| Zeyfera | 
 |
(16.9.2025 12:42:41)
Vždy jsem měla za to, že jsme dceru maximálně podporovali, věnovali ji čas, pozornost i peníze. Chodila na dobrou střední školu, jezdila na jazykové pobyty v zahraničí, věnovala se umělecké činnosti. Jako vysokou si vybrala lehčí školu, protože nechtěla být ve stresu. Teď je jí 30 let, má málo placenou práci, dlouho bydlela u nás a když se odstěhovala, nic neušetří, protože všechno spolkne nájem. Měla pár krátkodobých vztahů, které vyšuměly a o další nemá zájem.
Manžel přišel s myšlenkou, že dceři koupíme byt, protože si na svůj nikdy nevydělá. Nejsme ale milionáři, musíme si na něj vzít hypotéku. Já jsem z toho frustrována. Přála bych jí, aby si našla fajn kluka a založila rodinu, i to bydlení se ve dvou lépe řeší. Nebo ať tedy buduje kariéru, cestuje, a žije si vlastním single životem. Ale ať už se o sebe stará sama. Pořád si říkám, co jsme jako rodiče udělali špatně, že nemá žádnou motivaci ani se posunout v práci, ani navazovat smysluplné vztahy. Je tady někdo, kdo zažil něco podobného? A koupili byste jí ten byt?
|
| Čumča. | 
|
(16.9.2025 13:14:59)
Zeyfero, máš zdravé dospělé dítě, vystudované, stojící na vlastních nohou. Co by za to někteří lidé dali. Je šťastná, je sama se sebou spokojená? Ty s ní evidentně spokojená nejsi, já bych ti to coby dcera asi jen těžko odpouštěla. Proč máš laťku tak vysoko? Hrají tam roli její "úspěšnější" vrstevníci? Porovnáváš a máš pocit, že dcera mezi nimi "neobstojí"?
Chce vaše dcera vlastní byt, chce výpomoc od vás? Řekla si o ni? Jestli s manželem nesouhlasíš, tak mu to pověz, nabídněte dceři třeba jen část peněz. Ale mějte jistotu, že o to stojí.
Máš dojem, že jste coby rodiče něco udělali špatně, protože si nebuduje kariéru a nemá pevný partnerský vztah? A co když toho pravého prostě ještě nepotkala, má předstírat pevný vztah s někým nevhodným? Co když jsou pro ni důležité jiné věci než kariéra? Třeba nechce cestovat... Je proto horší? Promiň mi tu drsnou upřímnost, ale problém máš spíše ty, soudě podle té trochy informací, které jsi dala k dispozici...
Jak reaguje dcera, když ji zahrneš tou svou dávkou nespokojenosti a kritiky?
Mám dojem, že máš takové to typické měřítko - po třicítce dvě děti, manžel, dvě auta, chata, byt, "dovolená v Jugoslávii" a v roce xxxx se stávám zástupcem ředitele...
|
| Salamajka | 
|
(16.9.2025 13:36:45)
Přesně. Taky v rodině bojuji s předsudky na toto téma. Syn odešel z VIP prace - rozuměj pracoval v bance na nějakém lepším postu do soukromé sféry a rodina to nemůže rozdýchat. Taky se jako máma přiznám, že by mi udělalo radost kdyby aspoň bakalářské studium dokončil, ale i když se nezadaří vím, že se občas něj bát nemusím. Ono je fakt ,,ftipné,, v roce 2025 poslouchat ty nemáš ve 30 rodinu dům atd ....přesně jaksi psala. Co by kdo jiný dal za to mít samostatně žijící pracující dítě ach jo ...
|
|
| Okolík | 
|
(16.9.2025 14:57:05)
Čumčo , ale zakladatelka nepíše, že je s životem své dcery nespokojená. Pravda, nepíše ani že je spokojená. A ani zda je se svým životem spokojená dcera.
|
| TaJ | 
|
(17.9.2025 13:02:56)
Okolíku, přesně, to je to nejzásadnější. Rodiče můžou mít pocit, že by se dítě mohlo mít líp a vést lepší, pestřejší a nevím jaký život, ale nejdůležitější přece je, jestli je ono samo s tím spokojené. A o tom zakladatelka vlastně nic nepíše...
|
|
|
|
| Cimbur | 
|
(16.9.2025 13:19:20)
To je realivní. Taky jsem ve třiceti nebyla ještě nijak ukotvená. Nehroutila bych se. Byt bych jí koupila, pokud na to máte, ale je možné, že nebude chtít v tom místě setrvat. Že ji ještě čekají různé životní změny.
|
|
| Dooly. | 
|
(16.9.2025 13:30:21)
Neudělali jste špatně vůbec nic!
Prostě,každý jsme jiný a ona si žije jak to přijde. Hlavně,ze je spokojená, to by mělo byt důležitější,nez to,jestli zapadá do představ ostatnich
|
|
| Monika |
|
(16.9.2025 13:51:10)
No, bohužel asi nemůžou všichni vystudovat náročné školy a vydělávat spousty peněz. A nevím teda, kde žijete, ale v Praze je nájemné tak vysoké, že pokud bydlí někdo sám, byť v malém bytě na neaktraktivním místě, fakt není divné, že toho moc nenašetří. A pokud jde o vztahy, tak to už vůbec je těžké někomu vyčítat, pokud (zatím) nenašel partnera pro život. Nevím, co znamená, že dcera o muže "nejeví zájem", možná prostě se jen "nedaří" nebo opravdu (snad dočasně) rezignovala po neúspěšných pokusech na hledání. Ale to přeci neznamená, že je špatný člověk a vy jste něco udělali špatně. Jestli je to Vaše jediné dítě (případně ostatní děti jsou zaopatřené), tak bych jí byt i koupila, ovšem nevím, jestli za cenu, že bychom s manželem spláceli hypotéku - to by se mi nezdálo (nevím tedy, kolik Vám je let a do kdy byste ji měli splácet ...). Nemůžete jí případně darovat jen část ceny bytu s tím, že na zbytek si vezme hypotéku sama (a bude ji splácet místo nájmu)?
|
| Čumča. |
|
(16.9.2025 13:57:31)
já pořád přemýšlím, jak by bylo mně, jak moc by se do mě vtisklo, že podle mámy jsem neúspěšná/nevydařená - zvládla jsem "jen" méně náročnou vš, vydělám jen na svůj život, nájem, příp. auto - což je prý jaksi málo., kdybych už aspoň měla stálého partnera...
někoho tohle sráží hodně, uznání rodiče je pro něj velmi důležité, někdo dokáže rodiče poslat, kde slunce nesvítí, a pustí jeho kritiku hned z hlavy Někdo citlivější to ale opravdu přijme jako danost, "já asi opravdu nemám výsledky, ujíždí mi vlak" a dívá se na sebe optikou kritického rodiče - tohle může ničit život
|
| Beat | 
|
(16.9.2025 14:13:28)
Já přemýšlím, že se vám nelíbí, jak zakladatelka píše negativně o dceři, ale vy, dle mě bez bližších znalostí, píšete negativně zakladatelce. Soudí se soudí ze všech stran.
Zeyfero, zeptám se tě, víš, co by chtěla dcera? Ptala ses jí? Je spokojená, nebo by chtěla změnu? Mluvíte spolu otevřeně? Vnímá dcera, že jsi s ní v určitém ohledu nespokojená? Má přátele? Tráví aktivně volný čas? Těší se na něco? Podnikáte něco spolu?...
Dovedu pochopit mámu, která v sobě něco řeší, je z toho emočně vykolejená a pak to emočně hodí na papír a říká si... potřebuju zpětnou vazbu, třeba mě někdo pochopí.
Já s těmi myšlenkami, co Čumčo píšeš, vesměs souhlasím, ale ne s tím podáním bez bližších informací, jak sama píšeš..
|
| Čumča. |
|
(16.9.2025 15:31:36)
Beat, lidé s dětmi prožívají různé starosti - jejich děti jsou nemocné, handicapované, náročné, okolím obtížně přijímané, mají problémy být šťastné, hledají se za cenu extrémních zkušeností, pochybují o svém vzhledu, procházejí srdcerváči ve vztazích atd. To jsou starosti, skutečné "problémy růstu", které s dětmi (i dospělými) sdílíš...
Vedle toho mírně otrávená nespokojenost s tím, že někdo za cenu všech investic do svého 30letého dítěte očekává víc - to není žádná starost, to mi přijde jako uměle vyvolaný problém
Já tedy životního partnera potkala ve 20 (měla jsem štěstí), od 23 jsme spláceli bydlení a v 27 jsem měla první dítě - ale to není měřítko úspěchu, klidně se to mohlo celé stát o 10 let později, nic to neznamená
|
|
|
| Ennywan | 
|
(16.9.2025 14:16:17)
Čumčo, asi to chápu, jak to zakladatelka myslí a jak se cítí. Ať chceš nebo ne, tak přijdou situace, kdy třeba srovnáváš. Mně taky není příjemné, když přijde v různých bublinách řeč na děti a já o těch svých nemám co říct, čím se "pochlubit" jako ti ostatní. Viz třeba pravidelné srazy v průběhu roku pár spolužaček ze střední nebo děti příbuzných z rodiny. Byť si rozumově sama můžu říkat, že jsou na tom někteří rodiče podstatně hůř, nicméně mě také občas napadá, co jsme udělali špatně, jestli jsme neměli častěji víc tlačit na pilu apod.
|
|
|
|
| Gavašetka | 
|
(16.9.2025 14:21:03)
Přijde mi důležité, že s tím nápadem přišel manžel - co dcera, chce to vůbec? Nechce být náhodou už sama za sebe, i za tu cenu, že je "chudá umělkyně"? Možná jsem to posunula, ale třeba je to spíše vaše přání, aby měla vlastní byt, třeba je aktuálně raději v nájmu, těžko říct. Obecně - máme všichni spoustu předpokladů o tom, jak se má žít (a sami bychom to tak pro sebe a své nejbližší chtěli), ale mě přijde důležité, že se dcera chtěla evidentně osamostatnit a vlastně to zvládá, i když je to náročné.
