Půjčujete si věci?

Zjistila jsem, že můj manžel chce prodat hezké kolo po nejmladší dceři (Author) nějaké cizí paní. Dost mě to rozhodilo, jelikož kolo bylo určeno pro nejstaršího vnoučka. Vyjádřila jsem nesouhlas a manžel reagoval, že se s nejstarší dcerou o kolu dohodne (prý o ně stejně nebude stát).
Po několika dnech kolo zmizelo a tak jsem se dcery optala, jestli o něm ví, jestli jí ho otec odvezl. Od dcery jsem se dozvěděla, že tatínek kolo na rok zapůjčil někomu cizímu - s jejím souhlasem, tak co řeším, že se věci půjčují, že to je normální. Mně se ale nikdo na souhlas neptal, a to se jednalo o věc, zakoupenou i z mých peněz a nikoli levnou a běžnou. Kdybych se do toho nevložila, kolo bylo teď prodané a kdoví kde zmizelo, takto je s dodatečným souhlasem dcery dlouhodobě zapůjčené.
No a já o tom přemýšlím, vážně je běžné takto věci půjčovat? A jen jedním z manželů jako běžnou záležitost? Nikomu nic neříct?
Mimochodem jsem dceři řekla, že ji otec zmanipuloval, tedy ten její souhlas. Pokud by se nejprve zeptal a pak teprve někomu kolo zapůjčil, tedy ještě nebyl v okamžiku rozhodování rozhodnut a ten druhý mohl něco ovlivnit, prosím. Ale jestli chtěl kolo prodat a následně se zalekl, když jsem vyjádřila ostrý nesouhlas, svůj úmysl změnil na dlouhodobou zápůjčku a teprve pak se s dcerou na té zápůjčce dohodl - tak mi jeho chování přijde velice účelové.
Pokud si má dcera se svými kamarádkami něco půjčuje - prosím, jednou ona něco půjčí kamarádce, jindy kamarádka jí. Ale nechápu, proč věc, jako kolo půjčovat naprosto cizímu člověku, když na něm budou jezdit ještě postupně moji tři vnuci... a nejstaršímu již bude 5 let..
Vnímám manželovo chování vůči dceři dobře, nebo špatně jako její manipulaci, aby odsouhlasila počínání otce?
Jen podotýkám, že můj manžel ví, že má tři malé vnuky.