porušovali, přišlo mi to už moc pitomý. Jeli jsme k našim do Brna a naši jeli k nám. Výmluvu jsme měli něco s rozbitým topením (u nás se netopí, tak se stěhujeme k rodičům nebo rodiče k nám). Hlídka nám řekla, že nefunkční topení používá 80% z lidí, které zastaví, a kteří nespadnou do legálního důvodu (práce, lékař,...). Zbylých 20% používá nefunkční vodu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(29.7.2025 12:50:07)
"Hlídka nám řekla, že nefunkční topení používá 80% z lidí, které zastaví"
Hlídka nás naštěstí nikdy nestavěla, měli jsme cca přehled, kde mají spoty a jezdili jsme všelijakými vedlejšími cestami.
Ani si nepamatuji, jestli jsem měla vymyšlenou nějakou výmluvu, asi ne, asi bych prostě řekla pravdu (a holt by nás v nejhorším otočili zpět).
|
|
| babi_ |
|
(29.7.2025 12:55:51)
"Zbylých 20% používá nefunkční vodu."
|
| Drypetis |
|
(29.7.2025 13:02:30)
No my jsme měli vyplněný formulář na výkon práce v rámci živnosti v tom místě a jako kontaktní osoby ty údajné zákazníky, ti o tom věděli a potvrdili by nám to. A s kontrolou jsme počítali, nikdo nás zrovna nezastavil.
|
|
|
| Drypetis |
|
(29.7.2025 13:19:20)
" Hlídka nám řekla, že nefunkční topení používá 80% z lidí, které zastaví, a kteří nespadnou do legálního důvodu (práce, lékař,...). Zbylých 20% používá nefunkční vodu."
No to je vidět, jaký to mělo smysl, když i policajti si z toho dělali srandu a brali to ve smyslu vlk se nažral, koza zůstala celá a předem předpokládali, že nefunkční topení a voda je výmluva
Tak to by mě zajímalo, jestli kdyby nás tehdy zastavili, volali by těm údajným zákazníkům - MM kamarádům, jestli si nás opravdu objednali.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(29.7.2025 13:36:14)
tak my jsme měli jednak povolenku potvrzenou zaměstnavatelem s tím, že nám to napsali na celou čr (jako bychom snad jezdili za zákazníky ), jednak jsem nám vytvořila ty předem připravené formuláře, že tchýně má zlomené koleno, doplněno potvrzením z nemocnice... několikrát jsme to předkládali při kontrolách, vždycky vše ok... tedy uznávám, že jak jsem litovala ty hlídače, tak jsem byla vždycky velmi milá, což samozřejmě oni opětovali
ovšem pocit jako v zakletém království byl všudypřítomný... jak "země potažená černým flórem"...
|
| babi_ |
|
(29.7.2025 13:38:37)
země potažená černým flórem rozhodně byla, ta covidová hrozba jako taková tu prostě byla, a dobrá i horší opatření tomu jen sekundovala
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(29.7.2025 12:46:36)
"Smysluplná pravidla nemám problém dodržovat a úplně osypky z nich jako "omezení svobody" nemám, ta úplně blbá (respektive pro danou situaci irelevantní) naopak nemám problém porušit (a neděsím se následků)."
To je přesné, cítím to úplně stejně.
Chápu a respektovala jsem snahu omezit shlukování lidí v interiérech, případně shlukování kdekoliv, ale abych nemohla jet vyvenčit psa do lesa v sousedním okrese a místo toho se měla s celou čtvrtí motat v místním parku, to nedává smysl ani zbla.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(29.7.2025 10:40:52)
Půlko, já byla za covidu také spokojená. Zavřené obchody mi nevadily, v práci jsme měli 2 dny v týdnu home office, což bylo super, venku bylo málo lidí, jezdilo málo aut. Večer ven stejně nechodím a mimo okres nejezdím. Jediné, co mi vadilo, byly ty blbé roušky a respirátory, ve kterých jsem se dusila. A taky, že byly zavřené kavárny, ale pak jsme s kamarádkou objevily jednu, kde kafe prodávali do kelímku a dalo se stát venku u pultíku. Pak už šlo i chodit do kavárny i hospody, když byl člověk očkovaný, to bych stejně byla. Mně covidová opatření téměř nevadila, něco bylo vysloveně příjemné.
