| kněžna Dragomirová | 
 |
(11.4.2026 17:13:42)
Ahoj, jdu si pro radu, jak byste to dělali vy..každé dítě je jiné a mám doma nejmenš, které narozdíl od ostatních je prostě takové, že hoodně zkouší hranice. Já na to samozřejmě nejsem zvyklá, a ještě jsem takový ten hodný typ - rozdám se pro všechny, až moc -
No, o co mi jde. Jak řešíte citlivě a bez toho, abych zavařil nějaké trauma nebo nechuť, dítěti nějakou zájmovou činnost, kterou ale chcete, aby byla pravidelná?
Konkrétně zaplacení něčeho : ať už je to doučování, kroužek, cokoliv.
a prostě je to předplacené. Ale zas svět e neboří to zrušit..jen mi to přijde nevýchovné. Nebo když řekne že se jí nechce a tanečky. Ale jen, ž se jí nechce.
Manžel je striktně proti tomu, nechodit jen proto, že se nechce, já jsem z rodiny, kde se to dělalao běžně, nejen v předškolácích, ale i ve škole, nechávali mě doma i před písemkou, když jsem si nebyla jistá... a ano, mám trošku rozmazlenější návyky, neumím držet rituály, řád a hranice ani teď v dospělosti. Na druhou stranu, ďábel ze mě nevyrostl:)
Jenže člověk do toho dává i ty peníze... samože předškolák, když si to vybere, tak neví, já to předplatím, ve školce to jede až do června.
Párkrát jsme to zazdili, manžel nesouhlasí.
Co řeším teď je klavírek. Vlastně jsem si ho objednala já pro sebe, krize středního věku a chci se naučit. A je to ale primárně určené pro děti, paní je fajn, také máme předplaceno a dcera hraje (chci opravdu citlivě, nezošklivit ji t, naopak ji jen ukáza, že když bude chtít, není to tak nemožné jako jsem si to od malička vždycky myslela já) Takže chvíli hraje, ale jakmile je něco, co musí a kde musí vyvinout nějakou minimální aktivitu, jde od toho.
U klavíru není problém, tam prostě to bude moje lekce, já budu hrát. Ale říkám si co úkoly, kroužky... pamatuju si, že ve škole, když se mi nechtělo na kroužek, tak jsem tam nešla... a zpětně jako dospělé mi to připadá jako hodně hloupé a takové nezodpovědné, asi se za to i stydím...
jak to vidíte vy?
všude čtu, že když si dítě něco vybere, má to dokončit. S tím já úplně nesouhlasím, ale nevím vlastně.
a když se zeptám na kroužky, tak každé dítě kamarádek dělá něco co ho ohromně baví - prej flétna  že ho ot hrozně baví a pořád chce hrát. prvňák fotbalista. oukej...
Tak asi tenhle problém s prokrasitinací řeším asi jenom já :D
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(11.4.2026 17:44:25)
Mladší syn najel v sedmi letech na fotbal a drží ho to dodnes. Starší vystřídal kde co, ale vždycky jsem trvala na tom, že ano, ať si vyzkouší různé krouzky, ale pokud se to zaplatí, dochodí daný rok. Někdy se mu nechtělo, ale jednak se mu treba časem ta činnost zalíbila nebo ho to vedlo k tomu, že nebude hned všechno vzdávat.
|
|
| Salamajka | 
|
(11.4.2026 18:16:16)
U nás šlo kroužky platit pololetně. Dílničky jsou na přihlášení ten týden dopředu skrz materiál. Ideální jsou kroužky někde kam dítě jde ze školy rovnou. Ono se nedivím, že se občas nechce z domu někam jet. Jinak když mm prudí tak ať si to s díťetem řeší sám.
|
|
| K_at |
|
(11.4.2026 19:17:12)
Odchodit. Pokud není extra blok, tak prostě úplně cochcárnu bych nedovolila.
|
|
| Termix | 
|
(11.4.2026 19:24:04)
Když si děti vybraly kroužek a já ho zaplatila, trvala jsem na tom, že musí dochodit to zaplacené období.
Když nechtěli pak pokračovat, ok. Ale zaplacená část byla prostě povinnost. U nás naštěstí děti tohle vždy respektovaly.
|
| kněžna Dragomirová |
|
(11.4.2026 22:32:28)
no, já mám právě dítě, které se mě zeptá : a přoč povinnost? proč? k čemu?
A já mu na to vlastně neumím odpovědět, protože to sama nvím. Sama si řeknu - tak oukej, přijdeme o pár stovek, nebo se párkrát na ěco nepůjde.. v mém mozku nejsou argumenty, proč je to špatné (v případě, že kroužek není závislý na nás a prostě "jede"...
no a malá asi to moje nastaveí dokázala vycítit, a strašně to zkouší...
u úklidu ještě argumenty mám - stejně se to musí udělat, potřebujeme věci rychle najít, mít po ruce, nezakopávat, a nejefektivnější je udělat to hned.
u školy to zas budu argumentovat potřebou znalostí (snad)
ale u těch kroužků nebo zůstat občas doma, když se mi nechce, někam nejít... když to nemá přímý těžký finanční dopad na nás (což nemá) , tak fakt ty argumety nemám..jo, stydím se... moje výchoa taky nebyla uplně ideální, cochcárna, no:) Ale á byla poddajná povaha, za vše dost vděčná, a hranice jsem ani mo nezkoušela, naše ale nestále. 
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(11.4.2026 23:05:37)
Protože si kroužek vybralo, vy jste zaplatili a někdo tam čeká (učitel, trenér, spoluhráči), ptoto by tam měla jít.
|
| Fern |
|
(12.4.2026 11:46:00)
a k tomu placení ještě velmi jasně dodat,že peníze nerostou na stromě!
Ale jestli chceš mít ze svých dětí trdla,které nebudou vědět co se sebou,nebudou mít žádné mantinely a smysl pro povinnost,tak směle do toho - není nad to třebas živit až do 30+ věčně studující dítě,které furt neví co,nic ho nezajímá a neví si samo se sebou rady. Tím jim fakt hodně ,pomůžeš´
|
| Fern |
|
(12.4.2026 11:55:24)
U nás se tedy se zájmovými kroužky začlo až na základce - jeden syn na zuš hrál na trubku,sám si to vybral a bavilo ho to dlouho,zvláště hraní na koncertech, k tomu si přibral pak klávesy i s ml.synem; ty se ale na ZUŠce neučily,tak jezdili soukromně do vedl.města, ml.syn se pak později ještě naučil i na kytaru z vl.zájmu a sám,pak si našel nějakou skupinu,a vystupovali veřejně a on k tomu ještě zpíval.
Krom tohoto hudeb.vzdělání dělali kluci ještě i sporty-plavání,judo,běh na lyžích,tenis.
Než začli chodit do školy,věnovali jsme se jim a naučili je jezdit na kole+mnoho cykl.výletů ,sjezdovat na lyžích,turistika..., takže neměli se fakt kdy nudit a předškolní kroužky byly spíš utopií.
|
|
| K_at |
|
(12.4.2026 12:07:14)
Fren, nebuď hysterická.
|
|
|
|
| Termix |
|
(12.4.2026 6:32:58)
Pokud je to třeba týmová aktivita, pak ten chybějící chybí ostatním.
Za mě účast v kroužku, které si dítě vybere, je prostě i zodpovědnost vůči ostatním. Nás by pár stovek rozhodně nevytrho, ale vést ke spolehlivosti, dochvilnosti a zodpovědnosti byly důvody. Navíc ačkoliv diskutujeme doma o všem možném, o některých věcech se debaty nevedly. Třeba účast na volnočasových aktivitách, co si děti samy vybraly.
|
|
| K_at |
|
(12.4.2026 8:32:01)
Kněžno, tak ji odhlaš. Oni muzou nabídnout misto nekomu jinému. V tomto pololetí bych ale uz nic jiného nezarizovala.
