Re: Smějete se doma,jako dřív?

U nás s manželem jsme prošli krizí po roku a půl šíleném zamiování, už se zase smějeme, ale u mamky to tak mám. Zrovna dnes... Není nad to na začátku prázdnin přijít o potenciální (slíbila, že bude hlídat o prázdninách, je učitelka) babičku. Že prý hlídat nebude, když chceme jít do hospody, že když máme dítě, nemáme nárok na prostor pro sebe, že když nám péče o malého vadí, nemáme si pořizovat nedejbože ještě druhý (vadí???). Takže pápá oslavo narozek, pápá fesťáčku, a na výcvik si asi bude muset vzít Petr týden dovolené. Já bych bulela... Máma mi vyčetla, že jsem špatná matka, že i její kamarádka řikala, že byl malej málo oblečenej, že chlastám, že po ní chci totok a tamtok (za 3 dny pobytu u ní jsem stihla přečíst 60 stránek) a že jsem tlustá a líná. První kapkou bylo, že jsem jí ukázala knihu Líný rodič. Prý kdyby ten americkej bestselerovej debil žehlil 80 plenek denně jako ona, nemohl by psát takový slinty. Prý rodič si nesmí dovolit být líný... No každopádně knížku doporučuju

Takže tam už se nesmějeme, začalo to před třemi lety jejím nešťastným novým vztahem, pokračuje to přes deprese a hysterické výčitky dodnes. Tam jsme se smáli míň a míň a teď už se smát asi dlouho nebudeme vůbec, aspoň ne spolu.