Re: Sociální vztahy seniorů

Xantipo,
myslím,že to hlavně záleží na tom jedinci,jak moc je aktivní v životě a nebo na nejbližší rodině.
Letos mi umřela teta a strýc. Bylo jim už oběma přes osmdesát. Tetě tuším 86 a strejdovi asi o dva méně. Teta byla téměř hluchá a téměř slepá,děti neměli,protože teta je mít nemohla a přesto do poslední chvíle objížděla s klubem nevidomých kdejakou výstavu,divadlo atd. Dokonce ve svém věku chodila na lekce pc pro zrakově postižené. Strejda jí všude doprovázel,jezdil přes celou Prahu k tátovi na zahradu posedět až v podstatě do poslední chvíle. Jenomže pak teta onemocnělaa následně zemřela a za pár měsíců šel za ní strejda. Ten,kdo je aktivní celý život zůstává aktivním i v seniorském věku,jak jenom to zdravotní stav dovoluje. Jak vidíš i s takovým omezením se dá ledacos podniknout. Moje babička má 86 let a pořád je někde po rodině. Chvilku je u strejdy,pak jede k druhé dceři,pak na chvilku domů a zase někam,aby nebyla sama. V klidu si vyběhne na zahrádku,pomůže v kuchyni a nebo se prostě jenom dívá na televizi,ale pořád je akční a nijak si nestěžuje. No a můj trenér golfu,kterému bude letos tuším 75 roků je super ďábel . Tu jeho vitalitu mu úplně závidím. Je to prostě pohodář a už od pohledu příjemný člověk. Teď zrovna v říjnu vzal klienty na výlet do Turecka. 5x týdně vede lekce a jenom dva dny odpočívá. Jeho paní je taky velmi příjemná dáma. Prostě je to taky hodně o povaze.