Re: Dokáže se člověk odrazit ode dna sám bez pomoci rodiny?

Pawli máme takovou holčinu v rodině, trvalo to cca do jejích 25, než se jekžtakž srovnala, není to sice ok, ale pracuje , do té doby to bylo podobně, jak píšeš, ještě k tomu tam tedy byli různí asociální chlapi, u kterých ona bydlela ( vééélká láska), oni ji měli na "to" , ona si myslela, jak ji nemilují - nedala si nic říct, jeden jí bil, zlomil jí ruce, s dalším otěhotněla, to byla hrůza, protože se všichni báli, že tan magor jí bude navěky otravovat život jen proto, že jí udělal dítě , o těhotenství přišla, asi i z důvodu stylu jejího života, což, přiznejme si, je sice smutný, ale pro tu holku to bylo nejlepší, co se mohlo stát. Po tomhle se zklidnila, sice ještě do práce nechodila, ale už si alespoň nechala poradit s bydlením, rodiče jí pomohli najít velmi levné a přitom slušné bydlení, začala si nejdřív přivydělávat na černo a postupně zjistila, že je lepší žít normálně. Ale fakt to byla dlouhá cesta, od nějakých 17 - 25 let. Že ze začátku platili její dluhy, pojistné, vybourané auto ... netřeba psát. Nakonec jí opravdu odřízli, zrušili bydliště a ediné, co u nich měla blo jídlo. Jako popravdě neumím si představit ten strach, co rodiče v těhlech případech zažívají, kor když je to holka, kde ty rizika jsou daleko větší, právě proto, že jí někdo může navíc ublížit, ale udělala jsi dobře, když jsi jí řekla na rovinu, že dokud nebude pracovat , tak nic. Možná zvaž, pokud by začala s nějakých chlapem, jestli jí neplatit antikoncepci. Protože živě pamatuji, jak tenkrát ta, co jsem o ní psala, byla nadšená, že nebude muset chodit do práce a bude navíc brát mateřskou a tan její jak byl na koni, že z toho pak budou žít.