|
|
| Blanče |
|
(29.7.2025 10:45:55)
půlko my taky na dobu covidu vzpomínáme v podstatě rádi. Děti a seniory jsme měli v okrese, já jsem z prvního restriktivního třičtvrtě roku měla roušku asi třikrát a to ne proto, že bych ji bojkotovala, ale protože jsem prostě vůbec nikam nechodila s výjimkou zahrady a lesa a tam zase bez omezení. S rodinou a sousedy jsme se potkávali se zhruba stejnou frekvencí jako normálně. Zjistila jsem, že práce bez kontaktu s lidmi mi vyhovuje a konečně sipo 20 letech užila vlastního domu do sytosti. Kdyby MM neonemocněl a málem ho ta covidová svině nedostala, bude to období "zálohy na důchod" o které přemýšlím už tak 15 let, 2 roky prázdnin.
|
|
|
| Jerry G. |
|
(29.7.2025 10:06:00)
Rose,
me tedy hrozne stvou kontroly na hranicich. My jsme odjizdeli do CR, kdyz v nasem regionu zacinaly pradniny.Na dalnici pred hranicema byly hodinove zacpy, kvuli kontrolam na nemecke strane hranic. Takze jsme objeli pres vesnice. Uplne v pohode nikde zadny celnik ani policajti. Kdybych chtela pasovat lidi, tak urcite nepojedu pres dalnici. Bud by kontroly mely zrusit nebo vsechny hranice hermeticky uzavrit, vcetne plotu atd.. Ja to nechci!!.. Jake koliv omezeni, taky hrozne vadi. Nejak mam pocit, ze prohravame. MM to tak neproziva a deti uz vubec ne.
|
| Půlka psa |
|
(29.7.2025 10:41:07)
Kontroly na hranicích mi taky vadí. Před pár dny nás docela důkladně kontrolovali na hranicích mezi Slovinskem a Rakouskem. Brala jsem to trochu úkorně. Stejně mě do toho Rakouska nemůžou nevpustit. Je to nároková věc.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(29.7.2025 10:44:45)
"Nejak mam pocit, ze prohravame."
Jerry, ano 
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(29.7.2025 10:42:07)
" už jen to vědomí, že k tomu potřebuju nějaký papír a že to není samozřejmost, mi působilo vyloženě fyzickou bolest a pocit neustálého tlaku... pevně doufám, že už nic podobného nezažiju..."
Rose, ten pocit byl strašný.
Mně lockdowny z praktického hlediska nijak zásadně nevadily, zavřené obchody atd. se daly oželet, mrzuté byly tehdy snad jen Velikonoce.
Jinak jsme prostě trávili čas v přírodě se psem, takové nečekané prázdniny to byly.
Ovšem omezení pohybu přes hranice okresů mě úplně vzalo, vrátil se mi pocit železné opony, kdy jsme byli zadrátovaní v hranicích ČR (ČSSR) a nesměli ven. Každý den jsme najust jeli za tu hranici, hledali jsme zapadlé cestičky, každý den jsem se potřebovala ujistit, že nezůstanu v kleci a pojedu si svobodně, kam mě napadne. Jen pro ten princip svobody. A dodnes s hrůzou vzpomínáme na místa, kde tehdy stály policejní hlídky, normálně uvnitř svobodné země, bylo to úplně surreálné. Fuj.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(29.7.2025 13:01:02)
Termixi
|
|
|
|
| Blanče |
|
(29.7.2025 8:06:45)
Dámy včera jsem stihla dočíst, ale abych nepřišla pozdě, tak už ne odpovědět, jsou u nás kamarádi, řešili jsme rodinné a jiné historky a já nad tématem práce s časem od včera přemýšlím. Zazněla tu spousta pravdivých a správných připomínek, za mne ještě doplním:
- necituji ale "raději počkám, čas strávený čekáním není problém" nebo tak nějak to zaznělo je pro mne právě největší peklo a zároveň cesta, jak pozdní příchody zminimalizovat. Nejsem ochotná obětovat 4 x půl hodiny denně, abych byla někde včas, zbláznila bych se. Pokud ale mám schůzku někde, kde si můžu půl hodiny sednout a ťukat do počítače, psát do notesu nebo štrikovat, je to pro mne akceptovatelné a opravdu se podstatně snížily mé pozdní příchody. Jako čas trávený jen přemýšlením to určitě nefunguje, jednak toho mám dost při jízdě autem a druhak na to, abych uměla svou hlavu "vypnout" potřebuju jiné prostředí, než upovídanou sekretářku, bezďáky na zastávce nebo chodbu, kde furt někdo zdraví.