Přijít s nabídkou, že jí případně vypomůžete, je zcela jiné, než že jí byt koupíte a sami se zadlužíte. A možná si časem najde někoho, s kým ten byt sama zvládne (resp. tu hypotéku). Já si třeba své soukromí v určité době svého života před rodiči hodně držela stranou, a to hlavně proto, že jsem si do života nechtěla nikým nechat mluvit. Může (ale nemusí) se to časem změnit a nemusí to být o tom, že jste špatní rodiče nebo jste něco udělali blbě. Možná i naopak - už to chce zvládat sama a vlastně to dává.
|
|
| breburda71 | 
|
(16.9.2025 14:32:03)
Ja bych byt pravdepodobne asi nekupovala, jedine jako vasi investici, pokud byste to tak jako tak planovali jako zpusob ulozeni penez - a kdyby chtela, nechala bych ji tam pro zacatek bydlet treba za pulku najmu bezneho..Muze se stat, ze za pul roku si nekoho najde a bude se chtit odstehovat...
Co se tyka toho ostatniho - je to jeji zivot, nikam jste ji netlacili proti jeji vuli, vystudovala s vasi podporou, co vystudovat chtela.. nic spatneho jste neudelali...Je to jeji zivot a jeji volby...Je zdrava a schopna, ma i u vas zazemi,co vic si prat... a zbytek je na ni...
|
|
| Koníček mořský | 
|
(16.9.2025 14:32:32)
"Vždy jsem měla za to, že jsme dceru maximálně podporovali, věnovali ji čas, pozornost i peníze."
No takže jste jako rodiče nic neudělali špatně. Přesně tohle se dětem dělá. No a jednoho krásného dne jsou děti dospělé a mají svůj život. Ten život vypadá různě u různých dětí a v různé životní etapy. Takže dcera žije jak zrovna umí a může. Nech ji být, občas s ní u kafe ten život prober, bez výčitek, s respektem a porozuměním.
Všechny dospělé děti co znám nějak žijou. Pokud jsou zdravé, živé, nepáchají trestnou činnost a nekonají zlo a příkoří, je vše OK.
A ne, byt za cenu vlastní hypotéky bych nekupovala. Jak má mít člověk respekt k životu dětí, má mít i respekt k životu svému. A tyhle sebeobětovací příběhy většinou nedopadaji dobře.
|
|
| Okolík |
|
(16.9.2025 14:54:33)
Po dohodě s dcerou bych byt koupila ( napsaný na vás), nabídla bych jí ho za nájemné odpovídající jejímu příjmu. Pokud pro vás rodiče není hypotéka příliš zatěžující.
Po splácení nebo až v rámci dědictví bych jí ho dala.
|
|
| Federika | 
|
(16.9.2025 15:34:34)
Špatně jste neudělali nic. Dcera je dospělá. Tobě se řada věcí nelíbí, dcera není motivovaná…
V žádném případě bych jí nekupovala byt a uz vůbec bych si nebrala hypotéku. Myslíš, že by se pak nějaká motivace dostavila? Naopak, proč taky. Radši bych zajišťovala sebe na stáří. Dceři bych poskytovala přátelskou a psychickou podporu, pokud o ni stojí. A nedávala bych ani najevo, že se mi její způsob života nepozdává. Je to její život.
|
| 77kraska |
|
(16.9.2025 17:43:37)
Federiko, presne tak, zadny byt bych ji nekupovala.
Ted ve skoro 60 letech vidim, ze lidi jdou pomalu do duchodu a nemaji v mnoha pripadech zadne uspory nebo jen male a uz ani zadne uspory nevytvori. Takze jim asi nezbyde nez žit hodne skromne nebo pracovat v duchodu, ale do jakeho veku?
Zavazovat se ke koupi bytu dceri, to bych neudelala.
Myslim, ze situace uz je spis takova, ze by se dcera mela pripravovat na to, ze bude pomahat rodicum.
Nebo je varianta, ze dcera bude bydlet spolecne s rodici.
|
| Stará husa |
|
(16.9.2025 17:55:53)
Brát si v 50+ hypotéku je podle mě blbost. Měli byste si šetřit na důchod a období bezmocnosti, abyste si mohli zaplatit péči.
Dceru jste vychovali, má vzdělání, práci má taky a jestli bude mít partnera a děti, to holt už závisí na ní. Být bych ji koupila jen v případě, že na něj máte peníze, což nemáte.
A že dcera není dravá kariérista, s tím se musíte smířit. Já jsem celý život měla taky podprůměrný plat a nic moc postavení v práci a přežila jsem.
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(16.9.2025 16:36:31)
a co chce dcera? chce třeba cestovat? nebo se chce učit ještě něco jinýho? chce třeba odjet na rok, nebo vidět, zdokonalit se v jazyku?
koupit byt někomu, kdo neví, co chce, je asi dobrá investice, i když hypotéku by se mi kvůli tomu splácet nechtělo
a taky je možný, že dcera stojí o chlapa a děti, strašně moc, jen o tom nechce mluvit, je mnohem jednodušší tvrdit, že nechce, než vysvětlovat, proč to zase nevyšlo
tak to mají často ti, komu se nedaří otěhotnět, taky tvrdí, že mají čas, nechtějí, a přitom chodí na ivf, doma brečí, ale před ostatními, včetně rodiny, se snaží hrát něco úplně jinýho
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(16.9.2025 16:43:05)
Byt bychom potomkovi nekoupili. Tedy alespoň já bych byla proti. Podpoříme je na školách, ale další život je na nich.
Pokud by potomek projevil zájem o nákup bytu, třeba bychom se dohodli na nějaké půjčce (mí rodiče taky půjčovali na byt mé sestře), ale musel by přijít sám a chtít vyjednávat. Jinak beru, že žije tak, jak umí a je přiměřeně spokojen.
|
|
| Buřt |
|
(16.9.2025 16:55:27)
Já to čtu tak, že zakladatelce vadí, že se v tom tak dcera jakoby plácá - že neví, co chce, a o nic neusiluje, prostě je taková nanicovatá?
Trochu tomu pocitu rozumím. Vůbec nejde o nějaký peníze nebo úspěch, ale člověk by asi měl něco chtít, mít nějakou představu, co ho baví, co chce dělat.
Na druhou stranu, chápu lehkou nespokojenost, ono je to trochu těžší, když je to jediné dítě, kdyby byla jedna z více, tak to asi nebudeš řešit. Stejně se s tím ale nedá nic dělat, možná je prostě takové letargičtější nátury.
Tou koupí bytu to ale určitě nepodpoříte, bych řekla.
|
|
| Tinity |
|
(16.9.2025 17:05:15)
V situaci, kdy si musíte brát hypotéku na byt pro dceru, tak bych jej nekupovala. Maximálně bych zvážila určitou formu pomoci s pořízením bytu, půjčku apod., ale tak, aby Vás to finančně neomezilo v budování “zálohy “ na stáří. Předpokládám, že jste ve věku 50 a plus a mám za to, že v tomto věku si člověk si již nemá komplikovat život, byť pro potomka (v tomto věku hypotéku na vlastní bydlení už lidé obvykle splatili). V úvahu přichází i hypotéka na byt, co bude Váš, jako investice, a potomek bude jen užívat ale s rizikem, pokud jej náhodou budete potřebovat prodat v budoucnu, co potom s potomkem?
|
|
| kosatka2 |
|
(16.9.2025 17:32:16)
Popíšu vlastní zkušenost, byť značně odlišnou, jde jen o ten vztah k rodičům. Rodiče si taky mysleli, jak mě děsně podporují (to si nekupuj, to nepotřebuješ"), jak se mi věnují ("na to se nehodíš/to je moc práce/to není pro holku/to je nevhodné") a před maturitou ze mě úplně šíleli, že si dávám přihlášky na divné obory a ne pro ně dost dobré školy. Tak jsem si vybrala obor, o kterém absolutně netuší, co by to mohlo obnášet, odešla do jiného města, našla si manžela a vrátila se do města rodného a prostě vím, že i kdybych ..... zlatý h..na, furt jim nebudu dost dobrá, furt mi budou radit a kritizovat.
Takže jim prostě sděluji jen sem tam něco, mají u nás dveře otevřené i co se týče vnoučat, ale již v 18 jsem se od nich trochu mentálně odřízla, aby mě jejich odsuzování a zpochybňování tolik nebolelo.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(16.9.2025 17:32:27)
" Ale ať už se o sebe stará sama. "
A ona se nestará?
Něco po vás chce?
Podle popisu se staráte vy, aniž byste museli.
(Ať už je to reálný nebo hypotetický příběh.)
|
|
| K_at |
|
(16.9.2025 18:10:04)
Ahoj, hele, já úplně nevím, co ti vlstněě tak moc vadí? Máš dceru, která pracuje, bydlí si za své. Tudíž je samostatná. Vydělává málo - to je co? je mnoho lidí, kteří vydělávají málo. Dělat kariéru...a jakou? V čem? Třeba není typ na kariéru. Navíc kariéra je něco, co stojí hrozně moc času, stresu a nervů. A leckdy zdraví.
Při výši nájmů a hypoték a cen bytů - hodně mladých je dnes demotivovaných. Protože i kdyby se přeskočili, budou na základ hypotéky šetřit asi půlku života.
Chtěla bych vědět, že je dcera v pohodě. Že žije tak, aby byla spokojená. Byt bych koupila poze tehdy, že bych měla stejně v plánu koupit byt investiční, nebo někam uložit peníze. Jinak asi ne.
To, že dcera nebyla asi nikdy tahoun a drak, to je patrné zřejmě od mala. Prostě většina lidí je takových. Obyčejných. Kteří netouží po žádných kariérách. Ona tu není proto, aby plnila tvoje ambice a představy.
