Grainne,

To je dobra otazka, kdo zde "utoci" a kdo se "brani". Diskusi samozrejme otevira strana "prirozena", vetsinou s tim, ze jsou tady zeny, kterym individualne nevyhovuje soucasna nabidka. Samozrejme zarizuji se veci dle sveho gustu, ale se spolupraci a mensi vidinou konfliktu z druhe strany, jejich volba by byla jeste bezpecnejsi. Jak pro nej, tak pro poskytovatelky pece, pro nej vyhovujici.

Dostane se jim typicke ideologicke (totalitne socialisticke) odpovedi, mame zde spickove vysledky, vetsina nejevi nespokojenost, a zaver, ktery da se domyslet, na vas z vysoka kasleme, mame moc a nedovolime. Po pripade, jde se do urazek - hazarderky, nezodpovedne, rozmazlene panicky, ignorujici bezpeci ditete a slaboduche fanaticky. Ty "spickove" vysledky v dobe "spickove" materske umrtnosti v Evrope (coz ukazuje nejenom mirne zvisene riziko pro zivot pro matku a vysoke riziko pro jeji zdravi, ale i vysoke vidiny drastickeho porodu pro dite), a vadnost samotneho argumentu, ve kterem se operuje postavenim v zebricku nesrovnatelnych spolecnosti, je vyzva pro silne nervy. Je v podstate jediny "argument" pro zachovani poradku, ale o nem se nediskutuje. Je tak silne ideologizovany a s peci udrzovany, ze jakkoliv se ho dotknout znamena mavat rudym hadrem.

Dalsi druh odezev tabora prirozeneho je ponekud konfliktnejsi: se kritizuji poradky v nemocnicich, coz pro doktory je obzvlast citlive tema, protoze dopustit samotne myslenku na to, ze misto pomoci skodi, je neprijemne. Nejsem si jista, zda diskuse s vetsinou lekaru tady je vubec mozna, ale kdybych mela neco doporucit tomuto taboru, pak bych ubrat vnimani sve cinnosti jako "osvety" a "boje", a uchylit se spise k rozsireni mista pro jine paradigma, a predevsim peclivejsi argumentacni pripravu. Moje favoritka je v tom pani H. Maslova, prave proto, ze je inteligentnim zpusobem nekonfliktni, ale i ta ma co dohanet v argumentacni vybavenosti.

Treti okruh konfliktnich debat je ten pravni, kulminujici vykriky "rodte kde chcete ale bez nas a neopovazte se nas zavolat ve pripade nouze". A nejcitlivejsi cast teto debaty je, nikoliv otazka, zda lekar smi nasilne prosazovat postup lege artis, sam nebo pomoci soudce. Problematicka je spise neochota prijmout, ze za svoje rozhodnuti a informace, ktere poskytnou bud soudci nebo rodicum, odpovednost nesou tak ci tak, a nevyzouvatelne: to je nedilna cast jejich povolani v modernim pojeti. Oni maji nadeji, ze rozsudek soudce Rysky bude vyvracen, ale tudy reseni nevede. Debaty kolem reverzu ukazuji spise na to, ze lekari rady by se zbavily zodpovednosti za poskytnute informace - a nejspise proto, ze informovat je nikdo neucil, oni to neumi a si neveri. Reseni je spise ve skoleni, ale to se musi uvedomit, a chtit se, ze.

A ta nemoznost debaty, ideologicka mocenska stena vede v konecnym vysledku ke konfliktnim resenim: soudni cesta ted jiz se jevi jako ta nejpruchodnejsi. Je bolestna, jak nam presvedcive plakal Anesteziolog, a neni treba to vysvetlovat, soudit se neni prijemne ani na strane obzalovaneho, ani na strane zalujiciho. Ale byt ted v dobe vyhlasky ceskou domarodkou (nebo kdybych mela v dobe porodu hlavni trvaly pobyt v CR), rodila bych v zahranici a soudila bych se se statem o navratu nakladu, a v soudu ustavnim a v mezinarodnich kvuli porusenim mych prav. Je v tom blbe, ze poskozeny pak budou danove poplatniky, dute ideologicke hlavy budou rozsudkem pouze znechucene a dotcene, ale co se da jineho delat?