- úcta k času druhých - to je důvod, proč s časovou slepotou bojuju, nejvíc mne štve, že jsem s časem bojovala v době, kdy byly děti malé a naše dojezdy do školy na poslední chvíli je vozila do ústavů a kroužků. S výjimkou fakt průšvihů (jako že jsem si vyrobila dvě akce 150 km od sebe na stejný čas) nechodím pozdě pokud schůzku vedu nebo je 1 na 1. Pokud jsem součástí davu na přednášce, většinou jsem přišla o vítací řeči.
- momentálně jsem si posunula priority a dost věcí změnila, primárně pracuju z domu, takže lidi chodí za mnou, on-line se dá připojit z telefonu odkudkoli a když chodím někam do kanclu, chodím třeba na sedm a napůl osmou si domluvím prvního klienta - to většinou klapne. Věci typu doprava, kultura zpravidla hlídá manžel, na rehabky si vezmu knížku a první jde manžel (takže dorazíme na čas)..
- opravdu s časem bojuju a neznamená to, že by mi nezáleželo na ostatních, spoustu věcí dokážu eliminovat ale z okamžiku, kdy MM volá, kde jsem, já (po pravdě) řeknu, že stojím ve dveřích s klíči v zámku, tj. dle reálného očekávání bych měla být za 10 minut doma, MM (protože mne zná) počítá s půl hodinou a já dorazím za třičtvrtě a FAKT nechápu, kam mi ten čas cestou zmizel (než jsem zamkla 3 zámky po cestě dolů, vzpomněla jsem si, že by bylo praktičtější vzít s sebou ještě jeden dokument, když vylezu nahoru, zazvoní telefon s něčím na 30 vteřin, po cestě se rozbliká přejezd a potkám popeláře za kterýma jedu 2 km....)
|
| babi_ |
|
(29.7.2025 9:13:56)
Blanče, ty jsi úplně jak moje přítelkyně s tím "kam se ten čas poděl"
To právě začíná u té „druhé věty“: "vzpomněla jsem si, že by bylo praktičtější vzít s sebou ještě jeden dokument", kdy už je jasné, že to (nejspíš) neklapne. Přičemž tedy k eliminaci vracení stačí si včas rozmyslet předem, co je dobré vzít, a mít to již v tašce. Jak se člověk pro něco vrátí, je velká pravděpodobnost, že to nebude zdržení jen o dvě minuty.
1) dokument hledám v rozmezí minuty až libovolnou dobu dokud to nevzdám (což může být dlouho, když už jsem se pro to vrátila…)
2) dojdu si na záchod
3) natočím si sklenici vody
4) dosypu kočce granule
5) vyřídím příchozí telefon, přičemž jak držím mobil, otevřu došlé zprávy (jsou od dětí!)
6) ze zpráv vyplyne něco, co ještě „rychle“ zařizuji před odchodem
7) atd atd
8) při čemkoli z předešlého může dojít k dalším zdržením typu „došly granule, načnu nový pytel – rozsype se při otvírání…“
A dál pokud cesta trvá 10 minut, neznamená to, že sejít schody, pozamykat, nastoupit do auta (tašku a svršek do zavazadlového prostoru), zkontrolovat zrcátka, vyjet, zavřít bránu, dojet na místo… trvá 10 minut, i když je cesta úplně hladce průjezdná.
Já si moc velké časové rezervy nedělám, protože se mi taky nechce čekat „na chodbě kde všichni zdraví“ a už vůbec ne na zastávce MHD, ovšem tímhle započtením všeho to obvykle klapne celkem dobře.