Pokud máte vztahy ok, Mluvila bych ní o tom, co má za představu, co by ráda. Zda ji třeba láká pracovně něo.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(16.9.2025 19:05:43)
Nic ve zlém, ale připadá mi z toho popisu, jako byste celou dobu dceru tlačili před sebou... Možná je na čase přestat tlačit, ustoupit a dívat se, jak kráčí tam, kam ona chce...
Píšeš, že se odstěhovala, takže očividně je schopna samostatného života, to je přece fajn, ne?
Snažte se starat hlavně sami o sebe a nechte ji žít 
|
|
| Dari79 |
|
(16.9.2025 19:25:34)
Osobně si také myslím, že na pořizování bydlení dítěti v jeho 30 letech je už celkem pozdě... Je vám tedy jistě přes 50 ,možná přes 55... Za jakých podmínek byste ještě dostali hypotéku (na jakou dobu, jaká by byla splátka) - jak byste to utáhli?
Velkému synovi jsme koupili byt (napsaný tedy na muže) v jeho nějakých 22 letech, rovnou se tam (po rekonstrukci) odstěhoval (z dětského pokojíku)... Studoval VŠ a muž (dle mě správně) usoudil, že než mu platit nájem, tak radši hypotéku - ještě byly nizoučké úroky, fakt to stálo za to.
Malému synovi zase na mě taky už teď (taky tedy na hypotéku, kterou budou pár let splácet nájemníci, pak se do něj třeba taky přestěhuje, nebo ho můžeme taky dál pronajímat a z toho pak platit synovi bydlení, kdyby šel na VŠ do jiného města).
My máme bydlení zajištěné, takže není problém tu hypotéku(y) si vzít, stejně bychom ty volné peníze museli někam investovat. Byty jsou ale psané na nás, dostanou je třeba časem nebo taky nikdy, to se ještě uvidí.
Myslím si, že je fajn, když rodina dětem s bydlením pomůže - ale to může mít spoustu forem, nejen koupit byt...
Posuzovat způsob života dospělého dítěte - tomu bych se také bránila, jak píšou ostatní holky... Fakt není jediná správná cesta nebo forma. Někdo bydlí celý život v nájmu, protože prostě hypotéku nechce. Nebo čeká, až si najde chlapa - ten už klidně může mít svoje bydlení nebo si pak tu hypotéku vezmou... U nás na vesnici často rodiny darují mladým pozemek a mladí si tam pak za své (hypotéku) postaví...
Splácet hypotéku za své 30ti leté (bezdětné) pracující dítě, no to by mi mohlo.... Velký syn teď dostudoval VŠ, od 1.9. je v první opravdové práci, takže fakt doufám, že příští měsíc už si (z první výplaty) bude platit splátku hypotéky a inkaso sám... Jen se bojím, že muž bude velká měkota, že za něj bude i nadále všechno platit a synáček bude mít celou výplatu jako "kapesné" (děti ani manželku nemaje).
|
|
| magrata1 | 
|
(16.9.2025 20:40:11)
Nevím, jestli to už někdo navrhl, nestíhám pročíst všechny příspěvky. Ale co takhle nekupovat byt dceři, ale sobě, a nechat tam dceru bydlet s tím, že bude platit inkaso a nějaký drobný příspěvek na úhradu hypotéky jako nájem? Když se dcera bude chtít trhnout a jít jinam, máte investiční byt a ona nebude vázaná k tomu místu. A kdyby se chtěla usadit, můžete jí ho darovat, když budete chtít.
|
|
| Gabi.Zlopocasna+3 |
|
(16.9.2025 22:46:48)
Zeyfero, klid. Ještě je čas. Všichni nebudou inženýři přes dirkovanou matematiku. Sama za sebe bych se zeptala, zda o to stojí a popřípadě bych ji do splátky hypotéky poměrně zaangažovala. A upřímně, mám celý život poměrně hou.no a jsem vlastně spokojená.
|
|
| Zeyfera |
|
(17.9.2025 9:25:12)
Děkuji všem za názory. Nakonec se s manželem kloníme k tomu, že ten byt bychom si koupili na sebe jako investiční byt v místě, kde lze dobře pronajmout, zatím tam bude bydlet dcera, ale nebude vázána, může se kdykoliv odstěhovat, a my ho dále můžeme pronajímat. Hypotéka nebude na plnou částku, protože nějaké rezervy máme, takže do důchodu to splatíme, a budeme to brát jako investici.
Dcera zatím zájem o toto bydlení má, bude přispívat na běžné náklady. Do života ji mluvit nechceme, jenom mám občas obavy, jak to bude zvládat až tady nebudeme, nebo budeme příliš staří na smysluplnou pomoc. Možná jsem jenom zbytečně úzkostná a za pár let se na to budu dívat jinak.
|
| breburda71 |
|
(17.9.2025 9:31:39)
To mi prijde jako rozumne...👍
|
|
| Monika |
|
(17.9.2025 9:39:01)
Zeyfero, klid. Přeci je spousta lidí, kteří nemají žádnou VŠ, třeba ani SŠ a taky žijí a nějak se živí bez peněz od rodičů.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 11:55:24)
"mám občas obavy, jak to bude zvládat až tady nebudeme"
Dcera je vaše jediné dítě?
Je pochopitelné, že se člověku honí hlavou starost o budoucnost dětí.
Ale mladý zdravý člověk bez závazků má všechny dveře otevřené, může úplně COKOLIV. Přišla by mi ostuda spoléhat na pomoc rodičů.
Rodiče svou roli dávno splnili.
Jestli se slečna rozhodla studovat na pohodu bez stresu a stejně i pracovat, holt bude její život podle toho vypadat. Bude-li chtít změnu, ať ji udělá!
|
| Federika |
|
(17.9.2025 12:19:16)
No teď tu změnu spíš neudělá. Proč taky.Bydlení bude mít a ještě jí zbyde na vlastní život.
Někdy jsou tyhle pomoci od rodičů medvědí služba. Neudělala bych to. Pod mostem nebydlí. Má všechny možnosti světa, je mladá, zdravá. Motivace, důvod, proč sebou nějak pohnout, je v životě důležitá.
No a samozřejmě nemůžeme žít všichni stejně. Ani stejné potřeby nemáme.
|
| Koníček mořský |
|
(17.9.2025 12:26:23)
Přesně tak, já žiju v odstrašujícím příkladu mé mámy, která se téměř v osmdesáti pořád stará o mý dva dospělý "normální" bráchy. Převedla na ně barák, jeden je o něj všechny připravil. Ale pořád je má na krku, akorát se urazeji, když se jim nestará o zázemí. Oba maji taky za sebou vztahy, manželství, děti... Všichni jí viseji na krku a ona se bojí, co bude až tu nebude.
Čímž možná naznačuje, že se mám starat já, ale to teda nebudu.
Napsalo se "podpora dospělé dcery" - tak ať je dospělá.
Moje děti jsou taky dospělý, taky maji trochu problémy s bydlením, ale maji smolíka. Já si šetřím na důchod, tak museji počkat až tu nebudu a zatím si dospěle poradit.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 12:34:23)
Federiko, přesně tak, sdílím tento přístup.
30 let, zdravá, inteligentní, svobodná, bezdětná, s cestovním pasem svobodné země, Bože můj!
Kdo na světě má lepší podmínky postarat se o sebe??
|
| Ennywan |
|
(17.9.2025 12:36:53)
Ropucho, ale každý prostě nemá koule, povahu, odvahu třeba se sebrat a jet do světa. Nejsme všichni stejní. Náš mladší má třeba sociální fobii a už tak je pro něj každý den mezi lidmi výzva a dle jeho slov ho to strašně vyčerpává. Kdo to nezažil, asi to nepochopí.
|
| Federika |
|
(17.9.2025 12:42:15)
Vždyť vůbec nemusí do světa, proč?
Mám syna s AS, ADHD, je to s ním hodně složitý. A bude. Nejspíš nebude žít podle "mých představ". Ale je to jeho život, možnosti má. Můžu ho nějak morálně podporovat, ale finančně mu pomáhat nebudu, u něj by to rozhodně vedlo k tomu, že by "mu to stačilo" a nevyvíjel by sám žádný úsilí.
|
| Ennywan |
|
(17.9.2025 12:49:36)
Federiko, to sebrat se a jet do světa nemělo být doslovně. Je možné to chápat i v přeneseném smyslu slova. Že jsou prostě jedinci, kteří nemají úplně ty koule se svým životem pořádně něco udělat, změnit se apod. Jako jo, můžou to být výmluvy, ale často toho někteří nejsou schopní. A pokud své okolí nemanipulují nebo nezneužívají, tak asi nemám právo je soudit. Protože kdo jsem já, abych druhé soudila?
|
| Federika |
|
(17.9.2025 12:50:57)
Já je nesoudím, mně to přijde v pořádku.
Budou prostě žít tak, jak žít umí.
Proč je mají do smrti podporovat rodiče? A je to vůbec dobře? Neškodí jim tím spíš víc?
|
| Ennywan |
|
(17.9.2025 12:56:45)
Federiko nevím, co je správně. Jsem spíš ten typ rodiče, co pomáhá a dává, i když to není potřeba. Jak jsem psala, pokud vidím, že to dítě toho nezneužívá a třeba vidím, že se trápí, tak prostě pomůže. Klidně i celoživotně.
|
| Stará husa |
|
(17.9.2025 13:07:11)
Určitě bych dospělé zdravé dítě neživila. Ale pomáhat jim budu, když budu moct a oni to budou potřebovat. Nedělala bych to na svůj úkor, když bych třeba neměla peníze, tak bych se kvůli dítěti nezadlužila, ale pokud ty peníze mám a nechybí mi, tak ráda pomůžu.
A jsem přesvědčená, že většina lidí je takových obyčejných, nemají nějaké velké nadání, obrovskou vůli a ničeho moc v životě nedosáhnou. Ale žijí běžný, normální život, chodí do práce, vydělají si na běžné věci, jídlo, oblečení, bydlení, občas i něco víc, typu dovolená, kultura apod.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 13:01:46)
Ennywan, úkolem rodičů je dovést dítě k dospělosti, to jest ke schopnosti převzít zodpovědnost za vlastní život a samostatně existovat.
