Re: Jak v dnešní době přistupujeme ke smrti?

Tak ja, jakozto pracujici na JIP jsem se smrti konfrontovana casto. Nastesti neumiraji az tak moc casto maldi lide...teda taky, ale mene. Vetsinou u nas na odd. zemre nekdo ve vyssim, nebo vysokem veku a s tim emocni problmy nemam. U nas je zvykem, ze jakmile se stav pacienta zhorsuje, okamzite informujeme rodinu a posleze doprovazime pritomnou rodinu a pacienta az do konce.Nekdy mame rodiny, kde maji ruzne obrady, pacinetum treba zpivaji, nebo maji jine ritualy..chteji si pak zemreleho sami umyt atd.... my jako personal jsme vsemu otevreni...casto se techto procedur zucastnuji i deti. Zde ve Svycarech neni zvykem rodinam pacientu zakazovat treba vzit mensi deti k umirajicim prarodicum.My, jako personal vysvetlime situaci a rodina se musi rozhodnout sama, zda deti ano, ci ne. Ja osobne si myslim, ze pokud dite treba babicku navstevovalo v nemocnici pravidelne a zaregistrovala urcite zhorseni - pomalu a postupne, muze to dite zpracovat lepe, nez kdyz do nemocnice proste nesmi, ...ale kazdy rodic zna sve dite lip, nez my, zdr. personal a protonechavme rozhodnuti na nich.
U nas v rodine byl pohreb jeden a mluvili jsme o tom velmi otevrene. Syn vedel, ze stav prababicky se zhorsuje a ze by mohla zemrit ( bylo ji pres 90 let) a vi, ze vsichni jednoho dne zemreme. Nepojimam to jako neco hrozneho , ale jako prirozenou vec, takze za me: hrbitov ano, pohreb asi taky. Zalezi ale vzdy na okolnostech. treba na pohreb Typu : "na samote u lesa" bych deti vzala urcite...na nejaky srdceryvny narek 150 lidi nekde v krematoriu spis ne.