Plánovaně dlouho čekám na blízké, u nichž vím, že „na čas“ je pro ně stres, to ale opravdu sedím v příjemné kavárně nebo doma.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(29.7.2025 10:50:50)
" "kam se ten čas poděl" "
jo a na to bych úplně zapomněla - mně se občas nějaký ten čas skutečně ztratí
jako dítě jsem tím trpěla strašně moc, teď už méně, ale stává se mi to pořád... prostě se tak nějak zapomenu a ztratím ve své hlavě, nebo se přistihnu, že zhypnotizovaně zírám na keř, jak se vlní ve větru... o tekoucí vodě ani nemluvě klika, že nežiju u moře nebo u řeky, to bych asi nestihla nikdy nic
|
| babi_ |
|
(29.7.2025 10:56:04)
Rose, dobře, asi fakt máme semtam něco (nebo v základu) společného - tekoucí voda a pohyb rostlinstva ve větru mě také fascinují.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(29.7.2025 10:54:22)
"Já si moc velké časové rezervy nedělám, protože se mi taky nechce čekat „na chodbě kde všichni zdraví“ a už vůbec ne na zastávce MHD"
Čekání úplně nesnáším, obzvlášť v prostorách, kde se mi nelíbí a není tam klid, což je většina čekacích prostor. Nedá se tam nic smysluplného dělat, na přemýšlení ani na čtení to není komfortní, jen to působí stres a bere energii.
Ale když si chci pojistit, že někde budu včas, není nutné čekat dlouho přímo na místě. Podstatné je s dostatečným předstihem dojet a zaparkovat. Pak třeba počkám v autě, kde mám své pohodlí, nebo se projdu po okolí a na místo chodím s předstihem max. pár minut, abych minimalizovala plané sezení v čekárně.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(29.7.2025 12:46:44)
Já jezdím autobusem, většina mého zpoždění je způsobená MHD, buď jede o 2 minuty dřív a ujede mi protože jdu přesně na čas, nebo má zpoždění, jednou jel tak pozdě, že jsem si k lékaři nakonec volala taxi. Dneska na nehty přijel ve chvíli, kdy už měl být podle jízdního řádu na místě.
Od Covidu mají u nás mezery 20 minut.
Když je to něco fakt důležitého, radši 20 minut chodím venku , pokud nemrzne.
|
| babi_ |
|
(29.7.2025 13:10:01)
U nás má bus nejkratší intervaly hodinu, přes poledne má tři hodiny pauzu, mezi posledním a předposledním večer dvě hodiny. Celkem jede 10x za den. Všední. O víkendu jede za den 3x, a i ty jsou prázdné, divím se, že to nedaj na objednání předem. Stejně jako první ranní spoj a poslední večerní, v těch jsem kolikrát taky sama.
Ale NIKDY nejel (u nás) dřív. Ostatně i kdyby jel o tu minutu dvě, tak si ho stopnu, neb jdu po silnici na zastávku proti němu, převážně bez chodníku.
Jednou nejel vůbec. V zimě před pátou ráno, bez varování - v aplikaci se tvářil, že kolem mě projíždí dál po trase...
Což tedy vede k tomu, že busmo se prakticky pozdě přijet nedá, neb těžko vychází čas schůzky napojitelný na jízdní řád.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(29.7.2025 13:20:01)
No jo, ale já bydlím v okresním městě
|
|
|
| Stará husa |
|
(29.7.2025 13:24:23)
U nás MHD dřív nejezdí a když, tak čeká na zastávce. Zato zpoždění mívá často. Ale zas jede každých 10 minut, takže to není tak strašné. Já většinou jedu dřív, sice potom musím chvíli čekat, ale holt to vydržím, radši 10 minut počkám, než nechat čekat toho druhého. Neříkám, že se mi nikdy nepovedlo se opozdit, ale bývá to fakt výjimka. Jednou jsme šly s kamarádkou do divadla a já si zapomněla doma vstupenky. Uvědomila jsem si to až během cesty, takže jsem musela vystoupit, vrátit se dalším spojem, letět domů , znovu čekat na zastávce, takže jsem přišla asi o půl hodiny později. Do divadla jsme doběhly tak, že jsme si akorát stačily sednout a už se hrálo.
|
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.7.2025 16:14:48)
Neumím přijít na přesný čas, tak chodím dřív. Nechci aby na mě někdo čekal nebo mi něco ujelo.
V práci máme volnou pracovní dobu.
|
|
|
| Termix |
|
(28.7.2025 15:23:03)
Můj pracovní život je o hlídání času. Připojit se včas, včas se přepojit k jinému studentovi, když mám výjimečně volnou hodinu, pořád musím hlídat čas, abych zase ve správný čas začala ...
Ráno mám přesné kroky, jak co musím udělat, abych vše stihla.
Teď mám volno a je to tak úlevné, že ten čas nemusím sledovat. Strašně si to přes dovolenou užívám.
|
| Čumča. |
|
(28.7.2025 16:00:20)
Termix, to je moc super, a děláš to dobře, nesleduj žádné hodiny, odpočívej, jenom tak buď...
|
|
| K_at |
|
(28.7.2025 16:02:09)
Termixi, SIM tě, zkus v tom příštím roce trochu ubrat. Než ti rupne cévka a bude pozdě. Prosím prosím, smutně koukám.