Což by mělo proběhnout cca do 18 - 26 let věku, vezmu-li v úvahu VŠ studium.
Pak už je na každém, jak svůj život uchopí.
Nemyslím si, že je úlohou rodiče tlačit dítě celý život před sebou, protože mu jeho nasazení nepřipadá dostatečné.
EDIT: teď dočítám, co píšeš dále o vlastním dítěti a pomoci.
Já si myslím, že v případech vyloženě problematických dětí je to na individuálním posouzení, co dítěti nejvíce pomůže, aby bylo schopné co nejvíce si pomoci samo. Jak píše Federika, ta to podle mě dělá ideálně ve prospěch syna.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(17.9.2025 13:24:41)
Mám kamarádku, oba s manželem vysokoškoláci, úspěšný ve svých povolání, hodně vydělávají. Syn se ani nevyučil, skončil se základkou, šikovnej moc není, na dřinu slabej fyzicky. Práci koudnou nesežene. Je hodnej, pomahá jim i prarodičům,
nepije, nefetuje, neflámuje. Kdyby ho nechali, nejspíš by skončil jako bezdomovec. Takže ho podporujou, koupili mu byt, přispívaj finančně.
Když se někdo jeví, kamarádka to vysvětluje, že svoje jediný dítě nenechá padnout, peněz mají dost, nepotřebujou místo jednoho domu dva a místo dvou dovolených čtyři.
|
| Rodinová | 
|
(17.9.2025 13:26:21)
No jo, jak jsem psala nize, tam mama ucitelka na zakladce pred duchodem proste moc pomahat nemuze.
|
|
| byvala radka |
|
(18.9.2025 11:24:37)
Neumoznuji mu dospet. Treba by si tim bezdomovectvim neco uvedomil...
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(18.9.2025 11:22:28)
Enywan, to vubec neni o souzeni. Jde o schopnost nechat je vyletet z hnizda, o moznost zit vlastni, zduraznuji vlastni, zivot. At uz je ten zivot jaky chce, ale at je toho ditete a jedine tak ma sanci stat se dospelym
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 12:47:32)
Ennywan, ale však to i Federika zmiňuje, že nejsme všichni stejní a nemáme stejné potřeby.
Sociální fóbie je jistě životní komplikace.
Ale každý máme svou komplikaci, každý si musíme vymyslet svou cestu, každý musíme vystupovat z komfortní zóny, chceme-li něčeho dosáhnout. To považuji za životní samozřejmost.
V současnosti, kdy práce i život mohou probíhat z velké části online, má myslím i člověk se sociální fóbií velké šance.
|
| Federika |
|
(17.9.2025 12:51:53)
Můj syn zrovna sociální fobii má ( s tím jeho AS je to i velmi časté)
|
| Ennywan |
|
(17.9.2025 12:59:03)
Federiko, jenže tvůj syn je asi zase hodně chytrý a má nějaké ambice, není v tomto směru asi průměrný. Ten náš by nejradši, aby byla apokalypsa a svět byl víc dle něj jednodušší. Takže naprosto mimo realitu.
|
| Federika |
|
(17.9.2025 13:01:39)
Nemá ambice. A nechce apokalypsu, často chce jen tady nebejt. Hodně často.
A já taky pomáhám. Jen ne finančně, to musí sám. Navíc bych tím jen podporovala jeho pocit neschopnosti.Což v sebevědomí a motivaci fakt nepomůže.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.9.2025 13:15:14)
Takže, kdy nebyl schopnej si vydělávat, nechala bys ho na ubytovně, přípafně pod mostem?
|
| Federika |
|
(17.9.2025 13:17:11)
Inko,
psala jsem-není pod mostem. Ani dcera zakladatelky, ani můj syn.
Nenechala bych své děti bydlet pod mostem,ale to se stává zřídka. A ani tak bych to neřešila tak, že bych je celoživotně finančně podporovala.
|
|
| Rodinová |
|
(17.9.2025 13:21:14)
To je strasne tezky, kolegyne ma dva synovce, jeden je uplne ztracenej, neni schopnej si udrzet praci, obcas brigada, na ubytovnu uz nema. Je mu 32.
Mama mu nemuze a asi uz ani nechce dlouhodobe pomahat, pujcila mu na prespavani chatu.
Cely je to dlouhodobe neudrzitelny, ale reseni nevedi.
Ja taky ne
|
| Ennywan |
|
(17.9.2025 13:24:35)
Jj, mám takové bratrance o tři roky staršího. Ale u něj to dělá nemoc, celoživotní boj s depresí, jednou je to lepší a jednou horší, ale stabilní práci nikdy neměl, trochu dělá do umění. Nicméně ani ten invalidní důchod mu neuznali, byť se nechá často sám hospitalizovat v Bohnicích, aby se mu ulevilo. Moje teta ho také celoživotně podporuje. Přispívá mu byt.
|
|
|
|
| Ennywan |
|
(17.9.2025 13:19:56)
To s tou apokalypsou vlastně přeneseně říká, že by mu taky bylo líp, kdyby nebyl. Ale takto na přímo to odmítá říkat nahlas. Ale myslím, že myšlenky takové má, i když si je asi zakazuje.
|
|
|
| byvala radka |
|
(18.9.2025 11:26:48)
Tvuj syn ceka pomoc zvenci. Cim sriv pochopi, ze pomoc najde na konci sve paze, tim lip pro nej
|
|
|
|
| Ennywan |
|
(17.9.2025 12:55:38)
"V současnosti, kdy práce i život mohou probíhat z velké části online, má myslím i člověk se sociální fóbií velké šance."
Nevím, to je celkem dle mého iluze. Těch profesí, které můžeš dělat na plný úvazek on-line zase tolik není. A když jsi člověk s průměrnými schopnosti a nemáš co víc nabídnout, tak co?
Naštěstí synátor to má tak, že když "musí" a potkává se se stejným okruhem lidí, tak to dává. Ale věřím mu, že ho to strašně vyčerpává a nejradši je pak v té své bezpečné ulitě.
|
| byvala radka |
|
(18.9.2025 11:32:24)
Ono se hodne lidi chce schovat do ulity, pripadne ma pocit, ze to nezvladne. Ale zivot je o tom prekonavani a i lide, co prosli koleckem lecebna, depky, snaha o normalni zivot, zas lecebna, vesmes vyjadruji, ze to nicnedelani je rozklada jeste vic nez snaha o neco. Je to i celkem poznatek psychologu, etiku, duchovnich atd. Zvladat zivot malymi krucky, dat si vzdy o stupen min komfortni, prekonat se. Pak clovek objevi radost ze zvlasnute prekazky, pripadne i radost z toho, ze se aspon pokusil...
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.9.2025 12:14:02)
Radko, nehodnotím žádný konkrétní případ, vždy je to individuální, ale obecně souhlasím, že uzavřít se do ulity své komfortní zóny nemusí být ideální řešení.
Je třeba vážit, co už člověka přetěžuje a zraňuje, a co ho zdravě otužuje a motivuje.
Můj názor je, že přiměřená dávka diskomfortu je ideální hnací motor.
|
| Termix | 
|
(18.9.2025 12:22:33)
Ropucho, mě strašně mrzí, že ti nemůžu "dávat like". Dlouhodobě a v mnohém s tebou absolutně souhlasím.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.9.2025 12:28:53)
Termix
Mně tady ta funkce také chybí, kolikrát by šetřila slova
Ale zase to má své kouzlo, tenhle prehistorický formát založený jen na slovech
|
| Koníček mořský |
|
(18.9.2025 13:11:31)
A tohle je co ?
Případně tohle 
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.9.2025 13:16:48)
Koníčku, tohle musíš připojit s komentářem, jinak nikdo netuší, na co tím reaguješ. A visí to samostatně, ne u dotyčného příspěvku.
|
| Monika |
|
(18.9.2025 13:18:12)
Ropucho, myslím, že Koníček se snažila dát návod, jak dát like
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.9.2025 13:23:30)
Moniko, ano, rozumím, ale vysvětluji, že to je nedokonalá "like" funkce, protože bez dalšího komentáře je málokdy srozumitelná.
|
|
|
|
| Termix |
|
(18.9.2025 13:19:46)
Koníčku, tuším, že to je na mě. Já myslela, že mi chybí možnost olajkovat příspěvek bez nutnosti celého komentáře.
|
| Koníček mořský |
|
(18.9.2025 13:36:13)
Já jsem od mala bydlela s mámou a babičkou v podnájmu. Pak si máma našla "tátu" a dostali jsme byt v paneláku 2+1. Babička taky dostala svůj 2+1 v paneláku.
Ke mně postupně přibyli dva bráchové, tak naši svépomocí a s pomocí nějaké půjčky pro mladé rodiny začali stavět barák. Makali tam naši a jejich známí, kamarádi a za dva roky a 200.000,- bylo hotovo.
Já jsem v tom baráku bydlela i po svatbě, s dítětem, muž byla na vojně. Pak jsme dostali byt, který jsme si následně odkoupili od družstva za 12.000,- - byt mám dodnes. Po rozvodu muž odešel, byt mi šlechetně přenechal, vzal si půlku věcí a všechny peníze. Teď mám muže, který měl malý domek, tak si tam pěkně žijem a šetříme si na pohodový důchod. Byt pronajímám, krátkodobě, nemám problém obnovovat smlouvu fajn dlouhodobým nájemníkům, nájem sem ani psát nebudu - je to za pár šupů.
Děti ať se staraji samy, jsou dospělé. Hypotéku ani půjčky si brát nebudu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Len | 
|
(17.9.2025 13:23:47)
Hm, prace muze probihat z velke casti online. To brzy prestane platit. Jako socioekonom jsem videla ty predikce budoucnosti behem studia denne a jedine, co z toho vyplyva je, ze v podstate za par let nebudou potreba lide, rozhodne ne soucasne mnozstvi, ani to, na ktere se dostane vymirajici Evropa. Ubytek pracovnich mist uz nastal a bude se jen zrychlovat. Soucasni mladi dospeli zdaleka nemaji zivotni sance svych rodicu a bude hur.
