Re: Jak na dceru?

Byla jsem ve stejné situaci jako ty a jako ostatní holky, co tu už psaly (např. Magrata). Já, která jsem odaupairovala a odbybysittila 16 dětí, jsem si nevěděla rady s mým vlastním dítětem. Dcerka byla ničiltel, sebestředná, ufrkaná, neveselá, otravná a nespokojená bytost. Ruply mi nervy tolikrát, že jsem ji musela dát na zadek, řvát na ni, zavírat ji do pokoje či sprchovat. Dvakrát jsem jí dala pohlavek. Dnes je jí 10 let a je veselá a společenská. Jen má pořád svoji hlavu, mluví sprostě, nadává bráchovi, předvádí se, zveličuje, umírá, když ji bolí ruka, lže jako když tiskne. No uvidíme, co vám napíšu za 5 let.
Má rada zní: zkus OMEGA3. Na to nedám dopustit! Po dobu co je dcerka jedla, byla jiný člověk. Nějak se jí to v hlavě jinak sepínalo či co.