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(28.7.2025 15:54:04)
a já jdu, kafe je straaaašlivě důležitý, a rovnou hlásím, že to možná o minutu nestihnu, a přinesu kafe i pro někoho dalšího
nejsem Orloj, sakra
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.7.2025 16:55:19)
"nejsem Orloj, sakra"
Já si potrpím na přesnost v oficiálním styku, to považuji za profesionalitu a sama se tak snažím fungovat.
V soukromém životě beru, že se lidé nechtějí bičovat vyloženě na minuty, ale stále vidím jako věc slušnosti nenechat nikoho čekat déle než "akademickou čtvrthodinku", více už vidím jako ignorantství a vadí mi to.
|
|
|
| Drypetis |
|
(28.7.2025 16:25:55)
Rose,
já jsem dochvilná, ale stojí mě to dost času navíc, který je nevyužitý, někde pročekaný nebo strávený nervózním sledováním času a tak. Vždycky jsem všude byla spíš dřív a třeba vím, že v 8.54 si to kafe stihnu uvařit, ale radši si ho neuvařím, co kdyby se to protáhlo a už bych tu devátou nestihla. Ale třeba u nás v práci skoro všechny porady začínají později a taky proto, že třeba v zasedačce jsou ještě ti před námi, z drobného zpoždění se nic nedělá.
Těm, kteří se s tím naučí žít, odpadne dost stresu. Ale zas přibude těm čekajícím
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.7.2025 17:06:28)
"Těm, kteří se s tím naučí žít, odpadne dost stresu. Ale zas přibude těm čekajícím"
Ano, to je dobrá připomínka.
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(28.7.2025 13:12:33)
Rose, tohle mám taky, a nehodlám na tom nic měnit, takhle to prostě mám a chodím občas pozdě, no... S omluvou a vysvětlením, ale později. Nikdy nechodím dřív zase - je to malá kompenzace?
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.7.2025 11:51:28)
"relativně normálně žijou, ačkoli na první pohled je zřejmé, že se tak existovat nedá."
Přesně tak
Ale ten tlak a chaos kolem nich je náročný
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.7.2025 12:09:33)
"Ale ten tlak a chaos kolem nich je náročný "
no jo, ale zase býváme skvělými mistry improvizace
kolikrát je můj drahý muž zaskočen nějakou nenadálou situací, kterou neměl ve svém fahrplanu a jak je rád, když dokážu jeho plán přiohnout tak, aby nás to rozhodilo co nejméně a taky dokáže ocenit, že někdy díky mému zmatkování a ztrácení se v čase a místě, narazíme na věci, které bychom jinak úplně minuli, protože v jeho nalinkovaném plánu prostě nebyly
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(24.7.2025 21:26:14)
Ropu, chápu tě naprosto, takhle blízko dnu jsem xkrát byla taky, mm pomáhal maximálně a po večerech byla péče o dítě 50/50, ale rozjížděla se mi deprese a bylo to dost špatné...
v těhu a na RD se mi najednou vybavovaly scény z mého vlastního raného dětství, jak to mělo daleko k ideálu, něco ve mě ale ideál pro moje vlastní děti chtělo, energie ale nebyla a depresi to roztočilo do plných obrátek, když mi poprvé došlo, že "jsem vlastně někdy podobně netečná matka, jako byla ta moje, což mi zhroutilo svět"
tohle by před mateřstvím měl každý mít v sobě vyčištěné, protože hrozí, že to zaútočí v plné síle
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.7.2025 20:37:01)
Do školky na 8,30? Já od 7,15 pracovala, takže ve školce jsme byli před sedmou.
U nás to probíhalo tak, že syn od šesti seděl za dveřma oblečenej a obutej a kvílel, kdy už půjdeme. Já okolo lítala v pyžamu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 22:52:09)
Inko, kdyby se mi nanarodil ten druhý, s nímž jsem po nocích pochodovala po bytě, anžto řval, možná bychom s prvním a jediným také vstávali na pohodu. Ten uměl spát celou noc od dvou měsíců.
(Proto jsem si pořídila dalšího, protože jsem si neuměla představit, co je to fungovat ve dne i v noci nonstop.)