U nas se teda pomaha generacne po mnoho predchozich generaci, nehodlam to delat jinak, uz proto, ze jedno dite mam samostatneho zivota neschopne. Jsem rada, ze na to nejsme sami. Ja sama mam velmi velmi slabou vuli k zivotu, v podstate me tu drzi ty deti a vidina, ze me i v budoucnu budou potrebovat. Pro me dite neni na 18 let, ale na zbytek zivota. Ne v tom jim do toho kecat, ale v tom udelat jim zivot prijemnejsi a jistejsi.
|
| Ennywan |
|
(17.9.2025 13:29:40)
Len, to mi mluvíš ze srdce: Pro me dite neni na 18 let, ale na zbytek zivota. Ne v tom jim do toho kecat, ale v tom udelat jim zivot prijemnejsi a jistejsi.
|
| Federika |
|
(17.9.2025 13:43:13)
A určitě to neberu tak,že by rodič měl dělat dětem život příjemnější a jistější.
Já se těším z toho, když se dětem daří, ale postupně s jejich přibývající dospělostí povoluju otěže, finanční pomoc,starost a zodpovědnost za jejich život, je už řada na nich.
A opravdu nenesu odpovědnost za to, jak hodně dobře se jim vede nebo nevede.
|
| Buřt |
|
(17.9.2025 13:48:36)
Souhlas s Fed, jasně, že bych dítě podporovala, kdyby to jinak nešlo, viz ten příklad od Inky. Ale stejně by mě zajímalo, jestli kdyby ta podpora ustala, tak jestli by se náhodou nezvládl postavit na vlastní nohy ... protože ty děti/dospělé opravdu pak nemí co motivovat, když rodiče všechno řeší za ně.
A je to trochu medvědí služba si myslím, stavět to už předem tak "klidně s náa můžeš bydlet celý život" atd. Spíš bych se to snažila stavěk tak jako že jasně že dospěješ a odstěhuješ se a zařídíš si svůj život, ale potom, kdyby mu to nešlo, tak jasně, že bych no na ulici nenechala.
Ale už odmala mu říkat, že vlastně může zůstat doma, to se mi nezdá jako dobrý přístup.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.9.2025 13:59:33)
Nezvládnul, zkoušeli. Žil na ubytovně, snažil se, strašně zhubnul, zmlátili ho tam. Skončil by jako bezdomovec a umřel. Píšu to tu ve zkratce, ale je to delší historie. Neříkali mu odjakživa, že může zůstat u nich. Snažili se všichni a dopadlo to takhle.
|
| Buřt |
|
(17.9.2025 14:00:43)
Inko, jo, tak asi fakt to nejde, má nějaké nižší IQ možná, prostě handicap? Asi tví známí dělají dobře.
|
|
| 77kraska |
|
(17.9.2025 14:18:51)
Inko, my mame neco podobneho v rodine, kluk neni zly, ale pasivni a nechce pracovat....a rodice umreli, je mu skoro 50 a zustal na krku nam (partnerovi a mne)....v byte po rodicich
|
| byvala radka |
|
(18.9.2025 11:37:13)
Kurna, mi se tez nechce pracovat. Co ted?
|
|
|
| Čumča. |
|
(17.9.2025 16:07:16)
"Je hodnej, pomahá jim i prarodičům"
Inko, zkusili to Možná moc brzo
Taky bych za takových okolností nenechala svoje dítě na dně. Jestliže vypomáhá rodičům i prarodičům, dává něco zpátky
V historii jediné dítě (syn) majetných rodičů taky zůstávalo doma, převzalo grunt, řemeslo... Nikdo se nepozastavoval nad tím, že by měl jít nejdřív do světa a stát zcela na vlastních nohou
|
| Žžena |
|
(17.9.2025 16:14:38)
Čumčo,
lokálně je to asi běžnější, než jinde. Třeba z mojí třídy na SŠ jsem po maturitě byla jediná, kdo hned vyrazil "do světa". Ostatní spolužáci zůstali doma a studovali na místní univerzitě a do světa se rozprchli postupně později.
Lidí, co doma zůstali při studiích, mám kolem sebe mraky. A kamarádíme s rodinou, kde si na pozemku rodičů postupně vybudovali domy tři z jejich dětí. O nikom z nich bych neřekla, že je nesamostatný a využívá mamahotelu, naopak jsou hodně akční a samostatní, pracovití, vystudovali a dost se jim daří v nejrůznějších oborech (a ty rodiče tam pak i společně dochovali), každý ve svém.
|
|
| kosatka2 |
|
(17.9.2025 16:23:02)
To převzetí gruntu může být taky slušná oběť rodině. Třeba brácha mého kamaráda, stará se o nemovitosti, restauraci a penzion svých stárnoucích rodičů, bohužel může rozhodovat velice omezeně, dře jim tam a ještě je za to kritizován. Staří již mají svoje móresy, odmítají změny, v podstatě mi přijde, že jejich syn a snacha jsou tak trochu svatí...
|
| Dari79 |
|
(17.9.2025 17:16:08)
to víš, že to nedělá dobrotu.
Teď mám 2 takové případy - v jednom pracovali dva bratři v podniku "rodičů", kteří si na sebe nechali napsané nemovitosti... Jeden makal, druhý to flákal. Když tomu pracantovi ruply nervy, že maká za 2 a na cizím...., tak rodiče podnik "zavřeli" tím, že prohlásili, že ty nemovitosti prodají... A překvapivě peníze z toho prodeje dali (většinu) tomu flákacímu synovi... Makací syn má k 50, vlastní byznys žádný, za odpracované roky nic...
A druhý, kdy šel tata do důchodu a přepsal podnik na zetě (dcera v té době na mateřské...), po 20 letech se "mladí" rozvádějí a tata všude vykládá, jak ho zeť o podnik okradl... (přitom při rozvodu si podnik budou manželé dělit, že...)
Makat na podniku rodičů může být prostě za trest.
|
|
| Čumča. |
|
(17.9.2025 20:24:00)
jo, to souhlasím, u těch statků to bylo jednoduché tím, že stará generace odešla na výminek a grunt převzal syn, s veškerou fyzickou dřinou, kterou to obnášelo - takže fakt nehrál druhé housle
u těch situací, co popisujete, vlastně rodič využívá svoje dítě, vlastně mu byznys leží na srdci víc než to, jestli je jeho dítě šťastné
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 14:01:44)
Také bych mohla podepsat, co popisuje Federika.
Moje děti od mala slyšely "Dne XX.YY.20ZZ" bude stát za dveřmi tvůj kufr, počítej s tím".
A počítaly s tím a šly, na den osmnáctin jsme to tedy nesplnili, směli v klidu odmaturovat , ale od té doby vědí, že jejich štěstí je v jejich rukách.
Jistěže bychom pomohli, kdybychom viděli, že dělají maximum a něco se sesypalo, to doufám vědí i oni, i když se o tom nemluví. Ale je to krizový plán, ne automatika.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.9.2025 14:14:32)
To mi přijde strašlivý, nic takovýho naštěstí moje rodiče nenapadlo ani nás.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 14:21:08)
Inko, není na tom nic strašlivého, já jsem o tom okamžiku snila od svých cca 16 let, až roztáhnu křídla a půjdu si za svým.
A šla jsem a bylo to SUPER a chtěla jsem tutéž zkušenost pro své děti.
Mrcasit se zbytečně dlouho s nepřestřihnutou pupeční šňůrou podle mě nijak neurychluje samostatnost a nevylepšuje osobní budoucnost ani rodinné vztahy.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.9.2025 14:25:59)
Každej je jinej, já o tom nesnila nikdy, natož v šestnácti. Do svatby jsem spokojeně žila s maminkou. Myslím,že mě to nijak nepoškodilo.
|
| TaJ |
|
(17.9.2025 15:06:50)
Inko, přesně, já jsem odešla od našich k budoucímu manželovi 4 roky před svatbou. A nikdy jsem kvůli tomu neměla problém se o sebe a svojí domácnost postarat.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.9.2025 15:20:09)
No, my jsme se nesestěhovali ani po svatbě. Až po narození dítěte.
|
| TaJ |
|
(17.9.2025 15:33:08)
Inko, my jsme spolu chodili rok a pak jsme se sestěhovali. A teprve za další asi 4 roky jsme se vzali a za dalších 6 let jsme teprve měli dítě .
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 15:21:52)
TaJ, nejde o to, že by se snad člověk neuměl postarat o vlastní domácnost, když s tím začne až ve vyšším věku.
Teoreticky může klidně žít s rodiči celý život, dokud nezemřou. Někomu třeba vyhovuje i takový model.
Já bych zešílela, v pozici dítěte i v pozici rodiče.
|
| TaJ |
|
(17.9.2025 15:26:00)
Ropucho, chápu...u nás to nikomu nevadilo, ani nám, ani rodičům. Ale naši nám nikdy do ničeho moc nemluvili, takže nikde žádné třecí plochy nevznikaly. Nikdy jsem se u našich necítila nijak omezovaná a dozorovaná. Brácha evidentně taky ne. Ale chápu, že někdo ty vztahy v rodině tak pohodové a tolerantní nemá, nebo že si chce za každou cenu hned vyzkoušet samostatnost. Ani jedno z toho není špatně.
|
|
| Stará husa |
|
(17.9.2025 15:43:44)
Ropucho, já jsem bydlela u rodičů celou VŠ, protože jsem studovala u nás ve městě. Tehdy nebyla možnost nějakého podnájmu, jedině bydlet na kolejích a to nedostal každý, mnozí mi spolužáci do dojížděli denně třeba 100 km. A bydlela jsem u nich ještě rok po svatbě, když byl BM na vojně a já už chodila do práce. Ani po mně nechteli žádné peníze, řekli mi, ať si to radši šetřím pro sebe a klidně mě ten rok ještě živili. Neměli jsme problém bydlet spolu, nechtěla jsem dělat nic, v čem by mi bydlení u rodičů bránilo. Chodila jsem s kamarádkami ven, do kina, do divadla, cvičit, na jazykovou, plavat, normální život. Naši mi do ničeho nemluvili.
