Re: Dětství jako zážitková terapie

Jenže kdyby šlo o takové prkotiny, tak to bych dokázala vyřešit, tady jde o něco mnohem horšího.

Ve zkratce, ale možná jsem to někde už psala, my spolu s přítelem nežili, žili jsme každý v jiném městě a já se musím přestěhovat, musím odejít z práce, musím udělat plno změn, město kam se stěhuju nesnáším, mám z něho deprese, je to nejhnusnější město v ČR, co tam budu dělat fakt nevím... navíc rodinka přítele, maloměštácká učitelská rodina, která mi leze krkem komplet, panelák, jejich blbá chalupa kam očekávají že s nima budu jezdit, přiblblý společný rodinný dovolený v Chorvatsku atp. Jo, můžu se seknout a říct, že nejdu, pokusila jsem se o to, následoval v těhotenství takový tlak, že jsem se málem psychicky zhroutila. Když tam nepůjdu, tak vezmu Aniččce otce, možnost normální rodiny už od počátku, proto jsem se "zapřela" a zkusím to, ale mám z toho hrozné stavy a dopadá to tak, jak jsem předpokládala, začala jsem je všechny nesnášet. Prostě jsem si zkazila život. Myslela jsem si, že to bydlení půjde nějakým kompromisem, ale to se nekoná, jsem to já, která musí všechno zabalit.