Ale na sedmou bych já nechodila nikam ani bezdětná, to je beznadějně mimo můj biorytmus.
|
| Čumča. |
|
(24.7.2025 22:56:16)
copak biorytmy, ty jdou taky do háje, když se xkrát za noc vstává...
|
|
|
| TaJ |
|
(25.7.2025 15:58:29)
Inko, my jsme do školky chodili na 8h, v půl deváté jsem potřebovala být v práci, dělala jsem v té době už 12h směny krátký dlouhý týden. Od jeho 3 let, ale do školky chodil až od 4,5.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.7.2025 13:32:01)
Pořad nevím, co si představit tou péčí o děti. Tím, že vařím taky pečuju, ne?
|
| Alena |
|
(24.7.2025 14:12:04)
Inko, ja take nechapu, co znamena pece o dite osm hodin misto zamestnani a zadne domaci prace.
|
| kysnutá knedla |
|
(24.7.2025 14:25:52)
“ ja take nechapu, co znamena pece o dite osm hodin misto zamestnani a zadne domaci prace.“
Ja si to dokážem představit jedině v případě velmi neštandardného (či velmi nemocného) dieťaťa.
A to som venovacia matka (u prvého asi až moc).
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(24.7.2025 13:20:14)
a jsme zase u toho - magická půlhodinka práce
za půl hodinky stihnu tak připravit suroviny, očistit zeleninu a možná něco nakrájet... rozhodně ne všechno v situaci jednoho platu a rodičovského příspěvku jsme si nemohli dovolit ani to, aby muž platil za jídlo venku, takže jedl jen to, co jsem uvařila já... objednat si pizzu bylo nad naše finanční možnosti ona pro nás byla drahá i ta mražená... muž samozřejmě potřeboval opravdu normální jídlo, zeleninka se zeleninkou ho nijak nezasytily, míchaná vajíčka by asi taky nepovažoval za plnohodnotný oběd
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.7.2025 13:30:01)
Když jsem byla na mateřský, pizza se objednat nedala. Něco jinýho už vůbec. Do restaurace jsme občas chodili, ale ne moc často.
Vařit večer, chladit to a druhý den ohřívat se mi nechtělo
|
|
|
|
| Monika |
|
(24.7.2025 13:06:15)
Inko, tak lze jíst i nevařené věci, ne? Nebo jít do restaurace, ohřát něco z mrazáku, objednat pizzu Já jsem na MD vařila, ale každý den asi ne, zejména, dokud mimino/dítě mělo vlastní oddělenou stravu (mateřské mléko, umělé mléko, různé ty rozblemcané směsi atd.). Manžel chodil na obědy v práci a večeři fakt nemusel mít pokaždé teplou a já jsem třeba dojídala něco ze včera nebo považuju za teplý oběd klidně i míchaná vejce s chlebem. Pokud nebylo třeba vařit oběd pro dítě, tak jsem nejvíc vařila, když po obědě spalo, protože před obědem jsme byli spíš venku. Jinak jsem mohla taky vařit (s dítětem) ráno, protože syn vstával hrozně brzo. S mýma dětma se dalo udělat doma skoro všechno, ale bylo to samozřejmě náročnější než bez nich, takže ty komplikovanější věci jsem nechávala na dobu jejich spánku, případně když je zabavoval manžel (což bylo ráno než sám šel do práce nebo pak večer, pokud přišel dřív, než dítě usnulo). Stíhala jsem všechno cca normálně včetně vlastního sportu, ale určitě existují komplikovanější děti, než jsou naše, tak nechci nijak machrovat. Ale možná taky nebyly tak komplikované, protože jsem uměla říct NE, o některých věcech nediskutovala a dítě od nechtěné činnosti prostě třeba fyzicky oddělila. Na druhou stranu snad cítily dostatečnou jistotu a bezpečí, takže neřvaly, když jsem řekla, že jdu na záchod a za chvíli budu zpět a dokonce i třeba byly někdy schopné si sami hrát v jiné místnosti než třeba jsem já vařila (s očním kontaktem). Taky jsem nikdy "nemizela" bez loučení, jak to někteří rodiče dělají, když mají pro dítě hlídání, takže se děti nebály, že najednou odejdu, pokud si mě nebudou hlídat z bezprostřední blízkosti ...