Jinak příklad trochu z praxe, a trochu jiná konstelace:
dítě ve věku tvé malé. Zkušební lekce krouzku v MŠ. Celý den "pujdu, nepujdu, chci, nechci". Ok. Je to na tobě. Odpoledne se zeptam, půjdeš, nebo ne. Tvoje rozhodnutí. (Překvapení, nikdo to s nim neřeší, sahodlouze neprobira). Odpoledne po kroužku "nebudu chodit". Dobře. Ale je to rozhodnutí teď na nekolik měsíců. Jsi si jisté, milé dítě? "Ano."
Za tyden. "Já chci na kroužek ". To uz nejde. Minule jsi se rozhodlo. A uz je plno. Bohužel. (Veliké překvapení z toho, ze to nejde ukecat, a ze to proste nejde.)
|
| K_at |
|
(12.4.2026 8:39:06)
Co tim chci říct- odpovědnost za rozhodnutí. Zkušenost s tim, že moje slovo a názor nejak přiměřeně plati.
|
| babi_ | 
|
(12.4.2026 9:39:02)
"moje slovo a názor nejak přiměřeně plati"
Jo, Kat asi nejlépe vystihuje, jak to cítím také.
Účast na kroužku je rozhodnutí, za kterým bych si měla stát, nějaká dohoda se sebou samým (každý čtvrtek se budu věnovat...), s rodiči, vedením kroužku, ostatními účastníky... pokud jde o kolektivní sport, tak tam je to zřejmé.
Překonávání momentální nechuti k tomu patří. Odolnost, schopnost se přemoci, k životu patří.
Mohu samozřejmě změnit názor, preference... ale ohledně kroužků ne každý týden. Předškolní dítě by ale mělo mít tu možnost pololetí, (školní) rok je moc dlouhý.
|
| Čumča. | 
|
(12.4.2026 9:42:09)
"Překonávání momentální nechuti k tomu patří. Odolnost, schopnost se přemoci, k životu patří."
 Respektive, tohle je prý zásadní rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými (v životě) - ti úspěšní to překonávání ovládají velice dobře
|
| kněžna Dragomirová |
|
(13.4.2026 1:04:23)
vím, vím, ale bohužel jen teoreticky. Jsem šťastná i jako proplouvatel, nikdy jsem v ničem nevynikala tak eytrémě, a ikdy moc nemusel vyvinout mega úsilí k něčemu. A jsem tu, žiju spokojeně. Ale zároveň vím, že ta výchova na mně spáchaná mohla být daleko ještě lepší... Teoreticky vím, ale jak jsem si tím neprošla a nezažila, nevím, jak to v praxi dělat směrem k té odolnosti a úspěšnosti.
Třeba škola... nebyla jsem hloupá, ale proplula jsem bez větších příprav, kromě pár předmětů, a naši řešili jen známky čtyřky, ale trojka byla brána jako "dobrý". Například.
Kroužek byl kroužek, takže jsem nikdy nijak nevnímala, že bych tam musela, protože jsem chodila jen na ty, které mě bavily. Pamatuju si flétničku, to jsem tam byla jen snad jednou, dvakrát. Zůstala nám po tom doma ta flétna. Nepamatuju si ale už podrobnosti. No a párkrát jsem nešla.
Když jsem se našim svěřila, že se bojím testu, písemky..nechali mě doma.
Zas jsem teda s našima měla moc pěkný vztah, no. To je lehké odsoudit, když to člověk nezažil...
|
|
|
|
|
|
| monam |
|
(14.4.2026 20:42:20)
"no, já mám právě dítě, které se mě zeptá : a přoč povinnost? proč? k čemu?"
jo, jedno takové dítě mám taky  když už se mi podařilo ho na kroužek přivézt, nevylozelo z auta
|
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(11.4.2026 21:28:32)
V předškolním věku bych v první řadě s kroužky šetřila, obzvlášť u dítěte, které má potíže s disciplínou.
Pokud neprojevuje pro něco mimořádný talent a (nebo) mimořádný zápal, na kroužky chodit nepotřebuje. Jako organizovaná činnost mu stačí školka. A stejně to vidím i v první třídě ZŠ, to je dostatečný trenažér pravidelnosti a povinnosti.
No a potom bych začínala zvolna, zaplacením na jedno pololetí pokud možno a k docházce bych přistupovala s citem - vynechávat jen z rozmaru bych nedovolila, ale nenutila bych, pokud by dítě kroužek vyloženě nebavil a hrozilo by, že se mu znechutí ta činnost.
|
| Monika |
|
(12.4.2026 12:39:55)
Ropucho, přesně něco podobného jsem chtěla napsat. Patřím spíše k těm, co píší o odpovědnosti za rozhodnutí a výchově k disciplíně, ale u předškolních dětí jsou to podle mě ještě spíš moc velké požadavky. Naše děti tedy v předškolním věku nějaké kroužky měly, ale šlo o kroužek v rámci MŠ (keramika, jedno myslím i nějaký sportovní kroužek), takže já je vyzvedla ze školky už po kroužku, který se konal částečně místo odpolední volné hry, nepamatuju se, že by si někdy stěžovaly, že tam nechtěly, každopádně to řešily učitelky  Jo a na kroužky jsem je hlásili, když chtěli, ale to se samozřejmě u předškolních dětí může měnit lehce. Pak ještě chodily na do sokola, tělocvična je kousek od našeho domu a taky si nepamatuju na problém s docházkou, bavilo je to. Ale myslím, že třeba v květnu, červnu, když chtěly být raději venku, než v tělocvičně, tak jsem je nenutila, nebylo to tak drahé, abych počítala, o kolik jsme přišly peněž a zároveň nešlo o žádnou systematickou sportovní přípravu, aby jim ty "tréninky" měly chybět nebo by absencí narušovaly přípravu týmu ... Tyto argumenty nastaly až později, ve sportovních oddílech, kam začaly děti chodit cca od 3. třídy. Ostatní kroužky se třeba měnily po roce, ale ten základní sport zůstal, i když samozřejmě by někdy na trénink raději nešly.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.4.2026 13:07:21)
Moniko, ano, přesně tak to vidím.
Jsem velmi pro samostatnost a zodpovědnost, ale předškolní dítě si ještě vůbec nemusí být schopné představit, co obnáší kroužek a pravidelná docházka. Zralé vědomé rozhodnutí na rok dopředu je nad jeho síly.
Argumenty penězi jsou v tomto věku už úplně liché, to je pro dítě neuchopitelná abstrakce.
Pokud chce, může si nějaký kroužek vyzkoušet, ale neupínala bych se k tomu, že to musí bezchybně fungovat.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(12.4.2026 10:24:27)
mám dvě děti, u prvního jsme v době divoké puberty rezignovali (abychom si s ním nezkazili vztah tím, že na něj tlačíme), a zpětně to já vidím jako chybu a jemu samotnému je taky docela líto, kolik aktivit (léta pěstovaných) vypustil - judo, klávesy, ping pong, plavání, parkour,
Jediné, v čem jsem na něj fakt zaklekla a trvala jsem na pokračování, je anglická soukromá konverzace AJ s učitelkou, která mi přišla opravdu báječná - tam jsme se vzbouřili s mm oba dva a byli jsme nekompromisní - no dneska má C1 a ústní část zkoušky by měl body i na C2 - je na sebe ohromně pyšnej a evidentně se vyplatilo ho u toho přidržet
Dcerka dělá sebeobranu, tancuje, a chodí na soukromou angličtinu i na extra angličtinu organizovanou jejich zš. Sem tam má zaječí úmysly - trpělivě ale nekompromisně ji prosíme, aby ty aktivity nepouštěla Zatím se to podařilo, v jednom případě jsme ji kapánek uplatili (dostala něco finančně náročnějšího, když nechá zaječích úmyslů)
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.4.2026 12:31:12)
Na jazycích jsem také trvala a nepřipouštěla diskuzi.
