Re: možná vhodná knížka

Milá Mili,
je to už přes 2 roky, co jsem tuto diskuzi náhodou otevřela. Jen jsem se podívala, co že je diskuze Budulínci. Tvůj příběh mnou hluboce otřásl, přiznám, že mi tekly slzy proudem.
Neměla jsem vůbec odvahu sem jakkoli přispět. Nevěděla jsem moc čím.
Jak utěšit mámu, která prožila to co Ty? Mojí holčičce tehdy nebyl ani rok. Pořád jsem si představovala na místě Milenky tu svoji a zamávalo to se mnou strašně.
Já jsem 24 hod po porodu zažila nejstrašnější chvíle svého života. Holčičku mi vzali, odvezli do jiné porodnice na JIP.S dýchacími potížemi a kolísáním srdeční činnosti. Ty hodiny hrůzy a zoufalství, uklidňující prášky úplně k ničemu. A vím, že to byl zlomeček toho, čím sis musela projít Ty.

Dneska jsem tuto diskuzi otevřela úplně náhodou, nechtěně. A příspěvky Jeendy a Vanky mě přiměly reagovat.
To jsem myslela, že si mi snad zdá, to co čtu. Vy to myslíte dobře a chcete pomáhat? Tímhle způsobem? Slovy "co všechno má a brečí"? Kdo si dokáže, nebo by dokázal toto v případě Mili říct? Snad se radši nevyjádřím, co si o takovém člověku myslím.

Oběma bych Vám radila si přečíst Milin příběh, to co psala při založení této diskuze. A pokud si stále myslíte, že Vaše slova jsou jí ku pomoci - dle mého názoru byste potřebovali psychologa Vy.

To co Mili píše, úvahy a srovnávání Tomáška a holčičky. Mili není určitě dokonalá. Nikdo nejsme. Mili je úplně normální hodně milující maminka. Jak se srovnat a nechat přebolet?? Když přijdete o dítě a ještě takovým způsobem jako Mili???? To opravdu nejde.To je bohužel bolest na celý život. Za hodně hodně dlouho už jen možná bude o něco menší.

Možná to pro Tomáška není úplně ideální, někdy se v budoucnu třeba bude muset s něčím vyrovnat. Ale Mili má na svou bolest svaté právo. Spíš by nebylo úplně v pořádku, kdyby řekla, že se s tím vyrovnala. A jsem přesvědčená, že pokud by i něco takového někdo, kdo by toto prožil, tvrdil - stejně by to nebyla pravda.

Ano, toto je otevřená diskuze, přístupná všem. Ale zrovna zde by každý měl hodně hodně vážit slova. Než sem něco napíše. Dobře míněná rada, byť tvrdě podaná? Dámy psycholožky nejste (evidentně, podle Vašich příspěvků). Na tuto diskuzi podle mého tvrdě míněné rady opravdu nepatří.

Mili jsi obdivuhodná a moc statečná. Už jen tím, že jsi založila tuto diskuzi. Nejsem věřící, jsem opravdu hodně zarytý ateista. Ale prožít to co Ty, představa budoucího setkání - to by bylo asi to jediné, co by mě drželo při životě. Přeji Tobě a celé Vaší rodině hodně sil a štěstí.