Re: Děti bičované k výkonu jsou bezradnější než kdysi "děti ulice"

magrato1, samozřejmě že ne každá práce se dá dělat "kdekoli", ale reagovala jsem na Monty, o které vím, že se živí psaním. Takže průmyslový šicí stroj nepotřebuje. "Ani to psaní" - no, "pořádné" psaní je na soustředění zrovna dost náročná práce, mmch... Pro představu práce, která se dá: "v kavárně" (pro mnohá místa poněkud přehnaný výraz) mi stačila hlava a nouťas, pracovala jsem s rozsáhlými datovými soubory (úpravy, převody do jiných formátů, analýzy...), řešení chyb softwaru - tj. přijít na to, o co jde (uživatel mi to napíše "selsky", a můj úkol byl zjistit, které místo sw "zlobí" a předat to IT oddělení již přepsané do jejich řeči), případně opravdu "odpovídat na e-maily" - opět rady ohledně užívání SW uživatelům (takže ve skutečnosti to není jen "napsat něco", člověk musí zjistit co, případně nafotit printscreeny aby návod byl blbuvzdorný...), případně spolupráce s IT. Nebylo to úplně triviální, přesto se to dalo dělat odkudkoli, dokonce i na lavičce v parku.

Moje děti se samy nedopravovaly do nějaké 4. tř. zš z bezpečnostních důvodů (rozumově a fyzicky by to zvládly, ale "nepustili" jsme je - Praha), později někam již ano, ale většinu stejně nestíhaly kvůli vzdálenostem a možnostem mhd. Taky jsem je raději večer dopravila z tréninku domů i ve sš věku, aby byly doma dřív a necestovaly samy za tmy.