Re: Umírání doma

Pawllo, díky. Pracně a bolestně a hlavně hodně dlouho jsem se s tím vyrovnávala, mj. taky díky tomu, že mi nebyla nabídnuta jiná alternativa, takže jsem dlouho tápala v tom, jestli to bylo správné rozhodnutí. Samozřejmě - nikdo mě nenutil a i kdyby nutil, nepohlo by to se mnou, kdybych vůbec věděla, co se dá dělat jiného. Samozřejmě nikoliv ve smyslu technického zvládnutí situace ve smyslu porodit, pohřbít.
Píšu o tom, nebo mluvím, pokud je to k věci.
Tady myslím, je to "k věci", protože hlavní problém je v tom, jak se ne/umíme vypořádat se smrtí, bolestí a utrpením.
Máš pravdu v tom, že donedávna patřilo výhradně do rukou lékařů. Co teď s tím?
Myslím, že kili poukázal na konkrétní příklady, kdy to opravdu není technicky možné.
Resp. technicky možné je všechno, pokud člověk disponuje dostatečnými finančními prostředky - zaplatí si potřebnou techniku, kterou nelze zapůjčit, péči odborné zdr. sestry, návštěvy lékaře, střídajícího pečovatele..................
Zase se dotáváme k ekonomice. Nevím, jestli existuje stát, kde by toto bylo zcela, nebo z velké části financováno kdykoliv v případě zájmu a potřeby a v celém potřebném rozsahu?
Myslím, že ne (pokud mě někdo opraví, budu jen ráda).