Ahoj. První císař - plánovaný - příčná poloha dvojčat, normálně by to nešlo. Epidurál. Vše v klidu, všichni mě od epi odrazovali, že prý když se bude dít něco špatně, že vše uslyším, že uslyším cinkání nástrojů, rozhovory lékařů atd. Vše ale probíhalo v pořádku, žádný problém. Prvních 24 hodin na pooperačním pokoji, jsem na sebe tvrďas, takže jsem zatla zuby a začala se co nejdřív přetáčet na boky, hodně pít atd., prostě abych se dala co nejdřív do kupy a měla děti co nejdřív u sebe. Jasně bolelo to, hlava se točila. Kojení - celkem nezdařené, ale spíš nedostatečnou podporou zdravotnického personálu (věty typu stejně skončíte na sunaru atd.), no nic, z porodnice jsme šli částečně kojení a částečně na UM.
Druhý císař neplánovaný, kontrakce 26 hodin, užila jsem si to se vším všudy, praskli mi vodu, pak nějaké čípky proti bolesti, pak i nějaký opiát, abych si odpočinula, z čehož jsem byla naprosto mimo. chtěla jsem za každou cenu rodit normálně, pro špatné ozvy a nepostupující porod pak rozhodnutí o akutním císaři, chtěla jsem epi, to mi rozmluvili, že je potřeba jednat rychle. po probrání na pooperáku - cítila jsem se mnohem lépe než u prvního, věděla jsem, co čekat, že se prostě musím zapřít a polohovat, přetáčet, makat. Vyplatilo se. Druhý den jsem se cítila opravdu dobře, jasně, bolelo to, ale jak říkám, jsem tvrďák. Byla jsem na tom i podstatně lépe psychicky, po těch dvojčatech jsem byla dost vyřízená i strachy, jak to zvládnu, jak to všechno dopadne. Tady jsem byla euforická matka, s jedním miminem, takže luxus, vlastně na prázdninách. Myslím, že i díky tomu psychickému optimistickému naladění jsem vše prostě vnímala jako super
, zabejčila jsem se, že s jedním miminem to kojení prostě dám a dala jsem. Kojím do teď - benjamínka má 10 měsíců.
Neboj se, určitě to dopadne dobře, už víš, jaké to je, co od toho čekat, jak se k tomu postavit, to ti hodně pomůže.
Jinak jizvu původní mi odstranili, takže mám jen jednu a moc pěknou.
Hodně štěstí