Já jsem také měla děti doma, když studovali VŠ, také v našem městě. Syn nechtěl chodit na brigády, tak jsem ho nenutila, dcera chodila a platila si z toho koně. Oba studovali bez problémů.
No a moje maminka se zase nikdy od své maminky neodstěhovala, když ji táta požádal o ruku, řekla mu, že si ho vezme pouze s tou podmínkou, že s nimi bude bydlet její maminka. Táta to přijal, po svatbě se přistěhoval k nim do jejich bytu a žili jsme všichni spolu, dokud babička neumřela. S tátou neměli nikdy žádný konflikt, měli se vzájemně velmi rádi a na babiččině pohřbu jsem viděla tátu jedinkrát v životě plakat.
|
| Čumča. |
|
(17.9.2025 21:06:58)
"Ani po mně nechteli žádné peníze, řekli mi, ať si to radši šetřím pro sebe a klidně mě ten rok ještě živili. Neměli jsme problém bydlet spolu, nechtěla jsem dělat nic, v čem by mi bydlení u rodičů bránilo."
Huso, mně to jako ideál nepřijde, zapojit se do chodu domácnosti v dospělém věku je docela přirozené - mně dcera pomáhá už teď jako teenager, syn zase asistuje manželovi, oba pracují. Udržovat 25letého zdravého člověka v režimu "děťátko", které živím, peru, žehlím může být docela blbě. Potom si založíš vlastní rodinu a plně na tebe dolehne, že nic neumíš, s bídou se postaráš o sebe, natož o děti, jejichž příchod do komfortní zóny ženy zasáhnou citelně."
|
| TaJ |
|
(17.9.2025 21:32:09)
Čumčo, přesně, mně by to třeba samotné bylo tenkrát i blbé, když bydlím u našich a vydělávám si, abych nic nepřispívala. Byla jsem ráda, že můžu bydlet doma, neměla jsem potřebu odcházet někam pryč, s našima jsme vycházeli skvěle, měli jsme oba s bráchou vlastní pokoj a žili si svým životem, do kterého nám nikdo nemluvil, ale přišlo nám normální přispívat aspoň na jídlo a nějaký provoz domácnosti, nebo s něčím pomoct apod. Přijde mi fakt divné, aby dospělé dítě, bydlící s rodiči a vydělávající si, nepřispívalo rodičům vůbec nic a nechalo se od nich živit. My určitě syna z domova vyhánět nebudeme, má tu svůj pokoj a pokud o to bude stát, tak tu může být jak dlouho chce, ale až si začne vydělávat, tak počítáme s tím, že nám nějakou částkou, podle svých možností, bude přispívat. Jasně, nehodláme rozpočítávat náklady přesně na tři, ale aby měl výplatu jenom jako svoje kapesné, to určitě ne. I když on by stejně asi skoro nic neutrácel, i teď si z kapesného v podstatě platí jen jízdenky, když jezdí fotit ty svoje vlaky a občas nějakého toho Mekáče, když se při tom focení někde s klukama stavují. Jinak si to většinou šetří a loni si přidával na nový herní notebook. A to má kapesné 500,- na měsíc.
|
|
| Stará husa |
|
(17.9.2025 21:55:46)
Čumčo, prostě to tak bylo, co s tím teď už nadělám.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 22:19:47)
Huso, vím, že jsou i rodinné modely, jaký popisuješ, někomu to vyhovuje.
V generaci našich rodičů bylo vícegenerační soužití asi celkem běžné, i když spíš jako z nouze ctnost. Trh s byty vypadal jinak než dneska, dneska je ráj, i když je to drahé.
Já na to povahu nemám, okolo dvaceti jsem rozhodně nechtěla žít v domácnosti rodičů, ale někde s vrstevníky. VŠ kolej mi naprosto vyhovovala, sdílené pronájmy tehdy ještě příliš rozšířené nebyly. Po VŠ jsem se těšila na svobodu vlastního single bydlení, ale nakonec se mi do toho přimotal nastávající manžel, tak jsme šli
bydlet spolu.
|
| Federika |
|
(17.9.2025 22:23:50)
Mně kolej nevyhovovala,všichni se tam pořád učili, málo soukromí a špatná společná koupelna, tak jsem bydlela s kamarádkou, celej měsíc jsme se otáčely,aby bylo na nájem. Ale byly to nejkrásnější roky, fakt, úplně super.
Domů k našim jsem jezdila stopem, tak jednou za 4 měsíce. Peníze jsem od nich žádné nedostávala. Vyhovovalo to všem
Hned bych šla zase bydlet s kamarádkou
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 22:35:19)
Federiko, ty jediná mi tady rozumíš
Já jsem dneska introvert setsakra náročný na soukromí a vlastní prostor, ale ty kolejní roky, to byla léta družnosti, sladké mládí, milovala jsem kolem sebe ten cvrkot. Všude holky, kluci, pořád se něco dělo. Kdo se chtěl učit, tak se zavřel na pokoji a učil se, a kdo se učit nechtěl, mohl cokoliv a vždycky měl k tomu partu, ve dne, v noci. Boží roky
|
| Federika |
|
(17.9.2025 22:37:59)
My jsme to studium pojali jako jeden mejdan
V tom bytě se střídali známí, kamarádi, jen občas vydělat na to, nebyl jednoduchý.
Ale za bydlení u rodičů bych nikdy neměnila, nuda
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 22:51:02)
Federiko, přesně Jen ne usedlou nudu u rodičů, to si odbydu v příslušném věku. Ve dvaceti jsem chtěla mejdan, průchoďák, dobrodružství, nové lidi, nové zážitky... Život!
|
| Federika |
|
(17.9.2025 22:55:05)
Jeden můj synáček to pěkně střídá, je na koleji i doma, čímž mě občas vytáčí, jelikož dělá strašnej bordel. Ale jaksi, doma je lepší koupelna, vlastní pokoj,kde má s tou svou "spolužačkou" hezký letiště a maminka koupila "spolužačce" dokonce hezkej růžovej ručníček, aby nestrádala, v tý hezký koupelně A to přesto, že synáčka neustále vyhazuje, protože už se těch dětí chce doma nejlépe nadobro zbavit
Je fakt, že sliboval, že ve 20 už bude bohatej a bude mamince kupovat dovolený a kabelky.Tak nic, zatím
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 23:01:03)
Federiko, ha ha, nojo, jste moc blízko a máte moc místa
Já jsem také nakoupila speciální osušku a povlečení pro pánskou návštěvu, ale u nás jsou návštěvy, pouze když my vypadneme, mládež nám hlídá byt. Všichni dohromady bychom byli příliš na husto
|
| Federika |
|
(17.9.2025 23:12:58)
No a navíc si ode mě půjčuje auto.
A vrací mi ho s drobkama a bez benzínu.
Já si na to dneska vzpomněl,a když jsem si přečetla (nic ve zlém , že někdo má ty děti proto, aby ji zpříjemňoval a ulehčoval život do konce života.
Fakkt neeeee!!! Ještě jednou mi to auto vrátí v tomhle stavu a bez benzínu bude koukat,na to ulehčení a zpříjemnění
|
| Čumča. |
|
(17.9.2025 23:15:37)
Fed, to máš za ten růžovej ručníček Tak svět odplácí....
|
| Federika |
|
(17.9.2025 23:17:16)
Ale zas oba plánujou jít na čas do zahraničí, tak dobrá,ať si chvíli růžovej nadejchanej ručníček užije
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(19.9.2025 12:17:11)
Toz ted ty kabelecky bude kupovat spoluzacce😁
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 22:44:25)
A chtěla jsem totéž dopřát dětem, dneska už tedy lépe ve studentském bytě, ne na koleji.
A ano, musí se v Praze student otáčet, když chce bydlet u Anděla, aby se mohl rozumně pohybovat po městě, ale to k tomu patří! My ho podporujeme hezky, on maká, může být na sebe pyšný, my jsme také na něj pyšní. Přesně toto má ve svém věku zažívat (moje společenské dítě s ambicemi, jiné třeba ne).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Rodinová |
|
(17.9.2025 14:22:19)
Kufr za dverma jednoho dne zni dost drsne
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 14:28:53)
Rodinová, tak ono to bylo pronášeno s laskavostí a lehce v humoru, ale v zásadě to bylo myšleno vážně, jako signál, že po maturitě se počítá s osamostatněním
|
|
| Jerry G. |
|
(17.9.2025 14:35:20)
No orel skalni hnizdi vysoko ve sklalach. Kdyz mu mladata prijdou dostatecne stara, tak je bud vystrci z hnizda, bud se rozletnou nebo se rozplacnou o zem.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 14:48:46)
Jerry, přesně tento příklad z přírody mám na paměti
Já z duše nemám ráda nesamostatnost, o děti jsem se ráda starala v době, kdy to bylo smysluplné, ale jak píše Federika, považuji za zdravé postupné pouštění otěží.
Po maturitě je zdravý jedinec perfektně schopný postarat se o sebe, s finanční podporou, pokud dále studuje.
|
| Žžena |
|
(17.9.2025 14:51:36)
Že se mladý jedinec umí postarat sám o sebe a že mu odmala slibuju, že mu dám kufry za dveře, jsou ale dvě naprosto odlišné věci.
Děti vedu k samostatnosti zcela bez slibování termínu, kdy je hodlám vyhodit z baráku.
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(17.9.2025 14:22:44)
Ty jo, já bych svýmu dítěti (natož malýmu) nikdy neřekla "dne xx.yy.20xy bude za dveřma stát tvůj kufr". To je úplně mimo moji představivost (a to počítám s tím, že z hnízda vyletí)
|
|
| Monika |
|
(17.9.2025 14:25:07)
Ropucho a to jste od malička dětí věděli, že nebudou studovat VŠ nebo musely počítat s tím, že "půjdou z domu" i kdyby studovat chtěly?
