Re: Co všechno zařídit na úřadech po smrti člověka?

"Přijde mi normální vzdát se dědictví ve prospěch nejbližších, teda v naší rodině je to normální jev."

No, ale předpokládám, že ve vaší rodině tak činí dobrovolně ten, kdo se vzdává, nikoli že ti, v jejichž prospěch by se měl vzdát, na něj činí nátlak různé hrubosti.

" A neznámého sourozence, zavržené dítě, prostě za nejbližšího nepovažuji, i když pokrevně nejbližší je."

Ač chápu, že z objevení někoho takového by člověk neskákal aspoň v první chvíli radostí, nemyslíš, že to s největší pravděpodobností není vina toho dotyčného (viz už ten hrozný výraz "zavržené dítě" - co by muselo udělat Tvé dítě, jakékoli dítě, aby bylo právem "zavrženo"? I kdyby se otec já nevím jak nepohodl s jeho matkou a ta jim bránila v kontaktu, tak jak by za to mohlo to dítě?

"Vždycky mě překvapí kolik lidí si stojí za svým nárokem, i když zesnulého téměř neznali nebo k němu z nějakého důvodu nemají vztah. "

No ale přemýšlela jsi aspoň trošku nad tím, jak se to stane, že dítě svého otce "téměř nezná nebo k němu z nějakého důvodu nemá vztah"? Je to něco, co se stane spíš vinou toho dítěte nebo spíš vinou toho otce? CHápu to v situaci, kdy otec (byť třeba rozvedený) funguje jak má a dítě se k němu v dospělosti začne chovat hnusně a ze své iniciativy přeruší styky, tam bych to chápala taky tak, že "nechci mít s tebou nic společného a taky od tebe nic nechci". Ale pokud to odcizení je dané tím, že ten otec se na to dítě v dětství vykašlal, třeba platil jen alimenty (protože musel, jinak by ho zavřeli), ale jinak jako otec fungovat odmítal (jako tu píše Monty), prostě to dítě hodil přes palubu a čas, který měl věnovat jemu, věnoval těm sourozencům, kteří si teď kasají rukávy, aby to "zavržené dítě" po svém otci nic nedostalo a připadá mi, jako by to zavržení skoro dávali za vinu tomu dítěti, tak mi to přijde fakt dost smutný.

Ti sourozenci, i když se budou muset dělit, přece dostali oproti tomu druhému do života takovou výhodu - možnost žít s vlastním otcem, který fungoval jako otec - že si říkám, jestli by mu naopak neměli ještě doplácet za něco, co se stejně nikdy nahradit ani doplatit nedá.