Re: sociální vztahy seniorů

Xantipo,
mě tohle vysvětlovat nemusíš. Starala jsem se o manželovu téměř 90-ti letou babičku,kterou jsem si ze dne na den musela nastěhovat domů a přeházet tak kvůli ní v podstatě náš rodinný režim. Ta tam je nějaké soukromí. Ona chtěla v podstatě,abychom jí bavili a vytýkala nám třeba,že nechodíme 28 letech spát v osm hodin večer,že si zveme návštěvy atd. Mě zkoušela vychovávat v tom smyslu,abych jí hlásila kam jdu , s kým jdu a kdy přijdu. Fakt těžká zkouška ohněm.K tomu jsem byla těhotná později miminko a ještě druhé 3 leté dítě s ADHD. Fakt docela masakr. Navíc babička měla Alzheimra takže dala třeba dítěti do ruky nůž apod.
Nabízeli jsme jí seniorský klub,ale to ona nechtěla,ani sama nechtěla nikam chodit,takže v podstatě pořád seděla v obýváku a dívala se na mě co dělám. Když už jsem byla opravdu strašně vyčerpaná pomohla mi primářka Holmerová a vzala si babičku 1x týdně na dopoledne do jejich klubu do toho Alzhaimerovského centra. Nicméně v té době jsem rozhodně neseděla s nohama nahoře,ale prala a následně žehlením sušila babiččino prádlo a povlečení,které znečistila,ale,kterého jsem se nesměla dotknout,protože to je její. No fakt schýza. Kdyby zjistila,že jsem jí na něco sáhla,tak byl mazec.No co ti budu vyprávět asi máš fantazii.