Trvala jsem na maturitě a před maturitou na certifikátech z angličtiny a němčiny.
Pak ať si dělají, co chtějí.
Jeden se trochu sekal s němčinou a splnil jen certifikát nízké úrovně, ale v zásadě splnili a myslím, že nelitují.
S docházkou na zájmové kroužky jsme nikdy neměli problém, co si vybrali, to navštěvovali, v tomto měli vždy jakousi přirozenou zodpovědnost v sobě.
Něco je chytlo dlouhodobě a něco si jen vyzkoušeli a po roce skončili, za mě zcela v pořádku.
Mrzelo mě, kdyź dcera nechtěla pokračovat v baletu, protože s drobnou hypermobilní postavou byla ideální kandidátka, ale holt nechtěla. Vybrala si jiné směry, k nimž měla také předpoklady.
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(12.4.2026 13:17:38)
to je úžasné co píšeš.
Já bych taky chtěla být nekompromisní a vydržet, ale jsem přesný opak. :/ Ještě napravuju výchovná dobra, která byla spáchána na mně, tak mi to prostě nejde...
Prostě se bojím, že když budu nutit, tak vypěstuju trauma, odpor celoživotní...
Protože dcera je opravdu mistr, dokáže prosit, cíťovýďo, slzet, že si fakt vždycky musím v duchu opakovat - herečka, to není doopravdy, určitě... a pak zas . kdo ví.
Jsem v tom měkkouš a oprávněně se bojím nástupu d školy, no.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.4.2026 13:32:42)
Kněžno, asi bych se u takového dítěte soustředila primárně na zklidňování emocí.
Ať se to herectví učí trochu ovládat, ať se naučí, že reaguješ i na klidně pronesenou žádost a že to funguje dokonce lépe.
|
|
| K_at |
|
(12.4.2026 13:35:46)
Knezno, tak ji vysvetli, ze krouzek zrusis. Zase pokud na to slyšíš a zabírá to, funguje jí to. Nepredelas ji. A bavíš se o krouzku, nikoliv o nucení k něčemu strasnemu. To rozlišení je na tobě. Je tam nejaky tlak, blbý vztahy atd?
|
|
| Trixina |
|
(12.4.2026 14:07:34)
Kněžno, cítím z toho obrovskou nejistotu z nastavování hranic vlastnímu dítěti. To dítě tuto nejistotu dle mého cítí a těmi svými "hereckými projevy" si o ty hranice vlastně říká. Rodič by měl laskavě, ale pevně, vést dítě "v mantinelech". Pokud jde o kroužky zvážit vlohy a zájem dítěte, organizaci (časovou či osobní, tj. kdo bude vodit vyzvedávat), finanční nároky atd. Pak dát dítěti na výběr např. ze 2 možností kroužků s jasným vymezením pravidel, že po dobu pololetí se do kroužku chodí (blokuje místo, vedoucí počítá s jeho účastí atd.). Myslím, že i tohle je součástí "formování charakteru", že ne vždy budeme dělat jen to, co se nám líbí, nebo co se nám chce dělat.... Nehledě na to, že i z aktivity, kam se nám/dětem v danou chvíli nechtělo, se stal fajn zážitek...
|
|
| babi_ |
|
(12.4.2026 14:11:09)
Kolik vlastně dcerce je? Nechodí ještě do školky? Tedy předpokládám je mladší, než poslední rok MŠ? Ten by mohl pomoci.
Naše děti byly z těch, co opravdu chodily rády i na tu flétnu, všechny kroužky si tedy zvolily samy či přímo vydyndaly, a o docházce se diskuze nevedly, ovšem to byla nejspíš shoda okolností, která holt u vás není.
Ale u vnučky je to jinak, její maminka bude asi ten typ, co jsi ty - školka občas odpadla jen proto, že se nechtělo mamince vstávat  Se školou (teď 1. třída) je to lepší, ale také jsou někdy důvody vynechat dost vágní. Takže si umím představit i tuhle situaci. Možná to opravdu není až tak důležité, jít na každou lekci, i když se mi fakt nechce. I na momentální pocity by člověk měl dát.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.4.2026 14:30:06)
K docházce do školky jsem také měla vlažný přístup, protože tam se podle mého nedělo nic natolik obohacujícího, že by dítěti výpadek uškodil.
Naopak, vojensky pravidelná každodenní docházka mi v předškolním věku přijde spíš jako přehnaný dril, malé dítě má nárok trávit čas s rodinou. Školku beru jako fázi zvykání na kolektivní fungování.
Takže jsem se přizpůsobovala povaze a individuálním potřebám dětí a klidně si občas nechala dítě doma a naplnila den podle vlastního uvážení.
Ale kroužky ve školním věku jsem brala velmi vážně, tam podle mě dítěti škodí, když je součástí jen napůl, jednou se účastní a jednou ne. Na kroužky chodí buď proto, že se chce něco naučit, nebo proto, že ho něco těší dělat, a absence jsou kontraproduktivní.
A ve školním věku už považuji za vhodné i pěstovat smysl pro závazek.
|
| babi_ |
|
(12.4.2026 15:00:40)
Docházka do školky, o které píšu, byla zaplacena na dva dny v týdnu
|
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(13.4.2026 1:10:11)
jo, taky jsem ten typ, co když je mi blbě nebo se mi hodně nechce vstát, tak bych nechala dítě doma a byly bychom prostě doma, no :D
v tomhle mě teda učí manžel, i když to moc nechápu, proč. Ale má tu docházku jinak. Pro mě to je nelogické, nepochopitelné... no ale nechci moc, aby to dítě bylo v tomhle po mně
manžel říkal, ž nechtěl na 8G, ale rodiče ho tm prostě dali.
jmě se doma mamka zeptala, já nechtěla měnit školu a kamarády, řekla ne a tak jsem nešla. Co je víc ok, to nevím. Ale lepší práci i angličtinu má teď manžel.
je jí 5
|
| Čumča. |
|
(13.4.2026 4:40:08)
"taky jsem ten typ, co když je mi blbě nebo se mi hodně nechce vstát, tak bych nechala dítě doma a byly bychom prostě doma, no :D
v tomhle mě teda učí manžel, i když to moc nechápu, proč. Ale má tu docházku jinak."
já bych to teda chápala, proč tě to učí manžel - mm je velice disciplinovaný, sám na sebe klade ohromné nároky, má neskutečný "morál" - a jak já taková nejsem, co chvíli mě jemně upozorňuje, že větší disciplína by mi neškodila a má pravdu, no
Já jemu zase už roky říkám, že za určitých okolností i zcela bezproblémové dítě má na některý svůj nápad slyšet NE, a že on to moc neumí, jeho "to víš že jo, zlatíčko" je skoro automatické, a tak dvakrát třikrát do roka to NE říkám já (a potom jsem ten méně oblíbený rodič - mm teprve po čase přizná, že jsem měla pravdu, moje obavy, kterými jsem svoje NE zdůvodnila, se třeba po čase ukážou jako legitimní, ale u takové manželovy sebereflexe, že on tenkrát tu pravdu teda neměl, už dcera není přítomná, takže zůstávám v roli matky, co jim s tatínkem do toho hází vidle
V obou případech je to vzájemně "hrách na stěnu" - já jsem stále stejně méně disciplinovaná a on stále rozmazlující
|
|
| Čumča. |
|
(13.4.2026 4:56:28)
"manžel říkal, že nechtěl na 8G, ale rodiče ho tm prostě dali.
