Re: Druhý plánovaný císař

Bin,
myslím že se nemusíš bát, naopak těš se na mimi, psychická pohoda je koneckonců to nejlepší co pro zdárný průběh všeho můžeš udělat. Ber to z té lepší stránky, víš do čeho jdeš a už by to mělo být jen lepší. Možná ten největší problém u tvého prvního SC bylo že jsi neměla ani neviděla dost dlouho dítě, 5 dnů je fakt dlouho, nevím tedy z jakého to bylo důvodu, ale to bych se snažila eliminovat. Když máš před sebou ten zázrak, tak vše hned vypadá lépe, psychika prostě pracuje na 100% a opačně to platí taky, takže možná hlavně proto máš tak špatné vzpomínky.

Jsem po dvou plánovaných SC spinálem a pokouším se o třetí těhu. Ale jak to tady čtu já to asi prostě to snáším nějak nadmíru dobře. Nijak nejak nezpochybňuji ty, kterým rekonvalence trvá déle, ale co ty víš, třeba budeš "co by dup jako rybička".

Mně bych řekla že nikdy nic dohromady nebylo, od bolesti jsou léky, no a že břicho trochu bolí, to se prostě čeká, ostatní zas třebaa bolí po šítí spodek. Hlava mně nebola, od toho je to povinné ležení, jak se "šmrdláš", tak pak může bolet.

Já po prvním (předčasném) neměla čas se moc připravit a syn musel být na JIP. Hned druhý den ráno jak mi dovolili se postavit jsem šla za ním, bylo to jiného patra a je fakt že jsem šla takový docela malý úsek nejdéle v životě, ale klidně bych se asi doplazila. A od té doby jsem tam chodila každé 3 hodiny. Malý byl sice v podstatě v pořádku, ale jak jsem ho viděla na těch hadičkách v inkubátoru, neměla jsem čas se zabývat svými "bolístkami". Rozkojila jsem se díky odsáváčce, ale start byl úporný, ale je fakt že to bylo o měsíc před termínem. Několik měsíců jsem kojila před stříkačku, a pak jsme přešli napřímo.

U druhého, který byl nakonec taky plánovaný, ale už v termínu bych řekla že to bylo rozhodně snažší, věděla co a jak bude, tak jsem byla víc v klidu, už jsem věděla co si prosadit na odd. a tak. Hojení bylo v pohodě, možná i rychlejší, snad jen bylo citelnější zavinování dělohy, které jsem poprvé téměř nezaznamenala, ale to nesouvisí s SC ale u dalších těhotenství to prý bývá. Kojení jsem rozjela další den pomocí homeopatik, rozhodně doporučuji, nástup je rychlovka. Stejně tak jsem měla homeopatika na hojení řezných ran, jak se obě jmenují si ted nepamatuji ale určitě snadno zjistíš.

Dcera byla donošená a v pořádku tak mi ji přiložili hned na sále a pak mi ji ten první den nosili na přiložení a poňufání. Večer když mně postavili, tak jsem se citila dobře a dceru jsem si už nechala u sebe.

To jediné byl trochu problém se o tom neustále dohadovat se setrami, pořád mi vnucovali že mám nárok aby se mi o dítě postarali. Pořád brblaly ale dítě mi musely nechat. Byla jsem slušná ale nekompromisní. Vždy jsem řekla že se cítím dobře a kdyby něco, tak zazvoním. Ale pořád mě někdo chodil vyprávět zkazky jak se jim tam nějaká jiná maminka hroutí apod. V tomhle bylo dobré že napodruhé už jsem měla zkušenost a tak jsem se nenechala tak snadno "vykývat". Přesto mně překvapovalo že v naprosté většině maminky prostě dítě odevzdají, ale to je k jinému tématu :)) Kojili jsme tedy asi od třetího dne plně a cca do 16m.

Takže asi tak, nakup homeopatika, nastartuj odsáváčku, sbal tašku a těš se !!!!