Re: Jak milujeme svá vnoučata?

Tak já svojí tchýni za její nezájem o vnoučata upřímně nenávidím - a to myslím zcela vážně.

A teď vysvětlení, vdala jsem se mladá a manžel začal hned po svatbě podnikat. moje máma mě měla ve 42 letech, takže sice občas vypomohla, ale už u druhého dítěte to bylo nad její sílu.

Já občas pomoc potřebovala (školení, zařizování bydlení, nemoc mladší dcery). vždy jsme se u tchýňky museli dost doprošovat a mnohdy to dopadlo tak,že jsem přišla pro hlídané dítě a našla doma jen dědu s tím že babička musela odjet.

nikdy jsem jí nevyčítala a brala jsem to tak že moje děti nejsou babičky starost. snažila jsem se o alespoň občasný kontakt, ale nijak děti nevnucovala a časem jsem se načila zařizovat si věci sama tak abych babičku nepotřebovala.

Asi to byla chyba, protože babička se odcizovala víc a víc. teď je to tak že naše nemladší dítě babička naprosto neregistruje, zapomíná na narozky i svátky a doslova se jim vyhybá - minulý týden se u nás stavila, bavila se s manželem i se mnou, ale když jsem jí nabízela že zavolam děti, tak se bránila že hrozně pospíchá ať je nerušim - no a seděla tu ještě 3/4 hodiny.

i to jde asi pochopit. co nejde pochopit je, že si pak u příbuzných a známých stěžuje že se s dětma nevidí. míru mé zlosti dokáže těžko někdo pochopit.