jmě se doma mamka zeptala, já nechtěla měnit školu a kamarády, řekla ne a tak jsem nešla"
kněžno, to mi připomíná - tři premiantky třídy, mezi nimi moje dcera, se před dvěma lety vyhnuly 6l gymplu
Dcera se škubla, a že prostě ne, že chce zůstat na zš a na gympl nepůjde - až na 4l gympl, společně se spolužačkami - no, přečíslila nás, nenutili jsme ji, i když mě to štvalo, ustoupila jsem - dneska mě to spíš mrzí
druhá premiantka třídy byla donucena na přijímačky jít (jako výraz dobré vůle, když na tom rodičům tolik záleží), udělala je, ale stejně na 6G nenastoupila
třetí premiantka byla taky donucena s na přijímačky jít, ačkoli s maminkou bojovala zuby nehty, a zasabotovala to, naschvál zaškrtala odpovědi tak, aby výsledek byl tristní
Výsledek: teď by všechny tři tvrdohlavé "grácie" byly na gymplu a neklepaly se v těchto dnech hrůzou, co když pokoní přijímačky, co bude dál (převis uchazečů na okolní gymply je letos značný)
|
| kněžna Dragomirová |
|
(13.4.2026 23:22:05)
tyjo, držím palce. v té devítce je to o nervy, ale já si zase myslím, že v pětce je to strašně brzo... já se rozhodovala podle kamarádek.. pořádně jsem v pětce ani nevěděla, kdo jsem (tedy, ne že by to v devítce bylo lepší), ale asi je fakt pravda, že když dítě nechce, tak ho rodič nedonutí.
|
|
|
| K_at |
|
(13.4.2026 5:47:40)
Kněžno, je ve školce. Pokud ti je blbě, nebo je blbý den, tak zůstat doma je legitimni.
Lezení, budeš kupovat hračku pokaždé, kdyz udělá neco, co nechce? Možná dobrá otazka - predstav si, ze ta situace bude 10.v pořadí. Tim, ze sleze jednou stěnu neposili nic. Jen obě víte, ze to zvladne.
Co házení míčem? Plavání? Nějaký dětský parkour? Hraje si na hřišti? Leze po klouzacce smerem nahoru? Houpe se za ruce? Běhá?
Mmch koordinace - má horší jemnou motoriku? Nebo má horší orientaci v prostoru (prostorové vnímání, kde co je na tele, na ploše, ruka krizem na koleno je problém, priradit veci podle zadání do tabulky atd).
Protože tohle o stovkach drobnych situací a opakování. Ne o 1 vykonu. Pokud víš přesně, co potřebuje cvičit, najdeš na fb miliony tipů.
A poslední, pokud budeš přemýšlet nad každým svym rozhodnutím, je to asi to nejhorsi, co můžeš dělat. Další věc je, zda je dcerka nezrala (scény, krik, vybuchy), nebo je touží vsemu velet a vzteká se, kdyz není po jejim.
|
|
| Monika |
|
(13.4.2026 9:32:32)
Kněžno, pokud ty jsi doma (není ti dobře), tak mi nepřijde nevýchovné nechat doma ze školky i dítě, pokud jste tak obě spokojenější. Prostě jiné okolnosti vedou k jinému řešení. Nechat doma za podobných okolností dítě ze školy už za O.K. nepovažuji (protože povinná docházka a vzdělávání), chápala bych jen v krajním případě. Pokud jde o víceletá gymnázia, taky jsme se řídili přáním dětí (syn tam chtěl a připravoval se, dcera se hlavně nechtěla připravovat, takže jsme se dohodly, že se nebude ani hlásit), zatím to vypadá, že obě řešení byla O.K. (ale samozřejmě si dcera užila loni stres při přijímačkách na 4G). Vím, že tady probíhaly diskuse, jestli děti nutit třeba ke hře na hudební nástroj nebo ke sportu a taky proběhly dvoje "dojmy" z vlastního dětství - někdo byl naštvaný, že ho rodiče nutili a někoho mrzelo, že nenutili - fakt je těžké, vědět to předem Já jsem třeba určitě chtěla, aby děti sportovaly, ale nechtělo se mi nám všem udělat stres s hraním na hudební nástroj. Sama nemám hudební sluch a musela bych se nutit do toho, tlačit na děti, aby hrály ... Kdyby někdo z nich sám přišel, že hrát chce, určitě bychom to umožnili, ale to se nestalo. Dceru to nějakou dobu mrzelo, uvažovala o učitelství na MŠ, ale už si to prý rozmyslela
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.4.2026 11:12:46)
"manžel říkal, ž nechtěl na 8G, ale rodiče ho tm prostě dali.
jmě se doma mamka zeptala, já nechtěla měnit školu a kamarády, řekla ne a tak jsem nešla. Co je víc ok, to nevím"
Podle mě jsou to dva extrémy a nejsou ok ani jeden.
Dítě v 5.třídě si neumí představit, co to gymnázium vlastně je a co bude obnášet.
A pokud je ve své škole spokojené, zcela logicky se bojí změny a kroku do neznáma. Nemá šanci se kvalifikovaně rozhodnout.
Takže podle mě je nejvíce ok s
dítětem mluvit, vysvětlit, jít se na gymnázium podívat, zkusit ho
pozitivně motivovat atd..
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.4.2026 12:12:38)
Já takhle nechtěla ve třetí do jazykovky a taky mě to mrzí, že mě naši nepřinutili.
Syna jsem poslala ve druhý třídě na přijímačky a když se dostal, do jazykovky šel. Moc jsem se o neptala. Na osmiletý gympl chtěl, ne kvůli studiu, ale že ho měl 5 minut od domu a do jazykovky dojížděl do centra.
|
| kněžna Dragomirová |
|
(13.4.2026 23:24:23)
no, právě. já s tím piánkem řeším, že buď mi vyčte, že jsem jí způsobila trauma, nebo mi vyčte, že jsem ji k tomu víc nevedla, že nic neumí:D
|
| Čumča. |
|
(14.4.2026 6:47:11)
kněžno, děti si vždycky najdou něco, co vyčtou - nějakou odchylku od ideálu - ale něco to bude - "byli na mě příliš hodní/příliš zlí" plus variance mezi tím
Moje teenage děti mají jistě připravený nějaký elaborát, co se "na nich podepsalo" Určitý seznam toho, co jsem nejspíš pohnojila, mám i já. Jednou bude zajímavé, až si uděláme s dětma prostor si to vzájemně říct.
Určitým znakem dospělosti potom je, když si mladý dospělec na rodiče nestěžuje, neustále se neohání tím, že se mu nedostalo toho a onoho, ale hodnotí to vyrovnaně jako "dělali, co bylo v jejich silách vzhledem k jejich tehdejší situaci". Tím samozřejmě nemyslím situace, kdy se ve výchově děly fakt fatální hrozné věci.
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.4.2026 11:57:40)
Tohle si představit neumím, syn chtěl do školky vždycky. Když jsem měla neštovice, vodila ho sousedka. Řict jen tak, že nejdeme, prostál by celý den oblečený za dveřma a dupal, že chce do školky. Bylo obtížný ho udržet ho doma při jeho nemoci. Naštěstí to nebylo často.
