Re: Dokáže se člověk odrazit ode dna sám bez pomoci rodiny?

Pavli, smekám před tebou

povím ti zkušenost kterou mám jako sestra takového zlobivého bratra jako je tvoje dcerka..moje mamka postupovala přesně tak jak píšeš ty..on taky odešel z domova, dluhy nasekal, co se opil ztratil doklady, doma bydlet nechtěl, pracovat nechtěl, chodil teda k mamce akorát na oběd, trvalo to pár let kdy my trnuly kde je v mrazu, v dešti, jestli mu není zima, protože na obědy nechodil pravidelně, on se spíš ukázal když měl nějaký jo průser..mamka mu dala sem tam i nějaký peníz ale ne zase moc, aby si mohl koupit pečivo atp, prala mu..vzala by ho i domů ale on s podmínkama (práce, splácení dluhů) nesouhlasil...máti se hodně natrápila

ted je mu skoro 30, má tříletou dcerku, se švagrovou spolu ale nejsou (mají oba hodně rozdílný pohled na život, navíc ona je trošku hysterka neschopná kompromisu ale to je vedlejší) co tebe bude zajímat je to že on totálně přehodnotil svůj život, pracuje, chodí na brigády, dluhy má splacené, ted si bere hypotéku na byt..takhle funguje cca 5let...

hodně záleží na povaze ale podle toho co jsi napsala jsi do dcery v dětství vložila samé pozitiva..neboj, myslím že se ti to jednou vrátí, ono to období kdy si myslí vše zvládnu vás nepotřebuju přejde a sama příjde s pláčem a uzná jak ti ublížila