Mě se takhle ptal syn možná v deseti letech, jestli bude muset z domu odejít hned v 18, vůbec netuším, kde to vzal (určitě jsme mu nic takového neříkali), dozvěděl se, že určitě ne a že ho nevyhodíme ani později, pouze že očekáváme, že bude buď studovat nebo pracovat. Se současnými cenami nájmů v Praze určitě neočekávám, že si během studia VŠ bude vydělávat tolik, aby se odstěhoval a chtít to tedy po něm určitě nemíním. Považuju za lepší víc času věnovat studiu. Pokud se bude chtít odstěhovat, samozřejmě jeho věc, ale asi bude muset bydlet minimálně s nějakou partnerkou nebo s kamarády ...
|
| Federika |
|
(17.9.2025 14:30:35)
Moniko,
já jim od malička říkala, že se těším,až jednou vypadnu, že bude konečně klid!!
Já i moje sestry jsme odešly v 18,ale dobrovolně, já jsem studovala.
Sama tu dvě děti ze tří ještě mám, dva studujou VŠ, třetí druhák gympl, ta tu ještě nějakou dobu bude
Rozhodně je nevyháním, ale samozřejmě počítám s tím,že si zařídí svůj život a odejdou.
A taky je tu nechci, chci svůj život
|
| Monika |
|
(17.9.2025 14:51:34)
Federiko, musím říct, že mi to přijde děsně drsné, tohle dětem říkat (že se těším, až vypadnou). Já mám děti 18 a 15, syn bude na jaře maturovat, s VŠ počítáme v podstatě najisto, zřejmě ČVUT v Praze, tj. zůstává doma. Dcera teprve v prváku na gymplu. Děti mi doma nevadí, ráda je vidím Oni mají jeden společný pokoj, což považuju za docela dost podstatnou motivaci k tomu, aby alespoň jeden z nich vypadl, až pro to bude mít podmínky, ale nutit je fakt nechci. Musím navíc říct, že jsou čím dál užitečnější, syn řeší všechny naše potíže s elektronikou, provádí už většinu prací, k nimž je třeba síla, taky už maloval, začal řídit, tak to taky míníme využívat Dcera zase peče a tak. Bohužel mají docela málo času (já ho mám určitě o dost víc), jinak bych je mohla mnohem víc zapojit a využívat 
|
| TaJ |
|
(17.9.2025 15:03:18)
Moniko, taky nehodláme na syna nijak tlačit, aby se odstěhoval...ale aby pracoval a přispíval, to samozřejmě ano. Ani na mě s bráchou naši nijak netlačili, kdy se odstěhujeme, měli jsme tam každý svůj pokoj, pracovali, přispívali finančně i pomohli s čím bylo potřeba a jinak jsme si žili svým životem. Nakonec jsme měli oba štěstí, že jsme si našli protějšky s bydlením a odstěhovali se rok po sobě. Brácha ve 24, já v 25 letech. Oba jsme s těmi partnery dodnes.
|
|
| Hanka-1978 | 
|
(17.9.2025 15:06:30)
Taky mi to přijde velice drsné, říkat dětem, že se těším, až vypadnou... Já jsem naopak doma slyšela, že se kdykoliv můžu vrátit domů. I když k tomu nikdy nemuselo dojít, jen to, že mi to doma řekli, mi dodalo pocit jistoty. Já jsem totéž řekla synovi, když v květnu odmaturoval a dostal se pak na VŠ do Brna (jsme okres Frýdek-Místek) a vyjádřil obavy, jestli studium zvládne a co když mu to nepůjde. Já si myslím, že samostatnost ano, ale stresovat vlastní dítě tím, že mu sbalím a kufry a nazdar, to mi přijde nepřiměřené. Navíc - každý jsme jiný. Syn nemá být po kom extrovert a sebevědomý světoběžník. A nějaká mírná sociální fóbie tam taky bude. Už to, že teď v neděli odjel poprvé na koleje do Brna, bylo pro nás všechny hodně náročné (pro něj i pro mě a manžela). Že by se tedy syn těšil, že vypadne z domova, to se nedá rozhodně říct.
|
| TaJ |
|
(17.9.2025 15:09:09)
Hanko, jo, to jsem taky od našich slyšela - že kdyby cokoli, tak vždycky mám u nich místo a můžu se vrátit. Stejně tak brácha.
|
|
| kosatka2 |
|
(17.9.2025 15:25:30)
Můj patnáctiletý tedy poslední dobou tak neskutečně vysírá, že jsem v pokušení nějaké datum jeho odchodu vymezit. On je právě sebevědomý extrovert, neuvěřitelně hlučný a sebestředný absolutně bez náhledu na sebe, často vyvolává konflikty...uf. Do světa ho to táhne, ale zas není ochoten se extra namáhat a má pocit, že na něj všude čekají s otevřenou náručí... a třeba jo
|
| TaJ |
|
(17.9.2025 15:29:07)
Kosatko, tak to právě syn je pravý opak - když je doma, tak o něm ani nevíme, konflikty žádné nevyvolává, když je potřeba, tak pomůže, chová se ohleduplně, nijak se navzájem neomezujeme... takže pokud by to takhle bylo i v budoucnu, kdy už bude pracovat a přispívat na náklady, tak nemám nejmenší důvod ho nějak vyhazovat...
|
| Hanka-1978 |
|
(17.9.2025 15:31:54)
Přesně tak! Naprosto stejně u nás!
|
|
|
| Hanka-1978 |
|
(17.9.2025 15:30:28)
Stejně je to sranda, jak jsou ti puberťáci každý úplně jiný. Syn nikdy žádnou takovou divokou pubertu neměl, byl to vždycky normální, bezproblémový kluk, nikdy nevysíral, nebyl hlučný, neholdoval pití, kouření nebo něčemu horšímu. Je ve svých 19 letech pořád tichý introvert, domácí typ :-D Je tři dny v Brně na kolejích a hrozně mi chybí 
|
| Monika |
|
(17.9.2025 15:35:54)
Hanko, zvyknete si, obě strany Mně to přijde jako zcela ideální způsob "odchodu z domova" touto formou, sama jsem to měla stejně - "dítě" žije většinu doby samostatně, ale pořád se vrací, i když časem třeba čím dál méně často ... Je to takové pozvolné na rozdíl od toho, kdy s tebou jeden den bydlí a druhý den už vůbec, přijde třeba jen občas na návštěvu ....
|
| TaJ |
|
(17.9.2025 15:41:23)
Moniko, já jsem se třeba odpoutávala z domova taky postupně, aniž bych někde studovala v jiném městě. Už když jsme s budoucím manželem chodili, tak jsme postupně téměř všechny víkendy trávili u něj, dovolené samozřejmě taky...Až cca po roce jsem se stěhovala definitivně
|
|
| Hanka-1978 |
|
(17.9.2025 15:41:33)
Moniko, děkuji Nikdy by mě nenapadlo, že mě to tak semele. Snad to všichni zvládneme! A to by si člověk řekl - je mu 19, je to přece dospělý člověk. Ale já sama coby těžký introvert vím, jak je to náročné, odjet někam sama, nikoho tam neznat, muset se zorientovat. Navíc sdílí na kolejích pidi pokoj se 3 dalšími kluky...
|
| TaJ |
|
(17.9.2025 15:50:23)
Hanko, tak kdyby měl být syn v pokoji s dalšími třemi kluky, tak to asi nedá...s jedním ještě tak jo, kdyby si sedli. Ten jeho kamarád má jednoho spolubydlícího, ale co jsem tak slyšela, tak si moc nesedli, tak jsem zvědavá, jak to zvládne. Ale on víceméně chtěl vypadnout z domova, takže těžko říct...
|
| Hanka-1978 |
|
(17.9.2025 15:53:45)
No, já bych to taky na pidi pokoji se 3 lidmi nedala. Jsem zvědavá, napjatá a plná obav, s jakou v pátek syn přijede domů. Moc nepíše, ale to on nebyl nikdy zvlášť sdílný.
|
| Kaliope X |
|
(17.9.2025 16:43:04)
Taky mám nesdílné dítě, co se ozve jen při problému a jinak maximálně pošle občas smajlíka nebo jednoslovnou odpověď na jeden vybraný dotaz ~:-
Nikdy žádný termín vystěhování nemělo a ani se s tím nepočítalo před ukončením studia, přesto z hnízda z vlastního rozhodnutí vyletělo už v 16. Takže zůstává jen finanční podpora. Proti návratu dítka do pokojíčku bychom nic neměli, ale je to vysoce nepravděpodobné. Letošní prázdniny byly od školky první a zřejmě i poslední, kdy bylo dítě doma v kuse celé 2 měsíce, a to jen proto, že si dělalo řidičák. Další 4 roky se doma objeví maximálně 2x ročně, kde pak bude dělat magistra je zatím ve hvězdách, ale jsem si jistá, že v ČR to také nebude.
|
|
|
|
| Monika |
|
(17.9.2025 15:54:35)
Hanko, zvládnete, však jde o pět, možná i jen 4 dny, a o víkendu se uvidíte. A semestr má třeba 12 týdnů, o zkouškovém může být zase doma ... A postupně už Vám to vůbec nepřijde. A syn se taky aklimatizuje. Sama si dost přesně vybavuju ten stres, když jsem odešla "sama do Prahy", jen se starou papírovou mapou Nejsem introvert, ale jsem dost konzervativní a změny nemiluju. První rok jsem se pořád těšila domů, nechápala jsem, že spolubydlící (studovala o 2 ročníky výš) jezdí za rodiči na víkend jen jednou za 14 dní a je na koleji i celé zkouškové. Od druháku jsem kvůli sportu (přestoupila jsem do pražského oddílu) jezdila domů ještě míň, ale už mi to nepřišlo. A dneska si můžete lehce zavolat, napsat, poslat třeba fotky ...
|
| Hanka-1978 |
|
(17.9.2025 15:59:01)
Moniko, sama jsem zvědavá, jak se to u nás bude vyvíjet. Nic bych si nepřála víc, než aby se mu v Brně líbilo a časem ani netoužil jezdit domů
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(17.9.2025 15:38:17)
Hanko, naprosto rozumím, máme doma evidentně to samé. Žádná divoká puberta, žádné partičky, mejdany, alkohol ještě snad nikdy ani neochutnal, kouření a drogy odsuzuje, má svůj okruh kamarádů, se kterými ho spojuje stejný koníček, s těmi se vídá rád, jinak je doma, kde o něm ani nevíme. Pořád ještě s námi rád jezdí na dovolené i na výlety (samozřejmě všechno vždycky plánujeme tak, abychom tam všichni měli něco, co nás zajímá). Teď se mu nejbližší kamarád odstěhoval na novou školu, na tříletý železniční obor, ale na internát až u hranic na jihu Čech. Ptala jsem ho, jestli o tom taky neuvažuje, ale na internát nechce ani náhodou. Je mu dobře doma, vycházíme spolu všichni v pohodě.
|
| Hanka-1978 |
|
(17.9.2025 15:44:48)
TaJ, jo jo, přesně tak. Nejradši byl doma, v podstatě nikam nechodil, vyloženě domácí typ. Proto mám obavy, jak to zvládne v Brně na kolejích. Jo a letos v létě byl ve svých 19 letech se mnou a babičkou v Chorvatsku Dobrovolně a rád!
