Re: Sebevražda mámy od dětí

Omlouvám se, myslím Mandaru. A ano, já vím... Mojí rodině se to taky nevyhnulo, přišla jsem tak o babičku jako malá, můj bratranec o mámu, moje kamarádka o manžela, otce jejich miminka... Mě blízká osoba se předávkala léky plus další kroky, pak se hnul snad pud sebezáchovy a s tím vším už vykonaným si zavolala záchranku, dopadlo to naštěstí dobře. Vliv na rodinu zásadní, dlouhodobý a velmi negativní. Nechci nikoho odsuzovat, a už vůbec ne bagatelizovat utrpení těch, kteří se o to pokusí nebo to dokonají. Jen i chápu, že se někdo může na sebevrahy zlobit, i když by se samozřejmě snažil všem pozůstalým prospět. Zlobíme se vlastně na celkovou tragickou situaci, a snažíme se najít, v čem to mohl kdokoli ovlivnit - neznamená to nutně, že v pocitech zlobícího se není obsažen i soucit a snaha pomoci, a že je to necitlivý arogantní sobec sám (samozřejmě i může, ale není to tím dané). Ano, nevím, co měla ta paní za sebou, nevím o tom nic - než že je mi to kvůli všem opravdu líto. Dá se říct, že se i já zlobím, že to tak dopadlo, u všech. Neodsuzuji.