Diskuze : Hlavní : Úmrtí v rodině

Renko, napadlo mě to samé.

"mně osobně je ta představa hrozně nepříjemná"

To chápu, také si nejsem jistá, že bych to pro své blízké chtěla.
Přitom ale pro vlastní osobu s podobnou variantou pracuji.

Pohřbení srdce a těla zvlášť vnímám taky jako šílené, ale rozdělení popela ani trochu. Je to zvláštní, ale popel už nevnímám jako ostatky.
Vzala bych v úvahu i to, jestli mám potřebu svému zemřelému jezdit někam "na hrob". Pokud bych tu potřebu měla, a místo uložení s přítelkyní by bylo daleko, pak bych část popela uložila někde sobě blíž.

"šlechtické rody, jejichž příslušníci bývají pochováni na dvou místech, srdce a tělo zvlášť."

No a to mi vždycky přišlo hrozné... Stejně jako relikviáře a kupčení s ostatky (možná) svatých...
Vždycky si říkám, jak k tomu chudáci přijdou, že po smrti by měli mít pokoj ..

"Chápu je (žili spolu skoro 20 let), ale zároveň k nim nemáme žádný vztah a nějak jsem počítali s tím, že švagr bude uložený ve stejném hrobě jako tchýně. Jak byste řešili? Napadá mi trochu netradiční postup a to rozdělit popel do dvou uren a každou uložit na jiném místě."

je fakt tak důležité, mít k té rodině vztah? není to o vás pozůstalých, je to o těch dvou zemřelých

rozprášit je oba dva na nějakém pro ně význačném místě je lepší, než dělit popel (to mě třeba hrozně ohromilo - před zpopelněním se ostatky taky nedělí, "vem si nohy, já si vezmu ruce a o hlavu si střihneme", neměl by se dělit ani popel)

kdyby fakt nebyla možná dohoda, uložila bych je oba do nového hrobu