Re: Smějete se doma,jako dřív?

My už se asi ani normálně nebavíme, natož se smát. Chlap furt nadává, jak nic nedělám, že pozdě snídám, že..., potom, když chci klid, dělám věci, co mi jen zkazí náladu a přidají práci.
Zrovna dnes jsem do 3 do rána chystala okurky na zavaření. Ráno asi 20x kontrola, jestli jako ještě spím. Než jsem definitivně vstala asi v 9.30, musela jsem převléknout malou a pak ji posranou přebalit. O té nejmenší se nebavím, tu mám v posteli a kojím v polospánku. Když jsem vstala, důrazně se několikrát informoval, jak dlouho tady budou ty okurky překážet. Tak jsem je nacpala do hrnce a chtěla snídat.Vyslal mě s malou na jahody. O tom mlel pořád dokola, tak abych to nemusela poslouchat, šla jsem. Než jsem se vrátila, stáhl chlap vařič, že to děsně vřelo. Takže na okurkách bylo 70°a on nevěděl, kdy to ztlumil. Při přípravě snídaně (v 11 hod) mi asi 10x řekl, že potřebuje vyprat monterky. Tak jsem mu to dala prát (napřed mi je ovšem musel donést, kdyby byly v prádle, vyprala bych to bez říkání). Samozřejmě jsem zapomněla hlídat čas a okurky jsem vařila 40 min. místo 20. 3 sklínky navíc praskly, asi jak to nechal vylítnout, když jsem byla na těch jahodách. Zapomněla jsem strčit hadici od pračky do vany, tak vytekla. Aspoň byl důvod k hádce.
Fakt už mi to leze na nervy. Kvůli prachům jsme podráždění, chlap furt nadává a já, aby byl klid, dělám nesmysly, načež, když to dopadne jako dnes, Začnu řvát i já.
A má to dva důvody. Chronický nedostatek peněz a ponorka.