Kroužky ve školkovém věku jsou nesmysl, to vidím dneska. Tenkrát syn chodil na míčovky, chtěl vždycky. Na flétnu jsem ho přihlásila já, to ho nebavilo, ale pololetí dochodil.
|
| Čumča. |
|
(13.4.2026 12:11:36)
Inko, úplný nesmysl zase kroužky ještě před zš nejsou - třeba plavecký nebyl, a na vztahu k vodě je dobré pracovat už v předškolním věku,
obě děti při nástupu do zš uměly plavat a byla jsem za to ráda, ačkoli to obnášelo několik let jezdění do nejbližšího města (20 minut autem)
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.4.2026 12:17:01)
Syn taky uměl ve čtyřech letech plavat. Žádný plavecký kroužek tady asi nebyl, chodili normálně se školkou přes den.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.4.2026 12:21:22)
A všechny dovolený jsme trávili buď u moře nebo nějaký přehrady a jak bylo hezky šup na koupaliště. Já jsem posedlá koupáním a opalováním. Vztah k vodě posilovat nebylo třeba
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(12.4.2026 17:45:45)
"Ještě napravuju výchovná dobra, která byla spáchána na mně, tak mi to prostě nejde..."
asi ti rozumím, ten souběh toho, co jsem ještě sama neměla vyřešené ze svého dětství, plus specifika mých vlastních dětí - mix tohoto není zrovna ideální, měla jsem z toho být dávno vypovídaná, mít to vyčištěné, abych si do dětí nic neprojektovala - no, nepodařilo se mi to
"Prostě se bojím, že když budu nutit, tak vypěstuju trauma, odpor celoživotní..." Trpělivé klidné trvání na svém a povídání si o tom, není nucení, z toho trauma a odpor nevznikají. Je přirozené, že motivace dítěte v něčem pokračovat kolísá, jednou je slabší, jindy je silnější, to je normální
"Protože dcera je opravdu mistr, dokáže prosit, cíťovýďo, slzet, že si fakt vždycky musím v duchu opakovat - herečka, to není doopravdy, určitě... a pak zas . kdo ví."
Na kom jiném si má malá holčička zkoušet "ženské zbraně", než na rodičích, nějaký tréninkový materiál mít musí To samo odejde, když na to budeš reagovat v klidu, stále stejně, ale nenecháš se tím příliš ovlivnit. Proto to některé dělají, zkoušejí, co maminku platí, kde jsou její "slabá místa" Dcera využívá manželova slabá místa dodnes - někdy zakročím, někdy na to "ani můj prášek nestačí", protože mm je hyperprotektivní a v obou dětech (hlavně v dceři) se vysloveně vidí - že už je to lehounká senilita sám přiznal No, ještě že jsme na tu výchovu dva, já jsem kritičtější a důslednější
"Jsem v tom měkkouš a oprávněně se bojím nástupu do školy, no."
Neboj se toho, první třída je pořád hodně "hravá", žádný dril nebo tlak - a zkušená učitelka-profík počítá s tím, že každé dítě má svá specifika a bude vyžadovat lehounce jiný individuální přístup z její strany - kdyby byly všechny děti stejné, byla by to nuda
|
| kněžna Dragomirová |
|
(13.4.2026 0:56:45)
Ona e mezi rodinu a námi asi taková největší rebelka, svéhlavička. Kdybych měla vyprávět co za hysterák předvádí, když jí vypneme pohádku.. a pořád. Zatímco jiné děti v pohodě, my musíme mít "trénink vůle".
Jednou ten hysterák předvedla před švagrovou, jejíž největší pýchou - na co je nejvíc hrdá, že její děti mají absolutní prohibici na pohádky a televizia tablet. V tu chvíli jsem přsně věděla, že se v duchu švagrová plácá po zádech, jak my to máme zkažený KVŮLI tabletu, a její děti to nedělají, PROTOŽE ho nemají A věděla jsem, že nemá vůbec cenu snažit se jí vysvětlovt, že o tabletu to vůbec není  , že ona takhle řve a dělá scény v podstatě kvůli všemu, třeba i na odchodu ze hřiště, z návštěvy, když nedostane zmrzlinu...
Dodnes si podle mě švagrová myslí, že to její děti nedělají díky její skvělé výchově
Ad ty výchovný traumata od rodičů.já nejsem sice z těch, co by ěli autoritativní výchovu a chtěli to dělat jinak, naši ji měli a rozhodli se být chápaví a respektující, to oni byli ti, kdo to ale vzal za opačný extrém. Byli jsme vedení k nesamostatnosti, nerozhodnosti, neschopnosti uvažovat za sebe a k určté rozmazlenosti. Ano, nikdo mi jako malé nenadával, nenařizoval. Ale také po mně nikdo nic nechtěl, a teď to neumím já.
Vyrostl ze mě tedy dobrý, slušný člověk, trochu možná lenoch a trochu mimoň, neřekla bych flákač, ale musela jsem toho dost (podle mého názoru) dohánět v dospělosti, co jsem v dětství a pubertě "prospinkala". Nevím, jaká byla moje mamka máma, ale jednou jsem byla u nich s dcerou, vezli nás na autobus a malá začala strašně brečet, že jsme doma zapomněli nějakou hračku. rátit jsme se nemohli, malá brečela, a naši z toho byli totálně vyřízení, mamka ten její láč nemohla vůbec snést, a vynadala mně, že jsem jí tu hračku zapomněla přibalit. Já čuměla... samozřejmě to z ní vylítlo hlavně proto, že jí drásal ten dětský pláč. Jestli takhle nesnesla ani pláč náš, tak potěš..to jsem si toho mohla tolik vybrečet, kdybych to věděla. Nebo se jako babička prostě změnila. Ale mazec...
Chtěla bych děti vést trochu víc strukturovaně, víc řádu a aspoň pár povinností. ale jak po mně samé nikdo žádné povinnosti nechtěl, tak to teď neumím chtít po nikom ani já...
Ale myslím, že jsem zavedla spoustu, fakt spoustu věcí, které jsou oproti mému dětství lepší.
|
|
|
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(12.4.2026 15:37:15)
Kněžno, pokud toužíš být ta, co nastavuje hranice, a štve tě chování dcerky, budeš muset začít se změnou u sebe. Potomek přesně vytuší, co mu u kterého rodiče projde, a neváhá toho využít.
Na druhou stranu z tebe ten "ďábel" fakt nevyrostl a chuť dodržovat hranice a řád prostě nemáš ve své přirozenosti, takže za mě se to těžko budeš učit teď. A hlavně to naučené chování nebývá uvěřitelné pro dítě, stejně prokoukne, že to jen říkáš, protože se to říkat má.
Tedy pokud toužíš po nějakých nastavených hranicích, tak bych viděla, že dohady, kam a kdy půjde či nepůjde, bude řešit manžel=tatínek. Pak bych se do toho nemíchala a nechala to na nich dvou metodou " jdi za taťkou, jsme spolu dohodnutí, že to proberete spolu". Dcerka tě bude asi zkoušet zapojit, protože ví, že u tebe by uspěla snadno. Takže lze jen opakovat "jdi za tím tatínkem, fakt to řeší on".
U nás jsem do cca 15 let kluků nastavovala hranice spíš já, manžel nějak netušil, jaký hranice, proč zrovna tady a ne jinde,... Až když syny začal vnímat jako dospělé muže, šlo mu s nimi dobře vyjednávat a obhájit si svůj prostor, zásady, potřeby,...
|
|
| Saamajna |
|
(12.4.2026 21:07:53)
"Takže chvíli hraje, ale jakmile je něco, co musí a kde musí vyvinout nějakou minimální aktivitu, jde od toho."
No a tohle chovani si promitni do budoucna.
Kdyz se nenauci v detstvi, ze ma zodpovednost za vlastni rozhodnuti - kdy jindy?
