Medvídek Pú

Tak mi to nedá a musím přispět svou troškou do mlýna. Co je obligátní půrko jsem objevila celkem brzy, mamka měla takové průpovídky jako "plaveš jak pantok bez topora", zato dcera její kolegyně si myslela, že ta "Okýbačova" galánka je pračka, něco jako Tatramat :) No ale s těmi mamčinými výroky jsem pak nevěděla, co je vylišit si kapsu (vyliž si kapsu), co je nošahup (sedíš tu jak noša (=nůše) hub), případně jak vypadá liška počitá (Brehmův svět zvířat jsem měla v malíku).
Ale opravdovým oříškem vyřešeným až relativně pozdě (po shlédnutí Tygrova příběhu v kině) mi došlo, že dobrodružství Medvídka Pú a jeho přátel jsou fantazie Kryštůfka Robina (nebo spíš jeho tatínka), neb zmíněná zvířátka jsou jeho plyšáci. Já se domnívala, že jde o zvěř skutečnou, pouze polidštěnou. (No vždyť ilustrace Jaromíra Zápala jsou (tedy pravda, s vyjímkou Púa) veskrze realistické....
No a že stokorcový les není monokulturou nějakého stokorce, který jsem považovala za něco jako vejmutovku nebo sekvoj, nýbrž lesní pozemek o výměře sto korců, to jsem objevila až opravdu asi před dvěma roky....nějak mi to secvaklo, až když jsem se dívala na Vizionáře, kde pan Hlavsa vyjmenovával, kolik korců čeho synovi odkazuje. Podotýkám, že onu scénu jsem poprvé viděla už velmi dávno a potom ještě mockrát