Re: Umíte se vžít do svého dětství a inspirovat se jím při výchově vlastních dětí?

Valkýro, přesně. Práve kvůli vzpomínkám na dětství jsem fakany úděsně rozmazlila.
A teď, když jsou dospělí, není to o moc lepší.
Oba studují VŠ a chtějí bydlet sami. Já si myslím, že je to rozmařilost, protože studují ve stejném městě jako bydlíme, a že by to mohli s námi rodiči ještě vydržet a přitom si šetřit na vlastní bydlení. Ale nemám sílu těmhle jejich touhám vzdorovat, protože si ještě živě vzpomínám, jak jsem byla zoufalá, když jsem musela jako dospělá bydlet s rodiči, a jak jsem byla neskutečně šťastná, když se mi podařilo se od nich odstěhovat.
Jenže rozdíl je tu zásadní - já měla příšerné rodiče, s kterými se nedalo vydržet, kdežto oni mají rodiče báječné.
A v tom právě je podle mě úskalí inspirování se při výchově vlastním dětstvím. Že totiž vzpomínky zůstávají, ale realitu vidíme dneska jako rodiče úplně jinak, než jsme ji viděli jako děti.
J.