Ze k uspechu patri i namaha a prekonani vlastni lenosti.
A pak ten pocit potom!
Kdy jindy to zazit?
|
| kněžna Dragomirová |
|
(13.4.2026 0:56:24)
já vím. A teď si pžedstav, že já si tohle nezažila, nějakým způsobem tím systémem poplula, a funguju... těžko se vyžaduje něco, co jen víš, že "by se tak mělo".
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(13.4.2026 1:14:31)
jinak moje výchova v tomhle... jsme na hřišti, já potebuju aby cvičila ruce, koordinaci, má to slabé..říkám hele, stěna, zkus to vylézt - ne nechci, ne nejdu.
Nabídla jsem ji, že když to vyleze až nahoru, koupím jí co si vybere v hračkářství. šla do toho a s mojí pomocí to vylezla. Ale jestli je to optimální, jak jsem to udělala, nevím. Ona byla seklá, že by to za nic neudělala. Přitom prostě, když měla silnou motivaci, nejen, že do toho šla, ale s mojí pomocí to i dala.
Možná to dělám úplně blbě, ale jak líp, zatím netuším.
|
| Jerry G. |
|
(13.4.2026 9:08:42)
Knezno,
deti mam dospele dost veci uz si nepamatuji. Jeden postrech pro dite je horsi nerozhodna necitelna matka nez matka, ktera obcas dela chyby ale dite vi na cem je..
Odmeny za vykon. Syn dostal za cviceni logopedie na konci roku garáž. Podle mne byl pysny, ze si na to vydelal. Mel tabulku, za kazde logopedicke procvicovani nalepil obrazek. Kdyz byla tabulka plna dostal garáž. On to byl bic taky na mne, ze jsem mu to nechtela skazit.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.4.2026 10:56:43)
"jestli je to optimální, jak jsem to udělala, nevím."
Myslím, že není.
Na mě to dělá dojem, že jdeš na tu výchovu nějak překombinovaně a násilně.
Jak jsi přišla na to, že má dítě slabou koordinaci?
Přijde mi úsměvná představa, že by celé generace rodičů vědecky řešily slabou koordinaci.
Děti prostě pobíhaly venku a když bylo třeba vyrovnat se ostatním a přelézt plot nebo chytit míč, udělaly to.
Zkus dítěti úplně nenásilně a mimochodem poskytnout podobné přirozené podmínky. Část dneska řeší školka a jinak si prostě hrajte a dělejte věci pro zábavu.
Přece nebudeš celý život dítě uplácet.
|
|
|
|
| sally | 
|
(13.4.2026 3:22:09)
pokud jde o školkové dítě, tak tam je asi dost těžké argumentovat tím, že si to vybralo... nejspíš vůbec netušilo.... taky bych trochu kroužek obhlédla, jestli mi přijde užitečný, nebo je to zbytečná pakárna... (kdysi jsem chodila v předškolním věku do sokola - a moje skupina neustále nacvičovala nástupy - u pětiletých dětí fakt totálně na ho*no, zatímco jiná skupina měla překážkové dráhy a houpali se na kruzích a jánevímco všechno, tak my dělali vlevo bok)... a pak bych buď zrušila, nebo naopak trvala na dochození. Úplnou cochcárnu bych z toho nedělala.
Nicméně - u mých dětí cca od nějaké čtvrté páté třídy jsme měli pravidlo, že dvakrát za pololetí můžou do školy nejít jen proto, že se jim "nechce" - myslím, že jim to psychicky hodně pomohlo ve smyslu, že to nejsou galeje, kam jsou upsaní na dalších 12 - 15 let - že se můžou "rozdýchat" - a myslím, že často nevyužili ani ty dva dny... ale ten pocit, že "smí" být unavení, rozmrzelí, vyčerpaní, je podle mě hrozně důležitej...i v práci bývají "sick days" - kdy si člověk může vzít volno ať už je nemocnej nebo ne... ale to už byli starší...
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(13.4.2026 9:16:58)
Kněžno, za sebe bych ti možná doporučila přestat řešit sebe sama
Osobně jsem přesvědčená, že smysl pro zodpovědnost a pravidelnost je z větší části vrozený a výchova je jen usměrňování... Je zbytečné z vlastní liknavosti obviňovat rodiče já měla velmi tvrdou a autoritativní výchovu a jsem královnou prokrastinace, mistryní chaosu a salámismu
A s mými 3 kousky můžu zodpovědně prohlásit, že výchovný styl fungující u jednoho nemusí být použitelný pro výchovu druhého, natož třetího
Popis tvé dcery mi trochu připomíná mou nejmladší, je to zosobnění hysterky, dokonalá diva, femme fatale už od narození  i tady jsem dlouze řešila, jak vychovávat podobné dítě v jejím pojetí je všechno DRAMA, jediné, co na ni ve výsledku platí, je nenechat se vykolejit - hysterák? Poodstoupila jsem, počkala až si odječí tu první vlnu a když po očku koukla, co to se mnou dělá, usmála jsem se. To obvykle stačilo, pochopila, že další představení je zbytečné
Ad kroužky - ve školce bych je asi úplně neřešila, pokud nejsou součástí školky jako takové (časem a místem). Moc nevěřím na přínos v tomto věku, tady bych víc cenila společně strávený čas než řízenou edukaci. A později bych se (jsem se) uchýlila k mírné manipulaci a hře na její osobní city a ego Na hysterky to funguje lépe než direktiva btw tyhle malé femme fatale velmi dobře vycítí naši nejistotu, takže zapracuj na svém vnímání, jakmile ta malá potvůrka pojme podezření, že váháš nad smyslem kroužku, má tě na lopatě
Jo a bacha, úplatky jsou cesta do pekel, když už uplácet, tak smysluplně, musí to být promyšlené jako logická odměna (chceš koukat na pohádku? Nejprve musíme uklidit hračky, abychom měly hezky kolem sebe a užily si tu pohádku...)
|
| K_at |
|
(13.4.2026 11:07:59)
Rose, vzpomněla jsem si na tvoji malou. Přesně. 
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(13.4.2026 12:08:01)
Kat, jo
Ale musím uznat, že třeba teď, v skoro 14 je skvělá zůstala jí ta ženskost, takže i když projevuje snahy o chlapecký look (trendy styl ), je pořád esencí ženství, pořád dokáže vycítit atmosféru, odhadnout alfa samce, ale díky stydlivosti přestala dorážet, i když to motýlí mrkání řasama zůstalo a je ohromně samostatná, hrdá na to, co dokáže sama, takže manipulaci nevyužívá... s pubertou je teda taky vzteklá, to pak umí být fúrie, ovšem stejně na úsměv obvykle změkne, je to z 0 na 100 a zpět na 0 ve dvou vteřinách a teda mám pocit, že těmi manipulativními technikami pohrdá a díky tomu, že je sama umí, dost slušně je rozezná i u jiných a umí se jim bránit myslím, že se jí celkem daří využít to nadělené, aniž by to přehnaně zneužívala
|
| K_at |
|
(13.4.2026 14:23:21)
Rose, to zni výborně. Uz je velká. O je, to hrozně letí.
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(13.4.2026 23:35:22)
to obrácení z nuly na sto, to mi něco říká.... hysterák - a pak NĚCO řeknu - okmžitě ve vteřině ticho a napjaté očekávání.
já si nemyslím, že bch extra něco řešila, spíš bych řekla, že to dítě je takové - jak jsi řekla, že každé je jiné - že to vyžaduje trochu víc...strategie to zvládnout.