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(24.7.2025 12:30:12)
souhlasím, Ropu, blbé je, že když jsem nevyvařovala tu svíčkovou a nákup v lékárně pořídila online, tak jsem v Buranově čelila dost ostré kritice, že na RD jdu s jídlonosičem pro oběd do školní jídelny a jsem líná jet do města do lékárny - tlak ze strany starší jedovaté gardy to byl značný a bylo mi to líto. Co je komu do toho, že online nakupuju kočičí granule, bezlepkové potraviny, léky, dětské certifikované boty?
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 12:46:30)
Čumčo, přesně tak to vidím, jako společenský tlak, ať už reálný nebo vsugerovaný, že pobyt v domácnosti automaticky znamená plnit tam jakési povinnosti vzorné hospodyně.
Kdyby ta žena byla v práci mimo domov, také by nemohla navařit a nakoupit, museli by to zorganizovat jinak.
Běžně se nakupuje a vaří po práci odpoledne a večer, proč by to musela žena stíhat přes den s batolaty na krku??
|
| kysnutá knedla |
|
(24.7.2025 12:51:41)
Pre mňa bolo teda pohodlnejšie variť cez deň, keď ma dieťa nepotrebovalo, než rychle vecer niečo vytvoriť.
A ak vecer, tak to bolo varenie dopredu, aby bolo na druhý den.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 12:59:40)
Knedli, však o tom to je, co komu vyhovuje.
Mně by to za ten stres nestálo, motat se kolem linky a přitom hlídat, co tvoří dvě batolata, k nimž jsem otočená zády.
Tu a tam na rychlovku, více ne.
Pokud jsem chtěla navařit něco většího, stoupla jsem si k tomu v klidu večer se skleničkou vína, kdyź děti spaly a muź byl k dispozici podat pomocnou ruku.
|
|
|
|
|
| kysnutá knedla |
|
(24.7.2025 12:40:15)
Ropu, tak tu sa nezhodneme. Nechcela by som byť matkou (a dúfam, že ani moja dcera/snacha také nebudú), ktorá 8 hodin věnuje dieťaťu a domácnost je bokom.
Vždy som sa snažila to prirodzene skĺbiť a nebyť otrokom ani decka, ani kuchyne a pod.
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(24.7.2025 12:06:44)
Víc práce asi bylo, neměla jsem papírový pleny, vlhčený ubrousky, různý jednorázový podložky a spoustu dalších udělátek. Taky myčku. Tři roky volna mají snad i dneska, dokonce i čtyři.
|
|
| Stará husa |
|
(24.7.2025 12:25:23)
Ropucho, já teda když jsem byla na mateřské, tak jsem zároveň měla na starosti celou domácnost. Ne tedy, že by mi BM s ničím nepomohl, ale tak nějak obecně jsem i vařila, uklízela, prala. Jediné, co dělal můj BM, dokud byly děti v kočárku, že nakupoval, protože jsem nechtěla nechávat děti v kočárku před obchodem a jiná možnost nebyla. Ale třeba v sobotu ráno jsem chodila na víkendové nákupy já, BM mezitím hlídal doma děti. Stejně jsem musela vstávat ve 4 ráno, takže jsem mu je v 6 strčila a běžela nakoupit, aby ještě všechno bylo. Až jsem začala chodit do práce, dělili jsme si domácí práce půl na půl.
|
|
| *Hany | 
|
(24.7.2025 15:01:04)
"Domácí práce se daly udělat ve chvíli, kdy byl k dispozici i muž a mohli jsme spolupracovat."
Tomu asi nějak nerozumím. Jako že bych čekala do 19 h na to, až se manžel vrátí z práce a pak začala vařit oběd, vyvářet pleny, potmě šla na půdu věšet? A jídlo nakupovat jen o víkendu, protože obchody zavíraly v 18 h? Jenže o víkendu bylo zavřeno.
Nemyslím si, že by děti nějak poškodilo, že jsem při návratu z dopolední vycházky nakoupila a pak jsem doma potřebovala hodit pár věcí na plotnu, abychom se najedli. Úklid se konal, až když byly děti v pelechu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.7.2025 15:17:55)
"Jako že bych čekala do 19 h na to, až se manžel vrátí z práce a pak začala vařit oběd, vyvářet pleny, potmě šla na půdu věšet?"
Přesně to bych dělala.
S těmi plenami by šel tedy spíš muž.
Pohodlnější proces než pachtit se po kuchyni s nestřeženými batolaty u nohou, viz co popisuje Breburda.
|
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)