Re: Puberta a mozek

no musím zaklepat, ale zdá se mi, že u nejstarší dcery bychom mohli pubertu snad přežít - patnáctka za rohem a kupodivu ji míjejí typické dívčí manýry, spíš jimi opovrhuje, je mnohem rozumnější než bývala, stává se z ní fajn parťák, je na ni celkem spoleh, poměrně ochotně pomáhá... pubertální projevy jsou spíš v tom, že je hubatější (ale spíš na tátu, na mě si moc nedovolí, ví, že ji snadno přehádám ), kritizuje učitele i další autority, vymezuje se... kupodivu mám pocit, že jsme si bližší, víc si rozumíme (od narození byla pro mne spíš záhadnou bytostí, jakoby na úplně jiné bázi, než jsem já sama )
že by nějak "hloupla", to rozhodně nepozoruju, spíš má tendenci chtít vědět proč, pátrat po důvodech a motivacích... zdá se, že pubertu zdědila po mamince
no uvidíme, jak se nám po čase vybarví synek a mladší dcerka, tam to asi tak "na pohodu" nebude