Hodně dá na pádný argument. Na Protože jsem to řekla, absolutně nereaguje, totální nezájem :D Ale na : jsem unavená, a když jsem unavená, nechci ti číst pak pohádku, potože potřeuju hodně spát, mám to asi jinak než ty - pak je mi schopná říct - a když ti pomůžu, abys nebyla tak unavená? Tak pomůže. Samože opět sleduje vlastní profit...ale vychází to. Hodně vychází komunikovat s ní jako s dospělou. Skvěle reagovala třeba na větu - protože jsem maminka, musím ti nastavovat hranice. Tak ona uplně mlčela a hltala to, šrotovalo jí to a nějak to vzala na vědomí. Když bych řekla Protože chci aby ses chovala hezky, tak je to vůči ní věta totálně do prázdna.
A ano...možná i já jsem bla taková maková...a rodiče se mi holt přispůsobili. Asi máš fakt pravdu!
|
| Čumča. |
|
(14.4.2026 7:01:57)
"pak je mi schopná říct - a když ti pomůžu, abys nebyla tak unavená? Tak pomůže. Samože opět sleduje vlastní profit..."
to je přesně ono, to je výborné, toho bych se držela
s tím sledováním vlastního profitu - ještě x let bude tvoje dítě sledovat hlavně vlastní profit, v 5 letech nejde čekat nějakou nadstavbu, na to je malá
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(14.4.2026 8:29:21)
"Hodně dá na pádný argument. Na Protože jsem to řekla, absolutně nereaguje, totální nezájem"
U nás paradoxně "protože jsem řekla" fungovalo skvěle to jsem použila totiž jen zcela výjimečně, v krizových situacích, to věděli, že opravdu není čas na diskuze, bylo to na úrovni "řítí se na nás náklaďák" a vysvětlovalo se později...
Já jsem hodně argumentační typ, takže jsem všechno vysvětlovala pořád
Obzvláště syn byl na logické argumenty fixovaný, je mi líto, že už to u něj neplatí...
A pořád věřím, že když se těm dětem předkládají ty věci v souvislostech, je to jednodušší... Jen je to pracnější v tom, že si to musí člověk srovnat nejdřív pro sebe, aby to mohl přeložit dítěti... Viz ten klavírek - když chceš hrát hudbu, musíš trénovat, když nebudeš trénovat, nebudeš umět hrát... Když vynecháš lekci, hlava, ouška i ruce zapomenou co mají dělat, zapomenou i to, co ses učila minule, když budeš cvičit, zapamatují si to čím dál lépe a budou toho umět čím dál víc...
|
|
| K_at |
|
(14.4.2026 8:46:19)
Dcera vyžaduje partnerský pristup. Dospelou komunikaci.
Jinak at uděláš, co uděláš, posereš toho hromadu. Neboj. 
Protože to tak proste je. A nekdyto budou veci, které by te nenapadly. Ale dítě to bude jednou jako hroznou ujmu.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(14.4.2026 9:21:47)
Přesně tak... Vždycky, když mi děti říkají, jak jsem hrozná matka, odpovídám, že to proto, aby měly jednou co vyprávět na terapii
Nejmladší dcera měla teď přespávačku ve škole, učitel nám psal, že v případě nějakého průšvihu si budeme muset potomka bez prodlení vyzvednout (pro nás cca 30km), tak jsem ji varovala, že jestli pro ni budu muset jet, pojedu v noční košili (maxitriko se sovou), bez kalhot, neučesaná, v hnusné chlupaté šedivé vestě a šedivých chlupatých bačkorách a dojdu si pro ni až do třídy, před všechny spolužáky a budu jí celou dobu nadávat... Koukla na mne a prý "hm, už jen ta představa je na tři sezení u terapeuta"
|
| Čumča. |
|
(14.4.2026 10:33:30)
bohužel, i na tohle už se můj syn naučil kontrovat "sakra, já materiálu na terapii mám hafo, ale díky tobě, maminko, to bude nejspíš terapie celoživotní."
Auuu. To mě tenkrát dostal.
|
| Jerry G. |
|
(14.4.2026 11:17:32)
Me jednou jednou dcera rekla.. Ale ja te stejne nemam rada.. No to mas blby, protoze ja te rada mam. To ji bylo tak 14..
Pred mesicem jsem na ni rvala at se odstehuje.. To se mi za tech sedm let co u nas bydli povedlo jenom 2x. Pro me je to ohromny preslap, protoze jsem se zarekla, ze tohle fakt nemuzu. Ze jediny co ji muzu doprat je pocit bezpeci. Na druhou stranu se mezi nami toho hodne vycistilo. Myslim, ze to pobrala lip nez by to vzal syn. Na kazde dite plati neco jineho.
Devence bude za par tydnu 20 let.
|
| Čumča. |
|
(14.4.2026 12:33:40)
"Pro me je to ohromny preslap, protoze jsem se zarekla, ze tohle fakt nemuzu."
Přešlap je jednou za čas náhodou dobrá věc, člověk si znovu potvrdí, že ta hranice, kterou si sám vytyčil ("tohle dítěti nikdy nesmím říct") byla stanovená dobře. Když ji překročím, nemůžu sama se sebou vydržet, takže čistě ve vlastním zájmu (a zájmu dítěte teda taky) dělám všechno proto, abych zase nepřešlápla
|
|
| K_at |
|
(14.4.2026 16:43:19)
Jerry, chapu. Na mě dítě jecelo hrozný veci cca od 3 let. Zhruba v 17 teda nastala situace, kdy jsem měla opravdu jediné přání "seber se a vypadni" Období totálně nulových nebo výhradně negativnich pocitů. Prostě hrozný. Věděla jsem, ze kdyz to vyslovim, bude to konečná. Ale v urcitem bodě mi bylo fakt jedno, jestli by spal pod mostem, na lavičce, kdekoliv. Byl to hnusný pocit.
|
| Jerry G. |
|
(14.4.2026 19:20:05)
Kat, 
Jo je to hnusny pocit. Na stesti jsme si to doufam, dobre vyrikaly.
|
|
|
|
|
| Trixina |
|
(14.4.2026 11:03:37)
Rose, když mi děti (občas) říkaly, že jsem hrozná matka, tak jsem jim odpovídala, že jsem ještě horší než si myslí .... obvykle je to odzbrojilo
Kněžno, děti rodičům vždycky budou něco vyčítat - starali moc/málo/jinak než by děti potřebovaly/vedli/nevedli k nějakým aktivitám... s tím je třeba počítat (a nebrat to jako rozhodující kritérium pro budoucí hodnocení svého jednání). A v sobě si obhájit/nastavit pravidla, důvody, směr a mantinely, kudy dítě (láskyplně) vést. Protože dle mého tahle "vnitřní jistota" rodiče je zásadní a dítě ji a) vycítí, b) potřebuje. Rodič by dle mého měl být "klidná pevná síla", o kterou se dítě může opřít.
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(14.4.2026 19:26:13)
to je boží
|
|
|
|
|
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(13.4.2026 23:29:05)
díky! máš pravdu, pravdu :) díky moc
|
|
|
| Alena |
|
(13.4.2026 13:03:17)
Souhlasim s Rose, prestala bych resit za co mohou tvoje rodice.:) Myslim si, ze krouzek v predskolnim veku neni nic nutneho, tak bych si jim nepridelavala praci.
Pokud si moje deti neco vybraly,tak byly nuceny navstevovat ho v prislusnem obdobi, ale vlastne na nejake protesty moc nedocházelo, vybiraly si, co je bavi. Je fakt, že u nas se tradicne nikdy nekladla otazka "chces delat sport", ale
"jaky si vyberes sport". Mela jsme stesti, ze s tim kluci nikdy nemeli problem, miluji pohyb.