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(17.9.2025 15:48:39)
Hanko,
ono tak yzáleží na těch členech rodiny.
Moe děti faaaakt stresované nějakým strašením,jak je vyhodím, jakmile to jen trochu půjde, nebyly a nejsou
Řekla bych,že nejsu stresovaný vůbec ničím, někdy bohužel.
|
| Hanka-1978 |
|
(17.9.2025 15:52:02)
Tak to jsou Tvé děti šťastné povahy! Já jako celoživotní úzkostný introvert jsem stresovaná v podstatě permanentně a furt, čímkoliv a kdečím! Mám kolegyni v práci, který je můj pravý opak a řekla mi, že nikdy nezažila, že by byla z něčeho v napětí, ve stresu. Pro mě naprosto neuvěřitelné
|
| Federika |
|
(17.9.2025 15:56:21)
Je ale nestresuje ani to, co by je trochu stresovat mohlo
A můj mladší. místo aby odplul hezky hned na kolej, mi různě chystá překvapení typu, že ráno vstanu, jdu do kuchyně a tam smaží vajíčka někdo, kdo vypadá jako moje dcera, ale není to moje dcera, je to jiná holka
Ale odplujou jednou všichni, já po nich chci,aby uklízeli a to oni neradi.
A pak bude klíííídek
|
| babi_ | 
|
(17.9.2025 16:03:13)
To mi připomíná historku od švagrů:
Domácí osoba potká v noci cizí osobu v koupelně. Cizí se ptá "Co tu děláš?" a domácí na to "no já tu bydlím, co tu děláš ty?!?"
|
| Federika |
|
(17.9.2025 16:09:43)
No tak nějak
Já si zvykám rychle, horší je to s manželem. U nás se střídají kamarádky dcery a teď tedy ta kamarádka syna, manžel je nerozeznává, občas ztrácí přehled a je z toho celej nesvůj
|
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(19.9.2025 12:21:57)
Ja si myslim, ze Federiku jako mamu znaji natolik, aby vedeli, jak to mysli, a ze by je urcite nevyhodila. Ja ji rozumim. Laska k detem se vubec nevylucuje s tim, ze se tesis na svuj vlastni zivot bez neustalych povinnosti a zavazku spjatych s vychovou. Coz neznamena, ze sve deti vyhodis, ale ze od nich ocekavas, ze se postavi na vlastni nohy ...
|
| Federika |
|
(19.9.2025 13:01:07)
Radko,
jasně. Ono taky záleží, jakm ta rodina funguje, jakje druh hunoru používá.
Nikdy bych svý děti padnout nenechala. OK, nedostanou byty, statky, auta...Ale můžou počítat s jakoukoli jinou podporou.
Kdyby koupili (sami) vybydlenou garsonku, hned se jim vnucuju s pomocí, přestavbou, lidma na pomoc, koberečkama, rychlovarnejma konvicema, vůněma v tyčinkách, polštářkama, sama bych byla ochotná tam taky dřít
Ale jinak chci svůj život. A chci, aby ho měli i oni sami.
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 14:32:03)
Moniko, samozřejmě, že se počítalo s VŠ a s finanční podporou během studia (5 resp. 6 let řádného studia tedy, žádné vlání).
Ale samostatně bydlet, starat se o sebe a pracovat dle možností i při studiu.
|
|
|
| Stáňa * | 
|
(17.9.2025 14:39:08)
Ropucho, vubec nerozporuju tvuj pristup, ale neznam nikoho v mě okoli, kdo by mel stejny pristup jako ty. Tvoje deti maji vysokou, ne? takze po maturite jeste studovali. To pak vyechno bylo na nich, vcetne financi? a pozdeji zadna podpora s bydlenim apod.?
jedno moje dite proslo v mlade dospelosti tezkym obdobim, kdybychom mu predtim dali kufry prede dvere, tak skonci bud sebevrazdou nebo pod mostem. a tohle se neda nekdy odhadnout dopredu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 15:00:56)
Stáňo, jak jsem psala, pochopitelně je na místě individuální přístup, já bych určitě nejednala proti zájmu svých dětí.
Ale jsem holt taková matka orlice, nepochybuji o schopnostech svých dětí, nepochybovala jsem o tom, že poletí (letí skvěle), ale sami by třeba ten krok neudělali, ze strachu, z pohodlnosti...
Finanční podporu během studia měli (ještě mají) myslím štědrou, s dalším bydlením se zatím nijak angažovat nehodláme, možná jednou, až budou zakládat rodiny a usazovat se. Zatím sami neví dne ani hodiny, kde budou pracovat a žít, zatím se mohou flexibilně přesouvat po podnájmech podle potřeby.
|
| Žžena |
|
(17.9.2025 15:03:45)
Ropucho,
no, ono je ale docela běžné, že rodiče nemají na to, aby neomezeně dotovali podnájmy. Takže potomek prostě studuje lokální univerzitu a bydlí doma, než získá práci, ze které si bydlení zaplatí úplně sám.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 15:17:40)
Žženo, může být, konstelace jsou různé.
Já svůj přístup nikomu nevnucuji, opakovaně tady zmiňuji, že pro všechny se univerzálně nehodí. Nicméně obecně vzato u bezproblémových dospělých lidí podporuji samostatnost a nespoléhání na rodiče v zádech (v běžném životě, mimo krizové situace). V jejich zájmu, aby je v životě vedla vlastní motivace, protože ta vede k nejlepším výsledkům.
|
| Žžena |
|
(17.9.2025 16:00:12)
Ropucho,
no ale tomu, že rodič dítěti platí pronájmy, já úplně neříkám samostatnost a nespoléhání na rodiče v zádech. To už mi přijde jako samostatnější, když dítě bydlí s rodiči a jako dospělý se podílí prací a třeba pak i financemi, než když je rodiči stále živen, akorát jinde.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.9.2025 15:18:11)
Přijde mi to jako úplny nesmysl platit další bydlení, když může bydlet doma.
|
| Monika |
|
(17.9.2025 15:33:17)
Inko, mně to jako úplný nesmysl nepřipadá, přispět dítěti na nájem samostatného bydlení, v krajním případě platit i nájem celý, ale pokud si mám vybrat mezi tím, nechat ho doma a vydat tolik peněz, taky dávám přednost první variantě, i kdybych měla peněz dost (což na pražský nájem nemám).
Dovedu si ale tedy představit i okolnosti, kdy někdo raději platí, než snáší komplikované dítě doma, případně kdy platí, aby ušetřil komplikací (např. s partnerem, který není jeho rodič, se sourozenci, s dlouhým cestováním ...) to dítě ... Život je pestrý.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.9.2025 22:03:59)
"Přijde mi to jako úplny nesmysl platit další bydlení, když může bydlet doma."
Mně ne.
Ale chápu, že v Praze je to složitější, když tam místní člověk zůstává na VŠ.
Naštěstí nejsme z Prahy, tak jsme to měli bez dilemat, student musí logicky bydlet v Praze, když tam studuje.
Najde si bydlení v lokalitě, která mu vyhovuje, případně se přesouvá podle potřeby a žije si studentský život. Na usedlý život přijde řada možná za deset let, všechno má svůj čas.
|
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(17.9.2025 15:14:59)
Ropucho, jinak ono těch 18 let je prostě jen číslo. Každý je v tom věku trochu jinak vyspělý a schopný. Mému synovi bude 18 na jaře, nebude mít ještě ukončený ani 2.ročník střední. Naproti tomu já jsem od 16 let už regulérně pracovala, ano, bydlela jsem doma, ale přispívala jsem na jídlo a domácnost, jinak jsem si žila po svém. U syna si tohle aktuálně nedovedu vůbec představit.
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(17.9.2025 13:36:55)
Len
Tak to já beru naopak.
Beru to tak, že v předdůchodovém a důchodovém věku už čekám, že se spíš nějaké pomoci dočkám od dětí. Přijde mi to tak správně.
Mám to tak i sama, u svých rodičů. Napracovali se dost, vydali se finančně taky dost.
A pokud ne, dobře,ať jsou aspoň soběstační.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Péče o pleť během mateřství: Co opravdu funguje?
Maškarní lyžovačka na HoraluVsetín 
Koncert vítězů 5. ročníku soutěže Antonín Dvořák mladýmPraha 2 
Příjezd Krakonoše do HarrachovaJablonec n/N 
Krakonošovi lyžníci v Malé ÚpěTrutnov 
Pochod Čertova podkovaPříbram 
Maškarní lyžovačka na Horalu
Koncert vítězů 5. ročníku soutěže Antonín Dvořák mladým
Příjezd Krakonoše do Harrachova
Krakonošovi lyžníci v Malé Úpě
Pochod Čertova podkova
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)