Znám tu lítost

a nejhorší je, když se v Tobě pere nesmírná láska k někomu blízkému s lítostí, že Tobě nebylo dopřáno.
Bylo mi 32-34 let, když jsem tohle prožívala u obou těhotenství mé mladší sestry a na starší dítě - na neteř - jsem se velmi upnula (teda ne že bych ji kradla z kočárku a prchala s ní za hranice, jen ji mám ráda jak vlastní ).
Poštěstilo se mi v pětatřiceti, resp. v sedmatřiceti.

Mám kamarádku, které je 41 a naději neztrácí - chlapa má, ale ze vztahu, kdy spolu žijí jako bratr a sestra v tomhle věku asi nic moc nebude...
Mám známou, která má zdravou holčičku, kterou měla téměř v jenačtyřiceti a kluka téměř ve 43 letech - všechno zdrávo a spokojeno.
Zita Kabátová měla chlapečka taky ve 43 letech.
Tak se seber a začni s tím něco dělat, jsi ještě mládě