Fascinuje me, ze nechapes, proc se ma nejaka aktivita navstevovat pravidelne. Prece je zrejme, že kdyz nebudu trenovat nastroj, tak se nic nenanucim, tudiz ziskam pocit, že mi to nejde, nemam vlohy, neumim (a prichazim o neco, co by me mohlo tesit a naplnovat), kdyz nebudu pravidelne trenovat ve sportu - opet neumim, nejde, vykaslu se na to (a prichazim o zazitek z pohybu a radost z kolektivniho sportu), sebevedomi v haji. Navic navstevovat krouzek
- zavazek, ktery si vyberu je i o obycejne lidske slusnosti -
nekde se mnou pocitaji do kolektivní hry nebo kdybych se vcas omluvila mohl prijit nekdo jiny. Dobré konicky jsou velké zivotni radosti, obzvlast kdyz v nich najdes celozivotni pratele. Nespolehlivost vetsinou dobry vztahy nezajisti.
Obecne detem hranice a rad vyhovuji, chrani je od zbytecneho rozhodovani, vydavani energii nesmyslnym smerem, uklidnuji, psychicky pomahaji. Pokud rano vstanu do skoly, nechce se mi
(nemyslim nejakou patologickou situaci proc se tam bojim, ale beznou nechut) a nemam na vyber, tak tam proste jdu, neresim,neprozivam se, nezabyvam se donekonecna sama sebou.
Jsem na strane tveho manzela, priznam se, ze bych z tveho pristupu rostla a asi by to mezi nas vnaselo spory. :) Pripada mi dobra rada nechat rozhodnuti na nem, kdyz on to nema problem ustat.
|
| Jerry G. |
|
(13.4.2026 13:37:28)
Aleno,
 souhlas.. Hl. tahle veta.
""Obecne detem hranice a rad vyhovuji, chrani je od zbytecneho rozhodovani, vydavani energii nesmyslnym smerem, uklidnuji, psychicky pomahaji.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(13.4.2026 14:01:19)
"Obecne detem hranice a rad vyhovuji, chrani je od zbytecneho rozhodovani, vydavani energii nesmyslnym smerem, uklidnuji, psychicky pomahaji."
Jo, to se mi taky líbí
Plus ta pointa a smyslu kroužku, kdy vynechaná lekce ochuzuje o kontinuitu a rozvoj... Nevím, o jaký konkrétně kroužek se jedná, ale obecně platí, že každá lekce ho něco naučí, což bude při vynechání chybět, případně bude chybět procvičování... Tam pak samozřejmě argument "oni budou napřed"
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.4.2026 14:01:41)
Jerry, ano. Sama Kněžna je příklad, jak člověk ještě v dospělosti marně hledá pevnou půdu pod nohama, když ji v dětství nezažil. Je to medvědí služba, nechat dětem neomezený prostor.
Ale chápu, že je těžké najít zdravou miru, když to člověk necíti intuitivně a nemá příklad z vlastní rodiny.
Je pozitivní, že se snaží o tom přemýšlet. Rodič, který pochybuje, je na lepší cesrě než ten, který nikdy nepochybuje
|
| Čumča. |
|
(13.4.2026 14:40:50)
"Rodič, který pochybuje, je na lepší cestě než ten, který nikdy nepochybuje "
Ropu, že jo? Plus když o svých maximalistických/minimalistických požadavcích na své dítě pochybuje rodič poprvé, až když je jeho potomek v pubertě
Naštěstí malé Kněžně je 5, když se její svět pěkně ohraničí "mantinely", uklidní se, výbojů ubyde, bude spokojenější. A velká Kněžna hned potom taky.
|
| Jerry G. |
|
(13.4.2026 15:25:39)
Tak to urcite, akorat to pochybovani nesmi vest neakcnosti. Jednou tu Madelaine psala.. Ze nemusi byt perfektni matka, ze ji staci byt dostatecne dobra matka. Zadny extrem neni dobry.
|
| kněžna Dragomirová |
|
(13.4.2026 23:40:37)
ja to dam, nebojte. Tady tim povídáním si prostě potvrzuju co cítím, a upevňuju si to, co s temperamentnějším dítětem je prostě intenzivnější a naléhavější
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(13.4.2026 14:07:20)
"prestala bych resit za co mohou tvoje rodice.:)"
souhlasím, dvakrát jsem na tu pasáž cca "mazec, jestli i v mém dětském věku máma reagovala takhle na dětský pláč" měla nastylizovanou odpověď a dvakrát jsem to sklapla, protože se kněžny nechci dotknout - nicméně řešení, co švagrová a její děti, co máma a moje dětství, co kroužky - to je fakt spíš tříštění pozornosti, když není hotové to základní, dohodnout se s manželem na nějakých hranicích, které budete směrem k dceři v klidu uplatňovat, oba dva, ne jeden ano a druhý občas.
|
| kněžna Dragomirová |
|
(13.4.2026 23:42:00)
jasnačka, chápu, tohle bývá otravné a není to ani potřeba
|
|
|
|
| Sam01 | 
|
(13.4.2026 17:46:02)
Moje děti měly během dětství mraky kroužků. Nechali jsme je vyzkoušet úplně všechno co chtěli. Mraky sportů, hudební nástroje, malování atd. Nikdy jsme jim nenařizovali, co mají dělat. Vybírali si,ale věděli,že pokud si to vyberou,tak to minimálně do konce školního roku nebo sezóny budou dělat. Oba věděli, že to stojí peníze a,že pokud si to vyberou,tak mají i povinnost to dochodit. Ve valné většině jsem si domluvila zkušební návštěvy třeba sportu,aby se vidělo, jestli je to opravdu zajímá.
Pokud by šlo o moje dítě,tak bych lajdání nedovolila. Jaký příklad by to dítěti dávalo, kdybych něco zaplatila, domluvila a pak mu dovolila se na to vykašlat.
|
|
| monam |
|
(14.4.2026 20:38:22)
Myslím, že je to hodně o dítěti
Jedno moje dítě bylo vždycky do všeho nadšené, u všeho vydrželo, nakonec jsem to musela nějak korigovat já, aby toho nebylo moc
Druhé moje dítě bylo také vždy ze všeho nadšené, všechno chtělo (ještě mažoretky, ještě flétnu, ještě housle, keramiku) ale má tendence u ničeho dlouho nevydržet, takže tu pak u aktivit držím já téměř násilím
Třetí dítě nikdy nic moc nechtělo, nikam nechtělo chodit, nadšení bylo na jedné, dvou úvodních lekcích a pak už nic.... tak tohle dítě fakt několik let nic nedělalo, až letos jsme našli něco, co ho baví ještě v dubnu
Chci tím říct, že neexistuje univerzální recept.
Já tedy měla na začátku pocit, že budu chtít, aby moje děti něco dělaly, nejstarší dítě tomu šlo naproti, prostřední e ukázalo být celkem talentované a v mladším věku ochotné se věcem, na než má talent, věnovat. Nejmladší se pak rozhodlo talent ignorovat, resp, ignorovat ty oblasti, na které má talent, zaměřit se na to, na co talent nemá, aby pak zpruzeně oznámilo, že ho to vlastně nebaví.
|
|
|
V její náručí
Jarní šlapkaBřeclav 
Rákosníček a hvězdyPraha 1 
Nedělní divadélko: Palačinková PepinkaPraha 9 
Beltain na zámku NižborBeroun 
Jízda a výstava historických vozidel na HelfštýněPřerov 
Jarní šlapka
Rákosníček a hvězdy
Nedělní divadélko: Palačinková Pepinka
Beltain na zámku Nižbor
Jízda a výstava historických vozidel na Helfštýně
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)