Re: Komentáře, na které se těžko reaguje

Já myslím, že paní jen byla netaktní, spíš bych to vnímala jako poklonu (že je prima, že se dětem někdo věnuje a dělá jim fajn program).

Nicméně nevhodné komentáře si užije i člověk relativně normálních dětí. Ono totiž každej byl někdy dítětem a každej má nějakej názor na výchovu / chování dětí. Když máš jedno dítě, tak máš málo, kluci moc zlobí, s holkama si užiješ v pubertě, když máš dva kluky, předhazují ti, že bys měla mít holku a naopak a když máš kluka a holku, tak už "nesmíš" mít další dítě, proč bys to dělala, když máš "splněno"... a tak dále...

Co jsem těžko rozcházela byla historka z jednoho hradu... přišla průtrž, uchýlili jsme se s kočárkem do loubí (synkovi bylo půl roku, na kočárek jsem neměla pláštěnku, nic). Když se k nám přidala jakási paní, pustili jsme jí na kus lavičky sednout - ovšem ona nám neustále kopala do kočáru se spícím dítětem - ale ne jen když si sedla, ale prostě čutala do kočáru. Tak jsme jí poprosili, ať to nedělá, že malej usnul... začala na nás řvát, že ho proklíná a že nám přeje, ať nám to dítě neroste a já nevím co ještě... prostě totální MAGOR.... ale něco tak prvoplánovitě zlýho jsem nikdy před tím, ani nikdy potom neslyšela. To nebyla jen hloupost nebo ingorantství, to byla fakt zášť a zloba...