Re: Komentáře, na které se těžko reaguje

Tak ja takove veci klidne rikam, fakt. Jednou jsem pred nakupnim centrem zarvala "A rozchod! Show skoncila!", kdyz se kolem nas udelal celkem velky dav "cumilu". Dite nikoho neohrozovalo, mela jsem situaci pod kontrolou a fakt nevim, proc by tam melo 30 lidi stat a cumet. Jo a ty lidi se sebrali a sli. Bylo to ode me neslusne, ale nic jineho me nenapadlo.
Me nevadi otazky. I kdyz jsou obcas stupidni (a jak vis, KDY je to ten autismus a KDY fakt zlobi?). Ale fakt mi vadi ruzne presumpce. A kdyz je nekdo vysokovany z toho, ze dite s naslouchatkama muze byt stastne, tak ja fakt nevim, co na to rict. Nektere situace jsou opakujici se, clovek si na to muze pripravit odpoved. Ale obcas se podari neco takhle neocekavaneho.
Co se tyce syna, tak tam ja mam pro okoli opravdu velke pochopeni. Ono kdyz dite merici skoro metr padesat se nekde vali po chodniku a rve, ze "tudy se chodit nesmi", tak ja bych se taky podivila. Jako ja jsem se divila i presto, ze jsem jeho matka. Nakonec se situace vyjasnila pote, co syn (az kdyz jsem ho "nasilim" dovlekla domu) ze sebe vypravil, ze nasi ulici se smi jenom dolu, protoze je tam jednosmerka. My sli samozrejme nahoru. Ted uz je v pohode, protoze jsme si to vysvetlili (jina pravidla pro chodce nez pro auta). To jenom, ze ani rodice nepredpokladaji uplne vsechno, tak co cekat od okoli.
Samozrejme jsou dny, kdy uz mam vseho pokrk. Kamaradka jednou takhle uplne vypenila v Tescu, kdyz ji jakasi pani zacala cpat, ze byt ona matkou takoveho ditete, tak mu pekne da na prdel. Kamoska ji na to rekla, ze jaka skoda, ze tam pani nema s sebou maminku, ze za takove kecy by uz od ni urcite jednu drzela.